Iohannes Jaromierzsky
(310)
Jan Jaroměřský
(310)
Ad Moecenates
(310)
Quid iuvat Aonias coluisse fideliter artes,
heroum si non experiamur opem. Sunt Heliconiadum sanctissíma munera, sed cum
sit parca heroum dextera, friget opus. Ast ubi magnanimum praestant pia fulcra virorum,
exercet sacrum quilibet artis opus. Crescit honos Phoebo studiumque augetur honestum,
praestat ubi officium dextera larga pium. Artibus excultae decorant pia iura phalanges:
urbis honos doctis auxilio esse viris. Non opus est multis: hac sola accedere fas est
parte deos, donec spiritus ore sedět. Musis addictos animus generosus alumnos
ergo amet et parvis viribus adsit ope.
Výzva k mecenášům
(310)
Co všechno platné to jest chtít věrně pěstovat básně,
chybí-li prostředky mocných, bohatství jejich a vliv. Svaté jsou dary Múz, ach, přesvaté, ale když ruka
velmožů rozdává skrovně, dílo je chabé a mdlé. Kde však vznešení lidé svou vzácnou podporu dají,
tvůrcem posvátných veršů každý přec může se stát. Vzrůstá Foibova vážnost i množí se vznešené snahy
tam, kde posvátnou práci umožní bohatá dlaň. Houfy vzdělaných lidí svým uměním ozdobí práva,
takovým lidem pak přispět pro město věru je čest. Netřeba mnohých je slov, však touto jedinou cestou
možno je dostat se k bohům, pokud by v těle byl duch. Kéž tedy chovance Múz má v lásce šlechetná duše,
kéž jejich skrovným silám pomůže hojnost a moc.
Horno
Heus tu, quid turges? Numquid quod cretus Olympo? Falleris: es caenum guttaque foeda hominis.
Votum pro parentibus
Te pius et supplex imploro, Christe, parentes
da, videam laeta prosperitate frui, post te praeter eos cura est mihi nullius: ipsos
integritate animi promptus honoro mei. Omnipotenti Mos, rex optime, protege dextra
atque aegris medicam, nam potes, affer opem;
Človek
Bláhovče, čím se pyšníš? Snad proto, že k nebesům saháš? Mýlíš se. Jsi jen bláto, ošklivé člověčí nic.
Prosba za rodiče
Zbožně a s pokorou prosím tebe, ó milený Kriste, dej mi v plném štěstí rodiče vidět bych směl.
Oni po tobě hned jsou mojí jedinou láskou, moje čistá duše oba je ochotně ctí.
Yšemocnou paží svou je ochraňuj, vladaři nebes, v nemocech stáří jim ulev, máš přece takovou moc.
198
199
sic te omnes vegeti nostris laudabimus hymnis. : I
Si merui, o votis annue, Christe, meis. : )
De meipso
Infelix ego sum, sed raro tristis, at iliud seit Fortuna, tarnen non favet, imo premit.
.!
:
Mors j
Quem semel abstulerat, non Parca redivit ad ilium:
at redeunt morbi terque quaterque graves. Cur igitur mortem fugiam, quae sola quietis
mater, quam morbi vita nec ista dabit?
Písněmi budem tě chválit, my všichni, svěží a zdraví, jestliže hoden jsem toho, ta moje přání mi splň!
O sobe samém
Vskutku já nešťastný jsem, však málokdy smutný, můj Osud ví to a málo mi přeje, o to pak souží mne víc.
Smrt
Zchvátí-Ii člověka Smrt, už víckrát nezájde k němu, třikrát, čtyřikrát zato vrací se nemocí houf.
Proč tedy prchám smrti, vždyť ta jen matkou je klidu, jaký mi nemoci bídné, život můj, nemohou dát?
200
( t
201