apostaty v Turcích neb kdekoli rozmlouvání měli, podvody týchž apostatů ukázal, a jakými bráněmi by se proti nim brániti měli, toho jim tuto ponavrhuji. Pán Bůh račiž této mé upřímné práci, kteráž se pro samu čest a slávu boží a pro vzdělání všech věrných křesťanův děje, požehnati, aby při víře křesťanské jsouce zmocněni slovem božím, zvláště pak když by se mezi Turky a ty subtýlné apostaty dostali, stálí byli, v ní zrůst a prospěch brali, těšíce se tím, že podlé jistých předpovědění božích toho Goga a Magoga v východních zemích biti budou, jimž i na pomoc obrácení na víru křesťanskou židé před poslední světa nevěrou přispějí. A po tomto časném boji věrní rytíři dosáhnou korunky té blahoslavené nesmrtedlnosti. To až posavad buď dosti příčinou těch apostatů, s nimiž sem v Turcích rozmlouval, povědíno. O RYTÍŘI KŘESŤANSKÉM, PLAVÍCÍM SE PŘES BOUŘLIVÉ SVĚTA TOHOTO MOŘE K BŘEHU VĚČNÉHO ŽIVOTA, V KRISTU PÁNU ZASLÍBENÉMU, A STROJÍCÍMU SE NA VOJNU K HLASU TROUBY BOŽÍ. A JAKÝ TÝŽ RYTÍŘ, MAJE JIŽ SOBĚ TU OHAVNOST MAHOMETÁNSKOU, KTERÁŽ DO PEKLA VEDE, TÉŽ CESTU K NEBI SKRZE KRISTA PÁNA ZJEVENOU, TÍM HORLIVĚJI A ŘÁDNĚ PODLÉ PŠTOLUŇKU BOŽÍHO VŠELIJAKÉ NEPŘÁTELY PŘEMÁHATI A JAK PROTI MAHOMETÁNŮM A JAKÝMI BRANĚMI BOJOVATI MĚL ITEM 0 MUNSTRUŇCÍCH PODLÉ PŠTOLUŇKU A SLOVA BOŽÍHO, ŽE TAKOVÍ MUSTRUŇKOVÉ BÝVALI DŮVODY JISTÝMI SLAVNÝCH VÍTĚZSTVÍ, TO SE UKAZUJE PŘÍKLADY LIDU IZRAELSKÉHO. PROČEŽ ŽE PŘED TOU PORÁŽKOU GOGA A MAGOGA PÁN BŮH V LIDU SVÉM SLAVNÝ A HORLIVÝ MUSTRUŇK DRŽETI BUDE, TÉŽ I O NEJPOSLEDNĚJŠÍM OBDAŇKU 5. Mojžíšova 23. kapitola (9): Když by vytáhl na vojnu, vystříhej se všeliké zlé věci. K břehu se plavím, k němuž Kristus vede i svítí. Zdeť jest ustavičný boj, ale v nebi vítězství. Go g Magog Kacíři Smrt Aura tonet, sonet unda, minisfremat orbis ei onus. Tu tarnen insertos nos tibi Christe geris.. Vivis enim Christe, et manet insuperabile verum, Dum perit immenso quicquid in orbe furit. Bojování náše není proti tělu a krvi, ale proti mocnostem temnosti věku tohoto, proti duchovním zlostem. K Efezským 6., v. 12. V těle zajisté chodíce, ne podlé těla rytěřujeme. 2. Korintským 10., v. 3. Co tělo bez duše, co svíčka bez ohně, co střelba bez prachu, tak i rytíř křesťanský s mahometány bojující bez známosti Krista jest mrtvý, slepý, nesvítí, jest bez pravé síly, a maje domácího ustavičné-horiepřítele při sobě, totiž tělo své. vlastní, bude-li samým tělem proti tělu, nýbrž proti duchovním zlostem bojovati, prohra. A by pak i vyhral a tělo tělem, hřích hříchem přemohl, nebojuje podlé pštoluňku 325 božího, od Nejvysšího svého, věčného Syna božího v slovu jeho svatém vydaného. Jistě žeť při obdaňkování nevezme té blahoslavené koruny nesmrtedlnosti, ale vezme žold za hřích, jenž jest smrt věcná. Jakéhož žoldu mahometáni a jaloví křesťané, avšak mahometánům v bezbožnosti rovní, očekávati musejí. pres more Poněvadž sme již slyšeli o vichřicích a metelicích světa ':'■!'tohoto a o bouřlivé a nebezpečné plavbě, a jakou Pán Bůh zde na světě komedii.a jakou s bezbožnými tragedii vede a kdy se ta oboje dokonale skoná, kdy tv počasy anebo nečasy divné minou, kde se to slunečko víceji za mračna schovávati nebude, již potřebí jest také jakž touto figurkou, takž také vysvětlením jí nětco ponavrci, jak by se,/rytíř křesťanský, plavící se přes moře světa tohoto a maje tak mnoho nepřátel, mohl se přece k tomu přežá-dostivému břehu bezpečně doplaviti a všem svým nepřátelům obrániti. Vysvětlení rytíře, . I- vidíš namalovaného toho rytíře, plavícího se přes to plavícího se ] bouřlivé světa tohoto moře, kdežto svrchu, jako by se Pán Bůh na něj hněval, prudcí z nebe větrové; hrozná ] blej skáni a strašlivá hromobití se slyší, přívaly i krupobití lodičku naplňují, vítr ní zmítá, jako by ji hned vyvrátiti měl. V tom pak to přemílé slunéčko ve dne svítící za temná a černá mračna se pokrylo. Dále pak proti témuž rytíři bojují svět, satan, kacíři, apostaté, to jest odpadlci od víry křesťanské, pokrytci, až i domácí nedílný přítel anebo raději nepřítel, to jest vlastní tělo jeho. Proti nimž jaké odění a jaké bráně ten rytíř křesťanský má, to též teď vyrejsované se spatřuje. Totiž takové odění a takové bráně, jakž svatý Pavel toho kyrysara k Efez-ským vypisuje, jenž má pancíř spravedlnosti Kristovy, štít víry, lebku naděje a spasení a meč slova božího. Kterémužto rytíři svítí Kristus Pán z nebe, k němuž on se ubíraje, neohlédá se na nebezpečnost plavby své, zlost a ou-klady svých nepřátel. Přece se k břehu ubírá, kde magnes v kompastu buď ve dne, nebo v noci v též lodičce, totiž Slovo boží, ukazuje, s očekáváním pohodlnějšího větru Ducha svatého, jímž by plachty své spravoval, tam se plaví, a zvláště když mu sám Kristus Pán svou svící k tomu nebeskému břehu vedoucí, totiž věrou pravou a nadějí živou svítí, tuť doufanlivě říká: I koho se mám strachova-ti? To až posavad za dosti k vysvětlení této figury malované, kteréž obšírně vykládali nechci. A poněvadž má tento traktát závěrek mého Antialko- Křesťanský rytíř ránu býti, nětco kratičce ponavrhnu, jak by křesťanský jak proti Turku rytíř, buďto že by s rnahomeíány bojoval, buďto že by se k nim zatrefil, bojovati měl. A proto semTpřiložil teď podruhé tu. figuru rytíře křesťanského, obojími braněmi — duchovními i zemskými — proti mahometánům bojujícího. Kterážto figura v druhém dílu Antialkoránu jest spatřína. Měl pak tento Antialkorán slušně tímto traktátem Proč tento o rytíři křesťanském zavřín býti, aby týž_rytíř, maje sobě ^^kérn" jakž ty ohavné ďáblem vymyšlené básně mahometánské, naposledy tak také přejistou a neproměniteďlnou pravdu boží v Sta- p°íos™ rém a Novém zákoně j. podlé též pravdy předivné dílo boží v církvi i v světě ode mne v kratičkosti jako povyrej- ! sovanéjiž jsa tím bezpečen, že ví, komu jest uvěřil, věděl také, jakými braněmi proti všem nepřátelům se opatro-vati a jak nimi náležitě na čest a slávu boží a sobě na spasení, k dojití korunky věčné bojovati a troubou slova božího se na vojnu proti mahometánům hotovili. A protož mým nej milejším v Kristu Pánu rytířům, kteříž ve jméno svaté a blahoslavené Trojice pokřtěni jsou, toto^rojsuzeníčkoy..troubě na vojnu proti tomu proklatému Mahómetovi, všeho křesťanstva ouhlavnímu nepříteli, činím. A s svatým Davidem v Žalmu 89.. v. 16. volám, jenž dí: Blahoslavený lid, kerýž zná zvuk trouby tvé, Bože, a kterýž v světle obličeje tvého chodí. Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé přijde k zvejšení roh náš. Ó, jistě přeblahoslavený člověk ten, kterýž tu troubu slova božího slyší, ji sobě oblibuje, podlé ní se spravuje a podlé ní v poslušnosti trvá. Nebo jakož na vojně rozdílná jsou troubení, buďto přihotovení se k bitvě, buďto 326 327 Nebezpečenství mezi Turky jaká? S apostaty. totiž odpadlci, nejtěžší boj Rytíře dobrého znamení v bitvě, buďto po bitvě, tak také Pán Bůh skrze své svaté slovo a tajemství svá svatá, v témž slovu, svém. zjevená, hlasitou,troubou evangeliumjyéjhq svatého skrze své věrné trubače a herolty, jak bychom se zde v jakýžkoli boj šikovati měli, nám ohlašuje. A budem-li se touž troubou slova jeho spravovali, ráčí připovídati své věrné a stálé rytíře silou svou dařiti a z milosti své je zvýšiti. A nemějž mi, pobožný čtenáři, za zlý, jestliže toto napomenutí rytíři křesťanskému k vzdělání jeho trochu porozšířím. Napomínali jest i Mojžíš troubou slova božího vojáky boží takto: Když by vytáhl vojensky proti nepřátelům tvým, vystříhej se od všeliké zlé věci. Nebudeť nevěstka ani nečistý smilník mezi tebou (5. Mojžíšova 23, 9). , A vpravdě jestliže jest kde potřebí křesťanskému rytíři dobrou na se paměť míti, aby při víře své křesťanské nezemdlel, ovšem ji nepotratil a svého svědomí telesnými žádostmi neposkvrnil, na toť má mezi Turky my sliti. Nebo tam svět nejprvnější boj začne, když sé rytíři křesťanskému ukáže sláva světa. Za světem následuje tělo, když vidí, an Turkům podlé těla nic hříchem není, jen kdo by zevnitřní ceremonie při náboženství nezachoval, Maho-meta haněl a císaře poslušen nebyl. Za tělem následují apostaté, to jest odpadlci od víry křesťanské, kterýchž tam na tisíce jest, tak jakž sme již slyšeli. Mezi nimiž také i někteří muži učení v umění literním, ale však nemajíce toho nej dražšího daru z milosti boží sobě daného, totiž spasitedlné víry v Krista Ježíše, a aby Písmům svatým věřili a nimi se spravovali, posmívají se všechněm náboženstvím, však turecké (jakž oni praví) pro politický řád zachovávají. A poněvadž to náboženství tělu nejpohodlnější jest, protož hledí, aby tělo tělem získati mohli, v což mnozí jaloví křesťané od takových odpadků přivedeni bývají. A protož kterého rytíře Kristus Pán takovým oděním a braněmi opatřiti ráčil, totiž pancířem spravedlnosti Kristovy, štítem víry, lebkou spasení, mečem slova božího, a aby měl bedra pravdou přepásaná, nohy hotové k běžení dobrému a k ohlašování pravdy boží v slovu bo- 328 žím-zjevené, ó přešťastný takový rytíř, kterýž jsa tak dobře a bezpečně od nejvyššího polního pána svého braněmi tak mocnými a bezpečnými obdařen, náležitě nimi věrně a stále podlé pštoluňku od něho vydaného až do ztracení těchto časných věcí i hrdla svého rytěřuje. A zvláště poněvadž nelze jest té korunky blahoslavené nesmrtedlnos-ti dojiti, dokudž stánku tohoto našeho smrtedlného nesložíme, tak aby byla smrt pohlcená u vítězství. K utvrzení pak rytíře křesťanského k náležitému bojování a v něm do konce setrvání sluší věděti, že Pán Bůh rozumné své stvoření hned od počátku zkušovat; ráčil, jak v poslušenství stati budou, tak aby byl rozdíl mezí stvořitelem a stvořením, mezi vydavatelem práv a těmi, jimž se ta práva k poslouchání jich vydávají. Odkudž by také stvoření rozumné, jsuc tak Pánu Bohu jistými právy zavázané, větší k stvořiteli svému zřetel a na sebe lepší pozor míti mohlo, poněvadž se při těch právích ostříhají-cím je dobré věci a věcně trvající, neposlušným pak hrozné pokuty, též věčně trvající, předkládají. Kupříkladu císař neb král světský, rozdávaje lehna, zavazuje mana svého jistými právy k poslušenství, a když v něm nestojí, přichází o to manství. Tak také nám Pán Bůh časné i věčné věci pod lehno z milosti'své propůjčivši, ano po pádu z manství ďábla k dědictví nebeskému skrze Krista Pána nás veda, chce, abychom jeho lehním právům poddáni byli pod ztracením toho dědictví nebeského. Jak pak Pán Bůh neposlušné trestati a jak poslušným dobře činiti ráčil, tuto kratičce se ponavrže a potom vej-straha se dá před svůdci, kteříž od Pána Boha a slova jeho k světu a tak na zahynutí rytíře křesťanského uvésti usilují. Zkusil Pán Bůh nejprve andělů, jak v poslušenství stati budou, kteříž pro pejchu proti Bohu z nebe do věčných propastí pekelných jsou svrženi, nad nimiž Pán Bůh spravedlivé své soudy a nad jinými, že je v poslušenství svém utvrdil, milost z milosti své jest ukázati ráčil. Zkušoval Pán Bůh i prvních rodičů našich, a to dosti k vykonání jim snadnou věcí, jen- aby z zapověděného Pán Bůh anděly i člověka, jak v poslušenství stati budou, zkušoval a neposlušné trestal Neposlušných andělův pád a utvrzení poslušných z pouhé milosti boží Vád a pozdvižení Adama a Evy 329 Příklad neposiušenství na Lotově ženě O neposlušných na poušti. 1. Korint-ským 10. ■ f Právy a ceremoniemi těžkými Pán Bůh lidu svého zkušoval Těžce zkušováni zapověděním za pět iet ovoce, 3. Mojžíšova 19,, v. 23. stromu ovoce nejedli, mohouce z jiných ze všech stromů podle vůle své ovoce rozdílného požívati. Avšak když jsou neuposlechli, nač jsou sebe i nás, rodinu svou, přivedli, není neznámé. Lotově ženě dosti snadné k vykonání poručení se stalo, aby se neohlédala na zkažení Sodomy a Gomory. Avšak když neuposlechla, obrátila se v sloup solný. Zkušoval Pán Bůh lidu svého, jak v poslušenství stati, budou, když jim zákon na poušti vydal. A o neposlušných tam na poušti takto svatý Pavel v 1. Korintským v 10. kapitole píše: Ne ve mnohých zalíbilo se Bohu, nebo zhynuli na poušti. Protož nebuďte modláři jako někteří z nich. Jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali. Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a, padlo jich jeden den třimecítma tisíců. Aniž pokoušejme Krista, jako někteří z nich na poušti pokoušeli, a od hadů zhynuli. Aniž repcete, jako někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce. Toto pak všecko u figuře dálo se jim, aby nám ty věci za příklad byly a k našemu napomenutí sloužily. Zkušoval Pán Bůh téhož lidu svého tím přetěžkým břemenem zákona, netoliko podlé vnitřního člověka, ale také i v těch zevnitřních nesčíslných ceremoniích, kteréž na světlech, na ozdobách kněžských, na častém umývání, na obětech a na rozdílu v pokrmích záležely, takže lid izraelský jinačeji pozor v takových ceremoniích na sebe nežli nyní lid křesťanský míti musel. Rozkaz měli Židé, když se do země zaslíbené dostanou, aby za pět let žádného ovoce nejedli, než měli je sázen, štépovati a 2a tři léta obřezovati a jeho neužívati, čtvrtý pak rok Pánu Bohu obětovati a pátý rok teprv měli svobodu z něho jisti. A taťjest zápověd byla těžší, nežli kteráž jest se prvním rodičům stala, jimž toliko z jednoho stromu ovoce bylo zapovědíno, tuto pak docela všecka ovoce, na něž kdy jsou patřili, s nimi se obírali, jak přepěkná, jak vonná, jak rozdílná byla, avšak ho jisti nesměli. Mnozí pak toho pátého léta netroufali dočká ti. Nemohloť jest to tělu bez těžkého pokušení býti, avšak poslušnější Boha rytíři vidouce, že je Pán Bůh tím sobě 330 zkušuje, pújdou-Ii raději za Bohem k životu věčnému, čili za tělem k svému zahynutí, předce i v tom Boha uposlechli. Ukamenován jeden, že v sobotu třísky sbíral. Ukamenován byl a upálen Achán, že při dobývání města Haje, když Pán Bůh to město v prokletí dal a o tom poručil, aby nic tam neživili ani žádných kořistí z něho nebrali, on pak Achán vzav plášť jeden babylonský pěkný a dvě stě lotů stříbra a prut zlatý jeden, padesáte lotů ztíží, a za tou příčinou lid Jozue, bojujíc proti městu Haji, jest zpočátku prohrával, až se ta nepravost na toho Achaná vyjevila a on skrze to ztrestán byl. Tak také když Pán Bůh poručil skrze Samuele proroka králi Saulovi, aby bojoval proti Amalechitským, že mu dá nad nimi vítězství, však aby ničehéhož jakož z lidí, tak ani z h ovad jako věcí proklatých neživil, v čemž když neuposlechl a chtěl z loupeže Bohu obětovati, takto k němu Samuel prorok z rozkazu,božího promluvil: Zdaliž libost takovou má Hospodin v zápalích a v obětech, jako když se poslušenství koná k hlasu Hospodinovu? A poslouchat! lépe jest nežli obětovati a ku poslušenství stati lépe nežli tuk skopců přinášeli. Nebo zpoura tak veliký hřích jest jako čarodějnictví a přestoupili přikázání jako modly a obrazové. Poněvadž si pak zavrhl řeč Hospodinovu, i on také zavrhl tebe, aby nebyl králem. Ale nechci tuto více šířiti a příkladů připomínat!, jak jest Pán Bůh neposlušné Bohu a slovu jeho bojovníky trestati ráčil, nebo byl by jich veliký rejistřík. Proti tomu jak jest svým věrným vojákům v dosti maličkém počtu, když jen rozkazů jeho se přidrželi, žehnati ráčil, plná jsou o tom Písma svatá i církevní historie, na něž já pobožnému čtenáři ukazuji. Tuto pak toliko ponavrhuji připomínáním těchto příkladů, aby. křesťanský rytíř, stroje se na vojnu proti Turku, hleděl přede všemi věcmi v poslušenství božím stati, tak aby podlé pštoluňku božího, z něhož by se učil, jak by měl nej prv domácího svého s sebou vždycky spojeného nepřítele, totiž tělo, podmaňovali a nad ním vítěziti. Tak kdyby s tělem buď při vojnách proti Turku, buď při rozprávkách neb v obcování politickém s nimi nevěří- 331 Saul král pro neposlušnost zavržen Poslušným rytířům Pán Bůh žehnal a žehnati bude Podlé pštoluňku božího máme rytěřovaú Kdo tělesně loliko vítězí, prohrává podlé duše. Tělo, náš domácí neprite], miluje sobě rovné Co plátno svět sobě podmanili a duší ztratili? dmi a po tělesném rozumu a žádostí tělesných postupujícími, ty chtěje toliko tělem svým, prve nepodmaněným, proti nim bojovati, je přemáhatí aneb se před nimi hájiti chtěl, jistě zeť by nic nezpůsobil, ale od svého vlastního domácího nepřítele, totiž těla (pokudž by ho sobě nepodmanil, totiž aby rytíř tělem, a ne tělo rytířem vládlo, poněvadž tělo jest schopnější své rovni, totiž tělu, pomáhat! nežli slovem božím se spravovati), přemožen byl. A medle co jest plátno, můj milý křesťanský čtenáři, kdyby netoliko všecky Turky, ale všecken svět sobě podmanil a duši své že by škodu učinil ? Jakou by za to odměnu podlé výstrahy samého Syna božího vzal? Kteří rytíři, vyhrávaje podlé těla. duši škodí Apostaté jsou nejvétší instrument a nástroj Satanů k oklamání rytíře křesťanského a přivedení jeho na zahynutí Umrtvení oudové. Duši pak škodí tito rytin Předně, kteříž ne tím oumyslen na vojnu se strojí, aby \ pro čest a slávu boží-a k zastání víry křesťanské, ale pro : svůj zisk a pro svou slávu toliko bojovali. Druhé, kteříž těmi braněmi duchovními rytíře toho efezského, o němž již nahoře povědíno jest, zásobeni nej sou, nýbrž ani jich : užívati nechtějí, pohrzejíce nimi. Třetí, kteříž jalových křesťanu následují, jenž se při : vojnách všelijakých nepravostí, smilstva, cizoložstva a ji-I ných hříchův dopouštějí, a to za jakous věc svobodnou na vojnách míti chtějí, nejinače než jako by hůlka vyvržená byla a odpustky a rozhřišení všem dáno bylo k páchání všech hříchů proti Bohu, když jen Turky biti budou. Čtvrté, kteříž přebývajíce mezí Turky, buď v poselství neb v obchodích, buďto v zajetí jsouce, s týmiž Turky jho podlé těla ve všech tělesných žádostech táhnou. A takovýchť jsem já křesťanů mnoho mezi Turky vídal, jenž nejspíše od apostatů, těch od víry křesťanské odpadlců, svozováni bývají, kterýchž když nemohli k básním svým přivesti, hleděli, aby jim umrtvili svědomí a je mezi nevěstky (jichž tam mezi Reky a Vlachy v Kálate, kdež křesťané své domy mají, dosti mnoho jest) vedli. A tu umrtvivše jim svědomí na způsob barvíře, když zkažený oud chce odtínati, že jej nejprv umrtví, tak od- padlci s křesťany zacházejí, když je k sobě přilouditi Pokrytci chtějí.-Mluvil jsem' také v Konstantinopoli s některými odpadlci, kteříž pravili, že ačkoli jsou se dali obřezati, i všecko se s Turky věřiti praví, i všecky ceremonie s nimi zachovávají, avšak přece že jsou v srdci křesťané a sami doma v tejnosti Kristu Pánu se modlí. Na čež když jsem jim odpovídal, že Pán Bůh takových pokrytců nepřijímá, nebo Kristus Pán sám praví: Kdo mne zapři před lidmi, i já zapřím ho před Otcem mým nebeským, k tomu také že po turecku v tělesných žádostech živi jsou, na to zase odpovídali, že bez toho lidé býti nemohou a že to hříchem není a že i za Starého zákona svatí lidé chovali sobě množství žen a ženin. Odkudž se to spatřovalo, jací to pokrytci byli, o nichž svatý Pavel k Efezským v 4. kapitole píše, řka, že zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí. Ach, což jest nyní mnoho takových jalových křesťanů, kteříž sobě ze všech náboženství hříčku strojí! A jakž svatý David praví: Říká blázen v srdci svém: Není Boha, totiž takový pokrytec mimo jiné pravé ctitele bude se chlu-biti, že se k Bohu a ku poslušenství jeho přiznává, ale však jak jen dojde zlých příčin, tu vše směle i bez studu páchá. Odkud to? I odtud, že maje umrtvené svědomí — kteréž však procítí, když Pán Bůh tejné věci podlé evangelium vydaného, jakž svatý Pavel k Římanům praví (2., v. 16) souditi bude — povolováním sobě podlé těla a dychtě po světské slávě, nerytěřuje podlé pštoluňku božího, ale podlé rozumu a žádosti těla svého. Nacházejí se také mnozí mezi křesťany, kteříž na zlehčení víry křesťanské to mluví, že Turci a jiní pohané, kteříž v svém poznání Pánu Bohu slouží a spravedlivě živi jsou, že také budou spaseni. Ach, nebozí křesťané, což jim nemusí víra křesťanská vzácná býti? Co jest nad ty pohany horlivějšího mohlo býti, jako kteříž jsou obětovali dítky modlám svým! Avšak svatý David praví, že to ne Bohu, ale ďáblu obětovali. A sám Syn boží praví: Kdo nevěří v něho a v celou svatou Trojici a nedá se pokřtíti, Desperati laloví křesťané mají umrtvená svědomí Všech náboženství lidé, a žádného 332 333 Pán Bůh křesťanů tak nemožnými právy a ceremoniemi jako za Starého zákona nezkušuje, a protož nyní snáze v poslušenství božím stati Zpoura a neposlušnost zlých rytířů proti snadnějším právům božím Jaloví rytíři Kristovi jménem a ne skutkem. Na vojnách potřebí pobožným býti. Pobožný rytíř nad kněze vzácnější a trojí cti hoden jest jestliže těla náše opatrujeme, ovšem duše má víceji opatřena býti v čas nebezpečenství že bude zatracen. Též svatý Pavel k Efezským píše, že dokud jsou bylí bez poznání Krista Pána, že jsou byli athei, to jest bez Boha lidé na světě, a odcizení od naděje života věčného. A takoví byli Atheníenští, kteříž se chtěli všech-něm domnělým bohům zalíbiti. Slyšeli sme, kterak přetěžká práva byla za Starého zákona, jimž i na vojnách lid boží poddán býti musel. My pak křesťané, jsouce toho jha osvobozeni, kterakž nemáme jedni druhých ponoukatí a snadnějšímu a lehkému jhu Kristovu poddání býti? A protož apoštol k Římanům praví: Nepanujž hřích v smrtedlném těle vašem, a nepraví: Nepřebývej. Nemůžeme v této smrtedlnosti a v zkaženém našem přirození bez poklések i bez pádů býti, nebo i ta myšlení porušena jsou, ale docela se na to vydati, abychom jako na vzdoru Pánu Bohu všelijaké hříchy páchali, a předně na vojnu jedouce, když mnozí tím oumyslem jedou, jen aby ve všem tělu povolili, nic za hřích neměli, spolukřes-ťany své, kudy jedou, loupili, ženskému pohlaví násilí činili, a kteříž se jim v tom oprou, je zamordovali. I jakýž.to rytíř Kristů? Jaké tu svědomí? Jest-li při takovém víra o dni soudném a jiném životu? Není-li raději z počtu těch, kteříž říkají: Jezme, pime a povolme sobě, však zejtra zemřeme? A jestliže jest kde potřebí pobožnú býti, to na vojnách, nebo voják vidí téměř každou chvíli smrt před sebou. A jistě pobožný, vydařilý voják větší pochvaly nežli kněz hoden jest, nebo větší násilí sám sobě (aby za světem nešel a zlým příčinám se svésti nedal) musí činiti nežli kněz. Pročež říkají pobožnému knězi dvojí cti hodnému, jistě pobožnému vojáku sluší říkati trojí cti hodnému. Než žeť jsou velmi řídcí. Jestliže v čas morové rány v ležení před nakažením morním se vytříháme, ovšem více hříchův, jenž nám věčnou smrt přinášejí. Jestliže bez lékaře, apatékáře a barví-ře býti nemůžeme, ovšem více bez duchovních lékařů, kteříž by praeservativa proti morním nakažením a nakaženým antidota et curativa dávali a raněné hojili. Jestliže bez jídla a pití trvati nemůžeme, ovšem více duchovní náš život bez slova božího všecku sílu potratí. Jestliže se odě- 334 ním a braněmi proti nepřátelům opatrujeme, ovšem ví-ceji máme se božími braněmi opatrovati, tak abychom mohli s svatým Pavlem říci: Boj sem dobrý bojoval, víru a dobré svědomí jsem zachoval, odkudž mi pozůstává korunka blahoslavené nesmrtedlnosti, kterouž mi můj Pán Kristus dá. Ale řekne někdo: Kde bychom tak svatých vojáků nabrali? I na to ty nehleď, jací jiní jsou, než jakého tebe Pán Bůh vojáka míti chce, podlé jehož ty pštoluňku rytě-řovati máš, chceš-li obdaňkován býti a záplatu svou míti, tak aby přijal milost za milost. Nebo ti uchvacují království boží, kteříž sobě násile činí, jakž dí sám Kristus Pán. Nu, ty násilně pro špatný žold a plat bojuješ, zimu, horko, hlad, žízeň snášíš, k šturmu lezeš, v bitvách se s nepřátely potýkáš, raněn býváš i zabit, a to vše pro plat časný, násile sobě i svému tělu a životu čině. I kterakž nemáš snadnějšího násile podstoupili? Kteréž, byť vše ztratil, i ten život časný, při-neset' život věčný, neberouce příkladu z těch, kteříž sobě zde z jiných hřešících příklady berou. Slyšeli jsme již prve, co svatý Pavel k Korintským o lidu vojenském lidu izraelského, jenž v ležení na poušti byl, píše, že jsou také svou rozpustilostí, hledě na jiné, Krista pokoušeli, pobožnost opouštěli, jedli, pili, hrali, smilnili, takže jich jeden den třímecítma tisíc zmordováno, a to že jest se ku příkladu stalo budoucím vojákům, kteříž by pod praporcem Krista Pána rytěřovati chtěli a rytěřovati budou. Že pak Pán Bůh ne všecky přestupníky ihned tresce, to se proto činí, že jiný soud nastane. A že pak některé tresce, vejstrahu tudy Pán Bůh dává, co by všechněm učiniti mohl, kdyby jiný soud nenastával. A vpravdě když Pán Bůh bude Goga a Magoga biti, žeť bude oslaven v tom vítězství skrze pobožné vojáky. A dokudž nebude větší pobožnosti při vojácích proti Turkům, nesmejším, abychom Turku hrubě uškoditi měli. A přesto, budeme-li (bezbožní jsouce) podlé těla vyhrávati, podlé duše prohráme. To proto tuto rozšiřuji, Ne co jiní činí, než co Bůh velí, činiti máme Násile sobě činící uchvacují království boží Jak nebezpečná věc jest Krista pokoušet! Proč Pán Bůh některé tresce, jiným trestáním odkládá ? Bezbožní vojáci Goga a Magoga neuperou. Nedbalí vojáci 335 Figura malovaných vojáků bez posily v Bohu, a mnoho mocných, když síla z Boha jde O muslruňcích. Vojáci křesťanští mají se časně a často podlé pštoluňku božího mustrovati že mnozí těméř pobožnost na vojnách za smích sobě berou, o kněží dobré a osvícené se nestarají, a mají-li je, řídcí na kázání jich chodí. Odkudžjaká síla? Jaká pravá udatnost k boji proti nepřátelům Kristovým, každý sou-diti může. A ta figura zpočátku položená příklad dává na střelbě, že bez prachu žádné moci nemá, ovšem více, kdež není vnitřního toho ohně, víry živé z daru Ducha svatého, jehož těla věřících v Krista a slovem jeho se spravujících chrámové jsou. A jaká tu síla proti nepřátelům? Jaké v zajetí potěšení? Jaké u víře křesťanské setrvání? Pakli v boji padneš, podlé těla Pánu svému padneš, k zvítězilé církvi na nebi připojen budeš a při vzkříšení dojdeš pravého obdaňku, kdyžť dána bude v oslaveném tvém těle ta korunka blahoslavené nesmrtedlnosti. A protož chceme-li při vojnách našich proti nepřátelům našim vítězství obdržeti a nechceme-li při tom nej-poslednějším generálním mustruňku den příchodu Krista Pána vymustrováni jakožto nehodní nebýti, mu-strujmež sami sebe tím častěji, nahlídejme rádi do pšto-luňku našeho nej vyššího polního pána, vzhlídejme se v tom zrcadle, kteréž pro snadnější pochopení vojákům v kratičkosti předkládám, čtěme Písma svatá, a kteří čisti neumějí, nežť jim jiní čtou jakožto pštoluňk boží. A podlé téhož pštoluňku našeho nejvyššího polního pána, jakož braněmí nám od něho vyměřenými, tak i vším životem a obcováním naším, prokazujeme to, že křesťané sme, a ne pohané a že nám není činiti toliko o samu smrtedlnou korunku pří obdržení vítězství časného nad nepřátely našimi, ale mnohem více pro dosažení věčné korunky, o níž svatý Pavel v 1. Korintským v 9. kapitole takto píše: Zdaliž nevíte, že kdožkoli bojuje, ve všem jest zdrželivý, a to pro dosažení toliko pomíjející této korunky? Pro kteroužto příčinu i já tělo mé v službu podrobuji, abych jiným jsa představen a je vyučuje, sám nebyl zavržený od Boha, A k Timoteovi píše, řka: Žádný nebude korunován, leč by řádně bojoval. Protož bojuj ten dobrý boj, zachovaje víru a dobré svědomí, od čehož někteří uchýlivše se, zhynuli u víře. Mustruňku tedy jest potřebí častého při lidu božím, nechceme-li, aby nás Pán Bůh morem, hladem a mečem nepřátelů našich mustro-val a pohanské mustrhery na nás poslal, jakž pak soudy své spravedlivé při lidu svém vždycky jest prokazován ráčil. Praví svatý Pavel: Budeme-li sami sebe souditi, ode Pána souzeni nebudeme, a proto ode Pána souzeni býváme, abychom s tímto světem nezhynuli. Těžký tě to musíruňk byl, když Salmanaser při desateru pokolení do Médie je zavedši, a Nabochodonozor při pokolení Judy a Beniamina do Babylona je též zavedši, mustrherové byli. Však při desateru pokolení nejhůře, nebo tí se nenavrátili, aniž co kdy o nich až do dnešního dne slyšáno bylo. Ačkoli židé básničky v Kon-stantinopoli o nějakém pískovém moři rozprávějí, že by za ním býti měli, k nimž že žádný přijíti nemůže a oni k žádnému až do příští jejich Mesiáše. Naproti tomu, když lid boží sám sebe podlé pštoluňku božího mustroval a hříchy své znal, pokání z nich činil, smlouvu s Bohem učiněnou obnovoval, dával Pán Bůh témuž lidu svému slavná vítězství. Spatříno to při lidu izraelském v služebnosti egyptské, kteříž když volali ustavičně ku Páhu Bohu, že jest jim Mojžíše vzbudil a nad faraónem moc svou prokázal a na poušti vojákům svým jistý pštoluňk, totiž zákon svůj, jest vydal, aby podlé něho rytěřovali. Když pak rozpustilí vojáci nechtěli ve všem víry dáti Mojžíšovi, zákonu Páně je vyučujícímu a je k spravedlnosti, k středmosti a k čistotě těl jejich vedoucímu, praví svatý Pavel k Korintským, jakž již nahoře dotknuto, že jsou pokoušeli Krista Pána. Jako by říkali: Kdo ví, svá-zal-li je Pán Bůh, vojáky své, takovým těžkým břemenem, aby téměř sami s sebou víceji nežli s nepřátely bo-jovati museli. Protož rozhřešujíce sami sobě pštoluňk ten boží, vydali se v rozpustilost, aby jedli, pili, hrali, smilnili, bezpochyby chtějíce oni tudy zkusiti, jest-li pravda, co Mojžíš podlé pštoluňku božího vyučuje, také-li na ně pokuty boží dojdou. Ale zdá mi se, žeťjsou došli, když jich Příklady na staré církvi izraelské Pokuty na ty, kteříž podlé pštoluňku božího se mustrovati nechtěli 336 337 Nynější neposlušní rytíři a bojovníci Hodování a pankéty nyní mnohých jaké ? Rozmlouvání hříšná a nepříldadná Smilstvo a cizoložstvo mnohých se za dvorství počítá jeden den třímecítma tisíc Mojžíš z rozkazu božího v ležení polním mečem jiným poslušnějším vojákům, pšto-luňkem božím se spravujícím, zmordovati dal. A to že se vše u figuře dálo k vej straže nynější naší, o tom sme také z svatého Pavla slyšeli. Ach, kdyby Pán Bůh nebyl tak dlouho shovívající, vedoucí nás k svatému pokání, jaký nyní nepříklad netoliko v čas války, ale i v čas pokoje my na sobě dáváme, vpravdě, žeť by s mnohými námi huřeji zašel nežli s těmi vožralcí, smilníky a reptáky na poušti, kteříž Krista Pána pokoušeli! A ať se maličko toliko pozastavím, jaké nyní náše ho-i dování a pankéty bývají, nejsme-li při nich jakž v poli na "vojně, tak i v pokoji doma horší nežli ti, kteříž na poušti byli. Nejsou-li náše rozmlouvání při nich mnohdykrát ohyzdnější, nežli jsou sodomských a gomorských byla? Hrubě-li na napomenutí svatého Pavla pamatujeme: Neobtěžujte se vínem, v němžto jest rozpustilost? Item: Žádná mrzutá řeč nevycházej z ust vašich, ale což by k vzdělání bylo posluchačům, a nezarmucujte Ducha svatého, kterýmžto jste znamenáni ke dni vykoupení vašeho (Efezským 4). A co pravím o špinavých řečech! Aniž smilstvo, cizo-': ložstvo mnozí ne za hřích, ale za věc dyorskou.míti chtějí. l-Áiě co praví svatý Pavel? Ani smilníci, ani cizoložníci království božího neduj dou. A takoví jste někteří byli, ale obmyti jste a posvěceni jste i ospravedlněni ve j měnu Pána Jezu Krista skrze Ducha Boha našeho. Nevíte-3iž že těla váše jsou oudové Kristovi? Což tedy vezma oudy Kristovy, učiním je oudy nevěstky? Odstup to! Zdaliž nevíte, že kdož se připojuje k nevěstce, jedno tělo jest s ní? Nebo dí [Písmo]: budou dva jedno tělo. Ten pak, jenž se připojuje k Pánu, jeden duch jest s ním. Utíkejte smilstva. Všeliký hřích, kterýkoli učinil by člověk, kromě těla jest, ale kdo smilní, ten proti svému vlastnímu tělu hřeší. Zdaliž nevíte, že tělo váše jest chrám Ducha svatého, jenž přebývá v vás, kteréhož máte od Boha? A nejste sami svoji, nebo koupeni jste za velikou mzdu. Oslavuj- 338 tež tedy Boha tělem i duchem vaším, kteréžto věci boží jsou (1. Korintským 6, 15—20). Ohlašuje se tu milost i kajícím hříšníkům, jakž praví svatý Pavel: A byli jste někteří smilníci a cizoložníci, ale již v Kristu ospravedlněni a očištěni jste. Protož kteříž takového očištění došli, již mají dobré předsevzetí míti, aby se takových hříchů více nedopouštěli, pamatujíce na to, což sám Syn boží onomu uzdravenému povědíti ráčil: Ty zdráv jsi učiněn, ne-chtějž více hřešiti, ať by se nětco horšího nestalo. Jestliže pak tomuto mému napomenutí někteří tělesní toliko rytíři se posmívati budou, nežť na to pamatují: Když Pán Bůh náš v ten den veliký při generálním svém posledním mustruňku bude, netoliko hříchy náše na těle spáchané, ale i ta špinavá mluvení i hříšná myšlení sou-diti bude (Římanům 2, 15). Jak tu takoví dvořačkové, kteříž se nyní tomu všemu posmívají, ostojí, když nám všechněm registra svědomí našeho otevřená budou? Však kteříž zde kající byli a v Kristu očištění došli, těm se nebude potřebí těch register báti. Nebo dí svatý Pavel: Kdo bude žalovati na vyvolené boží? Kristus jest, jenž nás ospravedlnil. A sám Syn boží s přísahou praví, že umírající zde v svatém pokání a u víře Syna božího nepůjdou na soud, než k vejpovědi přepotěšené, nekající pak k hrozné a strašlivé až na věky. Ó přežádoucí s Kristem na věčnost přebývání, ó přežalostivé s ďábly! Až potud o frejířích dosti. Co se pak ožralství dotyce, sám Syn boží napomíná, ' o vožraicích řka: Pilně se varujte, aby srdce váše nebyla obtížená obžerstvím a opilstvím a péčí nezřízenou světa tohoto a rychle by na vás zahynutí přišlo. Ale ach, jak řídcí, ano i ti, kteříž by jiných vůdcové k svaté střízlivosti a pobožnosti býti měli, jsou téměř přední svůdcové a vůdcové ke všemu zlému! Nebo jaká jen začasté při hodech našich rozmlouvání? Jimiž netoliko Pán Bůh uražen bývá, ale i přístojící lidé a předně mládež tudy osvobození sobě ke všechněm hříchům béře. Což pak to hrozné ožralství náše? Kdežto pijíce pro cizí zdraví, sobě sami k nezdraví, k nemocem, ano i 339 k smrtí na těle i na duši príčinu dávame. Spatříno to při mnohých, ano i dosti slavných, kteříž se večer ožrali, že tvrdým snem časné smrti (a kdo ví, nenásledovala-Ii je i věčná smrt) jsou zemřeli. Nespatřovalo se to ani u pohanů předešlých, aniž u Turků se to nachází, odkudž také v čas války větší při nich jest na sebe pozor a bedlivost, ježto, takových napomenutí (pohrzejíce Písmy svatými) jako my, křesťané, nemají. Avšak jak řídcí křesťané se polepšují! Jak řídcí na tu pohrůžku, co tam Pán Bůh skrze Izaiáše proroka praví, dbají! Jenž takto dí v kapitole páté: Běda těm, kteříž ráno vstávajíce, chodí po opilství a trvají při tom do večera, až je víno rozpaiuje. A harfa, loutna a buben a píšťalka a víno na hodech jejich. Na skutky pak Hospodinovy nehledí a díla rukou jeho nespatřují, protož v zajetí půjde lid můj, nebo jest bez umění. A slavní jeho budou hladovití a množství jeho žízní usvadne. Pročež rozšířilo i peklo hrdlo své a ro-zedřelo nad míru usta svá. I sstoupí do něho slavní její a množství její i hluk její i ti, kteříž se veselili v ní. A tak sehnut bude člověk a ponížen muž, a oči pyšných sníženy budou. A vyvýšen bude Hospodin zástupů v soudu a Bůh silný a Svatý ukáže se svatý v spravedlnosti. Běda těm, kteříž táhnou nepravost za provazy marnosti! A jako provazem u vozu hřích. Kteříž říkají: Nechať pospíší a nemešká dílem svým, abychom viděli, a nechať se přiblíží a přijde rada toho Svatého izraelského, abychom zvěděli. Běda těm, kteříž říkají zlému dobré a dobrému zlé, kladouce tmu za světlo a světlo za tmu, pokládajíce hořké za sladké a sladké za hořké'. Běda těm, kteříž jsou moudří sami u sebe a vedle zdání svého opatrní. Běda těm, kteříž jsou silní ku pití vína a muži udatní k smíšení nápoje opojného. Kteříž ospravedlňují bezbožného pro dary, spravedlnost pak spravedlivých odnímají od nich, nebo zavrhli zákon Hospodina zástupů a řečí Svatého izraelského pohrdli. Pročež rozpálila se prchlivost Hospodinova na lid jeho. Nebo vyzdvihne korouhev národu da- lekému a zahvízdne naň, aby vyvstal i do končin země. A aj, rychle a prudce přijde. Žádného ustalého ani klesajícího nebude mezi nimi, žádný z nich nebude drí-mati, ani spáti, ani se rozepne pás beder jeho, aniž se strhá řemen obuvi jeho. Střely jeho ostré a všecka lučiště jeho natažená. Jak pak týž prorok ohavné ženské stroje při těch hodech vypisuje, nechť sobě to každá panna a žena, jenž miluje pobožnost, přečte kapitolu 3., jaké se tu napomenutí, jaké vejstrahy, jaké hrozné pokuty na neposlušné předpovídají. Ó kdybychom těm takovým pohrůžkám božím věřili, jistě žeť bychom při hodech našich střízlivější, pobožnější i příkladnější bejvali, pamatujíce na to, když jest Pán Bůh Jidu svému, olivě té, kterouž jest sám štěpovati ráčil, neodpustil a že jsou pokuty boží pro jich jmenované zlé hodování na ně došly jako i při potopě světa, ovšem žeť i nám, kteří byvše planou olivou, avšak v pravou olivu vštípeni jsme, žeť neodpustí. Nebo jakož tam Pán Bůh na lid svůj podlé předpovědění proroctví tohoto poslal lid, prudký, neustalý a silný, až je vyhubili (Zachariáš 13.), tak i my na to hleďme, aby nám se totéž nestalo, nebu-deme-li podlé pštoluňku božího bojovati, nýbrž budeme-li sobě ze všech pohrůžek božích jako hříčku dělati a Krista Pána v slovu jeho k nám mluvícího hůře nežli oni na poušti pokoušeti naší rozpustilostí. A poněvadž Pán Bůh zaslibuje, že ještě před poslední světa nevěrou lid svůj slavně zmustruje a že Gog a Ma-gog od věrných ctitelů a rytířů božích poražen bude, rau-strujme se tím častěji. Berme příklad z soudců izraelských i z králův judských, že když koli jsou se tak sami podlé pštoluňku božího mustrovali a smlouvu svou se Pánem Bohem obnovovali, před Pánem Bohem se ponižovali, že jim Pán Bůh slavné vítězství dáti ráčil. Když proti Zeřachovi mouřenínovi, jenž měl v vojště svém tisíc tisíců lidu válečného a vozů tři sta, jakéž vojsko v žádných historiích se nenachází ani kteréž Xerxes, král perský, proti Řekům vedl, tu Aza král judsky táhl proti Ozdoby anebo ohyzdy ženské pří hodech Řídcí pokutám božím věřící, az pokuty boží na ně dojdou O mustruňcích. Časně a často bojovníci křesťanští mají se mustrovati Napomenutí kmustruňku skrze Azu, krále judského, a po něm slavné 340 341 vítězství němu. A takto volal k Hospodinu Bohu svému: Ó Hospodine, neníť u tebe rozdílu buď ve mnoze, nebo v mále, kteříž nemají síly, pomáhati. Pomoziž nám, Hospodine Bože náš, myť v tebe doufáme a ve jménu tvém jdeme proti množství tomuto. Hospodine, ty jsi Bůh náš, nechť nemá moci proti tobě bídný člověk. I ranil Hospodin mouřeníny před Azou a lidem, že utíkali. A honil je Aza, takže se zotaviti nemohli. Napomenut; od Tedy na Azariáše, syna Obedová, sstoupil Duch boží, korním pročež vyled vstříc Azovi, řekl jemu: Slyšte mne, Azo rytířům i všecko pokolení Jůdovo a Benjaminovo! Hospodin byl s vámi, dokudž jste byli s ním. A budete-li ho hledati, najdete ho. Pakli ho opustíte, opustiť vás. Nebezpečné Po mnohé dny zajisté Izrael jest bez pravého Boha casy a bez knězi, učitelů i bez zákona. Ježto kdyby se v úzkosti své k Hospodinu Bohu izraelskému byli obrátili a hledali jeho, byliť by ho nalezli. Ale časů těchto není bezpečno vycházeti ani vcházeti, nebo nepokoj jest veliký mezi všemi obyvateli země, takže Šlapá národ po národu a město po městu, protože Bůh kormoutí je všelijakými ouzkostmi. Protož vy posilňtež se a neopouštějte rukou svých, nebo má svou mzdu práce vaše. Mustrufikza Takový mustruňk držel i Jozafat, král jůdský, když času krák Moábští a Amonitští proti němu vytáhli s nesčíslnými ném^avnJ50 vojsky. O Čemž takto v/2. Paralipomenon v 20-, kapitole vítězství psáno stojí: Stalo se potom, že přitáhli synové Moab a synové Amon a s nimi někteří od Amonitských proti 1 .- ... -:" Jozafatovi na vojnu. I ulekl se a obrátil Jozafat tvář svou k hledání Hospodina a vyhlásil půst všemu lidu jůdské-mu. A tak shromáždil se lid jůdský, aby hledali Hospodina, také i ze všech měst jůdských sešli se hledati Hospodina. Tedy stál Jozafat v shromáždění judskem a jeruzalémském v domu Hospodinovu před síní novou a řekl: Hospodine, Bože otcův našich, zdaliž ty sám nejsi Bohem na nebi? Zdaliž ty nepanuješ nade všemi královstvími všech národů? Zdaliž v ruce tvé není síly a moci, takže není, kdo by se mohl postaví ti proti tobě ? V nás zajisté není žádné síly- proti množství tomuto velikému, jenž táhne proti nám, aniž my víme, co bychom činiti měli, toliko na tě obrácené jsou oči náše. Veškeren také lid jůdský stáli před Hospodinem, též i dítky jejich i ženy i synové jejich. Jachaziel pak, syn Zachariáše, syna Bananiášova, syna Jehielova, syna Mataniášova, levita z synů Azafových, nadchnut jsa duchem Hospodinovým, uprostřed toho shromáždění řekl: Pozorujte veškeren Judo a obyvatelé jeruzalémští, i ty, králi Jozafate! Takto praví Hospodin: Nebojtež se vy, aniž se lekejte množství tohoto velikého, nebo ne váš bude boj, ale boží. Zejtra vytáhněte proti nim, a i oni potáhnou po straně Ziz, a naleznete je při konci údolí naproti Jeruel. Nebude vám potřebí bojovati v tom boji. Postavte se, Figura porážky stůjte a vizte vysvobození Hospodinovo při sobě, ó Judo Gosa a Magoga a Jeruzaléme! Nebojte se, ani se strachujte, zejtra vyjděte proti nim a Hospodin bude s vámi. I sklonil se Jozafat tváří k zemi a veškeren lid jůdský i obyvatelé jeruzalémští padli před Hospodinem, klanějíce se Hospodinu. Vstali pak levitové z synů Káhat a z synů Chore, aby chválili Hospodina Boha izraelského hlasem velikým a vysokým. Potom vstávše ráno, vytáhli na poušť Tekne, a když Krále jozafata vycházeli, stál Jozafat a řekl: Slyšte mne, Judo a obývate- napomenutí lé jeruzalémští! Věřte v Hospodina Boha svého, a staneť před potkáním se vám věrně. Věřte prorokům jeho, a šťastněť se vám povede. A tak poradiv se s lidem, postavil zpěváky, kteříž by zpívali Hospodinu, a chválili okrasu svatosti jeho, a když by vycházeli zšikovaní k boji, aby oni napřed šli a říkali: Oslavujte Hospodina, nebo na věky trvá milosrdenství jeho. Tu chvíli pak, když oni začali svůj zpěv a chválení, Bitva obrátil Hospodin ty, kteříž byli v zálohách, na syny Amon, Moab a obyvatele hory Seir, ježto však byli přitáhli proti Jůdovi, a tak sami se bili. Nebo povstali synové Amon a Moábští proti obyvatelům hory Seir, aby zmordovali a shladili je. A když dokonali boj proti obyvatelům hory Seir, pomáhali sobě vespolek a hubili jedni druhé. Mezi tím přitáhl lid jůdský k stráži, kteráž jest na poušti, a uzřeli to množství, a aj, mrtví leží na zemi, aniž 342 343