IDEOVÉ ZAMĚŘENÍ MEĽVNTRICHÚ 1. ÚVODEM 21. IDEOVÉ ZAMĚŘENÍ JIŘÍHO MELANTRICHA Z AVENTINU ..................409 22. PŘÍLOHA I. Melarttrichova působnost ve vydávání celých českých utrakvistických biblt. Předchozí edice. MdantriSské edice...................................413 23. PŘÍLOHA IL První český ääténý herbář Jana Černého v Norimberku 1517.........42S IDEOVÉ ZAMĚŘENÍ VELESLAVÍNŮ 24. DANIEL ADAM .......................................................449 25. ANNA ADAMOVÁ Z AVENTINU ..'.......................................457 26. DĚDICOVÉ DANIELA ADAMA...........................................460 27. SAMUEL ADAM. původna označený jako DĚDIC DANIELA ADAMA............461 28. ZBYTKY MELANTRICHOVÝCH A VELESLAVÍNSKÝCH TISKŮ V SOUDOBÝCH ARCHIVECH (zpracovali Josef Hejnic s Andrea Kumarová).......46S CO ŘÍKAJÍ ILUSTRACE.....................................................471 ZÁVĚREČNÁ LITERATURA ................................................531 ZKRATKY...............................................................565 ANGLICKÝ A NĚMECKÝ PŘEKLAD OBSAHU studie............................567 REJSTŘÍK...............................................................571 T"^ o rozličných dělírkách historie lidstva dožily se naše současné generace daKÍ-IJ ho podstatného mezníku: po světě rukopisu a po světě knihtisku zaíal svSt po-X čítačů. Tím ovSem je vyřešeno JAK,-nikoli však CO, jež" se i pn vyspalé technice tstále ještě" neobejde bez lidského komponentu, až k nedohlednému PROC. " Zopakujme si dnes, v čem spočívala genialita Gutenbergova vynálezu knihtisku v polovine 15. století: Vyrýt text do dřevené deštíčky a vytisknout! ji v lisu, to byla už samozřejmá praktika pro rozmnožování drobných tisků, pro karetní hry, pro obrázky světců i pro tabulky s jinými krátkými texty, z nichž se pak mohla smontovat i obsáhlejší knížka. Orient znal tyto praktiky již mnohem dříve nežli Evropa. Vtip, na který po různých pokusech přišel Johann Gutenberg, spočíval ve výrobě matric, z nichž se lodiila vhodným kovem zvaným „litenna" jednotlivá písmenka a další potřebná znaménka, z nichž se pak mohla sestavit textová forma pro žádoucí knižní texty. A po dokončení práce se tato písmenka umyla a zařadila se do jednotlivých přihrádek takzvané „kasy", zásobníku, z něhož se mohl sestavit jiný text. Pořízení takové výbavy bylo sice velmi náročné, ale vyplatilo se. A bylo k tomu zapotřebí i vhodné tiskové barvy, zásoby kvalitního papíru, sestavení evidenčních znamének i ozdobné grafiky a ilustrací do celkové formy s bezvadně stejnou výškou, a pak bylo ovšem třeba lisu, speciálně přizpůsobeného pro knihtisk. Vytištěná stránka, lišt nebo arch, musily být označeny evidenčními údaji, kam mají být při sestavení knihy zařazeny. Nejméně do konce 1S. století byla to vše ruční práce, která tiskán umožňovala různé detailní zásahy ještě během výroby knihy v tiskárně, a v první polovině 19. století proběhl u nás .souboj o nastolení tovární výroby knih. V rukodělné etapě knihtisku, byla výroba knih (a publicistiky) natolik poddaná tiskařovým schopnostem a.jeho ekonomické situaci, že knihtisk nebyl v prvních svých istaletích chápán jako nové řemeslo, organizované v cech, nýbrž jako nové umění. Netrvalo dlouho, a v tiskárnách pracovaly speciálně vyučené síly („čeládka") a jejich pán a zaměstnavatel, určující výsledek tohoto výrobního procesu, všestranný redaktor ,a, vydavatel. Zde je třeba připomenout, že knihy v českém jazyce byly nejméně do konce 1S. století sázeny, typografickým'písmem gotickým, německého původu, z matric, které se nejprve vyráběly individuálně, a později ze zakoupených - takže typy nevyhovující potřebám češtiny, si tiskaři uzpůsobovali doplněnými znaménky (zejména háčky a délky) a nebo spojením více písmen (například místo ř). Dnešní vydavatelé tisků raného novověku řešených transkripcí musí vědět, že tehdejší typografická čeština není vždy projevem filologickým, nýbrž někdy jen technickým (například miesto může ;■ I znamenat místo i město - podle kontextu). A tiskaři všech, nejen jazykoví Českých í knih, přišli také na jiný praktický úzus: začínali se stránkováním nebo fcliací knih l až od začátku jejich vlastního textu, protože předmluvy a tištěné dedikace se vy- ' ráběly až nakonec (a byly vybaveny jinými 'evidenčními znaménky), takže tiskárna ,1 mohla začít pracovat, aniž by na ně čekala, a byla tu i možnost zařadit do některého \ exempláře dedikaci někomu jinému. Jestliže vyráběná kniha měla mít titulní stranu :f a další detaily a ilustrace dvoubarevné, červené a černé, musila být vložena do lisu 'i nadvakrát a za bezvadného spojení řádků. Pozoruhodně líčí vznik a důsledek knihtisku Kari Sckottenloher ve své dvousvazkové publikaci Búcher bewegten dle We/f. \ Etně Kulturgeschichte des Buches. V kapitole prvního dílu Dle Vollendung des Buches im j Buchdruck píše autor.1 ' j Není to zcela tak, jak )e často slyšet, Se vynález knihtisku byl tehdy ve vzduchu, vzhledem k pokroku vzdělání a poptávce po knihách, a bylo třeba pouze vynalézavé hlavy, ■;' která by splnila naléhavý požadavek doby. Kdyby, tomu tak bývalo bylo, bylo by k tomu vynálezu došlo už mnohem dříve, a vlastí knihtisku by se byla musila stát Itálie, tehdejší duchovně nejpokročllejšízemě, jak se pak vskutku stala hejhoňlvějším podporovatelem nového uměni Nemecko bylo by musilo dosáhnout zvláštní výše duchovního života a četné \ poptávky po knihách už před Gutenbergem. Ale takový vzestup tam, až na výjimečnou \ osobnost filosofa Mikuláše Kusanského (1401-1464), nebyl nikde zjištěn, ani v Mohučí, která tehdy mela jen asi 3000 obyvatel. Nelze zaměňovat příčinu a působnost. Kdybychom chtSU posuzovat nejstarší tištěná díla podle jejich obsahu, bylo by nutno spíše říci, \ že současný svSt byl pro nový duchovní úkol nejprve zcela nepřipraven, a všechno by bylo < musilo být ponecháno náhodnému působení knihtiskařů. Sama doba nebyla bohatá na díla ducha, a žila téměř jen ze zděděného podání. Je to ještě zcela středověk, vyznačený \ duchovnem, jaké nám vycházelo vstříc: bible, učení o Bohu, kněžské právo, škola a vyu- ' čování podle tradičního přístupu, jenom nyní přeneseného do nové formy knihy. \ Tak byl knihtisk ve svých prvních začátcích spíše technická a knthotvorná nežit čistě » duševně pohnutá událost. Jedině od tohoto zjištění a úvahy lze správně spatřit a ocenit ne- I1 změrný význam a světový účinek Gutenbergova vynálezu pro příští dobu. Teprve duševní i pohyb humanismu pronikajícího z Itálie, a jeho nejlepS! pomocník, právě umění knihtisku, přived! do Německa onen velký duchovní rozmach vkončícím 15. a začínajícím 16. století, který Ulrich von Hutten shrnul do slov: „ Ô století! Studia vzkvétají, duše se probouzejí, je radost žíu"... Ne, nikoli podnět jednoho učence nebo jedné vysoké školy, nikoli obzvlášť ' stoupající duševní nebo tvůrčí život, ani Uchá klášterní cela, ani pisatelé Bratří společné- \ ho života, ani tvůrce drobností, „Briefmaler2nebo krasopisec nevěnovalt lidstvu to veliké umění, nýbrž vysoce vyvinutá kovodělná technika a vynikající duch jako Gulenberg, který JI uměl mistrně vytvořit. Myšlenka rozmnožování ovšem visela už ve vzduchu. Ale i zde platí slova Ntetzscheho: „To podstatné na každém vynálezu působí náhoda; ale většinu Udí tato náhoda nepotká" Technika razila velmi Často cestu, a potom často přivedla vývoj lidstva o mocný pohyb dopředu. V hudbě propůjčila výroba nástrojů lidské duši možnost k vyjádření nevyslovitelných pocitů, a říše tónů se nekonečně rozšířila a zjemnila. Tentokrát to byl vliv na dílnu písďovu, na výrobce drobností a na svět knih, s důsledkem, Jaký 1 Anton Hlersemann. Stuttgart, Band 1-2, z. vydání 1968; z I. svazku pfekbdäm výber ze stránek 100-116. M. B, . . 2 „Brlefmaler" - od latinského breve: tvůrce Jednollstů a kritkýeh tisků rozličného aktuálního druhu, Jakými se tiskař nezabýval. i 10 sám Gutenberg ani zdaleka nemohl tušit. Teprve když bylo jasno, jak nesmíme pokračovala změna od Gutenbergovy doby, která byla ještě zcela, í v tištěných dílech, určena středověkem, až asi k úmrtí Albrechta Důrera (1S2S), bylo možno pochopit velký Gutenbergův význam a nesmírný účinek nového vynálezu. S ním začínala nová doba, doba na knihu promyšlenou do konce k jejímu plnému působení.... Obě události, vynález knihtisku a objevení Ameriky, spolu osudně souvisely. Stály, hluboko zasahujíce do vývoje lidstva, na •hranici dvou věků, středověku a novověku. V podstatě patří jak Gutenberg, tak Kolumbus ještě do středověku. Gutenberg sotva myslil při svých rozhodujících technických pokusech na duchovní převraty. Vymyslil si jen a vypracoval nový technický způsob účinné výroby knih. Právě tak Kolumbus vězel ještě íéela v geografických názorech středověku a zkoušel jenom novou cestu do východní Indie. ... Po Gutenbergověsmrti (1468) sotva bylo známo Jeho jméno, a nový díl světa nebyl pojmenován po svém objeviteli, ale po šťastném moreplavci Amertgu Vespuccim.... „Tato kniha", říká závěr vydání „Cathollca" z roku 1460, „byla vytištěna a dokončena nlkolt s pomocí rákosu, plsátka nebo pera, nýbrž byla vytištěna a dokončena podivuhodnou shodou, poměrem a mírou matric a forem." Jak krátké je toto vlastní svědectví, tak jeho jasně vyslovený způsob změnily knihu a svět. Pryč bylo nyní namáhavé opisování knihy, pryč byl nedostatek knih. Nové umění vzalo mnichům a profesionálním písařům pero z ruky, hravě poskytlo veřejnosti stovky, ba tisíce kopt! jednoho spisu. A s rozmnožováním se zlevnila výroba knihy asi na pětin u, schopnost odbytu stoupla donekonečna. Pro moínosl získání knihy se otevřely nezměrné cesty. Rýsovalo se něco zcela nového. Přehledné, v stejných vzdálenostech písmen a řádků rozložené písmo a jeho nesrovnatelná čitelnost, tento důležitý předpoklad všeho myšlenkového pokroku, nastal k obecnému dobru a způsobil, že sc více posílil snadný dosah zlevněného čtení. Vznikla nová povolania věnovala se knize: písmolljec, tiskďa sazeč, účetní a knihkupec, nakladatel. Kniha se stala vyplácejícím se zbožím, ziskuplným vkladem kapitálu a cenným hospodářským majetkem. Nové umění zaměstná a uživí tisíce, a více než tisíce lidí a celých generací. Vytvoří nový základ duchovního života, vyvolá jiné formy šíření myšlenek a zpráv, do světa se pošlou jednolistové informace, vyvine se odnož, knihy, časopisy, noviny budou přinášet, co se právě děje, nejdříve občas, potom týdně, nakonec denně a několikrát za den, a vznikne zázrak techniky v odlévání typů, strojové sazby, rychlopisu, rotačce. Aniž by to byl soudobý svět mohl íuíít a pochopit, připravoval mohučský Johann Gutenberg svůj velký podnik, 42 řádkovou bibli (to jest o 42 řádcích na straně). ... Vyšla kolem roku 1456 po dlouhých pokusech o knihtisk, a je nejkrásnSjším a pamětihodným tiskem všech dob a zároveň mistrným typografickým dílem. Otázka typů a sazby je tu už příkladně vyřešena, krásy rukopisu je tu plně dosaženo, jeho Čitelnost je daleko překročena. Tvořivost dosáhla v Gutenbergavt něčeho nesrovnatelného. ... Vynález a vývoj knihtisku skrývaly v sobě ještě něco cenného: možnost zlepšení vydání a nákladu knihy, vědeckou pomoc, jejíhož významu nelze dost vysoko ocenit. Pomysleme jen na pokrok v různých-vydáních textů dávných klasiků nebo na novodobé zlepšen! vědeckých příruček, konverzačních lexikonů a všech ostatních velkých a hojně vyhledávaných příruček. Spočívá v nich dobrý podíl vědeckého pokroku. Rodným městem knihtisku se stalo, jak jsme slyšeli, německé město Mohuí, poslední sídlo jeho vynálezce Johanna Gutenberga, a už tehdy stonala nová technika výroby knih na peníze: nepřinesla mu nic nežli dluhy, nemoc a smutný konec. Jeho ■■ vynálezu se však chopili další, movitější jeho současníci, Johann Fust a Peter Schôffer, a knihtisk se pak rychle šířil i do jiných měst a zemí. Byly to: Bamberg, Štrasburg, Ko- 11 lín nad Rýnem, Eltville, Basilej, Augsburg, Konstanz, Norimberk, Beromünster, Speyer, Lauinger, Merseburg, Erfurt a řada dalSích. V Itálii působili tiskán nemeckého původu ve městech: Subiaco, Řím, Venedig (Benátky) a dalších. Ve Francii to byla mesta: Pä-M, Lyon a daläf. Ve Švýcarsku mluvícím francouzsky: Ženeva, Rougemont. Ve Špa-! n£lsku: Segovia, Valencia, Barcelona a daläí. V Portugalsku: Lisabon, Braga. Afrika: Sao Tomé im Golf von Guinea. Nizozemí: Utrecht, Alost, Löwen, Antverpen a další. Anglie: Westminster, Oxford. Severní a východní Evropa: Dánsko: Odense. Švédsko: Stockholm. Čechy a Morava: Winterberg (= Vimperk), Brno, Praha, Kutná Hora, Olomouc. Madarsko: Buda (Ofen). Polsko: Krakov. Rusko. Jižní Slované.3 Předlohou a řešením své vnitřní úpravy se prvotisky (latinsky inkunábule - protože se vyvíjely jako v kolébce, in cunabulis, - nemecky Wiegendrucke, anglicky rovnel incunabule, francouzsky incunable) inspirovaly podle rukopisů. Většinou nemSly titulní list, ani údaje o svém tiskaři - kterého bylo možno poznat podle jeho individuálních typografických písem a grafiky, a přejímaly také od rukopisů některé úspomé zkratky často se vyskytujících slov. První tiskař, který své tisky ozdobil dřevořezovými ilustracemi, byl bamberský Albrecht Pfister, jenž tiskl údajne" od roku 1460, a snad byl také tiskařem 36rádkové bible z let 1458A459. Postupne" si vsak tiStená kniha hledala svou vlastní, účelovou a estetickou tvář. Novodobí mezinárodní knihovSdci se dohodli, že doba prvotisků bude skončena rokem 1500, i když se nčkteré knihy stále jestč, asi do třicátých let 16. století (takzvané rané tisky), formálne řídily podle rukopisů. O dalších starých tiscích vzniklých ruční výrobou se mluví jako o tiscích raného novovSku. Do konce 15. století vyšlo v západní Evropě asi 30 000 prvotisků asi ve 30 milionech exemplářů,4 Protože knih rychle přibývalo, informovali se movitější kupci o jejich kvalite, a za nejspolehlivgjšího poradce byl považován Konrád Gesner (1516-1565), autor díla Bibüotheca universalis, zahrnující knihy latinské, řecké a hebrejské.5 První knižní veletrh (s katalogem) byl uspořádán ve Frankfurtu nad Mohanem roku 1564.6 I když je pravděpodobné, že se nám všechny prvotisky vyrobené v našich zemích nedochovaly, napočítáme v Čechách jenom 44 většinou jazykovč českých spisů,7 na Moravč 22 vEtäinou latinských vydání a dva spisy n£mecké, vyrobené za tamějšího pobytu zahraničních tiskařů.8 K vlastnímu začátku knihtisku v Čechách máme málo pramenů, první tištěná kniha s přesným údajem, kdy byla vytištěna, jsou Statuta sy-nodalia Amesti, archiepiscopi Pragensis, Nova Plína 26. 4. 1476. A jako problematický 3 Ferdinand Geldner: Dle deutschen Inkunabeldrucker. Ein Handbuch der deutschen Suchdrucker des XV. Jahrhunderts nach Druckorten. Erster Band: Das deutsche Sprachgebiet. Zweiter Band: Die fremden , Sprachgebiete. Hlerscmann, Stuttgart 19öS a 1970. - . ; * Schotterdoher I, s, 143-144. Josef Hcjnlc In Zusammenarbeit mit Václav Bok: Gesners europäische Bibliographie und Ihre Beziehung zumSrrtthumcmtsmus In Böhmen und Mähren. Praho, Academia 1988,93i s. (Rozpravy Československí akademie ved, řada společenských vad, roínfk 98, seilt 3.) .: Lexikon des Buchwesens. Herausgegeben von Joachim Kirchner, Hiersěmahn, Stuttgart Band I 1952 s. 116. - Velmi pouíný soupis knihkupeckých katalogů lá: al7. století,-uspořádán? podle mast uveřejnil Günter Richter: Bibliographische Beiträge zur.Geschlchte buchhändlerlscher Kataloce Im 16 und 17. Jahrhundert. Mit elf Abbildungen auf Tafel 1I-.X1. In: SaMge zur Geschickt: da; Buches und seiner Funktion In der Gesellschaft. Hlersemann, Stut[gaŕťi974,'^ für Hans Widmann zum 65. Geburtstag am 28. Marz 1973. Herausgegeben von Alfred Swlerk). Knihopis českých a slovenských takú od doby nejstátiído konce XVttl. století Dodatky, dít I Emma Urbánková: Prvotisky (do roku 1500). Praha, Národní knihovna 1994. (Je možno Mel, 4e novým zpraco-váním E. Urbánkové byl I. díl Knihopisu poněkud antlkvovin).. ' v Vladislav Dokoupil: masky brnenského knihtisku'. Prvotisky.Brob,: Universitní knihovna - Archiv místa Brna - Muzejní spolek, 1974. 12 . nr:nť ;azykove' český prvotisk s ním o prvenství zápolí již od časů Josefa Dobrovského nřcklad spisu Quidona de Columna Trojánská kronika se záverečnou datací 1468, ze-'tréňi když byla identifikována nepochybná její rukopisná předloha, která je označena ■MmUŠ^!- Hlavním předmčtem diskuse je otázka, zdali bylo tenkrát možné v temže W4öfeät rukopis a pořídit jeho vyääžní? Duiežitčjší však je, Že pohusitské České království vytvorilo příznivé podmínky pro knihtisk. Protože usilovalo o reformaci tehdejší vládnoucí minoritní římskokatolické církve, uzavřelo roku 1485 na kutnohorském snSmu rozhodujících složek společnosti smlouvu o vzájemné toleranci (snáäenlivosti) s vgtšinovou církví utrakvistickou. Jed-.' noty bratrské se to však jakožto „sekty" netýkalo. '■' Kutnohorská smlouva byla vyzbrojena takzvanými „Kompaktáty", to jest oslabenými požadavky původních husitských „Pražských čtyř článků" (1420), které žádaly: ^aiprvé. aby slovo Božie po království Českém svobodně a bez překážky od křesťan- ' ských kiieží bylo zvěstováno a kázáno.... Druhé: aby velebná svátost tčla a krve Božie pod oBema způsobama chleba a vína všem vSrným křesťanuom, jimž hřích smrtedlný ' iřispřekážie, svobodné byla dávána, podlé ustavenie a prikázanie Spasitele. ...Třetí, že ^ozi knSžie a mnišie svStským právem panují nad velikým zbožím tělesným, proti ' přikázání Kristovu a na přiekazu svému úřadu knSŽskému a k veliké škode pánóm , šťavu svetského, aby takovým knSžím to neřádné panovanie odjato a staveno bylo, a aby podlé Čtenie nám příkladnS živi byli a navedení byli k stavu Kristovu a apoštol-skánu.... Čtvrté, aby všichni hříchové smrtedlní a zvláště zjevní a jiní neřádové záko- ii-riďBbžímu odporní, řádem a rozumne od tSch, jenž úřad k tomu mají, v každém stavu ' hýli stavováni a kaženi, a zlá a křivá povést o tejto zemi aby vyčištěna byla, a tak aby .-: se'obécné dobré dálo království a jazyku Českému.10 ... Přijatá Kompaktáta znela stručně takto: 1. O přijímání pod dvojím zpuosobem. 2. Ö stavování hnechuov. 3. Česky o kázání slova Božieho. 4. O duchovnieho stavu :':h"cřdnú poctivosti má býti učiněno.*1 Kompaktáta potvrdil basilejský církevní koncil roku 1437, roku 1462 je papež Pius II. ..zrušil, následovala další doplnená vydání {Knihopis ř. 1578 uvádí vydání z roku 1513), .: a-konéčně byla roku 1567 Kompaktáta jako zemský zákon zrušena, na žádost novou- •,. trákvistů, jako dávno už nevyhovující. Termín církev „utrakvistická" je novodobý, navržený evangelickým theologem Ferdinandem Hrejsou. Ujal sc, a termín „novoutra- .... kvisté" je v literatuře používán pro utrakvisty, kteří byli ovlivněni také luterstvím. ■ První vlna překladů Lutherových spisů do češtiny probíhala v letech 1520-1523 a velmi pohotově sledovala projevy reformátorovy činnosti a spisovatelského díla. Vytiskli je tři tiskaři: Oldřich Velenský z Mnichova, Pavel Severin z Kapí Hory a Pavel Olivetský z Olivetu. Mezi překlady byl také jeden ze tří základních Lutherových re- ■ formátorských spisů O svobodS křestanské, který adresoval papeži Lvovi X., a kde for- ' ' Pravoslav Kneldl: Kronika trojánská a ncjslaSt prvotisky vytStíni v Cechách. In: Strahovská knihovna 11. 1976, s. 160-1SS a 19 obrazových příloh. - Mirjam Bohatcova: Das gedruckte Buch In Böhmen vor 1526. Mit einer Karte Im Text. In: Festschrift für Hans Widmann, viz v poznámce 6, s. 13-27. (Rozmezím českých prvotisků byl podle Václava Hanky rok 1526, vzhledem k pozdčjäímu vzniku českých prvotisků vůči Mohučl). ~ ! 10 Čtyft vyznání. Vyznán! augsburské, bratrské, heWetskt a České. Se ttyfmt vyznáními staré církve a se Ctyř-: ml Slánky praiskýml. (K vydáni připravil za spolupráce F. M. Důbláae, A. Molnára, R. Neehuty. R. M. . SimH o L Varels Rudolf Říčan.) Praha, Komenského evangelická bohoslovecká fakulta 1951, řada A, ■svazekXV, s. 37-S2. , „ , „ , „.„ 11 Viz Emmu Urbánkovou v poznámce 7. - Táž: K prvním českým tiskům Kompaktát. In: Docentu PhDr. FrantliTtu Horákovi kSeiesáUnám. Sborník pracia personální bibliografie. Praha 1971, s. 33-41, 13 vždy projevem filologickým, nýbrž nčkdy.Je" ff™ICV"Í (naP'IWad miesto může znamenat místo i místo - podle kontextu). A tlsknřl vsech, nCjcll j^yj^ jjských knih, přlali také na jiný praktický úzus: zníínall se stránkový nc,bo roljací knlh až od samu Jejich vbaního UsMu, jw*** gcdfľn?r " "S!Ěnr slcdikace se vy rábEly nakonec (a byly vybaveny jinými evidentními zn-imrIlky)i ijskárna mohla Ziltft pracovat, aniž by na ni čekala, a byla lu i mw.ni>st &,.adjt ;Iu nrkla(;].10 sám Gutcnberg ani zdaleka nemohl tuíít. Teprve kdyZ bylo jasno.jak nemírni pokraj ■tazmlm od Cutenbersovy doby. která byla /daí zceta 1 v UStinych dto Lrfcnasůfa vítem, ai asi k úmrtí Albrechta DUrera (IS2S), bylo maino pochopi velký Gulcnber?, vfznum o mmlntf úcínck nového vynákr.u. S ním žehnala noví, <**■. dobám IJH To^kuou du foicc k Mimu pto&w p&ota* - OK událost: vy,,ůle; < jevJl Amcnky. f palu oMlrl- souvisely. Stály, hluboko whulM Jo vývoje í.u,ívu, mutoval postavení křesťana osvobozeného od jha církevních zlořádů vůči prostředí" v němž Žije, a jeho opětnou ukázněnost na základě dobrovolnosti inspirované epištol' 4 ním tejctem I. Korintským 9, 19. V závěru své předmluvy Luther píše: „Křesťan ČY,*'Í Tato knížka, kterou vytiskl Pavel Olivetský výjimečně v Praze, je na titulní straní'' označena jako publikace, „kteráž ne černidlem, aie zlatými literami vytištěníe lest hodna" {Knihopis f. 5113). Za svého pražského tiskařského pobytu pěstoval Olivetský konexe s prvními vt- i kými luterány (novoutrakvisty), skupinou kolem Betlémské kaple, s tamějším kaza-; tělem Martinem Hánkem, blízkým věrouce táborské a luterské (takzvaným „Martin- í kem"). Ten byl pravdepodobní autorem polemického traktátu Spis o poďebných věcech j křestanských, vydaného bez impresa roku 1524 a týkajícího se otázky eucharistie, t prakticky stížnosti na ohlupovaní lidu, reklamace „laciné" církve a boje za prosazeni' národního jazyka do mešní liturgie. V Knihopise má tento tisk ííslo 15.607, a to jako jeden z přívazků konvolutu tisků z dílny Klaudyánovy, Velenského, Olivetského a Stvr- í sovy z let 1518-1525. Na titulní straně je značka tiskařova signetu, kterou Knihopis ve l stopách Václava Hanky, prvního knihovníka v Knihovne* Národního muzea, určil jako ■ signet Jiříka Styrsy, tiskaře Jednoty bratrské. Exemplář tohoto tisku byl kdysi v Muzej- i ní knihovna, ale dávno se ztratil, poslední, kdo jej měl v ruce, byl pravé Hanka. Kniho- v ptsu se podařilo nalézt další exemplář v Martine', v konvolutu Národné knižnice sig-; nátura I D 53, přívazek 1, a reprodukoval jeho titulní stranu. Je to ve skutečnosti tisk v Pavla Olivetského a jeho signetová značka (v poznámce č. 9 na s. 124 jsem uvedla ve: svém článku „Počátky betlémského novoutrakvismu" také řadu dokladů, že Olivetský) tu použil druhotne" svých typografických písem a ornamentální grafiky ze svých předchozích tisků). Toto vypravení o tisku ztraceném a po řadě" let opět objeveném (jako unikát) zní'.; jako detektivka, jakých lze ve světě starých tisků potkat nemálo. Zde jsou vSak důležitější první pražští novoutrakvisté. V následující době nastolení nové staroutrakvistic- ' ké městské rady, po neslyšeném protestu, odešli novoutrakvisté z Prahy a jejich hnutí zaniklo. Jejich Spis o potřebných věcech křesťanských se však stal důležitým článkem pražského ideologického boje, jenž začal roku 1524 artikuly hromníčního sjezdu pod-obojích z 29'. ledna, nazvanými Mikulove víry, zavření a sepsaní z Jednomyslnosti od Concilium vSech stavův království Českého a markrabství Moravského těch, kterýž" tělo a krev Pána Krista přijímají pod obojíspusobou... a téhož leta vytišténí a vůbec vydaní. Původní tisk se sice také nedochoval (Knihopis £. 835), ale jeho text je známý, především z historických pramenů. Nová městská rada vyhlásila 11. kvgtna 1523 „Výpověď" čili „Dekretům", jež přinášela oficiální výklad Artikulů řiromničníno sjezdu, podtrhovala zachování snášenlivosti vůči milovníkům starého řádu, zejména v otázce vystavování svátosti v monstranci, konání obvyklých procesí a užívání latiny v mešní liturgii, a jmenovití nařizovala, aby jakékoli traktáty v českém jazyce psané byly podávány administrátorovi a konsistoři k ohledání, a bude-li v nich nalezeno co bludného, aby se zamezilo jejich vydávání na veřejnost. 17. kvgtna byla „Výpoveď" předložena pražskému kněžstvu s požadavkem, aby ji slíbilo zachovávat, nechce-li být vypovězeno z města. Artikuly hromnKního sjezdu byly 31. října zrušeny a nahrazeny Artikuly novými, ražení staroutrakvistického (viz též Knihopis 835-836). 14 ■ , pozoruhodné je, že další české radikální pokusy o zákonné uznání a osa-bsKtněn^ňovdutraWismu M íe^ dlouho vracely k Artikulům hromniíního sjezdu , 'J^yoícA l5M,>í;přihlfžely k nim a navazovaly na ně, ať už šlo o usnesení sjezdu strany i,- 'Ift^obojfčh-z'roku 1531 nebo o některé pokusy Mitmánkovy z roku 1543, až koneč-iV'riS.po obtížnou přípravu vyhovujícího znění společné České konfese, dovršenou roku pokud šio o reformaci římskokatolické církve, je třeba rozlišovat význam slova katolický" Pochází z řeckého „katholikos", což znamená „všeobecný", a v tom smyslu tio používali i „nekatolíci". Jestliže si jej pnvlastnila církev s římským papežským centrem, byla to \ ýzva k boji: hlavní požadavek českých utrakvistů byl po vynálezu krchCsků přístup laické veřejnosti k celé bibli, a to i v soukromí, nejen k pouhým vý-ň"3tkúm;z 'bible, čteným při bohoslužbě v kostele. S tím ovšem souviselo umění číst. Netýkalo se to hned všech, ale i horní vrstvy třetího, městského stavu - právě ten dokonce inicioval vytištění celé bible. Po dvou biblích vytištěných už v 15. století, jež vyšiv v individuálních tiskárnách, Blbli pražské 1488 a Bibli kutnohorské 1489, máme auteritičkédoklady, že třetí českou bibli z roku 1506 {Knihopis ř. 1097) dali vytisknout v itaiských Benátkách u Petra Liechtensteina (Coloniensis Germani) Jan Hlavsa, Vác-lavSovä a Burian Lazar, měšťané Starého Města pražského, svým nákladem. Jsou V ní jmenováni, jako i čeští korektoři, Jan Henrych z Žatce a Thomáš Molek z Králové Hradce, „muži pobožní a vysoce učení". Byla to, j3ko i prve, bible zakládající se na Vulgátě, ale přijímala ji i církev římskokatolická, protože vyšla dříve, nežli roku 1517 začal působit přední kacíř Martin Luther. Další tisky celých českých utrakvistických biblí pokračovaly pak soustavně až do bible z roku 1613, kterou vytiskl Samuel Adam z Veleslavína {Knihopis ř. 1106) a vybavil ji dedikací a předmluvou, jež oslavily vynález knihtisku a jeho zásluhy: „To pak umění impresorské jistě a vpravdě ne tak z bys-trosi vtipu lidského, jako zvláštním opatrováním a dobrodiním Božím od Boha světu jest darováno, aby se již knihy nepsaly, ale dačily, a to takovou snadnosti a rychlosti, aby od jednoho člověka za jednu hodinu víceji bylo vytlačeno, nežli od někoho nebo od mnohých za celý rok vypsáno- Z toho pak tak podivného a nového kněh psaní žádný vypraviti nemůže, jaká jest následovala v církvi i v školách proměna. Pravá Philo-SOphia rozkvetla, Barbaries padla, tuhá a mocná tyranství Antikristovému se učinila záhuba: Neboť se tudy silnice pravdy evanjelitské otevřely, tu knihy obojího Zákona a na ně mužů mnohých vysoce učených výkladové, a jiné knihy znamenité ve všeli-: kých jazycích se publikovaly a v rukou lidských nalézaly, tak že již všickni, kteří jen číst: a říákou pilnost pnčiniti chtějí, muží, ženy i děti, učeni pravé od bludného a mod-,„ lářského rozeznati mohou." Tyto Samuelovy úvodní texty jsou dnes velmi vzácné, ne-■: boť byly z většiny zachovaných exemplářů pochopitelně vytrženy. 0 ty, kteří ještě neuměli číst, bylo také postaráno, neboť se s tištěnou knihou seznámili poslechem. K tomu se vyjádřil Melanrrich ve své předmluvě k čtenáři v prvním .; vydání své bible z roku 1549 {Knihopis č". 1101) na straně A 2b takto: „Tolikéž i puňktov :: [= interpunkce], na kterýchž téměř najvíc záleží, těch jsme s pilností a velkou bedliví vostí šetřili, aby v svých místech náležitých slušně, pro snadší Písmu vyrozumění, kladeni byli. Nebo když se toho nešetří a ti puftktové (jacíž pak koli) nemístně se a ne 12 MMam Bohatcovi: Na okraj další ídstl Knihopisu. (S exkursem o novE nalezením tisku Pavla Olivetského - traktátu Martina Hanka CD z roku IS24). In: Listy fiiologtcM, 87, 1964, svazek 2„ s. 399—104. - Táž: Poíátky betlémského novoutrakvismu a otázka pražské činnosti Pavla Olivetského- In: Sborník Národního muzea v Praze, Fada C, sv. XI, 1966, i. 4, s. 121-139. 15 náležitě kladou, tehdy tomu, kterýž čte, í tomu, kterýž poslouchá, rozum se zastěrm-je a zaímívá, tak že tomu, co se íte, právě a svgde nemuož porozumfno býti." Doklad k tomu, jak knihtisk v českých zemích záhy pronikl až do nejosobnějších problémů jednotlivce, je příběh seniora Jednoty bratrské Jana Augusty (později mno- i r- holetého křivoklátského vězně): „Jvlusil jsem toto kázanie dáti vytisknouti, chtěl-li sem \ nákladu soba umenšiti. Neb tak jsem jich mnoho psaných k žádosti a k libosti mno-. hým dobrým lidem rozdal, až mi písaři jich moji nemohli postačiti psáti, ani se nad : ! nimi meškati. A mnozí vždy se na to domlouvali, že by je také rádi měli, chtiec i za-. platiti, kdyby jim je kdo přepsal. Protož od některých k tomu ponuknut jsa, a chtě, aby i mi to s menšiem nákladem šlo, nežli bych je přepisovati dal, smluvil sem s presárem,; j aby mi jích nemnoho, toliko k té mé napřed oznámené potřebg vytiskl. Ktož je tehdy j tištěné býti uhlédáš, neb uslyšíš, nechtějž se jinače domýšlet!, byť k prodaji obecnému, : '__neb jakou jinou pnčinou tištěny byly" (Knihopis í- $4$). ~~ V těsné souvislosti s myšlenkovým stavem České společnosti byly samozřejmé i profily jejich tiskařů, neboť knihtisk se brzo osvědčil jako metoda, bez níž už společnost se svými stále stoupajícími a rozvíjejícími se praktikami a potřebami nedokázala ; žít. ČeStí tiskaři v první polovine 16. století byli většinou vzdelanými osobnostmi, které svou typografickou profesionalitu používaly hlavné k Síření svých myšlenkových směrů, nikoli ke své vlastní kariéře. V Čechách neplatila domácí zásada nemeckých ; vrchností „cuius regio, eius religio* - proto králi Ferdinandu I. přišlo vhod, když po vyhrané šmalkaldské válce roku 1547 potrestal odbojné nesolidámí české stavy krom jiného i tím, že v Čechách (pro nezúčastnenou Moravu to neplatilo) zakázal veškerý knihtisk. A když jej pak za přísných cenzumích opatření znovu a individuálně povoloval, soustředil všechen knihtisk do Prahy. Tehdy došlo i k prvnímu tiskařskému exilu (litomyšlský Alexander Oujezdecký, který pak úspěšně pracoval v Polsku). Začínající Melantrich se po zákazu knihtisku připojil k Bartoloměji Netolickému - který jediný této čistce uäel, aby byl k dispozici tiskovým potřebám královým. Nadále se český knihtisk opět oživil a rozvinul, ale mezi rodinami či liniemi pražských knihtiskařů byly až do konce stavovského státu jednak tiskárny čistí profesionální (především Jiří Nigrin, 1571-1Ô06, který vydal více než 600 tisků13), a jednak tiskárny, jež tíhly k vydávání tisků nekatolických (viz Melantricha, kterého arcibiskup dokonce mnohem později potrestal za nedodání archů jeho další připravované bible k predbežné cenzuře tím, že mu poručil, aby vydal Postillu mohučského kazatele Jo-hanna Ferra-Wilda (Knihopis 2450). Bez toho by byla v Melantrichově tiskáme nikdy nevyšla. A nebo obrácené: pražská profesionální Sumanská tiskárna, soustředěná například na populárního Bartoloměje Paptockého, náhle vydává BudovcůvAntíateorán (Knihopis 1360). Ale to se dá vysvětlit snadno: stalo se to v dob£, kdy Šumanskou tiskárnu získal sňatkem Jiří Závěta ze Závětic, který sice nebyl tiskařem, ale byl členem Jednoty bratrské. Tiskaři umírali často dříve nežli jejich manželky, protože při své práci pocházeli do styku s nezdravým kovem. Jejich vdovy se znovu vdávaly, buďto za svého vlastního tovaryše, anebo za jiného tiskaře, jemuž pak přinesly i svou tiskárnu. Takže: lidé 13 Miriam Bohatcova - Josef Hejnlc: Knihtiskař Jiřík Nlertr. alednollstové .Proroctví" Jindřicha Dcmetrl-ana- (Se soupisem Nlgrtnových tisků.) In: Sborník Nůodního muzea y Praze, řada A, sv. XXXV, 19S1, č. 2. s. 73-líS. - Speciální dodatky uveřejnili: Jaroslava Kašparová (Španělské tisky 16. století z dílny pražského tiskaře Jiřího Nigrltia, in: rjocumenía Pragensia 10/1,1990, s. 209-218) a Petr DaniSk (Novo-tiskařská činnost Jiřího Nlgrlna, In: HudebnívSda 24,19S7, í. 2, s. 121-138.). 16 r 'dchäzeh- ale materiál tiskárny zůstával, a obohacoval profesionální výbavu svého ^ggjjj^äižltete, když původní rodina nemela dědice. Tím se pro nás dnes, počínaje ""ifi .stoletím, velmi zkomplikovala analýza typografické dovednosti a prvenství daného 'ärúhého (nebo i třetího) manžela, nemluvě o tom, že v té době bylo už možné leccos si pádle vlastního přání zakoupit v cizině, například nějaké nové písmo. "jstrační technikou v českých tiscích stavovského státu byl až na několik výjimeč-'nýchWědirýrá dřevořez, to jest otisk z výšky dřevěného štočku, kde jeho vydlabané části zůstávají bez barvy; deska pro štoček je poříznuta v podélném směru kmene stromu. Je to tatáž technika jako sám text, takže v lisu mohly být text i ilustrace pořízeny najednou. Zcela odlišná je technika dřevorytu, kde se naopak otiskují prohlou-" "^(irié'části štočku, a deska pro dřevoryt je poříznutá napříč kmene stromu. Ten potřeboval pod lisem mnohem větší tlak, a proto bylo nutno otisknout jej zvlášť. Techniku dřevorytu vynalezl až roku 1771 Thomas Bewick (ale dnešní vydavatelé ilustrací rané-}t0 novověku si dřevořez a dřevoryt Často pletou).14 . pražští tiskaři uměli sázet a tisknout í v cizích jazycích, a humanistickou módou se síäló'uvádet v názvech i jazykově českých knih prvnf větu latinsky nebo i řecky (důležité -je to vědět pro jejich zkrácenou katalogizaci. Humanistický ideál vzdělance byl •nuž tří jazyků", to jest znalec latiny, řečtiny a hebrejštiny. V Praze působily téměř od w'íátku -16. století také významné tiskárny Židovské, patmě si ostatní tiskaři u nich dávali vysazovat hebrejské partie svých tisků, a židovské knihy přejímaly někdy také naopak dovolené ozdobné grafické motivy. Obsahem tisků vydávaných v předbělohorském státě byla většinou díla odborná, náboženská, mravoučná, včetně aktuální publicistiky a předchůdců naších novin. Méně víme o tehdejší „beletrii", ta se uplatňovala prostřednictvím takzvaných „kratochvilných řečí", čtenářsky zajímavých, ale téměř vždy spojených s nějakým morálním poučením a s řadou příkladů a dokladů posbíraných z historických kronik, z biblických námětů a z antických klasiků. Vlastní knihovny měly už nejen domy šlechtické ■;a bibliofilské (sběratelské), ale i měšťanské. Autentický názor na „kratochvilné řeči" zaznamenává Knihopis v £ 6829, „Pán rady" (Knihopisem nesprávně přisouzený Janu .Severinovi - musil to být Severin kramář). , ^Charakteristické motivy měly i knižní vazby vzhledem ke svým majitelům. Nakladatelské vazby už existovaly, ale většinou se knihy prodávaly nevázané (značně lev- ; vnější), a dával si je svázat až majitel podle svého přání; někdy mají slepotisketn vyznačen i rok svázání. Na přední nebo i na obou deskách si dávali významnější majitelé i své slepotiskové nebo pozlacené erby, včetně erbu manželky, takzvaná supralibros. Přípisky do knižních originálů, ať majetnícke nebo čtenářské, a na predsádkach i záznamy o rodině, byly poměrně časté, nedbalo se na naši estetickou pietu. Hodí se to ... však, když můžeme s pomocí jmen dávných majitelů alespoň Částečně identifikovat jejich zničené knihovny. . Evropa byla za stavovského státu plně otevřená. Alespoň k náhledu do evrop-■■■„. ských zemí, měst, universit i tiskáren se dostali i chudí absolventi pražské university, >. jako průvodci Šlechtické mládeže, která jezdila do zahraničí na společenskou a někdy 14 Aleš Krelca: Techniky grafick&io um&iL Průvodce pracovními postupy a dSl'naml originální Uskovi gra-nfcy. Praha, ARTIA 1981, dřevořez s, 23-33. dřevoryt s. 39-41 (s Ilustracemi). Vyšlo tó2 nsmíxky. EjarrI Botocov&Knlžni dřevořez v Čechách a >u zoravi* od 70. let 15. století do Ů20. In. Dijlny fe-kího výtvarného umíníIÍ/1, Od poZátku renesance do zúVřru baroka, Praha, Academia 19S9, s. 10/-U&. Ilustrace i. 63-70. 17 i studijní zkušenou. Ani Jednota bratrská nebyla bez přátelských osobností tehdejä£ ho humanistického a reformačního světa, a učiteli Jejích mladých theologů se stíivaijJi nejvýznamnäjšf profesoři universit nejen luterských, ale i kalvínskych, kdežto latinský* i řecký.jazykový základ k svému dalšímu zahraničnímu studiu si tito studenti prinájľ äeli úž z domácí bratrské ivančické vySSÍ Školy, kde vyučovali také bývalí vittenbergjJí I tí profesoři. A na druhé straně, když v Čechách od roku 1556 začali působit jezuití/j i venovali veliké úsilí o kvalitu vyučování ve svých Školách, a velmi uvážené i úspěšní \ \ získávali mládež z významných českých, především Šlechtických, i nekatolických :o/> i din. Mezi cizinou a Čechami i Moravou proudila značná výména odborné literatury, j '< přinášená studenty i získaná výmenou mezi humanisty, kteří se leckdy osobné r ^e. j tkali, ale znali se prostřednictvím své vzájemné korespondence. Bližší známosti z po-v „*| řů, kteří se zde usadili, někdy i oženili a zcela asimilovali, melo výhodu dobré znalosti; nemeckého jazyka, čili Širší možnosti svého tiskařského a vydavatelského repertoáru^ a tím i možnost zahraničního odbytu. Musíme si väak uvědomit, že i tiskán domácího původu, vesměs vzdělanci, upravovali v impresu své jméno podle řeči, v níž kniha nebo publicistika vyšla. Toto přizpůsobení někdy překrylo i jejich jméno původní. Na- | příklad Jiří Černý z Černého Mostu (což byl přídomek) se podpisoval také jako Georg | Schwartz von Schwartzpruck, a obé tato jména předčil a v literatuře zdomácněl Nigrin; z Nigropontu.10 MikuláS Pštros se podepisoval také jako Straus, Struthio, Pavel Ses-Sius jako Sesse. MikuláS Bakalář Štětina (Plzeň 1498-1513), původem Slovák, k nám přišel z Krakova, kde studoval17, Jan Pekk, původně" Hans Ulbeck (zkrácené Beck) po-í cházel ze Schwabachu, působil v Norimberku u Hieronyma Hôltzela, spolupracoval tam také s plzeňským humanistou a později radním Janem Mantuanem Fenclem 2a jeho pobytu v Norimberku, potom Pekk přesídlil do Plzně, oženil se tam a tiskl v letech 1526 až do své smrti 1531.18 Čech Jan Had (Coluber) pracoval původně u norím- [ berského tiskaře Friedricha Peypuse, oženil se s jeho dcerou Kunhutou, ale protože po tchánově smrti nemohl získat jeho tiskárnu, neboť Peypus měl mladého syna, musil hledat práci jinde a přesídlil roku 1536 do Prahy. Zemřel roku 1543 a jeho žena Kun-i huta (Kuňka) se provdala za Jana Kantora Hada, měla i syna Václava, ale vedla pražskou tiskárnu po smrti svého druhého manžela roku 1572 sama, až do roku 1587, kdy; 1S Miriam Bohatcova: Das Verhältnis der tschcehischen und íremdsprachlgen Drucke in Bohmcn und : Mähren vom 15. Jahrhundert bis zum Jahre 1621. In: Gutenberg-Iahrbuch 19SS, s. lOS-llá. 1* Viz poznámku 13. 17 MlkuláJ Bakalár Stítina. Studie a materiály ojlvote a dtele slovenského prvoOaílara v Plzni, Vedecký a výkonný redaktor Leo Kohút, recenzenti Ján Caplovií a Josef Hrabik. Bratislava, Slovenská akademie : vled 1966. - Recenze: Mlr)am Bohatcova. In: Lfsŕv filologické 90,1967, svazek 4, s. 420-424. 18 Miijam Bohatcova: Norimberský a plzeňský tiskař Hans (Jan), Pekk. In: Casopls'Núrodnfho muzea v Prase, Historické muzeum 145,1970, í. 3/4, s. 207-227. - Taž: Ccsko-nčmecká konverzace pro kupce. K počátkům tKtenýeh utcbnlc (1S31,1540). In: Sborník Národního musea v Praze, řada C, svazckXXI, 1976, í. 3, s. 1I7-15S. 4ŕmFela.194Michäl Peterle pocházel z Annabergu, vyučil se v Lipsku a v Norimberku rjložll" v Pražévýznamnou rodinnou tiskárnu, v zahraničí proslul zejména iiustrace-,JTi&k rnezináWdním politickým aktualitám.20 Jan Šumán (Schumann) přišel do Prahy f^^j^ra^jgj^polupráci pěstovali čeStí autoři i tiskaři s Norimberkem. Z doby prvo-, vzponféflmé alespoň na okolnost, že Kutnohorská bible z roku 1489 si pro své "ífcsírace vzala jako vzor Kobergerovu blbl! z roku 1483; tyto kopie dopadly ovšem 'mnohem néumčiej: nežli jejich předloha.21 V roce 1511 se Mikuláši Klaudyanovi jako 'Zástupe' Jednoty bratrské podařilo dát vytisknout u Hieronyma Hôltzela bratrskou la-jii konfesi biskupa LukáSe Pražského Apológia sacrtz seripturez, ačkoli nedlouho "... "ímFahébO právě proto, že roku 1508 vySel v Čechách takzvaný svatojakubský mandát, který' prohlásil Jednotu bratrskou za kacířskou sektu a byl v průběhu let n£-- kolikrát obnovován. Krom toho byly v Norimberku vytištěny i jiné české publikace, ' jiežáäoucí tamějšímu cenzurnímu úřadu, norimberské městské radě. Měla z nich malou ^aďoki>äŽíl3. 1. 1518 české tisky zakázala: „U všech knihtiskařů zastavit a zaká-zát;iaby ,ádné:české slovo."23 Nicméně, norimberští tiskaři raději riskovali trest, než aby pgcnázeliio zahraniční odbyt svých výrobků. Ostatně, roku 1525 se Norimberk připojil k reformaci, takže spolupráce s Čechami mohla pokračovat a vypomáhat jim nadále v zikTzaných tiscích po mnoho let Uveďme jen Husovu a Jakoubkovu českou PostlUu vletech 1563 a 1564, která v Čechách vytiStěna býti nemohla (Knihopis f. 3261 &3Z62, a jejich nový. zlepšený záznam BedRšky Wižďálkové byl uveřejněn v Dodatcích ke Kni-, ftopisu v Praze, Národní knihovně, k písmenu D-J, na stranách 137-140.) . s. 125-135. * WpSfts|av;Kneldl: Michael Pctcrlc, přední pražský dfcvorytee a tiskař 16. století. In: Bibliotheea Stiaho-„ i víemís 1,1995, s. 107-133 (s ilustracemi). Slavica. Herausgesehen von Relnhold Olesch und Hans Rothe unter Mitarbeit von Friedrich Scholz. Serie 1.: Tschechische Bibeln. Band 2: Kutenberger Bibel / Kutnohorska bible. Facslmlle. Mit X°F?°P- von Fwn'läck kardinál Tomášek. Kommentare von Vladimir Kvas t. Karel Stelskai, Urbánková. FcrdlnandSohonlngh, Paderborn. München. Wien. Zürich 19S9. - Band 3: Kralltzer Kralická bible, Facslmlle. Mit einem Vorwort von Václav Havel. Kommentare: Miriam Bohatco-«^^manucl-Michálek, Jan Heller, Milan Balabán. Ferdinand Schonlngh 1995. - Referát k šestidílní Blbli krallckí. Martin Prudký: Der Paderborner Nachdruck der Kralltzer Bibel. In: Acte Comenlana. Internationale Revue für Studien über J. A. Comenius und Ideengeschicřite der Frühen Neuzelt. Praha, ' „ filosofický ústav AV CR, 12 (XXXVI). 1997, s. 312-324. -«Hey allen buchdmekem abstellen und vernieten, In Bdimischen gezflns; gar nlchzlt mer zu trucken ■ bey,elns rats straff." * "dSSPi ^f"^ lsi «"gelassen, das er einem Behalm die grammatlc hainrlchmannj drucken lassen mog in lateln, doch das kein Behmlseh wort wer drlngemengtl" Viz Miriam Bohatcova: Dle Anfänge Äfl3>fgai*lschen Zusammenarbeit zwischen Nürnberg und Böhmen. In: Gulcnberg-Iährbveh 1976, s, 147-155. HENRICHMANN viz Knihopis 293S. 18 19 \ k stánku tvému. Nebo anjelům svým přikázal o tobe, aby t£ ostříhali cestách tvých. Na rukou tě ponesou, aby neurazil o kámen nohy své '»-^í* pravda, že to, což Satan ku Pánu Kristu mJuvil, v Písmí se nacházíme'23' dobře a pobožní povSdíno, toho tento nešlechetný podvodník k srŕiv< " " a bezbožnému natáhl. Nebo Duch svatý v žalmů vlastne' mluví o tä-J v povoláni Božím stojíce, chodí po cestách svých, to jest od Boha v - '* a ztížených, ale Satan pro svůj fortel drže se litery, zaslíbení to na vše< ' * táhne, a nejvíce t£m je privlastnia usiluje, kteřížto bud bezbožnou d- "; aneb n£jakou drzí žádostí podníceni jsouce, v bezpotřebná nebezpečí mysla a všetečné" se vydávají. A aby svůj úmysl snázeji zakryl, falégrí p"■ přivedl a svou nešlechetnou chytrostí ta slova (: po všech cestách sv> vč vypustil. Nebo ani Otec -nebeský Krista Pána k tomu nepovolal, ar jeho nebyla, aby se dolů s makovice chrámová spouätžl, aneb jiné'za bezpečné a neužitečné na odiv a schloubu, co nčjaký kejkléř činil, a moci a slávy božské dokazoval. Z té příčiny varným bedlivý pozoŕi na tento příklad, aby, když se proti nim nčtco z Písem svatých přií hned se lekali, ne hned pojednou literami Písma oči sobe" zalípati dopb radčji, pon£vadž Slovo Boží ne na literách, než na smyslu pravém zál ko pilne" zpytovali, všecko rozvažovali, rozsuzovali, všeho zkoušeli, a: onEn Berreenských do Zákona PánĚ dohledali, jest-li to tak, jakž šc ľ - - A 4a vodí, čili by se jinak a v jiném rozumu nacházelo. O //čemž v následi - -mluvč k čtenáři obšírnřji se vypravuje. Kdož se jinač chová, toho Sá vtipným řemeslem a skrze své nástroje velmi snadné oklamá, podved dy svede a v bludy uvede. A poněvadž pak Satan vždycky jest sobě podobný, a rozuměje tbi konec brzký-království jeho nastává, tčehto nebezpečných a posic mnohém více nežli kdy prvé takové své vlastní řemeslo skrze příhodr holomky a nástroje v církvi Boží provozuje, všecko učení křesťanské cl vrací, zmítá, přemítá i v pochybnost uvesti usiluje, a v tom nešlechetní.- □ ed-sevzetí svém zástery Písem svatých, jednak s přidáváním, jednak s A.J'xánfui,( jednak s prominováním, ale vždycky s převracováním pravého smyslu tasrV meslnč- užívá, že mnozí z verných, zvláště" sprostnčjšfho a nezbčhlí v Plsaifch, čítajíce a slýchajíce odpory a hádky z strany náboženství, na nemalou pactyb-nost a zvildání u víře přicházejí. I aby v tom také nedostatku lidu Božfcru a'>&> nému ngjaká platná pomoc učiněna byla, jeden učený a pobož: všecky podstatné otázky předních a hlavních artykulův náboženství Cesíat-* ského dostatečné odpovädi z svatyně" Starého i Nového zákona s nematou prací' shledal a sebral, a ty pod každou rozšafné* a rozumní podepsal, rozde* jvto obi otázky i odpovedi, na troje knihy, z nichžto v první vysvětluje tuto otázku: ;sií -£Iov£k spočátku od Boha stvořen byl, a kudy na takový pád a zkázu přišil, ?fi čemž také vykládá se zákon Desatera Božího přikázaní. V druhé 1 je, od koho a jak jest človeku z takového zlého spomoženo, kdež ■■ je víra obecná křesťanská, obsažená v Snesení a Vyznání apoštolském V tStí ,■ knize ukazuje, čím se človek Vykupiteli svému za takové dobrodiní povinní odpláceli má, a přitom o modlitbe" a dikův činční. Na kterýchžto třech cííztó* A 4b suma všeho učení křesťanského záleží. // Takové pak troje knihy já z lainstó řeči v jazyk náš český přeloživ, pro Čest a slávu Boží přední:, potom i pro vrff- 314 verného lidu v církvích českých, na svůj náklad vytisknout! jsem dal, a pod Samým a starožitným jménem Vašich Milostí, urození páni, páni bratří Slava-tové, mnč laskaví přízniví, jakožto vířných následovníkův čistého náboženství, majících srdečnou lítost na potřením Jozefovým, na svčtlo vydal, úmyslem dobrým a upřímým, v té jisté nadEji, že toto mé služebné ohlášení k VaSim Mi-fosrcrn laskavé* ode mne přijití a mne s touto mou prací porušena sobe míti ráčíte pán Bůh všemohoucí, dárce všeho dobrého, ráčiž jí sám žehnati, aby k tomu Jtonď pro kterýž jest v celé upřímnosti předsevzata, jednomu každému z verných k spasení jeho prospé"šn£ sloužiti mohla. Amen. Dán v Praze, pátého dne in&íce dubna, léta M.D.XCI. Vašim Milostem volný k službám Daniel Adam z Veleslavína. _ G 4a. Předmluva k včrným a pobožným Čechům, zavírající v sobč užitečné naučení, jak by se tohoto veku v roztržitostech a rozmíškách o náboženství a víru chovati, kterým spůsobem jisté pravdy vyhledávati a přímou cestou k ní přijití míli. [Bez podplsu.l - mne není to předmluva Adamova, nanejvýš ji mohl přeložit, což v dedikad říká rui A 4b . ařuje dílo na „troje knihy".] " IsujijiJ A592 ing. Heinrich itiherarium sacrae Scripturae, to jest: Putování svatých. Na všecku svatou Biblí libojího Zákona, rozdílené na dve* knihy. První kniha zavírá v sobe* všecka pu-fpyání a cesty svatých a Bohu milých otcův, patriarchův, soudcův, králův, kní-ilat, prorokův a některých pobožných lidí, spočítané na míle obyčejné nžmecké fpeské, s vypsáním zemí, krajin, měst, řek a vod, hor i údolí, o nichž se v Písme* Ismínka činí, a vlastním vyložením slov aneb jmen jejich židovských i řeckých, fläísty i s doložením smyslu duchovního. Nazad přidáno jest Vysvětlení na kni-Wii- Jozue o rozdčlení aneb rozlosovaní Zeme* svaté mezi dvanáctero pokolení Izraelské. A jiný Traktát o mincích a mčrách, kteréž se v Písmích svatých přípo-■'fiiínají, to všecko vydáno v jazyku německém od M. Henricha Buntinga, faráře '■v. Grunovč, a nyní v českém, od M. Daniele Adama z Veleslavína. Léta Pánč M.D.XCII./= 1592/.// *rI3ál a 1362. " Insigma illustris et per antiquae familiae baronům a Zerotina. íduje dřevořezový, zde kolorovaný, plný znak Karla z Zerotina v oválné vavřínové kartu-Jejích stranách linky z typografických znamének, nahoře ornamentální linka s dčtskou i/í-pod erbem báseň: Ut regum diadema decus, rexque ipse ferarum fr Stemma leo exornat gens Zerotina tuum: f, Sic Žerotir.am unus gentem supereminet omnem st1 Carolus, et belli magnus et a rte togae. f Petrus Capella ab Elbing. // 315 ) C 3a /na dalších listech v záhlaví označeno jako Předmluva/ *. unĚ1?U PfnU< panu Kariovi ^adSfeu z Žerotína „, hostících a Brandýse etc, pánu literního a poctivého nť^? ronu mne dobrotivé a laskaví příznivému """^ s,"° W- _ Jest nepochybné, Vaší Milosti urozený pane, pane nmě h*. nym vůbec vědomé a známé, kterak mnozí slavná,^t, ~ šlých let i naSeho věku Putování a^^J^S malymiautetami, i nejednou s nebezpečím živoaf SS,** W jména křesťanského i jiné překážky vykonávali a 7;P? ohí ot r«HÍM -i^pakpřekážkyvyLn^^^ SJ vyWádati;však dosti podobné a dobi^ Pc*ožn^ " a shlédnout; ta svatá místa, na nichž Pán Bůh a s^ffi£S = *- ' 1 a o nichž často v PísmM, 741»,», Ta~sn._ ■ J no Qivy Boží rozhorlovali, a v pravé pobožnosti hojnCjSfch poS ' -v srdce náše vkládá seto, naľoÄ - ^ Segnius irritant animos demissa per aures Quam quae sunt oeulis commissa fidclibus. Ale jakož rozdílní jsou v povahách lidé, a jedni druhých jak vlij livější a zdilnějSf bývají, tak:i mezi poutníky Země svaté nachází ;c-iip'. nější nežli druzí, a když někteří, což tam dobrého a užitečného n, l i h ^r; K 3b sobě zachovat! a za//tajilj, jiní zase všecko, což spatřili a shlédli, v pi -r\ rre«A,-f a spisy.jisté uvedli a na světlo vydali, aby i ti lidé, kteříž tak dalekodoi-nawt!,., > těch svatých míst telesné" prochizeti a očima svýma spatřovatj nemohou, p-á-*' cc jejich účastni byli, a čtouce ty nábožné cesty a pouti, duchem a myši místech se stavěli a vnitřním zrakem srdce na divné skutky a zázraky SoXssfc, hledali, a s vděčností je sobí připomínali. Poněvadž není možné všechněm dal těch krajin putovali a vandrovati, všechněm pak užitečné a potřebné Boha-v skutcích jeho znáti a oslavovat! ,s Nacházím v Historiích, že i z národu našeho českého, kterýž v2d>uty txá jiné nábožnější býval, mnozí jak z obecných tak z urozených a slavných lidí nu ty svaté pouti se vydávali, jako Menhart, biskup pražský v počtu desátý, vyl pravil se do Jeruzaléma za příčinou náboženství léta Páně M.CJXXX. TchďŕH křesťané vládli Zemí svatou a stolici bylo verným na ta místa putovati z tčcttt* krajin, když i císařové řečtí ještě na Východu panovali, a ukrutní pohanšť na ■ | dové tak Wubocc do Azše a do Europy se nevysuli. Po letech téměř sedmná< ti když Zioldán babylonský vtrhl do Země svaté 3 oblehl krále Baldvína .'rans (.■, ho, sebral silné vojsko a táhl křesťanům na pomoc, vedle něhož také s wín dem vypravili se knížata česká Vladislav a Jindřich, vlastní bratří, a Spitihi '. i Kunrad, markrabě moravské, strejcové jejich. Ti vSickni s císařem táhli sk . Polsko, a od krále Boleslava Kadeřavého netoliko přátelsky přijati a slavné; •' 316 Ms Si k !T1°" P°ntus Euxtnus provedeni byli. A přijevše k Jeruzalému, retovali ÍL i a, a do p;:desáti tisíc pohanův v jedné bitvě zmordovali, kdež však křesťa-ř"SWé. wt!ta> do půldruhého sta na místě zůstalo. Ač pak koli dosti podobné jest, že ^Vftřtoelfe"-1 ?°tom nejedni z Čechův takové cesty předsebrali, a po dnech někte-Tr&h Pau:i ''^em ^'^^ staräím v paměti zůstávají; vsak žádný z nich cesty své ^,ap,(hod rozličných, i co tam kde viděl, nevypsal a v známost neuvedl, o nichž w vubécvědomé bylo, kromě dvou. Z nichžto jeden byl Martin Kabátník z li-t*f^';j,,.SleřilCLerýžto po zemi z Čech skrze Moravu, Slézko, Polsko, Rusy, Valachy, Ä^tkV.'Sel až do Konstantínopole. Odtud přeplaviv se přes úzké moře // Bospho-rSf-irj piraclus řečené, prošel všecku Azií po zemi až do Syríe a Palestiny i do n'mžstaííeruzaléma. Tam pobyv za tři neděle a ohledav místa svatá, k nimž ho 1 > - jVartéípBpustili, jel odtud do Egypta, a v města Memfis aneb Alkairu převe-• sspatřiv, což mohl, zase touž cestou domů se navrátil, a tu svou jízdu, možné bylo člověku sprostnému, v spis uvedl, kterýž také vytištěn jest, 1 1 wrruksma lidskýma. Léta ovšem nepoznamenal, kdy jest takovou dalekou přes devět set mil) pout vykonal, však z knížky jeho rozuměli se může, že síto stalo za kralování v Čechách a v Uhřích krále Vladislava, Ludvíkova . ej..*-Nebo ještě tehdáž Žoldánové egyptští mocní byli netoliko v Egyptě, ale Asií, a v moci své měli zemi syrskou i město Jeruzalém; a kteréž on u vypsá-" : " Mamaluci, nad nimiž Žoldánové pano- . tXAHt * v „iv—--------- ,'vém Araby jmenuje, jsou Saracerti a Mamaluci, . A Turky, ač již měli město Konstantinopolim, stolici císařův východních, - Lřevše ji křesťanům, ale ještě do Azie tak daleko se byli nepustili, až teprve rPáně M. D. XC1I. Sclimus, císař, zemi syrskou sobě podmanil, Egypt vybo-al a království to mamalucké Žoldánův egyptských vyhladil, zkazil a všecku ; 1 panství na sebe a potomky své převedl. To o Kabátníkovi krátce jsem pří-nenouti chtěl, poněvadž člověk obecný tak mnoho zvandroval, a památky dru svého po sobě zanechal; ač nejedni zato mají, že více básní psal nežli pravdy, a proti ho zamítají, ale není pochybné, že nepsal jiného, nežli což tam s; viděti mohl a což slyšel od jiných, s nimiž budto sám. aneb skrze tlumočníka ''mluvil, a jakž spraven byl o čem, tak sobě to poznamenal, buď že všemu sám věřil, aneb nevěřil, práva žádnému k věření neukládá, ano že sám o mnohém g. pochybuje, zjevně na sobě znáti dává. Jest pak i tom pamatování hodné, že tam >•• v. Egyptě nalezl lidi, s nimiž se jazykem naším slovanským bez tlumače smluviti mohl. .. Druhý z Čechův, kterýž cestu do Země svaté a do Jeruzaléma, i to, což tam .: viděl a slyšel, vypsal a vůbec na světlo vydal, byl Oldřich Prefat z Vlkanova, ro-■•. dič pražský. Ten za léta Páně M.DJÍLXV. jel nejprve z Prahy do Benátek na svůj . vlastní náklad, a odtud po moři s mnohými spolu tovaryši a poutníky plavil se až do Palestiny k portu Jafa aneb loppen, a potom po zemi do města Jeru-l zaléma a k hrobu Božímu. Jak mu se pak na té // cestě vedlo, jaké půtky měli na :! moři, k kterým ostrovům přistali, co v Jeruzalémě i v okolních místech spatřil, to všecko bedlivě v poznamenání uvedl a v jazyku českém léta Páně M.DXXlII. vytisknuti dal. Kterážto kniha, poněvadž vůbec známá jest, a ještě se mezi lidmi nachází, může v ní čisti, kdož to věděli žádostiv. Můj úmysl nebyl, abych toho všeho sumu v této předmluvě obsáhnouti měl, a také není toho potřebí. Ty tedy knihy o Zemi svaté a městu Jeruzalému Čechové náäi v řeči své až posavad čítávali a čisti mohli, jiného nic v té materií neměli. Kteříž pak cizím jazykům, 317 zvlástg latinskému a německému rozuměli a rozumějí, ti věcí těch 7 *. -hých autorův lepší vědomosti nabývat! mohli, pončvaďž ne Sí psah a putujíce do tech krap, všecko s pilností zaznamená i coľu^í ma slyše h aneb o£,ma viděli. Tuto jich jmenovat; nebudu, poněvac^ Z1* h?° nIŽe V ÍegÍStmm aUt0rŮV'2 níchž ^ títo SA Ale vsak, dle sprostného zdání mého (nebo proti soudu jiných M Fin) všecky ty a takové Traktátv. hnrfm ia,ir,ci* „x_-lTľ_Jľ)ľn ,; W 1,„ h0 scographio aneb cřiorographta, jakž o tom učení smyslí a zkušení ukazuje ttcfkteržto, kdož se s Historiemi Písem svatých obírá, jest jako jednooký, * coTěte, n akž dobře a dokonale rozuměti nemůže. Ještě v Novém záko- ___.^...v, ^lusui™ z.uam meno (,nerx> proti souau jinyc, n vím) všecky ty a takové Traktáty, buďto latinské, německé aneb české, vWflK se Země svatá a město Jeruzalém vypisuje, mnohými příčinami pľevyj jjÍ' kniha, kterouž M. Henrlcus Buntíngus, kazatel slova Božího v knížetstvj'ipl švickém, pod titulem latinským ttlnerartum Sacrae Scripturae, a něi.iíc^^jf sebuch, to jest Putování aneb Cest svatých a Bohu milých lidí, o -.íčhžpgJÍ obojího Zákona Božího zmínku činí, v jazyku německém před několika léfôf světlo vydal. Nebo v té knize své vypsal nejprve a spočítal na míle nírr«cjLl cesty a pouti, kteréž za Starého zákona ovšem, svatí první otcové, patriarch©*?! soudcové, králové, knížata a proroci, na Nového pak zákona Jozef, ParactóJ ria, sám Kristus, Pán a Spasitel náš, a někteří z učedlníkův a apošto.úv,er J. na světě pracně vykonali. Potom, ačkoli nerozumím, aby sám osobrě tcnrc ttngus v Zemi svaté býti a ji projiti měl, však, což jiní pobožní a víry ř-odřt' -. a poutníci v svých spiších zaznamenali, to on rozšafně a bedlivě z nich v.bral a čistým pořádkem připomenul místa všecka i města, hory, lesy, pahrbouk přidány Tabule geografické, v nichž se maluje a čtenáři před očí sta\ ie»K< —* »•-»-•••' ' ' ':áž byla za Kananejských, před rozlosovaním m« dy. ' Iské, i potom a za času Krista >ána, s poznamenáním...... svatí putovali, ale i všeho okršlku zemského a každé! ky jeho, totiž Európy, Azie i Afriky. Jest vymalován i kontrfekt svaté ijg^ i chrámu jeruzalémského a dílů jeho, což jistě k srozumění těch věci íií||§ rif, kteréž se v Písmích svatých i v knize této přivozují, náramně jest po 1 l°S§£ svědeetsví oněm ™ s *■/ T7 rľf"^- v nlcn^ se mata e a čtenáři před očí ľero Ä™ KamBe^ Pí" rozlosovaním mezi * m fefměíf^ i^' l|°t0m a,Ja *** **** Pána' s Poznamenáním S ÍL ľSLntmChžSľatf pUt0V3li'a!e 1 vgEh0 okršlku zemského a každé< 318 ||tpifrjůi: což cte, nijaKz uodiu n uviw, ^.^...m —— gig-doložená jest i Tabule Putování svatého Pavla apoštole poha//nům oddaného, kterýž v evangelium Kristovu nad jiné apoštoly mezi pohany nejvíce pracoval, a za tou příčinou putoval, tak že všecku téměř Azíí naskrze prošel, mno-■pĚfeovy v moři Prostředzemním a Velikém navštívil, až se i do Európy a do R'nai do Hispánie dostal. Z čehož se na rozum dává, jak se v brzkém času f evangelium svaté téměř po všem světě rozhlásilo a s jakým prospěchem prá-§» ce apoštolské mnozí národové z temností pohanských ku pravému světlu víry ■ stovy přivedeni Nebo ačkoli putování a cesty víechněch svatých apoštolův. KÍž Kristus Pán na všecken svět s kázaním svého evangelium vyslal, v této ze vypsati se nemohly, proto, že jich svatý Lukáš v historií své apoštolské •w.í repoznamenal, však nicméně samy cesty svatého Pavla patrně to vysvědčují, : ■ David duchem prorockým o rozšíření království Kristova v žalmu napsal, Že jj8uä■Bůh Otec dal národy za dědictví, a končiny země za vladařství jeho. Nebo fáfjve Etyřidciti let po vstoupení Syna Božího na nebe, takměř všecken okršlek |šémě učením Kristovým naplněn, a všickni národové panství jeho podmaněni, jóíímáio kolikas sprostných, nepatrných a neučených rybáříků, kteřížto vyšedše z Jeruzaléma, z lidu všechněm jiných národům ohyzdného a zavrženého, prošli í :cky krajiny až do Hispánie, anobrž až do nejzadnější Indie, smrt Spasitele T" Jeho nevinnou za hříchy lidského pokolení, a v té smrti hříchúv odpuštění z milosti a darmo, spasení a život věčný, proti rozumu a moudrostí světa zves-•ujfce, a smrt také s ochotností a vesele pro něho podnikajíce. Čehož svědkové ^.......sou 1 dnes mnohé i v nejdalších končinách krajiny, k nimžto sic žádná moc lid- ......eska přístupu uliti, ani jich sobě v služebnost podrobit! nemohla, kteréžto však JLnLuaŽ posavad Kristu slouží a jméno jeho vyznávají. Sfc|.„- Tyto tedy a jiné v£ci já maje v svém uvážení, a vida, že se takových kněh v jazyku našem nenachází, poodložil jsem na stranu jiných prací povolání své-jj*.! ho, a vzal před sebe již dotčené Jfinerartum sanctae Scripturae, abych je na česko přeložil, předně pro zvelebení cti a slávy Božího jména, potom pro obecný užitek a rozšíření národu a jazyka našeho slovanského, a nelituje v tom ani práce, ani statečku svého, s nemalým nákladem vytisknoutí sem dal. Kteroužto již českou knihu, aby naším obecným a prostým lidem, jeŠto jiných jazykův kromě mateřského neumějí (: neb snad učení a slavní potrebovati toho nebudou :) tim spiše v známost vjítí a vzácnejší býti mohla, ano i proti utrhačům a pomluvačům (: jímž se nic nelíbí, čehož sami neudělali:) podstatnější ochranu spolu se mnou měla pod jménem Vaší Milosti, nyní na světlo vydávám, maje předsevzetí svého tyto příčiny: // •'?( 6ď. Předně, že jste v mladosti věku mnohé cizí krajiny a země (: jako německou, :; vlaskou, francouzskou, englickou, šotskou, Mand, Holand, Seland, též ostro-■■■■ vy na moři Velikém, Sicílií, Maltu a jiné:) projeti a v té peregrinací své mnoho ,. . dobrého se naučiti a zlého skusiti ráčili, tak že což moudrý Sirach o rozumných vandrovnících, a nětco i sám o sobě vysvědčil, to se též o Vaší Milosti povědíti v ■ může: Člověk (: dí:) bývalý vyrozumívá mnohým věcem, a kdož mnoho skusil, ^ vypravuje umění. Kdož není skušen, málo ví, kdož pak mnoho prošel, důmy- 319 slnějaí bývá. Mnohé věcí spatní jsem v putování svém, a spořádání f jest umění mé. Množstvíkrát až k smrti v nebezpečenství pnsedy.vy. jsem sloze ně. Nc každýť pak, vyjeda z vlasti své, a projížděje ciztná chází těch užitkův, kteréž tuto mudřec vyčítá. Mnozí zajisté vandrují :ch^0 ľ*. ma a pro oči, aby od mnohých vidíni byli a mnoho viděli, dívajíce se ň kterýchž doma dosti mají a pro něž není potřebí daleko vandrovat! O napsal poeta, že jedouce za moře, povětří mění, a ne mysl. A předkové totd přísloví: Když hus za moře zaletí, pHletfc zase, předce husí zůstaň se připojili mohou, kteříž z peregrinací své vlaské, francouzské aneb ř toliko nemravné mravy, neobyčejné obyčeje a ncspůsobné spůsoby v-ki a posuňcích přinášejí, jako by se o tom naschvál snažili, aby jiných ní v dobrém, ale v zlém, ne v ctnosti, ale v nešlechetnosti následovali, a ■ - "i se domů i jiné krajany svá tím nakažovali a nakvašovali. Nic tuto nedí kteříž ze Vlach s nezdravým žaludkem, s pražným mSScem a zlým s ^íc-hi domů přijíždějí. Ale peregrinací a vandru Vaší Milosti jaký byl konec a c skutek již poněkud vysvědčuje, a dá milý Pán Bůh, časem svým s větSír chetn a pochvalou naší milé vlasti i obecného dobrého vysvědčovatibt Druhé, proto jsem práci tuto svou jménu Vaší Milosti připsal, abys bu Vaši Milosti, v mnohých zemích známou, přiíina dána byla i jin rodu českého k lepší známosti umění .geograpřiíae a ch/ríomographiae ^-;rc.ňo í jisté mezi jinými není poslední, ale každému člověku velmi užitečné: : ä né. Nebo poněvadž tento okrälek zemský pro lidi stvořen jest, a lidenr. . jj í oddán (: jakž David v žalmu CXV /v. 16/ svědčí, že nebesa jsou Hosp , zemi pak že dal synům lidským, a ne každý ho projití a naskrze zv í může, kterak nemá užitečné a rozkošné býti člověku čisti takové knih) % ti na Tabule, procházeli se po zemi očima mysli své, a z toho velikost. ■ f kost, Širokost, prostrannost, předivnou krásu, nevýmluvnou uSIechtik -1 nilost, a vedle těch věcí i Stvořitele jejího Boha důstojenství, velebr f a moudrost poznávali a spatřovali? 0 Třetí, že ačkoliv z daru Božího několikeru řeč mimo svou přirození j ráčíte, však proto za český jazyk se styděn" a kn£h dobrých naším m 1 jazykem sepsaných a tisknutých potupovali, a za ty, že by nehodné by. .....1 souditi neničíte.' Nacházejíť kteříž nětco málo latinou, vlaäinou aneb t I usta sobě proplákše, i hned českého nic čísli, ani kněh českých v sv I othékách míti nechtějí, obávajíce se, aby lejkům, jakož říkají, podobn -cl* 1 i anobrž za hanbu sobě to pokládají, kdyby knihy české kupovali a čt v ) (6b domnelé hanby se bojíce, v opravdovou upadají, když ani cizích jazyku.........< se dobře nevyučili, dokonalé povědomosti nemají, ani svým vlastním,! " > největíí potřeba, mluvili nemohou, a naposledy na to přicházejí, že ž neumějí. Odkud to jde, 2e přirození Čechové svůj vlastní jazyk, od Bo 11 '""i *' daný, a jemuž se z dětinství hned s mlékem naučili, potupují, a vžd sobě cizí nežli domácí dary chutnají, nebylo by snad těžko příčiny ozn r t íl: já na ten čas vyhledávati jim nemíním. Než to slýchám od hodnověrný ve Vlaších nejučenější a nejvýmluvnější muži, jak v přátelských rozmí< tak i v dosti pilných jednáních s lidmi učenými a sobě rovnými, nejvíce 1 -era 1 ději svého přirozeného jazyka užívají, a jakžkoli o tom vědí, že se z 1: I zrodil a z něho porušil, však z řídká latině mluví, leč vidí, že ten, s n 320 j.', vlasky neumí. Odkud? 5,.^, latinské i řecké, ve vädfeíiŕ , poäl°' že ne)!ep£í a neJužite&1ĚP kni-izvk svůj přeložené a vel • svoIx|dnem a počestném umění i v historiích issóvé nic napřed nedad! al' ^1!^ 3 ozdobní sepsané mají. Vlachům Fran-iati mohou, Plutarčhus a' Th mám SP13™' 5S Povyšují, čemuž svědectví sího tak mnoho sobě vážil „ ides v Feí ÍeJich- Plození. Z nichžto posled->fněho samého v starosti u£an^ muž Joa<:flimiJS Ccunerarius senior, že pisuje to příbuznosti w, , svího francouskému jazyku se učil. Pakliť kdo h, kteříž také premnóžstvľvf 5,národová s reíí latinskou mají, co dí o N£m-í/NeWpaTí-jazyk náš ř«u- , recIíí* i latinských do svého jazyka přcJo-1 féměř všecky ty věci ^ ^.^^spůsobný, aneb, jakž říkají barbarský, aby taě a vlastně vysloveňv h - ■ ckové a latiníci napsali, ozdobně, srozumi-děli. Učení neřádí českv^í'nemohIy- T°ho se nám toliko zostřiti a rozSířiti ľ: .rovali, a tak, kdež neisou iu a bohatí mál° na 10 myslí> aby v torn uíenÉ Iidi Bže příkladem Va5i Muosti ^°e"atcs' ncJs°u také Marones. Ale snad to Bůh ta svého opravdově pečow? 'se P°nulalou- abY ° zvelebení národu i Javou napravili i nahradili S tCn SlK>dlivř nedostatek, Štědrostí a bedlivos-Ty tedy obzvláštní příčinu r„si • & Milosti na světlo vydal 5 .jsein> aby* tuto českou knihu pod jménem :dsevzetí mém někteři obkňir vt0m ^ nemohu> že )sou mne v tom nenovitě oan váelnv , v„u£v ^ na ™e laskal páni a přátelé moji (: jako ^sích „,wfj ?fjSte a Ottrsfeidu, orátor český při soudech zemských A do S f^iyiMilosti Wl ve vSech peregrinacích a Jfc ním za& eho díJt ^ Achatós 0 nctól*o utvrdai- ale aby* s doko- /así Milosti ŮčinK^ePXo m^T ^T^í ižebné t*n w vhkÍ v mé' aí sprostné, vsak upřímé a ve vgí uctivosti „"« '7^ů.^Ěn£atekavě pKjíti ráčíte. V čemž, abyste se dobrotivě tm^J}?u ^ací mou sobŠ milostivě poručena míti ráčili, za to VaSÍ Bůh vSemohouci rač~ " milé, Amen. Dátam vSta^™ ^?UslávĚak Páně M. D XTIIW!^ MEst£ Peském, na den Ru£a, XXVII. srpna léta Milosti ^ — " MV1 mou rřm véíj«s«j vlasti naší i všeho národu slovanského, milostivě a laskavě od nás v ochranu "^ijjjsj svou přijití, a nás jako vždycky prvé, tak i potom dobrotivě sobě poručené irítřs: ráčíte. Pán Bůh s námi. Datum v Praze XXIX. dne srpna, léta posledního věku M.D-XCIIII. Vaším Milostem služebně volní Jan Kocín z Kocinétu. Daniel Adam z Veleslavína. 342 v. 10 lili Bií předl f/1595 Urea Mattioli Apatéka domácí, v kteréž se zavírají a vypisují rozličná lékařství, snadná k přistrojení, proti všelikým neduhům těla lidského i oudův jeho, od hlavy až do noh, vnitřním i zevnitřním, i také některým nedostatkům hovädským a jiným věcem k hospodářství a jiným věcem k hospodářství náležejícím. Z německého Herbáře doktora Petra Ondřeje Matthiola sebraná, a nyní v jazyku českém vůbec vydaná od d/oktora/ Adama Hubera z Risenbachu a M/istra/ Daniele Adama z Veleslavína. Léta Páně M.D.XCV. 1= 1595Á // jslal profesor Hans Rothe, na titulní straně razítko (staré) Národního muzea. Ji jsem týpracovnla se signaturou KNM 28 F 10. Knihopis 5414. Instgnia gentis Hoddejovinae. i erb Jana a Píecha, bratří Hodějovských), pod erbem: Aureus in glauco, qui cemitur, orbe Cyprinus, Est Hoddejoviae nobile stemma domus: Naváli decus inventum certamine, dignum Caeruleos inter signa refcrrc polos. Georgius Carolides. // Urozenvm paním, paní Markétě Hodějovské z Vrchovišt a paní Dorotě též Ho-dějovské z Harasova. manželkám urozených a statečných rytířův, pana Jana a pana Přecha, vlastních bratří z Hodějova na Klášteře Milivském a Lčovicích, paním nám v víře křesťanské příznivým. í Písma svatá hojně nám osvědčují, že Pán Bůh netoliko léky z země stvořil, ale i umění lidem dal, aby osiaveni byli divnými věcmi a jeho, jakož o tom široce vypravuje Jesus Sirach v kapitole XXXVIII, Pročež není pochybné, že i//hned po pádu prvních rodičův naších svatí Otcové i potom jiní pobožní lidé v církvi Starého zákona ustavičný a bedlivý pozor měli na přirozené moci dolejšího p/řVrození, zvláště pak na byliny a stromy, o nichž Mojžíš, že dobří jsou vysvědčil. Nebo vždycky bohabojfcí lidé bývali věrní spytatelé divných mocí Božích, netoliko pro počestnou rozkoš, kteráž z toho v mysli člověka pochází a pro dokázání pobožné vděčnosti ku Pánu Bohu, dobrotivému Otci svému, ale í pro zachování zdraví těla svého a ochránění samých sebe i jiných proti rozličným nemocem a ukrutným bolestem, až do cíle Bohem uloženého. Nad jiné pak lidi oslaveni a poctěni byli tim uměním Adam, první člověk a otec náš, a Šalomoun, král židovský. Nebo Adamovi Písmo svaté přivlastňuje dokonalou známost všech od Boha stvořených věcí, kterážto jakžkoli hříchem zatměná, předce i po pádu s Částky při něm zůstala. A bezpochyby, že on, což tak ještě znal a věděl, zvláště o bylinách // a zrostlinách, kteréž pokolení lidskému za pokrm až do potopy světa vydány byly, to že synům, vnukům a potomkům svým až do desátého kolene oznamoval, aby zdravé od nezdravých, užitečné od jedovatých a škodlivých rozeznati, a ku pohodlí svému užívati uměli amohli. Jimž také i dlouhost věku a Jasný rozum, jakožto bližším té dokonalosti, v kteréž Adam od Boha stvořen byl, velikou příčinou dávali k vlastnímu vyšetřování a zkušování přirozených a hojitcdlných pomocí. Dokudž svatí parri- 343 archové i za zvláštni klenot a poklad v rodech a čeledech svých mívali a c-.: to, čehož buďto od Adama, prvního otce dostali, aneb nadto výše z vlast zkušení svého nabyli, i potom všecko to přestěhováním svým do Egypta vr kdež sc umění lékařské tak zmocnilo a rozmohlo, že v národu tom uínělí a s nf lékaři obecně bývali, jejichžto práce Jozef, kníže egyptské, užil při mři těla Jákoba, otce svého, vonnými věcmi ku pohřbu, I. Mojž, 50, /v, 2./. Jakou - A 3b moudrostí, prozřetcdl//ností a myslí nesčíslných věcí povědomou nade * lidí i národy až kupodivu obdařen byl od Boha král Šalomoun, o tom l-c třetí Královské v kapitole 4. široce vypravují. A Iosephus v knize osmé'st žitností židovských, a v kapitole druhé zjevně o něm napsal, že na tisíce 1: psal, o všelikém tvoru nebeském i zemském, až i o spůsobu, podlé něho každý človEk od sebe i od jiných lidí zlé duchy zapuzovali a všelijaké nčr; jimiž tSlo trápeno bývá, uzdravovali mohl. A připomíná jednoho Žida -: e ra, kterýž za živobytí jeho nějakým kořenem byliny prosté, od krále Salomc vyjevené a zachované, lidem bídných od zlých duchů, spomáhal, a obzvlá u přítomnosti císaře Vespasiana římského a synův jeho v ležení vcicnskéii tečnč a mocní; to provozoval. Ač pak koli to od krále Šalomouna pozůsta-, -umění za panování krále Ezechiáše pro zlé užívání a modlářství pozahvr A 4a a jakž někteří o tom více píší, knihy ty lékařské Šalomounovy o//hn£m spá jsou, však předce stálého a bedlivého vyhledávaní a vyšetřování mocí a s kův bylin a zrostíin zemských, i následování umíní lékařského nejedna j ná svědectví nacházejí se v knihách Starého i Nového zákona; jako jmenc v L Mojžíš, kap. 50; II. Mojžíš, kap. 21; 2. Paralipom. 16; Žalm S7; Sirad a 33; Jeremiáš S; Matouš 9; Marek 2 a 5; Lukáš S. Ano za přebývání v těle V Jezu Krista zde na tomto svítě", kterýž by! nejvyžší kníže všech lékařův, zvláštní byla sekta v národu židovském těch, jenž Essei slouli, kteřížto z hluku a sne nosti lidské na zvláštní pokojná místa se obrátivše, tam se v lékařském urj cvičili, přirození a moci bylin spytovali, a pomocí lékařských proti lozhčrííti neduhům lidským bedliví vyhledávali. Známost tedy mocí bylin i umEní lékařské po Bohu původ'svůj rtu předně od Adama a krále Šalomouna, potom od jiných svatých Otcův, patriaicř-iv, A 4b prorokův, kněží levitských, // jímž vlastně to umění poručeno bylo, a jrnvch pobožných mužův národu židovského. Však nic méně i to se propůjčit! rrwsí, že i pohané, blízcí lidu Božímu, poněkud umení toho lékařského účastni učjnftií bývali. Čemuž i Písmo Boží svědectví vydává 3. Královská 4; Jeremiáš 46 i Historie duchovní a světské toho dotvrzují, ano i slavná jména znamenitých a slav* ných lékařův pohanských, jíž nyní i nám křesťanům dobře známa, akr.ihy jejich lékařské, zvláště od egyptských, Řekův, Římanů a Arabův sepsané, a nám dochované. Jakžkoli ta moudrost jejich a zběhlost v lékařském umění jiného n.c rtó-byla, nežli vedle řeči Kristovy, drobtové chleba padající z stolúv synův:3ož(ch. Toto připomínáme za tou příčinou: Poněvadž lidé svatí v staré církvi h-ed od počátku světa mnoho a draze sobě vážili známosti bylin, lékův a umění lékař- > ského, že i my křesťané na místa jejich z pouhé milostí Boží dosazeni a vStfpe- A 5a ni, šlépějí jejich jak v pravé po//božnosti, tak i v tom následovati povinn ;smet abychom jako pro vlastní naši, tak pro obecnou bližních našich potřebu zvláště v této náramně veliké nedůvěřivosti těl lidských, kteráž se v tomto posledním věku, a jako při naklonku světa, na nejvyšší rozmáhá, a mnohé neznámé Blip III NBp> ■ ■■P mm M mm a neobyčejné nemoci plodí, též i pro dokázání vděčnosti naší ku Pánu Bohu. ?a nabývání vnitřní přelibé rozkoše v myslích z spatřování patrných a makavých šlépějí Božské přítomnosti, moudrosti a dobroty, v bylinách, zrostlinách a zelinách zemských práci svou na též bylinky a umělé užívání jejich vynakládali se fsnažovali. A když pak kněh Šalomounových lékařských již více míti nemůžeme, Z nichž bychom se dokonalého umění těch věcí doptati mohli, aspoň drobtův těch užitečných, jichž Bůh i pohanům uděliti ráčil, k dobrému svému požívati a na nich přestávati musíme. Nebo i ti jsou darové Boží, od lidí pobožných nám dochováni. Jakož pak spisové o těch věcech netoliko mudrcův pohanských, ale i nejedněch kře//sťanských učených mužův před rukama se nacházejí. Mezi jinými pak, kteříž za našeho věku o bylinách a mocech jejich psali, přední místo má Petrus Andreas Matthiolus Senensis, v lékařství doktor a svaté paměti arciknížete Ferdinanda rakouského životní lékař, kterýžto vysvětliv nejprve jazykem latinským a vlaským starého řeckého autora Dtoscorldem, potom i sám Herbář svůj zvláštní, a nákladnými figurami a jako živými a pravými všelijakých bylin, zde v Praze česky i německy tisknouti dal, kterýž také nyní od nás s mnohými přídavky a velikým nákladem již se obnovuje, a v brzkém času V Jiné formě k nemalému pohodlí a zalíbení, jakž se nadějeme, národu našemu 'českému na světlo vyjde. Pán Bůh toliko rač dílu našemu a práci žehnati. Na tento čas pak knížku tuto, z téhož Herbáře Mathiolova německého, od 'jednoho pobožného a učeného muže sebranou, v jazyk český přeloživše vůbec // vlasti naší vydáváme. Kteréžto, že se v ní prostí a domácí lékové z bylin a koření na větším díle obyčejných a známých proti všelijakým neduhům a nemocem lidí i hovad prospěšných obsahují, dali jsme jméno a titul Apatéka domácí, proto že v té knížce jako v Apatécc velmi snadně jedenkaždý lékařství se í doptati a dočisti, a buďto k opatření zdraví svého před neduhem, aneb k zahnání nemoci a ukrocení bolesti, sobě vybratí, a jak by je sobě připraviti, i jak ho úžívati měl, naučili se může. Té jsme důvěrnosti, že lidé potřební a hospodári i hospodyně, jimž prací svou předně posloužit! usilujeme, vděčni budou té knížky a ji sobě oblíbí. Nebo i skrovná jest a za laciné peníze koupiti se může, i té-:měř proti všem známým neduhům snadná lékařství v sobě zavírá, a národu na-řšemu českému v tomto spůsobu velmi se zdá býti potřebná a užitečná. Zvláště když v Království tomto po krajích, městech a městečkách zřídka se nacházejí apatéky české obecné a dobře spravené, a nemnoho jest pořád/Zných lékařův přirozených Čechův, k nimž by se lidé v potřebách svých utfkati a rady aneb ; pomoci jejich důvěrně užívati mohli. Poněvadž tedy pro chudé hospodáře, v čas nuzné potřeby jejich knížka tato se vydává, nemáme slušně za ty vykládáni býti, jako bychom tudy umělé doktory a lékaře, kteříž svého umění hodnověrná svědectví mají, a mnohým hojením i skušení dosáhli, potupovat! aneb lehčiti, a zase naproti tomu všetečných a drzích lidí, jako driáčníkův, tulákův po světě, bab, až i věštcův, hadačův a čarodějníkův posilovati měli. Nad čímž jistě vrchností křesťanské vyšší i nižší zvláštní pozor míti a takové nepořádné léčení a hojení nehodným osobám, kteříž se tomu nikdy neučili, ani toho nic neumějí, přetrhovati a zastavovali náleží. Nebo i těla Udí poddaných jsou vrchnostem a panům světa tohoto k ochraně 7a. opatrování od Boha poručena, z nichž oni časem svým také počet vydati musejí; a umění lékařského, jako i jinéV/ho, třebas nejmenšího a nejzavrženějšího pak bez rozumu ate^J^^^F? n,áfcži£é ««* nestálé a nebezpečné a^ednou 3atofené veImi čítání kněh létefiätjK ľJrÄ i Ä f S'ľ&nf' aneb * *5 A7b ,,iutóHo léta XCII. obnovenou, v kteréžto vypisují se dostateční všickni téměř ä ,vn;třjtií i zevrúťmS oudové lidského tela, i neduhové a nemoci jejich od hlavy až í"' io tich. a přitom ukazuje se, kterak by ty s pomocí Boží a skrze k tomu zřízené íi»" ad ©oha prostředky rozličným spůsobem léčeny hojeny býti měly. Hodná jistě ř.í ôrácéí o kte//rouž by netoliko páni vaši, ale i jiní Čechové pečovali, aby v jazyku äjlíh'pnrozenérri známa lidem býti mohla. Nebo již nyní nic toho nemáme před íäksma, což by v té příčině lidem poslužitedlného bylo, kromě kníh starých iokrora Kopa a Herbáře českého, kteréžto však aby ten nedostatek vyplněn gýl, ,toho jsme úmyslu, propůjčí-li nám Pán Bůh z milostí své života i zdraví, hned po dokonání Herbáře českého k té knize pHstoupiti a ji pro obecný uži-íefeárodu našeho v jazyku českém i vydatí, a v tom pobožnou žádost panův ÍSianželův vaSfch skutečně naplnili Nebo v tom i jiném známe se býti povinni a dlužni, abychom se jim službami svými hotově a dle možnosti propůjčovali. Na tento čas žádáme vás, urozené paní, že chatrnou a skrovnou práci naši, tóerouž jsme pň vydání této Apatéky domácí vedli, i toto naše k vám ve vší počestnosti učiněné ohlášení, přívětivě a vděV/čně pnjíri ráčíte. Pán Bůh nebeský, itejdokonalejšf a nejsvrchovančjší lékař, rač na vás i na jiné všecky požehnání své svatá vyliti, aby toho, což se tak ku pohodlí všechněch pod jménem vaším .-*,-t._; rfnWfe a s CTosDĚchem zdraví svého, k zapuzení neduhův, & svatá vyliti, ac-y tona ~ . r---ydává, všickni také dobře a s prospěchem - ASa Vám pak a pod jménem vaším, urozené paní, knížku tuto lékařsK . -Apatéku domácí, za tou příčinou vůbec vydáváme, že majíce známosi t ubh&> r^tp nými a statečnými rytíři, pány manžely vašimi, a mnohou náklonnost ptrow! í* skou, i s prokázáním nejedněch k sobě dobrodiní, z častého s nimi promlo-ni-: 1 i tomu jsme vyrozuměli, že se s uměním tímto lékařským, s bylinkami, kořeriímjfc květy, pálením vod, olejúv i skládáním lékův rády a s obzvláštní rozkoší obírááäl te, a to tak opatrujete, abyste ku potřebě své a svých vlastní své domácí apatojjl' měly. To pak činíte příkladem mnohých slavných, velikých a urozených i šic#fe chetných paní předešlého i našeho // věku, kteréž také v tom umění í: ■ tí pracovaly a ještě pracují, nelitujíce žádných outrat a náktadův, které1 jíti musejí. Ne pro nějaký zisk 3 svůj užitek, ale předně pro Čest a chvály ' "postínali áš jehožro moudrosti a dobroty patrné šlépěje a zjevná znamení i v té nc;Kwaäf?!$ £'1?^0'a ^míči házeli. Potom po ^ jCi rozmar a nejchatmější bylince a travince, po níž nohama šlapáme, se spatřují; pt,iO-i ,; c ^ovské ulici, a ma^cf, al« kulí ohnivých eehernosti a poctivost toho umění, a naposledy pro svých milých panův,, i ^. : n?_, j. •> ^n náleného, . přátel, čeládky, až i pro chudých poddaných svých, kteříž ne uiavcky k doktorům aneb apatékařům dojití, a mnozí s to pro chudobu býti nemohou, pohodlí a potřebu. A neníí pochybné, že jako jiné pobožné matrony a pan! tak i vy v té svaté práci skutečnř t-n tkw**" *- • neděli provodní, druhého dne m£sí-. "ľ, L M„s M.D.LXXXIX. na :e dubna, kteréhožto dne před lety šesti, to ^st ku .--------- Velikonoc křesťanskou spahi a jeničáři, vojáci turečtí, navrátivše se z Persie, po smluveném pokoji a příměří mezi sultánem tureckým a králem perským pro nezaplacení sobě zadržalé služby a pro falešnou minci, kterouž jim deff-terdar aneb colmistr císařský platiti chtě!, bouřku v Konstantinopoli udělali, a'k tomu nezbedností svou sultána Murata přivedli, že jim beglerbega řeckého colmistra nejvyššího, jakožto přední toho zlého původy vydati musil, kteréž >hi postínali a s hlavami jejich po městě s posměchem se nosili // a na sebe "ěkterém dni, nemajíce na tom dosti, položili oheň ■m dni nemajíce na tom aosn, pinu-w" -T [ více tóením do^°™ÚZ ,wW do domů. tak že dobré pů ASb .......— ^ww./unc, ze jaKO jiné pobožné matrony a paní. tak i vy v té svaté práci skutečně Co shledáváte, že i těm prostým a domácím letem vašim Pán Bůh k zdraví těch, kterýmž se udělují, štědře žehnali, ano i nákteíy a útraty, kteréž na to.jdou, jinou stranu hojně panům vašim i vám vynahražo-; vati ráčí. Nebo požehnání Boží bohaté činí, a Pán Kristus nenechá bez odplatvj toho, což kdo jeho nej//menšímu ve jménu jeho učiní, nýbrž pobožnosti a 5t5d-| rotu takovou vaši korunovat! bude i zde v tomto životě rozhojněním statsůvi i v onom věčnou radostí a slávou vedle svých pravdomluvných zaslíbení, kteráž' žádného zmejliti ani oklamati nemohou. Přivedli jsme sobě ku paměti i to, a z toho příčinu vz3li, abychom knižka tuto vám a jménům vašim připsali, že pani manželé vaši od některého času žs-'" dostivi toho jsou, a o to s námi jednali, ano i fedruřikem svým a skutečnou pej| mocí nám se laskavě zakázali, abychom před sebe vzali knihu lékařskou ciost^ velikou, v jazyku německém od někdy Krystoffa Virsunga vydanou a por.il-*§ 346 piných oleje a vína pálen ho, ^>™°^0^M a zvláště kupcův, města toho-s náramně velikou škodou a ^t0" zhoubce, národ turecký shořelo a v popel obráceno. W^>* ™^^ £)£,dnocením a svorností vlastní nesvorností a roztržitostí, toresmnuv p<^pokoje svou do konce mí nesvornost! a ^-ft's potešením pravého pokoje ^^ÄS^^«-^51310 se tot0' Boha velebiti a s uav.u»,.-,--- -r-a divné jest před očima našima. Amen. i očima našima. ra,^<-D. Adam Kubcrus z Risenpachu. M. Daniel Adam z Veleslavína. W 109/1596 .»""StfÄ« vysoce učeného a ^ft^SSfSS 347