Václav Kliment
Klicpera
Hadrián
z Římsů
Osoby
1
RYTÍŘ SVĚTISLAV, pán na Čelakově
tS»* V^ř , w^i •>
f s l i l
1
•• i--',--.» • ^ ' ;
JENOVÉFA, jeho svobodná sestra
1 ' ' • , V "V':/.' , 'i
f '
RUMÉNA, jeho dcera
ŽELMÍR
SOBÉBOR
pfiffe HADRIAN Z ŘÍMSŮ
LEPOHLAV, Světislavův zbrojnoš
• ' ' .
JEHOŇ, Hadriánův zbrojnoš
SRPOŠ, žoldnéř
DUCH
ŽOLDNÉŘI
DĚJSTVÍ PRVNÍ
Lučina v háji. Přes potok mostek. Jarní jitro.
VYJEV PRVNÍ
ŽELMÍR (Sám, v oděvu pastýřském, přiběhne po
mostku.) Není, ach, není tu ještě
Ruměny - bude ještě spát. Mně nemožno
spát! Ptáče se ukryje v hnízdo,
kvítko se uzavře v zrosený kalich, jenom
má mysl má stále poledne. Slyš!
Ruměnin krok - ? - Nikoli, všecko
všudy ticho. Ani na předhradí není nikoho
slyšet - všecko tam spí. - Ach,
také jsem pevně spával, dokud jsem,
lásko ukrutná, tvé šípy neucítil.
RUMÉNA Želmíre! Želmíre, jsi tady?
ŽELMÍR Již dávno! Sejdi dolů, cherube můj!
RUMÉNA Sejdu, sejdu! Vejdi mi vstříc! - Želmíre!
ŽELMÍR Ruměno!
RUMÉNA Tos mi neměl učinit, Želmíre!
ŽELMÍR C o - ?
RUMÉNA Nemčls tak časně z lože utíkat.
ŽELMÍR Neměl jsem - proč?
RUMÉNA Velikou radost jsi mi přerušil.
ŽELMÍR A jakou?
RUMÉNA Chtěla jsem vylézt na strom - na tu naši
lípu; do samého vršku jsem se chtěla
ukrýt. A když bys byl přišel a nenašel
mne, smutný bys usedl pod lípu a já
bych ti začala na hlavu házet šišky ŽELMÍR
Z lípy?
RUMÉNA (Nenechá se přerušit.) Ty by sis myslel.
že to veverka s tebou laškuje, a díval
by ses do koruny stromu a vtom já
bych skočila dolů, rovnou na tebe,
a oba bychom se svalili na zem, ty bys
leknutím omdlel, já bych tě křísila...
No, řekni, nebylo by to krásné?
ŽELMÍR Ty má ušlechtilá dívko! Když tak
u mne stojíš, tímto hlasem láskyplným
ke mně mluvíš, moje údy nabývají síly
těchto stromů, moje mysl počíná statné
kráčeti. Nechať se osud ozbrojí na nás
mečem plamenným, já obrátím v jalové
rány všecko jeho máchání.
23
RUMĚNA Pro Boha milého! Ty to již také víš?
ŽELMÍR Co?
RUMÉNA Že mne chce drahý můj otec zasnou-
bit?
ŽELMÍR CO to říkáš? Kdy a s kým?
RUMÉNA Pomysli si. ještě dnes se západem
slunce ŽELMÍR
A komu tě chce otec vydat?
RUMÉNA Synovi rytíře Kyliána, Hadriánovi
z Římsů.
ŽELMÍR Kdo jsou ti lidé? V celém našem kraji
není tak nečeského jména, tak nebásnického
jména!
RUMÉNA Myslíš, že jsem nad tou novinou užasla?
Smála jsem se tomu!
ŽELMÍR Smála - ?
IUMÉNA Protože miluji tebe, Želmíre.
'ELMÍR Dokud se nestaneš manželkou
Hadriána z Římsů.
'.UMÉNA Tou se nikdy nestanu!
ELMÍR Zamezíš tomu? Otec tě bude nutit!
UMÉNA Želmíre, otec mne zajisté má upřímně
rád. Bude mi radit, ale nikdy mě nebude
nutit.
ELMÍR A co mu řekneš na jeho radu ?
UMÉNA Ze jiný již celé mé srdce opanoval.
SLMÍR A ten jiný?
UMÉNA Že jsi ty!
ELMÍR Selský pacholík!
JMÉNA Jinoch sličný, milostný a jemnocitný íLMÍR
ó, ty nevíš, jak neohebná je mys! rytířská!
Nikdy se k rodu rolnickému nese-
hne!
VYJEV DRUHY
40VÉFA Ruměno! Ruměno!
MÉNA Kdy tě uhlídám?
^MÍR Na kamenném stupni mrtvého, až se
svým Hadriánem půjdeš do kostelíka.
IOVÉFA Ruměno, dítě!
V1ĚNA Jsem u lípy, má milá strýně! - Želmíre,
kdy tě uhlídám?
,MÍR Mé obraznosti oko všude tebe vidí!
OVÉFA Jsi-li pak sama?
4ÉNA Jsem tu s ptáčkem, který pěkně zpívá.
Ráda bych jej lapila, on mi ale uskakuje.
- Neopouštěj mne tak. Želmíre!
Celý den bych byla smutná.
ŽELMÍR Ještě dnes, před západem slunce, tady
JENOVÉFA Bude to sedmihlásek, poněvadž toho
jen venku můžeš slyšet. Popros otce.
aby ti jej do klece nasadil.
RUMÉNA Ano, drahá tetinko! (Políbí Želmíra.)
ŽELMÍR (Odběhne.)
JENOVÉFA Přestaň toho křídlatého šotka honit!
RUMÉNA Ach, tetinko, již mi uletěl.
JENOVÉFA Do klece s ním, a přestane to ulétáni! Co
tam ještě děláš? Půjdeme do kapličky
na modlení.
RUMÉNA (pro sebe) Ano, aby mne Pánbůh ode
všech protivných ženichů chránil!
(Odběhne.)
VÝJEV TŘETÍ
SOBÉBOR (s pergamenem v ruce) Na místě bych
byl; ale jak do toho? Buďto ještě dnes,
anebo nikdy! Počátek byl šťastný, půjde-li
tak všecko, položím se za soumraku
jako lesní bůh do tohoto háje.
(Rozvine pergamen a dívá se do něho.)
Hmin, hmm! (Dupne.) Pročpak právě
černé oči? (čte pro sebe dále.) Jistá
věc je, že by ten list činil zázraky, kdyby
jen takového člověka bylo. (Vtom
uvidí Srpoše a zůstane ohromen stat.
Divá se z pergamenu na SrpoXe a zase
zj>ět do pergamenu. ) Podívejme, tuhle
kráčí má žádost ztělesněna! To je on!
Celý on! - Kdepak. Tenhle mu není
vůbec pixloben! - Ale co na tom, lepšího
už stejně nenajdu!
SRPOS Dej vám Bůh zdraví, pane!
SOBÉBOR Černé oko! Aspoň že to! - Nebesa mi
niku podávají. Kde ses tady vzal?
SRPOS Přišel jsem tím chodníkem.
SOBÉBOR A kdo jsi?
SRPOS Počestný žoldnéř.
SOBÉBOR Komu náležíš?
SRPOS Žádný mi ted neplatí. Vracím se z války.
SOBÉBOR Z jaké války?
SRPOŠ Z války na pohany.
SOBĚBOR Tys bojoval s pohany?
SRPOŠ Bojoval jako lev.
SOBĚBOR A kam teď hodláš?
SRPOŠ Domů.
SOBĚBOR Odkud jsi?
>RPOŠ Z Kladska.
>OBĚBOR Pospícháš tam?
ÍRPOŠ Nepospíchám.
'»OBĚBOR Dej se do mého žoldu.
ÍRPOŠ Do vašeho žoldu? Což by bylo o to ale
-
OBĚBOR Co ale?
RPOŠ Nezdá se mi u vás všechno v ouplňku.
OBĚBOR Proč?
RPOŠ Protože - nebudete se hněvat?
OBĚBOR Co bych se hněval!
RPOŠ Nebudete?
OBĚBOR Nebudu.
RPOŠ (Pro jistotu couvá.) Protože váš rozum
pokulhává.
3BĚBOR (Rozesměje se.) Bloude. Mé bláznovství
pochází z lásky k bližnímu, a takových
užitečných bláznů je pomalu. Tak
co, jsme svoji ?
ÍPOŠ A - kdopak jste?
3BĚBOR Můj oděv ti praví, že jsem rytíř.
tPOŠ Hmm!? A - rozdáváte veliký žold?
)BÉBOR Jaký si kdo zaslouží. - Tu máš závda-
vek.
'POŠ To je mnoho peněz.
)BĚBOR Kdybys měl o jedno oko víc, inohls
ještě jednou tolik dostat.
.POŠ Jsem rád, že mně je pohané vypíchli.
íBĚBOR Rád -?
POŠ Beztoho jsem na ně neviděl, a žoldnéři
prý nedostatek kusu těla dělá čest. Zač
mi to stříbro dáváte?
BĚBOR 2es tak sprostý a hloupý. Obzvláště ale
proto, že budeš celý den činit, co ti budu
poroučet.
POŠ Na mne je spolehnutí.
BĚBOR Uvidíme. Ceká na tebe veliká čest,
a čest - jak básníci praví - jest sličný,
nádherný kůň. Kdo na něm jednou
slušně sedí, nerad se z něho sveze; ale
pracné jest se na něj dostati. Tobě naň
pomáhat budu já.
SRPOŠ Jezdit na koni já umím SOBĚBOR
Radši pojď.
VÝJEV ČTVRTÝ
Obývcullo rytíře Čelakovského na hradě.
Stůl s křeslem.
RYTÍŘ (v domácím lehkěm kaftanu) Tu to máme!
Za několik hodin budu se moci se
stínem měřit, a ještě tu žádného není.
He! Lepohlave!
LEPOHLAV (Přispěchá.)
RYTÍŘ Kde je má dcera?
LEPOHLAV Se slečnou Jenovefou v kapličce.
RYTÍŘ Když se má sestra dostane do kapličky,
nevyjde z ní, pokud svými otčenášky
všecky svaté nepodělí. Podej mi to mé
snídání.
LEPOHLAV (Podá veliký koflík s vínem a pak ode-
jde.)
RYTÍŘ Pokud se to děvče jen rozvíjelo, nelákal
jsem k sobě mnohotvárný hluk; teď
je ale růže ve spanilém květu, stojí ve
svém osmnáctém máji, ať si ji utrhne
ruka důstojná.
JENOVĚFA (Přináší na míse zvěřinu a chleb, staví
na stůl.) Dobré jitro, Světislave! Pozdravuje
tě Ludmila.
RYTÍŘ Která?
JENOVĚFA Svatá.
RYTÍŘ Amen. (Ji a pije.)
JENOVĚFA Zes tak dlouho na snídani čekal, nenaříkej
než na Ruměnu. Poslouchala pod
lípou sedmihláska.
RYTÍŘ Kde je to děvče?
JENOVĚFA Obchází tam okolo visutého mostu, jako
by někoho vyhlížela. - To dítě se
mně nelíbí.
RYTÍŘ Proč ? 2c za jitra jarního poslouchala
sedmihláska?
JENOVĚFA A pročpak jsem ji jindy musívala pětkrát
či šestkrát budit?
RYTÍŘ Člověk se v mládí mění jako povětří. Ci
snad nemyslíš, že by v tom mohl
být nějaký jinoch?
27
JENOVĚFA (Horlivě přikyvuje hlavou.) Myslím Pánbůh
s námi a zlé pryč! - Myslím.
RYTÍŘ (Přestane jíst a civí na Jenovéfu.)
Jakže - ?
IENOVÉFA Já jsem sice nikdy do toho strašlivého
stavu neupadla, ale slýchala jsem, že
jsou muži závadní a jejich klamná slova
záhubná.
IYTÍR Hm! - To - to může být! (Vyskočí.) Ale
tomu bude hnedle konec!
ENOVÉFA A jak?
YTÍŘ Zasnoubíme ji.
5NOVÉFA To dítě?
YTÍŘ Ano, to osmnáctileté dítě!
iNOVÉFA Když já jsem byla v jejích letech YTÍŘ
Byla jsi k sňatku podobnější nežli
dnes.
'.NOVÉFA Modlila jsem se vstávajíc léhajíc rTÍR
Aby se ti muži vyhýbali, a to se také
stalo.
NOVÉFA A komu ji zasnoubíš?
TÍŘ Čekám ženicha ještě dnes.
NOVÉFA Ještě dnes -?Tak -? Vy jste tedy nevěstin
věneček pletli pokoutně.
TÍŘ Jen já sám. Ruměna o tom ví teprve od
večera.
40VÉFA A kdo je ten dávno čekaný?
TÍŘ Váženého přítele syn. Otec byl chrabrý
jako Bivoj a je moudrý jako praotec
Krok. Jediná věc mě hlodá, že totiž
Kiliánův syn již přes třicítku skočil.
Snad se nati tím Ruměna nepozastaví.
Stane-li se tak, musíš hledět ten vrtoch
/. ní vypudit.
VÝJEV PÁTÝ
IENA (radostně) Otče, strýně! Již jedou, již
jsou tu!
R Kdo?
ĚNA Dva jezdci. Jeden bude bezpochyby
Hadrián z Římsů. Ptali se, zda-li je to
hrad šlechetného rytíře Světislava Če-
lakovského.
k To bude on. - Honem! Ať se spouští
mosty! (Odkvapí.)
RUMÉNA
ENOVÉFA
UMÉNA
iNOVÉFA
UMÉNA
Již jsou tu, již vjíždějí na náhradí!
Vždyť ty se těšíš, jako by ten Hadrián
byl tvůj mnoholetý přítel.
Jakživa jsem jej nespatřila, nikdy o něm
neslyšela; proto se na něj tak těším.
Proto?
Nu ano! Má přece být můj ženich,
a ženicha jsem ještě nikdy neviděla.
VÝJEV ŠESTÝ
fTÍR (Vejde.) Připravte se, dívky, již slézají
z koní. Ruměno, ty bud poněkud
skromnější, a ty, sestro, o něco bystřejší
a přítulnější. Ty se k němu měj jako
ostýchavá nevěsta, a ty jako laskavá
matka.
IMÉNA Co asi řekne, otče, tomu, až mu povím,
že jej nechci.
TÍR Jak - ? Co mu povíš? - Proč jsem pro
něj poslal?
MÉNA Abych si jej prohlídla a vzala, bude-li
se mně líbit.
TÍR Abys si jej vzala a - punktum.
MÉNA Nehněvej se, drahý otče, to už není
možné!
rfft Proč?
V1ÉNA Protože jsem UR
Protože jsi VlÉNA
- volby tvé neznaje lift
Mluv!
»1ÉNA - se již jinému zaslíbila.
ÍŘ Hromy a blesky! Komus co připovědě-
la?
/1ÉNA Jinochu skvělému co kvetoucí mák, že
jej budu do své smrti milovat.
ÍŘ Miluj si mák kvetoucí až do svého záhrobí;
pravici podáš Hadriánovi
z Římsů.
)HLAV (Vkročí.) Zbrojnoš cizího rytíře čeká
v předsíni.
ÍR Jen dál, jen sem!
)HLAV (Odejde.)
Ř (Dupne.) Ty si jej vezmeš, nebo tě ještě
dnes pošlu do kláštera.
VÝJEV SEDMÝ
SOBĚBOR (v oděvu štítonošskěm) Ruka Páně
chraň a žehnej tento hrad! Jeho vládce
je šlechetný rytíř Světislav a jej hledá
bystrozraké oko mé.
RYTÍŘ Rytíř Celakovský jsem já.
SOBÉBOR (Se skloní.) Vám tedy do klína skládám,
co po mně vzkazuje slovutný
a ušlechtilý rytíř Kilián Blyskota
z Římsů.
RYTÍŘ Tomuto jeho pozdravení vyšly ucho
i srdce mé již před týdnem v ústrety.
SOBÉBOR (vždycky vážně) I vzkazuje vám vřelé
ruky stisknutí, bratrské políbení horké
jako oheň, sladké jako med a upřímné
jako olej vařící se, a že, poněvadž někdy
na bojišti k vzájemnému zasnoubení
jediných dítek své rytířské slovo
dal, pamětliv toho slibu, syna svého
prvo- a posledněrozeného, jménem
Hadriána, k tomu cíli a konci na dalekou
cestu vypravil, abyste mu svou
milostnou, ůtlověkou, švihlorostlou,
něžnookou, spanilou a ušlechtilou dceru,
jak se po křesťansku sluší a patří,
v bázni Boží RYTÍŘ
(Neniolui se konce dočkali.) Zasnoubil?
SOBÉBOR Nejprve pohledem spatřili dovolil, pak
okem zálibným na ni spočinouti svolil,
lásku |i vyznali dovolil a zasnoubil se
s ní kázal.
RYTÍŘ lak - lak • i lak.
SOBÉBOR Poněvadž Hadrián nedávno z nemoci
povstal, která trvala plných devatenáct
za sebou běžících let, duch jeho je |K>nčkud
zakrnělý a nesmělý, tělo /.trýzněné,
mysl ochablá; která ale, až na
slunci stavu manželského trochu pookřeje,
dá libobarevnému kvítku jeho dů myslu
zase rozvíjeli se.
RUMÉNA (všetečně) Tedy již rok stonal, když
jsem já přišla na svět?
RYTÍŘ Lidé, kteří v mládí chřadnou, bývají
v dospělém věku nejzdravější.
33
POS
BÉBOR
TÍŘ
IIÉBOR
lift
JĚBOR
OS
IR
JVÉFA
VÝJEV OSMÝ
(Ve skvostném oděvu rytířském strčí
hlavu dovnitř.) Pst, pst! Pane rytíři!
Á, tu přichází můj mladý rytíř! Jen dále,
dále!
Vítej mi, starého přítele synu vážený!
(Jde Sohěhorovi vstříc, uchopí jej za
ruku a táhne jej.) Jdi mezi ně!
(k němu) Zapomněl jsem jak mám za-
čít.
(k němu) Řekni, že tě otec posílá.
(Ohřátíse k rytíři.) Nedivte se jeho nesmělosti,
rytíři! Na dvacet let nepřišel
mezi lidi a jakživ s nikým nemluvil nežli
s lékařem a otcem, (k SrpoHovi) To
je rytíř Čelakovský, a tam bezpochyby
jeho ušlechtilá dcera, vaše nevěsta.
(pro sebe) A s tím bych měla žít až do
smrti? To už raději s jeho zbrojnošem!
(Podává rytíři stočený pergamen.)
Otec mne sem posílá.
Co je to? Snad se tu přítel Kilián již
upisuje, že se Hadrián stane jeho úplným
dědicem?
Ano - ne - to - to Účel
toho listu je, aby se vědělo, že
Žádný jiný není Kiliánův syn. než kdo
jeho vlastnoruční písmo odevzdá.
Příliš mnoho prozřetelnosti!
Nikoli, pane rytíři! Jak snadno by se
našel nějaký šibal, který by se prohlá
sil /a iladriána / Římsů a mému libo
hernu pánovi nevěstu před luibou
Pa. pa. to je věc nemožná!
No nechte být. za nynějších časů se
divná osidla kují!
Ano, divná nosidla!
Nuž, když je to již jednou tady - (Divá
se do pergamenu.) Kiliánova ruka to
je; leč - na mé oči přichází soumrak přečti
nám to, sestro.
(Čte.) „Mému starému příteli
Světislavu, pánu na Čelakově a tak
dále. Milý brachu! Aby se všem omylům
a klamům a zmatkům uhnulo,
věz, ten že je můj Hadrián. kdo ti list
RUMĚNA
RYTÍŘ
RUMÉNA
SOBÉBOR
SRPOS
RYTÍŘ
JENOVÉFA
RYTÍŘ
JENOVÉFA
vlastnoručně ode mne zhotovený odevzdá.
Poněvadž by ale nešlechetný
člověk za mou krev se mohl vydávat,
popisuju ti jej od paty až k hlavě, totiž:
Hlavu má špičatou a malou - "
Aj, otče, rytíř Kylián se mýlí!
V čem?
Píše, že bude syna popisovati od paty
až k hlavě, a začíná hlavou.
I má drahá slečno, na tom přece nese-
jde.
Totě jedno, má drahá slečno!
Nerozmnožuj nadarmo řeč. Rumě no! Tedy:
hlavu špičatou a malou.
(Prohlíží si Srpoše.)
„Vlasy řídké a temnorusé."
A temnorusé.
„Celo nízké a vypuklé, jako u kozorož-
ce.
RYTÍŘ Jako u kozorožce.
JENOVÉFA „Oči černé a poněkud zapadlé, noc malý
a špičatý; zuby řídké, /části zetlelé;
bradu krátkou a kulatou - "
RYTÍŘ Krátkou a kulatou.
JENOVÉFA „Krk dlouhý a tenounký; prsa úzká
a drobounká; život spadlý, nohy rovné,
lýtka žádná."
RYTÍŘ Nohy rovné, lýtka žádná.
SRPOS (k Sohěhorovi) To jsem jako já?
JENOVÉFA „To jsou vlastnosti, které se i u jiného
najiti mohou; avšak věz, že můj syn
má na levém rameně čtyři hnědé neštovičky,
které s sebou na svět přine-
sl."
SRPOS (k Sohěhorovi) Kde bych vzal nešto-
vičky!
SOBÉBOR
RYTÍŘ
SOBÉBOR
RYTÍŘ
U všech srnců, na to jsem zapomuu.
Kdopak se bude až na lopatky doby
vat!
Račte se i o tom přesvědčit, pane r>u
Pa, k mému přesvědčeni nebylo ničeho
zapotřebí. - Je to všecko?
JENOVÉFA „S tím tě v duchu tisíckrát po sobě objímám
a zůstávám tvým věrným přítelem
Kilián Blyskota z Římsů."
RYTÍŘ Hle, můj milý Hadriáne, žádný štětec
35
A
by tebe tak nezobrazil jako otcovo pé-
ro.
JMÉNA Až na jednu důležitou věc, můj otče!
(TÍŘ Myslíš věneček, dcero má!? Ten ženichům
na hlavě neroste.
JMÉNA Stojí tam psáno „oči černé a zapadlé",
kdežto by státi mělo: oko černé a zapadlé,
protože Hadrián druhého nemá -
i
TÍŘ To je pravda, na tak důležitou známku
přítel Kilián nemohl přece zapome-
nout.
BÉBOR Nikoli, šlechetný rytíři! Kilián z Římsů
nemohl než o dvou očích psát, protože
jsme teprve na cestě o jedno přišli.
- Není-li pravda, rytíři?
'OS c istá, svatá pravda.
VIĚNA Leda tak!
OVÉFA Věrné dušičky, to je ale hrozné neštěstí!
A jak se to stalo?
OŠ Inu - já jsem jednou jako chlapec - nebo
ne! - já jsem cestou na bělouši
usnul IŘ
Ale na bělouši nepřijel ani jeden z vás
ÉBOR Na ryzce, jistě, můj pane.
)S Ano, šli jsme na ryzce a žádní nerost-
li...
("•BOR Vždyť víle, že jste na žádost otcovu bělouše
doma nechal.
)S Pravda, otec mě prosil a prosil, až mne
úplně uprosil •VI-I-A
Přinesu balšamové kapky, kousek Iruskavce
a černohlávku. (Spěclui ven.)
•S Nehoňte se, lo všecko nebude nic platné
-
BOR (Vpadne do toho.) Dokud nám nepočne
nová čtvrť, nesmí, nesmíme tím
hejhat. Včera večer jsme se sešli s jedním
znamenitým lékařem, který si byl
pro umění až v jakémsi Salertnu, někde
ve Vlašsku, a s tou skvostnou kořistí
se vrací až k Archanjelsku v půlnoční
Rusi, kde jsou zajíci velcí jako
u nás medvědi. Ten lékař, který si byl
pro své umění až v jakémsi Salernu
někde ve Vlašsku a s tou skvostnou
kořistí se vrací až k Archanjelsku
v půlnoční Rusi. kde jsou zajíci velcí
jako u nás medvědi, nám oko ošetřil
s rozkazem, aby se s tím nehýbalo dřív,
než bude měsíc v úplňku.
JENOVÉFA Kdo že to přikázal?
SOBÉBOR Ten lékař, který si byl pro umění až
v jakémsi Salernu...
JENOVÉFA To bude dnešní noc.
SOBÉBOR Ano? - Ach. tak.
RYTÍŘ Tedy počkáme do večera. - A tak tě tady
ještě jednou srdečně vítám,
Kiliánova rodu jediný kmenovníku!
Hled se zatím s jedním po druhém seznámit
a na Čelakově si počínej, jako
bys byl pod otcovským krovem.
SRPOS Inu. kdybych tak byl na svém hradě,
poručil bych si džbánek vína.
RYTÍŘ Ruměno, ať se přinese víno. - Nuž,
a co dělá můj věrný, jako zlato vytrvalý
přítel?
SRPOS A koho tím myslíte?
RYTÍŘ Nu, koho - tvého otce přeci! Povídej
mi o něm.
SOBÉBOR (Scptii Srpošovi.) Řekni, že je den ode
dne starší.
SRPOS lnu, den ode dne jen straší - a straší RYTÍŘ
Tak!? - Ale je ještě ne/kalené mysli'.'
SOBÉBOR (Septa.) Řekni, že M rád zažertuje,
SRPOS On si ještě rád zažertuje. Tuhle přerazil
pasákovi cepem nohu, to jsme se na
smáli!
RYTÍŘ Jakživ býval prchlivý a prudký. A jest
lipak se již se svým strýcem smířil'.'
SOBÉBOR Řekni, že vezmou ten hněv s sebou do
hrobu.
SRPOS Ten hněv je vezme s sebou do hrobu.
RYTÍŘ A rozkmotřili se tehdy pro maličkost.
led už si nevzpomenu, co to měli SOBÉBOR
Strýc mu jednou odmlouval.
SRPOS I nestojí to za řeč! Strýc ho jednou
obouval. SOBÉBOR
(do něho) 1 že mu odmlouval.
SRPOS - a odmlouval mu - když ho obouval.
RYTÍŘ Tak na to bych si nevzpomněl - aha. tu
je víno!
L
VÝJEV DEVÁTÝ
t Sem s ním, Lepohlave! (Vezme si pohár.)
Na zdraví tvého otce!
5 (Vezme si také pohár.) Ať je živ!
(K Sohěhorovi) On chudák již devátý
rok hnije! (Pije.) Aááá! To je víno!
Takové jsem naposledy pil před pěti
lety na svůj svátek - tehdá jsem sloužil
-
BOR (Vrazi áo něho, aby mlčel.)
S (Opět pije.) Prrr, cítím je až v malíku
u nohou! - Hlupohlave -nebo jak ti říkají
- nalívej!
VÉFA Radila bych, rytíři, abyste víno nepil.
Horkost se vám vrazí do oka.
[BOR Slečna moudře radí; jste beztoho po
nemoci >Š
Ať je živ náš hrdinský král Jan a králevic
Karel vedle něho! (Pije.)
R Celý Kilián!
•BOR (Srpošovi) Nech piti a dávej si pozor
na jazyk!
)S (Ohoří se naň.) Co vy mně máte co
rozkazovat. Pan rytíř pravil, bych si
poroučel jako doma.
ÉNA Nu, ten je již tak podroušený, že vlastního
zbrojnoše nezná!
SBOR (k Rytíři polohlasitě) Prosím vás, pane
rytíři, nedávejte mu již vína. Jeho
zchátralé nervy jsou jako pavučina,
bez úrazu ničeho nesnese.
)S {Dopil.) Hlupohlave. nalej a přines něco
na zub.
ÍR Nenos ničeho, půjdeme do jídelny.
Nachystej tam.
)HLAV (Herc konvici i poháry, odejde.)
:)$ Ano, do jídelny, ve Vratislavi jsme tomu
říkali krmník - ale zůstaneme při
tom sudě?
ÉBOR (důrazně) Nezapomeňte, že máte pili
vina zapovězeno.
ÍR Aj. pohárem vína ještě žádný neoslepl!
Jeho otec si také rád připil.
OS Arciže! Máj nebožtík otec, dej mu
Pánbůh věčnou slávu ÍR
(Lekne se.) Jak -? Tvůj nebožtík otec - ?
SOBÉBOR 0, ty ťulpase! Řekni, že to byl děde-
ček!
SRPOŠ Pravil jsem otec? 1 ne, to byl můj dědeček.
Ten vypil za noc svých pět věder
vína, a to byl jenom hlásný.
RYTÍŘ Co? Tvůj dědeček hlásným? Vždyť pocházel
z rodu rytířského jako tvůj otec!
SRPOŠ (k Sohěhorovi) Tedy mne nemaťte!
(hlasitě) Můj dědeček že byl rytíř?
Podívejme se!
LEPOHLAV (Přejde.) Všecko na svém místě.
(Odejde.)
RYTÍŘ Tedy pojďme! Na lačný žaludek se to
hrubě pije. Když není základu, těžko
hrady stavět.
SRPOŠ Tak, můj milý brachu, a já jsem dnes
ještě ani v hubě neměl. (Odcházejí.)
Byl jsem v Hlínově u ovčáka přes noc,
a - (Zajdou.)
SOBÉBOR (pro sebe) Neopije-li se hbitě do němoty,
bude po všem veta!
(Opona.)
DĚJSTVÍ DRUHÉ
řláj z prvního dějství.
VYJEV PRVNÍ
RUM ÉNA (Lekne se Sohěhora.) Ha! - Co tu děláš?
Jdi svou cestou.
SOBHBOR Kdybych měl jit svou cestou, musel
bych k slečninu srdci zamířit.
RIJMÉNA Slečnino srdce by ti povědělo, že není
žádná ratajna a abys chvátal 11a předhradí
mezi žoldnéře. - Co nejdeš?
SOBÉBOR Když se dívám, slečno, na růže a lilie
ve vašich tvářích, je mi. jako by ze
mne duch vyskočil a olověné tělo nemohlo
7. místa.
RUMÉNA Tvému rytíři také asi tak bylo; když ale
vypil několik pohárů vína. jazyk se mu
rozpoutal, ale k samým nesmyslům.
SOBÉBOR Můj r>ůř! Ten ducha ani nemá!
RUMÉNA Taky se tni zdá. Neumí ani ústa otevřít.
39
Natož tak někomu srdce!
Vždy když ho vidím, musím přemáhat
smích.
A takovému kalousovi, výrovi, takovému
tchoři... máte dát svou liliovou ru-
ku!
Ještě ji nemá.
Dobře tak, krásná slečno! Neberte si ho!
Ty by ses za něj měl přece přimlouvat?!
Vy byste ho měla otrávit, ano, otrávit.
Jdi mi z očí!
Hned?
Hned! Jde z tebe strach a hrůza.
Vy tu na někoho čekáte, slečno!
(Lekne se.) Na koho?
Inu, na posla - na měsíček - na hvězdičky
- (Pohvizduje si nebo zpívá.)
Neslyšíš? Zdá se, že tě rytíř volá.
Tak to musím do hradu. Ale slečinka
by měla jít se mnou. Neradil bych jí tady
za soumraku déle otálet.
Proč?
(tajené) Tady straší.
Ale.
Vaší prababičky duch.
No, to jistě!
Ani se nenadějete a vyřine se na vás.
„Nezdárné dilě" - osloví vás její bezmasé
čelisti - „nevezmeš-li si
I ladriána z Římsů, zjevím se tvému otci
a oznámím mu všecky tvoje tajné
praktiky. Vyjevím mu, že se věšíš na
Zelmíra, rolnického pacholíka (Polekánu
odskočí.) llu.
„Ze jsi se s ním seznámila ve vesnici
o pouti; že se spolu scházíváte, že sobě
zběsilou lásku přísaháte. Běda dítě, sedmkráte
běda, tisíckráte a ještě jednou
běda!" (Odejde.)
VÝJEV DRUHÝ
(Přijde jinou stranou, užasne nad
Ruménou.) Ruměno? Co se stalo?
(Obejme ho.) Viděls také něco, že?
Kdy? Kde?
Ale slyšels?
I"
!:
ZELMÍR Koho?
RUMÉNA Naši pramáti. Zaskučela tady slovy, jejichž
obsah mimo nás dvou může jenom
věčnost vědět.
ZELMÍR (Směje se.) Cože?
RUMÉNA (dotčeně) Jestli to nebyl duch, tak to
byl dozajista Hadriánův zbrojnoš.
ZELMÍR Tedy už je na Celakově?!
RUMÉNA Hadrián - to je ten nejzpozdilejší, nejsměšnější
děvosnub na světě; ale jeho
zbrojnoš je nebezpečný člověk.
ZELMÍR Tvému srdci nebezpečný!? Jistě, vždyť
není o nic méně nežli já!
RUMÉNA Zelmíre, prosím tě. Potkala jsem ho až
tady, a když jsem ho odbývala, začal
mi vyhrožovat.
ZELMÍR Ten pacholek?
RUMÉNA Ze vyzradí všecky mé tajné praktiky.
ZELMÍR Jaké praktiky?
RUMÉNA Ze miluju Zelmíra, selského mladíka ZELMÍR
(Zaražen.) Ruměno!
RUMÉNA Ze se každodenně scházíme ZELMÍR
Vždyť to neví žádný, nežli ty a jinoch,
který je od nás tak daleko, jak daleko
má Labe od Krkonoš až do moře
Severního! - Ty ses musela někomu
svěřit!
RUMÉNA Bože můj! Každodenně, když uléhám,
se modlím, aby andělé ve spaní ostříhali
moje ústa.
ZELMÍR Kde najdu toho zbrojnoše.
RUMÉNA Na hradě.
ZELMÍR Budu ledy u brány na něj čekal.
Průchod jeho dechu na věky zaklestím,
neodpřísáhne-li mně, že lo tajemství
v jeho duši je tak jisté jako ve studeném
hrobě. (Odběhne.)
RUMÉNA Zelmíre, lys tak prudký. (Odejde.)
VYJEV TRETI
Jizba na hradě z prvního dějství.
SRPOS (Sám rozespalý, tlumeně volá.) Pane
rytíři, pane rytíři! - Kýho draka, tady
taky není? Tak. ted mně pomoz Bůh!
Pan rytíř upláchl, a mne tady nechal.
Jeho šibalství se mu bezpochyby nevyvedlo
a já mám nastrčit záda? To by se
mi tak chtělo! Půjdu zrovna k starému
rytíři a všecko mu povím. (Odchází
a vrazí do Sohěhora.)
ĚBOR Kam se bereš?
)S (Uskočí několik kroků nazpět.) Ejha,
myslil jsem. že jste již přes hory, doly,
výmoly a moly.
EBOR Zasloužil bys, abych tě až po zuby do
rybníka zavedl a nechal tě tam přes
mrazy.
)5> Můj dobrý Bože! Proč?
EBOR Kdybych tě na lože nepřipravil, pěknou
ostudu bys mně byl udělal.
)Š Pročež vás prosím, abyste mě ze žoldu
pustil.
ĚBOR Pozbyls rozumu - teď?
)Š Mně je v tom tak ouzko jako ve vlašském
ořechu.
SBOR Však se v tom za tři dny neudusíš.
)5 Ještě tři dny? - To nevydržím!
EBOR Musíš!
)Š Vždyť toho rytíře neumím ani dělat!
Když mě přišel zbrojnoš boty zouvat,
tahal mě po síni, že bych mu byl s chutí
jednu vrazil.
SBOR Tos mohl klidně tak udělat.
)Š A kdoví jestli to celé není nějaký pod-
vod?
SBOR Kdyby to bylo něco ušlechtilého, nepotřeboval
bych k tomu tebe!
).Š A kilo bude za ten hřích odpovídat?
SBOR Dopadne-li to dobře, já.
)S A když ne, tak moje ubohá záda.
SBOR Zkrátka. Buď zůstaneš ještě dnes a zejtra
rytířem a pozejtří dostaneš chaloupku
s paloukem a s úrodnou rolí )5>
(Vyvolí na něho oči.)
SBOR Anebo se dej poznat a pak rovnou
svrhnout do hladomorny.
)Š To raději ještě týden rytířem! - Říkal
jste chaloupku?
SBOR Chaloupku. Jenom se také po rytířsku
chovej!
)S Ale jak se to dělá - po rytířsku? Má
matička mě chovala po selsku!
)Bf:B()R
POŠ
TÍR
POŠ
iBfiBOR
POS
TÍR
BĚBOR
Pamatuj, žes tady proto, aby ses slečně
Ruměně zalíbil; jinak si dělej, co
chceš, mluv, jak chceš.
A zůstanete u mne?
Jako násada u lopaty. - Tiše.
Nezapomeň, že jsi Hadrián z Římsů.
VÝJEV ČTVRTÝ
Aha! Dobré jitro v podvečer,
Hadriáne!
Z Římsů!
Aj, aj! Je-li to tvůj zvyk, každodenně
poledne přespat, budeme mít u nás
v týž den dvě jitra a dva večery.
Po tak dlouhém cestování, pane rytíři!
-
Ano! Po cestě je člověk celý jak ztřís-
kaný.
Tak. Nuž, teď - bych si myslel - abychom
přistoupili ke smlouvě.
Zbrojnoši, podej nám sedadla.
Sedadla, zbrojnoši, podej nám.
(Přistaví jim stolice.)
A ted odejdi.
A teď odejdi! Ne, počkej!
Jsem mlčenlivý jako ta podlaha.
To je pravda. Je jako ta podlaha.
Kdo jakživ slyšel, aby pacholci byli
přítomni rytířským sněmům? - Jdi
ven!
Nesmím, rytíři!
To je pravda, on nesmí.
(SrpoXovi) Proč?
(Sobčborovi) Proč?
Rytíř Kylián mně rozkázal, abych byl
při všem, co se s jeho šlechetným synem
bude vyjednávat.
Tak mu to rozkázal - rytíř Kylián.
Při všem, toliko při tom ne. co s ním
mám stran své dcery Vyjednávat. Ty
půjdeš ven - nebo - ať mně Kolos
hřebce zchvátí Jistě,
pane. (Odchází.)
VÝJEV PATY
SRPOŠ (Pro sebe, za Soběborem. tesklivě hledí.)
Tohle bude krásné vyjednávání!
RYTÍŘ Sedněme! - Tedy, drahého mi přítele
šlechetný synu! Pojednejme beze všeho
líčidla o tom, proč jsme se vlastně
na mém hradě sešli. Před čtrnácti roky
přišlo mi v táboře s otcem tvým v témž
stanu se sejiti. Slovo se řadilo k slovu
a mezi námi vzrostl štípek svatého přátelství.
jehož nejsladší plod měl být
sňatek našich dětí, onoho času ještě
poupat. To je ti bezpochyby známo.
SRPOŠ (Se potí.) Ano, pamatuji se na to, jako
by to bylo včera.
RYTÍŘ Nu, mou dceru jsi viděl. Jak se ti líbí?
SRPOŠ (Ú.zkostně se ohlíží)
RYTÍŘ Ptám se tě, jak se ti má dcera líbí?
SRPOŠ To je ta stará, nebo ta mladá?
RYTÍŘ Aj! - Ruměna, jinou dceru nemám.
Jenovéřaje má sestra.
SRPOŠ I ano, Jenovéfa je hodná osoba.
RYTÍŘ A Ruměna?
SRPOŠ Ta - bych soudil - je ještě hodnější.
RYTÍŘ Tedy se ti líbí?
SRPOŠ lak, tak.
RYTÍŘ A hodláš si ji vzít?
SRPOŠ (s velkým strachem) Vzít -? Ona se
mnou půjde?
RY TÍŘ Toho nebude hned zapotřebí. Až bude
jednou Ivou manželkou.
SRPOŠ Tedy myslíte, rytíři, abych ji vzal s sebou,
až bude mou manželkou?
RYTÍŘ Až bude tvou manželkou, ano! Co
bych lak jiného myslel!
SRPOŠ To je té/ká toRYTÍŘ
Co je těžká věc?
SRPOŠ Abych ji vzal s sebou. To bych se musel
nejdříve poradit s panem rytířem.
RYTÍŘ S jakým panem rytířem? (pro sebe)
Ten člověk je trupel!
SRPOŠ S otcem, měl jsem vlastně říci - s ot-
cem.
RYTÍŘ Pročpak tě sem otec poslal?
SRPOŠ Abych se slečně Ruměně zalíbil.
RYTÍŘ A vzal si ji.
47
A - to je jiná! (pro sebe) Hleďme,
o tom mně rytíř neřekl ani slovo!
(Venku se troubí.)
Kdopak to chce na mém hradě přenocovat?
(Jde se podívat.)
VÝJEV ŠESTÝ
(Přikvapí.) Nelekej se, Srpoši. nad hradem
se vznáší mrak, ze kterého asi trochu
zaprší.
Z deště já si nic nedělám!
Dva jezdci stojí před branou, jenom tolik
vidím v tom šeru soumraku závojem.
Zdají se rytíř a štítonoš.
Tys rytíř Hadrián!
A dostanu pozejtří chaloupku s palou-
kem.
»BÉBOR Kousek role k tomu.
POS Kdyby jen ještě kravička byla.
'BÉBOR Kravička tě nemine. A pět oveček.
POS Pět oveček - juchhej!
TÍR Vypadá to na rytíře a štítonoše.
BÉBOR Ale musíš pevně na svém stát, že jsi
Hadrián.
POS Pevně, oběma nohama!
BÉBOR A kdyby ti to všichni upírali, zůstaneš
I ladriánem.
J
OS Zůstanu Hadriánetn!
MĚNA (Vesele vběhne.) Otče, Hadriáni se sjíždějí!
U brány stojí také jeden.
ríR Chcete mne o šedivý rozum připravit?
Co je to za lidi?
OVÉEA (Vešla za Ruměnou.) Rytíř Hadrián
z Římsů a jeho zbrojnoš. Přijíždějí'
z Kamzíkova nad Bystřicí, posílá je rytíř
Kilián Blyskota, tvůj dávnověký
přítel.
"IR (Hěř.í k Srpoši a k Sohěborovi.) Kdo
jste tedy vy?
OS My jsmeÉBOR
Jsme právě ti, jež slečna jmenovala.
ÍR Má rytíř Kilián ještě jednoho syna?
ÉBOR Jen jediného, a ten stojí tady.
ÍR (Přikročiv k oknu, brzo ven. brzo na
Srpoše se dívá.) Jedni stojí tam, jedni
tady. Kouzla v Cechách vyvětrala - ale
podvod ještě nevymřel.
JENOVÉFA (současné s Ruměnou) Podvod?
RUMĚNA Podvod!
SRPOS (k Sohěborovi) Počínají mně nohy ka-
menět!
SOBÉBOR (k němu) Kravičku a deset oveček do-
staneš.
RYTÍŘ Ano! Sibalové jsou buď před hradem,
anebo již na hradě.
SOBÉBOR Zajisté máme stejné právo nad tou podivnou
příhodou se pozastavovat; neboť
naše osoby Kiliánovo vlastněruční
psaní činí nepodezřelé.
RYTÍŘ He! Lepohlave!
L.EPOHLAV (Vstoupí.)
RYTÍŘ Ať se těm příchozím spustí most.
Mimo to svoláš mi - až vejdou oba
mezi nás - do předsíně několik zbrojenců
a budeš s nimi čekat mé další
rozkazy. Jdi!
LEPOHLAV (Odejde.)
SRPOŠ (k Sobě horu) Rytíři, hlava mi jde ko-
lem.
SOBÉBOR Chaloupka, mysli na chaloupku!
RYTÍŘ Již dávno se krev má tak nerozpařila
jako dnes. Ale běda tomu, kdo ten požár
rozdýchal! (k Srpošovi) Nerad tě,
synu, děsím; vidím. Že je ti to nepří-
jemné.
SRPOS (Mumlá si pro sebe.) Chaloupka, chaloupka.
Palouček, kravička VÝJEV
SEDMY
JEHOŇ (Mluví zkratka a zpříma.) Zdař Bůh!
RYTÍŘ Kdo jsi?
JEHOŇ (mrzutě) Zbrojnoš, jak každý vidí.
S rytířem Kiliánem projel jsem svých
padesát českých hradů, nikde nás ale
nenechali tak dlouho stát před branou
RYTÍŘ Jako tady? - Věřím. Kdo je ten druhý
jezdec?
JEHOŇ Rytíř Hadrián z Římsů.
RYTÍŘ Odkud, kudy a kam jedete?
49
Což nejste rytíř Světislav na Celakově?
Jsem.
Rytíře Kiliána z Římsů znáte. Že jste
pro jeho syna vzkázal, to jste snad ještě
nezapomněl?
Víš také, proč jsem pro něho vzkázal?
Aby se s vaší dcerou seznámil.
Seznámil? Proč ne.
Dnes mu jen hleďte tichý odpočinek
zjednat. Je po dlouhé nemoci a tou dalekou
cestou všecku svou sílu ztratil.
(Odejde.)
Jak je příkrý a opovážlivý! Z jednoho
oka mu kouká loupež, z druhého vraž-
da!
A ruce má tak - tak Tak
klikaté, jako by s krkavci chodil na
lov.
Ano, tak!
A co mne napadá!
Mluv!
Co když se ti zlosynové náhodou dověděli,
jaký je cíl naší cesty?
Pamatujete, rytíři?
(k Rytíři) Pamatujete, rytíři?
První večer jsme přijeli do hostince,
kde byl již hluk a kus lidí pohromadě,
rytířů, žoldnéřů, kramáři, všecko pod
jedním stropem. Já jsem si v konírně
našich koní hleděl - vy jste několik číší
vína vypil a sem tam slovo o naší
pouti prohodil Za
celou cestu jsem žízeň sotva vodou
hasil.
K tomu jsem vám příliš hlasitě povídal.
že pozítří hradu čelakova dospěti
hodláme. Touha po milostné nevěstě
vás tak unášela, že jsme sem přicválali
o celý den dříve.
(Vidipřicházet Hadriána.) Tiše!
VYJEV OSMY
iDRlAN (Celá jeho postava objevuje dlouhou
nemoc. Řeč jeho je zdlouhavá, často
fňukavá. Vlasy má řídké.)
JEHOŇ Tu stojí rytíř Světislav.
HADRIÁN Buďte zdráv, rytíři! Nebe vás chraň od
všech neduhů tělesných!
RYTÍŘ Až potud těšil jsem se z té jeho milos-
ti.
HADRIÁN Šťastný to muži! Také mi jinak nepřicházíte,
než jako by hory Krkonoše samého
zdraví přede mnou stály. Jehoni,
někudy na mne táhne. (Jehoň
zasáhne.) Mně bylo na Filipa a Jakuba
dvaatřicet let a nemocen jsem o několik
měsíců déle.
RYTÍŘ To znamená, že jsi byl nemocný dřív,
než jsi přišel na svět?
HADRIÁN Bože tak! S hlavničkou jsem se narodil,
proto už dvaatřicet let žízním, jako
bych byl z písku.
SOBÉBOR To potom ovšem otec Bakchus nemůže
dosti moků do svých hroznů nalejt!
HADRIÁN (Bolestně se na něho podívá.) Můj žaludek
a víno se tak málo sejdou jako
podzim a jaro.
JENOVÉFA Copak pijete?
HADRIÁN Samou diviznu, viď, Jehoni?
JEHOŇ To zas ne. Někdy si přece dáte i pam-
pelišku.
HADRIÁN Pravda. I slézový květ RYTÍŘ
Tak dost! Tvůj zbrojnoš tvrdí, že jsi
Hadrián, synem Kiliánovým
z Kamzíkova nad Bystřicí. Jak mě
o tom přesvědčíš?
HADRIÁN Listem od otce. (Podá pergamen.)
RYTÍŘ (Vzal list. nahlédne a ukazuje jej
Jenovéfě.) Vždyť to ani ta ruka není?!
JENOVÉFA Jakási neobratná nápodoba; ale tatáž
ruka to není.
RYTÍŘ Cti a hodně nahlas.
JENOVÉFA (Cle.) „Rytíři Celakovský! Co ti to napadlo
po tak mnohých letech ke mně
jako k příteli se hlásit?"
RYTÍŘ Roztomilý začátek! - Dál!
JENOVÉFA (Čte.) „Pamatuju sice. že jsem s tebou
v táboře kdesi jednou mluvil, ale kdyby
si můj Hadrián měl vzít dcery všech
rytířů, s kterými jsem se jakživ na bojištích
setkal, byl by už nejméně padesátkrát
vdovcem" -
51
YTÍR
ENOVÉFA
YTÍR
'-NOVÉFA
ŤTLR
HOŇ
'TÍR
NOVÉFA
ADRIÁN
NOVÉFA
VDRIÁN
N'OVÉFA
TÍR
lOŇ
TÍR
LOŇ
TÍR
LOŇ
ríR
DRIÁN
ríR
'OS
ÍR
OVÉFA
ÍR
Hahaha! - Jen čti dál.
(Čte.) „Nicméně je-li tvá dcera mého
syna hodna a dáš-Ii jí ještě před spojením
hrad Celakov se vším všudy v deskách
zemských přiřknout - "
(Vytrhne ji list z ruky a čte.) „Tedy ať se
- ať se - " - jak to zní dále?
(Čte dále.) „Tedy ať se soumrak tvého
jména poledním sluncem mého rodu
vyjasní."
(Divoce se směje.) Podívej se. dcero,
polední slunce!
(Hadr iúnovi) Pan rytíř mi povídal, co
hodlá psát, ale všecko to znělo jinač.
Jen dál, dál!
(Čte .) „Vlastnosti mého Hadriána jsou:
mysl bystrá, horká krev - "
Ano, mám poněkud horečku!
„Bujará živost ve všech údech - "
Ziv tedy, zaplať pánbů, jsem.
„Můj syn je o hlavu menší nežli Jehoň
(do Jehoně) Ty jsi ten Jehoň, že?
To ano, ale tak to tam určitě není.
(Vytrhne list sestře z ruky.) „O hlavu
menší než Jehoň!"
Ničeho nevidím!
Což jsi slepý?
Nejsem, ale neumím číst.
(k Hodričmovi) Tu čti sám!
Studia jsem pro nemoc zameškal.
(Přikročí k Srpošovi.) Ať mně Kolos
hřebce zchvátí! - Stojí to tady, nebo
nestojí!
(Dlouho tlo listu liledi.) Něco tady stoji
~
O hlavu menši než Jehoň! Kdo jiný by
tak psal než můj přítel Kilián?! Ale jen
dál!
(Vzala opět list.) „Po plecích mu černé
kadeře krouží, od tmavých očí k šarlatovým
rtům se táhne řecký nos - "
Ještě to! (Pozbyl trpělivosti, vytrhne
list setře, zmačká jej a hodí
Hadriánovi pod nohy.) Hromy a blesky!
Oklamán bych nebyl poprvé, ale
tak zjevně, tak hrubě, tak dubově SOBÉBOR
To je opovážlivost!
SRPOS Nestydatost!
HADRlAN Jehoni. jde na mne zimnice.
JEHOŇ Někdo si s námi zahrál.
RYTÍŘ (Uchopí Hadriána za ruku a vede jej
k Srpošovi.) Hadriáne s řeckým nosem,
tu stojí také Hadrián.
Ale Hadrián z Římsů?
Ten jsem já. (Soběbor ho pohledem
podporuje.)
(Se lekne.) Vy -?
Kýho čerta!
Co tomu říkáš?
Ale Kiliánův syn?
Ten jsem já!
(k němu) Výborně!
Co - ?
Tak co na to říkáš?
Ale Hadrián z Kamzíkova Hadrián
z... z... Kamzíkova jsem já.
Jak -?
Jsi ještě pořád Hadrián?
Hadrián z Kamzíkova nad Bystřicí!
Z Kamzíkova nad Bystřicí jsem já.
(Vyskočí proti němu.) Co tam pálíme
uhlí?
Co se tam pálí uhlí.
Co stojí na skále kostel?
Co stojí na skále kostel.
Co tam straší ohnivý muž?
Co tam straší ohnivý muž!
To je rohatá lež!
Nu, tak tam nestraší.
(s Jehoněm současně) My jsme
z Kamzíkova, nás posílá rytíř Kilián!
SOBÉBOR (K Srpošovi.) Řekni, že jim to dokážeš
mečem.
Já vám ukážu meč!
Já jsem Hadrián, Kiliánův syn! - Ci kdo
jsem. Jehoni?
(k Rytíři) A vy to trpíte, aby vašeho
přítele nevinný syn Nevinen?
He. Lepohlave! - Přiveď
žoldnéře!
(souboj Hadriána se Srpošem)
LEPOHLAV (Přicházís ozbrojeným mužstvem.)
RYTÍŘ DO vězení rytíře i zbrojnoše!
53
HADRIÁN
SRPOŠ
HADRIÁN
JEHOŇ
RYTÍŘ
HADRIÁN
SRPOS
SOBÉBOR
HADRIÁN
RYTÍŘ
HADRIÁN
SRPOŠ
HADRIÁN
RYTÍŘ
HADRIÁN
SRPOS
JEHOŇ
SRPOŠ
HADRIÁN
SRPOŠ
JEHOŇ
SRPOŠ
JEHOŇ
SRPOŠ
HADRIÁN
SRPOŠ
HADRIÁN
JEHOŇ
RYTÍŘ
HOŇ To bychom na našem hradě také do-
vedli!
\DRIÁN (v největším svém rozčilení) To by můj
otec ani cikánům neudělal!
JRIAN
OŇ
)R1ÁN
OŇ
>RIÁN
:)Ň
)RIÁN
)Ň
>RIÁN
)Ň
'RiAN
)Ň
RIÁN
)Ň
RIÁN
)Ň
RIÁN
DĚJSTVÍ TŘETÍ
Vězení.
VÝJEV PRVNÍ
Zatuchlo je tady, jako Jako
ve vězení.
Kdyby nás otec viděl.
Zachvěl by se radostí nad vaší zmužilou
myslí.
Poslal mne pro nevěstu -
Hahaha!
Neublížil jsem jakživ kuřeti Protože
jste jakživ mezi kuřata nepři-
šel.
A vrhnou mne do žaláře jako zlosyna!
Měli vás sem vrhnout jako ženicha?
(rozčilen) Ale až přijedeme domů!
A jak brzo pojedeme?
(vždy ohnivěji) A z toho sňatku nebude
nic! (Uhodípěsti.)
Vypadá to tak.
Jehoni. já jsem se uhodil.
To nic nedělá.
Ale mne to bolí.
JEHON
HADRIÁN
JEHON
HADRIÁN
JEHOŇ
HADRIÁN
JEHOŇ
HADRIÁN
JEHOŇ
HADRIAN
JEHOŇ
HADRIÁN
JEHOŇ
HADRIÁN
JEHOŇ
HADRIÁN
JEHOŇ
HADRIÁN
JEHOŇ
Pamatujte, že jste Hadrián.
Ať si vezme toho Hadriána. který je také
Kiliánův syn a přijel také
z Kamzíkova nad Bystřicí.
Co se tam pálí uhlí a co je na skále kos-
tel.
A žádný ohnivý muž tam nestraší.
To už je teď stejně jedno.
To, že nám dal otec na cestu tak nesmyslný
list, to nebylo chytré.
Nesmysl není nikdy chytrý.
Ale já se budu bránit, obořím se na ně,
vyzvu je já - já - jim krví dokážu, že
jsem český rytíř.
To jste měl udělat, když vám ten druhý
hadriánství dokazoval mečem. Teď je
již pozdě, abyste řval jako český lev
a dělal skoky jako Horymír. Hanu máme
již na sobě.
Ouvej! Hvězda má zachází v nejkrásnějším
věku. - Jehoni!
Poslouchám.
Přines otci poslední mé „zdráv buď"!
Jestli se s ním ještě shledám.
Řekni, že jsem se s jeho obrazem těžce,
těžce loučil!
To ho potěší.
Ze mu za život, i za vychování, i za
všecko všudy synovsky děkuju.
Za všecku všudy diviznu a slézový květ.
(hněvivé) Ale s takovým listem aby
podruhé nežertoval!
Tiše!
VÝJEV DRUHY
JENOVÉFA (Pod paži nese láhev, v jedné ruce džbánek.
v druhé košík v pokrmem.)
Lačné krmte, vězně těšte, tak nás učí
víra svatosvatá. a tuto křesťanskou povinnost
zastávám na našem hradě já.
ačkoli již sedm let tady nikdo neseděl.
JEHOŇ (před sebe) Proto je tu také tak čerstvé
povětří.
JENOVÉFA Stěžoval jste si. rytíři, na horkost a žízeň
-
55
JADRIÁN Ach, ano, andělí múj v poušti! Obě
plicní křídla již plamenem hoří.
EHOŇ (pro sebe) Ve mně chytají játra a žluč
v nich!
ENOVÉFA Proto vám přináším kozí mléko z večerního
dojení. Kozí mléko je pro prsa
co zeměžluč pro žaludek.
1ADRIÁN Děkuju vám, šlechetná paní!
ENOVÉFA (s úklonkem) Mravopočestná dívka
před vámi stojí.
[ADRIÁN Tedy díky, ušlechtilá slečno! (Pije.)
SHON Nelejte to do sebe; kdoví, není-li v tom
jed!
ADRIÁN (Odtrhne džbánek, zůstane jako ohromen.)
Jeď. Už ho mám v sobě! Už jsem
otrávený! Už mne to řeže, běda!
Ouvej!
iNOVÉFA Abyste pil beze strachu, nechte mne
ochutnat. (Napije se, džbánek mu opět
podá. Nato láhev a košík vedle Jehoně
postaví.) To je pro tebe, zbrojnoši,
abys na hostinnost čelakovskou nestýskal.
Na celém hradě nikdo lépe nepovečeří
nežli ty. (k Hadriánovi) Ze to
pod žebra jemně chladí?
\DRIÁN Jako šťáva z rajských růží ze žilky do
žilky to proudí! - Ach, slečno, kéž byste
mým ztrýzněným údům utěšenější
odpočinek zjednala. Já tady do rána
ztuhnu!
NOVÉFA Ani hledět byste nemusel v tato místa,
kdybyste rady mé uposlechl.
vDRIÁN Co mám dělat, můj strážný anděle!
NOVÉFA Řeknu bratrovi, že těch kroků litujete.
vDRIÁN Prosím vás, slečno, ve jménu mého koně
také. Tomu mému čtvernohému příteli
je těch kroků na váš hrad náležitě
líto.
NOVÉFA Ze se zkroušeně přiznáte, co vás navedlo,
abyste se vydával za Hadriána
z Římsů.
DRIÁN Pro dobrý Bůh, vždyť se za nic nepravého
nevydávám! Rytíř Kilián z Římsů
je můj otec a já jsem Hadrián, jeho
jediný syn.
ÍOVÉFA Ale v listu jste patrný opak své skutečné
osoby.
HADRIÁN Ví Bůh. co se s tou mou listinou stalo!
Podvodem jsem musel o tu pravou při-
jítJENOVÉFA
Ha!
HADRIÁN Čeho se lekáte?
JENOVÉFA Kdybyste vy přece jenom byl Hadrián
z Římsů!
HADRIÁN Nu, to jsem, copak se se mnou stane?
JEHOŇ (Přikročí k ní.) Toho jsem také žádo-
stiv.
JENOVÉFA To bychom tam nahoře hada sobě zahřívali
-
HADRIÁN To nevím; já jsem ale nevinný člověk
na těle i na duši.
JENOVÉFA Můžete to dokázat?
HADRIÁN Ze jsem nevinný na těle - nebo na du-
ši?
JENOVÉFA Ze jste Hadrián, Kiliánův z Římsů syn.
HADRIÁN A kdopak jsem, když nejsem Hadrián?
JEHOŇ Slečno, jsem jen obyčejný žoldnéř.
Mimo několika coulů zdravého rozumu
nemám žádné vybroušenosti mysli,
ale na místě vašeho rytířského bratra
bych byl moudřeji pokračoval.
JENOVÉFA Nuž?
JEHOŇ Poslal bych do Kamzíkova nad
Bystřicí - není to ani padesát mil a
dal bych od rytíře Kiliána přivést lid,
který by na pravého Hadriána prstem
ukázal.
JENOVÉFA To je můj úmysl! - Ale tady nesmíte
zůstat, rytíři, jste chorý na těle i na duši
-
HADRIÁN Jsem. jsem, drahá slečno!
JENOVÉFA Hrad je již zahalen ve večerní temnotu,
zavedu vás na vlídnější místo. Pojďte,
pojďte! - Ty, zbrojnoši, zůstaneš
zatím tady HADRIÁN
(Pomalu se vzchopí.) Ach, slečno ušlechtilá.
ncodlučujte mne od mého dobrého
Jehoně
JEHOŇ Ó, já se tady vyspím!
JENOVÉFA Avšak ještě jedna věc! Vy jste tedy
Hadrián z Římsů a otec vás sem poslal,
abyste se s mou bratrovnou zasnoubil.
HADRIÁN Ano. s vaší bratrovnou.
JENOVÉFA Z toho sňatku sotva co bude.
57
HADRIÁN Můj milý Bože, pročpak jsem tak dalekou
cestu vážil?
IENOVÉFA Líbí se vám Ruměna?
HADRIÁN A Ruměna je kdo?
IENOVÉFA Jediná dcera mého bratra.
HADRIÁN Nevšiml jsem si jí.
IENOVÉFA Ona si ale vás všimla dobře. Nelíbíte
se jí. Z toho si ale nic nedělejte.
Kdybyste byl mladý jako ona, zdravý
jak olivový strom a spanilý jak malovaná
panna, přece sejí nezalíbíte.
JADRIÁN Pro mne za mne! Ale co tomu řekne
otec!
ENOVÉFA Kdybych byla vámi, tak snadno bych
se neženila.
1ADRIÁN Ach, má drahá slečno, já bych se nejraději
s mým lékařem a s Jehoněm do
otcovského hradu zavřel a čekal na tu
smrt jako stromy v listopadu na první
mráz.
EHOŇ To by bylo veselé živobytí.
[ADRIÁN Ale otec je toho nadmíru žádostiv. Říká,
že by šlechetnější větev našeho rodu
se mnou vymřela, a než by to k tomu
nechal dojít, že se raději sám ještě
ožení.
iNOVÉFA Váš úmysl tedy, navrátit se domů
s Ruměnou, zůstává nezvratný?
ADRIÁN Nikoli, slečno ušlechtilá! Ruměna může
zůstat, kde sejí líbí. Ale ta otcovská
smlouva .HON
Vždyť jste slyšel, že smlouva není bez.
podmínky! Je v ní výslovně řečeno,
bude-li se jeden druhému líbit.
\DRIÁN Na to jsem zapomněl. Ty máš požehnanou
paměť. Ted bych byl tak dalece
spokojen, kdybych již dospěl jen k obstojnému
loži.
NOVÉFA Půjdeme, vy na odpočinutí, a já do boje
s bratrovým hněvem. - Podejte mi
ruku - vchod je tmavý - pojdte, pojďte,
znám tu všecky kouty. (Odvede jej.)
HOŇ (sám) 0, jak daleko se to jablíčko od
svého stromu zakutálelo! Otec rekovný
jako lev, a syn bojácný jako králíček;
otec rozšafný jako praotec Cech,
a syn - kdyby si svůj rozum vysypal na
dlaň. nebude ho vidět! (Slyšeli chřest
klíčů.) Co to? - Snad se slečna také nade
mnou smilovala?
VÝJEV TŘETÍ
.EPOHLAV (Přináší láhev, na ní číši, a misku se
zvěřinou.) Dobrý večer, vězňové! Rytíře
přechází hněv, posílá vám večeři.
- Kde máš rytíře?
EHOŇ (Ani se nehne.)
EPOHLAV Leží vedle? Kýho červa! (k Jehoňovi)
Kam se poděl tvůj soudruh? (Třese
jim.) He, brachu!
EHOŇ Co chceš, bledý strachu?
EPOHLAV Tvého rytíře hledám.
EHOŇ Kdybys nebyl krátko- a tupozraký, viděl
bys jej.
EPOHLAV Kdepak -?
iHOŇ Stojí za tebou.
EPOHLAV (S bázní se točí.) U všech červů, kam
se poděl?
'.HOŇ Co chceš rytíři Hadriánovi?
EPOHLAV Tiše, nejmenuj ho. Rytíři vlasy hněvem
vyvstanou jako dudkovi chochol,
když mu někdo dva Hadriány připo-
mene.
HOŇ Nechrne tedy marných řeči, pojď jíst
a pít. (Nalévá vino.)
•POHLAV Kam se rytíř poděl?
HOŇ (1'ije.) Brrr, toť břečka z nezralých trnek!
- Naleju ti něco lepšího. Pij!
(ťoáává mu.)
POHLAV Nechce se mi.
HOŇ Nech tak. (Pije sám.) Divíš se, odkud
jsem je vzal? - Daleko jsem pro ně nebyl,
tos viděl.
POHLAV (Přisednuv k Jeltoni.) To jsem viděl;
ale kde je tvůj rytíř, u všech všudy čer-
vů!
IOŇ Sedí vedle tebe.
POHLAV (úzkostně) Kde?
IOŇ Tobě po pravici.
3
OHLAV (Vyskočí a utíká doprostřed jeviště.)
Buď jsem oslepl, anebo - anebo IOŇ
Anebo co?
LEPOHLAV Nebo umíte čarovat!
JEHOŇ Nezavírals nás tu sám?
LEPOHLAV Zavíral. Ale to vaše víno!
JEHOŇ Neodnesl jsi klíče ve vlastní ruce?
LEPOHLAV To všechno ano. Ale kdepak je u všech
všudy ďáblů tvůj rytíř?
JEHOŇ Tady se posaď a čekej, až se navrátí.
LEPOHLAV Odkud?
JEHOŇ Sedm set mil odtud.
LEPOHLAV Jak? Kudy zmizel?
JEHOŇ Tou samou silnicí, kterou vítr, světlo,
zvuk, pára a dým jezdí!
LEPOHLAV (Couvá.) Kdo je to ten tvůj rytíř?
JEHOŇ Střízlík a orel, slon a sysel v jedné osobě.
Co slunci je zamezeno, totiž vnitřnosti
země, tam je on doma. Z vašeho
hradu dnes udělá kůlničku akorát na
dříví a zejtra město jako Kutná Hora
i s mincovnou.
LEPOHLAV (Dodává si odvahy.) Hahaha, a tebe
nechá ve vězení šestadevadesát stupňů
hlubokém?
JEHOŇ Protože ví, že se ztratím jako on, když
se mi tady přestane líbit.
LEPOHLAV (mezi smělosti a strachem) Aj, prosím
tě, ztrať se odtud.
JEHOŇ Hned, hned. Udělám jen kolem sebe
kruh lidskou krví, kterou si z tvého těla
vyprosím; zavolám na svého rytíře:
Hadry - Hadry - Hadry - Hadriáne!
(Vtom se ozve liřmotná rána ti na prahu
se zjeví duch v úplně bílé zbroji.)
VÝJEV ČTVRTÝ
JEHOŇ Co to?
LEPOHLAV Svatí a světice!
JEHOŇ Hu! Ze bych svým lehkovážným čarováním
mrtvé z hrobů přivolal? - Ono to
chce. abych je oslovil. Zlý člověk jsem
nikdy nebyl - náhlou smrt nebe na
mne nedopustí - zaklínám tě skrze
sbory andělské! Kdo jsi?
DUCH (temným, hlubokým hlasem) Hadriáne
z Římsů!
JEHOŇ Mého rytíře to volá?
-JSEM»»*
63
DUCH
(EHOŇ
DUCH
EHOŇ
)UCH
EPOHL
'UCH
:HOŇ
UCH
HOŇ
JCH
»OHI
ION
'OHI
OŇ
Hadriáne z Římsů!
Není ho tady.
K Hadríánovi z Římsů mluví krve
prázdná ústa má; mluví ale skrze sluhu
jeho, srdnatého Jehoně.
Mluv, strachovaný stíne! Kdybys jedním
dechem celou knihu vyslovil, slovo
od slova do písmenka to vyřídím.
Přicházím ti děkovat, Hadriáne z Římsů!
-
AV CNastrkuje uši.)
Spáchav hřích veliký, usmrcen jsem
byl ve vězení tomto před šesti sty léty.
Tak dlouho musím bloudit, až bytost
beze vší viny a skvrny v tuto tmavou
kobku uvržena bude.
Můj rytíř je nevinný jako káčátko.
Horoucí skála z duše mi spadla a lehce
jako jarní větřík do věcných rozkoší se
ubírám. Prve ale budiž mému vysvoboditeli
odměna, která, ačkoli nepatrná,
velikého zblouzení jej vystříhá.
Mluv, vítaný nám duchu!
Abyste se bez odporu z tohoto hradu
dostali, postarám se já. Nato ale s větrem
o závod na Kamzíkov odcválejte,
a Hadrián z. Římsů ať se jako ohně
chrání dcery Celakovské. Neboť věz,
spojí-li se s kuměnou, za třikrát pět
dnů smrti násilnou z tohoto světa musí.
(Bouře se strlute, on odejde.)
AV Ohy!
Ha, tys tu ještě, krtku! - Tak mě odsud
vyved.
.AV Ale co tomu řekne rytíř Světislav'.'
Neslyšcls, Že beze všeho odporu z vašeho
hradu půjdeme'.' Honem!
(Přesmoc jej odtáhne.)
VÝJEV PÁTÝ
ytiřovo bydliště z prvního i druhého dějství.
IHN A
ÍŘ
< Prosebně dobíhá za otcem.) Jen několik
měsíců, otče dobrotivý!
Ani den! Ani hodinu! Můj přesýpací
kalendář se navíc ucpal!
RUMÉNA Než bych si tak nakvap Hadriána vzala,
to mne raději zavři do kláštera.
RYTÍŘ Udělám ti klášter ze svého hradu. Máli
můj kmen i s kořeny uschnout, ať se
aspoň tento kus země tvých slavných
otců ve vinici Páně obrátí.
RUMÉNA (lítostivě) Otče, prosím, pošli jej na
Kamzíkov s nepořízenou. Vždyť je tobě
a všem rytířům v kraji tak neroven
a nepodoben. Naproti němu můj Zelmír
-
RYTÍŘ Želmír - tvůj Želmír -? To je ten tvůj
kvetoucí mák - ?
RUMÉNA Ano, otče, toho miluju.
RYTÍŘ Hromy a blesky! Kdy, kde a jaks jej
poznala?
RUMÉNA U svaté Anny na pouti.
RYTÍŘ Ohni a smrti! Pokoutně se o mou dceru
ucházel! To rytířský synek nikdy ne-
udělá!
RUMÉNA Však on, otče, taky rytířem není!
RYTÍŘ Cože? Tak kdo je to ten Želmír?
RUMÍ-NA Otče - nevím. - Oděv jeho je toliko
rolnický, ale RYTÍŘ
Rol - (Spráskne nad ní ruce.) Dítě,
dcero, krvi čelakovská! - Kdo vás sve-
dl?
RUMÉNA (zaražena) Želmír říká, že anděl naší
milosti.
RYTÍŘ Ďábel vaší hříšnosti! - Kde jste se
scházeli?
RUMÉNA V hájku.
RYTÍŘ Za bílého dne?
RUMÉNA Za jarního jitra, a
RYIÍŘ A?!
RUMÉNA Někdy v první soumrak.
RYTÍŘ Ohni .1 smrti! A nevidélas za každým
stromem stát svou rozhněvanou mat-
ku?
RUMÉNA Otče! - Vždyť již dávno umřela?
RYTÍŘ Já bych byl rakev rozštípal a vyřítil se
na tebe jako ohnivý drak! - Zelmírovi
řekneš, aby zejtra. než se smrkne. na
mém hradě se zastavil.
RUMÉNA (Obživne.) Zeltnír by přišel už dávno,
kdyby se tě nebál!
RYTÍŘ Bojí - bojí se mne? (Zařve ze všech
65
sil.) Cožpak si mu nepověděla, jak dobrý,
jak mírný, jak povolný je otec
tvůj?
VÝJEV ŠESTÝ
rTÍŘ (k přicházející Jenovéfě) Jak na zavolanou!
Povězmi, za koho se ve dne
v noci modlíš
NOVÉFA To je divná otázka.
'TÍft Obětovala jsi také někdy Otčenáš za
blahomravnost našeho rodu?
NOVÉFA (s údivem) Tisíc.
'TÍR Tvá motlitba je mělká - do nebe nesa-
hající.
SOVÉFA Co si mám o tom myslet?
TÍR Co chceš. - Co chceš?
NOVÉFA Nemohu spát, pokud se to neblahé
klubko nerozvine, nebo nepřesekne.
TÍŘ Jaké klubko?
JOVÉFA S těmi Hadriány.
TlR Je rozvinuto, rozuzleno, v halenu seštrikováno.
Kiliánův syn se bude ctít,
a podvodník ať dozrává k trestu.
JOVÉFA Ty už znáš Kiliánova syna?
I'ÍR Podle otcova listu, ano.
JOVÉFA A na kom je devatenáctiletý neduh více
vidět. Na hořejším, nebo na dolejším?
ríR Neduh? Na dolejším; ale všecko ostatní
sedí. Mám své oči.
OVÉFA Tedy jsi musel vidět, jak mu nesnáz
malovala čelo, když ses ho vyptával na
otce?
IR To - (Jitko hv si něco připomínal.) to je
pravda.
OVEFA Jak mu zbrojnoš, který se choval jako
jeho velitel, takřka slovo za slovem na-
povídal?
IR To - to je také pravda: ale DVÉFA
Stopuj ještě dál.
ÍR Nu, jak? Jak?
3VÉFA Jeho náchylnost k pití a ty sprosté, nechutné
posuňky mezi pitím.
ÍR (Kráčísem a lam.) Hra - hm! (Zastaví
.ve.) Sestro! Kdybych byl skutečného
Kiliánova syna do vězení poslal JENOVÉFA
Jako žes poslal!
RYTÍŘ TO by mne šeredně mrzelo.
VÝJEV SEDMY
LEPOULAV (Přikvapí ještě uděšen.) Pane rytíři,
strašlivé věci se dějí nad hradem i pod
hradem. Ten skuhravý Hadrián je kouzelník,
v tom okamžení tisíc mil od
nás, ve vězení ani stopy po něm. Zjevil
se tam s děsným praskotem duch, prapraotec
rodu Hadriánova - ten straší
již šest set let ve všech dílech světa nevinný
Hadrián ho vysvobodil a on
mu za to radil, aby si naši slečnu nebral,
protože její manžel za třikrát pět
dní se musí se světem rozloučit.
RYTÍŘ Člověče, kdes za tu krátkou dobu nabral
tolik nesmyslů?
LEPOHLAV To všecko je strašlivá pravda.
RYTÍŘ (Chodě.) Na mém hradě bylo až
podnes tak ticho, že se obávám, abych
tou dnešní bouří o svůj dobrý rozum
nepřišel.
VÝJEV OSMÝ
SRPOS (podroušený)
Měla jsem holoubka
v truhle zavřeného,
ontě mi vyletěl
do pole širého,
do pole širého
na zelený doubek - (Vstoupí.)
tam pak si zavrkal
můj zlatý holoubek! - Juliu!
(Všimne si toliko Kuměrty.)
Ejhle, tu nacházím ještě slečinku!
Nevrkej. nehoukej.
můj zlatý holoubku! Nač
tu právě myslíte, slečno Rum Rum
- Rumanina vám říkají, že?
RUMÉNA Aj. Ruměna!
SRPOŠ Ruměna. Hehe! Má spanilá Ruměnka
má krásný nosejček. Ó, já umím trtilo-
67
vat! Rozplynu se láskou jako hlemejžď
sluncem TÍR
Pojď sem. Licho-Hadriáne! Máš nevěrného
zbrojnoše. Před chvilkou na tebe
vyzradil, že nejsi Hadrián.
POŠ Co? Že nejsem?
TÍR Ze jsi podvodník.
POŠ To si vyprosím! On je podvodník! Já
jsem počestný žoldnéř! Sliboval mně
chaloupku s paloučkem a kravičku,
budu-li na svém stát, že jsem Hadrián
z Římsů.
•JOVÉFA Bohu budiž věčná chvála! Jednoho
Hadriána máme z krku. (Odejde.)
Jaks přišel k listu, kterýs mně podal?
On mi ho dal do ruky.
A kdo to je?
Předtím jsem ho nikdy neviděl. Když
jsme se sešli, měl na sobě rytířský oděv
a byl celý takový vysoustruhovaný VÝJEV
DEVÁTÝ
IÉBOR (Přichází a švitoří.) Na vašem hradě,
rytíři, je nepokojná noc. Bůžkové spaní
a snů s netrpělivostí čekají na svou
každodenní oběť.
Mne tu snad již nebude třeba - ?
Jen hezky zůstaň. A dej se do toho.
(Přitočíse k Srpošovi.) O čem lady byla
řeč?
(hlasitě) O vaší nepočestnosti.
(k němu) Zbláznil ses?
To jsme si dnes ráno neřekli! Slibovat
mi do očí chaloupku, palouček, kus role,
kravičku k tomu a po straně mi na
cti utrhat!
'¿BOR Můj nešťastný Hadriáne!
>Š Žádný Hadrián!
¿BOR (k rytíři) Probůh vás prosím, pane rytíři.
raďte, pomožte, to je rána! Můj mladý
pán má již po deset let každoročně
hlavničku, a ta jeho mozek již tak rozviklala,
že na něj bezsmyslnost skoro
každý měsíc přichází. A ta jeho nešťastná
vína žízeň k tomu - rychle
RYTÍŘ
SOBÉBOR
RYTÍŘ
SOBÉBOR
RYTÍŘ
SR POŠ
SOBÉBOR
RYTÍŘ
SOBÉBOR
RYTÍŘ
SOBĚBOR
RUMÉNA
RYTÍŘ
SOBÉBOR
RYTÍŘ
SOBÉBOR
s ním na lože! A máte-li kousek ježkové
palice nebo bláznivého lilku, to mu
v mléce svaříme, to mu pomáhá. (Chce
Srpoše přesmoc odtáhnout.)
(Vstoupí mezi ně.) Tak dost! Co tu ten
sprosťák pověděl, je k pravdě podobno
jako zvonek k zvonku.
Stará píseň. - Vydával se za žoldnéře,
že?
Tak jest.
Ze je chatrčníkův syn?
A že rytíře Kiliána co živ neviděl, co
živ o něm neslyšel a jenom kvůli tvým
slibům se stal jeho synem, (k Srpoši) Je
to pravda?
Čistá pravda.
Vidím, že hra moje se končí. Nuže,
osud je proti mně a mému úmyslu. Poddávám
se tedy, přiznávám se, že
můj otec je stavu rytířského a je vám
znám jako dobrý přítel. Já jsem (netrpělivě)
Nu, kdo?
Hadrián z Římsů.
Kýho šlaka!
Jsem Kiliána Blyskotův syn, Hadrián
z Římsů, na vaše pozvání vypraven,
abych vaší ušlechtilé dceři jako ženich
podal ruku.
(pro sebe) To je můj konec!
A byl jsi devatenáct let nemocný?
Nebylo a není tomu tak.
Což nemám Kiliánův list?
O list Kiliánův byl jsem na cestě oloupen.
Poslal jsem tedy svého zbrojnoše
k otci, aby mu nehodu oznámil a aby
mi přinesl nové osvědčení. Zatímco
jsem na něho čekal v krčmě, poněkud
jsem se nudil. I vzešla ve mně taková
myšlenka: Jdeš si pro nevěstu, kterou
jsi nikdy neviděl, jako ona tebe. Jestli
tě miluje, zjistíš až po sňatku, totiž, až
bude pozdě. Objev se tedy na Celakově
co Hadriánův sluha a slečnu Ruměnu
v jejím pocitu pozoruj. Avšak můj nově
stvořený Hadrián, toho času pán a velitel
můj, musel být muž, jenž by se
jí hned v prvním okamžení znelíbil.
69
I popsal jsem ho podle své chuti tak
mistrnou nikou, že by to sám otec od
své vlastni ruky nerozeznal. Jako zběsilý
jsem pak hledal žádoucího Hadriána.
až konečně pod vaší lipou tento hloupý
a poctivý Srpoš Hloupý
a poctivý! Otec můj říkával,
tyto dvě vlastnosti že nejdéle vytrvají.
Ze jsem měl štěstí je vidět z toho, že
můj Hadrián v listu se mu zcela podobá,
až na to oko.
To mně na pomoří baltickém vyteklo.
Nuž, co hodláš nyní dělat?
Budu čekat, až přijde můj zbrojnoš což
se nanejdýl musí stát do zítřejšího
večera - a pak s písmem otcovým v ruce
ve vší synovské pokoře a šetrnosti
budu prosit o vaši spanilou dceru.
1ÉNA (úzkostně) A ta spanilá dcera bude prosit
otce, aby ji tobě nedával.
ÉBOR Tedy raději tomu umíravému?
IÉNA Žádnému Hadriánovi!
ÍŘ (Chodě, pro sebe.) Tedy jsem toho neduživého
přece jenom poslal do vězení
zaslouženě. - Zítra se to dokáže. Nuže,
Hadriáne! Do zítřejšího večera
budiž Kiliánovým synem. Ale nepřijede-li
zbrojnoš anebo tě dostihnu v klamu
a ve lži, zhasne se západem slunce
i tvá sláva a škaredý jako mračná noe
bude tvůj osud.
VÝJEV DESÁTÝ
/El'A (s horlivosti) Bratře, všecko je pravda!
Duch 11a ně přišel s nesmírným praskotem
-
Klam a podvod!
'ÉFA Duch rytíře, který tady před šesti sty
lety k smrti byl utrápen.
Bláhová, náš Čelakov teprv dvě stě let
stojí!
ÉFA Zeptej se Jehoně.
A Jehoň je kdo?
ÉFA Hadriánův počestný zbrojnoš.
Hromy a blesky ať ve vězení shnije!
JENOVÉFA Ten nevinný?
RYTÍŘ Je vinen stejně jako jeho skuhravý ve-
litel!
JENOVÉFA Hadrián z Římsů?
RYTÍŘ Tu stojí Hadrián z Římsů.
JENOVÉFA Kde - ?
RYTÍŘ Tady. To je ten pravý.
JENOVÉFA Bože chraň nás Hadriánů!
DĚJSTVÍ ČTVRTÉ
Jizba hostinská na hradě.
VÝJEV PRVNÍ
JEHOŇ Být vámi, mohli by mně zlaté doly dávat,
tu Ruměnu bych si nevzal.
HADRIÁN Já ji také nechci! - Ale jak se na mě
otec podívá? Co? Jak se na nás na oba
podívá?
JEHOŇ Řeknete, že se vám nelíbí.
HADRIÁN Jenže ona se mi musí líbit.
JEHOŇ Když vám to ale Prozřetelnost takříkajíc
ústně dává, že s ní budete nešťastný,
že se po vás rytíř Smrtonoš svou ostrou
kosu již ohání? Snad nebude náš starý
rytíř chtít vaši smrt?
HADRIÁN (plačtivě) A za třikrát pět dní že musím
již z toho světa?
JEHOŇ To víte, takový duch, ten to musí vědět.
HADRIÁN A kolik to dělá dohromady?
JEHOŇ Něco přes dvě neděle.
HADRIÁN Ani ne dva roky?! - Co já si jen počnu.
VÝJEV DRUHÝ
HADRIÁN Přinášíte nám pomoc, slečno krásná,
ušlechtilá?
JENOVÉFA Zůstal váš úmysl pevný, že se
s Ruměnou nedáte zasnoubit?
HADRIÁN Vždyť bych musel - za kolik?
JEHOŇ Za dvě neděle.
HADRIÁN - za dvě neděle umřít.
JENOVÉFA Dobře. Tedy pojdte se mnou.
DRIAN
40VÉFA
DRIAN
OVÉFA
DRIÁN
OVÉFA
)RIÁN
)VÉFA
)Ň
Kam -?
Na mou zahrádku. Slunce tam tak
krásně vzešlo, jako by příroda slavila
jitro svého narození, tím se posilní vaše
prsa.
Uvidí-li mne ale rytíř Světislav Světislav
vzal všechny na lov.
Ale jeho dcera Snad
se nebojíte děvčete?
Budu, budu statečný, že se všichni zhrozí!
Řeknu jim do očí, žejsem si pro smrt
na Čelakov nepřišel a že nebudu trpět,
aby se nějaký poběhlík za mé počestné
jméno schovával, a že si svou osobnost
vzít nedám, a nedám, a nedám Pojdte,
jen pojdte, pokud je hrad
prázdný. (Odvede jej.)
(sám) Kdybych měl vypravovat, co
jsem včera a dnes slyšel a viděl, musel
bych mít krk jako velbloud dlouhý
a jazyk v něm široký jako křenový list.
Tak to je, když se člověk s třicetiletým
dítětem pustí do světa. (Odejde.)
VÝJEV TŘETÍ
irvniho dějství. Sbor lovecký z bradu přichází,
tli mají lovecké rohy přes sebe. r rukou kopí.
Tuto lípu, budoucí můj synu, vysadila
sem má pravice a pod její mladičkou
střechou jsem sedával se svou panenskou
nevěstou. Dočkám-li toho, budu
tady své vnoučky učit v knize přírody
číst. llolaho, trubte a zpívejte, váš rytíř
se stal o půl věku mladším! (Se
Soběborem po můstku odchází.)
(Troubí, jiní k tomu znívají.)
Krásné jitro
hájem září,
srnci si v něm hopsují;
v luzích kanci
jako plavci
kaluhami veslují.
Krásné jitro
hájem září atd. (Za ry tířem s ozvěnou
odcházejí.)
VÝJEV ČTVRTÝ
(Vystoupí protějším stromovím.) Tam
táhnou a radují se, všude rozkoš! Jen já
se od stromu ke stromu loudím a jsem
nešťastnější než zvěř.
Zelmíre! {Objeví se.)
Ruměno, má drahá dívko!
(Uchopí jej za ruku, dopředu jej vede.)
Ó, Zelmíre, kdybych ti měla povídat,
kolik děsuplných chvil jsem včera pře-
stála!
Je tvá ruka ještě nepoutána?
Již jsem byla tvá, již mně otec kázal
v první dnešní soumrak tebe na hrad
objednat.
Proč se tedy rmoutíš?
Slyšels již o dvou Hadriánech?
Slyšel.
Jeden byl již ve vězení. Druhý v klamu
postižen a převeden Můžeme
tedy doufat!
Ale teď se přihlásil třetí.
Ještě jeden?
Zelmíre, toho třetího se bojím.
Je snad mladý?
Je.
Sličnotvářný?
Je.
Miluje tě?
Zdá se.
A ty - ?
Kdybych neznala tebe a musila mezi
nimi volil Volila
bys třetího? Ilahaha! Miluješ
mne jen z nezkušenosti. Ze jsi jakživa
slavíka neslyšela, oblíbila sis píseň
pěnkavy; že jsi k růži nikdy nepři voněla.
zdá se ti fialka nejvoňavější. - Ha!
(Odkvapí.)
Zelmíre! (Odejde.)
VYJEV PATY
(Jako žoldnéř, přijde a ohlíží se.)
Budiž Pánbůh pochválen, že jsem opět
!
Srpošem! Mohli by mně plnou ves
chaloupek dávat a skot velký k tomu,
nebudu již rytířem! Celou noc se mi
o tom zdálo, úl plný sršní se kolem
mne rojil a všecko to bzučelo:
Hadriáne, Hadriáne!
VÝJEV ŠESTÝ
SRPOŠ Kýho draka, totě Jehoň?
JEHOŇ (pro sebe) To jednoočko jsem již někde
viděl.
SRPOS (pro sebe) Ten jim zajisté utekl z věze-
ní.
JEHOŇ (taktéž) Ať mne velryb spolkne, to je
ten nepravý Hadrián.
SRPOS (taktéž) Hradní lid není doma a on by
rád upláchl.
JEHOŇ (taktéž) Co se všichni odebrali na lov,
proměnil se v žoldnéře a hodlá prch-
nout.
OBA (K sobě se blíží a vzkřiknou najednou,
sebe popadajíce.) Stůj!
SRPOS Ani hnout!
JEHOŇ Zůstaneš tady!
SRPOS Hledáš díru, kudy hodně vítr táhne!
JEHOŇ To ty by ses rád vykradl.
SRPOS Necloumej se mnou!
VÝJEV SEDMÝ
l.EPOHI.AV lle, pomalu! Nechte se!
SRPOS Nepouštěj ho!
JEIIOŇ Pevně ho drž!
SRPOS Utekl vám z vězení!
JEHOŇ Chce se vykrást!
LEPOHEAV U všech všudy hřebců, tiše! Chopte se
jich. odevzdejte je hradnímu! (V lese
nastane veliký hřmot a křik.) - Tam se
stalo nějaké neštěstí! (Přes mostek odběhne
do lithii.)
ŽOLDNÉRI (Se chopí Srpoše a Jehoně.)
SRPOŠ Počkej, ty křivoruký buvole!
JEHOŇ Těš se. ty jednooký chrobáku!
(Všichni odejdou.)
VYJEV OSMY
Rytířovo bydliště. Všecko, jak bývalo.
Pro veliký Bůh, Zelmíre, ty krvácíš!
Nevím o tom.
Tady - a tady - co se stalo?!
Nic - nic!
Vždyť máš obé ramena v krvi - zavolám
strýni Jenovéfu na pomoc (Držíji.)
Zůstaň tady.
Úzkostí umírám - kdes byl, Zelmíre?
Byl jsem - (Mrští ramenem.) Tvůj otec
se vrací z lovu - mne tu ještě nesmí
spatřit. (Schová se.)
JENOVÉFA A ten pacholík, bratře?
RYTÍŘ Ano, kdo to byl -? Rozeslal jsem lid.
aby ho hledal.
RUMÉNA Zaslouží si velkou odměnu.
RYTÍŘ Též i Hadrián si dnes zaslouží uznání.
Já mu v duchu slíbil neskonalou přízeň
a dnes večer tě jemu zasnoubím.
RUMÉNA Ale otče RYTÍŘ
Ať mi kolos hřebce schvátí, Hadrián
dostane tvou ruku ještě dnes!
ZELMÍR Óh!
RUMÉNA (Lekne se a chvěje.)
RYTÍŘ Co to bylo? (Objeví Želmíra.)
VYJEV DEVATY
TÍR Hadrián dokázal, že je Kiliánův syn!
Zajisté sta takových srstnatých šelem
přitáhl jsem za vyšklebené zuby, ale
s tím dnešním dáblem jsem se nikdy
nepotkal! Již jsem myslel, že Hadrián,
který s ním hrdinsky zápasil, mu kopí
pod plecem žebry prohnal, když se na
to neštěstí na hladkém mechu nohy
pod ním smeknou a kanec jde přímo na
mě. I chystám se k boji, napřáhnu svou
ocel a jedu mu s ní do slintavé tlamy,
že mu všecky vnitřní roury od jícnu až
na zadní bránici roztrhám. Avšak výsledek
byl zcela jiný. Co syrovou třtinu
přehryzne ten ďábel mé kopí, zachrochtá
na mne s okem jiskřícím, vyplije
bodec zapěněný a neplatná rukověť
zůstane mi v ruce.
IÉNA Otče!
ÍR Smrt mne měla v kole.
)VÉFA Ó nešťastné jitro!
Ř Tu vám vyskočí z houští selský mladík,
útlý, ale statný jako mužný lev.
A jako by to byla ovce, popadl kňoura
holýma rukama, a než se kdo nadál,
podtrhl mu všecky čtyři paznehty
a vláčel jej po skalinách tak dlouho, až
z té vzteklé potvory vytřásl černě černou
duši.
VÝJEV DESATY
RUMÉNA Bože, buď nápomocen!
RYTÍŘ To je on! Dej se k prsům přivinout, ať
ucítíš, jak vděčně mé srdce bije!
(Obejme ho.) Ha, do čeho jsem to šáh?
Tuto krev vycedils pro mne a pro mne
tuto bolest snášíš! - Honem, sestro, nanos
sem ty své byliny, co je v sroubku
sušíš!
ZELMÍR Ó, nesnášejte léky neplatné! Jediná bylinka
může mé rány zacelit, a ta kvete
mezi námi.
RYTÍŘ Jak to nebo co?
ZELMÍR Dejte mi, rytíři, ruku své dcery,
a v rozkoš neskonalou obrátí se moje
bolest!
RYTÍŘ Hoho!
RUMÉNA (Padne otci okolo krku.) Otče, otče, je
to můj Zelmír!
ZELMÍR Vaši dceru miluji srdcem plným lásky
a jsem hotov všecky mravné sily obětovat.
abych bohdá její dlouhý život
oblažil.
RYTÍŘ Jinochu, jinochu, zjevil ses nenadále.
nanejvýš jsi mne překvapil; leč ještě
mnohem podivnější je tvá žádost.
RUMÉNA Prosím tě, otče!
ZELMÍR Vyslyšte ji. rytíři Světislave, a v okamžením
shodím stav i oblek, které na
mne láska k vaší dceři vložila. Též i ve
mně proudí krev rytířská.
YTÍR Proč jsi skrýval tento stav svůj?
ELMÍR Vědomí mne přetvářilo, že nejste mého
rodu ctitel, že jste mne dřív nenáviděl,
než dospěli moji smyslové.
YTÍR Nenáviděl - tebe? Kdo jsi?
ELMÍR Myslimírův syn.
VTÍR Ha, syn mého nepřítele!
ELMÍR Ó, vylučte z paměti dávné rozboje, tak
jako je i otec můj před svou smrtí v sobě
udusil!
ÍTÍR CO to slyším? Otec tvůj již mrtev?
•LMÍR (Přisvědčí.)
JMÉNA Otče, odpusť, a bude tobě odpuštěno.
NOVÉFA Bratře, pomni TÍŘ
Přestaňte! Nevezmu svůj hněv s sebou
do hrobky. V pokoji ať odpočívá
Myslimírův prach.
LMÍR Ó, doživotně žehnat budu k vašim luhům
cestu!
MÉNA Nekonečné díky, otče!
TÍR Nežádej, abych činil nemožnosti.
Ruměnina ruka je již zadána.
.MÍR (úzkostně) Není, není, ještě přece není!
I'ÍR Dost! Je pozdě. Hadrián má obnovené
slovo a styděl bych se do rakve se složit,
kdybych mu je zrušil.
VYJEV JEDENÁCTÝ
ÉBOR Kde je ten velechrabrý Bivoj - ha, Žel-
míre!
MÍR Soběbore! (Obejmou se.) Co tě sem
přivedlo?
ÉBOR Moje starost o tebe.
IR (Hněvivě mezi ně kročí - Sohěborovi
se přísně dívá do oči.) Hadriáne z Řím-
sů!?
SBOR Ach, náš šlechetný rytíř -?
4ÍR Proč jej nazýváte Hadriánem?
R Protože je Kiliánův syn!
<1ÍR Jaký je toho smysl?
R To ví Belzebub!
ÍBOR A já. - Želmír je můj drahý přítel.
Věděl jsem, že miluje Ruměnu, že si
ale netroufá se ohlásit, dokud si sobě
slavnou pověst mečem nevydobude.
JENOVEFA
ŽELMÍR
SOBÉBOR
ŽELMÍR
SOBÉBOR
RYTÍŘ
SOBÉBOR
RYTÍŘ
SOBÉBOR
RYTÍŘ
Dozvěděl jsem se, že Hadrián z Římsů
k Celakovu táhne, aby se tam s jedinou
dcerou zasnoubil. Tomu jsem musel
předejít. Dopídil jsem se listu, ve kterém
byl úd po údu zobrazen jak v zrcadle.
Ten list jsem mu vzal a jiný jsem
mu - stejného písma, ale smyslu opačného
- podstrčil. Vše ostatní, statný
Světislave, je už vám dobře známo.
My jsme to prohlédli hned, že bratře?
(Odkvapí.)
Tys byl tedy jeden z Hadriánů?
Ten třetí. Ty ale věz, příteli můj, že
jsem se jen snažil tvou Ruměnu uchránit
nemilého sňatku.
A druhý?
Byl počestný žoldnéř.
(prudce) A první -?!
Je ten pravý s tělem i s duší.
Co jsme jej dali do vězení?
Ten samý, po pořádku vlastně druhý.
Tolik lží za jeden den! Ale kdybych
měl tisíc dcer Ruměn, tobě žádnou ne-
dám.
VÝJEV DVANÁCTÝ
JENOVEFA (Přivádí Hudriána.) Jenom směle krá-
čejte!
SOBÉBOR (k Želrnimvi) Tu je pravý Hadrián.
RYTÍŘ Ano, ano! Také mě to mohlo napadnout
dřív. Jak tu stál a stoji, tak byl
v prvním listu vyobrazen.
HADRIÁN Hleďte, rytíři! Povídal jsem. že jsem
Kiliánův syn. Já to musím vědět nejlíp.
RYTÍŘ Ovšem! Ještě jednou odpusť, a až se
s mou dcerou k otci navrátíš HADRIÁN
Je mi lito, rytíři Světislave. slečnu
Ruměnu musím pod vaší střechou ne-
chat.
RYTÍŘ Což se ti nelibí?
HADRIÁN Takto by se mi ještě líbila; ale já bych
přece jenom byl rád déle než třikrál pět
dní živ.
RYTÍŘ Báchorka!
JEHOŇ Žádná báchorka, pane rytíři! Víme, co
81
\N
IA
víme. Lepohlav byl při tom. ať to dosvědčí.
Mimo to slečna Ruměna je příliš
mladá a můj rytíř by rád. než k otcům
svým ulehne, syna svého ženě
zkušené, dospělé a usedlé odevzdal Totě
by si Hadrián musel mou sestru
Jenovéfu vzít!
Ano, ano! Přimluvte se u ní, tu si vezmu
'
\N
Vezměte si jej, rozmilá strýně, a zůstaňte
s ním u nás.
U nás je také dobře, slečno Ruměno.
Když v letním čase svítí slunce, chodíme
až na zahradu. Také máme hned
pod hradem háječek i
FA Kdybych se měla k tak velkému kroku
odhodlat, učinila bych jej jenom proto,
aby se váš neduživý věk do léčivých
rukou dostal.
\N Ano, to jsem - od paty až k hlavě samý
neduh! A to už je nějaká délka.
ÉFA Ale musíte mi slíbit, že nebudete žádné
jiné koření pít, než co vám nasbírám.
4N Žádné jiné.
ÉFA Žádnou jinou diviznu?
4N Žádnou jinou.
ÉFA Žádnou jinou zeměžluč? Pampelišku
a slézový květ?
Žádnou jinou.
Bůh vám oběma požehnej. - Pojď sem,
dcero! Ty jsi keř vinný, útlý, točný, ale
slabý. (Vede ji k Želmirovi.) Tady stojí
statný jilm, o něhož pevný život radostně
se otáčej.
(/.ehnira objímajíc.) Můj Zelmíre!
Drahý otče!
VÝJEV TŘINÁCTÝ
\N
OR
AN
OR
*
OR
Skoro všichni máte za to, že na hradě
Celakově přes šest set let straší.
To byl mého praděda praděd.
Ten je již blahoslavený!
Není ještě, milý brachu! Hodlá ještě
půlstoletí po tom světě burácet.
Ach, dobře-li rozumím, ten duch -?
Byl jsem já.
RYTÍŘ Opakuji, kdybych měl ještě tři sta
Ruměn, tobě ani jediné!
SRPOŠ Dřív, než zcela odejdu, rád bych se pánů
rytířů zeptal, není-li tady pro mne
službičky?
SOBÉBOR Staneš se nyní svým vlastním sluhou.
SRPOŠ Tím jsem již pětadvacet let.
SOBÉBOR Vykážu ti na svém statku chaloupku,
a tu budeš spravovávat; odměřím ti jitro
louky, a tu budeš hrabávávat; obdařím
tě korcem pole, a to budeš orávávat;
odpočtu ti deset oveček, a ty budeš
stříhávávat, a přiženou ti plavou kravičku,
kterou budeš pasávávat.
SRPOŠ (Jemuž mimovolně rty hrají.)
Vávatvávat, pětkrát vávat. Kdejakému
brouku na hradě a všem ptákům co
potkám, všem to budu zpívávávat!
(Odbčlme.)
RYTÍŘ Teď jsme všichni jedna mysl, jeden jazyk,
jedna řeč. A kdyby každý jiným
hlasem zpíval, přec to bude jeden souzvuk,
jedna hudba zvuků libosvorných!
Budoucnost nás bohdá přesvědčí,
že jsme pěknějšího cíle dojiti ne-
mohli.
n
í
Mhevna Ma Mahena v firtf
*0&ližná4,601 50 BAŇO