Vídeňské lidové divadlo JOHANN NESTROY D U II LETOR Fraška se zpěvy o dvou dějstvích Dúm fiyr Dům čtyř lei oř Pan Vykypěl bohatý soukromník Robert jeho syn Valpurga jeho dcera Pan Dřímota bohatý soukromník Edmund jeho syn Anežka jeho dcera Hucipuc čistič šatů Vykuk holič a kadeřník Pan Stejskal bohatý soukromník Kvido jeho syn Irena jeho dcera Pan Vejskal bohatý soukromník Felix jeho syn Marie jeho dcera Izabela pokojská u Vejskala Pan Bouřil Pan Hnípal rentiéři ze Štrasburku Pan Trampota Pan Veselka Paní Holubin- ková Pan Potmérád Trampotovi příbuzní Paní Pošmourná Jakub sluha u pana Bouřila Naneta pokojská Zuzana kuchařka u pana Vykypěla Babeta pokojská Gertruda kuchařka u pana Dřímoty Cyprián sluha Lizeta pokojská Brigita hospodyně u pana Stejskala Markéta kuchařka Tereza kuchařka Stefka služka u pana Vejskala Jehlička krejčí Dratvička švec Doktor Žvástal Doktor Chřástal Švihulka Mihulka Vejskalovi přátelé Čiperka Čtyři notáři Páni a dámy Dům ftyf leior Děj probíhá simultánně ve dvou pokojích prvního a ve dvou pokojích druhého poschodí v jednom domě. Rozmístění čtyř bytů z pohledu diváka: byt cholerika [červený] byt melancholika [šedý] byt flegmatika [Žlutý] byt sangvinika [blankytné modrý] Vpravo a vlevo se rozumí z hlediska herce. PRVNÍ DĚJSTVÍ [I. cholerický] .Obývacípokoj pana Vykypela v horním patře vpravo. Dveře uprostřed a po straně. V pozadí vpravo jsou nekašírovaná malá kamna. Pokoj je vymalován sytou červení [2. flegmaticky] Obývací pokoj pana Dřímoty v horním patře vlevo. Dveře uprostřed a po straně. V popředí rám na vyšívání Pokoj je vymalován žlutě. [3. melancholicky] Obývací pokoj pana Stejskala v dolním patře vpravo. Dveře uprostřed a po straně. V popředí malířský stojan s nedokončeným obrazem, vlevo stoleček a křesla. Pokoj je vymalován šedě s tmavými ozdobami, působí velmi pochmurna. [4. sangvinický] Obývací pokoj pana Vejskala v dolním patře vlevo. Dveře uprostřed a po straně. V popředí vlevo stůl pokrytý kobercem. Pokoj je vymalován blankytnou modří. DO m ílyf letor PttVNlVÝSTUP /Cholerický/ Naneta, Zuzana, pak krejčí Jehlička a švec Dratvička. /Flegmaticky / Babeta, Gertruda, potom Cyprián. / Melancholicky I Lizeta, Markéta, potom Dr. Žvástal a Dr. Chřástal. /Sangvinický / Štefka, Tereza, potom Švihulka, Mihulka a Čiperka. Cholerický naneta a zuzana t s jídelním lístkem v ruce I Je devět pryč a pořád nic! Jsme bez potřebných dispozic pro dnešní slavnostní trachtaci! Vrací se mladý pán domácí! Flegmaticky babeta a gertruda I s jídelním lístkem v ruce I Je devět pryč a pořád nic! Jsme bez potřebných dispozic pro dnešní slavnostní trachtaci! Vrací se mladý pán domácí! Melancholicky lizeta • marketa Is jídelním lístkem v ruce/ Je devět pryč a pořád nic! Jsme bez potřebných dispozic pro dnešní slavnostní trachtaci! Vrací se mladý pán domácí. Sangvinický stefka a tereza /s jídelním lístkem v ruce I Je devět pryč a pořád nic! Jsme bez potřebných dispozic pro dnešní slavnostní trachtaci! Vrací se mladý pán domácí! Flegmaticky Cyprián / vstupuje postranními dveřmi I Pán si šel právě zakouřit, až do oběda chce mít klid, vařte, co chcete, jenom by rád měl dost a musí mu šmakovat! Melancholicky doktor žvástal a doktor chřástal / vstupuji postranními dveřmi I Konzilium je nezbytné! Nakonec může umřít, ne? Konzílium je nezbytné! Sangvinický švihulka, mihulka a čiperka I V pO~ strannfch dveřích na odchodu I Poslední slůvko na pozdrav: příteli Veselko, buď zdráv! /Ještě se vrátí/ Nejlépe je den začít čím? Určitě dobrým šampaňským! Cholerický jehlička, dratvička /prvnľ s novým frakem, druhý s párem bot, vyběhnou z postranních dveří/ S ním není řeč! Sotva sem člověk vleze, pán vyvádí jako pes na řetěze! Pro každou hloupost se rozčílí, tady jsme nadobro skončili! Cholerický naneta a zuzana Jděte už, dokavad je čas! Na shledanou a přijďte zas! jehlička a dratvička Tak pojďme, dokavad je čas, pánbůví, přijdeme-li zas! / Všichni odejdou prostředními dveřmi I Flegmaticky babeta a gertruda Nejlepší bude jít, je čas, ozvěte se zas, prosím vás! cyprián Tak sbohem, všechno má svůj čas a po šlofíčku přijdu zas! /Všichni odejdou prostředními dveřmi! Melancholicky lizeta a markéta Tak sbohem, všechno má svůj čas! Pánové, zastavte se zas. 316 317 doktor žvástal a doktor chřastal Půjdeme! Všechno má svůj čas. Ukážeme se brzy zas. / Všichni odejdou prostředními dveřmi I Sangvinický š i f. f k a a tereza Panstvo už spěchá? Nemá čas? Tak tedy sbohem, přijďte zas! švihl i ka, mihulka a čiperka Má úcta! Všechno má svůj čas! Ukážeme se brzy zas! / Všichni odejdou prostředními dveřmi I D k Ľ h v V'VSTl P vykypel 2. DŔlMOTA 3. stejskal 4. v e jsk a l Melancholicky stejskal f v županu a se založenýmu rukama vejde z postranních dveří/ Tak dnes tedy zase přivítám svého syna. Prvorozeného syna mé drahé choti, která musela žel tak záhy opustit tento svět. IS hlubokým povzdechem se postaví před obraz na stojanu I Sangvinický vejskal /také v lupánu, zrovna vtančí postranními dveřmi I Tak ten můj ko-lohnát zase přiharcuje! Už se ho nemůžu dočkat, rošťáka! Musí být z něho ale pašák za ty tří roky, jestli se aspoň trochu potatil. /Postaví se před zrcadlo a samolibé si upravuje vázanku I Flegmaticky dřímota / v iupanu a s dlouhou fajfkou vycházízpostranních dveří/laV. dneska prej přijede náš Edmund. A jestli nepři-jede, taky dobře. Když se mladejm ne-stejská po domově, je to nejspíš proto, že jim nic nechybí. / Usedne do lenošky a kouří/ Cholerický vykypěl Iv iupanu vejde prudce ze strany/Kde se tak dlouho courá, ten arcilo-tr! Měl tu být už v osm! Žebra zpřerážet nevycválanci, kterej neví, jak má syn spěchat do otcovské náruče! / Vezme se stolu noviny, prudce v nich listuje a neklidně přechází sem a tam I Sangvinický vejskal já mu ukážu, zač je toho loket, jestli se nějaké přilíp na sukni! Ostatně, kluk má času habaděj. Holka musí nejdřív pod čepec! Pro ženskou není nikdy dost brzo na vdavky! Ale takový cucák má na nějakou semetriku ukřičenou vždycky dost času. / Utahuje povolenou strunu na houslích, které leží na stole I Flegmaticky dřímota Jenom aby už přijel i ten nastávající mé dcery, to by se mi náramně ulevilo. Svobodné děvče — to jsou ustavičně jenom starosti. /Klidné dál pokuřuje! Cholerický vykypel Člověk by z kůže vylít, když tady čte, kdo všechno přijel! Čerti sem nesou kdejakou verbež, jenom ten moula — můj kamarád ze Štrasburku si dává na čas! Melancholicky stejskal Už zanedlouho mou dceru spoutají pouta manželství. Kéž by jí růže štěstí kvetly déle, než mohly kvést této ženě. / Ukáže na obraz I Sama ještě kvetoucí růže musela uvadnout v temnotě hrobu. / Usedne ke stojanu a maluje dál obraz své zemřelé ženy/ Dům etyf letor TRETlvýstup 1. předešlý, valpurga 2. předešlý 3. PŘEDEŠLÝ 4. předešlý. marie Sangvinický Marie Iv elegantním negližé, přichází postranními dveřmi / No? Co říkáš téhle parádě, táto? vejskal Holka k nakousnutí! Jako bys mi z oka vypadla. Cholerický vykypel I volá postranními dveřmi/ Valpurgo! Slyšíš, Valpurgo! Sangvinický marie Hezká ženská je nejpěknější právě v negližé. Škoda, že se nechodí v negližé taky na bály. Pak by se teprv poznalo, která se má čím chlubit a která má co skrejvat. Cholerický vykypel Ivelmi zlostně I Valpurgo! Hrom do tebe, ženská, copak neslyšíš? valpurga I vejde postranními dveřmi/ Copak, copak? To je křiku pro nic za nic. vykypel Jestli ještě jednou nepřijdeš, hned jak tě zavolám ... valpurga /prudce/Byla jsem až ve třetím pokoji a to je můj pokoj! Umím sebou sice hodit, ale než projdu třemi pokoji ... vykypěl Ticho buď! /Přechází prudce sem a tam I Sangvinický vejskal Tu svou nádheru by sis měla schovat — na přivítanou ženichovi! marie Pcha! Ženichovi! — Nechrne toho, táto! vejskal Ani se nenaděješ a bude ruka v rukávě. A pak to roztočíme! IHraje na housle Straussův valčík I Cholerický vykypel Vdáš se! valpurga No bodejť, taky doufám, že nezůstanu na ocet! vykypěl Vezmeš si toho, koho ti poručím! valpurga A když se mi nebude líbit? vykypěl Líbí se mně! Už jsem ho, pravda, fůru let neviděl. Ale je to kamarád ze studií. Jmenuje se Bouřil. valpurga Tak bouřlivej ten tvůj pan Bouřil zase nebude, aby dokázal ve mně něco rozbouřit! Nevezmu si ho! vykypěl Vezmeš! A bašta! Sangvinický vejskal Co je s tebou! To vidím poprvé, že stojíš jako přilepená, když hraju valčík. marie Protože ho mám tančit s tím tvým ženichem. Když to nebude ten, koho chci i já... vejskal Bude to ten, koho chci já! — můj starý kumpán Veselka. Neviděl jsem ho od studentských let, vejtržníka! marie Dej si pozor, táto, abych ti neod-tancovala s jiným! vejskal Můžeš to zkusit! marie Pak budu tančit takhle — /Zpívá tentýž valčík a tančí dokola I Cholerický vykypěl Nechci slyšet žádné odmluvy! valpurga Pusu mi zavřít můžete, ale mýmu srdci mlčet neporučíte! vykypěl Však já zatnu tipec i tomu tvý- mu srdci! Sangvinický vejskal To je úžasný, jak se ta holka přímo vznáší! Až mi to hraje v celým těle. / Tančí s ní, ona zpívá, on ji svým zpěvem doprovází; obtančí pokoj a vytančí postranními dveřmi I valpurga Cholerický Nemáte právo mě nutit! 318 319 Dům etyl lelor vykvpěl /vztekle/Marš do svého pokoje! AJe fofrem...! v alpurg a Já jdu, ale... vykypél Marš, povídám! Tradá...! valpurga lze všech sil se ovládá a odchází postranními dveřmi/ vykypěl /jde vztekle za ní/ čtvrtý vystup 1. prázdná scéna 2. předešlý. anežka 3. předešlý. IRENA 4. PRÁZDNA scéna Flegmaticky dřímota /velmi pomalu vstává a volá do postranních dveří/A-néž-kó! anežka /po pauze, zevnitř/ Hné-éd\ dřímota Ičeká u dveří/ Melancholicky stejskal /maluje/ Po devatenácti letech vidím ještě její rysy tak živě, jako by stála přede mnou. Mohu malovat její portrét zpaměti! Irena /vstoupí s pláčem postranními dveřmi I Tatínku! stejskal Proč pláčeš, Ireno? Irena Vy se divíte? Copak nepláěu každý den? stejskal Má tvůj dnešní smutek nějaký zvláštní důvod? irena Není nejhlubší ten zármutek, který nemá důvod? Flegmaticky dřímota /volá znovu IA-než-kó! anežka Hne-éd! dřímota Ičeká u dveří/ Melancholicky stejskal Ať paprsky radosti prosvítí dnes tvůj mlžný závoj slz. Čeká tě myr-tový věneček. irena Ten ozdobí leda můj rubáš do rakvičky. stejskal Ale ne! Jako nevěstě se ti zavine do vlasů! irena A kdo ...? stejskal Muž, kterému jsem dal slovo dřív, než ses narodila. Přítel z mládí. Postrádal jsem ho celou věčnost. — Můj drahý Trampota. irena To je hrůza!/Zakryje si tvář oběma rukama i Flegmaticky dřímota /volá znovuIJestli tu brzo nebudeš, Anežko, tak já počkám ještě chvíli. anežka /přichází postranními dveřmi! Vždyť jsem tady, tatínku! dřímota Co jsem se tě vlastně chtěl zeptat? Aha, už vím! Budeš se brzo vdávat. anežka Tak? — A pročpak? dřímota Protože to tak u děvčat bejvá! /Opět si sedne/ Melancholicky stejskal /vstal/ Přišlo to náhle a bez přípravy, já vím. Ale nezapomeň, že už před osmnácti lety si to přála tvá matka. A její vůle ti musí být posvátná, stejně jako mně. Flegmaticky dřímota Měl jsem kdysi za mladejch let kamaráda. Dobrák od kosti — nějakej pan Hnípal. A tomu panu Hnípalovi jsem dal písemně slovo. anežka Když dal, tak dal. Co se dá dělat? Melancholicky ireňa Nemohu ti vyhovět, otče. stejskal Ale ty musíš! Přála si to ona! irena Panebože! stejskal Tam shůry žehná tomu spojení. Pojď! /Odvádí ji zvolna postranními dveřmi I Flegmaticky anežka Ale já ho asi nebudu chtít, tatínku. Dům eiyf lelor dřímota Ty ho musíš chtít! anežka Tatínku, buďte tak hodný a nechte toho. / Usedá k vyšívacímu rámu I pAtý výstup 1. prázdná scéna 2. předešli 3. vykuk 4. hucípuc vykuk /vyjde během předehry středem a dá se do zpěvu I Melancholicky vykuk Jak z peřiny noci vyleze den, jdu honit svý kunčofty, hurá ven, ven k holení, stříháni makovic chic, ä la mode, třeba v nich není nic! hucipuc /vejde během předehry středem a dá se do zpěvu; je vyzbrojen kartáčem, plácačkou na šaty a nese několik párů čerstvě vyleštěných holinek/ I Vykuk a Hucipuc zpívají současně/ Sangvinický hucipuc Jak z peřiny noci vyleze den, jdu za svými kunčofty, hurá ven, jdu čistit prach z holin a nohavic! Ne, neznám nic horšího, vážně nic! Melancholicky vykuk Dnes odbydeš česání na to šup! I mladý maj na hlavě sotva chlup, zvlášť holení vyřídím co by dup. jsou fousatý víc než sám belzebub. Když kunčofty popadnu za nosy, pak nosy už vysoko nenosí, a když mi chce zákazník vynadat, co? Hubu mu namydlím a je rád! Sangvinický hucipuc J ak proháněj po mezích děvčata, maj kalhoty sakumprásk od bláta. Však povídám! Vyprášit z obou stran má potřebí kvádro i jeho pán. Melancholicky vykuk Kštice je vejloha, kebule je krám, krám jako každej druhej a dodávám, že vejloha může bejt jedna nádhera a majitel krámu úplnej chuděra. Proti mně tudíž i kapitalista je existence velice nejistá. Sangvinický hucipuc Jsem existence krajně nejistá, oč líp si žije kapitalista. Melancholicky vykuk Umět se ve světě otáčet — to je to první a nejhlavnější. Lip odírat bližní, než být sám odíranej. Raděj kadeřit ostatní, než se nechat kadeřit. Raděj přistrčit ženušku jinýmu, než si sám uvázat nějakou na krk. Sangvinický hucipuc Kdybych měl bejt živ jenom z toho, kolik párů bot za den vyblej-skám, to bych si moc vejskat nemoh. Jenže já se uměl narodit. Já jsem ten nejmazanější kos, co jich po světě chodí. A proto umím i jinač přijít k penězům. Melancholicky vykuk Všechno má svůj rub a líc — a zrovna tak i holič a kadeřník. Když se na to podíváme střízlivě, je to ta nejoby-čejnější profese pod sluncem: namydlit, ostříhat, naondulovat — a hotovo! Ale když se vezme v potaz, že jsme privilegovaní pomocníci tajných lásek, že jsme to my, kdo toho nahatýho chlapečka s lukem a zavázanýma očima postrkuje po jeho spletitých cestách po tyhle kulatý zemi... když se to vezme z tohohle konce, tak je v tom našem řemesle kus opravdovský poezie! Sangvinický hucipuc Čtyři různí mladíci z tohohle 320 321 Dúm domu se zakoukali do čtyř různejch slečinek. Pánové jsou na cestách a svoje zamilovaný psaníčka adresujou mně! A ještě se nestalo, abych některý z nich nosil ve svý bedničce dýl než nějakejch osum dní. Jak jenom zmerčím, že dotyčná slečinka je doma sama samotinká. navleču to tak, že jí ten dopis šikovně podstrčím. Jsem zkrátka mistr taktiky a intrikánskýho umění! Melancholicky kuk Že ty milostný avantýry v tomhle domě nejdou mýma rukama, to jenom dokazuje, že i takovej osud může být docela obyčejnej břídil. A to se nedá pochopit ani omluvit. Mrťafa, co vláčí v každý ruce sedm párů křápů, je tak drzej, že si troufá nosit milostný psaníčka ve svý umaštěný vestě! Ťulpas, co mu dal pánbu do kebule místo mozku krabičku s vixem, si troufá vymejšlet intriky. Zachtělo se mu mávat kouzelnou hůlčičkou lásky, místo aby se držel plácačky! Na písemný tajnosti srdce Sahá rukama, který nedržely v životě nic jiný-ho než kartáč na boty. To už je prosté horší než pěst na oko. Sangvinický hucipuc Ten odřichlup — ten Vykuk — chce na mě ušít tady v domě pytel. Melancholicky vykuk Ale ti čtyři galáni i s tím svým vykutáleným chargé ďaffaire mi to setsa-kra splatí! Kdo mě nechce za přítele, má ve mně mít nepřítele! / Zároveň s Hucipucem I vykuk Jenom ho zmerčím, a už mě čerti berou! Vzít ho do lisu, to je pro mě nej-větší možný blaho! hucipuc Jenom ho zmerčím a už mě čerti berou. Vzít ho do lisu, to je pro mě největší možný blaho! Šestý výstip 1. prázdná scéna 2. předešlý 3. PŘEDEŠLY, BRIGITA 4. předešlý. izabela Sangvinický Izabela /vchází postranními dveřmi! Jeminkote, on už je tady? Čekala jsem ho až zejtra. Co je pravda, to je pravda, jeho toužení po mně musí bejt úplně bezedný. hucipuc Představ si, Belo, takovej nečas a já už mám vyblejskanejch devatenáct párů střevíců. izabela No, ty nemáš pro duchaplný téma nikdy daleko. hucipuc To byla fuška! Úplně mé z toho rozbolela hlava. izabela No bodejť, něco takovýho ducha nepovznese. Melancholicky brigita /přichází postranními dveřmi/ Jézuskote, vy jste tady? No, to mám radost, milý pane Vykuku. vykuk S tím na mě nechoďte. Víte sama, že si na nějaký lichotky nepotrpím. Flegmaticky anežka lu rámu s výšivkou I Dneska si, tatínku, vůbec nevyjdete? dřímota /kouří i lenošce/ Ne, mám dnes strašnou spoustu práce. Sangvinický izabela Když se panská jako já podnese a věnuje svou přízeň takovýmu čističi, pak se musí ten obšťastněnej točit jako čamrda, aby dokázal, že... Dům řtyr letor hucipuc Holka zlatá, vždyť já se točím, ale s devatenáctima páry holinek ... izabela Mlč, sprostý otroku! Melancholicky brigita To je dneska u nás zase naříkání a vzdychání. vykuk To je v tý vaší slzavý putyce na denním pořádku. brigita Dnes je to úplně mimořádný. Slečna se má vdát za mužskýho, kterýho nemiluje. vykuk A co mně je do toho! Sangvinický hucipuc Sprostej otroku, říkáš? To bych teda rád věděl, jakej ty máš puvoár, takhle mě titulovat! Sama otročíš od božího rána do noci, kdežto já jenom do desíti dopoledne. Mně sice vynadá co chvíli leckterej nóbl pán do pobudů, ale když se v noci náhodou potkáme a nemůžeme se ani jeden trefit do dveří, připije si se mnou na bratrství! Tak! Melancholicky brigita Pan Vykuk je dnes nějak nabroušený! vykuk Houby nabroušeněji A jestli mi nedáte pokoj, tak má úcta! Flegmaticky dřímota Copak to vyšíváš, Anežko? anežka Ještě jste se na to nepodíval, tatínku? dřímota Nepodíval, Neměl jsem ještě čas. Sangvinický hucipuc Ipro sebe / Našfiupnul jsem ji. /Hlasitě/ Belo? izabela / stojí nehnute s odvrácenou tváří/ hucipuc Ty se na mě ani nepodíváš? Melancholicky brigita Ale malou prosbu mi pan Vykuk snad splní? vykuk To je otázka. brigita Vezme si tyhle tři ziaťáky a dá si skleničku vína na moje zdraví. vykuk /přijímá peníze / Uvidíme, co se dá dělat. Sangvinický hucipuc Ještě dnes dostaneš ode mě dáreček. izabela Od tebe? Ty hamoune, to bude asi pčknej prezent. hucipuc Buď ráda, že nejsem rozhazo- vačnej. Peníze nám budou dobrý, až spadnem z kazatelny. Melancholicky brigita Tu a tam si přece jenom na mě vzpomenete, že mám pravdu? vykuk Cože? Chcete mi podkuřovat? To stojí další zlaťák. brigita Vy jste ale netýkavka, pane Vykuku. vykuk No bodejť, já jsem moc drahocennej kousek! Sangvinický hucipuc Abys věděla, ještě dnes dostanu parádní diškreci. izabela Od kohopak? hucipuc Od čtyř slečinek tuhle v domě — až jim přinesu tu novinu, že jejich čtyři fešáci se dneska vrátěj ze studií. izabela Stejně už to vědí. hucipuc Když vědí, ať vědí. Ale já přinesu zprávu a shrábnu honorář. A ty mi teď přines pánovy šaty, mrknu se zatím nahoru k panu Vykypělovi. izabela Tak dobře. V očekávání tvého daru zůstávám tvá skromná Izabela. Sbohem! / Natáhne k Hucipucovi ruku k polibku a odchází postranními dveřmi! v Melancholicky brigita /poslouchala u dveří/ Slečna Irena jde. vykuk Pro mě za mě. brigita Musíte ji trochu povzbudit. vykuk Rád bych věděl proč. / Brigita odejde středními dveřmi/ 322 323 Sangvinický Hiicipuc Je to ušlechtilá bytost, tahle Izabela. Na dárky je jako drak, ale né že by byla chtivá. To je jí cizí. Bere je jenom jako důkaz, že na ni myslím. A protože chce, abych na ni myslel v jednom kuse, musím jí taky v jednom kuse nosit prezenty. Ale jenom samý vzácný věci, jinak by rejsnila. Ale né že by byla chtivá, kdepak! Je prostě ctibažná, protože ví, že si zaslouží jenom to nejkrásnější. Jo, jo, tak nenáročná dívka, to je drahej Spás, ale zato krásnej spás. sedmý výstup 1. hucipuc 2. předešlí 3. ' předešlý, irena 4. izabela Melancholicky Irena / vstupuje postranními dveřmi a vzlyká I Tatínek vám vzkazuje, že máte přijít později. vykuk Jak je libo, ale co to pomůže? Když přijdu pozděj, najdu slečnu stejně v slzách. A já — jak vidím někoho plakat - hned mě začnou pálit víčka a dostanu takový to neodolatelný puzení, až se taky rozbrečím. Irena Soucit leje balzám do zraněného srdce. vykuk Kapat balzám na rány — to není jenom lidská povinnost vůbec. To je víc! Je to především a hlavně povinnost holičů a kadeřníků. Irena Vy jste nikdy nemiloval? vykuk Ale jo! Něco jsem už v tyhle disciplíně taky dokázal. Často to byl sice jen takovej nesmelej pokus, ale šestnáctkrát jsem v tom byl až po uši. 324 Irena Copak je něco takového možné? |á mám jenom jednu lásku a i z té mi pukne srdce. vykuk Srdce zkrátka není jedno jako druhý. Některý je trvanlivější a víc se roztáhne. Flegmaticky dřímota Poslyš, Anežko, nezdá se ti, že sem táhne? Není to proto, že tam ty dveře jsou otevřené? anežka Taky se mi zdá. Až přijde Cyprián, řeknu mu, aby je zavřel. Melancholicky Irena Víte, že se mám provdat za muže, kterého mi určil otec? vykuk Jenom do toho řízněte! Berte ho! Lepší trest si pro nevěrnýho Felixe nevymyslíte. Irena Nevěrného? vykuk Eh, jsem to brepta, už je to venku. Ale dejte mi čestný slovo, že mě neprozradíte. Zaplet se s nějakou v Praze, vím to od jedné, co žije tady a co je zadobre s tou dotyčnou v Praze. Holím jejího pana chotě — je to můj stálej zákazník. A to víte, člověk zaslechne mezi lidma všelicos. Ale jestli vás chce kvůli tomu pustit k vodě, to zase tvrdit nemůžu. Třeba chce jednat podle zásady, když debet fieri et alterum non omitti, po našem — když se člověk zakouká do nový slečny, nemusí se proto rozejít ještě se starou. Irena Teď tečte tedy proudem, vy slzy uražené lásky, tečte a nikdy už neoschněte. / Zakryje si tvář oběma rukama a klesne na židli i vykuk / pro sebe/ Ta nám tady do roka napláče celej rybník Cholerický Hucipuc / vstoupl středem a cestou mluví/ Bela je zkrátka vzácnej kamarád. Myšlenka na ni člověka zrovna zahřeje, zvlášť, když mu při čištění bot zalejzá za nehty. / Odejde postranními dveřmi/ Sangvinický izabela / vstupuje s různými částmi oděvů postranními dveřmi! Tady jsou šaty — vyčistit! Jsem zvědavá, jak se vy-cajchnuješ. / Přehodí šaty přes opěradlo židle a odejde postranními dveřmi I Melancholicky vykuk / pro sebeI To je jasný, že jsem si to vycucal z prstu. Řek jsem to jenom proto, abych Felixíčkovi přichystal jaksepatří přivítání. Je to tak a ne jinak: Komu nepomůžu, tomu zasolím. Neutrální nebudu, ani za živej svět. Já musím zkrátka jednat tak, anebo tak. Aktivita — to je moje! / IreněI Jenom se na mě proboha nezlobte. irena Dal jste mi pravdu místo lži. 1 když byla ta lež krásná a pravda je trpká, jsem vám velmi vděčná a vždycky vám budou patřit slzy mého vděčného přátelství. vykuk Ale prosím vás, to by bylo moc dobrýho najednou. Svý slzy budete potřebovat pro jinší oučely. Cholerický hucipuc / s oděvy přes ruku se vrací postranními dveřmi, mluví zpátky dveřmi ven/ Hned, milostpane, hned! /Pro sebe I Kdyby ten chlap dal tu svou náturu aspoň na chvilinku k ledu a nechal si ji drobátko ochladit! V životě jsem neviděl tak prchlivýho člověka! Melancholicky irena Přijměte tuto maličkost za svou laskavou účast /Dává mu váček s penězi I .vykuk Napijú se na vaše zdraví. irena Nemluvte o zdraví, prosím vás, já nechci být zdravá. Nechci nic než zemřít, aby konečně všechno skončilo. A teď jděte — ať mohu být sama se svou bolestí. vykuk Jak poroučíte. I Pro sebe/ Jestli bude takhle cedit třikrát čtyřiadvacet hodin, máme tu novou potopu. / Odejde středem I Flegmaticky dřímota Tak vidíš, Anežko, už zase moc dlouho sedím. A doktor říkal, že potrebujú pohyb. Sednu si raděj támhle k oknu, aspoň uvidím, jak lidi choděj kolem. / Pomalu odchází postranními dveřmi I anežka No ne, tatínek dneska chvilku neposedí. Běhá z jednoho pokoje do druhého. osmý výstup 1. n aneta 2. anežka. vykuk 3. irena. hucipuc 4. marie Flegmaticky vykuk / vstupuje středem / To mám štěstí, že jsem vás zastih samotnou, milostivá slečno. Musím vám říct něco náramně důležitýho. anežka Počkejte chvíli. / Vyšívá dál! vykuk Vaše štěstí, váš klid, všechno je v sázce! anežka Tak počkejte přece, až doŠiju tuhle nit. Melancholicky irena Je to možné, že by mě Felix klamal? Ze by porušil svou přísahu? A proč se tomu vlastně divím? Muselo to přijít. Je to už můj osud, že nemám mít na světě žádnou radost. Flegmaticky vykuk Dalo by se skoro říct, že jde o život. anežka Přestaňte! Nakonec ve mně ještě probudíte zvědavost 325 Dům etyf Icior Dum Cly! lelor vykuk Je to sice nepatřičný plést se do cizích záležitostí, zvlášť když k člověku není důvěra, ale nebezpečí je tak velký, tak hrozivý ... anežka Ach, to je strašné, hrozí mi nebezpečí a já o tom nevím. vykuk Váš vztah k mladýmu pánovi od Vykypělů se nedal utajit. Sám jsem se to dověděl už na prvního minulej měsíc a v Praze se už o tom taky ví. anežka Hleďme, hleďme, co se všechno nevynese. vykuk Dnes přijede. A představte si — ta jeho milá, co jí dal slovo v Praze, je mu v patách s úmyslem připravit vás o život. To všechno mi napsal jeden můj dobrej kamarád. anežka Přestaňte už! vykuk Nejlíp uděláte, když tomu nevěr-níkovi dáte kvinde — jestli se nechcete dostat do strašlivejch malérů. anežka Počkejte, nechte mě. budu o tom přemýšlet. Melancholicky hucipuc / vstupuje středem / Slečno Ireno, vidím vám slzičku na líčku! Irena Ach, nechte mne být! hucipuc Jenom vesele! Nesu dobrou zprávu. Irena Pro mne už nejsou žádné zprávy dobré! hucipuc Dneska přijede. irena Mlčte! / Odchází postranními dveřmi/ Zamknu se ve svém pokoji. A tam dám nerušeně v slzách průchod svému smutku. / Odejde/ hucipuc / sám I Ale slečno...../ Pro sebe/ Tady jsem utřel hubu. Hm, hm, copak tyhle zase přeletělo přes nos? Až tam to došlo! Kam sé ten svět řítí, když trudnomyslnost končí tím, že se člověku odpírá diškerece! / Kroutí hlavou a odchází středem I Flegmaticky vykuk / pro sebe / Nejúrodnější půda na světě je lidský srdce. Zaseješ semínko zloby, to zapustí kořínky a roste a žene do vejšky. U tyhle to jde sice všechno drobátko pomalejc, ale výsledek je zaručenej. Cholerický IU postranních dveří se ozve zvonek/ naneta / vejde spěšně prostředními dveřmi I Mám dojem, že milostpán zvonil. Hned jsem tam, milpstpane. / Rychle do postranních dveří/ Flegmaticky vykuk Jak jste se rozhodla, milostivá slečno? anežka Rozhodla jsem se, že se teď ještě nerozhodnu. Musím si to všechno důkladně promyslet. Tady máte za svou laskavou pozornost. / Dává mu peníze/ vykuk Ale prosím vás, to je trochu moc, ne? anežka Až budu zase někdy v takovém nebezpečí, tak mi to řekněte. vykuk Jenom se. klidně spolehněte na svýho upřímnýho přítele Vykuka. / Odejde středem I devátý výstup vykypél, valpurca 2. anežka, hucipuc 3. prázdná scéna 4. marie, vykuk Sangvinický marie / znovu vstoupí/Kde vězí ten Hucipuc? Musím se mu odměnit za jeho věrné služby v roli postilióna ďamour. A musí mi taky prozradit, v kolik hodin přijede dostavník. Ach, už jde ... / Chce 326 odejít prostředními dveřmi a zahlédne Vykuka/ To jste vy? Jenže já nevím, jestli se dá otec teď ostříhat nebo ne. vykuk Slečna čekala někoho jiného. marie No, skoro jste to uhod. Flegmaticky anežka /vyšívá/ Hleďme, hleďme, tak on mi je nevěrný. Hm, hm. Sangvinický vykuk To je mi jasný, že by vám byl ten druhej milejší. Ten nosí samý dobrý zprávy, že jo? marie Cože? ... Vy něco víte? vykuk O vaší náklonnosti k panu Kvído-vi od Stejskalů? Ani nápad! Prosím vás — milostný tajemství a holič! To máte zrovna takovej vztah jako mezi laný-žem a psem: My taky každou lásku vy-čmucháme a vyslídíme, i kdyby se schovávala sebevíc. Flegmaticky hucipuc /vstupuje středem/ Milostivá slečno. anežka Jděte ke všem kozlům! hucipuc Musím vám sdělit radostnou zprávu. anežka Vaše zprávy mě nezajímají. hucipuc Ale pan Robert... anežka Řekla jsem, abyste byl zticha. Sangvinický vykuk Chtěl jsem vám vlastně jenom říct ... ale to jen tak mimochodem, nevím vlastně nic určitýho ... Ale jestli vám někdo nosí vždycky jenom samý dobrý zprávy, tak se musím jednou zeptat, jestli jsou to taky pravdivý zprávy! Ale to jenom tak mimochodem, nevím nic určitýho. marie Vy něco víte! vykuk No, jak se to vezme. Nejde o nic mimořádnýho. marie Jenom ven s tím, kamaráde! Teď už vás nepustím. vykuk Dnes u slečny Ci ... Hergot, má- lem jsem vyžbleptl jméno! Ne, jméno neřeknu, to ode mě chtít nemůžete. marie Tak tedy bez jména, ale rychle! vykuk Donesl jsem — té dotyčné — příčesky. A na toaletním stolku ležel dopis, na obálce razítko Praha, a na dopise podpis: Kvido. marie Kvido?! vykuk Kvido! To je takový křestní jméno. Kvido se může jmenovat kdekdo! marie Ale písmo? vykuk Písmo? Písmo bylo takový — jako by to někdo psal jedním tahem. marie Rány boží! To je jeho písmo. vykuk A to „o" na konci — bylo takový — buclatý a zakulacený! marie Všechno je jasné! No počkej, ty zpustlíku! / Chodí sem a tam I Flegmaticky hucipuc Slečno Anežko! anežka Ven! Nerozčiloval mě! Já jsem hodně dlouho klidná, ale když... hucipuc /pro sebe/Zase ani vindra. /Na odchodu IZ toho nekouká tuzér, i kdybych se na hlavu stavěl. Do těch holek vjel dneska čert. /Odejde středními dveřmi I Sangvinický vykuk No, co hodlá slečna udělat? marie Ach, něco už vymyslím. Trápit se? Ani mě nenapadne! To by se jim hodilo, kdyby si holky kvůli nim rvaly vlasy. Tuhle! Cholerický vykypěl / vstupuje s Nanetou postranními dveřmi I Kde zase vězí ten zmetek Hucipuc? naneta Říkal, že přijde hned. vykypel Hrom aby do něj... naneta Já vykartáčuju milostpánovi ten kabát sama, aby milostpán mohl ven. vykypěl Ne! A zrovna ne! Má být tady, já chci, aby byl tady... Od rána do noci se člověk musí rozčilovat. V jednom kuse! /Zuřivě přechází sem a tam/ 327 Dům ílyř letor Dům Clyf leior naneta /odejde středem I Sangvinický Marie Příteli, otevřel jste mi oči. Přijměte malý projev uznání. /Dává mu peníze/ vykuk /přijme jeI Ale nemějte mi, prosím vás za zlé, že jsem tímto strašlivým způsobem porušil vaše duševní rozpoložení. Marie Ach, jen buďte klidný, to se poddá, uvidíte. Cholerický v alpu rg a I vejde postranními dveřmi! Co se stalo, tatínku? vykypěl Nemluv na mě, když vidíš, že se zlobím! /Rozrušen odejde postranními dveřmi I Sangvinický vykuk Rukulíbám! IPro sefte/Amanti se zaradujou, až sem dorazí. Jen ať si zapíšou za uši, co to znamená přeskočit holi-ře a kadeřníka! A udělat si důvěrníka z takovýho blátopuce! /Odejde středem I desátý výstup 1. valpurca, pak vykuk 2. anežka 3. prázdná scéna 4. marie, pak hucipuc Cholerický valpurca /sama IA zas je oheň na střeše! Já nepochopím, jak může být někdo takový vztekloun jako tatínek! Sangvinický Marie /sama/Ano, už je to tak! Když mužský měří šest stop, najdou se u něj s bídou dvě stopy upřímnosti. Všechno ostatní je faleš a klam. Ale co do toho pletu nějakou matematiku! Teď není čas hloubat, teď musím jednat jako muž. To znamená: taky podvádět. Cholerický vykuk /vstupuje středem/ Přeju vám krásný dobrý jitro! valpurca Přinesl jste mi příčesky? vykuk Ne. valpurca A proč ne, vy tulipáne? vykuk Protože jsem se dozvěděl, že se má dneska vrátit váš vyvolenej. A toho vítáme s hlavičkou, jak nám ji příroda vymodelovala. Nebo nanejvejš s vlastníma kadeřema, ale rozhodně ne s falešnýma. Protože při takovým shledání nesmí být žádná faleš — ani ve vlasech, ani v srdci. Flegmaticky anežka / vyšíváINo ne, teprve teď mi to došlo — on je mi nevěrný. Cholerický valpurga Vy se ale umíte vždycky chytře vymluvit. vykuk Pořád lepší, když já se chytře vymluvím, než když vám někdo něco chytře namluví. valpurca Jak to myslíte? vykuk Ech, ti muži, ti muži! Není jim radno věřit, pakáži! Jak ti uměj holku oblafnout, to je až k nevíře! Já to znám, taky jsem bejval mužskej, totiž muž, který měl v tyhle sféře svý zkušenosti. A nejčastěj se věšej děvčatům bulíky na nos, když se mužskej vrací z nějaký cesty. To je samý ťuťuťu a ňuňuňu, miláčku, myšlenka na tebe mě neopouštěla ani na okamžik, od té doby co jsme se rozloučili, jsem po tobě vzdychal při každým nadechnutí, tvá slova na rozloučenou zněla bez přestání v hloubi mé duše, žádná vzdálenost nedokázala vymazat tvůj milovaný obraz z mého srdce ... Je- de to jako když namaže — a zatím slíbil osmi jinejm manželství, začal si půl tuctu novejch poměrů, z každé zastávky odesílá zpátky jeden líbesbrýf a obden si odnáší z pošty tucet psaníček poste restante. Ó, jsou to strašliví zlotřilci — tihle mužští! valpurca /zachvácena hněvem / Doufám, že nechcete ... vykypěl / volá zevnitř/Valpurgo! valpurga Hned! /Pro sebe/ To je k vzteku! / Vykukovi / Počkejte moment, hned jsem zpátky. Vezměte si tohle za ušlý zisk. Přijdu hned. /Odejde postranními dveřmi I vykuk Už se smaží! Sangvinický Marie /dívá se do zrcadla / Takhle že vypadá holka, která by si měla zoufat kvůli nevěrnému mužskému? hucipuc /vstupuje středem/ Slečno Marjánko, přeju vám co nejponíženěji štěstí. marie Já vám na to štěstí kašlu! A přeju si, abyste mazal! Vaše štěstí bude, když vypadnete honem a šupito! hucipuc I pro sebe /Ta je ale hubatá — nejspíš ze samý radosti. / Nahlas IZa půl hodiny dorazí zvláštní expres-poštovní dostavník, naloženej čtyřma vyplacenej-ma mládencema a jeden z nich je doporučené adresovanej vašemu srdci. marie Koukal odprejsknout! Vidí, že nejsem naložená poslouchat jeho žblep- ty! hucipuc Ať žije spanilý páreček mnoho let svorně a jako dnes pořád s radostí ze života ve šťastných srdcích... marie Zavři klapačku! hucipuc Ipro sebe/Všechno marný! marie Ven! Vidíš, že nejsem v náladě! hucipuc Ipro sebe/Najednou! Celej rok byla v náladě, a teď, když má klopit, je po náladě! marie Řekla jsem: ven! hucipuc Ipro sebe na odchodu I Osude, budeš se odpovídat před soudem! Žalujú tě o náhradu škody! IOdejde středem I marie Na všechno se vykašlat! To je ta nejsprávnější zásada, když člověka něco žere! lOdskolačíl Cholerický valpurca I vrací se postranními dveřmi/Tak mluvte! Vy něco víte o Edmundovi! vykuk Ach bože, nevím vlastně nic urči-týho. valpurca Stačí mi i náznak. Tady máte — vezměte si tuhle peněženku, další přijde potom. Ale mluvte jako přítel pravdy a nepřítel klamu a zrady. vykuk Asi víte, že v domě naproti bydlí mlíčařka. U tý mlíčařky se scházej služky a podomci z okolí. A to se pak tam žvaní a klábosí, pomlouvá se panstvo, jak už to tak mezi služebnictvem a mlí-čařkama po staletí chodí. valpurca Dál! Dál! vvkuk No a jedna z těch služek povídala, když už celou věčnost mlela o tom, že jí platěj málo za spoustu práce a že ji hlídaj, aby jim něco neštípla — tak teda ta služka povídala: Dneska se slečně Vykypělový vrátí ten její šamstr. — Tak?, povídá ta mlíčařka, a zasmála se vám- tak divně, tak mlíčařsky do těch svejch konví. valpurga Mlíkařka se smála? To už přestává všechno! To už je moc i pro milující srdce. vykuk Samozřejmě — jen tak pro nic za nic se vám žádná mlíčařka smát nebude. valpurca Ta mlíkařka zaručeně od nějakého podomka slyšela, že Edmund má poměr se slečnou od nich... že si vymě-ňujou dopisy... sliby... přísahy... něžnosti ... Ach, všechno jsem to prokoukla! vykuk Tak nějak to nejspíš bude, pro- 328 329 Dům élyf lelor Dům ei>f tože mužský, ty jsou schopný všeho. valpurga Nechte mě o samotě vymej- šlet strašlivý plán pomsty... Pomsta! Musím se pomstít! vykuk Dům lásky hoří ze všech čtyřech stran. / Odejde středem I Flegmaticky anežka Musím přiznat, že mě ta historie překvapila. Cholerický yalpurca /sama /Ten šupák! Podvodník! Tatrman! JEDENÁCTÝVÝSTUP 1. VA1.PURGA. HUCIPUC 2. PŘEDEŠLI 3. prázdna scéna 4. izabela Sangvinický izabela/přichází sama postranními dveřmi/Copak se stalo slečně Marii? Zpívá, rve si stužky ze šatů, směje se a zároveň kope kolem sebe. To je mi nějak divné! Cholerický hucipuc/vejde středem /Slečno Valpurgo! valpurca Ha! Pomocník toho zvrhlíka! Ten o tom všem musel vědět a ještě radil, jak mě obalamutit. /Bere knihy, kte-. ré leží na stole, a hází jimi zuřivě po Hu-cipucovi I Koukej mazat, ty kostelníku pálená, ty lumpe mizerná, než tě roztrhnu vejpůl jako slanečka! hucipuc Iprchá středemI valpurca Tisíc sopek bouří v mé hrudi! Běda tomu, kdo se tomu proudu lávy postaví do cesty! /Odejde postranními dveřmi I anežka dvanáctý výstup 1. valpurca 2. anežka 3. irena 4. Flegmaticky Vyšila jsem mu pytlík na tabák. Nezaslouží si ho. Měla bych ho teď roztrhat na cucky. Ale když jsem se s ním tolik nadřela, tak už ho teda dovyšívám. Sangvinický marie /Izabele/ Poslyš, jak se jmenuje ten pán, co každý den projíždí šestkrát na koni a osmkrát v kočáře před mým oknem? izabela Pan Nečásek. marie Až si tě zase všimne, dáš tomu Nečáskovi tenhle lísteček a řekneš mu, že se v mém srdci vyčasilo, takže snad i pro něj nastane malinko lepší počasí... Rozuměl as? izabela Ale slečno Marie... marie Řekneš, co jsem ti poručila! Melancholicky Irena /vystoupí postranními dveřmi a vezme z poličky krabičku; sundá medailon, který měla na krku I V tomto medailonu jsem nosila jeho vlasy. Jsou černé jako jeho duše, jako můj osud. Odpočívej v klidu, černá kadeři, moje zešediví nenávistí uražené lásky. Cholerický valpurga /přichází ze strany s velkým balíkem dopisů I A jeho dopisy hodím do kamen! Ať shoří na popel! Nic jiný-ho si nezasloužíš, ty prolhaný papíre! / Zuřivé hází dopisy do kamen I / Zvenčí slyšíme poštovskou trubku/ 330 TŘINÁCTÝ VÝSTUP 1. valpurga, u kamen 2. anežka, klidně vyšívá 3. předešla, stejskal, pak kvIdo 4. předešla, vejskal. pak felix Sangvinický izabela Postilión už troubí. marie Bráška jede! izabela A miláček s ním. marie O tom ani slovo! S tím je amen! Jednou provždycky! izabela Musím se přece podívat... /Rychle odejde středem I Melancholicky stejskal /vejde ze strany /Zdálo se mi, jako bych zaslechl postilióna. Irena Ten zvuk mi vniká do srdce jako pohřební hrany. Sangvinický vejskal Ipřiskotačípostranními dveřmi, s rukou u úst napodobuje zvuk poštovní trubky/Slyšelas? Už je tady — ten náš holomek! Melancholicky k ví do /vstoupí smutně středem / Ó, můj otče! stejskal Kvido! Můj Kvido! Ach, proč mi rysy tvé tváře tak strašlivě připomínají nebožku! kvIdo !s pohledem na obraz/ Matka! Proč se nemůže těšit z našeho radostného shledání? /S pláčem se vrhne otci kolem krku I Sangvinický izabela /vstoupí středem, pronásleduje ji Felix I Ale vy jste nějak dovolenej, pane Felixi! / Odejde postranními dveřmi / Felix Vžycky jsi měl fešandy pokojské, táto, ale tahle je kápo! vejskal No počkej! Já ti dám obtěžovat pokojskou! Sem, do otcovské náruěe! Vítám tě, Felixi, dej se obejmout! / Objímá hol Felix Ty jsi ale veselá kopa, táto! čtrnáctý výstup předešli, pak robert. vykvpěl 2. předešli, pak dřímota, edmund 3. předešli 4. předešli Flegmaticky dřímota /přichází ze strany I Poslyš, mně se zdá, jako by přijel Edmund. anežka Tak? Dost možná. edmund / vstupuje středem, je velmi mírný v projevu i v pohybech / Rukulíbám, tatínku. Jakpak se ti vede, Anežko? anežka Děkuju ti. Tak tak. Melancholicky kvIdo /IreněI Sestřičko moje, pohled na tebe mě naplňuje nejhlubší bolestí. Irena Ach, ani nevíš, jak já trpím! Flegmaticky dřímota /velmi pokojně/ No, to jsem opravdu rád, že tě po třech letech opět ve zdraví vidím. anežka /DřímotoviI On je zdravý, ale vy se roznemůžete, jestli se budete tak nespoutané poddávat té bouřlivé radosti! stejskal Melancholicky !s hlubokou bolestil Kvido! 331 I}úm řtyf letor / Potlačuje pohnutí a kvapně odchází postranními dveřmi I Sangvinický Felix Jak se ti tu pořád vede, Marjánko? Marie Copak se může mladé, bohaté a hezké holce dařit jinak než dobře? Felix No, to mám radost! Cholerický robert /prudce vchází středem/ Čert aby ty poštovní herky vzal! Na jejich zpuchřelý hnáty jsou odkázány touhy pasažérů! Oheň by měl všechno pohánět, nemělo by jezdit už nic než parní lokomotivy! Ale u nás — místo páry pořád jenom chcíplý herky! valpurga /pořád ještě u kamen / Roberte! Bratře! robert Pozdrav tě pánbůh! Co tu děláš? Sangvinický veiskal Musím se honem mrknout, jestli mi nahoře zbylo ještě nějaké šampaňské. /Odejde postranními dveřmi/ Flegmaticky anežka Tatínku, takové scény vás přespříliš dojímají, jděte dovnitř. drImota Máš pravdu./Odejde stranou/ Cholerický vykypel /rozčileně vchází ze strany — Robertovi/Tak! Konečně se ráčil ukázat, milostpán synáček! Dal si na čas! Jak by ne! Proč by taky chvátal? Copak mu na tom záleží, jestli uvidí tátu a několik hodin dřív nebo pozděj? Mohls tam taky klidně zůstat! Když tobě na mně nezáleží, mně na tobě záleží ještě míň! robert Křivdíte mi, otče! Na každé stanici jsem klel netrpělivostí! Klel jsem tak, jak jenom může klít ten nejvzorněj-ší syn. Ale ti postilióni! Ty hajtry poštovní ...! vykypel Mlč! Není to pravda! robert Já nelžu, otče! Nevím taky, proč bych měl lhát! vykypel Cože? Ty mi odmlouváš? Ztrať se z parády, lumpe mizerná! Nechci tě ani vidět! robert Ale otče... vykypel Ani slovo už! Já tě naučím vážit si otce! / V zuřivosti odchází stranou I patnáctý výstup 1. -ROBERT, valpurga 2. edmund. anežka 3. KVlDO, irena 4. felix, marie Cholerický robert To je krásné uvítání... valpurga Ach, nebýt mé andělské trpělivosti, dávno už jsem utekla. Flegmaticky edmund Anežko! anežka Edmunde! edmund Kdyby se po mně tatínek ptal, tak jsem hned zase zpátky. / Pomalu, ale nekarikovaně odchází/ anežka No dobrá. Sangvinický Felix Říkej si, co chceš — i když ji třeba zarmoutím, já nemůžu jinak. Hoří mi půda pod nohama, srdce mám až v krku, musím za ní! /Kvapně odejde středem I marie Ty zase něco spískáš! Melancholicky kvIdo Ipro sebe I'Jak mě asi přivítá? /Nahlas I Sestro, čeká mé těžká hodina. Žij blaze. / Odejde středem I ^ Irena Žij blaze! 332 Dům Ctyf letor Cholerický robert Musím pryč. valpurga Kam? robert Jak se můžeš tak hloupě ptát? valpurga Ty jseš ale hrubec! robert Jdu za Anežkou. Ať se těší, jestli mě už nemá ráda! / Odejde středem! šestnáctý výstup 1. valpurga 2. anežka 3. irena 4. marie Melancholicky Irena Teď nadešla chvíle, kterou jsem vykoupila hořkými slzami. A jaké zklamání mi přinesla. Sangvinický marie Nedá mu to. Určitě přijde, svatoušek, myslí si, že nic nevím. Ale počkej! Pořádně si z něho vystřelím a pak — adié, ženichu! Cholerický valpurga Ten darebák nejde a nejde! A to je taky ten nejjasnější důkaz jeho viny! Ale třes se! Taková sprostota udělá z jehňátka tygra a z holubice divokého supa! sedmnáctý výstup 1. VALPURGA. EDMUND 2. ANEŽKA. ROBERT 3. FELIX, IRENA 4. KVlDO, MARIE Cholerický edmund /středem! Miláčku! Flegmaticky robert Istředem /Miláčku! Melancholicky felix Istředem I Miláčku! Sangvinický kvIdo /středem! Miláčku! Flegmaticky anežka Ach! To jsem se lekla! Pročpak nezaklepáte? Cholerický valpurga Ty — ty slívo! Ty lidskej odpadku! Ty se opovažuješ přijít mi na oči? ' Sangvinický marie Ale, ale, tváříte se jako o funuse. Pročpak asi? Nejspíš proto, že vaše tajné spády vyšly najevo, co? Melancholicky Irena Felixi, zlomil jsi mé srdce... Žij blaze na věky! Cholerický edmund /užasle/Co to znamená — takové přivítání? Flegmaticky robert / užasle /Co to znamená — takové přivítání? 333 Dům etyr Iclor Melancholicky Felix /užasle/Co to znamená — takové přivítání? Sangvinický kvIdo /užasle/Co to znamená — takové přivítání? Cholerický valpurga Ha! Tenhle klid by dokázal i holubičí povahu přivést z míry! Takovou urážku si mám nechat líbit od člověka, který mě vydal na pospas posměchu — mlíkařek? Sangvinický kvído S hlubokou bolest! vidím, že se ke mně vůbec neznáš. Melancholicky Felix Tak o tohle jde, Ireno? Upřímně a doopravdy, z očí do očí, podívej se na mé — jsem schopen tě podvést? Flegmaticky robert Krk zakroutím každému, kdo o mně něco takového řekl! Cholerický edmund Co? Jaká mlíkařka? A proč se posmívala? Flegmaticky robert Desettisíckrát ti odpřisáhnu ... anežka To by bylo všechno moc pěkné, kdyby se tomu dalo věřit! Sangvinický Marie Vy tichošiápku, vy! Melancholicky Irena Tak tys mi nebyl nevěrný? Ach, dovol, ať se vypláču radostí na tvé hrudi. Sangvinický kvído Jdu. A budu prosit nebesa, aby to byla má poslední cesta. / Chce odejít/ Marie Kvído! kvído Co ještě chceš? Cholerický valpurga Ipro sebe I Teď mi to padlo na srdce jako kámen. Co když je opravdu nevinen ...? Ten klid ... Sangvinický marie Co hned jančíš? Člověk přece může dát najevo trochu nedůvěry. Cholerický valpurga /pro sebe! Kdopak ví, čemu se vlastně ta mlíkařka smála! Já jí ukážu, couře, a jemu, jemu ukážu, jak ho mám vroucně, neskonale ráda! /Nahlas! Edmunde! edmund Nech si to ještě jednou pořádně projít hlavou a pak se mi vrhneš do náruče. valpurga Ach, jakýpak dlouhý rozmýšlení! /Bouřlivě ho obejme/ Melancholicky felix Ze naší lásce hrozí nebezpečí? Že se máš provdat za jiného? Flegmaticky robert Kdo je ten samozvanec? A kde je? ... Roztrhám ho na cucky, jeho i tebe, jestli mu dáš přednost! anežka Nojo. morduj lidi hned po dvou! Sangvinický kvIdo Má* tě dostat jiný. Se mnou je konec! Se vším ... se vším je konec! marie To snad ne. Musíš vymyslet nějaký šikovný plán! Flegmaticky robert Anežko, jsi připravena přinést naší lásce jakoukoli oběť? Cholerický valpurga Musíš mě zbavit toho zatra-cenýho soka. Melancholicky felix Odvážnému štěstí přeje. Cholerický edmund Všechno si důkladně promyslím. Dům ftyř ielor valpurga Teď jdi, nebo tě tu nachytá otec. edmund NapíŠU ti. valpurga Měj se hezky. /Odejde postranními dveřmi I edmund Na shledanou! I Odejde středem I Flegmaticky anežka Teď jdi, nebo tě tu nachytá otec. robert Napíšu ti. anežka Měj se hezky! /Odejde postranními dveřmi I nimi dveřmi I robert Na shledanou! /Odejde středem I Melancholicky Irena Teď jdi, nebo tě tu nachytá otec. felix Napíšu ti. Irena Měj se hezky! /Odejde postranní mi dveřmi I felix Na shledanou! /Odejde středemI Sangvinický marie Teď jdi, nebo té tu nachytá otec. kvído Napíšu ti. marie Měj se hezky! /Odejde postranními dveřmi I kvIdo Na shledanou! /Odejde středem I osmnáctý Wstup 1. prázdna scéna 2. dřímota 3. prázdna scéna 4. vykuk, felix, kvido. robert. edmund, hucipuc Flegmaticky dřímota Isám,přichází ze strany a kouří! Edmunde! Édmúndé! Že už zase ně- kam Šel. To je strašné s těmi kluky ... má zřejmě neklidnou krev ... po otci ... nedá si chvilku pokoj. /Sedne si I Sangvinický vykuk Ivstupuje středem! Páni amanti jsou v kavárně naproti, hlavy sražený dohromady jako ovce, když zahřmí. Nad každým z nich se už přehnala bouřka žárlivosti, ale co z toho? Po takovým hromobití přijde sprška ženských slziček, uragán mužských přísah, mraky nedůvěry se rozptýlí a slunce lásky znovu vyjde v plný kráse. Ba ještě krásnější, jako by nikdy žádná bouřka ani nebyla. To by tak scházelo! Co bych tím získal? Nic než pár šupů diškrece. A potom, až se milencům v makovici rozbřeskne, může přijít ještě pěknej numerus retar-dus vejprasku. A to .zase ne! Pomsta je mým řemeslem! Pomsta na Hucipucovi. Kdo chce stavět na službách Hucipuce, zpláče nad vejdělkem. Zašlapu jejich štěstí do prachu tak, že je už co živ bude nevykartáčuje! / Hluk přede dveřmi I Už jdou, takže se hnedky zateplá dovíme, co mají za lubem. ISchová se pod stůl I IFelix, Kvído, Robert a Edmund vcházejí středem I felix Jenom tahle cesta vede k vítězství. Ale musíme sebou hodit. Heslo: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. kvído Ale co — co když ... robert Jdi do háje s tím svým ale. Jsi stejný jako Edmund. Ani jeden z vás není schopen jediné statečné myšlenky. edmund Co máš pořád proti mně? Udělám všechno, co je potřeba! felix Za prvé: Musíme dát děvčatům echo. Mluvit s nimi bych neradil, protože každý z nás má tu pozoruhodnou vlastnost, že ho otec jeho milované nemůže ani cítit. Musíme tedy jednat prostřednictvím dopisů. IRovná na stole papíry! kvIdo Při mé příslovečné smůle to skončí 334 335 Dům iiyŤ "tetor tím nejhorším možným způsobem, robert Řekni mi, prosím tě, co zlého tě už potkalo? kvído Nic ...Ale mám takovou neblahou předtuchu a ta se určitě splní. robert Já mám taky předtuchu, ale ta se už splnila. kvído Jakou? robert Že jseš cvok! Felix Tak do toho! Chopte se pera, všechny rekvizity jsou připraveny. Edmund Udělám vSechno a klidně si počkám, jak to dopadne. / Všichni čtyři se posadí, dají se do psaní a přitom pokračují v rozhovoru I robert Vůz obstarám já! FEtrx Dobrá. kvIdo A kam povede ta dobrodružná cesta? Felix Do Nového Města. vykuk /vystrčí hlavu zpod stolní desky, vytáhne list papíru, pro serWNejdůleži-tější body si pěkně zaznamenáme! IPíše na zemi I Tak do Novýho Města. felix Je to dvě hodiny cesty za hranicí. Můj bývalý učitel je tam starostou. vykuk Ipro sebe I Aha, chtějí pláchnout. felix Do večera jsme zase zpátky a pa-pínkům namluvíme, že jsme se tajně vzali. Pak nastane hromobití. Ale to přejde, my dostaneme nolens-volens požehnání, všechno hezky vyklopíme a ještě jednou padneme na kolena, vyprosíme si odpuštění, vstaneme, všechno se to začne objímat — dcery s otci, nevěsty se snoubenci, snoubenci s tchány, zátky budou vybuchovat, všichni si budou připíjet na zdraví, křičet vivat, všude samý smích, polibky a vtipkování. A tak zakončíme den jako čtyři nejšťastnější páry v celém městě. vykuk /prosebe/Nejsem sice žádná zamilovaná kuchařka, ale tuhle polívku jim přesolím. kvído Už vidím, jak se na nás snáši neštěstí. vykuk Ipro sebe/To jseš vedle, kamaráde! Neštěstí vám leží rovnou pod nohama. robert Přestaň, ty sejčku! Privolávaš jenom smůlu. /Bezděčně dupne nohou; Edmundovi, který sedí vedle něho /Promiň, šlápl jsem ti na nohu. vykuk Ipro sebe I Houbeles, to byla má ruka. edmund Ani jsem si nevšim. vykuk To věřím. Zato já zase jo. I Všichni čtyři píší/ Flegmaticky drImota To by mě zajímalo, jestlipak se ten můj synáček za ta tři léta něco taky naučil? No a jestli nenaučil, stejně na tom starou bačkoru záleží. Z vědomostí jenom bolí hlava. Já jsem sice jaktěživ bolení hlavy neměl, ale musí to být ukrutně nepříjemný pocit Sangvinický h u c i pu c /vstoupí středem, pozoruje čtyři milovníky / Jak tady hezky spolu a ve svornosti sedí a píšou! Je to moc pěkný, když se mládež tak činí! To se pak rodičové můžou radovat. felix A, Hucipuc! To je dobře, že jdeš. Musíš doručit čtyři dopisy. kvIdo Nemohl by prostě každý z nás dát příslušný dopis své sestře? felix Ani nápad! Teď musíme co nejrychleji zmizet. A pak — za co ho vlastně platíme? /Hucipucovi i A ty si důkladně prostuduješ adresy, ať to nepo-pleteä. Úž se ti to jednou stalo! hucipuc /napůl pro sebeI No bože! Taky by to nebylo žádný neštěstí! Stejně je ve všech těch dopisech jedno a to samý. Milostný psaníčka by se vlastně vůbec nemusely psát a tiskárny by na tom ohromně trhly. Úplně by stačily čtyři vytištěný formuláře: jeden pro vyznání lásky, jeden na žárlivost, jeden na smi-řovačky a sliby, a jeden na definitivní rozchod. Kdyby se to dalo koupit pře- r Dům ctyf lelor dem vytištěný jako směnky, stačilo by vždycky jenom vyplnit jména a datum a zamilovanej svět by měl po starosti na věčný časy. / Nápadníci složili dopisy ! FELrx Teď mi teprv došlo, že nemáme pečeti. Ale pro něj / ukazuje na Hucipu- ce/to stejně není tajemství, robert Tak, všechno je hotovo. / Všichni odevzdají dopisy Hucipucovi I hucipuc Abych nezapomněl: Je vám známo, že máme novýho nepřítele? všichni Nepřítele? hucipuc Toho mydlifouse — Vykuka! Můj fištrón je mu trnem v oku a tak mi ve vašich záležitostech dělá všechno na potvoru. felix Nakonec nám on tak zavařil u našich děvčat. kvIdo a edmund To je jasné. robert / vyskočil Sem s ním — a já ho rozšlapu, rozmandluju, roztrhám, až se z něho budou piliny sypat! vykuk Ipod stolem! Má situace začíná být prekérní! robert Okamžitě ho sem přiveď, Huci-puci! Dostane ode mne ten nej větší výprask, jaký kdy viděl tento svět! Přiveď mi ho a odměna tě nemine. vykuk I pod stolem/ Už vypisujou na mou kůži odměnu. felix Teď není čas myslet na pomstu. Nejdřív ze všeho musíme provést svůj plán. Pojďte se mnou... Počkat... Kdepak je? ... Ztratil jsem náprsní tašku s Ireniným obrázkem. / Hledá po kapsách/ hucipuc Nejspíš vám spadla pod stůl, když jste psal. / Jde ke stolu a chystá se hledat I edmund Dals mi ji na poslední zastávce, abych ti ji schoval. Tady je. felix No vidíš! robert Tak a jde se! edmund Kde mám rukavice? / Hledá po kapsách I hucipuc Budou nejspíš pod stolem! r.dmund Podívej se po nich. I Hucipuc jde ke stolu a chce hledat! Už je mám! hucipuc Ták? Já hledám zásadně všechno, co se ztratí, pod stolem. To byste nevěřili, co všechno se pod stolem najde. Pod tímhle jsem se kupříkladu nacházel už i já sám. / Kvidoví / To jsem byl tenkrát v podezření kvůli vám — jako že já nosím od vás vzkazy. Starej pán se vrátil náhle domů a já neměl kam zmizet — tak šup pod tenhle stůl! To byla situace! Tuhle stojí pan Vejskal, támhle slečna Marie, tudle pokojská a já pod stolem. Hnedky vám to předvedu. / Chce pod stůl/ felix To víš! My máme teď zrovna čas poslouchat tvoje bláboly! Zařiď to s těmi dopisy.,. Jdeme! / Všichni čtyři odejdou středem I hucipuc Ti taky pořád ještě nemůžou pochopit, že jsem jeden z nejmazaněj-ších chlapíků tohoto století. Mám nápad, kterej je porazí a toho odřichlupa položí na lopatky! Odevzdat dopisy — to je pro mě úplná hračka. Ale já ty dopisy slečinkám došikuju za přítomnosti jejich pantatínků a svýho úhlavního soka, toho šupáka Vykuka. A až to provedu, řeknu mu: To zíráš, co já dokázal, ty nádivo! A to bude můj největší triumf! Vyvolá všeobecnej obdiv, jakej já to jsem kos vykutáleněji Fakticky, to je neodpustitelnej omyl, že mě osud nepostavil do nějaký důležitý funkce! Nejsem sice mladík, nejsem ani krasavec, nejsem bohatej, ale jsem intelektuál! Příroda na mně v mnohým šetřila, ale na duchu si dala záležet přímo vzorně! Ba jo, je to takovej zvláštní nepoměr! / Odejde středem I 336 337 Dúm etyř devatenáctý výstup 1. prázdná scéna 2. DŘÍMOTA 3. stejskal, vstoupí postranními dveřmi a začne soustředěně pozorovat obraz 4. vykuk, vejskal. marie, hucipuc Sangvinický vykuk / vyleze/ Teď bych moh sepsat ten nejnapínavější cestopis po džungli smrtelný úzkosti. Člověk, kterej sedí u stolu, si nemůže představit, co všechno cejtí člověk pod stolem. A já tyhle city poznal! Může se kdo divit, že ve mně každá žilka, co se před pěti minutama škvařila v smrtelný hrůze, řve touhou po odvetě? Vždycky jsem byl strážnej anděl lásky, rozhodně pokaždý, když z toho něco káplo. Ale teď musím jednat jako démon zla, jako duch pomsty, jako eumenidská fúrie. Až tam dokážou poměry dohnat holiče a kadeřníka! / Rovná si své holičské náčiní/ Flegmaticky dřímota / pokuřuje / Můj syn teď dostane nejspíš nejakej ouřad. No, to ho tedy lituju. Každej ouřad je jenom trápení. A že by se chtěl ženit? To je taky jako boží navštívení. Být svobodný, mít majeteček a nebýt vůbec nic, to všechno dohromady je ten nej blaženější stav, jakej je možnej na tomto světě. Co by ho čekalo, kdyby dostal za ženu nějakou takovou — vzteklou opici? Melancholicky stejskal / upírá neustále zraky na obraz a vstává I Taková byla! Vtělený anděl, jak tu stojí přede mnou na obraze. / Sedne si a maluje I Flegmaticky dřímota Nebo nějakou nudnou — co člověka div neuspí! Sangvinický vejskal / vejde ze strany s Marií která upravuje kytici/ Všehovšudy čtrnáct osob. Není to málo? vykuk / předstoupí/Pane Vejskale! vejskal No, dal jste si pěkně na čas! vykuk Jen si prosím pěkně hačněte a vlásky budou natotata jedna radost! vejskal / sedá si/Budete mou hlavu zanedbávat tak dlouho, až vás jednou připravím o vaši! Flegmaticky dřímota Měl bych si dát zase jednou hlavu do rychtyku, ale nestojí to za tu námahu. Sangvinický vykuk / připravil si lihový vařič, drží želízka, tiše Vejskalovi/ Pošlete svou slečnu dceru pryč! vejskal / tiše / Pročpak? Hucipuc / vstoupí středem se spoustou šatstva přes ruku I vykuk I zahlédne Hucipuce, tiše I Aby ho husa kopla, je pozdě! Už je tady! vejskal / tiše / Kdo? vykuk / stejně/ Ten spiklenec! Hucipuc Ták, teď je všechno zase jako ze škatulky. Ale jak milostpán dovede ty šaty zřídit, to by jeden nevěřil. vejskal Polož to tam. / Ukáže na židli vlevo vpředu i hucipuc I pro sebe/ No né, s tímhle jsem nepočítal! Ona stojí z druhé strany naproti. / Pokládá šaty na židli/ Dům ttvr letor / Vyfcufe a Vejskal jsou uprostřed, Marie vpravo, Hucipuc vlevo I Marie / pro sebe I Copak mi nenese žádnou zprávu? vykuk I češe a přitom tiše řekne/ Hnedle něco uvidíte. Jenom pořád po očku pozorujte Hucipuce a nic na sobě nedávejte znát hucipuc / ukáže Marii kradmo dopisI vykuk Viděl jste? vejskal A sakra! vykuk Jenom tiše! hucipuc /pověsí kabát na věšák na zdi vpředu vlevo a zastrčí dopis za Hrnec jako cop I marie /začne se tomu kradmo smát/ No ne! Ten Hucipuc má ale nápady! vykuk / tišeI Všiml jste si, kam ho strčil? vejskal / potlačuje smích I Trčí tam jako cop! Flegmaticky dřímota Jó, jo, tak už to chodí. Sangvinický hucipuc /nahlas Vejskalovi/ Poroučím se. /Na odchodu pro sebe t Triumf číslo jedna je dokonán! /Odejde středem! marie / hledá příleíitost, jak se dostat k dopisu I Hodil sem ty šaty tak halabala ... vejskal Nech je hezky ležet a jdi si po svém! Rád bych si promluvil s panem Vykukem. marie Ale... vejskal ŘekJ jsem — plav! marie Jestli tatínek tu korespondenci načapá, to bude pěkná rotyka! ! Odchází postranními dveřmi a chichotajíc se ohlíží se po dopisu I vejskal / Vykukovi! Co se tady vlastně děje? vykuk Zatím se neděje nic, ale má se dít! vejskal Už mi svítá. vykuk Jen si to přečtěte. Účes je jedna báseň, klaním se uctivě. / Odejde středem I vejskal Počkejte, já vám přijdu na vaše spády! / Vezme dopis a čte / dvacátý výstup 1. prázdná scéna 2. dřímota. anežka, vykuk, hucipuc 3. stejskal 4. vejskal Melancholicky stejskal Ach, nebesa! / Hlasitě si povzdechne I Sangvinický vejskal / čte a ušklíbá se/Od Kvída! Melancholicky stejskal Štětec se mi chvěje v dlani! Flegmaticky dřímota Fajfka mi vyhasla v puse. To abych si ji znovu zapálil. A ten tabák taky ne a ne vyschnout... vykuk / vstupu je středem I Milostpane ... dřímota Copak si přeje pan Vykuk? vykuk Dát do pořádku hlavinku pana milostpána. dřímota Necháme to raděj na zejtřek. vykuk Na zejtřek! Kdopak ví, jestli ještě zejtra bude na milostpánovi co česat! dřímota Já vám nerozumím, pane Vykuku. vykuk Jestli si milostpán dneska vyrve všechny vlasy, co mu budu zejtra frizíro-vat? dřímota Jenomže já si vlasy nikdy nevyrvu. 338 339 Dům čtyř letor Dům čtyř letor Sangvinický vejskal / docelil Ten utřinos ufňukaná mou holku nedostane! — Já vím, co udělám! / Strčí dopis opět za límec kabátu, který visí na zdi I S tím se ještě pěkně povyrazíme! / Vezme klobouk a se smíchem odchází středem I Flegmaticky vykuk Ani když vaše slečna dcera vezme roha s mladým panem Vykypělem? dřímota Co vezme? A s mladým Vykypělem? Hm, hm, hm. vykuk No? Co milostpán na to? dřímota Vůbec nic. vykuk Tak tedy šťastnou cestu. dřímota Nikam se nepojede. vykuk Ale jak tomu, vašnosti, chcete zabránit? To není jen tak! dřímota Když to není jen tak, svěřím to někomu jinému, protože já nic, co není jen tak, dělat nebudu. anežka /přichází ze strany/ Tatínku, bude Edmund k obědu doma? dřímota Ano, nebo možná nebude. vykuk Ať se kuchařka podle toho zařídí. stejskal Melancholicky Nešťastnice! A tak záhy . Flegmaticky hucipuc / vstupuje středem / Nesu vám botičky, milostpane. dřímota Dnes nikam nepůjdu, jsem nějak unavený. vvkuk / tiše Dřímotovil Budu teď dělat, jako že vašnostu češu, a hned něco uvidíte! / Vezme hřeben a upravuje Dřímo-tovi vlasy; ten sedí uprostřed, Anežka stojí vpravo, Hucipuc vlevo/ hucipuc / pro sebe I Aha! Už se dovtípila. / Ukáže Anežce potají dopis I vykuk / tiše Dřímotovil Už se vám rozsvítilo? dřímota Hm, hm. hucipuc / po pantomimické domluvě s Anežkou vloží dopis do Dřímotova pyt- líku na tabák, který leží otevřený na stole/ vykuk / liše DřímotoviI Teď ho vpašoval vašnostovi do pytlíku na tabák — jako nějakou extra pikantní směs. dřímota Hm, hm. hucipuc Klaním se uctivě, milostpane. / Pro sebe / Triumf číslo dvě! / Odejde/ anežka / chce se dostal k pytlíku na tabák/ Nemám vám nacpat fajfku, tatínku? dřímota Není třeba. Ještě jsem nevykou-řii tuhle. anežka Zdá se mi. že už tam nemáte tabák? / Chce jít k pytlíku s tabákem I dřímota Tak půjdeš, nebo .nepůjdeš! Ať už jsi ve svém pokoji! anežka Tatínek je dnes nějak přísný! dřímota Do mého tabáku nemá nikdo co strkat nos! anežka I prosebel Jestli ten dopis najde ... Co se dá dělat? Musím prostě počkat, jak to dopadne. / Odejde postranními dveřmi I vykuk V pytlíku je teď všechno, co tam má bejt. Stačí nacpat si trochu poznání místo nejistoty a zapálit celý ten podvod plamenem vašeho spravedlivýho hněvu. Rukulíbám, milostpane. / Odejde středem I 340 jednadvacátý výstup 1. prázdná scéna 2. dřímota 3. stejskal, vykuk. irena, hucipuc 4. prázdná scéna Flegmaticky dřímota Nejdřív si vezmu ten dopis, protože zatím vlastně nic nevím. Aspoň nic určitýho. Melancholicky stejskal Všechno je ztraceno! Flegmaticky dřímota To děvče může být úplně bez viny. / Vyndá dopis z tabatěrky a pomalu ho otvírá I Melancholicky stejskal Nechám mrtvé na pokoji! / Přestane malovat I Flegmaticky dřímota /