Radost (hexametr daktylský).
O patrném slunce (hexametr daktylský): str. 55 Titán tryedne své témě: je míněn bůh slunce Hélios-Sol, syn Titána Hyperióna. — 55 Thyestovy %ahlédl hody: Thyestés, syn Pelopův, bratr Atreův, snědl prý nevědomky části těl vlastních synů, které z pomsty usmrtil a na hostině mu předložil jeho bratr. Podle tradice nastalo při těchto hodech zatmění slunce. — 55 růžové spředení Luny: bohyně měsíce Luna brázdila podle antické představy oblohu se spřežením stejně jako Hélios. — 55 vyhubit sarmatská kmeny: o Sarmatech viz poznámku na str. 302.
rojenské služby. Při výkonu tohoto povolání onemocněl a r. 1553 v Trevíru řel.
O svém údělu (elegické distichon).
O vltavském kraji (elegické distichon): str. 61 stejně jak He li kónu pramen: na boiótském pohoří Helikónu se nacházel Pegasův pramen.
O lidské křehkosti (elegické distichon).
Bohuslaus ab Hodeiova, eques Bohemus familia vetere et illustri natus, erat fíkus fratris Iohannis Hodeiovini (1496—1566), qui cum annis 1537—1555 munus viceiudicis terrae Bohemiae gereret, vates Bohemos miro favore amplexus proprio sumptu sustentabat. Bohuslaus, qui circa annum 1525 lucem aspexisse traditur, eura Iohannis patrui magistris bonarum artium peritis commendatus et mox Ingol-stadium, Lovanium, Vesontionem Sequanorum, Lutetiam Parisiorum profectus in artibus ingenuis versabatur. Plurima turn seripsit carmina, in quibus et muka alia tractavit et Bohemos, quod a sacris Romanis essent alieni et quod sine causa a rege Ferdinando defecissent, aceusavit. His sententiis prolans Iohannis Schenti-gari et aliorum fortasse amicorum veterum, Iohannis Hodeiovini sodalium, mentes a se alienavit. Quae cum ita essent, ne ipse quidem patriam revisere cupiebat, sed voluntariam militiam professus neque muko post gravi morbo correptus anno 1553 Augustae Treverorum fato concessit.
De suis incommodis (ex opere: Farrago II., UK 52 G 17, f. 58v, 59r). De districtti Vultaviensi (ex eodem opere, £ 178r-179r). De fragilitate humana (ex eodem opere, f. 180v, 181r).
Bohuslav z Hodějova .pocházel ze starého rytířského rodu. Byl synovec Jana Hodějovského (1496—1566), který se stal za svého působení v úřadu zemského místosudího (1537—1555) významným příznivcem a podporovatelem českých básníků. Na jeho popud se Bohuslav vzdělával u znamenitých učitelů ve vlasti a pak na předních školách v cizině, zejména v Ingolstadtu, Lovani, Besan$onu a Paříži. Tehdy se horlivě věnoval psaní latinských básní, které obsahují — kromě jiného — výtky Čechům pro opuštění katolické víry a pro zradu krále Ferdinanda. Těmito projevy si odcizil Jana Schentygara a snad i jiné přátele z okruhu Jana Hodějovského. Za těchto okolností netoužil po návratu do vlasti, nýbrž vstoupil
Martinus Hanno Reginae Hradecii vitalibus auris anno 1526 frui coepit. Iohannis Schentigari et Matthaei Collini duetu se ad humanitatis studium appli-cavit neque iis, quae Pragae didicerat, contentus Wittebergam abiit, ut magistri titulům in patriam reportaret. Sed longe aliter res evenerunt. Annus 1550, qui illi collata lauru insignis erat, idem et funestus; immatura eius mors ab amicis Witte-bergensibus et Pragensibus est deplorata. Quamquam admodum iuvenis mortuus est, nonnulla carmina reliquit, quorum pleraque in Iohannis Hodeiovini et aliorum amicorum gratiam scripta sunt.
Epištola A.cademiae Pragensis ad serenissimum ac potentissimum principem d. d. Ferdinandům, Dei gratia Romanorum, Hungariae, Boiemiae, Dalmatiae, Croatiae etc. regem, infantem Hispaniae, archiducem Austriae et ducem Burgundiae etc., dominum suum cle-mentissimum, 1550 (ex opere: Farrago II. UK 52 G 17, f. 148v, 149r, 150r, 153r).
Caritas (ex opere: Epithalamion de nuptias magistri Laurentii Span Sacensis et honestissimae virginis Fidei, integerrimi et doctissitni viri d. loannis Försteri, sacrae theologiae doctoris, filiae, scriptum a M. Martino Hannone Hradeceno Bohémo, 1550, UK 52 C 25, adl. 28, f. B3v, B4r) 17 metrum corruptum, 36 co-niveat ] conveniat.
Martin Hanno se narodil v Hradci Králové r. 1526. Pod vedením Jana Šen-tygara a Matouše Collina se věnoval humanistickým studiím. Aby dovršil své vzdělání, odešel na wittenberskou universitu. Tam získal r. 1550 titul mistra, ale ještě téhož roku zemřel. Wittenberští i pražští přátelé mu věnovali posmrtné vzpomínky. Přestože žil jen krátce, zanechal značný počet básní, z nichž většina byla napsána na počest Jana Hodějovského a jiných přátel.
List pražské university králi Ferdinandovi (elegické distichon): str. 63 v horoucích prosbách %ádám: list napsaný tři léta po osudném roce 1547 vy-
288
289
jadřuje touhu universitních mistrů po zlepšení vlastního postavení a nápravě poměrů na universitě. — 65 převýší Nestorův věk: o Nestorovi viz na str. 281. Láska (hexametr daktylský s jambickým scnárem).
Georgius Handschius, natione Germanus, Lippae Bohemorum, quod oppidu-ium Poltzia fluvius alluit, anno 1529 in lucem editus e Trotzen do rfii Goldbergica disciplina anno 1544 Pragam venit, ut et studia humanita tis continuaret et Bohe-micum sermonem disceret. Matthaeo Collino hortante se Iohannis Hodeiovini tutelae credidit, a quo in doctam sodalitatem receptus muka carmina et ipse scrípsit et ab aliis scripta ad imprimendum selegit; huius enim cura Farragines poematum a diversis vatibus ad Hodeiovinum missorum prodierunt. Sed postquam poesin ipsam per se ad victum non sufficere vidit, cum praestantissimis medicis versari instituit, ut Paeonia arte erudiretur. Cum Patavio medicinae doctor anno 1553 Pragam redisset neque privatam praxim sustentare posset, Petro Andreae Matthioli opeiae suae rudimenta approbavit. Ulterius in hac arte provectus Oenipontium migravit, ut Ferdinandi archiducis valetudini Machaonis sollertia prospiceret. Sed dum aliis salutiferam adhibet manum, ipse in gravem morbum incidit. Venia itaque discedendi anno 1575 ab archiduce petita in oppidum patrium rediit, ubi triennio post exspiravit. Praeter carmina et epistulas 26 libros propria manu exaratos re-liquit, quorum plerique ad medicinam et scientias naturales spectant.
Elégia innatakm salvatoris nostri (ex opere: Farrago L, UK 52 G 17, f. 110v-112r). Hodoeporicon (ex eodem opere IV., f. 303r, 304rv).
Georg Handsch, původem z České Lípy (* 1529), studoval na proslulé Tro-tzendorfově škole v Goldberku. Odtud odešel kolem roku 1544 na pražskou universitu, kde se při pokračování ve studiu učil zároveň česky. Prostřednictvím Matouše Colíina navázal styky s Janem Hodějovským, který ho přijal do své literární družiny. Handsch mu věnoval řadu básní a později redigoval básnické sbírky Farragines poematum, obsahující verše Hodějovského chráněnců. Literární činnost však nepostačovala k obživě, a proto se Handsch rozhodl pro lékařství. Připravoval se k tomuto povolání praxí u významných lékařů a v Padově získal r. 1553 doktorát. Protože jeho úsilí založit si samostatnou ordinaci ztroskotalo, stal se asistentem u Petra Ondřeje Matthioliho. Když takto rozšířil svou zkušenost, byl r. 1567 jmenován osobním lékařem arciknížete Ferdinanda v Innsbrucku. R. 1575 se ze zdravotních důvodů tohoto místa vzdal a vrátil se do rodiště, kde r. 1578 zemřel. Vedle básní a dopisů zanechal 26 svazků vlastnoručně psaných záznamů, které se týkají převážně lékařství a přírodních věd.
Elegie o Kristové narosení (elegické distichon): str. 69 chmurného Plutona brad: antické podsvětí, sídlo Háda-Plutóna, zde ztotožněné s peklem. — 71 zrosený Jupiter sál: Jupiter-Zeus byl na Krétě odchován Amal-theiou. — 71 Kýrovi poskytl mléko: Kýros Starší, zakladatel perské říše v 6. st. př. n. 1., byl podle tradice odložen a kojen fenou. — 71 aíu% Romula s Remem: Romulus a Remus, synové Martovi, zakladatelé Říma, byli odloženi a odchováni vlčicí.
Pra%e, Táboru (hexametr daktylský s jambickou tetrapodií): str. 75 %a krále Zikmunda ^ničtn: Vyšehrad byl zničen za vlády císaře Zikmunda Pražany r. 1420. — 75 všemocný Zikmund... obdařil: Zikmund povýšil Tábor na město r. 1437 a městskému znaku propůjčil svůj vlastní. — 75 Albrecht.. .je obklíčil: Tábor byl obležen od poloviny června 1420 vojskem Oldřicha z Rožmberka a rakouskými Němci pod vedením Lipolta Krajíře z Krajku. Husitská jízda vyslaná z Prahy udeřila společně s táborskou posádkou na oblehatele a porazila je. Vévoda Albrecht byl ve vojsku u Prahy.
Paulus Aquilinas Reginae Hradecio oriundus, academiae Pragensis bacca-laureus, Iohannis Hodeiovini, eruditorum fautoris, amicus, inde ab anno 1548 in Moraviavíxitpraeceptoris primům, sacerdotis deindemunerefungens. Concordiam omnium, qui a Romana fide dissidebant, cum renovare studeret, fratrum Mora-vorum sectae minime placuit. Anno 1569 mortem obisse videtur. Multa de religione, multa in usum iuvenum studiosorum scripsit Latine et Bohemice. Nec tamen, cum e disciplina Hodeiovini esset, carminum scribendorum studium prorsus in-termisit.
De cessaturis calamitatibuspatriae (ex opere: Farrago II., f. 69v-71 v) 79 qui ] quae.
Pavel Aquilinas, rodák z Hradce Králové, se stal bakalářem na pražské universitě a byl přijat do básnické družiny Jana Hodějovského, příznivce básníků. Od r. 1548 působil na Moravě, nejdříve jako učitel, pak jako kněz. Usiloval o sblížení nekatolických konfesí, ale nenašel pro své snahy porozumění u českých bratří. Zemřel asi r. 1569. Psal knihy o náboženství i učebnice pro studující mládež, latinsky i česky. Jako odchovanec školy Hodějovského pěstoval také básnictví.
O pohromách vlasti, je^ odejdou (elegické distichon): str. 77 Básníci ve svých věštbách: báseň byla napsána po r. 1547. — 81 Saturnus vládu když      zmínka o zlatém věku za doby Saturna, otce Jovova, je ohlasem známého popisu čtvera věků na počátku Ovídiových Metamorfos.
290
291
i
Georgius Vabruschius patriam habuit Reginae Hradecium, oppidum in Bohemia illustre. Přimis litteris, quibus puerílis aetas ad humanitatem informatur, domi eruditus Pragam postea abiit, ut se in disciplinám tum aliorum magistrorum, tum Matthaei Collini traderet, a quo lohanni Hodeiovino, vatum fautori, commen-datus est. Cum Hynconem a Waldstein, cuius erat farniliaris, Vindobonae degen-tem comitaretur, anno 1565 in morbum incidit, quo exstinctus in aede sancti Stephani sepultus est. Biennio post carmina amicorum in eius obitum scripta prod-ierunt. Ipsius nonnulli versus ab Hodeiovino descripti et deinde typis vulgati ad nostram usque aetatem mansetunt.
Pruatio pro fructu coniugii (ex opere: Farrago I., UK 52 G 17, f. 129v, 130r). De rubedine rosae (ex eodem opere IL, f. 209v-210v). De Maio (ex eodem opere, f. 193v-194v). De penuria vatum (ex eodem opere, f. 213rv).
Jiří VabrusChius pocházel z Hradce Králové, kde získal základní vzdělání. Pak odešel do Prahy, aby poslouchal přednášky na universitě. Jeho učitelem byl zejména Matouš Collinus, který ho doporučil mecenáši básníků Janu Hodějovské-mu. Později byl Vabruschius v družině Hynka Brtnického z Valdštejna. Doprovázel ho na cestě do Vídně, kde zemřel r. 1565 a byl pohřben v chrámu sv. Štěpána. Teprve po dvou letech vyšel sborník básní přátel k jeho úmrtí. O zachování mnoha Vabtuschiových prací se zasloužil Hodějovský, který je opsal a později vydal vlastním nákladem.
Modlitba %a narosení dědice (elegické distichon): str. 83 bude dědice ... mít hpický dum: zámek v Řepici na Strakonicku, byl v majetku Jana Hodějovského od r. 1552.
0 rudé rů$i (elegické distichon): str. 85 v zahradu Collinovu vstoupit: Collinův životopis viz str. 283. — 85 K jinochu Adánidopi: Adónis, původně orientální božstvo vegetace, miláček bohyně Afro-dity-Venuše, usmrcený divokým kancem.
Chvála máje (elegické distichon): str. 87 S hrudí znamenanou... vlaštovka: podle antické legendy je vlaštovka proměněná Prokné, dcera athénského krále Pandíona, která zavraždila svého syna Itya.
Nu^ný život básníků (elegické distichon).
Samuel Rubinus Raconae apud Bohemos natus studiorum suorum fructum anno 1546 tulit, cum in universitate Pragensi baccalaurei titulo et ornamentis doaatus est. Patrocinium Ioannis Hodeiovini expertus in senátu Litomericeno scribae officium suscepit neque tamen ultra decem annos hoc oppidum doctrina sua atque diligentia adíuvit: anno 1567 eum in vivis fuisse negant. Quae scripsit, Hodeiovini eura et impensis servata sunt.
Elégia (ex opere: Farrago IV., UK 52 G 17, f. 43v, 44r).
Samuel Rubinus se narodil v Rakovníce. R. 1546 se stal na pražské universitě bakalářem. Za svého pobytu v Praze byl členem literární družiny Jana Hodějovského. Pak se stal v Litoměřicích radním písařem, ale jeho působení v tomto městě asi nepřesáhlo dobu desíti let: roku 1567 již nebyl naživu. Jeho básně se zachovaly péčí a nákladem Hodějovského.
Chvála básnictví'(I. Archilochova strofa): str. 91 Prchá Satyrů houf a Charitka: Satyrové, průvodci boha Dionýsa, Charitka, dcera Diova, bohyně mládí a půvabu. — 91 byť mel bohatství Kroisa, Midovo zlato byt měl: o Kroisovi a Midovi viz na str. 281. — 91 Žije Maecenaspřec: C. Cilnius Maecenas, římský šlechtic, přítel císaře Augusta, příznivec básníků své doby. — 91 s Achillem žj/.e dál Aiax: Achilleus, syn Péleův, král v Thesálii, nejslavnéjší rek v bojích před Trójou; Aiax, syn salamínského krále Telamóna, proslul statečností.
Iacobus Srnovecius, alias Philetus, Rokycanae, quod oppidum Pilsnae vicinum est, lucem aspexit. Insignia utriusque gradus, baccalaureatus et magisteru, intra annos 1539—41 asseeutus et in coetum professorum universiraris Pragensis re-ceptus praepositi munus annis 1542—43 in collegio Caroli gerebat, privatim etiam pueros, praecipue nobiles, ad humanitatem instituens. Titulům a Warwaziowa, quod erat signum nobilitatis, anno 1549 nomini adiunxxt. Per multos deinde ho-norum gradus usque ad dignitatem consiliarü ad appellationes evectus anno 1586 Pragae vi tam finivit. Inter vates Latinos aliquo in numero censebatur. Neque tamen carminibus dextre compositis, sed potius ob „Dicteria seu-proverbia Bohe-mica" Latine explicata perpetuam memoriam et famam apud posteros impetravit.
Pruatio pro pace publica (ex opere: In electione novi magistratus almae univer-sitatis Pragensis carmen 1582, UK 52 F 85, adl. 7, f. A3v, A4r) 8 respice, care ] respicieve.
292
293
Jakob Srnovec, zvaný též Philetus, se narodil v Rokycanech. V letech 1539—41 dosáhl obou universitních hodností, bakalářské i magisterské. Byl přijat mezi profesory pražské university a v letech 1542—43 zastával funkci probošta Karlovy koleje. Otevřel si také soukromou školu, určenou především pro šlechtickou mládež. R. 1549 mu byl propůjčen šlechtický přídomek z Varvažova. Postupoval v úřadech a dosáhl hodnosti rady nad apelacemi. Zemřel v Praze r. 1586. Třebaže byl oceňován pro své latinské básně, nestaly se mu tyto výtvory zdrojem trvalé slávy. Tu mu zajistil především latinský výklad českých přísloví.
Modlitba %a mír (elegické distichon).
Thomas Mitis Nymburgae ad Albis ripas anno 1523 patře baccalaureo natus ipse etiam pleno cursu ad gradus academicos assequendos ferebatur neque tamen ulterius quam ad magistri dignitatem processit negato ipsi professoris in academia Pragensi munere. Sed quia ab iis, qui litteras aestimare sciebant, iam turn inter probatos vates numerabatur, Hodeiovino intercedente diploma anno 1566 accepit, quo ei nobilitas cum cognomine „a Limusa" coniuncta a rege tributa est. Quod ipsi litteras et artes promovere cupienti in universitate praestare non licuit, hoc, vel plus etiam, typographus et bibliopola praestitit. Huic enim debemus, quod propriis impensis effecit, ut Bohuslai Hassensteinii carmina arte typographica im-pressa orbi terrarum renascerentur. Haec et alia optimae humanitatis scripta edens maiorem laudem meruit quam suis carminibus de religione compositis, quae fontem ingenii exilem et tenuem produnt. Quod scribendi studium pariter cum vita anno 1591 dimisit.
Dominica oratio (Paraphrasis Dominicae orationis, ex opere: Farrago I., UK 52 G 17, f. 67rv). De Tbermis Caroli Quarti (ex eodem opere II., f. 55r).
Hymnus in gratiam domini Ioannis Hoddeiovini ab Hoddeiova et in R^epice etc. scriptus de nato ipsi filiolo Bobuslauo (ex eodem opere III., f. 56v, 57r). Elegia (ex eodem opere IV., f. 12rv).
Hymnus ex Boemico Kristus, syn bo%í narodil se ny, similis Horatiano Quis multa gracilis te puer in rosa (ex opere: Liber primus sacrorum carminum 1554, MUS 49 G 8, f. F2v, F3r).
Tomáš Mitis se narodil t. 1523 v Nymburce. Po vzoru svého otce, který byl bakalářem, se věnoval universitním studiím. Stal se mistrem svobodných umění,
ale když se ucházel o místo profesora na pražské universitě, byl odmítnut. Protože ho však již tehdy znalci literatury oceňovali pro jeho spisovatelskou činnost, byl mu na přímluvu Hodéjovského udělen šlechtický titul „z Limuz". Co nemohl pro humanismus vykonat v oblasti pedagogické, vynahradil v plné míře svým vydavatelským působením. Jeho nákladem byly vytištěny a tím 2achráněny pro budoucnost spisy Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic a jiná významná humanistická díla. V tom spočívá větší zásluha než v jeho vlastní básnické činnosti, pro niž si vybíral většinou náboženské náměty. Jeho díla toho druhu prozrazují totiž jen průměrné nadání. Působil literárně až do smrti r. 1591.
Modlitba Páné (sapfická strofa).
O Karlových Varech (elegické distichon): str. 99 Mariin otec... jméno své dal: Jáchymov.
Blahopřání panu Janu Hodějovskému % Hodějova a na Řepici k naroseni syna Bohuslava (třináctislabičný trochej):
str. 99 synka % urobené Vorlily: r. 1556 se pan Hodějovský po třetí oženil s Vorši-lou Jeníškovou z Újezda. Z dětí pana Hodéjovského zůstala na živu pouze dcera Alena. — 99 nechtšjje, dédic Řepice: o Řepici viz str. 292.
Hymnus (II. asklepiadská strofa).
Jarnírozjímám'(I. Arcbilochova strofa): stx. 101 První den vonného máje: ohlas Vergiliovy oslavy jara v Georgikách (II., 323nn).
Balthasar Kulissek, cuius patrem Laurentium anno 1543 Glattoviam sub Hercynía Silva sitam migrasse dicunt, adulescens patriam reliquit, ut apud exteros liberalibus artibus erudiretur. Anno 1557 ineunte albo academiae Wittebergensis inscriptus post absolutum studiorum cursum in oppidum patrium remeavit, ubi uxore anno 1567 dueta domicilium posuit. Neque tamen longam vitam sortitus esse videcur, quippe qui anno 1582 inter vita functos sit habitus. Unicum ipsius opus in manus nostras pervenit, cuius pars in hoc libro typis recusa est.
De Libussa etpugna virginum (ex opere: In felicissimam serenissimi regis Maxi-myliani coronationem carmen gratulatorium historiam ducum ac regum Bohemiae breviter complectens, Pragae anno 1562, UK 50 E 12, f. A3rv-Blr) 129 phil-tra ] lytra.
Baltazar Kulíšek byl syn Vavřince Kulíška, který se přistěhoval r. 1543 do Klatov. V mládí odešel Baltazar na studie do ciziny a začátkem roku 1557 byl
294
295
zapsán do matriky wittenberské university. Po návratu do Klatov se r. 1567 oženil. R. 1582 již nebyl naživu. Zatím známe od něho jediné díio, jehož část je zde přeložena.
O knižní Libuši a dívčí válce (elegické distichon): str. 105 jejž % illyrských končin: autor míní severozápadní část Balkánského poloostrova. —107 kruté Danaovny co postihlo: Danaovny, dcery argejského krále Danaa, donuceny k sňatku se svými bratranci, zavraždily návodem svého otce své muže ve svatební noci. — 109 triumf Bélovny slaví: král Danaos, otec vražednic, byl syn Bélův.
Simon Proxenus Budvicii Bohemorum circa annum 1532 in vitam ingressus, cum adolevisset, eruditorum hominum disputationibus interfuit, praecipue Philippi Melanchthonis, cuius favorem sibi conciliavit. Dato emditionis suae specimine in album professorum Pragensium anno 1554 inseriptus laboribus suis atque lucu-brationibus, quas in litteris et artibus consumpsit, nobilitatis ornamenta et cognomen „a Sudetis" anno 1557 asseeutus est. Dum Iulium Schlik apud Belgas et Francogallos litteris studentem comitatur, ipse etíam in iuris studiis non medio-eriter processit, cui doctrinae postea usum adiunxit anno 1567 consiliarius ad appellationes a rege constitutus. Nec vero levém Rudolpho II. operám praestitit, sed in electione regis Polonorum anno 1573 contionatus ostendit, quales laboris et diligentiae fructus mox percepturus fuisset, si modo longiorem vitam sortitus es set; quam tamen biennio post morte commutavit. Praeter carmina typis impressa binos commentaries propria manu seriptos reliquit, quibus fontibus vitae ipsius cognitio nititur.
De Ioanne a Luxemburg et Carolo IV. (ex opere: Ducum et regum Bohemiae series usque ad Carolum Quartum imperatorem deseripta carmine, Pragae 1556, UK 22 G 326, f. A3r, B4v-Clv).
Šimon Proxenus se narodil asi r. 1532 v Českých Budějovicích. Poslouchal přednášky předních učenců, zejména Filipa Melanchthona, jehož důvěru a přízeň si získal Po vykonání předepsaných disputací se stal r. 1554 profesorem pražské university. Za své zásluhy byl povýšen r. 1557 do šlechtického stavu a získal přídomek ze Sudetu. Jako průvodce Julia Schlika na studijní cestě do Belgie a Francie prohloubil své právnické vzdělání. Když byl t. 1567 jmenován radou nad apela-cemi, našel příležitost osvědčit tyto znalosti v praxi. Prokazoval Rudolfovi II.
významné služby, zejména jako řečník při volbě polského krále r. 1573. jeho slibnou kariéru ukončila r. 1575 předčasná smrt. Kromě tištěných básní zanechal dva rukopisy osobních záznamů, na nichž se zakládá znalost jeho životních osudů.
O Janu Lucemburském a Karlu IV. (hexametr daktylský): str. 111 sjedná přepevný sňatek: zásnuby Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny byly dne 31. srpna 1310. — 111 Shlédl... kra; rakouský: vojenské tažení proti bavorskému králi Ludvíkovi r. 1336. — 111 pohnal bojovný Sarmat: o Sarmatech, Sauromatech viz str. 302. Zde je pravděpodobně narážka na dvojí pomoc krále Jana řádu Německých rytířů r. 1328 a 1336. — 111 zápasem dokoná ^ivot: v bitvě u Kreš-čaku (Crecy) 26. srpna 1346. — 113 Čím byl Achilleus: o Achilleovi viz str. 293.
— 113 Čím byl... zchytralý Odysseus: král na Ithace, účastník bojů před Trójou, byl pověstný svou'chytrostí a lstivostí. —113 Takjako Vergiliovi: o něm viz str. 285.
— 113 tehdy bys Aeneou byl: Aeneas, syn Venušin a Anchisův, původem z Tróje, mytický zakladatel římského národa, hlavní postava Vergiliovy Aeneidy.
Caspar Cropacius Pilsnae Bohemorum anno 1539 lucem aspexit. In patria, Cycneae Saxonum, Pragae, Vindobonae litteris et artibus eruditus anno 1560 laurům poetkám et nobilitatis titulům „a Kozinec" obtinuit. Urbe patria, quam septem annos senátor consiliis rexerat, a Romanae fidei propugnatoribus eiectus, ne Misam, oppidum vicinum, exsul abiret, gravi morbo anno 1580 impeditus est: Pilsnae itaque brevi post mortuus. Non solum a popularibus, sed etiam a pere-grinis ob haud vulgares ingenii dotes magnopere observabatur.
Pro pace contra bellům (ex opere: Variorum poematum libri IX., 1581, UK 52 F 51, liber III., f. Glr, G2v, G3r, G4r; 111 refringere ] refingere).
In carmina Bohuslai baronis Hassenstainii (ex eodem opere: liber VIII., f. R6r). Mala adminístratio (ex eodem opere, liber IX., f. V3r). Duces et reges Bohemiae (UK 52 F 51, f. X4v, X5rv).
Kašpar Cropacius se narodil r. 1539 v Plzni. Vzdělání získal v rodišti, ve Zwickau v Sasku, v Praze a ve Vídni. R. 1560 dosáhl titulu poeta iaureatus a šlechtického přídomku „z Kozince". Z Plzně, kde zasedal sedm let v radě, byl z vůle radikálních obhájců katolické víry vypovězen. R. 1580 se chystal odejít do Stříbra, ale onemocněl a ještě téhož roku zemřel. Pro své básnické nadání byl oceňován nejen v českých zemích, nýbrž i za hranicemi.
296
297
Za mír proti válce (hexametr daktylský): str. 117 poslány do štýrských hlubin: Styx, řeka v podsvětí.
Chvála veršů pana Bohuslava Hasištejnského ^ Lobkovic (elegické distichon): Str. 119 je% Bohuslav překrásně skládal: viz o něm na str. 279. — 119 Odysseus nový to byl: Odysseus, král na Ithace, jeden z předních íeků v bojích před Trójou. Proslul chytrostí. Ve verši je narážka na jeho desetileté bloudění při návratu z Tróje domů. — 119 úderem Pegasovým vytryskl: Pegasus, okřídlený kůň Bellerofontův, se zrodil z krve Medusy usmrcené rekem Perseem. Z úderu jeho kopyta povstal pramen Hippúkréné na Helikónu. Voda tohoto pramene prý přiváděla lidi do básnické extase.
Spatná správa (elegické distichon).
Česká knížata (elegické distichon). Smysl veršů, jež předcházejí vybrané ukázce: řeka Vltava povolává vodní víly znalé tkaní a žádá je, aby utkaly závěs s postavami českých knížat.
David Crinitus anno 1531 Nepomucii, quod oppidulum non procul a Pilstia situm est, loco honesto natus diligentia patris librorum amantissimi prima pueri-tiae rudimenta posuisse videtur. Longius deinde bonarum artíum studiis pro-vectus et Matthaeo Colüno adjuvante Ioannis Hodeiovini Maecenatis patrocínium nactus carminibus scribendis vacabat. Quod studium ne tunc quidem intermisit, cum Raconae in senátu officium scribae gerebat, quam provinciám anno 1552 suscepisse traditur. Tandem in numerům civium huius oppidi xelatus rem familiärem non mediocriter auxit. Nec vero, cum iam ab omnibus summa reverentia co-leretur, nobilitatis ornamentis carere volebat; regis itaque permissu fictam originem ab Hlavaczova anno 1562 nomini adscripsit. Operám non modo litteris, sed etiam artibus navavit; nam et bonus caelator est habitus et in musicis magna cum laude versabatur. Ne diuturna quidem aegritudine a cura rei publicae et Musarum aris avocatum mors demum anno 1586 obmutescere coegit.
Elégia (ex opere: Farrago IV., UK 52 G 17, f. 70v-72r).
Cantuum canticorum pro honore coniugii praestantis viri doctrina et virtute Al. Matthaei Grylli Raconensis a Gryllova sponsi et honestae matronae Annae Straboniae sponsae cele-brati Zatecii pridie Nonarum Iulii anno Christi 1583 redditum carmine elegiaco (UK 52 C 15, adl. 18, f. Blv, B2r, B3r, B4r) 5 fragrat ] flagrat.
Propemptica scripta amicitiae et boni ominis ergo Georgia Ostracio Raconensi, ex patria in Italiam studiorum gratia mense Ianuario MDLXXIII. abeunti. Pragae MDLXXIII. (UK 52 C 18, adl. 49, f. A3v, A4r, Blv, B2r, B3v).
David Crinitus se narodil r. 1531 v Nepomuku ze zámožné a vážené rodiny. První vzdělání si osvojil patrně v domě svého otce, který měl rozsáhlou knihovnu. Když dále pokročil ve studiích, získal si prostřednictvím Matouše Collina podporu a přízeň Jana Hodějovského, která mu umožnila věnovat se básnické tvorbě. Literární činnosti se nezřekl ani po přesídlení do Rakovníka, kde se stal r. 1552 radním písařem. Získal tam měšťanské právo a značně rozmnožil svůj majetek. Vážnost, jíž se v obci těšil, byla ještě posílena udělením šlechtického titulu z Hlaváčova r. 1562. Vynikal nejen v literární tvorbě, nýbrž také v uměleckých snahách. Dosáhl proslulosti jako hudebník a byl považován za znamenitého rytce. Ani dlouhodobá nemoc mu úplně nezabránila věnovat se tvůrčí činnosti a péči o obecní věci. Jeho mnohostranné působení ukončila smrt r. 1586.
Chválospev roku (I. Archilochova strofa): str. 127 Pst hvízda kdy^... září: Sirius v souhvězdí Velký Pes. V době jejího východu byla největší vedra.
Z Písni Šalomounovy (elegické distichon).
Na rozloučenou před odchodem do ciziny (elegické distichon): str. 131 tvůj Génius... jde s tebou: ochranné božstvo, provázející člověka, sdílející s ním jeho osud. —131 duch Tibullův vybudí tvou úctu: Albius Tibullus (55—17př. n. 1.), římský básník, opěvovatel lásky, míru a venkovského života. — 131 Také Pli-nius Starší: C. Plinius Secundus {\ r. 79 při výbuchu Vesuvu), římský polyhistor a spisovatel, j eho rodiště Novum Comum leželo v severní Itálii.—131 obýval euganský lid: Euganové obývali krajinu v okolí Patavia a Verony. — 131 Anténor %ak$il, Trojan: mytický trojský rek, který se po pádu Tróje odebral do Itálie, kde založil říši. Mnohá města v té končině odvozovala svůj původ od něho. — 131 Henety s Paflagonskými převedl: Henetové-Venetové, původně thrácký kmen, který sídlel v Paflagonii na severním pobřeží Malé Asie. Podle tradice se vystěhoval s Anté-norem k severnímu pobřeží Adriatického moře. Paflagonové opustili svou zemi současně s Henety. — 131 Mramor % ostrova Paru: Paros, největší ostrov v Kykla-dách, proslul těžbou mramoru. — 131 Také Liviův popel: T. Livius (59 př. n. k.— 17 n. L), římský historik původem z Patavia.
Iohannes Bakno in Antiqua urbe Pragensi anno 1529 vitam ingressus magistrům habuit Georgium Fabricium Chemnicensem, scholae Misenae rectorem, et Matthaeum Collinum, a quo Ioanni Hodeiovino commendatus est. Anno 1550 praeceptor puerorum Ioannis Dietrichsteinii (f 1552) factus quadriennio post nobilitatis insignia et titulům a Phoenicio campo accepit. Multis Europae terris per-agratis Adamům a Dietrichstein et Florianům Griespek fautores sibi conciliavit.
298
299
Inde ab anno 1570 camerae aulicae a secretis fuít regi gratissimus, quo munere usque ad mortis suae annum 1596 fungebatur. Summos viros virtute et doctrina praestantes intet amicos numerabat.
De variis rébus (ex opere: Farrago II., f. 198r).
Ehgia (ex eodem opere IV., f. 36v, 38r) 1 columen ] columem.
Jan Banno, narozený na Starém Městě pražském r. 1529, měl za učitele Jiřího Fabricia Kamenického, rektora školy v Míšni, a Matouše Collina, který ho doporučil Janu Hodějovskému. Od r. 1550 byl vychovatelem dětí Jana z Dietrichsteinu (I 1552)'a r, 1554 získal šlechtický erb a titul z Fenixfeldu. Procestoval mnoho evropských zemí a po návratu získal mocné ochránce Adama z Dietrichsteinu a Floriána Griespeka. Od roku 1570 byl sekretářem české komory a těšil se velké přízni u panovníka. Zastával tento úřad až do smrti r. 1596. Měl styky s předními vzdělanci té doby.
O rozmanitých událostech (elegické distichon).
VáMný běs (sapflcká strofa): str.' 137 t(as turecké voji hro%í: turecké války v Uhrách představují v letech 1529—1606 pět tažení. V Uhrách bylo dobyto většiny měst i s pevností Budínem, Ostřihomí, Rábem, Jágrem a Vesprémem. Temešvár byl obléhán za 3. války s Turky r. 1551.
Procopius Lupacius Pragam, regni metropolím, patriam nuncupabat, ubi loco honesto ortus exquisitis magistris in disciplinám commendatus est. Universitatis Pragensis baccalaureus anno 1558, magister triennio post, professor altero triennio interposito creatus et nominis „ab Hiavaczova" usum anno 1562 sortitus unicum lustrum iuvenes studiosos erudiebat, donee ad officium scribae a senátu Tustensi vocatus in hoc oppidum sub Silva Bohemica situm migravit. Anno 1572 in aibum senátorům relatus biennio post ex domo Budychiana filiam in matrimonium duxit fortunisque haud spernendis locupletatus tranquillam vitam usque ad annum 1587 egit. Mortuo monumentům in aede sacra exstructum. Carmina, quibus sacram šcripturam et alios fontes ad religionem Christianam pertinentes interpretabatur, magni fortasse, ut turn erant homínum opiniones, existimabat, posteritati tamen Kalendario historko, quo clarorum virorum ortus et obitus comprehendit, optime consuluisse cognoscitur.
Precationes evangelicae singulis diebus dominicorum lectionibus evangelicis subiungendae,
scriptae a Procopio Lupacio Pmgensi a Hlawac^owa, anno 1577 (UK 52 F 64, adl. 1, p. 1, 18, 64).
Prokop Lupáč se narodil v Praze z měšťanské rodiny. Na jeho vzdělání se podíleli vynikající učitelé. R. 1562 získal šlechtický přídomek z Hlaváčova. Na pražské universitě se stal r. 1558 bakalářem, r. 1561 mistrem a r. 1564 profesorem. V tomto úřadě setrval do r. 1569, kdy se stal radním písařem v Domažlicích.
r R. 1572 byl přijat do městské rady a za dva roky potom se oženil s dcerou Martina
Budychia. Získal značný majetek a takto hmotně zajištěn prožil klidně zbývající léta života. Zemřel r. 1587. V domažlickém chrámu mu byl zřízen náhrobek. Sám ' si v souhlase s tehdejším nazíráním zřejmě nejvíce zakládal na svých básnických interpretacích bible a jiných náboženských textů, dnes se však jeho zásluha spatřuje
1 především ve vydání historického kalendáře, kde zachytil data narození a úmrtí
významných osob.
Nedělní modlitby (elegické distichon, jambický senár).
i
Georgius Ostracius, Raconaeus ortu, cum a Wittebergensi disciplina doctior ad patrios Lares redisset, scholae Zatecenae annis 1567—72 praefuit. Quo officio non est impeditus, quominus pariter ornamenta et insignia utriusque philosophici f gradus tamquam diuturni laboris praemium in universitate Pragensi assumeret.
Lípsia, quo adolescentium nobilium paedagogus profectus erat, Pragam anno 1575 reversus et gravi morbo implicitus repentinam mortem obiit tricesimum fere vitae annum agens. Domi peregreque habitans multos sibi conciliavit amicos, quae eruditae familiaritates ipsi etiam ad carmina scribenda calcar admoverunt.
<
De laude coniugii (ex opere: Chorus gratiarum scriptus et personatim introductus ( ad nuptias Davidis Criniti Nepomuceni a Hlawaczowa, sponsi, et sponsae illius
virginis Susannae Seiczissae Zatecenae. Pragae 1573 (UK IX H 60 f. A4r-A5v)
Elégia ad patriam et amicos in Italiam abeuntis (UK 52 C 18, adl. 49, £ B4r, C4rv, D2r).
Jiří Ostracius z Rakovníka spravoval po návratu z wittenberských studií žateckou školu v letech 1567—72. Současně se stal na pražské universitě bakalářem , a mistrem. Když ukončil r. 1575 pobyt v Lipsku, kam se vypravil jako vychovatel
mladých šlechticů, zastihla ho v Praze těžká nemoc a brzy smrt. Za pobytu ve vlasti
300
301
i v cizině si získal mnoho přátel. Tyto styky se vzdělanými lidmi byly jedním z podnětů k jeho literární tvorbě.
Chvála manželství (jambický senár s tetrametrem): str. 145 po příkladu sauromatskjcb hříšníků: Sauromaté, Sarmate, původně kočovný národ, který žil ve stepích v okolí dnešního Černého moře. Humanisté tak ozna-čovali'divoké národy. — 147 zplozen tvrdým Kavkazem: srv. Vergiliovu Aeneidu (IV, 566n.). — 147 ústřice, byt 'z Lukrinu: Lukrinské jezero ve střední Itálii proslulo zvláštním druhem ústřic.
Domovu a přátelům (elegické distichon): str.. 147 euganské hory se pnou: staroitalský kmen Euganové sídleli v okolí Patavia a Verony. —149 vlídné bohyně Pindu: Pindos, pohoří mezi Epeirem a Thesálií v severním Řecku, sídlo Múz. — 149 můj ochránce Griespek: Florián Griespek z Griespachu (f 1588), český šlechtic, podporovatel věd a umění; jeho synové studovali v Padově.
(Pons) se označoval Pontanus. Od většiny latinských humanistů pozdního 16. stol. se lišil náboženstvím; hlásil se ke katolictví, kdežto převážná část tehdejších latinských spisovatelů byla evangelického vyznání. Pro své vzdělání i nadání získal všeobecnou oblibu a ta mu umožnila rychlý postup v hodnostech až k nejvyšším církevním úřadům. Získal důvěru pražských arcibiskupů, které za jejich nepřítomnosti zastupoval. Ve svých básních i prozaických spisech hájil zájmy církve a usiloval o přízeň vlivných osob, ale dovedl zároveň zaujmout čtenáře. Jeho úspěšnou životní dráhu ukončila smrt r. 1614.
Sv. Václav, Sv. Ludmila (jambický dimetr).
Květen, Září, Listopad (elegické distichon): str. 157 Dary Cereřiny a Bakchovy: obilí a víno. — 157 anebo chladný je Stoik: příslušník filosofického směru, který usiloval o život zbavený všech afektů. Autor tak označuje člověka lhostejného ke krásám přírody.
Georgius Bartholdus patriam habuit Pontem, oppidum ad radices Montium MetaUiferorum situm, inde Pontanus appellatus est. A plerisque vatibus, qui La-tinae antiquitatis memoriam in Bohemia renovabant, religione separabatur. Erat enim catholicus, cum plurimi poetae aequales a fide Romana dissiderent. Doctrina et ingenio absentibus etiam notissimus per multos dignitatum gradus ad summos in ecclesia honores pervenit aptusque videbatur, qui archiepiscopi vices obiret. Prospěním vitae cursum nobilitas anno 1588 subsecuta est permisso ipsi nominis „a Breitenberg" usu. Carminibus librisque soluta oratione compositis partes Ro-manae religionis tueri et animos potentium sibi conciliare et lectoribus iucundam oblectationem praebere studebat. Vitam rebus feliciter gestis cumulatam anno 1614 morte commutavit.
S. Venceslaus, S. Ludmila (ex opere: Hymnorum sacrorum de beatissima virgine Maria et s. patronis Bohemiae libri tres, Pragae MDCII, UK 52 J 15, p. 86, 87, 116,117) 347 daemones ] daemonos.
• De Maio, De Septembri, De Novembri (ex opere: Calendarium poeticum, in quo praeter festivitates praecipuas dierum mensiumque observationes aliquae iusta vulgi opirňonem carmine describuntur, quove die, quae festa per annum se se-quantur MDCVIII, UK 36 B 72, adl. 8).
Jiří Bartholdus se narodil v Mostě — podle latinského jména tohoto města
Iohannes Chorinnus, natus Triboviae Bohemorum, quod oppidulum non pro-cul a finibus Moraviae situm est, ludos Latinos in Bohemia et universitatem Pra-gensem visitabat, unde utramque philosophiae laurům intra annos 1581—84 re-portavit. Quibus honoribus auctus pueros in scholis ad humanitatem informabat, donee anno 1592 in universitatem Carolinam professor receptus est. Praepositi et decani munere functus, ut studiosis iuvenibus auctores Graecae et Latinae anti-quitatis innotescerent, scholis in academia habítis praestitít. Quamquam nemo fere inventus est, qui graviter aegrotanti assideret, pompam tamen funebrem anno 1606 magna hominum multitudo secuta est, memor benefkiorum et meritorum, quae ille non solum in universitatem, sed etiam in litteras Latinas contulerat.
Idyllia quatuor de quatuor anni partibus 1616 (UK 52 G 7, adl. 11, f. D5v, D6r).
Exequiae illustris Ssternbergiorum prosapiae generosae indolis magnificaeque spei ado-lescentulo d. Iohanni Alberto Holičský a Ssternbergio Must, ac magnifici herds d. domini Petri Caroli Holičský a Ssternbergio domini haereditarii Ssternbergii Boiemorum ad Sázavám et Sstiepanovii etc. filio chariss., qui anno XCIC pridie Non. Novembris hora meridiei XIX ex hac vita, piste correptus insperato decessit, aetatis anno XI et semis, mense L, diebus XVI., horis IV. amoris et honoris ergo celebratae 1599 (MUS 49 C 6, adl. 23, f. A2v, A3r) 12 ferit ] facit, 14 loco ] toto.
Jan Chorinnus, rodem z České Třebové, navštěvoval latinské školy ve viasti i pražskou akademii. Na ní získal v letech 1581—84 obojí filosofickou hodnost.
302
303
J.
t-
Učil nejdříve na různých partikulárních školách, r. 1592 byl přijat za profesora na Karlovu universitu. Zastával tam úřad probošta a děkana a zasloužil se svými přednáškami o poznání antických autorů. Zemřel r. 1606 po těžké nemoci úplně opuštěn; účast na jeho pohřbu však byla hojná, protože byly ještě v živé paměti jeho zásluhy o universitu i literaturu.
Zimní idyla (elegické distichon).
Meditace nad smrtí jinocha (elegické distichon): str. 163 použít ausonská slova; latinská. Ausonové, původní obyvatelstvo ve střední Itálii. —■ 163 vy Cbaritky, velebný Foibe: bohyně mládí a půvabu, zvané podle latiny Grácie.
Georgius Carolides totam fere vitam in Bohemiae metropoli egit, qua re ab aliis humanioris aeví scriptoribus differebat, quos aut victus quaerendi necessitas aut studium peregrínandi diversis locis detinuit. Hic igitur Pragae anno 1569 natus in eadem urbe pueritiam přimis litterarum initiis excoluit, adolescentiam liberalibus artibus informavit, iuvenilem aetatem in studio laudis et gloriae exercuit et litterato otio oblectavit. Cum claris natalibus, titulo a Carlsperga, qui nobilitatem signabat, gradu magistři, laurea poetica conspicuus esset, ab omnibus non mediocri honoře colebatur. Et quia ingenium haud vulgare accedebat, poetam facile primům fuisse dixeris. Sed quoniam ob divitias privato ei vivere licuit, a scholis, quibus per brevissimum tempus praefuerat, remotus poetarum principátům loanni Campano concedere coactus est, qui ob id ipsum plurimum in litteris valebat, quod non, sicut Carolides, intra parietes domesticos gloriam aluit, sed cum scholis, quae tunc litterarum erant nutrices, frequens habebat commercium. Multis itaque exspecta-tionibus destitutus Carolides anno 1612 immature rebus humanis exemptus est. Plurima scripta reliquit, quorum pleraque epigrammatis aliisque carminibus bre-vibus constant.
Elegia de memorabili exundatione Wltavae aliorumque Bohemiae fluviarum anno 1598 (MUS 49 B 17, adl. 45, f. Alv, A2r).
■ Urbs et rus (ex opere: E. Westoniae Parthenicon III., UK 52 G 13, adl. 8, f. D5r) 9 cultum ] cultu.
Epitaphium, quod ipse mihi memor humanae fragilita tis.. .fořti animo confeci (ex eodem opere) 62 decipiare J decipiate.
Jiří Carolides prožil téměř celý život v české metropoli, čímž se liší od většiny
304
;: tehdejších humanistů, které vedlo povolání nebo záliba v cestách k časté změně
J pobytu. Carolides, narozený v Praze r. 1569, získal zde základní i vyšší vzdělání
ti a v tomto městě se také zúčastnil veřejné činnosti i literárního života. Pro původ
z vážené rodiny, hodnost mistra, šlechtický titul z Karlšperka a vavřín udělený za básnickou činnost se těšil všeobecné úctě. Tato vyznamenání byla u Carolida i podmíněna skutečným nadáním, takže je možno zařadit ho mezi přední básníky
té doby. Poněvadž byl hmotně zajištěn, mohl poměrně brzy odejít ze školské \ služby a žít jako soukromník. Nedostatek spojení se školami, které tehdy byly
i zároveň středisky literární činnosti, měl však negativní vliv na jeho další literární
v vývoj. Carolides byl nucen ustoupit Campanovi, který si získal vůdčí postavení
! mezi básníky právě proto, že byl spojen četnými svazky s latinskými školami a uni-
versitou. Za této situace se Carolides dožil na sklonku života mnoha zklamání. Zemřel předčasně r. 1612. Zanechal mnoho knih, v nichž převažují epigramy a jiné
I krátké básně.
j-
i E legie o povodni (elegické distichon).
j Mesto a venkov (falecký hendekasyllabus).
I Na konci pouti pivotem (elegické distichon, falecký hendekasyllabus),
i
f
[i Laurentius Benedictus a Slovacis circa annum 1555 oriundus se ipsum Nu-dozerinum appellabat ex nomine pagi, in quo primam lucem aspexit. Ex Iglavina
.' Goltzii schola in alia Moraviae oppida, ut puerís litterarum elementa traderet,
j profectus mox ipse in suis studiis ulterius progredi concupivit. In universitate
j Pragensi, quo se receperat, utramque laurům philosophicam, baccalauréatům et
i magisterium, annis 1597 et 1600 assecutus optima ingenii sui documenta dědit, cum munere professoris et decani fungens scholas haberet doctarumque commen-
( tatíonum sententias litteris mandaret. Nec vero a poesi colenda abhorruit. Anno 1615 mortuus non mediocri luctu collegas affecit, quí ipsius vitam philosophorum
! more actam necnon merita in academiam et litteras collata bene aestimare sciebant. i.
\ Luctus scholae Zatecensis ex obitu eiusdem domini M. Danielis Adami a Veleslavína
X 1599. Clanssimo domino M. Mathiae Gryllo a Gryllova Laurentius Benedictus S. P.
! (UK 52 C 13, f. C4v, D Ir) 5 memini ] nemini.
i
Vavřinec Benedictus se narodil kolem roku 1555 ve vsi Nedožery na Slo-j vensku; z tohoto jména je vytvořeno označení původu Nudozerinus, které při-
j pojoval ke svému jménu. Po pobytu v Jihlavě, kde se mu dostalo znamenitého
305
vzdělání u Jáchyma Goltzia, se zdržoval v jiných moravských městech jako učitel, ale brzy se' rozhodl pokračovat ve vlastních studiích. Odešel proto na pražskou universitu, kde získal v letech 1597 a 1600 obě universitní hodnosti, bakalářskou a magisterskou, a kde později uplatnil své mimořádné nadání, a to jak v přednáškách, tak ve vědeckých publikacích. Přitom se nestranil ani básnické činnosti. Jeho úmrtí r. 1615 způsobilo velký zármutek v kruzích jeho universitních 'kolegů, kteří oceňovali jeho zásluhy o vysoké učení i to, že důsledně uplatňoval v životní praxi své filosofické zásady.
Žalozpěv nad skonem M. Daniela Adama % Veleslavína (elegické distichon): str. 171 nad skonem: Daniel Adam z Veleslavína (1545—1599), pražský měšťan, humanista, zeť a nástupce Jiřího Melantricha z Aventina, ve vedení proslulé tiskárny významně přispěl k rozvoji literatury a vzdělanosti v 16. století. — 171 ó Grylle: Matyáš Gryllus z Gryllova (1551—1611), původem z Rakovníka, mistr svobodných umění, 1581 děkan filosofické fakulty, autor českého spisu o kometách (1578) a básně O řízení a opatrování božském (1592).
IoAnnes Campanus, Vodnianus patria, anno 1572 in lucem editus, e schola Iglavina in academiam Pragensem abiit, in qua utrumque iiberalium artium gradům adeptus est. Potissimis Bohemorum scholis moderatus et anno 1603 in coetum professorum Pragensium receptus summos honorum gradus ascendit, cum decani et rectoris officio fungeretur. Neque litterarum nomen et gloria his successibus impar erat. Georgium enim Carolidem, poetam laureátům, qui paulum aetate anteibat, etiam tum vivum famae celebritate superavit. Cum anno 1620 infeliciter äd Pragam pugnatum esset, Romanám fidem invitus accepit, quod spe universi-tatis servandae fecisse traditur. Hoc postquam frustra fuisse vidit, omni spe deiectus et ad ultimum etiam morbo correptus paucis tantum mensibus academiae oppressae superfuit. Cum in omni genere poesis magna cum laude floreret, carminibus tarnen sacris maximám apud aequales gloriam promeruit.
Borivogius, nominis buiusI., dux Bohem. XII., Venceslaus I. martyr, dux Bohem. XV., Carolus Imperator, e. n. IV., rex Bohemorum IX. (ex opere: Cechias sive Bohemia Heneta, ducum et regum, qui veterum Boiorum sedes ab Henetis occupatas tenue-runt Bohemisque praefuerunt ac profuerunt, oy.ixygzipíotv complexa, studio M. Iohannis Campani... anno salutis 1616, UK 52 F 52, f. B3r, B4r, B6r-B7r, Flr-F2v).
Otomanus, primus Turcarum rex, Baia^etes primus, rex quartus (ex opere: Altera Otomanicorumprincipům descriptio, in qua ipsi res a se gestasy.y.xý. tíqoúo)Ttonoíoiv recensent, 1597, UK 52 F 47, p. 25—29) 83 Parrhasiae ] Parrhaesiae, 94 Procrustae ] Procustae.
De exundatione Vultavae an. 1598, 17. et 18. Aug. (ex opere: Centuriae duae \ Charitum seu epigrammatum ad Moecenates et amicos scriptorum 1600, UK 52
S F 47, f. B3r, Clr, C7v, Div).
Idolatriae species (ex eodem opere).
Brevis est fortuna favoris (ex eodem opere)
In ventrem (ex eodem opere).
Liminis encomium Pragae triurbi metropoli Bohemiae střeme loco ineunte anno 1615 missum (UK 50 G 64, adl. 8, f. A8r).
Lugubria in obitum M. Danielis Adami a Veleslavína, civis patricii et architypographi Pragensis 1599 (MUS 49 C 6, adl. 18, f. C3rv).
Anni supra sesquimillesimum C. prim; brevis descriptio 1602 (UK 52 G 8, adl. 9) 184invictum ] in victum.
Amabili, scttulo et perrara ingenii indole praedito puero Venceslao luniori Magerle a Sobiessek, nobiliss. et clariss. dn. Venceslai Magerle a Sobiessek, S. C. M. a servitíis et defensoris Academiae Pragensis meritiss. unico ideoque carissimo filio... mature extincto cognati amici et clientes scripserunt. Pragae MDCXII. (UK 52 C 14, adl. 29, f. A2v).
Parentalia Annulae, puellulae blandulae, filiolae clarissimi et doctissimi viri domini, Academiae Pragensis profesoris Iohannis Campani Vodniani,... quae vitae nondum annum egressa, horis matutinis 10. Septembris vivere desiit anno salvatoris MDCXIX. (MUS 49 C 14, adl. 5, f. Alv) 11 quas ] quos.
Jan Campanus se narodil r. 1572 ve Vodňanech. Z jihlavské školy odešel na pražskou universitu, kde se stal bakalářem i mistrem svobodných umění. Spravoval i významné české školy a r. 1603 byl přijat mezi profesory pražské university. Na
této akademické dráze dosáhl nejvyšších hodností — zastával úřad děkana i rektora. Stejně významné postavení získal i v oblasti literatury. Ještě za života Jiřího Carolida, který byl o něco starší a získal titul poeta laureatus, byl obecně uznáván za nejvýznamnějšího latinského básníka v českých zemích. Po bělohorské bitvě se rozhodl přijmout katolickou víru. Učinil tak patrné jen proto, že chtěl přispět ke zmírnění očekávaných opatření vítězné katolické strany proti pražské universitě a jejím profesorům. Poznání marnosti tohoto kroku pro něho znamenalo ztrátu všech nadějí. Za tohoto duševního stavu ho zastihla těžká nemoc, která způsobila, že přežil jen o několik měsíců zánik akademie. Vynikal téměř ve všech literárních oblastech, ale největší slávu získal ve své době pěstováním duchovního básnictví.
Bořivoj, svatý Václav, Karel IV. (elegické distichon): str. 177 dopekla strhlaji^eme: podle pověsti byla kněžna Drahomíra pro bezbožnost pohlcena i se spřežením zemí. — 177 vcházím.. .já Karel: události ze života Karlova, j o nichž se zmiňuje autor: italská výprava Karlova z let 1354, 1355. Založení
306
307
university, Nového Města Pražského a Karlštejna r. 1348. Současně založen klášter na Slovanech. R. 1356 byla vydána zlatá bula, r. 1358 dokončen most a založeny vinohrady.
O tureckých vladařích (elegické distíchon): str. 179 % Tatarská přišel, O toman: jinak Osman, sjednotitel Turků, zakladatel turecké říše v letech 1288—1326. —181 Zkrotil j sem mygdonský kraj: okolí města Prus, nazvané podle Mygdonů, kteří se sem přestěhovali z Thrákie. — 181 Prusy, to pyšné město: v maloasijské krajině Bithynii. R. 1326 bylo dobyto Osmanovým synem Orchánem a stalo se prvním sídelním městem tureckých vladařů. — 181 Baje^ídem mě nazýval Turek: Bajezíd I., turecký sultán v letech 1347—1403. Zabezpečil si vládu zavražděním svého bratra, za choť měl sestru bulharského vládce Štěpána. Byl poražen mongolským Tamerlánem, který dal popravit jeho syna a samého sultána zajal a podle pověsti věznil v kleci. — 181 dr^e mi usmrtil otce — sultán Mu-rád I. padl 15. června 1389 na Kosově poli. — 181 město Níkopolis... mi dává: město v Akarnánii, vybudované císařem Augustem na paměť vítězství u Aktia i, 31 př. n. 1. — 183 Dávný Ovidiejen^ bydlel jsi: P. Ovidius Naso (43 př. n. 1. — 18 n. 1.), římský básník vypovězený z Ríma do Tom u Černého moře. — 183 s Pro-krustem, ukrutným rekem: mytický lupič v Atice, přepadávající pocestné. Pověstné bylo Prokrustovo lože, na němž mučil své oběti. Usmrtil ho athénský hrdina Théseus.
O povodni na Vltavě 17. a 18. srpna roku 1598 (elgické distichon).
Podoby modlářství (falecký hendekasyllabus).
Přízeň má krátké trvaní (elegické distichon).
Trápení se ^plůdkem (elegické distichon).
Praha (elegické distichon): str. 185 budu trojtěljm obrem: míněn obr Géryonés, který podle tradice žil na ostrově Erythei v Okeánu. — 185 Múqy i velebná Themis: dcera Urana a Gaie, bohyně spravedlnosti a pořádku.
Žalozpěv nad smrtí Daniela Adama % Veleslavína (elegické distichon): str. 185 Vyrván je Daniel í(ivj m: o něm viz poznámku na str. 306.
Památce Tychona de Brahe (elegické distichon): str. 187 Takéji^ Tycho de Brahe: dánský astronom a spisovatel (1546—1601), pochovaný v Praze v Týně. — 187 Novým se Herkulem stal: Herkules-Hérakles, nej-slavnější řecký hrdina, nesl na svých plecích nebeskou klenbu místo boha Atlanta. — 187 do proudů lethejských vod: Léthé, řeka zapomenutí v podsvětí. V jejích proudech zanikala památka všeho lidského.
Nad smrtí chlapce Václava Magerle %e Sobíšku (elegické distíchon).
Řeč mrtvé dcerušky (elegické distichon): str. 189 Za snou drahou sestrou: Campanovy dcerky Ludmila a Anna, zrozené z druhé manželky Ludmily Revírové, zemřely r. 1619. Synové Jan a Tomáš přežili otce. — 189 kdy Písek bědoval: město bylo dobyto při vyjednávání o vzdání dne 30. 9.
!
í
P ■ i.
i 1620. Valoni slezli nechráněné a pobořené městské hradby, vnikli do města a vy-
i vraždili obyvatelstvo.
Paulus a Gisbice a přimis eunabulis, quae in Bohemorum metropoli anno 1581 steterant, diligenter educatus celeberrimas Bohemorum, Germanorum, Ba-tavorum scholas adiit, summorum litterati orbis virorum arnicitias sibi compara-vit, coronam poétdcam ne optimis quidem vatibus concessam duodevicesimum annum agens a comite Palatino accepit. Quae omnia intra brevissimum temporis spatium asseeutus non excurrere, sed potius evolare videbatur. His successibus, cum nimius ingenii sul amator esset, in superbiam elatus professores academiae Pragensis, qui quondam cursům eius prospěním utilibus nionitis accelerarant, acerbis versuum facetiis irridere non erubuit. Sed sieut omnia, quibus adolescentia et iuvenilis aetas ornatur, spe celerius aequisivit, sic praeter omnium opinionem vitam fini vit, cum in domo sponsae suae, quae ipsius ingenium ad carmina condenda moverat, anno 1607 aemulij ut videtur, mucrone est transfixus.
Ad Pannulam (ex opere: Schediasmatum farrago nova DMIIC, UK 52 G 7, f. B8r, Div, D8v, Elr, E8r, F2rv, F4r, F6v, F7r) carmen I. perdita ] perdite.
Epicedia in exsequias honestissimae et optimae foeminae Elisabethae, nob. et praestantis viri dn. Vencesilai Litoměřicky a Gisbice, illusiriss. ordinum Bohentiat ad contributiones publicas notarii, coniugis suavissimae, pie in Domino mense Sextili die III. anno Christi 1606 vita defunctae. Pragae 1606 (MUS 49 C 15, adl. 24, f. A3rv).
Pavel z Jizbice, narozený r. 1581 v Praze, dostal pečlivé vzdělání, navštěvoval přední české, německé a nizozemské školy, získal si za přátele významné evropské učence a ve stáří 18 let obdržel v Praze za básnickou činnost vavřínový věnec, kterého se mnozí jiní uznávaní básníci nedočkali ani v pokročilém věku. Tento neobyčejně rychlý vzestup vedl u Jizbického, který si příliš zakládal na svém nadání, k tomu, že přezíral profesory pražské university, své někdejší učitele, a vysmíval se jim v satirických verších. Stejné překvapení jako Jizbického úspěchy a pocty způsobila i jeho nenadálá smrt r. 1607; byl zabit v domě své snoubenky, kterou oslavil v básních, a to patrně svým sokem v lásce.
Panence (elegické distichon, alkajská strofa): str. 191 opředl... čarami dardanskými: nazvány podle Dardana, praotce trojského královského rodu — trojský, orientální. — 191 thesalské býlí kdo dal: Thesalové, kmen v severním Řecku, měli pověst kouzelníků. — 191 má batavská %em: Nizoze-
308
309
mí. — 195 nepřekoná parský mramor: na ostrově Paru v Egejském moři se těžil pověstný bílý mramor. — 195 Venuše s Minervou, božyká Juno: tyto tři bohyně-soupeřily o jablko určené nejkrásnější z nich, spor měl rozhodnout pastýř Paris. Na smrt paní Alžběty (jambický hexametr).
Iohannes iunior Jaromierzsky post iacta bonarum artium in schola Gorlicensi fundamenta in diversis oppidis Bohemorum Latinae et Graecae linguae studebat, quibus bene eruditus et nomen in universitate Pragensi professus assiduis lucubra-tionibus impetravit, ut anno 1605 baccalaureus renuntíaretur. Octo demum annis post magistri insignia obtinuit. Antequam baccalaureus creatus est, pueros in ludis Latinis docere coepit. Rector deinde scholarum constitutus, mox praeceptor nobilium puerorum factus, denique in civium numerům Gzaslaviae, ubi lucem aspexerat, relatus, tandem anno 1612 sacris initiatus in agro Czaslavino sacerdotis munere fungebatur. Ne ultra quinquennium rébus divinis operám daret, morte impeditus est. Libri ab ipso editi carminíbus plerumque brevibus constant. Neque omneš dignos esse dixerim, qui iterum in manus sumantur.
Ad Moecenates (ex opere:'0/_ióvoiaprimátům in urbe Gitschina ad Cydlinam ... Id. lul. anni 1605 faustis auspiciis instaurata et a Iohanne laromierzsky Czasl. celebrata, MUS 49 E 16, adl. 25, f. C8v).
Horno, Votum pro parentibus, De meipso, Mors (ex opere: ágíč epigrammatum, UK 52 G 10, adl. 7, f. D4rv, D7v, D9rv, Dl lr).
Jan mladší Jaroměřský získal základy humanitního vzdělání na zhořeleckém gymnasiu. Pak navštěvoval školy v různých českých městech, aby se zdokonalil v latině a řečtině. Na pražské universitě se stalr. 1605 bakalářem, r. 1613 mistrem. Ještě před dosažením bakalářství začal učit na latinských školách. Brzy potom mu byla svěřována i jejich správa. Později se uvádí jako pedagog ve-šlechtických rodinách. Stal se měšťanem ve svérri rodišti Čáslavi a r. 1612 dosáhl kněžského svěcení. V této hodnosti působil na Čáslavsku až do smrti, která ho zastihla asi před rokem 1617. Sbírky básní, které vydal, se skládají většinou z krátkých skladeb, z nichž některé lze označit za podprůměrné.
Vj^ya k mecenášům (elegické distichon).
Člověk, Prosba %a rodiče, O sobě samém, Smrt (elegické distichon).
Venceslaus Ripa, ortus anno 1579 Stancovicii, qui pagus est in agro Zatecensi, bonis magistris se in disciplinám tradidit minorique laureae anno 1601 in universitate Pragensi acceptae. maiorem septem annis post in eadem academia adíunxit. Optimis doctrinis perpolitus multis adolescentibus suae curae creditis viam ad litteras et artes feliciter monstravit soloque, in quo procreatus est, plurimum pro-prio labore et diligentia profuit, cum scholam Zatecensem, cui praeerat, iam ipsam per se satis illustrem novis disputationibus introductis ulterius provehere perrexit. Quae omnia peste anno 1611 grassante ad nihilum redacta sunt. Quare cum omnem laboris sui fructum tamquam uno ictu concidisse vidissět, Zatecio in aliud oppidum profectus in sacerdotum numerům referri concupivit, sacris tamen in summa pe-nuria operantem iniqua Parca anno 1616 ab aris revocavit. In scribendo qupque omne fere ingenium et industríam ad Zatecii gloriam laudemque celebrandam contulit effecitque, ut disputationes, quas in schola Zatecensi instituerat, arte ty-pographica vulgatae omnibus innotescerent.
Lucko seu principatus urbis Zacae, in quo res gestae cum ducibus suis ab origine ipsius usque ordine historico ex variis rerum Bohaemicarum scriptoribus selectae, elegiis per libros III. digestis describmtur, Pragae 1605 (UK 50 G 8, adl. 1, f. Blrv, B2r).
AdElisabetham Westoniam, nobilempoetriam (ex opere: E. Westonia: Parthenicon libri III. UK 52 G 13, adl. 51, f. D7v, D8r).
Václav Ripa, původem ze Staňkovic u Žatce, dosáhl dobrého vzdělání a k bakalářské hodnosti, získané na pražské universitě r. 1601, připojil o sedm let později titul mistra, který mu udělilo totéž vysoké učení. Vyučoval s úspěchem na partikulárních školách, přičemž se nejvíce zasloužil právě o svůj rodný kraj tím, že usiloval o další povznesení již dříve proslulé žatecké školy rozšířením disputací. Za morové epidemie r. 1611 však tato škola téměř zanikla. Když Ripa viděl, jak náhle vzaly za své výsledky jeho práce, odešel ze Žatce a rozhodl se pro kněžskou dráhu, ale zakusil v tomto povolání mnoho bídy. Zemřel r. 1616. Nejen své pedagogické úsilí, nýbrž i svou literární činnost zaměřil k tomu, aby oslavil město Zatec a aby zpřístupnil veřejnosti obsah disputací konaných na tamní škole.
O ^alo^ení města Žatce (elegické distichon).
Urobené básnířce Alžbětě Westonii (elegické distichon): str. 205 Proslulý Scaliger tvrdí: Julius Caesar Scaiiger (1484—1558), italský klasický filolog a lékař, vynikající znalec antických literatur. — 205 v době. kdy Domitianus: Titus Flavius Domitianus, syn císaře Vespasiana, římský císař v letech 81—96. — 205 ausonské satiry rovnej: Ausonové, staroitalský kmen ve střední a jižní Itálii. U básníků ausonský — latinský — 205 £ rodiny Sulpiciovy: Sulpicia, římská básnířka v době císaře Domitiana. — 205 s desátou Mú^ou, Sapfou: Sapfó, řecká básnířka z ostrova Lesbu na rozhraní 7. a 6. st. p.ř. n. 1.
310
311