BALADY A ROMAIC K fjfvľ tit ík}ji xyprartsvati ^ úst jak Jťsfti ťůitt. BALADA PAŠIJOVÁ Byla rada kol božího trůnu svolána, by Satan mel svou vůli, Slécli andělé se z nebes končin* vzlétl také Satan Šumné zdůly. A Bůh kynul, Bylo ticho, ticho, ř>Satanc, nuž prones slovovsvoje [" Anděl děsu uklonil sc pánu: ^Pozdravena koruna bud tvoje 1 VznáSim žalobu před t%^áŕľ nebes, žalobu na tebe, Hospodina, ícs dal znídné lidstvu na spaseni královského Mariina syna. Dal s mně lidstvo darem za hřich jeho* bych jc spoutal žalem* vecnou nocí, zželelo sc ti zas lidstva toho* a ty saháí na korun mč moci!" — „Dáváni syna svého jediného, jeho život lidstva za spaseni. Není, Satane, to cena piná?" — Satan volá: „Není, Boře, není]" — „Nuíe přidej ty, a přidej dále každý andčl, co jich po mém nebi, muk mu velkých* nezlí na kríz smrti přibiji ho studenými hřeby ľ( Vystoup Cherub; „Dej mu v kalich nevd onen ncvdŕik, jení až k nebi křiči, 65 že tiř pro něž mladý íÉvot dává, sami .Kamenují4 a ,Na kříži- Ml!" Yystoup Scraf: „Dej iuu bok st onu, která srdce bodá nejlítěji: ti, jež k sobe vinul nejtoužneji, že ho ífllhou, zradí, opouštějí 1" ír Yystoup Trůn r „Nech pocítíti jeho, že ho opustilo celé nebe, nccb ho zoufac, žes i ty odvrácen a že ztratil, Bože, takc tebe [€t A Bůh kynul: „Satane, ty slyíísl Jc to dosti lidstva za spasení ?" Andcl désu rozpřáh křídla charl» volá nebem: „Není, Boáe, ncníl Jedna bolest nad bolesti všechny, jedna muka nade vrchná muka — pod křížem stůj matka, by syn vidčL, jak to její srdce hořem pukal" 66 UALADA HOREK A „Řeknete mi, babírko mi, co£e rány svírá, po čem človek, t&ícc raněn, pícce nentnírá?" „ „ftány ^ůjí ode vřené na tom lidském ľľLci jcnprn čarodejná jarní stáva Z jitrocele/' É1 — „Řekněte ml, babicko máj co se dobře dává* je-li ochorela hlava bolestí až ihavá?" — „ „Na tak tiŽký úpal hlavy pomoc jiná není nezlí mladé jainl lístí a lesní jaKodenL" " Dítě z chaty vyskočilo, do sousednich polí -jJDanij £[áVy> jitrocel^ na vše,, co kde bolí ľ1 Z pole spěchá ku leskle., pres trní a hloií — „Dej mi to sví mladé listí, jahodino boží!" Co kde chtělo, rychle mi'lo, ke kostelu bcäi: na krizi zde pfed aháfem Kristus rozpjat leží- , .Potírám tvá svatá prsa, myju buk tvůj stí teličko zas uzdraví sep Jcžlstu můj zlatý — kladu Čerstvé listí lesní na hlavu a líce, nebude tt hlavičku tvou bodat lipa! více!" Nad kostelem velké zvony do vůkolí zvoní, li jen proutky jrdhy spJ£ skra kmeny tiskly se a s včtve k vetvi nesly, neí oko dostřelilo, jií byly bliž a nižp až jako šedý oblak na hladinu sklesly. Ach s nm j kh sílá denně od živoucích stol y > Že nestačí noc cela k podsvetí jim dolů, a ranní hodiny když bile" svetlo tkajj, ty zbyliS stíny v lesy kol se utíkají. Ba kdykoli jsem vstoup v těch černých lesů lem, hned divné šepoty jsem slýchal v krokův ruchu a v náhle nepokojných tepnách .-cítil jsem, í e níi mne ž tmavých houštin zírá oko duchú- Jen nahni se a zři ty hnědé rostlin nit£ř jak pod vodou se předou v pestře kr-isné sírč — tam musí nŕco být^ v té vode nczceŕcné, a musí se cos krYt v té tůni nezměřené I Jak lehký byl by skok, jak měkký dulů pAdt a človík přistoup by ku čarných bájů kolu — jll víjiij, j á pevne dim: tam musí nico spát, tam musí neco být — a mne to táhne dolů+ 73 ROMANCE O KARLU IV. ■ Kril Karel s Buškem £ Víl han ic t cti zasedli si k dubovému stolu — ti dva už pili mnohou čísi spolu a zapěli si z plných plic* „Nuž dej sem zlate číše, páže, a nate j vína — dok-j výí — dnes, pane Bušku s čehos zviäl" král Karel vesel kaie. „Zde po tom vlne, Buäku, slyš, domácí slunce naäc vloni hrálo — toť první víno, které v Cechách znílo — a j tedy vzhůru, pijme jii!" A pili — král víak náhle prsknul — „To že je vino? tenhle kvas? Vždyť kriví ústa, láme vasl" a zlostne rukou mrsknuL „Eh — vezu révu 2 Burgund sem," fcrá] dál a däl si v zlosti svojí vede, „a takovouhle peíuň mni i ni svede ta velebená česká sem! Jsem přesvědčent když broskve vsadím, že sčcsim trpké trnky s nich, a chceš-li klidit pustý smích, zde ruže sizet radím 1 Vsak jaká zemč — taký lid! Vás kdyby utit chtěli všichni svaď, zda väimnou si jich G.Si paličatí — bud svaty rád, když není bit] Jak bych zde mlátil otep slámy! 74 Nechť chci co dici, za krátký čas řc všechno jinak zvrtne 2 as — mám ji to bídu 5 vámi ľ* Přec zase tiáí k ústům zdvih, a nflpiv se své velké dobře oči teef kradmo pres stůl po soudruhu toci, ten vsak jc jako pena tich. Jen — aby marné nezahálel — pan BuSck máčel sub a pysk a víno ku púnebf tisk a po jazyku válci, ť „Ba jc to bída," del zas král a rychle zavdal sobč vína znovu, rak rychle, jak by bránil zlému slovu; však kolem úst jíž úsměv brál, „Mim íízní umřít? — Na rnou vírUj tys oslep, páže — nevidíš^ že přede mnou jc prázdná cJS? — A dej mi dobrou mírul Pij, BuSku — jíž se nezarmuř — a poslyš, co ti král tvůj moudrý praví; můj jazyk je jak známo vybíravý — a našeí již v tom víne chuť. Vis" — zkoumat třeba, Bušku milý, to vlno má svůj zvláštní ráz, zprv trpkc\ ale milé zas — my, myslím, se už vpili ľ* „ „Nu vidíš, králi: tak nás* lidi Má duši zvláStní — tmehu drsná zdá se vsak kvétc po sv£m, v osobité kráse — teď přerušil svůj náhle klid imej rozveselen Vilhartice — 75 „ach přibliž k tomu lidu hled přitiskneš svůj k nctnu ret a neodtrhneS vice!" *' f ROMANCE O JAŘE 1ĚHS Čas oponou trhnul — a zmčnen světJ Kam, kam padlo lidstva staré? Ej kamkoli rňzavv Icrčl hled, vše nové, tak mladé jatél A ve vzduchu šuméla divná báj a pěl nám ji sad, pél ji haluzný hlj, i pil nám ji údol i horstva tem, a pila ji celá nám širá zem1 a pěli jsinu: „Volnost — volnosti" Tak lesklá ted čela, tak kyprý ret a pohled tak vlhce řásný, krev na rubín rnladkŤ sval směnil se v kvét a kaídý byl řiúvčk krásný I Nim ve jedno splývala noe a den, den samá byl tužba, pln záře sen — my chvéli se> nevcdúli ni, my smáli se, nevřdclj proč — ach příznaky první lásky l Jak ku svatbě hluk nul se mužstva roj, druh druhovu, ruku třímaly a jasavc kupředu sel ten voj, byť osud i v dela hřímal. Kde klobouk „ tam pero, kde bok, tam chraň kdo tyranem, píchni, chraň seř cti raň, jeť ztracen, kdo ve smích by statnost btalř Z tech Icaí.dy by stokrát život dal „Za nirod i lidstvo l:cLe!ie 77 I příroda všude se leskla kol, den každý jak vyhejekaný, mel modroočkou na sobe kamizol a zlatem byl obttkaný. Kraj celý jak bálová síň se skvčl, kdes pod Těmi hudba, vždyť tančil, kdo šel sám pánbůh nás pokynem k tanci zval a blažen se nad námi usmíval: „Nuž konečne lidmi tedy I" - I 7S ROMANCE ITALSKÁ Ugo Bassi, mnich a republikán, chycen Rakušany, vydán filmu j odsouzen jest k ztrátě posvěcení si pak k smrtí v sedmi pusek dýmu, Vyvedli ho, Etver-iran roZStavili. Katan kněz naň v&kocll jako sáné, hrubou cihlou drhnul álji jeho, drbnul do krve mu jeho dlane, „A ted jdi — a klepej na nebesa," dí pak katan kněz ve pustém smíchu, „nepozná víc Kristus sluhu v tobě, jak ty jeho nepoznáš v svém hříchu!" Pusky cvakly, Mnich se náhle vzpřímil, hrdé na prsa své ruce loží — í „Myslíš, zc sc tobě, bídný cháme, zjevilo kdys svatá vůle bozi? Vsak mne pozná Kristus, pozná mžikem, jak já mžikem jeho, mistra ctného: podle íidstva reků kolem neho, praporu dk nad ním červeného I" 79 ROMANCE HELGOJ-ANDSKA Bouř ácnc koráb u diTokím bŕhu+ John lampu klamnou k skále privesil a di 2 „Bůh žehnej břehu ľ* A koráb k světlu žene se a v trysku se náhle přes úskalí překotil, a stežnčm v&sí v písku, John zavejsknul si ve syčíci penu; „Míi dceruška si chystá veselku, dnes pomohu jí k věnu J" A člunek jeho jako liška beží po téikých vlnách tam, kde zvrhla lod jak eerná rakev leií. John nenavykl marni: trati L času, Svou sekyru hned v koráb sarazilř vtom z nitra doslech h tanu, „ „Jen pospes, poäpeäľ'" zni to duté zdůly> >3a všeho zboži půli dostaneš, i všeho 2lata půli," " John naslouchá a vytŕejtuje zraky — „Aj pakli jedna půle bude má, Loŕ bude druhá taky ľ* A rychle s člunkem ku břehu uhánk Po celou noc sc k lodi nevrátil, až teprv po sví tálií. BO Až po svítání, v bde" ranní době zas sekyru svou v koráb naráží, a uvnitř již jak v hrobe. Již vuda otvorem si cestu klestí, teď vyhoupla si první mrtvolu j John rychle po ní peští. Tvář mrtvou k iobc obrátil: „Eh je po svatbě — ji tady Jea vlasy mrtvého driim zctĚ]" SI BALADA ZEMNÍ Čaroděj Šel po silnici v mrazné zimní chumelici, dosel k šeré šibenici. Šibenice trojram lysý, na ní tri zlodeji visí, Uscdnuk „Zdc dobré bydlo. Máte p hoii, pekne" sídlo! — Ale ceď už honem dolů, ponoclchujcm tu spolu ľ1 Zaklel, máchnul rukou v kole, hupl a jii jsou všichni dole. Zasedli kruh vc příšerný, Hlivy sobe napravují, mistra chval ní pozdravují. První jako pes je černý, kde ramena, tu kolena, brada veky neholena; druhý s hlavou rOE&ochatou, a nohou dřevem podepjatou; třetí — pánbůh budiž s námi t celý nahý — v očích ledy, po tváři je jíním äcdý a po tele strechýl samý, „Vzkřísil jsem vás, dále íijte tropte dál svou lotrovinu, za to mne dnes posloužíte. V šibenice nočním stínu pospolu se pobavíme, vínem opijem, povy spíme, Vzhůru, sneste, čeho třeba, jeden peřin, druhý chleba, *2 třctivína — kapka *taci! — vzhůru,, leťte, ple"mč stračí 1" Vzlétli jako hejno ptač j. Vzduch jen hvízdnul divým letem ft již první snes se fcpátky, „ „Nesu politáfrcek malý, u ľ. mul jsem jej vdůvc chudé churavíclm pod dícttem; trochu na nás bude krátký —" " „VSak ho na nás dosti bude!" mistr tovaryše chválí; říká slova, statek množe: už tu čtvero měkké lože. Nad hlavami teskné váni, jako dálné žalování. A jíž je tu nazpět druhý. „ „Nesu víno, sel jsem zchytia na skříii kostelního sluhv. melo ku m£i sloužit 2Ítra; jenže je ho málo trochu —" " +,Stačí nim, můj dobrý hochu!1' Mistr říka svoje btudy, a již vína kolem sudy. Ve vzduchu to lačně httČÍ, jak když sedí vJci skucí. Třetí tu a volá v plesu: „ „Svěcenou tí hostij nesu l Vyrval jsem ji knězi ctnému, nes ji k smrti nemocnému na poslcdni posilnení I" " „Dobrý chléb, když jiný není —w Hrom vtom bouchnul, — Co se děje? Zeni se pod nohama chveje, vzduch jak hlína, plný chniýru, S3 vse se točí v náhlém víru, co kde leží, co kde stojí, vzhůru dolů Jita v rojia a ti čLyři v divém leůra feti jako plevy vzhůru. Ještě zarzdechnuti táhlé, a ssas lícho,, ticho náhlém Zimní ticho. Prialo ráno, s noci den se plavt mísí, nad silnici trojram lysý, na nérn čtyři chlapi visí. S4 BALADA ST AU A - STAH A! Rukama lomila, po břehu chodila, na kámen poklekla, dceru porodila, „Chceš ty, maticko má bledá, bych ti rybek nalovila?" — Jak bys sítĚ rozhodila, vždyť scs sotva narodila! — f „Chŕcä ty, maličko ivá bledá, bych si plinky vybílila?" — Zancch plintk, dlouhá cesta, čas, bys sobě popílilal — „Vlna s vinou v rozhovoru, mám sc po vode dát dolů?" — Po vode 5ľ dárr.c spolu, zastavíme mlynská kola, aby mladý mlynár vedíl, kdo ho pred soud boží volil — 35 BALADA TŘÍKRÁLOVÁ Při sterých dfití vřískoru a lidských hňupu hluku, při mocném kotlů víření a táhlých trubic zvuku tři králi vjeli v mesto Betlehem, A řekli lidem: >3My jsme přišli sem, by hlavy naše pánův před pánem se ukloní ly a bychom slzu radosti fcdc spolu uronili.'4 Hned městem zas se berou dál, až k chudobnému stáj i, tam s velbloudů svých slézají a řadou poklekají, a mezitím co služebnici vchvat po scerni rozsrírájí 5 dary snts král řeční k zvolený — tcns jenz hned první s kraje kleči svou úctu svatým proniSÍ, to tuze peknou řečí* lJak druhý lichotivé djj ?I0 maticko ty jasná, jakž jc to dítko půvabné — již očička ta krásná — toť véru celý panímámin zrak 1*' A třetí k Josefu di práve tak : „No jc to radost nad radost—jakžjCtčný pane mistře V V2ak Jcŕ.íšek kýv z jeslí prstem svým a pravil bystře r „Vy králové jste přišli sem, žc já jsem jcätč ditč, vyť apoštolům svobody se kdys i uklanitc: však až já ponarostu v celý muž, a žáků půjde za mnou. houfné už, hned sestřelte hlavy své pak v strachu dohromady a budete i tupých od biřiců brati rady. TcdpřiSli jste sem s poklonou z té svita nčkde dáli, a sypete mi akta lesk a kadidlo i chvály, pak — byste stehovali zlatou svou — mne korunu necháte trnovou, a k pnsĽdnf mé cůstc skalní ku Golgatě i: vis cřJ se neJos [avi ž idaf — dim to svatosvatc I" — Král řečník s čela korunu si honem k uchu äúupnulŕ rád řek by nŕco^ neví eoŕ a zdá s c rnu, že zhloupnul. A nsto v tajeny se dali sepe, druh druhu ve královské ucho rept; „Že z tesařky je přece jen, on každým slovem jeví]" To vj se: přišli se slávou — jak odešli, se nevi. 87 ROMANCE ŠTEDROVEČERNÍ Petr usne, sntva Lehne; sotva usne, sen se zvedne : náhle svetlo po tiajínč a tak jasno jako ve dne. Petr celý vyjeveným rodinu zří v prostém stáji, dítě zrovna sluncem září — v Petrovi ai dech se tají. Vzduch je plný andělíčků, třpytí se a kfídty šumí, kaädý zpívá halcJuja, krásne, jak jen anděl umí. A tile, od vesnice spěchá všechen lid s radostnou tváří, napřed muži, staří, mladí, v cele naši muzikáři. Vašek velký huben tlu.ee> Matej troubí^ Martin hude, Voj La na klarinet píská, Kuba mechem bas jim dude. A j ti hrajou — jako nikdy! Tváře dmou se, lítá ruka — pfsnirka tak mlaskne skočná, 2c aí Petru nohou cuká. Zmlkli. Z řady vystoup Bridita vyšňořený, oholený, býval k apríl u hulánů, dnes je rečník vyvolený. Postavil se, salutuje, hrubé" spustil: „Kriste pane, — my nevíme, co jc psáno, ale víme, co se stane. Ty jsi — já jsern — ba jsme všichni — povídáme — k boží chvále — " vtom se zají k — jazyk ztrnul a nemůže o hles dále. Ruka v úzkostech Se svírá* ret se jako lupen chveje — „ „Tys to vyvedl" " Petr nahlas ze sna hulánu se směje, Ježíšek vsak milostivé: VSíchní j si e mé hodné déri, vaíe duíe po skonání hupky na nebe si uletí," A ted" houfnč zpívajíce pfedstupujl hospodyně, podávají v pytlích, koších, dobrého co po dědině. Máslo, jabka, marcipány, plátno, Šátky, věci steré, Maria jim přikyvuje, Josef od nich dary bere. „„Co jc tohle?"'1 Petr náhle poulí svoje oči sedé-Dvanáct panen třináctou si na růžové pentli vede. 89 Dvanáct panen, dvanáct růži, „DĚfátko ty nejjasnĚjií, přivádíme Anduličku, že je z nás všech nej krásnější/' „ „To si mysliml" " Petr mruĚL „Andutičku k tohe vědem, aby za nás všecky dala hubííku ti jako s medem/1 Andulička přistupuje, sotva ale hlavu nfžih Jc/íícl; už ručky Svoje kolem její šije kfižf. Jak se směje, jak ji hladí, jak se k Andul ince tulí — sotva dostal políbení, uí zas znovu rtíky Špulí. Petr sebou ha^í, brnčí, jako medvéd když se brání i 3P „Matka na to mlčky bledl? ■ Je to pěkné vychování!1 90 BALADA MÄJOVA V bílé mise vodu vaří s úzkosdivé bdělou tváří — pěkná holka, lepých tvarů. Voda v míse v plném vatu, bubliny jak v dcäti chrlí, a jak holka varu sloučila, voda kloktá, syčí, chrčí,, jak když cvrček v hroudách cvrlí, jak když oknem bzučí moucha, jak když v dálce povoz hrcí. Houkla půlnoc Holk* klekla, prsten rychle s ruky svlékla, hodila jej varné v lůie, „Svatá panno Pctronilo! Dnešní májové své noci máš náš osud ve své mocij činíš, cokoli ti milo — prosím, prosím, dej mi muže! Zajisté žc muže svého každého z tvé ruky beru, nepredpisujú ti véru, svati panno, nevybírám, nemysli íiř í.c se vzpírám — jen ne, probůh^ zrzavého 1" Z mlsy vrch se páry valí, a jak holka blíž se kloní, z páry Ubeznc to zvoní jako stříbrem z dálné dáli: „ „Vidlí, holka, mám té rádu! Ve kostele ráda býváš, tenkým hlasem ^Ave' zpíváí, 91 dala bych ti kamaráda — ale koho dát tiř koho? Je vás vc vsi trochu mnoho — zbyl jen hajných synek chudým a ten je jak liská rudý; sivé oči jako liška3 tčlo vychrtle jak iří&cka, a jt " „Dej mi tedy tohol" BALADA RAJSKY Šla Maria, 5[a do iájcř kdo ji potkal, pi-knc klekl, uklonil sc> „Zdrávas I" íekl. Jenom svatá EližbĚta nepoklekla, nezdravila; Maria sc zastavila, „Poslouchej ty, copak j^*toř Vypadáš jak neduživá — i tvá záře celá kíivá — oko mdlé a chůze lina — vždyť jsi jako umučení, což ti v nebi zdrávo není?" Svatá s výčitkou sc staví, kyseJc dí; „ „Boíc milý, já mám stra&ňč dlouhou chvíli]*4 „Dlouhou chvíli ř dlouhou chvíli 1 Každá patronka s ve lidi opatruje, v Jáscc řídí — kohopak jsem tobe daJa?r< Svatá zdvihá oči černe a dí smutní: „Ženy vernč! Pčt set Jet jsem zde uz svatou, hledím, pátrám, jak sluší, nemám ještč jednu duäi. Jenom jednou přišla správa, ze kdes v Čechách žena jistá je jak andčl vířná, iistá: nei vsak í rak můj sletěl dolů na ochranu je ji ctnosti — bylo už zas pn vernosti I" ** BALADA O DUSÍ KARLA BOROVSKÉHO (Zpoia, atut i ytŕia atíráJní) Po lučině slz a vzdechů ä] y dve" duse v pilném spěchu. 2a nima pak tfeti duše, hříšná duse, tčzcc kluše. Když až k ráji dostupaly, na dveře tam zaklepaly. „Vstaňte, Petře, s klíčem jdčte, kdo to tluče, pohlednete." — „Pane, jdou d v ŕ dobře duše, za n jma vsak hříšná kluse,'1 — „Dvěma dobrým přístup dejte, však té hříšné nic nedbejte. Ukaitc jí Sirou cestu, kudy k pckclnčmu mestu," Sotva všichni svatí spolu k zlatému zas sedli stolu, už zas znějí pádoč rány buch, buch! od nebeské brány, „Vstaňte, Petře, s klíčem jděte, kdo to tluče, pohlednete." — „Je tu zas ta duše hříšná, zarputilá, tuze pyšná, 94 opírá se celým tilem, do vrat našich bus"! čelem." — „Hned ji odtud vyprovoďte, do propasti mně ji shodte, Hodte ji tam vlastni rukou, ať se sečká s pekel mukou." — „Ne takř ne tak, milý synu, odpusť hft&nc" dusi vinu!" — „Zeptej se ji, matko milá* dobrého co učinila 1 Kolik svátků posvětila, kolik pátků postem ctila, zdali také modlitbičku posílala ku nebíčku?" — „Já jsem svátků nesvítila* ani pátků nepoctila, jenom jednu modlitbičku poslala jsem ku nebíčku." — „Tedy duše, píkne klcknjp modlitbičku svou nám řekni!" „Svatý Jene z Nepomuku* drž nad námi Čechy ruku, by nám Bůh dal, co dal tube, nái" by jazyk neshnil v hrobci" Usmál se pán Ježíš trochu: „Inu -■ j c co divně, hochu! 95 Ale přec ta modlitbička pomáhá ti do nebíčka. Sedni vedle tamté vdovy, ať tiř zač sem přišla, poví." - ^Almužny jsem grešli dala, nebe Stankou jsem se stala, GrcSlička, almužna malá, do ráje mnĚ pomáhala*" 96 PALADA O POLCH Na návsí j c pŕeveselo! Polka sedí v zlatých saních, pred nimi dva vraní koné, plno pestrých pentlí na nich, nad nimi jak v mladém jaře risk pisní vzduchem jásá, kolem nich sc tísní, víří, stáře, plesá veská chasa. Polka sedí v zlatých sanich,. chce az k vzdálenému místu — „Nuže, jed už, milá polko, Šťastnou cestu, Jťastnou cestu f Ti se budou v pyšném mesté, co to přišlo ze vsi, dívat, budou nožičkami Šoupat, boky vzpírat, bujně zpívat!** Polka jede — polka jede. Hlasné hitem svojim praskla — je to cesta, je to jfeda! Pod saněmi sníh si zpívá, po stromích kdos písnč hvÍ7dá3 kámen radostí se vrtli, ba i tamta hurá sedsí bok si skalnou pésti vzpírá podle taktu hlavu zvedá. A ta polka — je to holka! Je-!i pak kde druhá v svčté, v očích hvězdičky jí hoří, po tvářích jí tuže kvétes veselosti v mladém tele každá žilka jinou hraje, večné je ji do zpívání, do skoku a do mumiaje. Polku jede — polka jede, Doíiédi pozde k mestu, koníci už samá pěna — cj jakž veécr mésto smutno! Vrata zimné pozamčena* nriméstí jak vymeteno, ulice tak hluše pusty, pod střechami tma jak v pytli, nad střechami mlhy hustý. Polka na zem seskočila, sníh si s lesklých tváří stká — „Což tu není nikdo kolem, kdože hostem odevíráť" rozhlídla se po staveních, přistoupila ku okénku, uvnitř hlas se ozval hrubý: „Kdo 10 na nás klepá venku ?" — „Polka jede — polka jede/g — „SiyiíS, ženo, polka jedel Vejdi dál, můj milý hostí, doufám, ze ti dům náí celf bude ihned po libosti l Hned tu budes jako doma: mladý muž a žena mladá, 97 pod krovem nám dudy visi, stmp se z samých houslí skládá; scény plny klarinetu, v každém koute basa bručJ, dvéře do noty nám vržou, kamna k tomu fagot hučí* Honem, Äeno, pospěš městem,, sezvi bohaté1 i chudé, sezvi nám sem staře m|adč> olila£uj a zvestuj všude: Polka jede — polka jede!" Príilo k polce mesto celé! „Pčkne vítám," chudý řekl, bohatý vzal klobouk s hlavy, král Í korunu svou smckL Jak se polka roztočila, král chyt králku* kníže knežku, Josífek vzal Kačku za pá&, Toník kyv si na Anežku, Hej ten výskok hej ta vrava 3 Tisícům se svítí oči — f e to přelud nebo pravda — vždyť i světnice se točí — stina sem rarn otáčí se, kamna sem tam potácejí, lavice se nadzdvihuji, trámy v stropě obrace}! — polka jede — polka jedel 98 BALADA O SVATBĚ V KAMAÁK Po celém Kanaánu víří svatby ruch! Ses t dní tu byli s rozmarýnou vycházeli zváci a poslíčkové až se prohýbali pod koláči, vsak zato sešel sc též slavný hostí kruh! Vždyť dostavil sc, slyšte, 5 Ivfatkou svou sám Pán, ten slavný kazatel, jen í vyšel 2 Nazaretu — a lidc kývali a šlo to od rtu-k rctuř že nebylo tu jesté také svatby, co je Kanaán. Kol domu žen je žádostivých jako much, a každá živě povídá a každä rada slouchi, co na vozy se náloži pak nevestina roucha, a přitom nechat múze každá zrak i sluch. A zase, jaký náklad na hostinu dán, pec chlebovou že po mcsíc již topí denné, ba pětkrát že ji topili jen na pečené, a výsluhy že uchystáno je pro celý Kanaán. Pak zvědavy zas k oknu obracejí tvář r jak ženich uvnitř hledí ostýchavě, jen jak kradbi svou na nevěstu, jež tu trůni vedle statorvurbí ■ j s k nevesta je krásna, samá zlatá zář, a v štěstí nemá, jak by ret byl ukován; jak družbovi, když družičce své mlsku nese, se. černé oči svíti, ruka jak sc třese — snad brzy 2ase uzří novou svatbu rodný Kanaán 1 Vtom náhlý křik a již jsou ženské v jednu hrsti Bylť £íbal starosvat vScm zevlujícím ženám venku potajmu ostrou jehlou přišil sukni na sukenku, pak hrnek s vodou vzal a jak by na nÉ chrst! Ty chtčly uskoŕit, kde bL-zpecočjSÍ stan, 99 väak v klubko seíity jak zbčsily ted skáčou, a tanči, hulají, ai víccky smíchy pláčou, bujný vŕiskot jejich přes celičký lerí Kanain, V5ak také hosté vnnŕ pojednou mční vzhled — vždyť po stolech se äeptern nese nestana ipráva, že mimo nadání se v džbánech vína nedostává, a každý, náhle žízni v, mrzut včsí ret. Též panné Marjí apoštol to sdělil Jan. Ta dí však; „Ticho — ticho! Povím já to synur a co vám poručí, vy rychle dbejte činu, starý rozveselí se nim ínovu Zase Kanaóu," f I ptal se Jczís: „Zdali prázdné štoudvc mám?" Ti5cst prázdných 2de]" — „Nuž ze studnice vody do nich vlej ?.i ka.idi U přetékání plna, píítom dobic dbejte, a přineste je sem, nechť já jim požehnám. — Ted panu starosvatu první dejte džbán ľ1 — A starosvat již rychle po plném si sáhnul, a napil se a v udivení ruku vzpřáhnu]: Aj, takového nikdy vína neurodil KanaánJ" A již zas ozdobných měl fečí dost a dost t „Nuž, páni muzikanti, nástroje své sesbírejte a vemte dobrou notu si a pěkně vivat t hřejte — ať žije s matickou svou převzácný náš hosti Nechť brzy má svůj dům a při ném pole lán, a v dome hospodyňku, krásnou jak to k viti, jež ve dne myrhou dý£e, v noci hvězdou svítí — my pak všichni vzpomeňme si dnešní svatby v Kanaán !*' Jc ticho kolem. Matka smutné hledí v klín, jeř vidčt* zJá ie tucha dobrou duši její tísní, a proto každý na starosvata se tu^e přísní 100 a zvčdav čeká, co as prosloví ted Syn. Vsak úsměvní svůj okřín s vínem pozdvih Pán „Tu5! páni muzikanti. Ractcž všichni piti — kde dobií iidc jsou, je vždycky dobře býti — já dím, ác vecne vzpomínáno bude svatby v Kanaánl* ICL