Právo provozovat tuto hru zadává pouze Československé divadelní a literární jednatelství, Praha 2, Vyšehradská 28, telefon 23 46 20 a 2351 40. Každé chystané provedeni hry nutno hlásit tomuto jednatelství, a to nejpozdéji deset dní předem. OSOBY J I N D Ř I C H , toho jména PRVNÍ, nazván Ptáčník, král německý S I G I B E R T , F R E D E G A R němečtí vyslancové D R A H O M Í R A , vdova po knížeti Vratislavovi VA C L AV, kníže český B O L E S L AV, jeho bratr její synové L U D M I L A , jich bába, vdova po knížeti Bořivojovi S V É T I M Í R A , kněžna stodoranská, choť Boleslavova H N É V S A , mocný lech POPEL, vládyka a zemský kmet C H R A S T Ě J , kněz křesťanský a učitel Václavův CESTA, kněz pohanský V E L E N A , jeho vnučka T Y R A , zajatý Madar a sluha Hněvsův P O D I V Í N , Václavův důvěrník Starý muž z okolí pražského První žena Druhá žena Sluha Václavův Vojín * Zemští kmetové Komonstvo Drahomíry a Ludmily Čeled vyšehradská Vojínové čeští a němečtí Pražský lid Čeleď Boleslavova Děj připadá do první polovičky 10. století a končí se rokem 936. ODDĚLENÍ PRVNÍ Veliká předsíň na Vyšehradě; na^ad prostranný vchod a před ním sloupy ozdobené %ápra%í. Výstup první Česta, starec šedivý, stojí vpředu uokna zasmušilý. Hněvsa vejde. HNĚVSA Což vyhubila stará Morana knížecí Vyšehrad? - Hoj, člověče! Pohni nohu z místa a rozvaž usta! ČESTA Kdo velí starému člověku? Střelo Perunova! Ty, lechu, zase v Libušině slavném sídle? HNĚVSA Znáš mě? ČESTA Kdož by neznal Hněvsu z hradu nad Jizerou, komuž bohové zraky černou nocí nezastřeli! HNĚVSA Co to znamená, že tak pusté síně nalézám? 7 ČESTA Čeled běžela k jezeru a tiskne se okolo knížecího stolce. HNĚVSA Za jakou příčinou? ČESTA Aj, muži Svatovítův, bydlil jsi na hvězdách, že nevíš, co se děje na zemi? Včera tu zahrabali Vratislava do studené země. HNĚVSA Knížete? ČESTA To podle toho křesťanského mravu. Nespálili údy nemohutné, aby duše pokoj nalezla, neskropili popel slzami a nesvětili bohumilou trýzeň. HNĚVSA A dnes? ČESTA Sázejí Václava na otcovský stolec - tu letorost knížecí, ježto vzkvětla v rukou cizověrných zahradníků. HNĚVSA Ty, zdá se, nejsi ještě přítel víry Kristovy? ČESTA Přítel? Neznáš tuto hlavu šedivou? HNĚVSA Jestli paměť neklame, tedy jsem tě vídal v chrámě, kde se domácím bohům oběť konala. 8 ČESTA Ano, vídal jsi mě. Jsem Česta, starý sluha bohů pravdivých. Jsem zbytek oněch zlatých časů, když kníže Bořivoj učení ukřižovaného cizozemce na Vyšehrad přinesl, navrátiv se vodou pokropený ze svatebních hodů sestry své a moravského Svatopluka. Od té chvíle nasypala Vesna více než padesátkrát čerstvého kvítí na zemi — a duše moje krmila se každé léto novým hněvem, novou žalostí. HNĚVSA A co tvoje dílo na Vyšehradě? ČESTA Přicházím i odcházím jako duch půlnoční. Je to moje stará půda. Zde jsem poslední útočiště těch, co posud věrně drží s bohy našimi. Zde jsem krvolačným vlkodlakem odpadlíků od otcovské víry, hubitelů našich hájů posvátných. HNĚVSA Kdyby tvoje lebka stříbrem nekvětla, dal bych se ti do smíchu. Strachovati se tebe není potřebí. Já jsem také křesťan. ČESTA Ty? — křesťan? Hahaha! Toť musel tedy Perun hvězdy svoje svrhnouti do temné říše Morany, že jsi při zdravých očích oslepnul! Já tomu nevěřím. Vzdálený hlahol trub a bubnů, jako£ i lidského provolávání. Aby vám ruce zkameněly a hrdla popraskaly! 9 Výstup druhý Drahomíra, «/Boleslav s družinou. Předešlí. DRAHOMÍRA (u ijvém pohnutí přijde kupředu) Posléz tedy — posléz! Již již usýchala duše moje toužením, že nepřicházelo zemí slovanských osvobození! Konečně mohu okovy strhnouti, kterými slabí muži vlastní rod svůj těsnali a cizincům v podnož pohazovali. A já se o to pokusím! Pracovati budu, dokud poslední jiskra ohně živoucího ve mně nezhasne. Zaskvíti se musí rod slovanský v záři svobody a blahoslavenství! HNĚVSA (přistoupí) Kněžno 1 DRAHOMÍRA Co jest? Ha, tys to, Hněvso? HNĚVSA Vrátil jsem se z madarského bojiště, kam mě z lenivého domovu chuť po rekovném díle vyhnala. DRAHOMÍRA Tys přišel jako od příznivých bohů poslaný! Zachoval jsi staré srdce svoje? HNĚVSA Jako svoje rameno. Budeš je potřebovati, paní vznešená? DRAHOMÍRA Budu. Vratislav odešel k otcům; nyní moje doba nastane — i nebude horší nežli minulá. 10 .,., .,. HNĚVSA To doufám. DRAHOMÍRA Já zamilovala v Bohu zesnulého, když přijel na knížecí dvůr otce mého, kterýž velel statným Luticům, neboť se mi zrodil v prsou paprsek naděje, že spojen s mocí bratrů mých slávu obnoví, kteráž byla při Slovanech, když v těchto krajinách Samo panoval,—anebo že vzkřísí rozkotané království Velkomoravské. Já zapřela starou víru slavných praotců, dala se křestem uvésti do chrámu cizího a letěla z daleké vlasti k pověstnému Vyšehradu. Ale naděje moje zakrněla v neúrodném zrní. Vratislav byl slabý muž a v rukou kněží latinských, jenž přicházeli jménem bavorského biskupa, jemuž byly požitky z našeho knížetství lákavá pochoutka. Covšak nedovedl Vratislav, _ to počne Drahomíra, i oživí to skutkem, budou-li jí po boku státi čeští lechové, kteří slovanské jádro v sobě posud nepoprznili. ČESTA (jen-z byl řeč její dychtivě poslouchal) To pozvedni hlasu hrdlem zuřivého hromu, aby tě zaslechli, co jsou rozptýlení po týnech i po chýších a tvář na den vynésti nemohou před obličejem nového boha na kříži. I slítnou se rozplašení orlové a potáhnou velikým rojem na cizí krahujce a pomrví jejich krví zemi otcovskou, aby vzešlo símě nových dnů a pokolení šťastného. DRAHOMÍRA Hlavo věštivá, až budu válčiti střelami slov, tož tebe povolám; ted potřebuji mužných ramenou a železného oruží. HNĚVSA Moje rámě, čeled má i statek můj ti bude pramenem věrné pomoci. ii DRAHOMÍRA Synu Boleslave! Tu viz lecha Hněvsu, věci naší statného pomocníka. On stával otci tvému po boku, až je k mému hoři nestejná mysl rozvedla. On mohl býti pevným sloupem našeho knížetství. BOLESLAV (jer>Z stál a^ posud v myšlénkách pohřížený) Slovo matky mé jest skála, na nfžto stavím svoji důvěru. Je-liž u tebe její přízeň, bude tam i moje přátelství. HNĚVSA Nedáš je muži, kterýž by ním plýtval jako pískem bez zlatého zrní. Výstup třetí Ludmila, Václav, nimi komonstvo. Předešlí. DRAHOMÍRA Dobře, synu Václave, žes kroky svoje v tuto stranu obrátil. Šťastným znamením počíná se den, kdes vůlí národa na otcovský stolec dosedl. Navrátil se hrdina, co vede v Čechách nejpádnčjší meč, — ihned mu uložíme dílo důstojné. HNĚVSA Hněvsa z týnu nad Jizerou, starý přítel otce tvého, pane, pozdravuje nového knížete. VÁCLAV Vítej mi, a bud milým pomocníkem při díle, kteréž mi od této chvíle nastává. 12 LUDMILA I mně budiž vítán, matce tvého přítele, jestli se naklonila mysl tvoje k dílu bohumilému a noha zvykla kráčeti po cestách ku spasení vedoucích. HNĚVSA Což nejsem pokřtěný? LUDMILA Vodou dal ses poznamenati — já byla svědkem očitým — i slovo Páně nad tebou vyřknuli; však duch Páně se v tobě nerozhostil, leda jestli jsi mu nyní stan v srdci vykázal. DRAHOMÍRA Nesahej, kněžno, slovem kazatelským do vnitřnosti muže takového, jakých málo porodilo naše knížetství. On je host můj — to vězte všickni! — a bohdá k velkým věcem určený, že právě nyní meč svůj z dalekého bojiště v domov přinesl. VÁCLAV Proč vítáš právě nyní meč? BOLESLAV Kníže by raději četl evangelium. VÁCLAV Ano, bratře, raději bych slyšel slovo Páně zníti nežli mečů břinčení — a to k blahoslavenství národu. ČESTA (stranou) Blahoslavenství! O bohové, poražte mě hluchotou. i ) DRAHOMÍRA Já neznám šťastnějšího počátku tvého panování, Václave, než abys ihned brány srdce svého rozevřel a nechal do nich vejiti lásku k rodu vlastnímu i slitování nad bratry štěpu jednoho. V sladké svobodě žily rody slovanské, mír s celým světem držíce, a bohové žehnali jejich krajiny; ale cizí nepřátelé, krutí závistníci udeřili na jich tiché stany a hrozí je v nemužné porobenství zavléci. Durynkové, Frankové a Sasíci nabrousili meče na kmeny slovanské a Němců král, ten Jindřich, jemuž přezdívají Ptáčníků, — vede bitvy, že se řeky rozvodňují krví slovanskou! Obodrité, Lutici a Stodorané volají o pomoc, že se obloha litostí otřásá, a nezdvihne-li se plémě Čechovo, shlukne se necitelné hejno dravců na všechen rod slovanský a památka jeho zahyne! ČESTA (^anícen předstoupí) Zahyne! Zahyne! Neboť jste podřezali žíly jeho života a morem naplnili jeho krev. Zahyne jméno slovanské — a smutkem zahalí se nebesa a hvězdy budou padati a v zříceninách bude práchnivěti svět z míry vyvrácen. A proklato bude jméno těch, co k tomu dílu ruce pozvedli, co podkopali kořen lípy posvátné a poprznili jméno bohů otcovských. VÁCLAV Tys tady opět, starý bloudilče? Zapomněl jsi, že tě kníže Vratislav, maje v úctě tvou hlavu šedivou, laskavě žádal, abys nepřinášel do jeho domu nářek pohanský? ČESTA Proto šla za ním moje nenávist, a lítostně složím kosti v lůno Morany, že jsem nemohl státi u jeho lože, když na věky oči zavíral, abych ho byl na rozloučenou těmato kostnatýma rukama — zardousil! Pohnutí v komonstvu Ludmiliné. 14 VÁCLAV Ustaň, zlolající nešťastníku! LUDMILA Rychle odejdi — ty hlavo od Boha jediného šílením trestaná, abych nezapomněla, že mi víra i nepřítele milovati káže! Již opusť tyto síně— a nikdy více do nich kroku svého nedonášej! ČESTA Abys plamenné metly děsiti se nemusela — je-liž pravda, roditelko zkaženého ovoce! Já tu měl státi do skonání v záři bohů milostivých — tys měla dávno bleskem Perunovým zahynouti. Ty jsi pěstovala s Bořivojem jedovatou bylinu, pro jejížto símě čtrnácte zaslepených lechů k těm němým cizozemcům zaběhlo; — ty jsi zasadila to učení Kristovo, že vzrostlo ve strom mohutný! Nad tvou hlavou šumí hejno těžkých vzdechů z prsou českých jako hromopustá vichřice a nese ve svém lůně prokletí. VÁCLAV Pryč odtud, nesmyslníku, — nechceš-li jazyka pykatil ČESTA Ty — mládenečku, starce vyháníš? VÁCLAV Jen že jsi starec, mírním spravedlivý hněv a zadržuji rozkaz, aby tě stihla pokuta. ČESTA O hraj si, hraj si na pána, ty poupě stromu zkaženého, — a vyžeň věrného sluhu bohů, kteří tvoje praotce do těchto síní uvedli, - vyžeň, vybičuj ho do pustého světa. Do kořene vy- iJ hubiti život slovanský velí tobě nové učení — o jen je poslechni — haha, — já učiním podle tvého rozkazu! Ale to ti pravím, vnuku Bořivojův, moje denní modlitba k bohům krvavé pomsty bude zníti: Spalte ratolest pronevěřilou, a chcete-li svému sluhovi mnoholeté hoře nahraditi, pošlete mu den, aby spatřil na českém trůně krváceti plémě odpadlé! (Odejde) VÁCLAV Stůj, nešťastníka, a odvolej! BOLESLAV (kroct tnu v cestu) Nech starce nemocného! — však nejsou jeho slova břitký meč, abys hned krve se obával. VÁCLAV To vím, a protož mi nezbraňuj s chorým člověkem učiniti smír! DRAHOMÍRA Ustaňte — a bijte se v prsa, kdo ho chce odsuzovati. Duše jeho je živou bolestí ostruněné varyto a na každé dotknutí oupí z něho píseň žalostná. To považ, kníže, — a nechtěj (spohledem na Ludmilu) jako necitelná moudrost hráti na pána nelítostného. Víš, co je to báti se o život národa? On umírá tou bázní — tou nejhroznější mukou na zemi. On ztratil dnů svých nejkrásnější poklady a živí se nyní krutým zoufalstvím. On je porouchaný sloup u chrámu té slávy slovanské, kterouž chtějí k hrobu donésti. VÁCLAV To hledíš vůkol okem tuze nakaleným; já žádného hrobu nevidím. DRAHOMÍRA Ty ne— to věřím; ty bys raději v Budči hleděl na písmo a liché 16 nověsti, než abys vyslal sokoly svých zraků, kde se hnízdí nebezpečí národů. Ale já vidím tu přichystanou propast a musím se před ní postaviti, aby se odrazila zloba nepřátel. VÁCLAV Ty, matko? DRAHOMÍRA Já! — i vyzvu štěstí do boje! Kdo zoufá sám nad sebou, toho opouštějí nebesa. Já nezoufám. Svoboda musí zasvítnouti rodům slovanským a jméno jejich zníti od jednoho uhlu světa k druhému, dokud nad nimi poslední hvězda nezhasne. Proto budeme bojovati, — až nám Morana v temné lůno ustele! LUDMILA Špatně sluší, milá dcero, ženě křesťanské, že na pohanské modly vzpomíná a o Moraně rozpráví. DRAHOMÍRA Kdož může klásti slovo na váhu, když srdce přetéká? Tu se dere mocně ze šupiny ven, co je živo v jádru — as čím se člověk narodil. Nechrne toho, kněžno pobožná, a ty, synu, poslechni, co káže učiniti doba. Sebereme mužné pěstě a vypravíme s rekovnou zbraní proti nepřátelům Slovanů, aby nevolaly rody bratrské marně o pomoc. VÁCLAV To na záhubnou válku?, BOLESLAV Válka nestojí mezi kratochvílí knížete Václava. VÁCLAV Válka není žádná kratochvil, a křesťanské kníže *7 nem nikdy tuto hubitelku lidstva živiti. Či má býti první kročej mého panování krví znamenán? DRAHOMÍRA Když má jako voda křestná prolita býti ku spasení národu, nesmí se jí kníže hroziti. A kdož mluví o tobě? Ty hled si kněh a kněžských výkladů a modli se nešpory; já obstarám, co jménu knížecímu přísluší, a svěřím ozbrojené mužstvo Hněvsovi. LUDMILA To neučiníš, dcero, — bys mezník svého práva nepřekročila. Na stol knížecí dosedl Vratislavův syn — ne jeho vdova. DRAHOMÍRA Ale matka knížete postaví se vedle stolce otcovského a bude k tomu zřetel obraceti, aby syn na něm seděti dovedl. LUDMILA To bude jeho péče — a starost vyvolených kmetů. DRAHOMÍRA Péči mateřskou nepřevýší rada najatá. LUDMILA (blíže k ní přikročí) O jen to řekni zřejmo, že bysi ráda sama zlatou uzdu vlády držela! Tvoje hrdost krmila se dávno touto myšlénkou — a sotvaže manžel a pán tvůj na smrtelném loži vychladnul, již vztahuješ ruku po cizím pokladě. Já však pravím tobě, vdovo syna mého, že by ti lépe slušelo v pokoře se káti před Bohem a vésti péči o vřeteno, o domácí čeled. 18 DRAHOMÍRA Děkuji ti, matko mého v Pánu zesnulého manžela, za to naučeni, — jenže přišlo pozdě. Hlava moje dozrála, i srdce ví již dávno, co má v sobě živiti. Já nechci sama vládu držeti — vždyť jsi k tomu vychovala svého miláčka; ale k tomu chci sílu svoji napnouti, aby se rozprášily chmury s jména českého, kteréž tvůj manžel nade vlastí sehnal a synové jeho svou nemužností krmili. Já nechci slouti matkou knížete, kterýž by panoval nad otroky německého krále. Pohnutí me%i knížecí družinou. Nechte pohoršení, mužové, a byť bych i sladšího slova zvolila, jádro zůstane přec trpké. Bořivoj se od Moravy odštípil a vrhnul Frankům pod plášť ochranný; Spytihněv to nepřirozené přátelství utužil a Vratislav nepomyslil na rozdvojení. Necháme-li ale tuto vazbu dál se vinouti, dovleče nás ku hrobům — to, bohům bud žalováno, nikdo neupře. LUDMILA Já to upírám 1 Ne ruka lidská, ale Hospodin uchrání Čechy před oupadem; proto osvítil cesty jejich světlem víry křes- ťanské. DRAHOMÍRA Ale já nechci býti sebemilovna— nechci v paměti jen prospěch svého lidu chovati; i bratrské kmeny mají býti spaseny. LUDMILA I k těm dojde světlo Kristova učení. DRAHOMÍRA (s velikou hořkostí) Ba již k nim dochází! Meč mu klestí cestu a plamen reje stopy. LUDMILA Protože jsou srdce jejich kamenná a že nechtějí slova míru slyšeti. DRAHOMÍRA A proto se musí hnáti do jezera krve prolité a dělati nad nimi kříže latinské? Mluví tak žena křesťanská? je to láska, kterou se učení tvoje vychloubá? Oni nechtějí, protože milují mrav a víru, v kterých se narodili, v kterých vyrostli a zestárli; oni nechtějí, protože se jim cizí učení vtírá cizím jazykem, to proti vůli přírody, proti běhu všeho stvoření. Na vás přišli arci lidé chytřejší, a Cyril s Metudějem ochlácholil Slovany zvukem slovanským, že se důvěrně novoty chytili a opustili staré modlení. Avšak hledte, aby i za tím nečíhala záhuba. LUDMILA S hrůzou tebe poslouchám! DRAHOMÍRA Já bych raději, abys poslouchala s povážením. LUDMILA Jsou to slova mnoholeté vyznavačky Krista Ježíše? DRAHOMÍRA To nedovedu nikdy, abych se líčila vaší pokorou a oblékala v roucho povrchního zdání; jak to ve mně víří, tak se to řine ven. LUDMILA A nalézáš tedy v učení Kristovu zkázu národa? 20 DRAHOMÍRA To neříkám; leč na to z celé duše věřím: Nepodáme-li bratrským kmenům pomocné ruky proti franským nátiskům, nezbavíme-li se těch bavorských biskupů, co chtějí z naší země hnízdo pro své plémě učiniti, nezlomíme-li všeliký úvazek našeho trůnu s králem německým: jest veta po českém národě! LUDMILA Drahomíro, to jsi pronesla slovo váhy veliké. tr DRAHOMÍRA Chci za jeho pravdu umříti! LUDMILA Já však pravím tobě, že jen u věrném přátelství s mocným sousedem — v dobré vůli bavorských biskupů rukojemství pro učení našeho Spasitele — a v tom i základ blaženosti lidu nalézám. Já tě odkazuji ke všem, kteří slovo Páně v sebe přijali; nechť tobě zvěstují, kde blahoslavenství přebývá, a to kladu knížatům tohoto světa za nejvyšší úkol, aby živ byl národ v pokoji a při pokladech slova věčného, aby oplýval také statky zemskými! To považ, matko mladého knížete, a věz, že budu k tomu vší silou plnitelky slova Ježíšova pracovati, aby k nám zavítal nebes mír a rozprostřelo se tady království Boha věčného! (Odejde vpravo s paními) KOMONSTVO Sláva Ludmile! Spása naší matce! HNĚVSA (stál po celý čas o meč opřen a s hlavou sklopenou, nyní se vytýčí) I takž povykujte, aby vaše babství celým světem otřáslo! 21 VÁCLAV Matko, s bolestí stál jsem tu chvíli mezi dvěma plameny — BOLESLAV A strachoval se přistoupiti, aby jiskra nestříkla a mě nepo- žehla. VÁCLAV Ano, strachoval jsem se, protože mě na obě strany stejná láska vábila. Matko, já se těšil, že poznamenám den svého zasednutí na trůn knížecí založením chrámu Páně, jakým se Praha ještě nehonosí, — a to ke cti svatého Víta, aby za nás orodoval přede tváří Slitovníka věčného. DRAHOMÍRA To můžeš učiniti, synu,—já sama přidám na tu stavbu ze svých pokladů — BOLESLAV A když bude dílo dokonáno, může tam kníže o místo věčného psaltářníka prošiti. VÁCLAV Bratře, ušetři sobě vtipu hořkého! Kdo ví, jestli by přisluhování u božích služeb spíše k blahoslavenství nevedlo, než po čem snad tvoje mysl touží. DRAHOMÍRA Nechte nesvornosti, synové, mezi něžto se moje láska stejnou mírou dělí, a poslechněte matku, kteráž i na čest rodu svého myslí. Ty čiň k oslavení Boha, co ti zbožná mysl velí; já podniknu, co žádá ostatní povinnost knížete. My potáhneme do boje! 22 VÁCLAV Chtěla bysi opravdu? HNĚVSA byl na%ad netrpělivě přecházel, nyni přistoupí) Václave, já posud mlčel, neboť se měřily ženské jazyky! Ale proti tobě musím pozdvihnouti zbraň, chceš-li matčině vůli ránu zasadit. VÁCLAV Povážili jste, jaký nepřítel se proti vám postaví? HNĚVSA Německý Jindřich, jemuž dali jméno Ptáčník. Ale bohdá, že nebude takovým ptáčníkem, aby českého orla polapil, — a byť i sebesilnější tenata nastrojil. To je moje povážení. DRAHOMÍRA A nezpívají staré pověsti, že rozehnal český orel divoká hejna avarských krkavců? Nerozprchly se houfy Karla Velikého před českými prapory? Nezkropily Franků běsné roje pod Luděkem českou půdu takovou krve bystřinou, že podobné svět neviděl? A když přiletěli z pustých končin noví vrahové Slovanů, ti lití Madaři, nepobily je české pěstě v boji pře- častém? BOLESLAV A takž to bude také nyní! Poznovu rozepne český orel svoje perutě, aby se vznesl k slunečním výsostem; ale Václav zůstane za prahem a bude umývati starý kotel, kterýž předkové na korouhvi nosili. VÁCLAV Ty jsi dnes veselé mysli, Boleslave, — přál bych si, abych mohl s tebou stejnou píseň zpívati. Ale to nemohu, nebo duše moje trne úzkostí, jací dnové se na dědiny naše přivalí — ač kdyby ) jim nebezpečí hrozilo, i meče chopiti se dovedu, — jak dobře víš. Já chci ale duchem bojovati. Pole nebeského světla je moje bojiště, a k tomu chci vésti národ můj. Pak nechť se na něj shrne světa nejkrutější nepřítel, bledá závist a zloba zarytá, on odolá všem útiskům! — A byť i železné přesile na čas podlehnul, přijde doba, kde z popele se opět zdvihne novorozený a žiti bude život věčný! (Odejde Ludmilou. Komonstvo ním) BOLESLAV Jdi, potměšilá sketo! DRAHOMÍRA Neposílej za ním střely hněvu svého! On jest dobrý a mysl jeho poctivá; ale ta stará služka cizích kněží zastřela rozum i vůli jeho tak hustou tkaninou choulostivého pobožnůstkování, že se nemůže jinoch k statnému činu vztýčiti. HNĚVSA A proto se musíš sama na jeho místo postaviti, aby zůstalo české jméno bez pohromy a stolec vyšehradský bez poškvrny. DRAHOMÍRA Učiním hned přípravy, aby se hojné zástupy do pole posta- vily. BOLESLAV I já vyzvu své přátele, aby se mnou pod jednou korouhví ostrost mečů nepřátelských zkusili. DRAHOMÍRA Ty bysi chtěl také ? BOLESLAV Chci; to nevyvratně. Či mám snad v koutě za prahem domu 24 otcovského sedati a žalostně hleděti, jaké hospodářství poženstilý kníže vede? Já cítím v sobě také něco, že bych mohl vládnouti, a nedám si tu sílu ztrpasliti poslušenstvím, kde bych ji mohl panováním krmiti, — kdyby náhoda mne byla dříve na denní světlo vyvedla nežli Václava. K oslavení orla českého mě pudí každá krůpěj horoucí; i neodolám hnutí prudkému, až zapíšu své jméno v lidskou paměť skutkem, o němž budou mluviti nejpozdnější věkové. (Odejde; mužská družina ním) HNĚVSA Bujná větev na stromu zpukřelém. Na tu bych zavěsil poznovu štít naděje, který jsem již pohodil. DRAHOMÍRA Však je lépe, že opustí na čas síně otcovské, aby símě nesvárů se mezi dvěma srdci nezmohlo, ježto by se měly jedním plamenem zhřívati. HNĚVSA Nech mě trápí Třas! V těch síních straší divný duch, a skoro by mě zase do ciziny vyhnal. DRAHOMÍRA Já bych si ho troufala zakleti, kdyby jeho staré pěstitelky nebylo; ale dokud Ludmila život vleče v rouchu nábožného pokrytství, nedojde slovo moje k cíli; a co více — dokud ona hojností svých statků křehké srdce lidu zakupuje: nebudu nikdy dosti pevně státi při trůnu a vládu držeti. HNĚVSA Aj, což má ta stará žena život zakoupený na věky? Mně se zdá, že již dosti modliteb nahromadila, aby po nich až do nebeské brány vylezla. (Blí^e k ní přistoupí) Snad by se našla cesta, kteráž vede k pramenu jejího života. DRAHOMÍRA (dlouho na něj hledí) Víš, lechu, co povídáš? HNĚVSA Kdyby stála přede mnou žena, jak ji bohové mužovi k milostné hračce přidali, — nemluvil bych o tom; ale Drahomíra snese slovo odvážné. DRAHOMÍRA (stranou) Co se mě to chápe prstem čarovným, že údy brzo ledem chladnou a hned zase plamenem mi hoří? Co to vystupuje z nejtemnějšího kouta mého svědomí, kam se jistá myšlénka posud jako plaché káně skrývala a na den skutečnosti vylítnouti nechtěla? — (Kpaním) Jděte napřed do komnaty ! , . Pani odejdou. Nyní mluv, co to myslíš ? HŇĚVSA Já ti žádnou cestu nevyměřuji; ale kdybysi jednou — postup za mnou, paní statečná, — (ku vchodu se obrátiv) a viz tam na předhradí muže. DRAHOMÍRA Je to divná podoba! Já ho zde posud neviděla. Kdo jest to? HNĚVSA Můj stín. Rozený Madar nebo Kumán — či úlomek divokého plemena, co se přihnalo z dalekých pustin jako hladové kobylky, aby zhubilo moravské království; já ho zajal na bojišti, dal jsem ho pokropit — ačkoli nevím, jakému Bohu se ted vlastně klaní, a vybral jsem si jej za sluhu. Tam jsem ho postavil, když jsem tu vcházel na předsíň, — a on by tam stál až do skonání světa. 26 Co dále? DRAHOMÍRA HNĚVSA Kdybysi měla jednou dílo před sebou, — že bys k němu nástroje nenašla, já ti poroučím toho člověka. DRAHOMÍRA Můžeš se tak na něj spolehnouti? HNĚVSA (volá) Hojó! Tyro! Výstup čtvrtý Tyrapřiběhne. Předešlí. TYRA l Tu je Tyra! HNĚVSA Tamto přistup k oknu! Vidíš báni zlatou na vysoké věži? TYRA Vidím. HNĚVSA Tam vystoupíš — a povětřím se vrhneš dolů po hlavě. TYRA Vrhnu. Tys můj pán — mé slunce; když se ode mne odvrátíš, musí býti noc. (Odchází) 27 DRAHOMÍRA Co, lechu, počínáš? HNĚVSA Rád bych tě o jeho poslušnosti přesvědčil. — Stůj! Ušetřím ti cestu se světa. Obnaž prsa! (Tasí meč) TYRA (rozhrne kabát) Tu jsou! DRAHOMÍRA Co tě napadá? HNĚVSA Nic; nemám chuti. TYRA (se nasměje) To věřím! Ty jsi holub a mohl bys býti ostřížem. HNĚVSA Ať se jiná ocel v krvi tvojí zkoupá. — Okaž ještě levici — a pověz paní vznešené, kde jsi zdědil tyto jizvy? TYRA Ho! — Pán Tyru ještě dobře neznal a chtěl zkusit, co as jeho kůže vydrží. Poručil mu z hranice hořící hlaveň vynésti. HNĚVSA Nyní slyš jinou úlohu. Tady na hradě je člověk, kterého bych rád viděl, aby ležel pod trávou. TYRA Hm! Ustelu mu tedy lože studené. 28 DRAHOMÍRA Hněvso, o čem to rozprávíš ? Mne hrůza mrazí při chladnosti toho člověka! HNĚVSA Tomu přivykneš, — jen co mu několik rozkazů udělíš. Ode dneška jsi jeho paní. TYRA Paní? HNĚVSA Dáš pozor na její mrknutí — a jako na křídlech větru poletíš její vůli vyplnit. TYRA A nezabije mne? DRAHOMÍRA Tebe zabít? TYRA Či jsi také holubice, kde můžeš býti kání? DRAHOMÍRA Já ti nerozumím. TYRA Či nejsem bídák v boji zajatý? nejsem otrok — třtina v rukou pánových? Tento mě ještě ušetřil — nevím proč. (Dá se do smíchu) U nás by to nebyl vojevoda učinil. DRAHOMÍRA Jsou u vás jiné způsoby? TYRA U nás? Ha,černí bohové! Když sedneme na koně,—hojá, jako s vichrem o závod a s bleskem drtícím — přes hory a doly. A když se postavil nepřítel na pole, my jako krupobití na něj — a zbili, zdrtili, roztříštili houfy, v krvi se koupali a mrtvol nasekali — hahá! A když bylo po díle na poli, začali se rubati 29 zajatí a páliti dědiny, aby zahynulo přemožené plemeno a pánem byli Arpádovi potomci. Hoj, to byly časy, když se ruce v krvi máchaly a urubané lebky na kopí vrážely a hořící svíčky k tomu svítily. Ha, černí bohové, proč jste mě tenkráte k sobě nevzali! DRAHOMÍRA Hněvso, jakého to běsa uvedl jsi na pokojný Vyšehrad? Ten by i nebes brány pobořil, kdyby věděl, že se krví zasytí. Vezmi jej ode mne! Mne přechází hrozné tušení. HNĚVSA Jsi-li tak voskového srdce — moje vůle byla dobrá. DRAHOMÍRA Vezmi jej ode mne; on by na mrknutí kvapného hněvu celou zemi vypálil. HNĚVSA Tedy ho vezmu s sebou do pole. DRAHOMÍRA To učiň, lechu 1 Ano — tam, kde se bude Morana krví slovanských nepřátel napájeti — kde bude tučné hody na potříštěných oudech vrahů našich slaviti: tam jej postav, tam bude prospěšné dílo konati. Já ale chci čisté ruce uchrániti, abych je mohla směle k nebesům vztáhnouti, kdybych je musela jedenkráte o pomoc vzývati — a bohů se nemůže smrtelník odřeknouti! — Ty svolej houfy zbrojené, a nesa k rodům bratrským spasení, zahuč válečným zpěvem do všech uhlů světa chválu jména českého. To je dílo reků nesmrtelných dostojné, to je chlouba knížecích starostí — to je moje nejkrásnější naděje! (Odchází) Hněvsa s Tyrou odchází prostředkem. Opona spadne 30 ODDĚLENÍ DRUHÉ Vyšehradské náhradí. Vpravo kaple sv. Klimenta. Tři stupně ku dveřím. Z kaple %ní staroslovanský zpěv: Hospodine, pomiluj ny\ Výstup první Dvě staré ženy a starý muž sedí na stupních. Po skončeném Zpěvu vyjde z kaple Ludmila s dvěma p aními. PRVNÍ ŽENA Hospodin provázej kroky tvoje, kněžno milostivá! Slituj se nad námi! LUDMILA (dávájim almužnu) Proč nevcházíte do svatyně? Kníže Bořivoj, můj nábožný manžel, vystavěl tuto kapli ke cti svatého Klimenta, aby vešel do ní všeliký člověk jediného Boha velebit. STARÝ MUŽ Chudina se zhřeje také opodál svatého plamene a omeje se krůpějí milosti. PRVNÍ ŽENA Já čekám na tebe, matko chudých, abych ti okraj řízy políbila a srdce pláčem zahřála. O pomoz, kněžno nábožná! Opuštěná žena spíná ruce před tebou 1 LUDMILA Co tě potkalo tak hrozného? Kdo jsi? PRVNÍ ŽENA Jsem žena stářím sklíčená, a chudoba sedí u mne na prahu a hledí do rozbitých oken. Jediný synek byl moje útočiště, byl moje útěcha; ale hrdý lech mu kázal jiti do boje, i odvlekli jej do daleké ciziny, a vrazi ho tam ubili, — (plačtivě) že vyletěla z něho dušice a bloudí pustinou — a já zbyla opuštěná, bídou sklíčená. STARÝ MUŽ Mně také syna odvlekli, že nemám nyní berlu, o kterou bych staré oudy bezpečně opíral. Mezitím vyšlo %a Ludmilou více osob £ kaple a postavilo se %yědavě okolo staré fyny. Nyní % nich vystoupí sj'ena s dítětem. ŽENA S DÍTĚTEM A já se ted musím s třemi sirotky nouzi bránit, protože mi věrného pomocníka v cizině zabili. O slituj se, nábožná kněžno, nad námi! Výstup druhý Drahomíra, %a ní dva panoši levou stranou. Předešlí. LUDMILA Pojd, dcero, pojd— a slyš, jaký nářek tady srdcem otřásá! Jsou to chválozpěvy o tvé válečné výpravě z úst vdov a sirotků. DRAHOMÍRA Znám takové zpívání choulostivých duší, kteréž myslí, že je 32 všechflP stvoření jenom pro jich úsluhu na zemi, a kteréž kvůli obecnímu prospěchu ani tu nejmenší oběť nesnesou. Kdybych je píchla pouhou jehlicí, budou křičeti, že je svět mečem rozsekán. LUDMILA Cokoli nejmenšímu z těchto učiníte, mně jste učinili, praví Spasitel. Knížatům sluší na prospěch každého mysliti, tak zachrání prospěch veškerých. DRAHOMÍRA Vidím, že přicházíš z kaple, kde starý Chrastěj bezpochyby zase bibli vykládal, žes duchem jeho napáchla,— sice bych ti odpověděla. Já jsem si vědoma, že činím, co knížatům přísluší,— a netřeba mi pokorou se pyšniti. Výstup třetí Tyra a dva ozbrojenci. Předešlí. TYRA Sláva kněžně vyšehradské! Sláva matce hrdinského Boleslava! \ DRAHOMÍRA Tys tady, Tyro? LUDMILA Co jest? TYRA Tak mi přikázal povědíti Hněvsa, pán a vůdce českých zástupů, ježto přicházejí po mé stopě neušlapané. 33 LUDMILA Tedy se již vracejí? O díky Hospodinu! (K chudině) Přijdte do mých komnat, děti! Učiním, co mohu, aby toužení vaše utichlo a bolest vaše ulevila. DRAHOMÍRA Mluv — mluv, jak se vám vedlo? TYRA Ho — jako liškám mezi kohouty. Dvě třetiny našich hnije sice mezi červami, ale sláva jim sedí na hrobech. LUDMILA Věčný Spasiteli, tolik nevinného lidstva! O, jak zodpovídáte před Bohem, ježto jste křesťanskou krev marně prolili! DRAHOMÍRA Ušetři žalmů na chvíli, až budeme za padlé muže modlení držeti. — Byli jste poraženi? TYRA My? Hoho! Pan Hněvsa je Arpádovým duchem posedlý — a hoch Boleslav se daří v tom řemesle. Ten si vysekal nevěstu a přijíždí s ní domů. DRAHOMÍRA Nevěstu? TYRA Oh, je to jasná hvězdice — ta panna stodoranská! Tatík padl pod německou sekerou a Boleslav se ujal jeho dědictví. 34 LUDMILA A vzývá ta děva Boha jediného? TYRA To nevím; já se s ní nemodlil. Ale ta může k tomu nebo onomu bohu volati, on ji každý vyslyší. DRAHOMÍRA A zbraně vaše byly šťastné? TYRA Ha, to věřím — my vystrojili krvavé hody v dědinách! Hó, Čechové to umějí také, jako by to od nás byli pochytli. Byl to veselý tanec při tom porubání Sasíků, a dědiny přitom hořely jako světla na veliké síni. Žádná milost, prach a popel, krvavé lázně, pláč a klení — a nad tím český orel jako pán! Hoja, to zas jednou srdce okřálo — a jméno české bude dlouhá leta u těch cizáků strašidlem! Výstup čtvrtý Václav vystoupí me%i tou řečí £ kaple a jeví nad ní účastenství. Podivín. Předešlí. LUDMILA Ustaň, divoký člověče, — aby ti jazyk nezkameněl takovým vypravováním, a nebe se od nás neodvrátilo! Duše trne nad hrůzami, jimiž se poškvrňuje národ křesťanský, kterýž by měl jako tiché slunce kráčeti a jiným cesty pokoje osvěcovati. i DRAHOMÍRA Chceš rekovnost národu mezi škvrny počítati? LUDMILA Rekovnost s myslí křesťanskou je ozdoba národu; ale divé vraždění a líté pustošení sluje hřích. TYRA Však oni nám Sasíci také plnou mírou nasejpali, a přece kázali jejich kněží v čele zástupů, že přinášejí ratolest pokoje a spasení. Zub za zub, oko za oko; to je válečné pravidlo. LUDMILA Neklaď jim to, Hospodine, na váhu — (obrátí se ku kapli a yhlídne Václava) — o pojd, synu, a dej si povídati — VÁCLAV Slyšel jsem již vypravování. LUDMILA A je-liž pravda, srdce ti ztrnulo žalostí? O učiň, aby se jméno české nehanobilo! Ty jsi pánem knížecího stolce; dosedni na něj, aby tě vládychtivá žena vytisknouti nemohla, — a byť by to i vlastní matka byla. PODIVÍN (pro sebe) Vyslyš nás, Panel DRAHOMÍRA Ty chceš dítě proti matce popouzeti? VÁCLAV To nechce, milá matko! LUDMILA Tak mou spravedlivou bolest nevykládej. Já mu připomínám povinnost! Ve jménu otce tvého, Václave, — památkou nábožného děda tvého, kterýž slovu Páně v Čechách volný průchod učinil, — prosí, zaklíná tě žena stará, chop se vlády podle křesťanského srdce svého, abych utěšena oči zavřela a k manželi s tou zprávou odešla, že vnuk jeho v milosti boží prospívá. PODIVÍN To bysi mohla odejiti hned — ale nedopouštěj! DRAHOMÍRA (přikročík ní) Ty počínáš tedy nové různice? Zde přede tváří lidu chceš mě snížiti? Mou péči o jeho slávu zlehčiti? LUDMILA Nic nechci s tebou; ale chci, aby pravý kníže v Čechách poroučel a jeho slovem aby zlatý pokoj rozkvítal. DRAHOMÍRA To může býti, až mu cesty připravím; až ohradíme konce našeho knížetství, že cizí závist do něho šilhati nebude. A protož musíme nové zástupy do pole vyslati, aby doklenuli slávy chrám, na němžto i mladší, statečnější kníže pražský stavěti pomahal. TYRA Hoj, to bude nové rubání 1 PODIVÍN (pro sebe) Vysvobod nás, Panel 37 í LUDMILA O to se, Drahomíro, marně pokusíš, — a kdybych měla svýma starýma rukama tomu bráníti. Děkuj nebesům, že nám nepřítel domácí půdu nehubí, — a nezanášej vražedný meč přes mezník pokojného domova, — abys vraha nevyštvala. Já se tomu protivím. DRAHOMÍRA Jen bude-li míti protivení váhu! LUDMILA Chceš, hrdá ženo, se mnou o závod? DRAHOMÍRA Já miluji zápas jenom stejných sil. LUDMILA A já doufám, že se mohu s tebou měřiti. Zkusme toho! Ty sbírej mužstvo do pole — já na ně zvolám: Neodcházejte! Poslechněte svého pravého knížete a budte pamětlivi slova Páně, ježto hlásá mír a lásku k bližnímu. Uvidíme, čí hlas k srdci našeho lidu donikne! VÁCLAV Upokoj se, drahá bábo! Uvážíme, co bude veleti potřeba, a matka nebude raditi k věcem záhubným. LUDMILA Nechláchol mé hoře, dítě! Já nechci, nemohu viděti, jak odvlékají ku krvavé smrti lid, u něhož odjakživa láska moje bydlila a s nímžto jsem se po cestách Páně kráčeti učila. Ty ale pamatuj na svou povinnost i vydej nález k národu — a (k če- }8 ledi) vy ho rozneste rychle po Praze, že je konec vlády Drahomířiny a konec záhubného válčení. DRAHOMÍRA Ha, střelo Perunova! PODIVÍN Velebeno budiž jméno Páně. PRVNÍ ŽENA O běžte, běžte, mladé nohy, a doneste medovou zprávu k uším toužícím, aby okřálo srdce sklíčené. LUDMILA Milost Páně s naší matkou! Někteří odejdou. DRAHOMÍRA Ty se opovažuješ lid ku zjevné vzpouře popichovati? LUDMILA Já činím, co mi káže duch věčnou milostí seslaný, — i nechci nic kvůli vratké slávě pozemské, kteráž hyne jako ranní pára nad řekou, když na ni dechne sluneční papršlek. Já se modlím k Hospodinu: Učiň můj národ blahoslavený, to na vezdejších nížinách i na hvězdnatých výsostech, — a proto jsem proti tobě hlasu povznesla, ježto mu kopeš náhlý hrob a před časem jej k němu dovlékáš, — i budu proti tobě hlasu zvedati, dokud se neobrátíš na cestu, kteráž je vyměřena kněžně křesťanské. (Odchází— ale ještě se vrátí) Dcero, dej přistoupiti prosbě mojí k srdci tvému— k srdci matky i vdovy knížecí. Uchyl se, ustup z hluku veřejného života, kde mužové se radí o štěstí národu, — a majíc slovo Páně na paměti, pěstuj květinu domácího 39 štěstí. Synovi nech držeti zlaté žezlo, kteréž mu národ vložil do rukou, aby jej pásl jako věrný pastýř svůj ovčinec. To rozvaž — a promiň staré ženě slovo. (Odejde) Václav i Podivín ní — a thni lid. DRAHOMÍRA (byla se do myšlének £abrala) Vrátil se Tyra náhodou? Nebo jej poslal Hněvsa naschval — z moudrého povážení? Nebo jej přihnal proud mého osudu? — Tyro! TYRA Tu je Tyra! DRAHOMÍRA Víš, co povídal jednou Hněvsa, když jsi přišel po prvé na knížecí hrad, — že jest tady člověk, kterého by rád viděl, aby ležel pod trávou? TTRA Vím. DRAHOMÍRA On je tady posavad —a já bych ho tam nyní—také ráda viděla. TYRA Hahá! Tyra mu tam tedy ustele! DRAHOMÍRA Ticho, ticho, aby se ohlas tvé ochoty větrem nerozlítnul a jako zúrodňující rosa v srdce nepadl, kde by mohl jako jedovatá bylina zlého podezření vzejiti — a věc zkaziti. Přijd za mnou do komnaty — tam uslyšíš mou vůli. (Odejde) TYRA Přijdu, paní! Vítr mě tam donese. (Odejde s oděnci) 40 PROMĚNA Předsíň % prvního oddělení. Výstup pátý Ludmila. Václav. VÁCLAV Ty bys mě chtěla o samotě nechati? zůstavíti jako třtinu na poušti, kde záhubný vítr duje? Slýchati bych neměl tvého laskavého hlasu? ta slova plná vůně nebeské? LUDMILA Tys dozrál k svému povolání, a když budeš míti povinnosti na mysli — a když učiníš ze srdce svého příbytek Páně, nebudeš státi na poušti — nebudeš samoten. Mě ale nech se uchýliti na můj tichý týn, abych u vřelých modlitbách tu hrstku dní skončila, kterou mi Hospodin ještě dopřeje. Mé staré srdce je posud jako ptáče; sotva se ho lidský prst dotkne, již hned poskakuje a štěbetá, — a když se jedná o lid křesťanský — ach, tu se ho dotkne každé slovo tak důtklivě, že mi někdy poplašeno uletí. A protož odejdu, — abych mezi tebou a tvou matkou ničeho neučinila, co by mohlo vazbu srdcí vašich ještě více zviklati. VÁCLAV Toho se nestrachuj. Vímť já dobře, co jsem matce povinen, a nikdy povinnost svou nezkrátím. LUDMILA Na tom není dosti; ty musíš svou povinnost i v plné míře udržeti — musíš ji hájiti. Tvoje povinnost je tvoje právo, a to ti nesmí ani matka ztenčiti, neboť na tebe upadá odpovídání. Na tvoji váhu shrnou se činy tvého zástupce a donesou je k věčnému soudu bucíto v průvodu lidského pláče nebo vděčného žehnání. — Zvuk vojenských trub a volání lidu na náhradí. To jsou bezpochyby naše zástupy — ty drahé ostatky, jež nepřátelské zbraně ušetřily! O slyš, mé dítě, — šetři krve lidské, neboť není proto knížatům svěřena, aby ní podle chuti, podle hravého rozumu plýtvali — a budou jedenkráte počet skládati za každou krůpěj marně prolitou! Výstup šestý Boleslav v %ele%né košili. Světimíra a její služka. Předešlí. BOLESLAV Leť jen směle, moje bílá holubice! Rozleť se jako po domácím háji. — Ah, naše paní bába— a pan bratr Václav, pražské kníže, jak se říká. Odpusťte, jestli jsme vám liturgii zkazili. Hledám kněžnu matku. LUDMILA A matka otce tvého — tvůj starší bratr není hoden, abys jej při prvním vkročení pozdravil? BOLESLAV Což je o pozdravení, jestli o ně stojíte. Ale já vím, že jste rádi, když vám střely mých očí okolo uší neííčí. VÁCLAV % To záleží, bratře, jenom na tobě, aby jako šípy nefičely, ale 42 aby líbezně šuměly jako vlažný dešť, jehož každá kapka požehnání snáší na zemi vyprahlou. Vítej mi na hradě otcov- ském! BOLESLAV Máš-li právě kus upřímnosti nazbyt, — tedy to přijímám; neboť jsem veselé mysli. VÁCLAV Vítej nám i sličná panna, kteráž je bezpochyby tvoje choť, jak posel zvěstoval. BOLESLAV Ano, to je nejskvělejší kořist, kterou jsme na výpravě dobyli, — moje Světimíra, letorost knížecí, i doufám, že mi bude svým leskem celý život zdobiti a přemilostně zhřívati! VÁCLAV Rozhlédni se tedy vůkol jako po svém novém domovu — ty jasná denice na obloze mého milého bratra, — i leskni se mezi námi k naší útěše a k oslavě jména českého. SVĚTIMÍRA (potajík Boleslavu) Jest to ten slabec, o němžto jsi ousměšně mluvíval? LUDMILA Přistup blíže, milá panno! Já jsem bába tvého ženicha, o němžto doufám, že si vyvolil choť šlechetnou. SVĚTIMÍRA Já tě budu ctíti jako matku, jejížto popel jsem již dávno slzami zkropila. LUDMILA O to se nejedná, mé dítě, — neboť dnů mých je na mále — a ty starou ženu ještě neznáš. Ale že máš s mým vnukem radosti i žalosti tohoto světa sdíleti, — zjev mi, zdalijsi Kristovo slovo poznala? SVĚTIMÍ R A Vyznávám jeho učení a jsem křestem uvedena mezi věřící. LUDMILA Pak tě žehnám, milá dcero! V oku tvém je psána srdce dobrota, i budeš milou, věrnou pomocnicí vnuka mého, jehož ohnivému duchu milost ženy slušnou míru vyměří. BOLESLAV Takovou měřičku nechám si líbiti; ta mě nezkrátí. VÁCLAV Dovol, bratře, abych i já tvé choti okres vykázal, kde by mohla dary milosti své rozsívati — a ty rozkvět jejich mužnou rukou chrániti. Přijmi ode mne úrodné kraje podle živé Jizery, kde se proud její vine do Labe — okolo týna, kdežto k rozmnožení slávy boží chrám sv. Kosmy a Damiána báně svoje vypíná, — tam panuj podle vnuknutí věčné milosti a pomáhej bratru spravedlivé žádosti národu plniti. LUDMILA Hospodin tě oslav mezi svými vyvolenci, drahý synu, — to jest bohumilý způsob bratra vítati. O bodejž mezi vámi vždy takový duch panoval! BOLESLAV Aj, bratrovi to sluší kraje rozdávati, kterými posud nevládne. Či pustila jej matka z vodítek? 44 LUDMILA Boleslave, nech hořkosti, a přijmi, co ti bratr podává. On je pán, vůlí národa po otci potvrzený — VÁCLAV I odhodlaný, berly vladařské se chopiti. BOLESLAV Je-li možná? Tedy ti již zesílily peroutka? Aj, ovšem! Vždyť rozhazuješ celé krajiny. LUDMILA Děti, děti, nezpečujte se hnutí vrozenému! Já bych ráda, nežli vás opustím, aby srdce vaše jedním ohněm hořela— to ohněm shovívavé lásky. BOLESLAV To ať jen Václav ve svém srdci oheň rozdechne; mé jest dosti chytlavé, jakž moje Světimíra dosvědčí. SVĚTIMÍRA Z jakého zrní bohové srdce tvého knížecího bratra utvořili, to jsi, myslím, právě slyšel, an tak milostivě zvučelo. BOLESLAV Aj, spanilá nevěsto! Jsi ty již jeho chvalozpěvkyní? LUDMILA Kdyby tvoje prudkost, tvoje hrdost nebyla, ta napájená matčinou vládychtivostí, i ty bys chválu jeho pěl a brány srdce svého dokořán mu otevřel. 4J BOLESLAV Vsak ony se otevrou, až na ně pravým slovem zatluče. VÁCLAV Kdybysi chtěl rozuměti mému tlučení, již dávno bych v tvém srdci bydlil. LUDMILA Děti, děti, pro věčné spasení — nekalte si první chvíli šťastného shledáni! Neztrpčujte mi poslední okamžení, kteréž trávím v domě našich praotců 1 Zašlápněte hada, ježto se okolo vašeho srdce otáčí a krev jedem nedůvěry napouští. Budte svorní, jedni — jako letorosti kmene jednoho, jako děti, ježto pod jedním srdcem ležely a slovem Páně pospolu se živily. Boleslave, ty jsi chtěl jméno české hrdinským bojem oslaviti; ozdob je také ctností křesťanskou a vyhubiž v prsou všechen koukol hořkosti. Ty pak, můj Václave, vymaž z paměti, co se kdy mezi vaše srdce tisklo, že jste již dávno v náruč sobě neklesli! VÁCLAV Je-li srdce bratrovo rozehřáto touto hodinou: já ho přivinu k prsoum horoucně! LUDMILA Boleslave! SVĚTÍ MÍR A Nech mi to býti znamením mé šťastné budoucnosti v tomto slavném sídle, když upevníte tak pěkný, bohumilý úvazek srdcí bratrských. BOLESLAV Zůstane-li vždy bratrem upřímným s tou štědrou rukou, jako se dnes okázal, — můžeme spolu z jedné mísy jídati. 46 V Á C L A V Vezmi mou krev a pokrop ní kořen svého štěstí, aby bujně vzkvětlo a žádnou pohromou se nezvrátilo! (Obejme jej) LUDMILA (blahostné) Vzhledni na děti své, můj synu zvěčnělý, jenžto jsi oči zavíral bázní trápen, že hubivá nenávist srdce jejich užere! Setrvejte v tomto blahém úvazku, drazí vnukové, a pamatujte, že není na knížecím trůně větší ozdoby než ona ctnost, kterouž slovo Páně zvěstuje a jenž slově: láska! To zapište hluboko v prsa svoje písmem plamenným, a vděčnost národu postaví vám nehynoucí pomník oslavy! (Objímá je) Hospodin vás pomiluj — a kroky vaše ostříhej! (Odejde) BOLESLAV Pojd, má zlatá růže! Pečlivá bába naplnila nás duchem latinské moudrosti; nyní se podíváme k matce Drahomíře, abychme zvěděli, co řekne její statečnost, až uslyší, jaké smlouvy a úvazky jsme tady světili. (Odvede Svétimíru) VÁCLAV Dejž nebe, aby dlouho trvaly a nás k žádoucímu cíli dovedly! Výstup sedmý Hněvsa. Předešlý. HNĚVSA Dař Bůh, co kuje meče vítězné! Já nesu novou píseň o vítězství, pane Václave! Našili jsme německých kostí po poli. VÁCLAV Slyšel jsem to zpívati; však budu rád, když jednou zase nábožné žalmy zaznějí. HNĚVSA To můžeš, pane, se svými kněžmi odbývati; ale zbrojné mužstvo nech v poli veselé písně dělati. VÁCLAV Zbrojné mužstvo navrátí se nyní k pluhu a povede zápas s úrodnou zemí, aby z ní požehnání dobylo. HNĚVSA Co se ti to zdá? VÁCLAV Co požaduje štěstí národa. Zbraň pověsíme na hřeby, jak sluší lidu bohabojnému, i nebudeme z divé chuti cizí kraje válkou hubiti. HNĚVSA (dá se do smíchu) Ať mě Morana zadáví, —jestliže Drahomíra dívku neporodila, kterouž Václav přezděla! Štěstí ještě, že sama mužnou rukou knížecí správu vede! VÁCLAV Já ji povedu na Vyšehradě — a ty jsi slyšel moji vůli. HNĚVSA Divé lutice! Ty bysi chtěl zkaziti, co my zdárně počali? Ty bysi chtěl orla v letu zdržeti, aby mu kořist uprchla? Hahaha 1 Byla by to pro potomky věru pěkná báchorka o hrdinském knížeti, — kdyby Drahomíry nebylo. 48 VÁCLAV Já chci panovati na trůně, kterýžjest vonným květem_giíru osypán, a ne v proudu krve postaven. HNĚVSA Ne! — ne, to nejde! Zapýřiti by se musel rekovný Čech studem žeroucím, kdyby měl v běhu ustati a k cíli zádama se obrátit. To si rozmysli! VÁCLAV Rozmyšleno jest — a ty se podle mé vůle zachováš! HNĚVSA To nikdy, — a kdybych měl o to svou sílu zlomiti. Pokořen musí býti cizinec — a nyní jest k tomu doba příhodná, an mu mdloba po krvavé půtce oudy potřásá. Já povedu na něj nové zástupy. VÁCLAV Leda bys je ve svých lesích nasbíral; z mého lidu nepostavíš ani duši do pole. HNĚVSA Aj, tedy zahyň mezi svými latinskými litaniemi, kvůli nimžto velíš, aby řinčení českých mečů umlklo. Ale ty jsou právě zlá jinovatka, co padá na květ bohoslužby národní — a co nám slovanské slovo, slovanské zpěvy udusí a hladových cizáků do země nasadí. Avšak nechť toto mé rámě zdřevění a Morana mi nejtemnější kouty vykáže, nebudu-li tomu jako poctivý Čech brániti. VÁCLAV Ty bys chtěl proti svému knížeti — ? HNĚVSA Jako ty proti lechovi, kterýž jméno tvého knížetství oslavil a kterýž — kdyby chtěl! - i tvé moci by se vyrovnal. Ale arci, měl jsem věděti, jak zní píseň o knížecí uznalosti a pohádka o knížecí odplatě! Hahaha! Jen se posad pevně na svém stolci, mládenečku, - chceš-li hráti na pána, aby se mužná ruka sídla tvého nechytila a ním nezatřásla, až bysi se zvrátil! Odchází, vtom je slyše ti % předhradí protažený ?vuk trouby. Hoj, ten zvuk se vine z útrob rohu německého! Slyšíš je volatí o milost? Výstup osmý Knížecí sluha, hned nim Sigibert a Fredegar, pak čeled a komonstvo. Předešlí. SLUHA Přijeli vyslancové ode dvora německého krále - a žádají, aby byli ihned připuštěni bez velikých okolků. VÁCLAV Nech tedy vejdou na síň, a s nimi, kdokoli je chce slyšeti. Sigibert a Fredegar vystoupí — %a nimi domácí čeled a komonstvo rozličného způsobu. SIGIBERT Jsi ty, květe mužstva, kníže Čechů? VÁCLAV Jsem. Co přinášíte? jo SIGIBERT Pozdraven budiž tedy ve jménu Spasitele, syna božího! VÁCLAV A milost jeho budiž s námi na věky. HNĚVSA Co dále? SIGIBERT Takto mluví k tobě skrze usta moje slavný král Jindřich, jehož nazýváme Ptáčníkem: Ký duch tě posedl, kníže Čechů, že jsi zbrojné houfy poštval do zemí sousedních, ježto držely s tebou mír? HNĚVSA Ale ty země nedržely mír s našimi přáteli a strojily záhubu kmenům slovanským. SIGIBERT Zástupy tvoje poplenily naše krajiny, a pláč lidu volá o pomstu. I mohl by ji zjednati udatný meč Jindřichův; ale pamětliv jsa ještě věrnosti, kterouž tvoji otcové předkům jeho drželi, chce křivou věc na cestě míru vyrovnati, a žádá, abys učinil náhradu za všelikou škodu, kterouž tvoji zástupcové na- hromadili. HNĚVSA To ať si jen pro ni přijde, pro tu náhradu, my mu ji naměříme vrchovatou mírou! VÁCLAV Lechu, drž svou vášeň na uzdě a pomysli, že tento muž jmenem svého pána rozpráví. Ji SIGIBERT Neučiníš-li ale, co ti podle práva ukládá, tedy vtrhne do tvé země s lidem zbrojeným a vezme si mečem i ohněm stonásobně, cos mu dáti povinen. HNĚVSA To ať jenom hrdinům svým železné páže přidělá, aby lépe sekali, a do škorní ať jim olova naleje, aby utíkati nemohli! SIGIBERT Kdo jsi, ty smělý člověče, že takovými slovy k vyslancovi mluvíš ? HNĚVSA Člověk jsem, jenž loupeživé skety vaše potloukl a jenž činí rozdíl mezi vyslanci; takovému, jako ty jsi, pro hanbu bradu oškube. (Pěstí mu hro^í) VÁCLAV Umírni svou nevázanost! SIGIBERT Přisámbůh, toho budeš pykati! Dobře praví o vás pověst, že jste lidé divocí, jen z lesů vyběhlí a jemných mravů neznalí. Za toto pohanění přiletí na vás trvalá pokuta. HNĚVSA (sahá po měli) Nechceš-li sám za každé slovo pykati a tímto pérem krvavou odpověd odnésti: již obrať rychlé nohy k lesnatým hranicím a zvěstuj — VÁCLAV (me^i ně vkročí) Stůj, ani slova dále, lechu vášnivý! Toho se nemá svět dočkati, aby se řeklo, že dovolil slovanský kníže posvátné právo vyslanectví zneuctivati! — Co tento člověk 2 rozbouřený jazykem nepozorným pronáší, k tomu se nezná srdce mé, a mírně chci s tebou jednati. SIGIBERT Mírně? O dobře hraješ na svatého! Ano, to jsou způsoby slovanské! Ošemetnost, potměšilost, nevěra! Nejdříve dáš od svého nástroje vyslance pohaněti, a potom chceš s ním mírně jednati! Já ale pravím tobě jmenem pána mého, že porušen a pochován jest mír— a že vzejde z popele jeho válka! (Odejde s Fredegarem) VÁCLAV Stůj, vyslance! Zastavte je! HNĚVSA Ne, ne! — jen utíkej, nežli ti kníže Čechů k nohoum padne a ty se rozmyslíš! VÁCLAV Ustaň, lechu odbojný, jenžto mermomocí zkázu na hlavu knížete svého uvrháš a národ za ním vlečeš k propasti. Cokoli nás zlého utiskne, padni na tebe i na tvou krev; s mých očí ale úklid se, aby se tvým dechem ještě horší neřest v mém domě nerozhostila. HNĚVSA Jak? Ty mě vypovídáš? VÁCLAV Vládni na svém týnu podle rady smyslů svých, tam se může z vůle tvé i skutek roditi; já postavím okolo sebe mužů povážlivějších a budu spolehati na kmety, jež národ vyvolil. HNĚVSA Ty — mně toto — přede tváří lidu? Hojá! Kdopak jsi, mládcnečku, jenžto s Hněvsou takto rozprávíš? J3 VÁCLAV Já — tvůj kníže! HNĚVSA Ha, střelo Perunova, tuto chvíli zaznamenej si do nejhlubšího koutu své paměti, abys věděl, čeho se máš nadíti, až budeme jednou zase proti sobě státi! Drž se potom, můj kníže, pevně svého trůnu, aby se pod tebou neotřásl a snad nezbořil. (Odejde) VÁCLAV Jdi, zuřivý člověče, kdyby nestál knížecí trůn pevněji, nežli aby jej mohla ruka pošetilého vášnivce zbořiti, pak by nebylo žádoucí na něm seděti. Avšak láska národu je tak pevná jeho hradba, že ho žádný outok slepé zlosti nezvrátí. Výstup devátý Chrastěj. Předešlí. CHRASTĚJ Běda! Běda! Zahalte tváře, posypte hlavy popelem! VÁCLAV Co tě potkalo, muži nábožný? CHRASTĚJ Peklo si ustlalo hnízdo v domě tvém a vyslalo syna Luciperova, aby spáchal hřích, nad nímžto se nebe černým rouchem zahalí. ČELEĎ Běda nám! J4 VÁCLAV Neprojíme] srdce moje — CHRASTĚJ Právě tvoje srdce musím sedmerým mečem proteknouti, synu bohumilý, — ale neklesej na mysli, neboť nad námi jest Hospodin. Přišla hodina, že jsem měl modlitbu s nábožnou tvojí bábou konati; i vejdu k ní do komnaty — ale hrůza! — kdož vypoví moje leknutí? — bohabojná kněžna tu leží bez života na zemi! VÁCLAV Cože pravíš? CHRASTĚJ Vražedná ruka zhasila život její! VÁCLAV Neopouštějte mě nebesa! (Kvapívpravo) ČELEĎ Běda nám! Naše matka zhynula! VÁCLAV (se vrátí) Zavražděna! Zavřena usta, z nichž moje sladká útěcha plynula; vyhaslé oči, z nichž na mé cesty vodicí paprsky padaly; zledovatělo srdce, v němž slovo boží bydlilo a celý národ blahý stánek nalézal. O světe hrozný, světe zlý, hříchem tak přeplněný, že musí proud jeho i světice uchvátit! CHRASTĚJ Vzpamatuj se, kníže můj! VÁCLAV O, což má býti jisto na zemi? co váženo a ctěno, když se // vtělená ctnost v krvi utápí a nepravost k hodům zasedá? CHRASTĚJ Otuž se, pane, myslí křesťanskou. VÁCLAV Ale já vyženu toho ducha z knížetství a strašlivě pomstím tento čin krvavý, aby stín ženy bohabojné spatřil jeho očistu. Očistu? Ach, což může tuto vraždu očistit? Novou vraždou neosvětím tvou památku, duchu vyvolený, jenžto již po boku svého Spasitele v jasných výsostech se vznášíš I Nes palčivé vědomí činu svého zlostný vrah jako pokutu nejtěžší; já učiním podle slova Páně a budu prošiti (s nábožnou vřelosti): Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim vinní- kům! CHRASTĚJ (pozdviženým hlasem) A neuvod nás v pokušení, ale zbav nás všeho zlého. ČELEĎ Amenl VŠICKNI stoji v pobočném skupeni, spadne opona. J6 ODDĚLENI TŘETÍ Předsíň jako v prvním odděleni. Na úsvitě. Výstup první Č e s ta stojí u okna. Drahomíra při ide v hlubokých myšlénkách. DRAHOMÍRA Sen prchá s očí mých — a do prsou mi sedl nepokoj tak hluboce, jako by tam chtěl sídliti na věky. Kam nyní dokročfm, an jsem tak zlou hru počala? Kam to dojde s naším národem? Budu jej moci déle držeti, anebo bude skvělé roucho s jeho slávy strháno, a větrové zanesou otržky do všech uhlů světa. O bohové, ježto jste až posud milostivě na nás hleděli, — ty ukřižovaný synu boží, k němužto mě ruce vypínati naučili, — slyš mě a ochraň národ — ha, běda mně, já nesmím tyto ruce k nebi pnouti, abych sama na sebe nežalovala. (.Zhlídne Cestu) Ha, kdo tu? ČESTA Vyhnaný pes připlazil se k prahu, aby se ohřál pod střechou, — protože mu zapálili krov nad hlavou. DRAHOMÍRA Kdo ti to učinil? ČESTA Aj, nepozvali jste si hostů do otcovských krajů? Nebřinčí J7 nám jejich meče po hlavách, ježto vy zatím pod kamenným stropem sedíte. DRAHOMÍRA Ba, jestt až k hla\ ^ _ bychme je z lůna utištěné vlasti vyhubili. ČESTA Najmi si ruce, ježto uškrtily Ludmilu. DRAHOMÍRA Co povídáš? ČESTA A pošli je na toho německého Ptáčníka. DRAHOMÍRA Tys lebka třeštěná! ČESTA Ale oči hledí jasně v křivolaký světa běh! Já bych ti svoje ruce nabídnul, ale nejsou ještě zasvěceny krví knížat domácích. O, žes mě na Ludmilu neposlala! DRAHOMÍRA Co tě napadá? ČESTA Co celá Praha šeptá, mně jako hlasná pověst se rtů skáče. DRAHOMÍRA Ty se opovažuješ —? (Stranou) Avšak nesmím z něho nepřítele učiniti! Část národu ho ctí jako nadaného věštce. J* ČESTA Avšak ještě není konec hry krvavé v tvé rodině. Na stolci Přemyslovu sedí jestřáb, jenž volá cizí pomocníky k rozmnožení kříže, třebas i národ zabíjel. V Výstup druhý Boleslav ozbrojen. Předešlí. ČESTA O žes neposadila tohoto sokola na otcovo sídlo 1 V něm žije duch slovanský, — a byť i staré bohy zapíral, přec by na ně cizí vrahy neštval. BOLESLAV Co jest, matko? Přicházím od zástupů, kterými již nedočkavost lomcuje. ČESTA Tedy ji pusťte z otěže, ať letí jako hřebec divoký a vrahy podupá! BOLESLAV Dnes musím zvěděti, proč jsem pole sebral a dům i ženu opustil; dnes musím slyšeti, máme-li přede tváří nepřátelskou lenivě hniti, anebo se konečně s ní měřiti. DRAHOMÍRA Duše má je sklíčena až ku hrobu. Já prahla vřelým toužením, abych mohla sílu slovanskou před světem rozvinouti nepříteli na postrach, — nyní padla doba nejpříhodnější, a já stojím J9 v pokoutf; — srdce národa se ode mne uchyluje — to si nesmím zapříti— a syn můj váhá, oddaluje, nechává zemi hubiti a orla českého plašiti 1 ČESTA Však on se nepoplaší — ale pobouřen vyletí ze starého hnízda a zatne ostré pařáty v hejno krkavců! BOLESLAV Bohdejž bysi pravdu věštil, stará lebko! Ale jestli se Václav brzy nerozhodne, budeš na hrobech našich plakati anebo z kostí našich velikou mohylu stavětí. Kde vězí — to hrdinské knížátko? DRAHOMÍRA Klečí snad od půlnoci v kostele — anebo peče chleb pro kněze, místo co by měl meče brousiti. ČESTA Nebo železnou košilí se opínati, aby nepronikl meč, kterýž jest na prsa jeho ukován. Krví zbrocen vidím již knížecí plášť — blahostně topí se mé oko v tom pohledu a dech mu požehá jeho zesinalou tvář, — ha, varujte ho, aby se neblížil, neboť nad Vyšehradem vychází nová denice a na otcovském trůně sedí Boleslav! Požehnán budiž ochrance bohů domácích — a jméno jeho jmenováno na věky! (Odeide) BOLESLAV Starý třeštěnec! DRAHOMÍRA Ale oko jeho vidí v hlubinu, kam jiné oko lidské nedo- nikne. 60 Výstup třetí Václav, Podivín přijdou prostředkem, ale ^ jiné strany, ne% kudy Cesta odešel. Předešlí. Zatím se pozvolna rozednilo. VÁCLAV (u samého vchodu) Nebyl to onen sklíčený kněz pohanský? PODIVÍN Byl. Ruka Páně rozmetala jeho hnízdo — a okázala mu cestu k spasení. VÁCLAV Postarej se, aby ho nedůstatek netísnil. — Velebeno budiž jméno Páně, matko! Co mi neseš, bratře, hned za jitra? BOLESLAV (udeřína meč) Tohle jest moje odpověd. Dobře, jestli jí rozumíš, sice bych ti musel oznámiti, že tak mnoho mečů počne vzdychati. Již musíme věděti, co nám den přinese. Tys nechal — živá duše nemůže pochopiti proč — nepřátelský roj se rozplynouti po všech krajinách, až nám své korouhve skoro před samou Prahou vystrčil. Lid náš stojí ve zbrani — ale musí zahálkou se užírati. Co myslíš ? Třesou se ti prsa pod brněním — aj, tedy přepusť velení muži, který se netřese! PODIVÍN (stranou) Ale zbav nás pokušení. DRAHOMÍRA I já musím všechny šípy z toulu svého vybrati, abych srdce tvoje trefila. Již okaž, synu, že sedě nespíš na stolci svých 61 otců, — vzmuž se, bojuj, a třebas i v boji zahynul — lépe zahynouti se slávou jak s drahou chotí, nežli za živého těla práchnivěti a nechati si po temeně šlapati. PODIVÍN (stranou) Hospodine, smiluj se nad námi! VÁCLAV Co projímáte srdce métak rozmanitou zbraní ? Já činil, co jsem posud učiniti musel, nechtěje národ v nejistém boji vésti k záhubě. Jindřich sebral na nás se všech končin hlučné pole; takovému proudu nemohli jsme postavíti hráze — BOLESLAV Česká prsa jsou dost široká i pevná. VÁCLAV Kdyby nebyla nic jiného nežli terč pro cizí střely — ano! Ale ony mají býti libodechou květnicí, kde v míru blaženém učení Kristovo se zaskvivá — a ta se nesmí nadarmo zalévati krví. Nechal jsem tedy Jindřicha táhnouti, aby na obou stranách vražda přestala; nyní stojíme proti sobě se sílou sebranou — a já povedu zástupy své do boje. DRAHOMÍRA Povedeš ?! PODIVÍN (stranou) Anděli strážce, opatruj nás! BOLESLAV Však jsme dost dlouho čekali, než to slovo dozrálo! DRAHOMÍRA O synu, synu, tímto jedním slovem svalil jsi mi s prsou skalinu, pod nížto jsem krutý zápas vedla s úzkostí! Ty nevíš, co bych pro lid byla v stavu podstoupiti, — (%ara%í se) — nech mě na tvém srdci zapomenouti minulost! PODIVÍN Hospodin počítá skutky naše! VÁCLAV Bud dobré naděje, milá matko! Povedu.své zástupy a nevrátím se do Prahy, leda bych pojistil blaho národu a květ víry Kristovy. DRAHOMÍRA O leť tedy, Boleslave, k zástupům a zvěstuj zprávu radostnou, že se brzo vypne orel nad jich hlavami a k vítězství je povede. Dosti dlouho nechali jsme půdu cizíma nohama šlapati; ať hledají nyní rychlým krokem cestu k domovu. Já budu zatím věnce vinouti, abych ozdobila vítěze a národa svého spasitely rekovné. (Odejde) BOLESLAV Na shledanou tedy, bratře, v čele zástupů! Uvidíme, kdo z nás hrobníkům nebo krkavcům větší práce nadělá. (Odejde) VÁCLAV O divné pokolení světa, ježto plesá, že mohou synové jediného otce vražedně sebe hubiti. PODIVÍN Hospodin neosvítil ještě oči jejich — i klopýtají v tem- nostech. Výstup čtvrtý Velena jantasticně oděna. Předešlí. VELENA (přiběhne) Aj, věčná Děvano, zde ho také nevidím! Povězte mi, mužové — Ah, veliký Svatovíte, — odpusť! (Klekne) VÁCLAV Co jest ti, dívko neznámá? VELENA O, proč jsi opustil jasné výsosti? Pudí tě slitování — vid, bohu milostivý? Ach, my jsme sklíčené plemeno. VÁCLAV Jsi na omylu. Nejsem váš Svatovít— ale pokorný ctitel Krista. PODIVÍN Otevři oči, strakatá pěnkavo! Jest to kníže Václav! VELENA Václav? Ten mladý vrah starých bohů? O běda mně! (Utíká, ale opět se vrátí) Ale nikoli, to není možná; tys mě, starý muži, jen postrašil. V těchto očích neblýská se zuřivost a kruté nepřátelství. To jsou dvě hvězdy, na něž bych mohla tak dlouho hleděti jako na večernici, když se k bohům pomodlím a chci jiti na lože. VÁCLAV Kdo jsi, milé dítě? VELENA Ty neznáš Velenu? 64 PODIVÍN Bude to ptáče z pohanského hnízda. VELENA My připutovali včera do tohoto velikého týna, protože nás hnali cizí vrahové. VÁCLAV A kohos tady hledala? VELENA Děda Čestu. VÁCLAV Starého kněze? VELENA Ach ano, on je starý; bohové ho milují a posypali vlasy jeho stříbrem; ale ten zlý cizí bůh, kterého ted vystrkují na kříži, — ten nepřeje dědovi, a ubohý děd je sklíčen velikou žalostí. VÁCLAV Nepoznala jsi pravdu, milé dítě! Onen cizí Bůh přeje tvému dědovi; onen Bůh dýchá a žije pouhou láskou, a bez lásky nemůže ho nikdo ani pojmouti. Ale tvůj děd uzavírá srdce své a neživí je láskou, a protož v něm onen Bůh nebydlí. VELENA (vrtí hlavou) Ne, ne— to zpívá děd jinou píseň o tom bohovi; jak prý se kvůli němu svaté háje posekávají, jak se zahánějí rusalky a poludnice, jak se nesmí ani před šotkem koleno ohnouti, ani v kole děvčat veselé sobotky slaviti. Co ale slyším tvého hlasu libé znění, jest srdce rozpoltěno na dví — i nevím kam ucho sklonití. VÁCLAV A já bych ti mohl o tom cizím Bohu píseň zazpívati, že by ti srdce poskočilo radostí, — (s náboženským blouzněním) jak svou mocí a milostí nebe i zemi oživil a kvůli člověku, jenž před jeho očima v těžkou vinu upadl a zkažen měl býti na věky, svého syna poslal na zemi — a jak tento syn boží vzal vinu lidskou na sebe a za nás umřel na kříži. PODIVÍN A zbavil smrti věčné! VELENA Nevinný? VÁCLAV Co obraz lásky. A o jeho matce mohl bych ti povídati sladké pověsti, jak nyní v jasné říši nad hvězdami sedí, okem láskyplným hledíc na to lidské pokolení, kteréž syna jejího velebí, — a jakž potom jeho vyznavače, když dokonají pouť vezdejší, pod svým pláštěm shromažduje k věčné radosti. PODIVÍN Rodičko boží, oroduj za nás! VELENA Ach, ta milostná! VÁCLAV Mohl bych ti povídati o spanilých andělích, ježto s nebe snášejí se na oblakových perutích a neviditelně dobré lidi provázejí, aby je zbavili ourazu. VELENA Já jsem také dobrá — bude mne také anděl provázeti, kdybych vyznávala toho boha cizího? VÁCLAV Milost jeho posílá nám všem své opatrovníky. 66 VELENA (s dětinskou důvěrou) A vypadají andělé jako ty? PODIVÍN 0 pohanská moudrosti! VÁCLAV Aj, zlaté dítě, já jsem zemské stvoření a nesmím se k nebeským tvorům rovnati. VELENA Nestřásej proto déšť hněvu svého na Velenu! Vidíš, ona vyrostla jako chudé kvítko v stínu hustého lupení; a nemohla ani hlavu na boží slunce vypnouti a nezná žádného, než kdo do starého chrámu bohy vzývat přicházel. Ale Velena ráda poslouchá — a tebe by poslouchala jako slavíka za tichého večera pod hájem. PODIVÍN 1 zavřeš-li pak^neobroušený zobák, ty zaslepená modlářko! Výstup pátý Česta. Předešlí. ČESTA (přibíhaje) Veleno! Veleno! VELENA Ha, to jest děd! Hledáme jeden druhého. 67 ČESTA Co zde děláš, dítě nešťastné? Co tady, vnučko lechů slovutnějších, než býval oráč Přemysl, jehož potomci národ zradili? v e l e n a Upokoj se, děde! Já tady poznala anděla. č e s t a Běsa — vlkodlaka poznala jsi, vraha bohů otcovských! Pryč od něho, — aby krev na tebe nestříkla. Zvenku slyše ti váleční rohy. Slyšíš tu píseň hodovní, kde Morana sedá ke stolu! O jen hučte, zvuky se rtů Svatovítových, a zvěstujte nám spasení! ( Odvádí Velenu) v á c l a v Spasení přijde — jen otevři své srdce! Hodina volá, věrný druhu, připínej mi brnění, ať věkové pozdní rozhodnou, byl-li sem hoden slouti knížetem křesťanským! (Odejde s Podivínem) P R O M Ě N A Širá krajina. Lepení německého vojska. Před stanem Jindřichovým. Výstup šestý Jindřich. Sigibert. Za nimi několik vzácnějších vojínů. j i n d ř i c h Nech Sasíky na levé křídlo přiharcovati; my zůstaneme v čele. 68 SIGIBERT Hned pro pozdravenou na první setkání. j i n d ř i c h Jestli se vůbec jakého dočkáme. Ďas ví, k jakému konci to chce ta česká chytrost dovléknouti, že se nám ještě do očí nepodívala. Troubení scénou. Co to? s i g i b e r t ( odejde ) j i n d ř i c h (k ostatním vojínům) Mezi mužstvem zdá se neobyčejné pohnutí. Snad vystrčil konečně český medvěd rypák z brlohy, do nížto zalezl, že nebylo ani chlupu viděti. s i g i b e r t (se vrátí) Svět se, pane, převrací! Noviny od českého knížete. j i n d ř i c h Jaké? s i g i b e r t Hlasatel z Prahy přijel až ku strážím — (hořce) a naši ho nepoháněli ! j i n d ř i c h (se usměje) Dobře měli, brachu! (Důvěrně) Však nám bylo to pohanění osoby tvé dosti vhod; měli jsme hned v ruce bič, kterým jsme chtěli psa švihnouti. Nu, a co s tím hlasatelem? s i g i b e r t Že prý chce s tebou český kníže vyjednávati; abys mu pojistil svobodný přístup k tvé osobě. \ ly/t^K j i n d ř i c h Vyjednávati? Ha, lomcuje ním strach? — a chce se dáti na milost, ten český hrdina? Nu, mohu-li naší krve ušetřiti a přece zvítěziti — s i g i b e r t Krve ušetřiti? Já ti ale pravím, pane, že nebude míru na světě, dokud slovanská krev se nevykouří do poslední krůpěje! j i n d ř i c h Aj, tak zle není se světem, ty prchlá kotrbo! Musíme jen té krvi slovanské vykázati pevné řečiště. Pusť sem toho orla českého, ať poslechnu, co bude skuhrati. s i g i b e r t (odejde, ale hned se opět vrátí a přivádí Václava) Výstup sedmý V á c1 av a několik vojínů, kteří ale v poradí %ustanou. S i gib e rt. Předešlí. v á c l a v Pozdravuji tebe, králi, jmenem Boha jediného, v kteréhož oba věříme. j i n d ř i c h (chvíli se naň dívá) A já pozdravuji tebe, kníže! — (K Sigibertovi) V tom páňátku nehledal bych vůdce ocelivých pěstí. 7° v á c l a v Přicházím, abych zatloukl na brány tvého srdce a promluvil k tvému povážení. j i n d ř i c h Co jest? Jenom na světlo se řečí, jako činili tvoji lidé v našich krajinách se zbraní. v á c l a v Já tu zbraň do vašich krajin nevyslal, a nesu lítostně, že se ní zlé páchalo, jakož i to, že jsi pak popuzen vlasti naše zbrojným mužstvem zaplavil. j i n d ř i c h Aj, vždyť jsi mohl okolo mezí hradbu z pěstí nastavěti, co naše kraje tak zmužile hubily. v á c l a v Králi, nechtějme si připomínati časy minulé; i tys ukřivdil kmenům slovanským. j i n d ř i c h Proto držím v ruce meč křesťanského krále, abych vyhubil zlořečené pohanstvo. v á c l a v Ne, pane, proto ho v ruce nedržíš; ale abys mladý ovčinec Krista chránil, proto je ti dán! K vyhubení pohanstva slouží slovo Spasitelovo; onoť jest slovo boží a mocnější nežli všeho světa meč! j i n d ř i c h Co to znamená? Přišel jsi přede mnou litanie zpívat? v á c l a v Já přišel, abys povážil, že vede král křesťanů válku s knížetem 71 \ křesťanským, jimžto oběma v krvi národů ruce máčet nesluší. Co zavinili zástupové, ježto mají nyní hnáni býti do boje? Zvedli oni sami tuto výpravu, kteráž může býti jejich pohřebním průvodem? Nikoli, to učinily hlavy těchto národů, a nemůže-li hněv jejich bez krve býti uhašen, ať tekou tedy proudy krve těchto hlav! j i n d ř i c h Já se vlastní krve nezhrozím, najde-li český meč cestu k jejímu pramenu. v á c l a v Nuže, tedy vejděme do boje my dva jediní! Vyjednejme mezi sebou, co má býti vykoupeno krví tisíců — a ti nechť se vrátí klidně k domovu. j i n d ř i c h Ty bysi — chtěl se mnou jiti v zápas? proti tomuto ramenu — ohněm mnohých bojů otuženému? Ty, outlé ptáče, s mužným sokolem? v á c l a v Však jsem ptáče z doupěte orlího — a se mnou stojí Hospodin! j i n d ř i c h (k Sigibertovi) Přisámbůh, ten mládenec tu stojí jako v záři archanděl, jenž nade hlavou točí mečem plamenným! Rád bych se mu smál, ale mám prsa divně sevřena. v á c l a v Chceš-li ale všeliké krve ušetřiti, tedy nech ocel v pochvě zarezivěti a přijmi slib mého přátelství. j i n d ř i c h (k Sigibertovi) Vezmi to satanáš, ten doléhá na mne ohnivými 72 střelami! Takž by bylo arci nejkratčeji rozhodnuto k našemu prospěchu, co by mohlo v boji na druhou váhu padnouti. — Ale kde zůstane náhrada? v á c l a v Tvoje mužstvo vzalo ji v našich dědinách již vrchovatou mírou! j i n d ř i c h Můj dům o tom neví. Dáš-li ale každý rok pět set hřiven stříbra a sto dvacet skotů dvoru našemu — v á c l a v Dám. j i n d ř i c h A slíbíš-li věrnost držeti nám i našim nástupcům na stolci královském, jakž toho bude požadovati prospěch říše německé ; tož budeme dobré sousedství s Čechy zachovávati a poskytneme jim ochranu proti cizím nátiskům. v á c l a v To slibuji; však jediná výminka má býti základ naší umluvy. Jakož já tobě slíbím věrnost držeti, tak mi slíbíš ty, pane, pomocnou ruku podati, aby se rozšířilo v Čechách učení Kristovo, i budeš mi vysílati učitele slova božího, když je budu z krajin okolo trůnu tvého povolávati. j i n d ř i c h Aj, ty růže s keře rajského! Učiním to, mladý příteli, jehož hrdinskou šlechetnost a křesťanskou mysl uctívám. I podávám ti ruku na znamení, že jest obnoven úvazek, jakýž býval za tvého děda i otce mezi králem německým a českým knížetem a kterýž kněžna Drahomíra roztrhnout! se osmělila. 7 i VÁCLAV A já skládám do té ruky slib věrnosti! j i n d ř i c h Já odkáži tento slib svým nástupcům jako nejkrásnější dědictví, aby jej drželi co nejdražší kámen své koruny — a zemi české ani v nejpozdnějších věkách od říše se odštípiti nedovolili!— (Ksvému lidu) Konec boje, statní mužové! Ozdobte zbraně letorostí míru! Přátelství je mezi králem Jindřichem a knížetem Václavem! Sbohem, kníže, — nechť cesty naše vždy tak vedle sebe běží, aby se nikdy nepřátelsky nedotkly! (Odejde se svjmi) v á c l a v A nyní radostným letem ku Praze, abych v blahém míru křesťanské dílo vlády své dokonal. (Odejde) P R O M Ě N A Náhradí na Vyšehradě. Výstup osmý Drahomíra. Vojín a houf lidu. d r a h o m í r a Ne, to není možná, vojíne! Ucho tě zklamalo! Toť by musela země vnitřnosti své vyvrhnouti, aby zhladila plemeno, jenž kuje zradu na svém vlastním rodu. v o j í n Tomu nerozumím; ale to vím jistě, že je po válečné výpravě. 74 DRAHOMÍRA A že se kníže poddal? v o j í n I uzavřel přátelství. d r a h o m í r a Přátelství s úhlavními vrahy Slovanů? To je báchorka, že by ní mohl reka strašiti. A slíbil odváděti poplatky? v o j í n Slíbil. d r a h o m í r a Hahaha! m u ž Já nevím, co jest na tom zlého! Ted bude alespoň pokoj a řemesla se budou dařiti. d r a h o m í r a Budou se dařiti! Bude pokoj! Kdybych tě spoutala jako lesní šelmu a do železné kleci uvrhla: měl bys také pokoj! Kdyby vycedili naši krev, kdyby nám pobořili tiché krovy, rozkotali svaté chrámy, že by kolem veliké, pusté spáleniště leželo a jen sova v ssutinách se hnízdila: byl by také pokoj! O pokolení zmámené! V takovém pokoji páchne umrlčina, uhnívá kořen života, vadnou květy ducha — takový pokoj sluje smrt! Ale člověku patří život, a život se rodí v zápasu. m u ž (k lidu) Ona lítala vždycky rozumem po oblacích — a vždyť víme, co by chtěla; hráti na paní. d r a h o m í r a (s velikou bolestí pro sebe) A proto musela Ludmila odstoupiti! Proto jsem chtěla mít ruce nevázané, — abych si ted na ně otrocká pouta navlekla! 7/ Výstup devátý Boleslav. Předešlí. b o l e s l a v (s hořkjm smíchem) Slyšela jsi, matko? Meče pohodíme do prachu a budeme tancovati podle cizí písně. Nerozhřálo se ti při tom srdéčko jako panici, když slyší po prvé o svatbě? d r a h o m í r a Ty můžeš v této chvíli žertovati? b o l e s l a v To je nejchytřejší kukle, do které se vztek a lítost ukryje, aby se jim falešný svět nevysmál. Přeju ti zde veselý život, rodičko hrdiny vyšehradského! Já půjdu na svůj týn a budu štvanici na latinské kněze držeti; neboť jenom z těch vešla do Václava ta zbabělost. d r a h o m í r a Nebudeš s ním mluviti? b o l e s l a v Aby mi žluč vjela do páží a já sáhnul po meči a zkoupal ho po rukověť v prsou člověka, kterého jsi kojila? d r a h o m í r a Synu! b o l e s l a v Ano! Já jej nenávidím — musím nenáviděti! On je prznitel naší slávy a vrah národa, o jehož novozrození a velikosti se mi jako pacholeti krásně zdávalo. I klel bych nebesa, že jsem musel s tím sketou v jednom lůně ležeti! Mne neuvidí Vyše- 76 hrad, leda by se proudem krve omyl a plamenem udatenství očistil. Do té chvíle ať práchniví jeho hospodář— já se k němu nehlásím, a budu raději při kuželi mé ženy čas ubíjeti sladkou zahálkou, nežli abych se tady krmil u koryta otroctví! (Ode- jde) d r a h o m í r a Boleslave! Volání scénou: Mír, zlatý mír! Sláva knížeti! d r a h o m í r a Aj, tedy provolávejte svou hanbu, aby se usadila po všech končinách a nevyhynula na věky! Mne ale, bozi milostiví, zbavte rozumu a zdravých smyslů, aby se mě tato hrůza nedotkla ! Výstup desátý Václav, vojínové, čeled a rozmanitý lid ním. Předešlí. l i d Sláva knížeti Václavu! d r a h o m í r a Kníže! Synu! ( Vedejej prudce kupředu) Ty se nebojíš vstoupiti na tuto půdu, kterou jsem posvětila novou svobodou, přetrhavši s Německem úvazek ohavný? Ty můžeš matce v oko hleděti, kteráž tě živila dechem po svobodě prahnoucím? Ty můžeš tváře okázati národu a neshořeti studem? v á c l a v Matko, uvediž vášně svoje v klidné řečiště a věř, že nedbám horlivěji o spasení duše své než o blahoslavenství národu. DRAHOMÍRA Krásné blahoslavenství, když převlékáš svobodné duše v otroky! v á c l a v Kdo to praví? Jen přátelství jsem slíbil držeti — d r a h o m í r a A poplatky odváděti — hahaha! O známe takové přátelství, které žije z tuku cizího! Synu, tyto ruce, kteréž tě prvorozeného otci tvému nejprvnější v lokte vložily, že zplakal radostí, — ty se ted před tebou spínají: zruš ten hanebný úvazek! v á c l a v Matko, co tě napadá? d r a h o m í r a A chceš-li— ohnu před tebou i kolena — ta kolena, co se posud jen před bohy ohýbala: vysvobod národ z otroctví! v á c l a v K čemu mě to svádíš? Měl bych zrušiti věrnost slíbenou a podle zasloužení vyštvati nepřítele na zemi českou, z nížto chci květnici Páně stvořiti? d r a h o m í r a Nu, tedy ti Pán k tomu pomáhej! - ale poctivý člověk se od tebe odvrátí a matka zahladí tvou památku hořkými slzami, — i kdyby měla hvězdy zraku svého pláčem zkaliti. Lépe býti poraženu slepotou nežli ponížení národu svého viděti! — tak jako lépe poraženu býti hluchotou nežli nářek rodu svého slyšeti. To je víra ženy, kteráž svůj národ v srdci nosí; a co třeba muži věřiti— to nech ti jednou procitlé svědomí zahřímá. (Odejde) v á c l a v Matko! 7 * Výstup jedenáctý Chrastěj. Předešlí. č h r a s t ě j » Veleben budiž, kníže Václave, žes přemohl v sobě pouhého člověka a nechal vládnouti syna Kristova. v á c l a v O můj otče, stůj při mně, abych nezůstal bez útěchy, neboť se zatahuje moje obloha. c h r a s t ě j To bych nevěděl! Nyní teprva vzejde slunce nad tvým knížetstvím. O, nyní bych odešel rád složit počet Hospodinovi, an se oči moje tohoto dne dočkaly! Již trnulo srdce bázní o zdar pravého ovčince Kristova, ale dnes jsou upevněny jeho ohrady! Výstup dvanáctý Popel a několik kmetů. Předešlí. p o p e l Pozdraven budiž, kníže Václave! v á c l a v Vítejte mi, vzácné hlavy! Toť vás nemohla chvíle příznivější přivésti. Budu rady vaší potřebovati! \ p o p e l Bohdejž bysi pravdu mluvil, že není doby příznivější, nežli 79 v které tenkráte otcovské tvé zlaté sídlo pozdravujeme. Pak by spadlo s mých prsou břemeno a volněji bych oddechnul. v á c l a v Jaké břemeno? p o p e l To tvoje slovo, ta tvoje úmluva s nepřítelem rodu našeho jenž jako vítr letí po vlasti; to tvoje pokoření - a co snad více, nač svobodný národ ani pomysliti nesmí. v á c l a v I tobě zdá se býti rychlý pokoj horší nežli zdlouhavý boj ? p o p e l Ale jaký pokoj? Kde zůstala čest a svoboda národu? Ta se nedá za každý pokoj koupiti. v á c l a v Cti jsem nic nezadal, neboť na obou stranách stály váhy stejně; i vymohl jsem dobré sousedství. p o p e l Jenže se doma hnouti nesmíme, kdyby se to sousedovi nelíbilo, - a za to máme dáti ještě poplatek. v á c l a v Tebe klame ještě staré záští; já učinil, co mi prospěch národa učiniti velel. p o p e l Proti tomu se jménem národa opírám! Tys učinil, cos učiniti ani práva neměl. Či myslíš, pane, že tě proto národ ze své vůle na trůn posadil, abys plýtval jeho nejdražšími poklady? Myslíš, pane, že proto na tebe svoje právo přenesl a proto ti vládu vložil do rukou, abys podle zdání, podle nápadu o svobodu jeho hrál — a pot i mozoly jeho cizincům pode vší cenou prodával? v á c l a v Vládyko! p o p e l Dovol, mladý kníže, — jsem mnohá leta od národu vyvolený kmet, jsem jeho zástupce a mám býti také rádce tvůj — nech mě domluviti, jak mi povinnost slova klade na jazyk. Tak daleko nesahá tvoje moc, abysi bez vědomí národu mohl osud jeho rozhodnouti a celé příští jeho příběhy podle své chuti měřiti. Na to jsi měl pamatovati, a byl bys nám ušetřil žalosti. c h r a s t ě j A já pravím, že se Hospodin hněvem od vás odvrátil a slepotou vás tresce, — sice byste plesali! Přátelství s německými sousedy proklestí volnou cestu víře křesťanské a přinese blahoslavenství knížetství českému. p o p e l Ty, muži dobrý, mluv, když se jedná o chrámy a modlení; ale světské starosti neklad sobě na bedra. Já tě ctím a kořím se slovu Kristovu, ale proto nezradím svobodu národa. v á c l a v A myslíš ty, vládyko, že nemá časný prospěch nikdy ustoupiti věčnému? Jen proto jsem uzavřel pokoj s Jindřichem — a budoucí věk dokáže, jestli jsem pravou cestu vyvolil, — abych světlo pravdy rozšířil. p o p e l Tos nemusel se utíkati na západ, ale mohl se obrátiti k vý- chodu, odkud první papršlek do Čech zavítal — a to světla slovanského. v á c l a v Tam leží ssutiny říše moravské a maďarské plémě překáží na cestě ku slovanským biskupům. p o p e l Tedys mohl vyzvati Jindřicha, aby ti pomohl potříti nepřítele křesťanstva, to by národ povděčně byl uslyšel; ale co jsi jinák s německým králem uzavřel, tos učinil bez díků a bez vědomí národu, to můžeš pro svou osobu, na svou škodu držeti; my o tom nechceme věděti, my nedáme k tomu svazku svého svolení — a nesneseme, aby nám z ciziny prsty lezly do hospodářství; ale zato budeme věrně státi při trůnu, na němž tvoji otcové sedali. v á c l a v Já se odvolám k samému národu! p o p e l To učiň, pane, chceš-li vpravdě jeho vůli poznati a slouti spravedlivým knížetem. Ale nedej se másti hlasy, ježto zaznívají okolo tvé osoby — při dvoře a komonstvu; to nebývají hlasy národu. Nedej se másti hlasy, kteréž velebí jen zemský požitek a rozkoš těla bídného — třebas i duch zahynul! Ale poslyš svobodné hlasy od národa vyvolených zástupců, a řid podle nich vůli svou i skutky své — i oprav, co jsi pokazil !! Potom skloníme rádi před tebou koleno, ježto jsme tě učinili naším opatrovníkem, — jinák ale musili bychme boha vzývati, aby nás zbavil neštěstí, jakéž jest slabý nebo samovolný panovník ! (Odchází) Všeobecné hnutí. Opona spadne 82 O D D Ě L E N Í Č T V R T É Zbořený chrám pohanský. Uprostřed táhne se kus ^di kupředu, takže celé jeviště jako na dví přepadené vypadá. Sem tam spadlé Noc. Hřímání a blýskání. (Do obou oddělení vchází se po straně.) Výstup první Česta sedí po pravé straně na kameně u porouchaného oltáře, na něm% malá modla stojí; před ní hoří plamen. Velena vedle starého, v hlubokých myšlénkách. Po levé straně vyjde Václav, nesa otep dříví na bedrách; Podivín nese sekeru. v á c l a v Aj, vida, nebe nás miluje! Tu jest útočiště před větrem. Museli jsme silně s cesty zbloudit. p o d i v í n Pán vede všechny kroky naše. Kdo ví, k čemu dnešní od- měřil. v á c l a v Jsi-li ty, starý příteli, spokojen, — já mohu noc na holé zemi stráviti. Líto mi jen, že moje chudá vdova darmo na palivo čeká. p o d i v í n Důvěra v milost Páně ji zahřeje. O v á c l a v Kde to asi jsme? p o d i v í n Zdá se to býti staré hnízdo modloslužebníků. v á c l a v To musí již tedy duch Radihostův nebo Perunův dovoliti, aby jednou vyznavač Kristův v jeho domě přenocoval. (Lehne si na ssutiny) Silné blesknutí a zahřmení. č e s t a (pozvedne hlavu) Silněji, Perune, silněji musíš zlobu svou hlásati! — Veleno, nespi, dítě, — a přilož na oheň! Ještě jsi nekonala večerní modlení. v e l e n a Já nespím — ale procházím se po dalekých, krásných končinách. — Řekni mi, děde, nevíš ty nic o andělích? č e s t a Nač se to ptáš, dítě nešťastné? v e l e n a Neměl náš Perun žádnou matku, kteráž také nad hvězdami bydlí jako ta boha cizího? č e s t a (vyskočí) Nádobo pošetilosti, čím to přetékáš? Hřmení. i Tu poslyš, jak ti samo nebe odpovídá, rozhněvané, že jsi na Vyšehradě ucho k cizím bájům sklonila a duši jedem napustila. 84 v á c l a v Nezní to blízko jako lidské hlasy? p o d i v í n Snad tu bloudí duše z očistce. Silné udeření. Výstup druhý Tyra. Předešlí. t y r a Hoho, otřásej se obloho, až praskneš. Ha, tu je oheň! č e s t a Kdo jsi, člověče, jenžto se do této svatyně dereš? t y r a Zeptej se těch, co mě vyslali starou sůvu hledati, - nebo těch HněvsÍ?°re' C ° ^ S e m V b ° U ř Í p ř i h n a l i > a P ° v ě z mi> znáš-li' č e s t a Toho bijce vyšehradských zrádců? Znám. t y r a A jsi Česta, věrný bohů služebník? Sj CESTA Jsem. t y r a Tedy se vyprav nad Labe k Boleslavovi. Jedná prý se o tvé bohy. c e s t a Čí jazyk mi to povídá? Kdo jsi? t y r a Hněvsův vítr, Hněvsův dech — haha! Či chceš slyšeti moje nejkrásnější jméno? Snad se ti bude lépe líbiti. Jednou jsem byl pravá ruka Drahomíry — č e s t a (vykřikne) A zardousil jsi Ludmilu?! v á c l a v ( vyskočí) t y r a Ano, já — haha! Zlořečené okamžení, kde se ruka moje napnula! Byl to babský čin — a žere mě jako žhavé železo — a honí mě světem jako ohnivý bič. Hřmění. Vždyť je dobře — já to už cítím v hlubinách, a vydám hned holou hlavu v povětří, aby z ní vichr paměť vyšlehal. (Uteče) v á c l a v (přeběhne vpravo) Stůj, ve jménu Boha mstitele! v e l e n a Ha, můj anděl na růžových oblacích! (Letík němu) 86 Kdo jest to? č e s t a v e l e n a Můj vyšehradský Svatovít! Ach, děde, ten vypravuje krásné pověsti. č e s t a Tys vyšehradský bohů vrah? a tady, na mé půdě? Přišel jsi se podívat, kde vyhnaný pes líhá? Aja, vidíš! Tyhle ssutiny mu zbyly ze slavného domova! Tohoto boha uchránil z hrozné záhuby — a tento drahý nůž, (bere jej s oltáře) jímžto činil bohům oběti —tu ocel svěcenou, kterouž nyní v krvi tvojí zkoupá, aby odešel radosten do říše Morany. (Žene se po Václavu) v e l e n a (vrhne se Václavu na prsa) Ustaň, děde, nechceš-li ocel v srdci Veleninu zkoupati! Já chráním svého anděla! To není vrah tvých bohů! Ze rtů jeho plyne med a sladká pověst o matce boží nad hvězdami! O dej si povídati! č e s t a Pryč od toho vlkodlaka, kterýž tě morovou ranou ovanul! Pryč! Krev jeho musí pokropiti tuto půdu, aby se bohové smířili! (Dotírá na Václava) \ p o d i v í n O sešli, Pane, své anděly! v á c l a v (ustoupí a tasí meč) Ustup, hlavo pomatená, — (vyrazí mu nů%j) a nečiň vražednou zbraň z ocele, kterým jsi jindy svým bohům milé oběti kácíval. č e s t a Ještě mám tyto ruce kostnaté, abych tě zardousil! ¿ 7 p o d i v í n Vysvoboď nás, Pane! v á c l a v Jestli to káží tvoji bohové, tedy pojď a zkus, jak jejich rozkaz vykonáš. Ale dříve pověz, kdo to zde mluvil o Ludmile? Ty víš o vrahu! Mluv — neboť jako že jest Bůh nad námi,— já tě přinutím! v e l e n a O nečiň mu nic zlého, můj Svatovíte! Byl zde muž — cizí pták — oko naše ho nikdy nevidělo; nemsti se za to na dědu. On jest dobrý, trochu prchlý — ale velice nešťastný. v á c l a v Mé zlaté dítě, proto jsem ctitel jediného Boha a vyznavač víry Kristovy, abych plnil zákon lásky. v e l e n a Ach, ano, plň jej vrchovatě! c e s t a Tu jest má šedivá lebka! Nedrž ten ocel nadarmo! v á c l a v Já nevím, čemu tě tvoji bozi učí, ale můj Bůh velí milovati svého bližního jako sebe samého a nepříteli odpláceti přátelstvím. Já tě nebudu mečem obraceti na víru, ale nechám ti času, abysi poslechnul slovo Kristovo; neboť to je zbraň, kteréž neodolá žádná moc a na které se všeliký odpor roztříští. Protož otevři staré srdce své a nech do něho vejiti světla papršlek. Hřímání \atím přestalo. v e l e n a A což vejde do mého, můj anděli? 88 v á c l a v Přijď s dědem zase na Vyšehrad, zlaté dítě! Tam se vznese holubice svatého ducha na tebe a srdce tvoje zahřeje se roz- koší. v e l e n a A budeš mi zase povídati pověsti? v á c l a v Budu, mé dítě, až se odvrátíš od bohů falešných a koleno skloníš před obrazem ukřižovaného syna božího. č e s t a Ne, ne — ne, nikdy! To zaškrť raději dítě mého dítěte — vystříkej mou krev do krůpěje — já chtěl zhasiti plamen tvého života — zhasni ty můj. ( Vrhne se na kolena) v á c l a v Proto jsem křesťan, abych ti odpustil, a kdybys ještě jednou vražedný ocel proti mně zaměřil. V tom poznej rozdíl a váhu víry mé! (Odchází) p o d i v í n (sbírá otep) A Hospodin otevři zraky tvé! v e l e n a Kam letíš, můj anděli? p o d i v í n I začneš-li pak jinou píseň? v á c l a v Nech to jarní poupě, které se bezděky po slunci obrací, aby rozepnulo své lupení v kráse úplné i vůni milostné. Buď zdrá- vo, milé dítě! V ovčinci Páně se opět sejdeme! (Odejde s Podivínem ) v e l e n a (%'ustane tiše stati) c e s t a (v divopustém rozjitření) Co jest to za boha, jenž učí za nepřátelství měřiti přátelství? Jakáž jest to víra, kteráž velí odpouštěti vrahovi? To jest proti běhu hvězd a slunce, proti běhu všeho stvoření! To bych musel krev svou přemraziti v led — ha, to je boj proti přírodě, a protož musí pramen jeho rozšlapán býti nepřirozeně! Ano, připlazím se k němu jako lstivý had, ne jako vlk hladem vyšívaný — (shání se po nofy) a osvobodím bohy nepřítele strašného! Poleť, mladé káně z poušti í v e l e n a (% myšlének) Umíš povídati o tom ukřižovaném? c e s t a (se ro^sápe) Ha, zlořečená moci! Zažírá se ten cizí jed tak prudce, že na pouhé jeho dechnutí i moje pokolení umírá? To spíše píseň o tmavém lůně Morany zaslechneš, nežli z ust mých slovo o tom ukřižovaném! v e l e n a (utíká k oltáři) Já nechci o zlé Moraně slyšeti! Já chci pověst o té matce nad hvězdami — c e s t a Tedy leť — za ní, — (probodne ji) aby tě mé oko nevidělo 1 v e l e n a (sklesne) O můj anděli! Moje matko — vezmi mě pod svůj stříbrotkaný plášť — můj Svatovíte! (Umře) c>0 c e s t a (vypukne ve hrozný smích) Hahaha — tu odpočívá nejmladší křesťanka ze slavného rodu lecha Česty, posledního sluhy bohů otcovských — hahaha! Nesviť jí, plamene, (ro%há%í oheň no^em) — nestůj nad ní, bohu malomocný, (shodí modlu) jenžto nemůžeš ani ruku pohnati, ani zdržeti! Bez bohů buď země, — neboť na nebesích vymřeli! Pusto buď a prázdno na tom šírém světě - a jen on stůj na té poušti daleké, on jediný, abych našel pomsty cíl a překotil sloupy chrámů křesťanských! (Odběhne) P R O M Ě N A Komnata na hradě Boleslavově. Výstup třetí Světimíra. Boleslav. s v ě t i m í r a O pověz, drahý Boleslave, co to chováš na srdci? \ b o l e s l a v Co tě napadá? Zděsila tě poludnice nebo divá žena? s v ě t i m í r a Po všechen čas byl jsi zasmušen — i často divoký; dnes najednou jsi mysli veselé. b o l e s l a v Aj, což nemá manžel plesati, že se pozdravila manželka? Nemá se otec veseliti, když chce první křtiny strojiti? 9i s v ě t i m í r a To není to jediné! Ale že čekáš Václava, proto jsi celý se proměnil. b o l e s l a v Aj, ty ostrovidá věštkyně! A neměl bych se radovati, že zase jednou milostivého bratra uvidím — toho pověstného dobrodince chudiny, toho nočního pekaře hostií a pilného vinaře — haha! s v ě t i m í r a A pozval jsi ho schválně? b o l e s l a v Což nejsem mladší bratr a nemusím býti způsobný? Však on by přijel také sám, neboť je svátek svatého Kosmy a Damiána, a tuť musí poklečeti v kostele. s v ě t i m í r a Ale k čemu přijel škaredý Hněvsa— a jiné cizí tváře, s nimiž držíš tajné rozmluvy. Hněvsa nenávidí Václava jako nikdo na zemi. b o l e s l a v Jako nikdo? Myslíš, Světimíro? Ale což je Boleslavové choti do toho? Bojíš se snad o Václava? s v ě t i m í r a Ano — bojím — tys to vyřknul, co mi nechtělo s jazyka. Od první chvíle, co jsem jej spatřila, vydobyl si místo v uctivosti mé. b o l e s l a v Aj, aj, toť abych ti ho ani na oči nepřipouštěl, ještě bys ho mohla pošinouti na místo, kde mám jenom já sídleti. Nesvolávej daremné strašidla — a chystej se k veselým hodům s v ě t i m í r a Přichystám se — jenom ať jsou vskutku hody veselé! (Odejde) b o l e s l a v Plachá holubice, z tebe neudělám ostrou zbraň k outoku — a v umění hadí lstivosti nebudu tě cvičiti. Výstup čtvrtý Drahomíra stranou. Předešlý. b o l e s l a v Aj, bábo! To nejsou tváře na křtiny, jak jsi je měla přes práh svého mladšího syna přinésti. \ d r a h o m í r a Přemítám na mysli, zdali jsem neměla raději v samotě zůstati, do níž mě staršího syna zbabělost zaklela. b o l e s l a v Jak? A nechtěla bys pomoci podrývati sloup, na kterém naše hanba visí? Nechtěla bys role vzdělávati, na němžto má nová oslava národu vzejiti? d r a h o m í r a Já dala sbohem oslavě — a toto nové sáhnutí po jejím věnci padlo do mého tichého života jako palčivý blesk a naplnilo mě ouzkostlivým tušením. I b o l e s l a v Aj, matko, jak jsi to zchoulostivěla! Dobře, že jsi na památku — či na očistu smrti Ludmiliny nebo z jaké příčiny? — archanděli Michalovi kostel vystavěla! Ať mám křtiny zkažené, jestli se nedočkám, že tam budeš pilně páteře odříkávati. — Buď aspoň Drahomírou před hostmi! Výstup pátý Hněvsa a několik lechů. Předešlí. b o l e s l a v Vítejte, pánové! Pozval jsem vás na hody, i žádám, abyste nechali rozkoš vejiti do srdcí; ale když je srdce veselo, je také úrodnou půdou, kde snadno símě velikých věcí dozrává. h n ě v s a Nerozbíhej se zdaleka. To jsou muži jiskrných zraků a vidí, co se děje. Proto přijeli na hody. My nenávidíme Václava. — On otrhal českou slávu do naha; toulá se po kostelích, místo co má k zemské správě hleděti, a naplnil kraje cizím kněžstvem, že naše slovo již ledvakde zaslechnu, když jedenkráte nohy do kostela zanesu. Bude-li to déle trvati, udělá se z české země hnízdo pro cizince, a my budeme sotva na okraji nebo někde vespod sedati. d r a h o m í r a Tiše — tiše o tom! Zmačkla jsem již hlavy hadům, co se jednou do srdce mého zažírali a krví mou sytili! Neoživujte je poznovu, — aby mě zase neuštkli. « b o l e s l a v Uštknutí nebude smrtelné — ale probudí k životu. 94 h n ě v s a A proto musí Čechy jinou sukni obléci. Václav musí s trůnu— a jiný nahoru. d r a h o m í r a (s vášní pořád vyrůstající) Myslíš ty, lechu, že jsou trůny jako sedadla při veřejné silnici, kde může jeden tisknouti se na druhého, až mu ustoupí? b o l e s l a v Že nejsou trním tak ohražené, aby nebylo přístupu, to jsi dokázala sama. d r a h o m í r a Co se daří jednomu, druhému se maří. Mezi vůlí a skutkem leží široká prohlubeň. h n ě v s a Nebude tak široká, abychme ji nepřeskočili. b o l e s l a v A pro oslavu jména českého jest lehko odvážiti skok, i kdyby o krk běželo. Já se toho aspoň nehrozím a nedostanu závrať. d r a h o m í r a A jak to myslíte zapřísti. Já nevidím konce té nebezpečné osnovy. Lid miluje Václava. b o l e s l a v Lid ie nástroj v našich rukou. d r a h o m í r a Jen tak dlouho, dokud neví, že může podle své vůle jednati. BOLESLAV Ejhle, paní matka nalezla v některém koutě srdce svého veliký kus lásky k svému staršímu. d r a h o m í r a Já ho milovala vždy láskou mateřskou — ale s bolestí jsem nesla jeho blouzení, a jestli jsem nešetřila právo, jež mu slabci svěřil národ: dělo se to jen z lásky k tomu národu. Kdyby se však vůle lidu změnila, — jsem první, jenžto ruku podám k novooslavení jména českého, i kdyby se díti mělo pádem knížete. Jenže nevidím, jak nyní stolec pod ním skáceti. b o l e s l a v Tu stojí lechové, kteří k tomu dílu silné páže podají. h n ě v s a Meč náš provodí nového knížete na stol vyšehradský. d r a h o m í r a Meč? h n ě v s a Velkou pomoc očekávám také od strany, která ještě na otcovské bohy drží. Pojednám o tom s Čestou vášnivým. d r a h o m í r a Krví tedy chcete znamenati cestu novému knížeti na stolec? b o l e s l a v Svět se věru divně převléká! Kdo by to byl řekl, že se bude Drahomíra krve hroziti? Ale my nechceme takovým deštěm půdu kropiti, z nížto mají nové časy vykvésti! Dnes přijede Václav na křtiny — a Boleslav pojede zejtra místo něho na 96 Vyšehrad, přátelé jej doprovodí, a on zasedne na trůn otcov- ský. ¿a d r a h o m í r a A to myslíš tak rychle provésti, jako se den s nocí vystřídá? To chceš Václava z paměti a srdcí lidu vytrhnouti? To chceš Václava — ha, živé bohy — co chceš s bratrem počíti? b o l e s l a v Ten může o samotě na mém hradě zůstati — a liturgii zpívati. d r a h o m í r a Já ale pravím tobě, bratře syna mého, chraň se, abys knížecí plášť, po němž tak dychtivou rukou saháš, nezohavil poškvrnou, kterou žádným namáháním nesetřeš! Chraň se, abys neporanil svědomí své ranou, kterou žádným lékem nezhojíš! h n ě v s a Zkušenou učitelku musíš arci poslechnouti! d r a h o m í r a To může, i jestli svým slovům tajný smysl podkládáš. h n ě v s a Tajný? Milá kněžno, ony bývají tajnosti, že o nich celý národ báchorky povídá. d r a h o m í r a Zde ale jest místo i doba špatně volená, takové báchorky opakovatil Jak a proč se co dělo, víš ty, lechu, nejlépe, a právě proto měl bys Boleslava varovati. Pro pouhé nasycení vášní není člověku rádno s temnými mocnostmi do hry se pouštěti; ty jej uchvátějí za pouhou myšlénku a upletou z ní pouto, v kterém pak duše zumírá. 97 Výstup šestý Česta. Předešlí. č e s t a Perun vám posílá plamenné blesky, aby potřely vraha bohů od početí světa jediných. Kdo potřebujete jeho blesk? h n ě v s a Vítej mi, starý brachu, na půdě, kde roste toužení po dnech minulých, — a podej mi pravici k poražení vyšehradského knížete. č e s t a Tu ji máš, omočenou v krvi nevinné a posilněnou, posvěcenou k pomstě! b o l e s l a v Můžeme na tvé bratry spoléhati? č e s t a Převrhněte kříže, a zachovalý kořen rodu českého potáhne za tebou! d r a h o m í r a A ty bys chtěl tohoto šílence přijmouti za společníka? Ty bys mu chtěl dáti do ruky meč, aby jej mohl smočiti v srdci bratrovu? 1Venku se troubí. b o l e s l a v Ha, to bude Václav — hlasník mi dává znamení. 98 DRAHOMÍRA (prudce ho ruku chopí) Nyní pověz jasně, na čem jste se ustanovili? b o l e s l a v Kdybysi byla Drahomírou, jakos bývala, dokud jsi na Vyšehradě sedala, netýrala bys mě tou otázkou a našla bysi sama v sobě odpověd. — Přátelé, vejděte zatím do síně, kde plné poháry čekají. Já zde vyšehradského pána uvítám — a přivedu jej potom ke stolu, abychme (s-hořkým smíchem) hned prvním douškem všechnu hořkost v sobě utopili a veselé křtiny slavili. h n ě v s a Já bych mu jedu namíchal! (K Cestoví) Pojd, starý kulichu, a zaskuhrej mu píseň do hrobu! (Odejde s ním i s lechy) d r a h o m í r a (stojí vpředu u velikém vnitřním boji— nyní se protrhne) Kdo mluví o hrobu? Synu, Boleslave! To slovo nenech dnešního dne ve svém domě zazníti! Jest to den, kdež dítě tvoje uvedeno bude v Kristův ovčinec, a tam vede jenom láska. b o l e s l a v (dá se hlasitě do smíchu) I toť bych se chtěl zaklínati všemi bohy pohanskými, když tě slyším takto úpěti! Chceš snad u nás zastoupiti místo nebožky báby Ludmily? Výstup sedmý Panoši otvírají dveře. Václav. Podivín. Chrastěj. Komonstvo. Předešlí. b o l e s l a v Aj, vítej, vítej, bratře! Blahoslavená hodina, kteráž tebe dnes 99 pod střechu šťastného otce uvádí! Jen jestli veselou mysl přinášíš! v á c l a v Přináším — (spohledem na Drahomíru) i smířenlivou, a vzýval jsem Boha, aby všechno křivé mezi námi vyrovnal. p o d i v í n A vespolek se pokoříme před Pánem! b o l e s l a v Co bylo mezi námi křivého neb hořkého, to utopíme dnes v sladké medovině. v á c l a v To pečuj hojnou mírou jen o své hosti ostatní; můj lid spokojí se slovem laskavým. Mne ale uved především k tvé milé choti, abych ji pozdravil. d r a h o m í r a I matka tvoje by si přála, abys jí několik slov věnoval. v á c l a v Pozdravuji tebe, jakož synovi přísluší. d r a h o m í r a Krom pozdravení chci od tebe ještě několik jiných slov slyšeti! (K Boleslavu) A protož uved hosty napřed do síní, kde čeká číše na uvítanou; my přijdeme s Václavem za tebou. b o l e s l a v (k ní stranou) Matko, nezapomeň, že jsi Drahomíra — a v do- ioo mě syna mladšího, kde se rodí nový čas pro Čechy. (Odejde s Václavovou družinou) d r a h o m í r a Co je ti, synu? Musíš mračiti tváře před matkou, kteráž po synu svém tak dlouho toužila? v á c l a v 0 matko, matko, nech mě o tom pomlčeti, co mi na tvář mraky shání! Já se těšil na tu chvíli, až se opět spatříme, i doufal jsem, že skutky moje železnou kůru okolo pyšného srdce tvého přelomí: ale tu se vetřelo mezi nás nové strašidlo. d r a h o m í r a Jaké? v á c l a v Matky otce mého duch! d r a h o m í r a Jak to? v á c l a v Neznáš pověst, která se o vrahu mé báby po zemi rozběhla? 1 na Vyšehrad zabíhala — ale já jí bránil posud přístupu; teď ale vím, kdo vražednou ruku na to drahé živobytí najal. d r a h o m í r a i (ytrne) Víš to? (Vzmužíse) Ano, já to byla — já Drahomíra, jenžto jsem chtěla každý kámen odvaliti, kterýž mi ležel na cestách — neb vysoko lesknul se můj cíl! Suď mě, můžeš-li mě souditi. v á c l a v Já odpustil již vrahovi — ale nemyslil jsem, že vlastní matce odpouštím. d r a h o m í r a Nemusel jsi odpouštět, a přece by stála očištěná před tebou. 101 Svědomí ji provedlo očistcem, i bude již pokojně Ludmilu na soudě očekávati. Ty ale poslechni ženu kajícnou a odejdi z domu tohoto! v á c l a v Co povídáš? d r a h o m í r a A chceš-li navždy mraky zkázonosné nad svou hlavou rozptýliti, - dovol mi ještě jednou prošiti: oblekni na se roucho zmužilého muže a zjev se jako slavitel svého národu. Lechové na tebe žehrají — i mají právo žehrati, neboť nejsi jejich pán a velitel, aby museli své hlavy do tvé kukle vtěsnati! - žehrají, že neplníš jejich vůli a nálezy, ale že si hraješ na kostelníka, na mrhače zemských statků, aby cizí kněžstvo ztučnělo. v á c l a v (s rostoucím ohněm) Já však pravím tobě i nepokojným lechům, — že bych mohl pyšně hlavu k nebesům pozvednouti, kdyby křesťanskému knížeti pýcha slušela. Dospěl jsem s pomocí Hospodinovou, co jsem v bázni boží předsevzal. Požehnání rozprostírá bohaté dary po krajinách šíré vlasti - a slovo Páně velebí se v hojných chrámech i roste z hlubokých kořenů v srdci národa. Směle očekávám soud, kterýž potomstvo nade mnou vysloví! d r a h o m í r a O, mateřské srdce dalo by se rádo synovským slovem přemluvíti, — ale dokud není národ pánem svým — samojediným vládcem vůle své, nemůže ti věřiti. Přetrhni - uvolni alespoň úvazek s Jindřichem! v á c l a v Abych vyštval zase bouři na zemi a pošlapal mladé osení našeho blahoslavenství? d r a h o m í r a O nešťastná malomyslnost, jenžto sama sobě nedůvěřuje! Čiň tedy dále, od čeho tě slabá žena zraditi nemůže, ale — odejdi z domu tohoto! 102 v á c l a v Matko, víš, co povídáš? d r a h o m í r a Vím a zaklínám tě památkou - matky otce tvého v á c l a v Ustaň, abych nemusel na svém rodu, na celém člověčenstvu zoufati! Proč mě odtud vyháníš? proč mě pudíš z domu, kde se koná slavnost v životě nejradostnější? d r a h o m í r a (temně) Tys mi nikdy nevěřil; proto zamítáš také nyní slova má! v á c l a v To si nemysli, matko má! Já ti věřil - hned za oněch časů, když jsi mi žezlo z ruky vzala; věřil jsem ti; ale víra moje pokořila se vůli srdce mého, a £o jest plno učení Kristova, kteréž dýše láskou! Já jsem v domě bratrovu. Může-liž býti pevnějšího štítu na zemi? Přijdte ke mně na Vyšehrad - přijď ke mně nepřítel s mečem po krvi prahnoucím: on bude hostem křesťanského knížete, a láska mu vykáže nejprvnější místo u stolu všech rozkoší! (Odejde) d r a h o m í r a Nuže, leť tedy, šípe, kterýž jsem sama ostřila a na luk vložila: já tě nemohu zdržeti, - a kdybys měl i moje srdce protknouti, že bych vlastní krví tu půdu zbarvila, kterouž tak nevýslovně miluji! Těžká bouře visí nad rodem Vratislavovým; já nevím, kam a jak ji zahnati; na obě strany kloní se láska má. Musí-li ale bouře oběť zastihnouti - ať již zastihne hlavu mou! Ráda ji položím do rakve, vzejde-li z jejího popelu oslava národu! (Odejde ) Z hodovní síně slyše ti veselou přiměřenou hudbu, která^po celj příští výstup trvá, ale ovšem tak, aby nerušila rozpravu. 103 Výstup osmý Hněvsa vystoupí u zjvém pohnutí. Tyra. Celá scéna musí hráti se rychle a vášnivě. h n ě v s a To si pamatuj! Z mé čeledi nesmí dnes nikdo ani oka zamhouřiti— a medovina ať se šetří. Doma dostanete náhradu. t y r a Povím to čeledi. Ale — h n ě v s a Co? t y r a Hm — já bych také něco. h n ě v s a Mluv. t y r a Mám v sobě zlého ducha — pod žebry i v lebce. h n ě v s a Co to? t y r a Nemohu koukati do světa a nemohu oči přimknouti, abych neviděl tu starou ženu, kterou jsem musel zardousiti. Jako vlastní moje matka vstoupila mi naproti: Co hledáš, milý synu? — haha, a já jí musel po krku — musel, protože paní poručila — a šátek zadrhnouti, až jí oči vystoupily jako dvě strašidla a mě hrůza splašila— haha! Byl to babský kousek, a já bych si nechal za to chutě ruku uschnouti! Od té chvíle mě ty oči straší, — a dokud neuvidím jiné hasnouti — haha, a mužné tváře blednouti, — bude mě žráti červ. Dej mi někoho zabiti! 104 h n ě v s a Hojá, ruko ochotná! Kdoví, není-li dílo nablízku! t y r a Ale aby za to stálo, pane, — hahá, však vím, že j si vyšel na hon. Já budu pak celý den do těch bledých tváří hleděti, — abych na starou ženu zapomněl a zahnal strašidlo. h n ě v s a Ted oznam vůli mou čeledi— a potom budiž po ruce! (Odejde) t y r a (odcházeje) Po ruce — haha, po ruce! Potom zaženu strašidlo! P R O M Ě N A Náhradí. Po levé straně knížecí obydlí s otevřenou branou. Na druhé straně kostel\ před ním malj sinec, jakoz u kostelů bývá, jeden nebo dva stupně přede dveřmi; na dveřích mosazný kruh. Hudba ještě \ní, ale ovšem vzdáleněji; někdy hlahol trub a bubnů. Noc. Výstup devátý Cesta z knížecího domu. c e s t a Umlkni, proude svůdných zvuků, — aby byl nářek světa slyseti! Já nechci tvým lichocením ucho napájeti — ale jediný zvuk chci slyšet — to chrapot smrtelný. — Veselá to noc — haha, já budu s nočními duchy na veselejší jitro čekati. Sedne v poradí na stupeň u síňce kostela, takye hojen dopola viděti. Hudba v hradě utichne, i počíná se pozvolna rozednívati. IOJ Výstup desátý Starý kostelník jde vdyne ^ hradu (ale ne \ knížecího stavení) ke kostelu, otevře dveře kostela a vejde dovnitř; %a ním Hněvsa, Tyra a dva lechové. h n ě v s a Já Boleslavovi nevěřím. On mohl úmysl ve víně utopiti a pomsta by se nenakrmila. Musíme jí sami kořist přihnati. Václav půjde jistě do kostela — bez kněžského požehnání nedal by se na cestu; zde musí živ nebo mrtev do rukou našich padnouti. Boleslav darmo celou noc otálel. (K Tyrovi) Ty se posadíš tuhle u vchodu, - aby tě hned nespatřil; my s e Zvoní se na ranní mši. Ah, zvoník svolává již kolena, která se chtějí ohýbati. Tu nedá Václav dlouho ěekati! Ustupme dozadu! (Učiní tak) t y r a (se usadil opředu před sínec) Výstup jedenáctý Václav. Boleslav. b o l e s l a v Ne, ne — já tě vyprovodím do chrámu! Spolu jsme hodovali, spolu se budeme modliti! Já se mohu svatému Kosmu a Damiánu tak dobře klaněti jako kníže vyšehradský. v á c l a v To můžeš, milý bratře! Ale nyní bych přál, abysi odešel na lože. Radost otcovská tě příliš rozehřála. 106 b o l e s l a v To není pravda! Víno mě rozehřálo a tvoje vzácná osoba. v á c l a v Vedl jsi věru velikou péči o veselí a pohostil jsi mě bratrsky; ale do chrámu se mnou nemůžeš. b o l e s l a v A já musím! Ty mi více neujdeš! Já tě ještě lépe pohostím! Já ti vykáži na mém hradě hnízdečko, že z něho do nejdelší smrti nevyjdeš. v á c l a v Vykaž mi své srdce, pak máš dobře; z toho se nepohnu! b o l e s l a v / A což kdyby to bylo chladné hnízdečko tak mezi tichými stěnami a za mříží? v á c l a v Uchyl se na lože, bratře, — a mne nech do chrámu. b o l e s l a v S místa se mi nehneš! Dnešní noci dokonal jsi panování — prázden stojí vyšehradský trůn a čeká na knížete, kterýž jej oslaví! v á c l a v Bratře, co tě napadá? b o l e s l a v Co mělo dávno v skutek vejiti, aby se očistilo jméno českého n á Jodu, kteréž zbabělý modlář poškvrnil. (Vytasí mec) Tys můj zajatý — a hlava tvoje houpá se na ostří tohoto meče! (Napne mec) ioy A v á c l a v (chytne jej ruku, %ápaSí's n^m-> m u vymkne a poradí jej na yem) To ti odpusť Hospodin, jakož ti zbabělý modlář odpouští. (Odhodí meč) b o l e s l a v Vrahové, pomoc! h n ě v s a (vytasil mec, přijde zýKýdu a tne po Václavovi) Tu jest pomoc a dozralá! v á c l a v (se potáceje) Ha! — Ostříhej mě — Hospodine! (Přikvapí ku chrámu a chytí se kruhu— vtom vyskočí Tyra a Česta aproteknoujej, ze sklesne) „ „ , Přestane zyoneni. b o l e s l a v Ha, plamenná nebesa, co jste učinili? č e s t a (sílen rozkoší) Krvavé křtiny! Plesej, Perune! Krvavé křtiny! (Bězj po hrade) h n ě v s a Vzhůru, Boleslave! Václavův lid z hradu neujde! Čeled stojí pohotovu! Rychle na koně, letem ku Praze a na trůn! (Odvádí ho) t y r a Haha, to je spanilý umrlec — to je zlomená růže — ta nebude Tyru strašiti. Vzhůru, hrade Boleslavův, otevři oči! Podívej se, co ti nadělilo jitro po křtinách! Hahá! Vyšehradský hospodář se koupá v krvi! (Za Hněvsou) Za scénou řinčení mečů a temný hlahol. Celé pozadí za^eje s e ranními červánky. 108 Výstup dvanáctý Čeled se porůznu sbíhá zděšená — ráda by ku chrámu, ale neví, co Činiti. Drahomíra, Chrastěj, Podivín z knížecího stavení. d r a h o m í r a Co se to rozléhá ranním tichem, že umírá duše úzkostí? č e l e ď Kníže Václav zabitý! d r a h o m í r a Co pravíte? p o d i v í n Nedopouštěj Hospodine! d r a h o m í r a A vy přitom stojíte jako z kamene? Ovanul i vás duch Boleslavův? Kde jste viděli knížete? c h r a s t ě j (přiblízjlse ku chrámu) Milostivá nebesa, tu leží v krvi! d r a h o m í r a « V krvi? O tedy je v ní utopena moje blaženost! (Bězjk Václavu) Synu, dítě nešťastné! (Vrhne se na něj) p o d i v í n (kleká vedle něho) Oroduj za nás, svatý mučedníku! c h r a s t ě j O noci hrozná, ježto jsi tento skutek spáchala! 109 d r a h o m í r a Synu, jenom jednou otevři ještě svoje láskyplné oči — jenom jednou otevři svoje milostidechá usta, abych zaslechla, že vrahům odpouštíš! c h r a s t ě j Nadarmo miláčka Páně probouzíš; on putuje již nad hvězdami v jasných výsostech. p o d i v í n A prosí za nás u Slitovníka! d r a h o m í r a (ještě klece spíná ruce) O pros také za svou matku, synu nešťastný ! c h r a s t ě j 0 nejmenuj ho nešťastným! On stojí po pravici Hospodina a jméno jeho žije hluboko v srdci křesťanského národa — 1 bude žiti na věky! On byl šiřitelem království božího na zemi a zůstane jeho ozdobou, dokud Pán anděla svého nepošle, aby poslední den světa zvěstoval! Všeobecné tiché skupení, při něm% pomalu opona padá. no T Y L O V Y K R V A V É K Ř T I N Y „Krvavé křtiny" vznikly ve dvou — třech lednových týdnech roku 1849 n a kroměřížském sněmu z dramatické situace, kdy propukl konflikt mezi většinou sněmu a vládou. Svědčí o tom Tylův zápis na dochovaném rukopisu hry. Podle zprávy „Moravských novin" byl již 21. ledna Tyl v Praze. Premiéra nové hry byla v neděli 11. února. O dnech, kdy vznikala, svědčí nejlépe hra sama. Její skutečný smysl nepochopíme bez porozumění okolnostem, za nichž Josef Kajetán Tyl „Krvavé křtiny" psal. A I. Počátkem ledna roku 1849 vtáhl pokořitel revoluční Prahy i Vídně generál Alfred Windischgratz s rakouskými vojsky do třetího, dosud bojujícího střediska demokratické revoluce, do košutovské Pešti. Téměř zároveň — 4. ledna 1849 ~ vstupuje na řečnickou tribunu říšského sněmu v Kroměříži hrabě Stadion, ministr vnitra nové Schwarzenbergovy rakouské vlády, jmenované nedávno nastoupivším mladým císařem Františkem Josefem I. Vláda se cítí opět pevně v sedle. Půl milionu bodáků obnovilo pořádek v říši a dobíjí, zdá se, poslední odbojné hnízdo v Uhrách. Starý císař Ferdinand udělal místo mladému nástupci, který není vázán jeho sliby národům z horkých měsíců jara a léta 1848. A ministři, kteří ještě do nedávná mluvili liberálně a demokraticky, mohou konečně, tak aspoň nyní sami soudí, začít mluvit řečí jim přirozenější. Vláda nastupuje do ofensivy také proti sněmu. Jejím prvním mluvčím je ministr vnitra hrabě Stadion. ni