NÁRODNÍ POHÁDKA VE TŘECH JEDNÁNÍCH [ KNIHOVNA MAHEHA V BRNĚ Josef Kajetán Tyl Sfrakonický duddk aneb Hody div\fch žen OSOBY lesana, panovnice nad lesními pannami, polednicemi a divými ženami bělena květena lupina \ lesní panny jarona leskava rosava, polednice divuka 1 divéženy mihulice j kalafuna, venkovský muzikant Kordula, jeho žena honzík frantík l jejich děti kačenka liduška - švanda, mladý dudák tomáš, starý dudák koděra, rychtář ve vsi blízko Strakonic šavlička, voják na dovolené trnka, starý hajný dorotka, jeho dcera n alej váček, hospodský franěk venkovští chasníci váša kuba matěj ■ , pantaleon VOC1LKA, bývalý študent, teď na cestách král alenoros, pán neznámých zemí zulika, smutná princezna, jeho dcera alamir, hrdina a její ženich ► v zemi Alenorosově MiKUU hospodský DULINA, sklepník GULINARI 1 posluhovačky VAN1KA i DVOŘENÍN Lesní panny. Divé zeny. JEDNÁNÍ PRVNÍ před hospodou ve vsi o pěkné hodince. Děti a děvčata hledí oknem do šenkovny. — Je právě po tanci; ještě je slyšet vejskání, tleskání a dupání. VÝSTUP PRVNÍ ŠAVLIČKA- KODtRA Z hospody. ŠAVLIČKA I aby do toho tisíc kulí — já vím také, co je legrace a kus juksu; ale tohle je běhání skrze uličku. KODĚRA . Aj, aj, milý strejce! Copak se udělal z tebe poustevník? Veselost je ta nejlepší apatyka, a tanec vojáka nezabije. ŠAVLIČKA I což je o tanec — mangari! Voják má podle toho podešve. Jen kdyby při něm ty zlořečené dudy nebyly. KODĚRA Dudy? A jaképak by to bylo posvícení? ŠAVLIČKA Řádnou muziku měli byste mít, celou kruchtu muzikantů, housle, trouby, kladynety — KODĚRA I, i copak ti napadá! Ty novomódní píšťaly můžou si jednat po mestách — my tu držíme na dudy, to je poctivá staročeská muzika. ŠAVLIČKA Že by myši utekly. KODĚRA Ó, já se při ní jaktěživ dost vytrdloval! ŠAVLIČKA To věřím, protože jste jaktěživ jiné intrády neslyšel; ale kdo byl na vojně — KODĚRA Ten zná jinou muziku — až někdy záda brněj, to věřím. (Z hospody vyjde několik chasníků, někteří jenom pro ochlazení, jiní s rosolkou a pivem, a zavdávají děvčatům.) šavlička To byste otvíral hubu, co je to nynčko za muziku! Ta vám mluví, šeptá, kňučí, bručí, hučí, - jak se dva při měsíčku hu-bičkujou, jak vedou chlapa k šibenici — všecko máte nynčko v muzice; alespoň to stojí na rohách tištěno — velikou literou — a k tomu takovou češtinou, že byste desátému slovu neporozuměl výstup druhý kalafuna s houslemi v ruce. švanda s dudami předešlí. kalafuna Ale copak je to, mládenci? Střelil do vás někdo jako do vrabců na hrachovišti, že máme na holé stěny zevlovat? Hezky do kola, sousede! Zahrajeme vám něco od podlahy! šavlička Buď rád, skřípale, že tě nikdo neposlouchá! kalafuna Skřípale? Hehe! Kdybych tě neznal, Šavličko, myslil bych, že mi chceš dělat žluč. Já jsem starý primarius! šavlička Ty? To si přijď k nám primariusa poslechnout, když přijede takhle ňáký z Babylonu — nebo oďkuďsi. Ten hraje, až potí krev a posluchači dostávají křeče. koděra Ale jdi! kalafuna Hehe, to by byla pěkná muzika! šavlička To je taky muzika! Právě v tom vězí teď všechno umění. Teď se nesmí hrát (nápodobí housle) tydli dyty, tydlity — to by nabral; nynčko to musí chodit: šrum, šrum!, to padají tolary! koděra Tolary? šavlička Teď se vydělávají muzikou zlořečené peníze! kalafuna Že se vydělávají? šavlička Mangari — jako smetí. Takový muzikant, když to umí podle nejnovější noty, smete za večer tisíce! 10 I švanda (sebou trhne). Tisíce? kalafuna Toječtverák! šavlička Hotové tisíce; našinec to ví; mívá při.tom také pšouresy! koděra Ale jdi! šavlička Nosí vlaské bubny, pulpity a tak dále — člověk je na vojně a má fiňáry. Tisíce, povídám, za večer! švanda A nač takový člověk hraje? šavlička Nač? Nu — na ledaco — švanda Také na dudy? šavlička Na du — hahaha, to by ještě scházelo! koděra Pročpak? Vždyť je to kus poctivé muziky; dudy pocházejí z časů — šavlička — krále Holce, když byla za groš celá ovce. koděra Aťsi! Však ono by neškodilo, kdyby nám bylo z těch časů ještě více zbylo než dudy. Ale ten český svět se celý převrátil, tancuje po hlavě — i tuhle náš lid začíná už jaksi po jiné muzice uši nastrkovat; ale dokud jsem já rychtářem, musí držet na dudy. A co se týče města, myslím, že by si tam mohli také jednou uši dudami namastit. šavlička Inu, z jedné strany máte skoro pravdu. Nynější svět žádá rohaté věci — dávaly se koncerty už na drnkačku, proč by to nešlo taky jednou s dudami? Mangari! Ale umět by musel člověk něco — rozumíme? kalafuna I což je o to! Švanda to zná z fundamentu; dnes to arci není pozorovat, — protože mu tlačí láska vosrdí — hehe, a z toho pochází krátký dech. 11 šavučka Ah, proto věší chocholku jako zmoklý kapoun — haha! lnu arci, láska je hladový stravník, ale — vidíš, milý dudáku, kdy-bysi něco uměl, mohl bysi do světa a vydělat peníze — potom bys neměl s láskou Žádné hořkosti, nebo peníze dokážou, nač si jen pomyslíš! Našinec to musí vědět, vždyť je na vojně! Píseň Peníze jsou páni světa, dukát, to je pravý rek, ' a co někdy stotka umí, to by člověk sotva řek. Třebas ty byl motovidlo, že bys oslí uši nes: přece najdeš chvály sídlo — jenže to jde do peněz. Chce-li košťál mladou kůstku, kancelářský správců hlas, chce-li forman čerstva jezdit, musí míti kolomaz. Žoldy! volá muž i žínka, s prázdnou rukou žádný ples; i ta boží křepelinka tluče pořád: Pět peněz! Železnice, parostroje, krámy, domy, fabriky — to teď roste jako z vody podle nové praktiky. Měj si ale rozum v pachtu, důl i hory světa zlez: přec nenajdeš šťastnou šachtu — jsi-Ii chudák bez peněz. Chceš-li zkusit ženskou věrnost, chceš-li zkoumat přítele, chceš-li změřit panskou lásku nebo světské fortele: všecko najdeš, není veta, víru na kůí nepoves; jenom vejdi na trh světa ale nechoď bez peněz. Peníze jsou hever světa, silou svojí pravý div; bez nich darmo cíle hledáš, • třeba jsi byl sto let živ. Jen až půjdem ku armádě s tichým srdcem do nebes — ano, jen v tom jednom pádě dojdem cíle bez peněz! (Jde zas do hospody a ostatní za ním -~ jen Kalafuna a Švanda zůstanou vpředu.) kalafuna v Jářku, Švando, budeme zde čumět na minet? Pojď, snad cvrnkne někdo desetníkem. švanda Jdi jen sám, já nemám dechu — mně je tuhle (sahá si na srdce), jako by mi chtěly všechny měchy prasknout Neslyšel jsi, že má jiný za muziku tisíce? kalafuna Snad je také potřebuje. Přej mu je! švanda Já je potřebuju taky! kalafuna 'i 1 I jdi, my máme dost — hehe, když nedělá žaludek bandur- skou. švanda > Já chci ale víc! Půl tolaru mi nestačí; za to nemůžu holce ani šněrovačku koupit — kalafuna A ty bys jí koupil také rád čepeček — o však my víme. Ale bez šněrovačky se můžete mít také rádi. švanda ' Můžete! Co mi to pomůže, když mi dá šenkýř na stůl plný žbánek a já se ho nesmím dotknout? Dorotčín tatík mi hrozí, že mi srazí zadek jako zajíci. kalafuna To jsou tak hloupé řeci tatíků, když nemůže hoch hned plný 12 13 pytlík na stůl hodit. Já budu snad také takový mumloun, až mi ty moje kuřata dorostou. ŠVANDA Ale já vím, co udělám! Tady do toho kozlího měchejře už ani nefouknu, ale půjdu do světa a přinesu si tisíce. KALAFUNA Hehe, kdyby to byly hniličky, proč ne! To bys jich mohl někde plné kapsy nasbírat. ŠVANDA O, jen se posmívej, já půjdu přece! Bez Dorotky tu nemám beztoho žádné radosti. Já měl už dávno sirky táhnout — nynčko to nahlížím. Když vydělá jiný peníze s drnkačkou, seženu já taky něco dudama, — a kdyby to byl jenom jeden tisíc. KALAFUNA Ty zpropadené tisíce ti zmatou ještě kolečka. Podívej se na mne; já neměl ani zlámanou grešli — hehe, když jsem si mou sedmou svátost namlouval, — máma chtěla vzít na mne koště — a já dostal holku přec. Jenom trpělivě. ŠVANDA Já nemám takovou račí krev! KALAFUNA To je chyba. ŠVANDA A těm našim chlupáčům dudy už také jaksi nevoní. Pryč tedy — hejdy do světa — tam jsou tolary! Dělej ty jen zatím sám tady muziku a louskej bídu; já budu shánět tisíce. (Odejde.) KALAFUNA (za ním). Počkej alespoň do pozejtřka — zejtra máme sousedskou! VÝSTUP TŘETÍ KORDULA. HON7ÍK. FRANTÍK. KAČENKA. L1DUŠKA. PŘEDEŠLÝ. KORDULA He, muži, Kalafuno! Co je to? KALAFUNA Ah, jsi tady, moje slepičko, — a hned s celou kukaní? Děti (se okolo něho shrnou a ohmatávají mu kapsy).s Tatínku, máte koláče? HONZÍK Já bych rád ftákej makovej! 14 frantík A já hodnou měchuru! KALAFUNA ■ . ' Já taky, mladej Kalafuno, já taky; jen co je vyndají z pece; maminka trochu pozdě zadělala. KORDULA Jen dělej při naší nouzi ještě hlouposti! KALAFUNA I jdi, kdopak .by mluvil dnes o nouzi, vždyť je pěkná hodinka! Škoda jen, že si nemůžeme spolu skočit, — já bych měl arci deset chutí; musím ale ty zpropadené žíně dřít. KORDULA Já bych měla také deset chutí — ale skočit ti do oci. KALAFUNA Hehe! KORDULA Co to zde zevluješ? Není živé duše v hospodě? KALAFUNA O, jako nabito! KORDULA Tak? A ty zde chytáš komáry, místo^ co bysi měl sedět u cimbálu a chytat dvougrošáky? KALAFUNA Hehe - hrdličko, my nemáme žádný cimbál - leda kdybys ty tam vešla. KORDULA Ty nemáš ani ruku, ani kapsu, kde by krejcar uváznul. KALAFUNA Ale dušičko! KORDULA To víš dobře, že jsem na to posvícení čekala. KALAFUNA Já taky! Čtrnáct dní jsem snášel žízeň jako po třech herin-kách. KORDULA Já potrebujú na zimu sukni, Kačenka punčochy, Honzík kazajku — KALAFUNA Hehe! 15 KORDULA — kdybysi stál za něco, pořídil by sis alespoň teplé rukavice — kalafuna Hehe! kordula — ale to ty ne! — jenom abych já se dřela, abych já se o všechny krky starala, vstávajíc léhajíc abych myslela, co strčím dnes do hrnce. kalafuna Hehe! kordula Ale to musí bejt jinač, to ti povídám! děti Maminka se zlobí! (Schovávajíse za otce.) kalafuna (se jen pořád svým způsobem dobrosrdečne směje). KOrdula (hledí na něj a neví, co má říct). kalafuna Stará! (Natahuje po ní krk a špulí ústa.) kordula Teď se podívejme na toho blázna! (Sotvaže se zdrží smíchu.) Já tady kážu — kalafuna Dnes je posvícení — dnes se nekáže — pojď sem a dej mi hubičku — hehe! kordula Dej radši dětem koláč! kalafuna Dám, dám! Půjdem do hospody, potom po chalupách — to bude koláčů plná vošatka. Teď se ale neškareď — a pojď, dej si zahrát — hehe, však on tě někdo provede. Tyť jsi ještě jako lusk. kordula To je potom pojednání s mužem! Radjši do vody skočit nežli se vdávat. kalafuna Arci, arci — ale žádná to neřekne před vdáváním, každá tepr-va deset let potom, když se nabaží. 1 vy safienti! (Vede ji přitom do hospody, děti se hrnou za nimi.) 16 PROMĚNA Krajina blíže lesu. Po straně stavení hajného. výstup čtvrtý švanda, potom dorotka. švanda (přijde a pozorně se ohlíží). Ona bude jistě doma, starý ji k muzice nepustí — a sám bude v lese. (Ťuká na okno.) Dorotko! dorotka (vstavení). Kdo je to? švanda Já! Pojď trochu ven! dorotka (vychází). Kdopak je ten já — ah, jsi ty to? Kdepak ses tady vzal? Jáť myslím, že sedíš v hospodě a koukáš po holkách. švanda I dej pokoj! Já utek z hospody, protože ti mám něco říct. dorotka Jen aby to bylo něco veselého; mně se dnes zdálo o růžích, a to znamená mnoho pláče. Copak je to? švanda Já vím, co udělám, aby se tatík na mne nesatanil! dorotka Copak je to? švanda Aby mi dovolil za tebou chodit. dorotka Copak to uděláš? švanda Já vím, jak dostanu peníze. dorotka Ty? švanda Mnoho peněz. dorotka Mnoho? švanda Dnes se mi zajiskřilo v mozku a chytlo to jako v plném troud-níku. Dorotko, za pár neděl budeme svoji! dorotka Za pár neděl? I ty jemináčku — ach, ty jsi hodný, roztomilý člověk! Mne to už beztoho všecko mrzí; tatínek pořád hubuje, a já nemůžu přeci na tebe zapomenout — mně se zdá, že budu na tebe ještě myslit, až budu jedenkráte na prkně ležet Nu, již tedy udělej nějaký prostředek. švanda Udělám, udělám, Dorotko! výstup pátý trnka s ručnicí na rameni, předešlí. trnka Holaho! půjdete-li pak od sebe? Ani o božím poledni nedáte si pokoje? Kolikrát ti to mám ještě říct, ty parohatý dudáku, abys mi za holkou nelezl? Ty budeš tak dlouho dělat, až ti vlepím hrst broků pod kolena! švanda Nechte si povědít, milý Trnko — dorotka Ano, tatínku, nechte si povědít; teď to vypadá — trnka Hubu drž! Já bych si z toho nic nedělal, že ani otce, ani matku nemáš — švanda No, snad jsem nepad jako žalud z dubu! trnka Nu, že je tedy neznáš. Já bych nedbal na lidské řeči, jen kdy-bysi měl do čeho kousat! Kdybysi byl dost mizerným pacholkem, třeba tím slouhou, jako tvůj nevlastní otec bejval, abysi měl krajíc jistého chleba — dorotka Ale nechte nás jen k slovu přijít, tatínku! trnka Hubu drž! já vím, co chceš, — přimlouvat se, omlouvat, domlouvat, známe se, ty jsi chtivá straka — hr, hr! jen abysi ho už měla; ale co potom? Budete sušit hubu na větru. švanda (hezky hlasitě). Však ono není tak zle, pane Trnko, a kdybyste věděl - trnka Já vím všecko! 18 dorotka Nic nevíte, tatínku! Švanda dostane peníze! ■trnka Peníze? švanda Aha! to koukáte — jako sýkora na lůj! To věrim! trnka Dudáku, nedělej mi flauzy! švanda Žádné flauzy, já budu mít tisíce! dorotka Slyšíte to? A za dvě neděle máme svatbu. Já dostanu novou sukni — viď? — a novou šněrovačku — je-li pravda? trnka Ale ty poblázněná pěnkavo! Kdepak by vzal ten dudák pemze? Rodičů nemá, přátel nemá, vydělat si je neumí — švanda Kdo ví! A jen abyste o tom věděl — já jdu do světa. dorotka Do světa?! Švando, co ti napadá? jakpak bude potom za osm dní svatba? Svět je kdovíjak veliký — toť se do té doby nevrátíš.' švanda Tedy musíš trochu čekat; já si dám také srdce na zámek. trnka Ale copak chceš ve světě, ty střelený pecwálku, jenžto jsi jaktěživ dále nebyl nežli v Strakonicích? dorotka Ano, co tam chceš? švanda Vydělávat peníze. trnka Jakpak? švanda No — na dudy. trnka Nadu — hahahaha! švanda Co se smějete? Nynčko se vydělá nejvíc peněz muzikou. trnka I ty pomámený strakapoune! Jsi tak hloupý — nebo se děláš 19 hloupějším? Teď se vydělávají peníze tuhletím (okáže na čelo) a tuhletím (na ruce), ale musí to mít člověk jako na drátkách, všecko naštemováno. Dudy! Člověk by se zbláznil! Můžeš jít — i ano, ale po hospodách, kde ti budou sázet po krejcaru, — jinde se ti vysmějou, jdi si, jdi! ale do mého revíru mi nepáchni, dokud nebudeš mít dva plné talíře na stole, — a kdyby to bylo v ovčácké chalupě! dorotka Tatínku! — Ach milý Švando, nech ten svět bejt světem, a zůstaň doma; já radši ještě počkám, až se ti něco nahodí — trnka I nech ho, ať si jde — však on zas brzo přileze a bude sbírat suché šipcí, aby nepošel. švanda Aťsi - a třeba suché, tvrdé trnky, chcete-li co vědět, každá bude přece lahodnější, nežli vy jste, pane Trnko! trnka I ty rozčepejřený tetřeve! švanda A jakorát že půjdu, — a kdybych měl ty peníze vyžebrat — dorotka Ale Švandičko! švanda Mlč, nic si z toho nedělej. Mně to bude sice také jako mlejn-ský kamen na prsou ležet, že musím od tebe — dorotka Já tě nepustím! švanda Neplač — zato přinesu tisíce a pak se podíváme, co bude mít tvůj moudrý tatík proti mně. On by moh už teď po takovém zeti všech deset prstů oblíznout — už kvůli tobě, že se máme tak rádi, — ale cožpak ví on, co to je! Celý den chodí okolo pařezů a sám ještě zpařezovatí! (Rozčílený odejde.) trnka (chce za ním). I ty pramilionský — dorotka (ho zastavuje). Tatínku — mějte povážení — on to tak zle nemyslí — vždyť ho znáte! jazyk hned na konečku, ale to nejlepší srdce z celého mužského pohlaví. trnka Hubu drž a táhni do kuchyně! 20 dorotka (smutně odchází, pak se vrátí). Tatínku, dělejte, co chcete, ale navždycky bez něho nevydržím. trnka Hubu drž a táhni! dorotka Nu, však já už táhnu! Nynčko teprva pozorujú, že nevíte, co to je, když má jeden druhého rád, - vy jste to bezpochyby nikdá nezkusil, anebo je tomu už hrozně dávno, že se na to ani nepamatujete. Ale to vám povídám, tatínku, — já si nemůžu pomoct, — pustíte-li mi Švandu do světa, tedy si lehnu a bude po mně — anebo poběhnu za ním. (Odejde.) trnka t ty nezdar — ne, ne, tatíku, zlobit se nesmíš! Tak jsi ji vychoval, tak ji máš — co na srdci, to na jazyku; nehněvej se tedy. Vždyť víš dobře, co jí schází, — a býval jsi také takový, třebas to nechtěl nynčko okázat. Měj si ho ráda, jestli ti srdce jinak nedá. Budeme tak dlouho na moudrého, hrát, dokud nějakou hloupost nevyvedeme. (Odejde do stavení.) PROMĚNA Na samém kraji lesa. Uprostřed velký strom, u něho drnové sedátko, za ním rozmanité křoviny. výstup šestý švanda samoten. švanda (zvolna přicházeje). Jako by se o mne dva duchové tahali — jeden, abych šel, druhý, abych nechodil; jeden slibuje zlaté hory, druhý prázd-nou mošnu. (Sedne si pod strom.) Co mám dělat? — zase do hospody? — já bych raději celý měch roztrhal--anebo do světa? jen kdybych věděl, že dovedu zahrát, aby se to lidem líbilo! (Podepře se pololeže o loket a dá hlavu na dlaň.) Tady to jde arci — ale jinde — (Zdálí je slyšet dvanáct hodin bít.) Už poledne! — a ve mně hotová půlnoc — před očima se mi to kolotá — hlava mi jde kolem — (Ve vsi se zvoní malým zvonkem poledne; vtom se rozevřou nej- nižší ratolesti prostředního stromu a tam se okáže dopola Ro- sava.) 21 výstup sedmy rosava v šedivém rouchu, an se skláni k švandovi. Pak lesní panny. švanda Ah, teď je mi volno — teď je tu líbezno! (Usne.) sbor lesních panen (zní nejdříve jemně a jako zdálí, pak silněji a silněji se blíží). Je v půli den, pospějme ven na den! Líbe ticho vane, síla duchů plane, pospějme ven na bílý den! (Mezitím se rozevřel i peň stromu a z něho vyšla Rosava. Nyní se rozhrnují nazad kroviny a ž nich vystupují lesní panny v bílých dlouhých šatech, s vlajícími vlasy a se zelenými věnci na hlavě.) rosava (na ně kývá, načež se okolí ní shromažďují). Pojďte, pojďte, sestry milé, čekalať jsem této chvíle, abych svoje drahé dítě z nápasti a sítě lidských nehod vyvedla, a pak utišená, štěstím jeho potěšená v klidné lůno zase usedla. lesní panny Tohle syn tvůj ? rosava To teti samý, pro nějžto mě panovnice nad pannami temných lesů netrpěla více v říši své — ta bláhová! ježto mní, že srdce ženy proti bolu této změny žádné utěšení nechová. Já to přísné vyhoštění ráda nesu — vždyť mám syna! V jeho zdaru míjí utrpení, ježto na mne uvalila vina. 22 . ■ bělena Spanilý to mládenec! rosava Ano, jako poupě z růží leželo mé dítě v nuzném lůži, když jsem do lidských je rukou dala. Rostlo jako proutí, že jsem při každé své pouti kolem něho zaplesala, ačkoli mě také hoře hnětlo, že tak pěkně kvetlo, a já drahé obejmouti nesměla. Rostl hoch mé lásky, až sám také moc té čaropásky okusil, — a teď mi dělá péče. Chudým životem se vleče — neboť to jsem chtěla, vědoucí, že chudý spokojnej i život vede nežli mnohé bledé, vrtochami utrápené kníže. bělena Jaké jsou ty jeho péče? rosava Rád by dostal milou svoji; otec ale svazek dvojí, že je ženich tuze chudý <— neboť nemá nic než svoje dudy. Tu chce chlapec ubohý skočit na nohy, běžet do světa a získat zlato, potom dostat dívku za to. Dovede to, když mu pomoc dáte podle sil, jež od královny máte! bělena Mluv, co máme vykonat? rosava Dechněte mu v jeho dudy svoje sladké zpěvy, aby hraním jeho všudy, kamkoli jen kročí, ztichly smutek, bol a hněvy, 23 radostná i slza tekla z očí; by se každé srdce na něj smálo, však i zlaté odplaty mu přálo! bělena My tvou žádost vyslyšíme, dudy kouzlem naplníme. lesní panny Zazněte zvuky našich zpěvů, (přitom vztáhnou ruce, jako by nástroj žehnaly) kdykoli mládec bude hrát; zazněte smutným pro úlevu, veselost chtějte světu dát! ■ bělena Líbě budou jeho dudy znít, dokavad je bude v lásce mít; jestli na ně ale jednou zakleje, čaromoc jich pryč se poděje. rosava Děkuju vám, drahé společnice mládí mého, — buďtež pomocnice také dále synu mému, aby dospěl k cíli žádanému; aby v loktech lásky blažené našel slasti toužené! (Zdálíbije hodina.) bělena Poledne míjí, vraťme se zpátky; za dne nám dáno vlády čas krátký. lesní panny Skrejme se opět v lesnatém klínu! Nám přeje doba večerních stínů! (Mezitím jemná hudba. Nyní se kroviny a strom zase rozevřou a panny v nich zmizejí.) 24 výstup osmý kalafuna. švanda. kalafuna (poněkud ostýchavě se ohlíží, nežli Švandu zhlídne). Ať neumím kalamajku zavrznout, když jsem si to nepomyslil! To bejvá jeho místečko — a já jsem rád, když ho nevidím, zvláště o polednách. Hajný chlapíka vylil — hehe, a chlapík tu prolil bezpochyby několik zamilovaných slziček. Teď srjí! — co mu to napadá? a heká, jako by ho můra tlačila. He, Švando! švanda (vyskočí). Co je to? Kdo je to? kalafuna Já jsem to! Vezmi oči do hrsti. švanda A kam se poděli ti andělové? kalafuna Tady? Leda z roští — nebo nějaké polednice; ty zde mívají svoje rejdy. švanda Polednice? Viděl jsi už nějakou? kalafuna Já ne, — ale matka mé báby říkávala, že její prabába jedenkrát jednu potkala a že — švanda A kdopak jsou? kalafuna To jsou jako invaliťky lesních panen. Když prej se totiž ňáká lesní panna do člověka zamiluje, tedy ji královna vyžene, a tu je z ní polednice — a z těch polednic udělají se po čase divé ženy. Teď ale pojď! ' švanda Kam? kalafuna No, kam — hrát! švanda Já? Hrát? Já mám teď jiné hraní v hlavě. Já jdu do světa! kalafuna Ale hochu, dej si pokoj! Podívej se na mne; já nevystrčil jaktěživ bradu dál než, abych řekl, za panské stodoly; a co mi scházĹ? Zdráv jsem, ženu mám — 25 ŠVANDA To je to! Ale já ne, a nemůžu ji dostat bez peněz. Peníze vydělám ale ve světě. KALAFUNA Vyděláš! Ale co proděláš? Svět je skluzký, — jak se říká — příležitost dělá zloděje. Pamatuj si, že bys tu nechal Dorotku! ŠVANDA Ta může bejt jistá. Já budu koukat jenom na tisíce —' a ty dostanu. Mně se o tom právě zdálo. KALAFUNA No, jen když se ti zdálo — hehe, to je trefa. Zůstaň doma! ŠVANDA Já ti byl jäko v pěkném velkém zámku, a tam bylo plno pánů a paní a všechno ve zlatě — a ti chtěli, abych jim hrál. KALAFUNA. Hehe — kdyby to byli naši chlupáči, to bych se nedivil! ŠVANDA Na začátku jsem nevěděl, mám-li se opovážit; — KALAFUNA Aby se ti nevysmáli. ŠVANDA — potom si dodám ale kuráže, vezmu kozlíka do ruky — (Dělá vše, jak mluví.) KALAFUNA A páni si zacpávali uši. ŠVANDA — myslím si: Skoč oko nebo zub! — fouknu do měchu a začnu hrát — (Hraje polku.) KALAFUNA A paničky utíkaly, jako by do nich střelil, hehe! U nás (pozoruje divnou hru a škube sebou zalíbením) — by to arci prošlo ~ ale páni mají — jiné lahůdky — u nich to jde: Tralalalala! (Zpívá a tancuje podle hrané melodie.) Ale Švando — dej pokoj — tacet — udělej pauzu — já už nemůžu. ŠVANDA (přestane hrát). Copak je ti? KALAFUNA Člověče, sedl ti do toho měchu zlý duch? Toť je o přetrhnutí! To lechtá, jako by ležel člověk mezi mravenci. ŠVANDA To mi povídali ti páni také — a sypali mi potom tolary. 26 KALAFUNA . Nech tolary ve snu a drž se opravdy. Pojď a zahřej ve vsi. Přijeli hosté - cizí, vzácní hosté - pomysli si! - schválně, aby dudy slyšeli, proto jsem tě hledal, - pojď, to padne tolar bez spaní. ŠVANDA Jenom kvůli tobě — a pak aby naši lidé viděli, že není človek jako velbloud. Potom ale do světa, aby padly tisíce. Švanda není ze dřeva, abyste si mysleli! KALAFUNA .Pojď jen, pojď jen! ŠVANDA On se krčí mladý vrabec tak dlouho v hnízdě, az přece vyletí; a potom — hejchuchu, celý svět je jeho, všude klobe, všude zobe, všude se třepetá. Já se budu nynčko taky třepetat! (Odejde s Kalafunou.) PROMĚNA Před obydlím hajného Trnky. VÝSTUP DEVÁTÝ DOROTKA vyjde ze stavení. DOROTKA Teď bych se mohla arci na skok do vsi podívat — otec není doma--ale ne! aby neřek, že snad schválně ruku do ohně strkám — ono mu není to jeho zapovídání beztoho nic plátno; já od Švandy neupustím — já nevím proč? — ale nemůžu. Mně se zdá, že by mi bez něho denní světlo scházelo — že bych bez něho ani dejchat nemohla. VÝSTUP DESÁTÝ ŠVANDA s dudami a malý raneček na zádech. PŘEDEŠLÁ. ŠVANDA Dobrého zdraví, Dorotko! DOROTKA I pozdrav tě bůh! Já o vlku a vlk tady. Ale copak to znamená? Co to neseš? ŠVANDA Stehu iu se. 27 DOKOTKA M Kampak? 1 švanda 1 UŽ jinač není, Dorotko! Do světa. % dorotka i Ale Švando, co ti to viezlo do hlavy? I švanda I Vyplač se, budeme plakat třeba dueto, ale pomoct ti nemůžu. 1 Tak to zde dýl nevydržím. 1 dorotka i A já to nevydržím zas takhle. 1 švanda i Musíš, Dorotko! | dorotka 1 Mně pukne srdce! 1 švanda ■ 1 Stáhni si hodně šněrovačku. Za čtyry neděle bude po všem, 1 To jsem zase doma, v kapse budu mít tisíce a budeme strojit 1 svaíbu. I dorotka 1 A což jestli žádné nevyděláš? | švanda I Já? Trhat se o mne budou, jako se právě teď ve vsi o mne ' trhali — a byli pří tom páni z města, s naštemovanýma ušima. | Já jim jen honem uplách, abych se darmo nezdržoval, abych \ byl už zejtra ve světě. Nyncko teprva vím, co ve mně vězí. * { dorotka ř A co si já tady zatím počnu, na to se neptáš? Budu-li se trápit í a soužit, na to nemyslíš? Kdybysi měl jen polovičku lásky jako já, ani by ses odtud nehnul. ^ Švanda To bych tomu dal! To bych mohl za tebou chodit, až by na mně výrost mech — a ty bys celá zplesnivěla. Já mám lásky, že nevím kam s ní, a proto jdu do světa. výstup jedenáctý kalafuna. předešlí. dorotka (sotva ho zahlídne). Ach, milý Kalafuno, pomyslete — f KALAFUňa (u velkém rozčílení). Chce uletět — je-li pravda? Nechte ho, tady to s ním není vydržení. On by nás tu potrhal. Jak to? ]á posud nevěděl, co v tom špuntu vězí! Cáry, učiněné čáry — svět se poblázní. Nemějte starosti, Dorotko! Za čtyry neděle ho tady máte s tisícemi Kdybych já to uměl na ty skřipky, co on umí na měch, — prásknu do bot, jak mám ženu a několik capartů na krku. švanda Měj se tedy dobře, Dorotko'. dorotka Ne — já tě nepustím. kalafuna No, no, dejte si po hubičce — zaplačte ši — já vám k tomu třeba zahrajú — (Hraje „Loučení, loučení".) Švanda Za čtyry neděle jsem zas tadyl < dorotka Ale dozajista! Snad bysi mohl ňákou slevit Švanda ■ . No, viáyi uvidíme! Jen jestli mají všude stejný kalendář. Teď neplač — měj se dobře a chystej se zatím na katezismus! (Rychle odchází.) dorotka (za ním). Švando! — počkej 1 kalafuna (jde ji těšit). Panenko, potěšte se! dorotka O já nešťastná! (Vrhne se mu na prsa.) výstup dvanáctý kordula S dětmi. předešlí. kordula Kalafuno! honzík A hele, tatínek si namlouvá! 28 29 kalafuna i Tú máš, čerte, karabáČ! Teď bude stará vrčet! m kordula I IA tohle se mi líbí! Místo co si má hledět vejdělku, slízá se tady J za božího dne s osobou — já se zalknu! | liduška ' I Maminka má trhání! I kalafuna Panno Dorotko, vzpamatujte se! ,1 dorotka (ustoupí a hledí do dáli za Švandou). f kordula 1 A vy nešťastná osobo! — .f kalafuna I Stará! kordula 1 — kam jste dala stud před Bohem a před lidmi — ' | kalafuna ■ ■ .1 Stará! | kordula I — kam jste dala oči — .j kalafuna 'f Stará! 1 kordula I — že se ostouzíte s takovým kosfrounem — I kalafuna (se rozkřikne). Stará, teď toho mám dost! Já Primarius — kápo — paní Kor- f dulo! Já tohle dobré děvče těšil, protože je sirotek. f kordula I Sirotek? \ kalafuna ' Ano, sirotek lásky! Právě jí uplách ženich do světa. honzík Tatínek má kuráž! kordula Arci, proto si strhne hlavu! Za to by měla nebi děkovat. kalafuna Oh, jen se nedělej! Však ty jsi taky jednou natahovala mol-dánky, když mě chtěla strakonická banda s sebou na cesty! Víš ještě?' kordula To se ti něco zdálo! A k čemu ty daremné řeči? Pojď do hospody, lidé chtějí ještě tancovat. kalafuna I ať si tedy ňákou zavejskají; já bych musel při tom hluku žíně - rozdřít. Potěšte se, Dorotko! Máte-li náturu jako moje Kordula, tedy vám bude za čtyryadvacet hodin zas dobře. (Odchází se svými.) dorotka (sama). Dobře? Ach arci, vždyť musí bejt dobře, — a kdybych celý den za ním koukala, tedy si přece nic nevykoukám, — (den se kloní k večeru a krajina se naplňuje pomalu červánkami) a kdybych celý den vzdychala, tedy si přece nic nevyvzdy-chám. To vím — ale což je mi to plátno? Srdce nedá přece pokoje! A jen kdybych věděla, že se mu nic nestane! (Křoví — zrovna vedle kulisy — se rozvírá a z něho vychází Rosava.) výstup třináctý rosava. předešlá. dorotka Kdybych mohla se živou duší o něm porozprávět! rosava Jen ho věrně v mysli uchovávej, jiným starostem se neoddávej! dorotka (stranou). Co je to za osobu? — Což víte vy — ? rosava Znám tvou bázeň i tvé naděje; věrné lásce mohu ale věstit, že jí bude příští zlaté květy pěstit; milenec tvůj cíle svého dospěje. dorotka Že dospěje? rosava Tamto pohleď, jak i lůnem noci bledé strážných duchů zástup kroky jeho vede. (Pokyne nazad; popředu se docela setmí; hudba; zadní opona se vyhrne.) 30 31 výstup čtrnáctý u* ■ x Prostranná vyhlídka na romantickou krajinu, kteraz je měsícem jasně ozářená; uprostřed malý pahorek, po nemzto švanda kráčí. Nad ním a okolo něho vznáší se létající sbor zpívajících lesních panen. Jasná je noc! Nám dána moc tu noc! Libé ticho vane, síla duchů plane, jasná je noc, jdem na pomoc! (Dorotka stojí v popředí stranou v radostném žasnutí Rosava s pravicí v dáli napnutou, mezitím padne zvolna opona.) j E D N Á N í DRUHÉ Leskem drahých ková se skvoucí jeskyně. Uprostřed povýšený trůn. výstup první lesana ve skvostném bílém oděvu, se zlatým věncem na hlavě, šedina trůně, lesní panny okolo ní. lesana Ousměch z moci mojí tropit, potom slzou tváře kropit umí žena lehkovážná! Ze však vaše prosba snažná srdce moje oblomila, tedy jsem jí povolila vejít v bránu říše mojí, aby řekla žádost svoji. bělena (pokyne stranou). Přistup, Rosavo, — a oznam paní, jakou máš to prosbu na ni. výstup druhý rosava. předešlé. rosava Mocná panovnice, prosba moje — neuraz jen ucho tvoje — dotýká se mého syna. Vyznávám se, že jsem vinna, chtěj však jednou milost dáti a mně pomoci své přáti. lesana Mluv! — Kdo pod korunou právem sedí, rád si proseb lidu svého hledí. rosava Syn můj vypravil se v živé kolotání světa, 32 mí 33 a já nyní trnu, že v té divé tísni bude po něm veta. Nezkušen je — a dle stavu svého nemohu být průvodkyní jeho po všech končinách, když mě nepropustíš přes svůj práh, když mě neobdaříš mocí duchů nevázaných. Učiň tedy tak a dovol, bych ho směla doprovázet, bych mu byla dnem i nocí ku pomoci, kdyby měl snad z cesty scházet. Za to — když s ním po. vší píli dojdu k cíli — vrátím se, a ty mi strhneš hodiny co leta z věku mého, odsoudíc mě — mezi divé ženy. Já se nehrozím té kruté změny; mateřská mi láska dí, že mi štěstí syna mého pokutu zlou nahradí. lesana Na mnoho se odvažuješ! Měj si ale, več se uvazuješ. Pouštím tebe z otizkých mezí doby vykázané, přikládajíc tobě moci, jak mám právo vyměřené. Buď synovou společnicí, buď i jeho pomocnicí — ale vášně jeho řídit nesmíš. Až se vrátíš, — uvidíme, co ti za to uložíme! rosava Díky tobě, velemocná paní, vůle má se k vůli tvojí klaní. (Odejde.) (Lesní panny utvoří okolo trůnu veliké malebné skupení a mezitím děje se.) PROMĚNA Krátká ulice v městě řeckého nebo ideálního slohu. Po pravé stavení s dveřmi — nebo aby stál před ním portikus; na něm je nápis: VEJDI DÁLE, POUTNÍKU! VÝSTUP TŘETÍ VOCILKA v lehounkém kabátku, vlasy dlouhé, kníry a bradu, na zádech malý raneček. vocilka (zpívá). Celý svět je jako koule, těžko na něm stát jen nohama; nechce-li mít člověk boule, musí se ho chytat rukama. Tu to klouže, tam se boří, tu je louže, tam to hoří; člověk se má jen co točit, nechce-li si tacle zmočit; kdo však umí chytře hrát, dovede tu pevně stát. Ano, chytrost žádné čáry; já to zkusil už v těch nejzamotaněj-ších pleteninách života; chytrá hlava se neztratí. Kdybych měl vypravovat, co jsem všechno tropil — od té chvíle, když jsem jakožto řádný študent poslední noc na biliáru spal, — kdybych to měl vypravovat: to by byla kronika tlustší nežli Hájkova a strakatější nežli Enšpigl. — Teď budeme zkoušet ještě jedno. Budeme hledět přijít za sekretáře, za kasíra nebo něco podobného k cestujícímu koncertistovi. Proč ne? Vždyť podle toho vypadáme, a nynčko to nejvíc vynáší. Já už dávno po jednom pasu a teď mu sedím na patách. Tuhle prej se uhostil! Vederemo! (Čte nápis.) Vejdi dále, poutníku! Ach — to je mudrc hospodský! Jen jestli také říká: Odejdi v pokoji! — třeba neměl poutník prachy. 34 35 VÝSTUP ČTVRTÝ MIfCULI. PŘEDEŠLÝ. VOCILKA Má služba, mnohovážený, — bezpochyby panovník nad tímto tělo — i dušekojným ústavem? MJKULI (pořád vážně). Jsem hostinský. VOCILKA To mě těší. Já si přál už dávno hostinského nakrmení. Račte dovolit: nehostíte také slavného koncertistu? MIKULI Co je to? VOCILKA Zvíře, co dělá muziku. MIKULI Ah, to je ten český dudák? VOCILKA Ano, ta strakonická chlouba. MIKULI Ten je tady. VOCILKA Nemohl bych s ním rozprávět? MtKULI Proč bysi nemohl ? Jak vidím, nemáš hubu zarostlou. VOCILKA (stranou). No počkej, to poznáš teprva, až se ti dostanu do hrnců. — Musíte vědět, že jsem jeho krajan. MIKULI Taky Čech? (Prohlížísi ho po straně.) To musí bejt divná zem — ta Česká. VOCILKA To řeklo už mnoho beranů! A báchorek máte o té české zemi hůř nežli o Červené karkulce. MIKULI Nu, tuze dobře tam nemusí bejt, sice by vás tolik z ní neodcházelo. VOCILKA Můj milý napáječi poutníků, to víte, že je svět už tuze starý, a proto je už taky leckde děravý; Pán Bůh nemůže ale takové díry trpět, a když se někde ňáká udělá, tu vezme pokaždé 36 ňákého Čecha a vždycky ním takovou díru zastrčí, — aby stavení neshrklo; proto jich máte tolik sem tam ve světě. MIKULI (hledí na něj a vrtí hlavou). Nu, pro mne — myslíte-li, že jste vyvoleni, uvidíme, co tady dovedete. VOCILKA Tady? MIKULI Tvůj krajan chce hrát před naší princeznou. VOCILKA Princeznou? MIKULI Již od delších časů ulehl na ni tak hluboký smutek, že ani nemluví; darmo bylo pro ni posud rozličné obveselení strojeno. Tu přiletěla pověst o divné hudbě tvého krajana — a otec smutné princezny vypravil za ním posly, jestli by ji nemohl svojí hrou potěšit. On přišel - a já se jdu nyní poptat, kdy by se mohl do palácu odebrat. (Odejde.) VOCILKA Princeznu obveselit? Viktoria, pšenice květe! to se nechá něco utrhnout. Vocilko, studiose, — teď se seber a řádně se prezentýruj. Garderóba je sice — trochu sešlá; tuhle z levého šosu bude moct bejt brzo cedník — a kolena se derou na čerstvé povětří; ale vždyť máš ještě bílé rukavičky. Tedy chutě—a mysli na sekretářství. Arci, kdyby ses měl přiznat, jestli se k tomu hodíš? Páh, proč by ses nehodil. Ty nebudeš první ve světě, který chce něčím bejt, co není. Ono se ledaco povrchu leskne, ale vnitřku je to dým. Píseň Mnohý vstane sotva z lože, vzdychne si hned: Pane Bože! Potom začne pilně smekat, na ulici třeba klekat, chce pobožným mužem slout; chudého však honí z domu, hází po něm tisíc hromů, nájemníka utiskuje, čeledínu utrhuje, běda, kdyby se chtěl hnout; 37 proto dím: Povrchu se mnoho leskne, vnitřku je to dým. Mnohý mistr pošle dílo na výstavu, až je mílo, dostane i medálii jako v ňáké patálii, potom chodí jako páv; doma zatím pilně píchá tovaryš a hořce vzdychá, on to dílo vyhotovil, mistra svého přiozdobil, sám je sotva živ a zdráv; proto dím: Povrchu se mnoho leskne, vnitřku je to dým. Kritiky psát je teď móda, teče to už jako voda; a když to jde jako s klacky, když to dává hodné facky, to je ducha pravý květ; mnohý s ukrytými rohy uběhá si skoro nohy, než mu jiný něco spiše, což pak on jen podepíše, by se divil celý svět; proto dím: Povrchu se mnoho leskne, vnitřku je to dým. Mnohý staví nový krámec, udělá si zlatý rámec, nápis ven jak lomenice, zboží dovnitř na tisíce, k tomu ve všech koutech gás! Za rok přijdou kreditoři, jestli ho dřív neumoří, krám se zamkne, zboží zmizí, lampy zhasnou, pán se sklízí — v koncích je ten drahý špás; proto dím: Povrchu se mnoho leskne, vnitřku je to dým. Mnohý mluví: Milí bratři, milujme se, jak se patří, nouzi rádi pomáhejme, smutku slze utírejme, lásku k bližním káže Bůh; zatím ale dře a šidí, tloustne potem chudých lidí, stotku ze sta požaduje, špejchary si naplňuje — hladový ten vydřiduch; proto dím: Povrchu se mnoho leskne, vnitřku je to dým. (Vejde do hostince.) výstup pátý rosava v oděvu poutníčkem. Za ní dorotka s trumarinou, pla-chetku na hlavě, kalafuna s houslemi ve futrálu, zastaví se u hostince. rosava Zde jsme u cíle; když vejdete, hledaného muže najdete. dorotka A vy nás opustíte? rosava Budu u vás blíže, nežli mníte; neb mě víže nejpevnější pouto k vám. (Odejde.) kalafuna • Divná osoba! Najednou se nám vyskytne a vede nás — my za ní a nevíme ani kam. Kde to jen jsme? Tady to vypadá jako v ňáké pohádce o zaklené princezně. dorotka Pojďte jen dále, — abychme věděli, jsme-li u cíle. (Vejdou do hostince.) 39 PROMĚNA Komnata v hostinci. výstup šestý Švanda v černém fraku, ale aby na něm visel — bílý šátek s notným Urncem etc; podle toho i jeho pohybování. Přichází, protahuje se a zívá. švanda Ah, tohle je veselé živobytí — jako o Štědrém večeru v prázdné stodole. Samá dlouhá chvíle. Někdy mě to arci strhne do proudu - tu se jí a pije, ale potom je zas, jako by vypálil. A to nejhezčí je při tom, že nemám posavad žádné tisíce. Ty peníze jdou u mne jako na dračku. VÝSTUP SEDMÝ VOCILKA. PŘEDEŠLÝ. VOCILKA Servitore, signor musicanto, — poníženě ruce líbám. švanda I, i nechte — copak vám to napadá! vocilka Já dychtil už dávno po té chvíli, abych mohl svému nejslav-nějšímu krajanovi tu nejhlubší poklonu udělat. švanda (živě). Vy jste Čech? vocilka Oh — a jaký! Doma to nemohli se mnou ani vydržet a radili mi, abych se podíval trochu do světa. švanda A co nynčko děláte? vocilka Chodím za vámi a poslouchám vaši nebeskou muziku. Roztrhal jsem tím říkaje své poslední boty — všecko z pouhé lásky k umění. švanda To jste blázínek. VOCILKA Já vím — ale ono je teď mnoho takových muzikantských bláznů — to je teď jako cholera. Přitom pozorujú, že nemáte u sebe žádného člověka, kterýž by se o vaše pohodlí staral, vaše koncerty vyjednával, recenzentům bilety roznášel, — i pokládal bych se za šťastného, kdybych vám mohl ke všemu tomu svoje mizerné služby obětovat. švanda To by bylo snad tuze mnoho. vocilka Ono se to vlastně také sluší; každý slavný muž má svého sekretáře, komorníka, důvěrníka nebo jak ho chce titulírovat — a takový člověk je pro něj pravé dobrodiní. švanda Tak? — Já si pomáhal posud sám — nebo jsem si vydlužil čeledína z hospody; arciže mě to všecko dřelo, jak se mi zdá — vocilka No, to si můžu myslit, to je čeládka! To jsou pobertové! Ale nynčko to všecko přestane, — a když budu já u vás, to užijete Života! — beze všech starostí. Já se vám budu starat o cesty, 0 koncerty, o kasu — o všechno! Uvidíte, že vám bude přitom tuze lehko. švanda Nu, jestli myslíte, — můžete u mne zůstat, alespoň se mi nebude tak stejskat. vocilka Oh, milostpane, poníženě ruku líbám. švanda Ale jste poctivý člověk? vocilka Já? Ty jemináčku, jak mě tu vidíte, samá poctivost; kdybyste mě zkrájel, samá poctivost, — a kdybyste mi chtěl milostivě týkat, měl bych taky pejchu. švanda 1 pro mne — ale jakpak vám říkají? vocilka Pantaleon Vocilka. švanda Hezké jméno. vocilka Anglické — sice by nebylo hezké. Já mu dělám taky čest. 40 41 švanda Tedy, milý Vocilko, — jak povídám, můžeš u mne zůstat; ale copak to bude koštovat? vocilka Ah, ah, kdopak by mluvil o takových maličkostech — mně je tu více o čest, a také vím, že nebudete nikdá na ňákou hrst banknotek hledět, kdyby dostávala moje kapsa souchotiny. Copak vám to udělá! Za pár let máte miliony. švanda Za pár let? (Škrábe se za ušima), Já ti musím říct, že bych se měl už domů podívat. vocilka I podíváme se, proč ne, ale potom zarejdíme poznovu do světa. Nyncko se budete teprva hejbat; nynčko se budete teprva ze slupky vylupovát. Za čtrnáct dní musíte vypadat, že vás budou chtít do kostela postavit. Oh, jen mě nechte dělat, mi-lostpane! To bude živobytí! He, sklepníku! posluhovači! děvčata! výstup osmý dulina,gulinari a vaníka. předešlí, dulina Kdo tu volá? vocilka Pro milostpána flaši nejlepšího vína a dvě sklenice, potom něco rozumného k zakousnutí, aby to šlo hezky do krku. dulina (odejde). švanda Copak ti napadá? Já jsem už snídal. vocilka To nic neškodí! Pravý kunštýř musí mít pořád apetit. A pak se obyčejně každá smlouva něčím zavlažuje, musíme to tedy, milostpane, s naší také udělat — je to pro světskou pomluvu. gulinari a vanika (přinášejí lahvici vína, dvě sklenky a na talířích pochoutky a kladou to na stůl). vocilka Šlaku, to jsou hezké perličky! (Kouká po nich.) Veritabl Indiánky! švanda (jde za ním a tahá ho za šos). Ty, Vocilko, — ta krajní — to je holka! 42 vocilka Famós, milostpane, - jako marcipán! Ale ta druhá je také delikát. Na slovíčko, krajanko! (Bere ji za ruku.) gulinari (se mu vyhne). Krajanko? Nevěděla bych. vocilka A to je pyšná ťopka! gulinari (přistoupí k Švandovi). Líbí se ti něco, pane? švanda Oh — ty celá! (Bere ji ostýchavě za ruku.) gulinari Vezmeš si mě za Ženu? švanda (se lekne a ucouvne). Za Že — vocilka A to je plemeno! gulinari Že ne? Co mluvíš tedy, že se ti líbím? (Odejde i s druhou.) vocilka No, pěkně děkuju! Zde musejí mít muži peklo na zemi, muse-jí-li si hned každou vzít, které řeknou, že se mu líbí. (Nalívá mezitím víno.) švanda Já jsem — jako by do mne nůž vrazil! Za ženu! No, to bych pochodil! vocilka I nechte, milostpane, daremných vrtochu a pojďte pít! To bude nejlepší medicína na tu alteraci. (Přistavuje sedadla.) švanda (jde ke stolu a sedne). Já se ještě celý třesu — jak jsem se toho lek. (Oba pijou a jedí.) (Mezitím hraje se venku národní Jen ty mi, dudáku, zadudej" — na housle a na trumarinu.) šv and a (poslouchá, žasne, pak vyskočí). Co je to? — zdá se mi něco? To jsou muzikanti z Čech! to je strakonická! (Běží ke dveřím.) 1 ty sladké umučení! Dorotko! Kalafuno! Je-li možná? 43 výstup devátý dorotka. kalafuna. předešlí. dorotka (mu vběhne do náručí). Pozdrav tě ruka nebeská, můj milý Švando! Ach, to jsem ráda, že jsme tě přece našli, vždyť jsme už skoro celý svět prolezli, přes hory a doly, přes lesy a vody, a kdyby nebylo mé neznámé přítelky, seděli bysme snad někde za světem a koukali bysme, kudy za tebou! No, jak se máš? co děláš? Myslíš na mne? Schraňuješ hodně? No tak pak mluv! vocilka (sedí mezitím pořád u stolu, obíraje se pitím). A to je řehtačka! švanda Ale jakpak mám mluvit, když ti huba jede, jako by ses chtěla do soudného dne vyptávat? Dobře se mám, myslím na tebe — ale co ti to napadlo pustit se do světa? kalafuna Ano, pomysli si, Švando, to je osoba! Když jsi nešel za čtyry neděle, začala věšet hlavu, a když jsi nešel po osmi nedělích, chodila jako bez hlavy. dorotka Já ti to povídala napřed, že to bez tebe nevydržím, — a potom jsem si pořád myslila, že se ti něco stalo. vocilka Kyho Čerta, to je zamilovaná kronika, to bych mohl potřebovat! kalafuna A když ji potkalo konečně to neštěstí — dorotka Ach, já bych byla snad i bez něho odešla! švanda Jaké neštěstí? kalafuna Že jí ulehl otec a více nevstal — švanda Tvůj otec? dorotka Ach arci! (Utírá si oči.) vocilka Mohla se tam položit místo něho. 44 i t kalafuna Tu ti přijde ke mně, jestli prej bych s ní nešel za tebou. Já ti první chvíli myslil, že na ní oči nechám. Pak jsem si to ale rozpočítal — hehe! Vidíš, jářku, stará bručí beztoho pořád na malé vejdělky, ušetř jí tedy jedlíka — snad přitom ve světě něco utrhneš, vždyť nejsi šumař, aby tě hodil pod lavici. Byl to ode mne arci darebácký kousek, a stará mi udělá — hehe, zlořečenou lázeň, až se vrátím; ale já si nemoh pomoct. Ta holka tě má ráda — až mě to celého pomátlo. dorotka No, teď toho nechrne, teď je všechno dobře, teď jsme pohromadě, teď vezmem tisíce a půjdem domů. vocilka I ty sojko! švanda Tisíce? Milá Dorotko, — o tisících nevím ještě nic. dorotka No, jen když to jsou sta! Já si z toho moc nedělám. švanda Holečku — já nemám ještě nic. dorotka Nic? . švanda To jest — peněz jsem vydělal už dost; ale to se ti sesype všude podivných lidí, ten je muzikant, ten komediant, ten chce to, ten ono — pak jsem musel dávat traktace — a tak mi všechny peníze vždycky zas vylítaly. dorotka Ale Švando! švanda Ale nynčko to půjde všecko jinač! Teď mám svého cekretáře a komorníka — dorotka Ty? švanda — ten mi bude dávat na všecko pozor. Není-li pravda, Vocil-ko? vocilka (rychle vstane a blíží se s mnohými komplimenty). O dozajista! A poněvadž moje péče o milostpána, když se vezme ohled na lásku a služebnost, kteráž je vždycky chvályhodná; tedy také ohledem na moje ponížené — 45 švanda I vždyť je dobře! Já vím, co si myslíš — vocilka (se ještě klaní — pro sebe). Ten je vševědoucí! Já to nevím sám. švanda Abys ale věděl, jak se také jinde chovat, — tohle je Dorotka, moje nevěsta. vocilka (stranou). Hrom do čepice! — (Hlasitě,) Oh, že se nic takového mně nevěstí! (Střílízdaleka po Dorotce očima.) švanda Ale jemináčku, teď mi teprva napadá! Vy budete hladoví a ušlí — posaďte se! He, Vocilko, poruč, aby nám dali něco jíst a pít. vocilka (odejde). dorotka Ty, Švando, ten tvůj cekretář se mi nelíbí! On dělá na mne oči, jako by mě chtěl polknout. švanda I jdi, blázínku, to se ti něco zdá! On je od kostí dobrý chlap — ale ty nejsi velkému světu zvyklá — a my, co jsme páni, — víš, my máme docela jiné oči nežli sprostý lid. vocilka (se vrací se sklepníkem, kterýž jídlo a pití přináší). Tuhle je, co hrdlo a žaludek ráčí! Račte si, milostslečinko, pohovět! — a tenhle dobrý pán bude bezpochyby také — kalafuna Ano — hehe, ten si bude také hovět. (Sedá.) švanda Jez, Dorotko, a pí, jako bysi byla doma! dorotka (se posadí). výstup desátý mikuli. předešlí. mikuli Pane! švanda Ah, náš domácí! mikuli Právě přicházím z královského paláce. V patách za mnou při- jde pro tebe dvořanín, aby ses dostavil k naší princezně. (Odejde.) vocilka Šlaku, na princeznu jsme docela zapomněli! dorotka K princezně? Co je to za princeznu? švanda Oh holečku, to je teď moje denní společnost! dorotka Je mladá, hezká? švanda To nevím; slyším jenom, že je plačtivá a že ji mám trochu povyrazit. vocilka .Dělejte, milostpane, dělejte, vždyť se musíte ještě vyšvihnout, v téhle hastrošově uniformě vás nemůžu pustit do paláeu, to by myslili, že jdete vrabce strašit. Já slíbil, že se budu o vás starat, tedy musím slovo držet. Pojďte — milostslečna bude zatím tak dobrá a vyrazí se tady s panem krajanem — já bych je oba taky rád vyrazil, ale někam ze dveří. (Vezme Švandu pod páží a odejde s ním.) kalafuna Náká dobrá duse — ten pan cekretář, hehe! dorotka Myslíte? kalafuna To jsou ňáké starosti! A na sebe ani nevzpomene. No jezte, píte, panno Dorotko! Já si udělám dnes bene. Škoda že tu nejsou moje caparti, — ty by se oblízovaly! dorotka Mně je najednou jaksi těsno, jako by se mělo něco přihodit kalafuna I ovšem — hehe, ono se může taky něco přihodit — dorotka Copak? kalafuna Že snad chytím vopici. dorotka Ach nežertujte! Naše neznáma přítelka byla také jaksi nepokojná a domlouvala nám pořád, abychme si pospíšili — 46 47 kalafuna I to jsou daremné vrtochy! — pite! dorotka Ne, ne — já tu nemám žádného stání. Já musím za Švandou. Pojďte, Kalafuno, pojďte — ať se mu nic nestane! kalafuna I copak vám napadá! Tohle živobytí tady opustit ? dorotka To se vám nahradí — jen pojďte! kalafuna No, kvůli vám, panno Dorotko, — ale to vám povídám, moje srdce zůstane tenkráte u toho božího nadělení — hehe! Nebo to mi věřte (zpívaje). Jen v hodné, plné sklenici je všech radostí květ; kdo neměl jakživ opici, ten neví, co je svět. Dorotko, buďte veselá! — A když mám tak navlažíno, pojďte sem, zaděláme si tu naši. (Dá čepici na stranu a vezme housle.) Potom půjdem za Švandou. Dueto Nejšťastnější ze všech tvorů to je český muzikant; děj se co děj, on je vždycky štěstí svého fabrikant. Kam on vejde, tam je vítán: Hejsa, to jde milý host! A kde on se uvelebí, tu je doma veselost. (Odejdou.) (Kdyby Dorotka nezpívala, může Kalafuna zpívat) Píseň Dorotko Trnkova, milenko Švandova, — jen nechvátej! Až vypijú a sním, pak půjdeme za ním — půjdem za ním! U dvora králova budem s ním pít. Kdyby mě Kordula takhle zde viděla — to bude klít! 48 Všecko to krákoře na tom našem dvoře — i ten kohout! Nemůžu na tebe, můj Švando rozmilej, zapomenout. Jdu za ním do světa, on jde k jinej — Na místě tisíců nemá kus střevíců, ten můj milej. Já syn ze Strakonic capo prim ex propris — s kapsou prázdnou; na zádech mám ranec a v ruce mazanec, sklenku plnou. Opička mě drží za pačesy, v hlavě mi to skáče, nacpu si koláče plné šosy. Pojďme tedy spolu ku královu dvoru na traktace; budeme tam zpívat, tisíce vybírat do čepice; pak je povezeme na trakán, a moje Kordula až to vše uhlídá — tak se zblázní. PROMĚNA Skvostný sál. V pozadí povýšený trůn pro princeznu a sedadla pro jejíkomonstvo. V popředí napravo sedadlo pro Švandu. výstup jedenáctý zulika sedí na trůně závojem zacloněna. Po obou stranách dámy a páni, vesměs tiše se chovající. — švanda a vocilka vejdou, doprovázeni od dvou dvořenínů. dvořenín (popojde doprostřed). Milostivá kněžno, tohoto umělce posílá tobě královský otec, aby potěšil srdce tvé. (Pokyne Švandovi, aby se posadil, a odejde.) švanda (seposadia začne hrát). vocilka (stojí vedle něho). (Několik taktů uplyne, aniž si dámy a páni hudby hrubě povšimnou, pak ale začnou hlavy pozvedat, libostí sebou škubat, podu- 49 pávat a se rozhoupávat až konečně všickni na nohy skočí a polku tancují. Po tanci odejdou.) zulika (si dlouho ničeho nevšímá, pak ale pozorně poslouchá, odhrne závoj, jeví radost a baví se mezi tancem s dvěma paními. Konečně sstoupí z trůnu a běží k Švandovi). O ty milý, spanilý jinochu! Zulika ti děkuje, že jsi její srdce takovou rozkoší naplnil. Ono bylo již vyprahlé jako mladá lučina na poledním slunci, ale tvými čarozvuky vešla do něho útěcha jako rosa nebeská. Švanda (se pořád klaní). Oh! vocilka (stranou). Kýho vejra! ta mluví jako turecký veršovec. zulika Teď ale nesmíš od ní více odejít — rozumíš? — sice by si opět zasteskla. švanda Oh! vocilka Mluvte něco chytřejšího! švanda Copak? vocilka Řekněte alespoň jednou ah — nebo uh! zulika Zulika tě bude ale také za to milovat — jako miluje beránek čerstvé lupení a rybička čerstvou vodičku. A nač si pomyslíš — co tvé srdce požádá: Zulika to řekne otci a vůle tvá se vyplní. vocilka Vymyslete si honem něco tyranského! švanda Oh — (K němu.) Já nejsem v stavu slova vyblebtnout! zulika Či snad Zulice nevěříš? švanda Oh — a jak! Kdopak je ta Zulika? zulika Kdože je? — a hahaha, to se mi líbí! O ty veselý človíčku, kdožpak by to byl nežli ta samotná, kterou jsi potěšil — která před tebou stojí a která nepřestane nebesa velebit, že tě jako ze svých bran k ní poslaly. Ale to ti povídám, odejít nesmíš, sice by se Zulika hněvala; - o, Zulika se umí také hněvat — jen se zeptej, — ale ono to dlouho netrvá — ona se raději hned udobří — a potom se zas směje. No, směj se také! švanda Hehehe! vocilka Hahaha! zulika Copak je tohle za divného člověka? Ten se mi líbí — je hodně k smíchu. Je to tvůj otrok? vocilka Před tvou spanilostí je celý svět otrokem. zulika I vida, on umí také mluvit! Toho neprodávej! Já ho budu mít někdy za blázna. švanda Ale já nevím, slavná princezno, — jestli zde tak dlouho — zulika Co tak dlouho? vocilka Nešlapte si na rozum! švanda Smím-li zde tak dlouho zůstat — zulika Pročpak bysi nesměl? Ty musíš! vocilka Držte se zuby nehty! zulika A víš-li co? Ano, to je rozkošný nápad! Vem si mě za ženu! švanda Za že - ? (K Vodíkoví) Tady jsou posedlé na to ženidlo! vocilka Buďte rád, to je víc štěstí nežli — zulika Není-li pravda, to bude to nejlepší. Otec chtěl dát Zulice beztoho ženicha, ale ten se jí nelíbí, — a proto také stonala, — ale Zulika mu řekne, ty že se jí líbíš — tebe že si vezme. švanda Ale nejmilostivější princezno, já nejsem v stavu — vocilka (dá mu štilec). 50 51 — tu rozkoš vyslovit, která se ve mně z tvé milosti rozlejvá, — chce milostpán říct. zulika Zuliky se nemusíš bát, milý člověče! Zulika se dala už dávno poučit, jak se mají ženy chovat: mají být poslušné a přívětivé — je-li pravda? O nestarej se! Zulika tě dovede obveselit! Ona umí zpívat, umí tancovat — a tak škaredá také není, viď? Nu, jen se tedy raduj, Zulika půjde k otci a zvěstuje mu naše štěstí. (Odejde s paními.) švanda Já se zblázním! vocilka To věřím! To je taky štěstí k zbláznění! švanda Štěstí? Co to plácáš? Jakpak si můžu tu bláznivou Zuliku vzít? Co by řekla Dorotka? vocilka Ale prosím vás, nemluvte mi nynčko o té Dorotě! To je tolik, jako by mě zval někdo na bažanta a já se děkoval, — že nemůžu — že mám doma brambory. švanda Já uteču! vocilka I pro mne! Ale až po svatbě. švanda Moje svědomí! vocilka Páh! Má-li vás Dorotka opravdu ráda, tedy se musí radovat, že dostanete princeznu. švanda Pročpak? vocilka Protože vám musí takové štěstí přát a že ji budete moct také šťastnou udělat. Vám nepřijde potom na několik čtvrtcí dukátů, a nějakého kavalíra také dostane; možná že se sám rozmyslím. s ľ ..í ■ výstup dvanáctý alenoros s pážaty, dva nesou na polštářích zlaté skřínky a v nich dary. předešlí. alenoros Drahý cizince, především díky moje, že jsi vlil paprslek radosti do srdce mé dcery. Toto přijmi prozatím na důkaz mé uzna-losti. (Pokyne pážatum, kteří pak odejdou.) Oni to donesou zatím do příbytku tvého. vocilka (si mne ruce). švanda Oh, to je tuze mnoho, pane králi! alenoros Mimoto mi drahá moje Zulika zjevila, že tě miluje a ty že ji žádáš za manželku. Já jí vyhledal arci statného reka, ona však nezdá se míti v něm zalíbení, a poněvadž toliko její štěstí vyhledávám — dorotka (za scénou). Pusťte mě, já s ním musím mluvit! švanda Umučená hodino! To je Dorotka! vocilka Seberte se! alenoros Co je to? výstup třináctý dorotka, za ní stráž, kalafuna. předešlí. dorotka Ha, tu je! Švando, je to pravda, co se již po celém městě roznáší? budeš si brát princeznu? alenoros Kdo je ta dívka? vocilka Nešťastná osoba, královská milosti! My ji živíme z outrpnosti i s tímto člověkem — ale musíme je držet pod zámkem. alenoros Proč to? vocilka Protože mívají divoké nápady. 52 53 dorotka Švando! vocilka Ta myslí někdy, že je zaklená princezna, — a tu by si ráda mého pána namlouvala, a tenhle dobrák se drží za hrozného muzikanta! kalafuna I ty! dorotka Švando! a ty to trpíš? ty necháš o mne tak mluvit? — o mně, ježto jsem z lásky k tobě tichý domov opustila — od hrobu otce svého odešla — , vocilka 1 Koukněte,, jak se jí oči jiskřejí! To je její zlá hodina! — a tu nám někdy uteče. alenoros Stráže! ' dorotka Švando, mluv — nestůj zde jako svědomím odsouzený — otevři ústa — potěš mne! alenoros Odveďte ty lidi pod jistou dohlídku a zavolejte lékaře! dorotka Švando, pamatuj na tuto hodinu! (Stráže ji odvádí a jiná se , chápe Kalafuny.) kalafuna Ale copak vám napadá? Já jsem primarius! alenoros Neměj o ty nešťastníky starosti — já poručím o ně pečovati, jako by k mému domu patřili. Teď pospíším, abych pověděl dceři, že budeme v krátkém čase veselé hody slaviti. (Odejde s pážaty.) Švanda (jenž tu stál pořád jako strnulý). Ne — to nevydržím — srdce mi pukne a vyletí žebrama, že ho do smrti nenajdu! Dorotko! (Běží ven.) vocilka (ho chytne). Pomalu s tou flintou! Kam to míříte? Chcete svému štěstí oči vystřelit? švanda Odstup ode mne, pokušiteli! Já nevím, co se to se mnou děje! Já musím za Dorotkou! 1 54 1 • vocilka Až podruhé! Nynčko dovolíte, abych vám trochu rozumu nalil, kde ho nemáte. (Za scénou břinčení mečů.) švanda Co je to? vocilka To je zde ňáká šlejfírna — ale jen aby to nešlo na krky! švanda To ještě ke všemu tomu! vocilka ' Inu, kdo se pustí do romantiky, musí bejt na smrt připraven. výstup čtrnáctý alamir se svým lidem ozbrojené., předešlí. alamir Kde je ten strůjce omamujících písní, jenžto se opovážil květinu mé lásky — zřetelnici duše mé plamenem sladké touhy naplnit, že se nyní po něm obrací a práhne? vocilka Co račte vlastně poroučet? Koho to hledáte? alamir Jsi ty ten černokněžník, co mi skrze svou proklatou hru princeznu Zuliku odloudil, že by teď i slabý otec její dané slovo zrušil, kdyby meče mého nebylo? Jsi ty ten český dudák? vocilka (skočí za Švandu). S dovolením — já jsem jen chudák; ale tohle je ten čarodějník s dudama! alamir Chopte se ho! Však já mu vykážu rezidenci, která všem jeho kouskům odolá a kde mu dozajista chuť přejde chtít panenské růže vlasti naší sladkým toužením sváděti. Odveďte ho! švanda Ale dovolte, pane, to je — Vocilko, cekretáři, pomoz! (Mezitím ho ozbrojenci odvedou,) alamir A ty, jenžto jsi bezpochyby pomocník a otrok jeho, — běž a navrať se k lidům vašich krajin a zvěstuj tam, že se tu stane takovou mírou každému, kdo se opováží kroky své do našich zemí za podobným cílem obrátit. Jdi! 55 vocilka Servitore, já to vyřídím! (Odejde, ostatní za ním.) PROMĚNA Krátké vězení. výstup patnáctý Švanda samoten. švanda Tak, teď jsem dodudal! Teď jsem v louži i s tisíci! Ach, dobře jsi měl, Kalafuno, když jsi říkal, abych zůstal doma; ale já měl zabedněnou palici. Doma jsem měl alespoň jednoho, druhého kamaráda — zde jsem padl taškářům do rukou. Tam jsem měl Dorotku — ach, na tu nesmím ani vzpomenout, sice se musím hned oběsit — nebo si alespoň vypohlavkovat. Ta holka má ke mně lásku jako hora — a já — já! — ale toho všeho je vinen ten darebák, ten Vocilka! Dostanu-li toho chlapa ještě jednou mezi pěstě--ale to je daremná myšlenka! zde mí chystají už lněný obojek. A já toho také zasloužil; já měl říct: Princezno — to nejde! Ale to mě čert lákal a já stál jako pařez! Ach, já bych si teď hlavu strh! Já jsem věru ten nejmi-zernější bídák na světě — žádného nemám — rodiče nemám — ah, na ty nechci ani vzpomínat — a moje matka musela bejt zrovna nějaká vlčice. výstup šestnáctý' rosava z propadku. předešlý. rosava Ustaň, nerouhej se, neposkvrňuj matčinu památku! švanda Co je to? Kdo jste? Co chcete? rosava Přicházím ve jménu tvé matky tebe vysvobodit. švanda Znáte ji? rosava Znám. švanda Že se jí dám tedy pěkně poroučet, že si mohla také dřív na 56 mne vzpomenout, že jsem skrze to už dost vystál, že ani nevím, čí jsem, že mé slouha našel — rosava Ustaň! — kdyby tě slyšela, puklo by jí srdce žalostí. švanda Žalostí? Pročpak nedala tedy o sobě ani dost malé znamení? rosava Nesměla. Ačkoliv ji srdce k tobě táhlo, musela přece lásku svoji vyšším zákonům podrobit — a nesměla se k tobě přiblí- , žit. švanda E — to je mi čistá láska! Já se nesměl také k Dorotce přiblížit, a. přece jsem byl pořád u ní. Ach, jen kdybych měl teď alespoň Dorotku! rosava i Věř — matka tě miluje! i švanda Ale, copak je mi to platné, když to necejtím? Kdyby byla jako jiná, byla by se alespoň poptala, jestli mě to nebolí, když jsem viděl, jak si jiné děti s matkou hrály, a já musel zalízt do křoví 'i a tam se vyplakat, že nemám žádnou matku, kteráž by mě" pohladila. O mlčte mi o lásce mé matky! Kdyby byla jako i jiná, musela by vědět, co jsem já sám u jiných viděl, že je i, matka nej šťastnější, když může své dítě k srdcí přivinout !;. rosava Nuže tedy praskni, pouto moje, řifi se blaho z ukrytého zdroje, ať se opojí ním prsa má! I Pomstou panovnice musím hnouti, i chci-h syna k srdci přivinouti — pojď sem, drahý, já jsem matka tvá! švanda Cože pravíte? rosava Tys dítě mé! švanda O můj Bože! — a já mám strach! rosava Já tvoje matka! Pojď, o pojď, a nenech matku žebrat; brzo vyprší má chvíle — nech mě 57 il>!'l jednou zaplešati při blahostném zvuku ust tvých, volajících: Matko! ŠVANDA O matko má! (Obejmuti) ROSAVA O mé dítě, draho splacené! Tu tě držím, sladkou kořist, po nížto jsem leta práhla, vzdychala — a nyní do loukotí osudného kola sáhla. (Temné hřímání) Slyšíš dítě? Krutý hlas mě volá od tebe snad navěky! Jestli se však jednou sejdem — běda! — budu tobě obraz bezděký, s hrůzou ode mne se obrátíš — (Hřímání se vzmáhá.) ŠVANDA Onikdá! ROSAVA Synu můj — o pokvap se mnou — vyvedu tě ještě — (chce s ním prchnout) běda, pozdě! Zem se pod nohama boří — nuže, konej právo, krutá moci, vykaž matce sídlo v temné noci, že si číši blaha naplnila a ji prahnouc do dna vyklopila — Teď se tvojí síle koří! (Propadne se.) ŠVANDA (se potácí stranou). PROMĚNA Tmavorudá jeskyně. VÝSTUP .SEDMNÁCTÝ LESANA. DIVÉ ŽENY. DIVUKA Ha, již letí hrdá žena, ježto myslí, že ji horší změna nemůže potkati než naší sestrou býti. MIHULICE Však jí nahradíme, hojně naměříme, ať i naši moc a právo cítí. ROSAVA (z propadku). Mocí tvojí uchvácená, právu tvému pokořená stojím, paní, před tebou. LESANA Co jsi nechala však za sebou? Novou vinu! K synovi ses přiznala. ROSAVA O ne bez příčiny! Srdce bylo zchváceno! Orteluj mě, paní, — jenom jednu milost, poslední, mi prokaž! Vyveď syna mi a věrnou děvu jeho z nebezpečí, pak mi pokutu dej sebevětší. LESANA O syna již nepečuj, ten sebe osvobodí sám, neb co mu naše panny darovaly, ponecháme v moci ouplné. I věrná děva bude propuštěna z vazby. Ty však poznej, kamo cesta vodí, když se míchá naše síla ve běh lidských osudů, jimž vládne vyšší moc; to na škodu je stranám oběma. Ty jsi pozbyla již věčně mladosti, odsouzena budeš ve sbor těchto žen a všechna další moc tvá přestane. ROSAVA Děj se podle vůle tvé! MIHULICE Pěkně vítám, vzácná paní, těšíme se dávno na ni. 58 59 DIVUKA Synáček tvůj, je-li pravda, to je krásy květ? Hihi! — Až jen zrejdí svět, musí nám tu, jak se mile vrátí, o nejbližších hodech hráti; zkusíme, co umí. ROSAVA Paní, nedopouštěj! LESANA To je starost tvoje! — vždyť jsi mluvila vždy o blahosti syna, jakže mu ji připravuješ! Nuže, tedy mu k ní pomoz. ROSAVA Doufám ještě v lásku jeho děvy; ta ho ze všech tísní vyvede. LESANA Myslíš? Jestliže to dovede, utichnou i moje hněvy a já tebe přijmu ve svou říš! MIHULICE Ať jen doufá, to se nezvede! DIVUKA To jsme my tu ještě, vezmem hocha v tuhé kleště, by se nemoh ani hnout; uvidíme, kde je síla větší. ROSAVA Láska nade všecko předčí! To si strojte ouklady a užívejte násilí; když je se mnou láska v spolku, marné vaše ousilí; berte všechny živly ku pomoci, láska odolá i pekla moci. (Stoji jako vítězně.) (Vtom počne zdálí Švandova polka zniti. Pohnutí mezi divými ženami.) ROSAVA Ha, můj syn již na svobodě! Díky tobě, přísná moci! Nyní nezví nehodě — láska přijde ku pomoci! (Velké skupení žen, při němž opona padá.) 60 JEDNÁNÍ TŘETÍ Vesnická hospoda, několik stolů a židlí výstup první franěk, váša, matěj, kuba sedí U ŽbánkŮ. nalejváček. vociĺ- ka vejde s truhličkou na zádech, je ale mnohem zpustlejší než v druhém jednání. vocilka ^ Bonžúr vespolek! Salvete, carissimi! Mám to potěšení s panem hospodským? . nalejváček Ano. vocilka Je tady jisto? Stojíte mi za to, že se tady člověku nic neztratí? nalejváček (si ho prohlíží). Vám se toho asi málo ztratí, že máte strachy! Vypadáte podle toho. vocilka Oh, na to nekoukejte! Vy vypadáte také jako hospodský, který neumí pětku místo dvojky napsat, — a možná že se oba mejlíme. nalejváček Člověče, jste blázen? vocilka Ještě ne, ale může se mi to stát (sundává truhlíčku a staví na stůl), jestli se mým drahým věcem tuhle něco přihodí. Po této přátelské ekšplikaci prosil bych o žbáneček od Čepu. nalejváček To se nechá slyšet. vocilka . ' , ■ A máte-li tam ňáký zbytek telecí kejty — nebo krejcarový syreček a půl bochníka chleba, — sem s tím! nalejváček Podíváme se. (Odejde.) 62 vocilka Kdybys ty věděl, že je v mé kapse zatmění slunce, však ty by ses nedíval. No, vederemo! Chytrá hlava se neztratí, dokud je hloupost na světě. nalejváček (přináší jídlo a pití). kuba Ale hoši, neseďme tu jako zařezaní! Zadělejme si ňákou! váša Ať zpívá Franěk, ten to umí nejlíp. franěk Když bude Matěj zpívat — matej No, snad to nejde o krk! (Zpívají národní písně, při kterých je chvílemi sbor provází.) výstup druhý švanda vpoloměstském obleku, předešlí. švanda He, hospodo, žbánek piva! nalejváček Hned jsem tady, jen to fikne. (Běží ven.) chasa I hlele, Švanda! Švanda je tu! vocilka (sebou trhne). Kyho čerta! švanda Dobrého zdraví, hoši! Dobrého zdraví, kamaráde, — i kyho ďábla! jakpak ty sem přicházíš, podšívko? vocilka Se svou vlastní ekvipáží! Služebníček — těší. mě — ■ švanda Hoši, vyvalchujte mi tenhle měch. Já vám budu za to celou noc hrát. chasa I proč ne; to se může stát! (Vstávají na něj.) . vocilka Lidé, mějte rozum! (Couvá za stůl a chopí se své truhlice.) Zpátky, já tu mám nabité pistole a nerozumím žertu. 63 I; švanda (se směje). . w, Tedy toho nechte! On to naposledy přece nejlíp se mnou !f myslil, — ačkoli se to neokázalo! vocilka To je moudré slovo! Arciže jsem to nejlíp myslil. Copak je princovství ňáká maličkost? Ze to sklaplo, za to nemůžu. nale/váčEK (přinese žbánek). vocilka Pane hospodský, mně taky ještě žbáneček! (Sedne si k Švandovi.) švanda (se směje). Ale řekni mi, šibeničníku, jakpak jsi tenkráte vyváz? vocilka Oh, tuze dobře! Ti lidé byli samy komplimenty, chtěli mě pořád ještě zdržovat, — ale já že ne, protože vám takový skandál udělali, — a ztratil jsem se jako stín. švanda A potom? vocilka Potom jsem šel zpytovat cizí krajiny — až jsem konečně celou společnost veselých lidí natrefil. švanda Samých cekretářů — ne? vocilka 'i Oh, mezi těma byly také princezky a princové. Však uvidíte, mám jich několik ještě tamhle v truhlici. \ švanda V truhlici? \.': vocilka í Já měl už v kolíbce ukrutánskou lásku k svobodnému umění, || a proto jsem si pořídil konečně celou bandu kunštýřů. ,| švanda ~$ Kunštýřů? j vocilka 'i Komedii s pimprlaty. švanda "> Hahaha! vocilka Na počátku se mi také dařilo; ale poněvadž nynčko i při tom kunštu jeden druhému na kobylce sedí, tedy se mi stala konec- í ně malá mrzutost — a já musel nechat celou společnost | i s mašinama na poslední štaci v prezónu — sotvaže jsem uplách s malou truhličkou, kde mám ještě princezku Alcestu, doktora Fausta, Don Sajna, pimrple a několik čertů. — Ale což mluvím pořád o sobě, povězte mi raději vy, jak jste sem přišel, co zde děláte — a jak to zde vydržíte? švanda Já? A cožpak mi zde schází? Neslyšel jsi ještě o strakonickém dudákovi? vocilka Slyšel; ale nemohlo mi napadnout, že by to byl můj slavný koncertista. švanda E, houby koncertista! To bylo živobytí jako z cucků a koudele — žádné radosti. vocilka O, jen jsme měli zůstat dýl pohromadě — to byste byl viděl! švanda Možná že bysi mi byl notně zrak vytřel! Já nechal tedy svět světem bejt — a vandroval jsem domů. Kdo mě potřebuje, však on mě najde; mým dudám se nevyrovná žádná muzika. vocilka A hodláte zde zůstat? švanda Do smrti. vocilka To je škoda. švanda , Proč? vocilka Já bych měl spekulaci. švanda Ty? vocilka Abyste šel se mnou do kumpanie. Vy byste moh peníze shánět — a já rozhánět. Ale vy jste bezpochyby ženatý? švanda (vyskočí). Chceš, abych ti dal jednu od ruky? Nevíš, darebo, že mi na tvé lhaní Dorotku zavřeli? vocilka No, snad ji nedržejí podnes v klepetech? 64 65 švanda (smutně). ' Ah, ba ještě, anebo ví bůh, kde bloudí a cestu nalézt nemuze - vocilka Snad abyste ji dal do novin nebo vybubnovat! švanda A když si na to vzpomenu, — to cítím, že můj život za nic nestojí r~ a že je nejlíp, když ho probiju, — někdy bych si oči z hlavy vytrhal! He, hospodský, nalejte! (Sedne zase.) nalejváček (odejde se žbánkem). vocilka Vy jste odešel z té indiánské země tedy samoten? švanda (dá se do smíchu). I ba — já ani sám nevím, jak jsem vyváz; bylo ti to k prasknutí! Mně se zdá, že mi chtěli vystrojit šibeniční houpačku; ale když pro mne přišli, hrál jsem si právě z dešperace mou zamilovanou — a chlapíci, místo co mě měli íapnout, začali poslouchat, smát se a tancovat, a já jakoby nic skrze ně dál a dál, a nežli jsem si pomyslil, byl jsem za městem. vocilka Cože? A to všecko jenom skrze dudy? Ne, to by jaktěživ žádný neřek, co takový měch a nepatrná píšťala umí. švanda I co píšťala! To můžeš do jiné dejmat, až ti oči potečou, však to z ní nevydejmáš, co já z této. Ahá, to ty koukáš, viď? O, já taky dlouho nevěděl, co to je; ale když mě drželi v pasti, to jsem tomu přišel na klouby. vocilka Kyho ďábla! (Vstane.) Aby to byly ňáké divotvorné dudy! — za našich časů — Pardie, na mne přicházejí taškářské myšlen-ky. švanda No, copak tam obcházíš, jako by tě byl někdo kous? Pojď pít! Či nemáš chuť? vocilka Oh, a jakou — kdybysi věděl nač. švanda Pí, je ti přáno, — a chceš-li, zůstaň u mne; já nemám beztoho žádného, kdo by to upřímně myslil, — a jsem přece rád vesel — vocilka Na mne se můžete spolehnout! švanda Já vím — vocilka Hrady můžete na mně stavět! švanda Dorotka se mi nevrátila, — ačkoli jsem nejvíce jenom skrze ni domů pospíchal — nalejváček (u okna). Toť jsem přece blázen! Mám cink nebo nevidím? švanda Copak? nalejváček Tuhle mi bylo právě, jako bych je byl na kopečku viděl. švanda Kohopak? vocilka Šenkýřské svědomí s konyvkou. nalejváček Kalafunu s tou holkou! švanda Cože povídáte? Kalafunu — Vocilko, drž mě, ať nepadnu! A viděl jste dobře? nalejváček Alespoň se mi to zdálo. švanda Ach, kýž se vám to vyjeví! vocilka To by bylo ambo — a mne k tomu terno! švanda ■ Vocilko, dej mi hubičku! Je-li tady Dorotka, — já nevím, co ti udělám, — ach, já se držím sotva na nohou. vocilka Já se půjdu zeptat — švanda Ne, ne, já si musím tu radost sám udělat! Ty se zatím raduj — skákej, cekretáři! Hospodský, nalejvejte — já dnes všecko platím! Ať se to opije — mně tancuje hlava už také vrtáka. (Odejde.) 66 67 vocilka A tohle by mi teď scházelo! Já si dělal už královské plány. Ty dudy musejí bejt moje — jen kdybych mohl dudáka někam stranou dostat — žádný mě tu nezná — dal bych mu jednu — arci, Vocilko, je to taškářství! — e fuj! kdopak to bude tak jmenovat! Teď panujou samé fortele. Fortel je poklička, pod kterou se všechno skrčí. Píseň Přítel si namluví bohatou holku, musí vsak na cestu světem se. dát; uvede nevěstě přítele k spolku, ten prej sě bude s ní těšit a hrát; přítel ji teší, o ano, a silně, sedí s ní celé dny, domlouvá pilně, a když chce první pak svatbu již mít — dostane kvinde a může s ním jít — všecko se musí jen s fortelem dít. Jurista běhá už na dvacet roků, měl by dost hubenou službičku rád; posléz je od cíle jen deset kroků, má se už placeným topičem stát. S radostí hlásá to příteli svému, ten ale běží hned k představenému, a když chce první pak vidle už vzít -má prej si jen jinou pec vynajít — všecko se musí jen s fortelem dít. Špekulant nahučí přátelům uši, aby je o hodné sumy ofouk; kupuje akcie, zapiše duši, třebas i sirotčí peníze stlouk; najednou řekne, že nemůže platit, dá upsat paní své, co by moh ztratit, a když chtěj přátelé náhradu mít — můžou si ostřížky z bankrotu vzít — všecko se musí jen s fortelem dít. 68 S fortelem kupec teď kramáře tlačí, hokyně přeplatí hokyni krám; všecko se tiskne, že kapsa div stačí, fortel má na světě největší chrám. Už také pivo nám s fortelem vaří, mouka se na parní mlejnici daří, jen aby v tom chtělo fortele být — bysme to mohli vše lacino mít — * jen to se nechce i s fortelem dít. Už i ta čeština k forteli bývá, mnohý ji pěstuje pro holý zisk; sem tam i nápis tia krámě visívá, kde ještě človíček česky nepisk; mnohý zas horlivě vše české chválí, divže si ubožák jazyk nespálí; chceš-li na příčinu chvály té jít — filuta chce za to kus chleba mít — všecko se musí jen s fortelem dít. PROMĚNA Chudobná světnice. výstup třetí kordula s nůší, vede. lidušku, frantík a kačenka před ní s uzlíky na rukou;pak honzík. frantík Tu se podívej, co jsem dostal mouky! Teta povídala, abys napekla dolků, maminko! kačenka A mně nasypala kmotra jáhel! To bude kaše, viď? kordula (staví nůší na stůl). Kdepak je Honzík? Musí mi něco roznést. honzík (vejde s otepí dříví). Ah, pozdrav Pán Bůh, maminko! Jste už z Písku doma? Já byl na dříví; to budeme mít na dva dni. 69 výstup čtvrtý ka.lafuna s vakem na zádech, dorotka s ranečkem, předešlí. kalafuna (otevře dveře a zastaví se mezi nima). Dobrého zdraví vespolek! děti Tatínek, tatínek! (Běží k němu a věší se na něj.) kordula I ty zlopověstný — (Najednou se ale od něho obrátí a obírá se nůší a uzlíky.) A ne a ne! a kdybych se měla zalknout! kalafuna Pozdrav Bůh, děti, — pozdrav Bůh, ty moje kachničko! Co děláš, Frantíku? Poslouchaly jste? děti Poslouchaly. kalafuna Tak! Medu jsem si líznul — teď půjdeme kousat puškvorec! (Blížíse k ženě.) No, pozdrav tě ruka Páně, Kordulo! Kordula (na něj nedbá). kalafuna i Stará, — já udělal hloupý kousek, ale vždyť bude zas všecko dobře — já ti to nynčko nahradím. Kordula (praští balíčkem, jejž má právě po ruce). Nu, pěkně se vítáme, panenko! Už jsme se proběhli? co? už nás bolejí nohy? přišli jsme si odpočinout? — Zde není místa, panenko, — zde bydlí chudá, opuštěná, ale poctivá žena! — zde není ani kde sednout — hledejme si hnízdo jinde. (Jde zase k nůši) kalafuna (mluvil zatím s dětmi). No, jakpak, Dorotko? Sedněte si, sedněte! He, Frantíku, podej židličku! — a odložte, jako doma. Až přijde moje stará, ona vám hned něco ustrojí. kordula (se rozkřikne). . í ty nestydatý — (Rozběhne se na něj, opět ale obrátí a sem tam šuká.) kalafuna Nó — a jakpak to bude se mnou, děti? Nepomůžete mi sundat ranec? děti (se na něj hrnou). kalafuna Počkejte — jen pozor! 70 kordula Frantíků, — sem pojď! — slyšíš? frantík Hned, maminko, hned! % kordula Honzíku, mám pro tebe jít? honzík Já už jdu. kalafuna Pozor — je tam také něco pro vás — tak! a teď mi sem dejte mou starou židli, jestli jste ji nedali zatím židovi — hehe! děti (přišoupnou doprostřed starou lenošku). kalafuna (se pohodlně posadí). Tak — po tom se mi už stejskalo! Všude dobře, doma nejlíp — to si pamatujte, milé děti! A poněvadž jste maminku poslouchaly — je-li to pravda — děti Je to pravda! (Ohlížejí se po matce.) kalafuna — tedy vám musím hned nějakou radost udělat. frantík Dáš mi perníkového panáka? kalafuna Dám, holečku, — třeba dva. kačenka Mně taky! kalafuna I to víš! — a nynčko poslechněte. Vidíte — já jsem od vás odešel — a nic jsem vám neřek — vy byste byly plakaly — a to by mě bylo bolelo — a maminka by byla taky plakala — honzík Ona plakala beztoho! kordula (se utrhne). kalafuna • — anebo by byla hubovala. honzík Ona hubovala beztoho! kalafuna To že samého strachu, že se mi ve světě něco stane; — nebo vidíte, ona mě má tuze ráda — děti (se ohlížejí). 71 kalafuna — a já ji mám taky rád — proto jsem Šel do světa, — abych něco vydělal a něco jí přinesl. kordula (poslouchá). kalafuna Ona se mezitím bezpochyby také tahala. honzík Oh, a jak! Dělala poslíčku a časem byla hrozně smutná. kalafuna Podívej se! No, však já jí to nahradím! Až tedy přijde domů — kačenka Ale vždyť je maminka do— kalafuna (jízacpe hubu). Až tedy přijde domů, poběhnete jí naproti a budete křičet: Tatínek je tady — a myslil na tebe — a dělal muziku — a tuhle ti přinesl (vyndá plný sáček a cinká ním) pytlíček tolárků a něco zašil ještě do kabátu — na, tu máš, maminko, buď veselá a měj ho ráda. kordula Přestaň, přestaň, muži, — to mi utrhne srdce! (Běží k němu a padne mu okolo krku.) kalafuna I podívejme se, maminka je už doma! děti (skáčou kolem). Hejchuchu! kordula Nehněvej se, řCalafuno, že jsem prve tak, — ale já bych neměla vším právem půl leta na tebe promluvit — kalafuna Arci, arci — hehe, pokuta musí bejt. kordula Ale — kdepak máš ty peníze? kalafuna . Tu jsou, stará, — uvař si je, upeč si je, dělej s nimi, co se ti líbí, — a budeš-li při tom ještě dvě pilné ruce potřebovat, — tuhle jsem ti přivedl pomocnici — nemá toho štěstí nazbyt. kordula I jak myslíš, milý muži! Má-li se Dorotka mezi cizími potloukat, ať zůstane u nás; když Pán Bůh tak dlouho pomáhal, 72 w člověk něco na srdci — f kalafuna ' I nech toho, stará, — a poslechni; copak to povídají lidé 0 Švandovi? kordula 1 s tím člověkem je to boží dopuštění! Co by ten už mohl mít, co je nazpátek, <— darmo povídat! Ale on to zas všecko protluče; večer vydělá, do rána prohejří. výstup pátý švanda. předešlí. švanda Je to pravda? A, tu jsi opravdu, Kalafuno, — o, nehněvej se, ale kde jsi nechal Dorotku? kalafuna (hodíhlavou). švanda (běží k ní). Dorotko! dorotka (jež byla celou minulou scénu tiše seděla, vstane a chce odejít). švanda (jízastoupí cestu). Dorotko! kalafuna (stranou k ženě). Stará, nechrne je mezi čtyrma očima! Chlapík nám vyvedl sice zpropadený kousek a zasloužil by, — ale my z toho také šťastně vyklouzli, a já se nerad hněvám, to víš, — a dnes bych se rozdělil s celým světem o srdce — hehe, a té holce nebude také na škodu, když jí zlost trochu ulehne. Pojďte, děti, pů-jdem do komory, uvidíte, co jsem vám přinesl. (Vezme mezitím ranec a odejde se svými.) švanda Dorotko, podívej se na mne a poslechni! dorotka (oči k němu nepozvedne). Co chceš ode mne? Mezi náma přestala všechna rozprávka. švanda Já chybil hanebně — přiznávám se — já byl dareba, — ale to bylo návodem — dorotka Mlč; ty by ses byl na to chladně díval, kdybych byla tu chvíli umřela. 73 švanda , Ne, to nevěř, já tě měl ustavičně rád — také jsem toho hned litoval — ach, jen mi odpusť a všecko bude zase dobře. dorotka To bude dobře pro tebe! já nemám žádný spolek s nevěrníky a hejřilci. Vyhledej si tovaryše sobě rovny; já nechci o tobě nic vědět. švanda Dorotko, nevyčítej mi nynější život; to je samá žalost, — protožes ty zde nebyla. dorotka (se k němu obrátí). Ano, tak vypadají lidé, co mají žalost. Ti se toulají celý den po hospodách, tropí divé kousky, jakož nám hned na cestě vypravovali — švanda Já toho nechám, Dorotko, — o, teď bude všechno jinak — teď mám zase tebe. dorotka To si nemysli. Já ti nevěřím. Rozkoš tohoto světa jsem pochovala, musím si alespoň radost budoucího zachovat. švanda • Dorotko, já nemám žádného na světě, to víš; moje matka — ach ta ubohá — o té ani nevím, kam se poděla, — o Dorotko! dorotka Jdi svou cestou a na mne nemysli; já nejsem pro tebe na světě. Jdi, já se budu za tebe modlit, a uslyším-li jedenkráte o tobě něco dobrého, tedy zayni ráda oči. švanda Dorotko, ty bys mě nemohla takhle odbejvat, kdybys mě byla kdy milovala. dorotka Kdybych tě byla milovala? — o jdi, jdi! Ty jsi zlý člověk, já s tebou nechci obcovat. švanda Tak? Ty se nechceš tedy už udobřit? Chceš se hněvat do smrti? dorotka (tiše před sebe). Já se nehněvám, já jenom nechci s tebou být. švanda Pro jedinou chybu? - 74 dorotka Pro jedinou — ale takovou, že může věrné děvče o rozum * připravit. Jdi, já ti nevěřím. Jak jsi mě nechal darmo volat, tak . nechám také tebe mluvit . švanda Ale což kdybych učinil, že bysi mohla zase uvěřit? Dorotko, usměješ se potom na mne? dorotka • ' Jdi jen svou cestou! švanda To je tedy celé moje utěšení? Na všechny moje prosby a sliby všechna odpověď? O, vždyť je dobře! Jen se tedy hněvej — hraj si na pyšnou princeznu — až se tím hněvem třeba zalkneš; však z toho nebudeš mít zlaté ovoce. dorotka Já nedychtila nikdy po zlatě. švanda A jen abysi věděla! Teprva budu hejřit — teprva budu divé kousky vyvádět, jen abych ležel brzo na prkně, — a když mě ponesou na hřbitov, — tedy se přijď podívat — a rozvesel se, zasměj se — (již skoro s pláčem) potom budeš mít vyhráno. (Odběhne.) dorotka (jako by chtěla za ním). Sván- (Zastavíse.) Děj se vůle Páně - já jinak nemůžu; jestli se nepolepší sám od sebe, — nechci mít ouvazek se zlými. (Mezitím se pomalu přitmělo.) výstup šestý ■ rosava. předešlá. rosava (venku). Dcero Trnkova! dorotka Co jest? Kdo volá? (Okno se otevře a u něho stojí v záři večerních červánků Rosava v černém rouše, hlavu otočenou červeným šátkem.) rosava ■ Neznáš mě již? dorotka Ha, jestli mě nemámí soumrak a podivný šat, — tedy jsi — 75 rosava Tvoje přítelka. dorotka Pojď dál! rosava Nesmím; ohniště je umeteno. dorotka O nebesa! rosava Nestrachuj se. i dorotka Tyjsi -rosava Divá žena — ano, z materské lásky k tvému milenci. O neopouštěj ho — a vyveď z nebezpečenství. Vidím, že ho posud miluješ. dorotka Což mu hrozí? rosava To nesmím vyjevit; ale dnešní nóc jej buďto zchvátí, nebo v novozkvětlý život vrátí. Nemysli teď na své žaly, udus hněvu divé paly, nech květ lásky propuknouti, sladkým smířením se dmouti — ach, já nesmím napomínat! — ale spas jen duši milenou! dorotka Ale jakpak? Kde ho najdu? rosava ' O půlnoci na popravišti! (Zmizí.) dorotka Běda mně, co jsem to slyšela? Co to znamená? O Švando, Švando, i tenhle můj nový strach máš na svědomí! Co mám počít? Osvěť mě jiskrou své moudrosti, nebe, mám jej hledat a varovat? — A když ho nenajdu? když neposlechne? — Ha, to je blesk tvé milosti! Ano, k starému Tomášovi poběhnu, ten je zkušený, bohabojný člověk a mluvíval s otcem o vě-cech,které se dějí času nočního, že mi někdy srdce trnulo! — Ach ty hvězdo lesknavá, ty věrná přítelkyně lásky, pomoz mi ho hledati. (Odběhne.) PROMĚNA Krátký tes. Noc. výstup sedmý švanda. vocilka. vocilka (přihýbá si z rosolkové flašky). Jen vesele, milý Švando! Copak se ti může stát? A kdyby to šlo o krk — vem to nešť — holka za to stojí — holka je jako mišpule. (Mlaskne si.) švanda A víš to dozajista, že dnes o půlnoci to koření květe? vocilka Dozajista — a když se ním holky jenom dotkneš, musí se za tebou fantit. To je podle receptu mé nebožky báby. (Pije.) švanda Ne že bych o ni stál — ale teď se budu mstít. vocilka Ano, msti se, dej jí co proto. švanda Zfantit se musí, zbláznit, potrhat — já si jí ani nevšimnu. Já ji naučím. vocilka Dobře máš. Zavdej si. Čím více ženskou tejráš, tím vetší zásluhy. Teď ale pojďme, ať přijdeme na místo. (Stranou.) Tady mu nechci tu ťafku ještě dát a s dudama pak upláchnout; jsme ještě blízko veřejné cesty, někdo by se mohl k tomu hodit — tu máš, tu už někdo leze! Kdo to? výstup osmý tomáš. předešlí. tomáš Ve jménu Páně — starý Tomáš ze Strakonic. Ale kdo jste vy? švanda Dobrého zdraví, tatíku! Já jsem Švanda. 76 77 TOMÁŠ Ty? A co zde děláš tyhle časy? Zde jsou pustá lada, zde není hospody. ŠVANDA Mám tu řízení. TOMÁŠ . Tak pozdě na noc? ŠVANDA Nu, vždyť jsi tady také! TOMÁŠ Mne vede tady cesta k domovu, tvoje ale tady neběží. ŠVANDA To nevíš; hleď jenom na svoji. TOMÁŠ Švando, dnes je svatojánská noc, dnes není radno v temnotách se toulat — otvírají se dílny tajemných mocností — VOCILKA — a vyvádějí kousky, že dostávají děti psotník a staré baby trhání. TOMÁŠ Co je to za člověka, že se může tak rouhat? Varuj se ho, Švando! Já tě můžu napomínat — já tě učil brát píšťalu do ruky — ačkoli jsem se nenadál, že si takového žáka vycvičím. ŠVANDA Jakého? TOMÁŠ O, však ty mi rozumíš! VOCILKA Ale copak jsme si vyšli postní kázání poslouchat? Pojď, příteli, — škoda každé chvíle. TOMÁŠ Stůj! Památkou tvých pobožných pěstounů tě volám — VOCILKA I nech spát, co spí; my si hledíme života. (Vleče Švandu pryč.) TOMÁŠ Synu, poslyš! (Klopýtá za nimi.) 78 DOROTKA, pak zas TOMÁŠ. DOROTKA Nezněly tu lidské hlasy? Já nevím, kde se nacházím! Hlava mi jde kolem — před očima hustá mlha — nikoho jsem nemohla dopadnout — TOMÁŠ (se vrací). Nadarmo — hlas můj zaniká větrem. DOROTKA Kdo je to zde? (Běžík němu.) Ha, Tomáši, jste vy to? TOMÁŠ A ty? — Není to hlas Trnkovic Dorotky? DOROTKA Je, je! TOMÁŠ Ty jsi již doma, nešťastné děvče? DOROTKA Ode dneška, TOMÁŠ A co děláš tady? DOROTKA Vás jsem hledala. TOMÁŠ Mne? DOROTKA Abyste mi poradil. Švandovi hrozí nebezpečí. TOMÁŠ Jak to víš? DOROTKA Podvečer byla u mne žena — ta mě vybízela k pomoci — o půlnoci na popraviště. TOMÁŠ Co pravíš, nešťastná? Dnes? Jaká to žena? Znáš ji? DOROTKA Znám i neznám. Když mi Švanda odešel, zjevila se mi co lahodná těšiteíka i odvedla mě za ním,,— dnes jsem v ní poznala divou ženu. TOMÁŠ Nebesa, teď všemu rozumím. Teď vím, co v jeho dudech vězí, — ano, tomu se ode mne nenaučil — teď vím, kdo jej našemu 79 lidu podstrčil; on je dítě lesní panny — a divé ženy vylákají dnes nočního tuláka na své hody. dorotka Neskončený! — a což mohu pro něj učinit? Raďte, já vím, že jste s nebožtíkem otcem o tajných věcech mluvíval — tomáš Divé ženy mu neuškodí, — ale jestli ho dostanou půlnoční duchové do kola a on z něho nevyvážné do kuropění, — tedy zahyne na těle i na duši — dorotka Ne, ne, to na mne neuvaluj, Pane na výsostech — tomáš — a jen čistá panna ho může zachránit. Máš-li tolik zmužilosti, aby ses přiblížila ke kolu, tedy jej zachováš. dorotka Zmužilosti mám — vždyť se tu jedná o duši! Nepokládej mi to za hřích, Slitovníku! — jenom aby nezahynul, nežli se polepší, odvážím se na to divé dílo — na sebe při tom nemyslím, Pane na nebi! Vediž kroky mé, — abych v temnostech neklesla. (Odběhne.) tomáš Osvěť cestu její, — aby cíle dospěla. U popraviště! To je odlehlé místo vprostřed lesa, před sta lety vylévala se tam lidská krev — nu, dejž Otec nebeský, aby tam dnes žádná krůpěj krve nazmar nepřišla. (Odejde.) PROMĚNA Jasně ozářený prostor — jako v krásné zahradě. Strakatina maškar. Vše jeví divokou veselost. výstup desátý divuka. MIHUL1CE. djvuka Poslaly jste mu několik bludiček naproti? mihulice I toť víš! Ale ty nemohly nechat dovádění a vodily ho chvíli za nos. Teď ale musejí už přijít. divuka Však je čas! Hostům se stejská po muzice. mihulice Copak dělá jeho mamička? divuka Tamhle sedí na mrše a skuhrá; snad bude chtít synáčka chránit. mihulice To půjde pro vodu s cedníkem. výstup jedenáctý švanda s dvěma maškarami. předešlé. maškary Hejsa, tu je muzika! švanda Ale s dovolením — kampak jsem to přišel? Totě jako ňáká reduta! divuka Hola, dudáku! Okaž, co umíš! Budeme-li spokojeni, dostaneš tučnou vejslužku. švanda Já můžu za sebe stát; jen aby potom také to za to stálo, co mi tady nadělíte. mihulice Nevidíš, jaká společnost tě pozvala? Ta ti nezůstane nic dlužna. švanda (se ohlíží). Jen kdybych tu měl tu zpropadenou Vocilku! Ale ve tmách jsem ji ztratil. (Mezitím jej uvedou doprostřed na povýšené sedadlo. On počne hrát divoký galop, hosté ho tancují v několika kolech, pak divě skrznaskrz, ku konci počne bít hlubokým tónem dvanáct — a při poslední ráně zhasnou všechna světla, tancující zmizí, až na prostřední okolo Švandy, ježto jako duchové dále tancují. — Scéna promění se v pustou krajinu, země se otvírá a z ní vystupují duchové, též okolo Švandy v kolo sestupující, takže nemůže tento ven. Kolem pustá tma, kde stála světla, viděti sovy, jichžto skřehot se chvílemi ozývá.) 80 81 výstup dvanáctý dorotka. předešlí. švanda Oh počkej, tomu dám teď trumf, že potáhne. dorotka (zahlídne kolování duchů, strne, zmuží se, pozvedne ruce k nebesům, běží dozadu, tam zvolá). ' Ve jménu Páně! (Skočí do kola, uchvátí Švandu a vleče ho z kola až kupředu. Duchové se rozprchajía za milenci naplní se krajina mlhou.) Švanda (klesne Dorotce k nohám). dorotka Vzpamatuj se, Švando, — jsi ochráněn! švanda Oh, moje Dorotko! dorotka Pryč, seber sílu, — ať přijdeme mezi lidi — švanda O nech mě dříve, abych ti ruce a nohy ulíbal, ty jsi můj strážný duch — a dělej co dělej, teď se od tebe nehnu. Starat se budu 0 tebe — dorotka Starej se sám o sebe, pomysli na duši a — nech hejřivého života. švanda 1 to víš, raději budu brambory okopávat, ale ve dne — v noci zůstanu v posteli — dneska jsem dostal za vyučenou — a ty zlořečené dudy pověsím do komína. dorotka ' Zahoď je raději, abysi je ani neviděl — abysi nepad zase v pokušení! Já budu naši vrchnost prosit, aby tě udělali hajným, — kus políčka mám také — švanda (vyskočí). O Dorotko, moje zlatá Dorotko! Jdi si ke všem všudy, ty zpropadený měchu, — beztoho vězí v tobě deset starých ďáblů. (Hodí je na zem — vtom zazní povětřím vřiskavý souzvuk.) vocilka (za scénou). He, Švando, kamaráde! švanda Ah, tu je můj cekretář! Jen dál! dorotka Ten člověk je také tady? výstup třináctý vocilka přiklopýtá. předešlí, vocilka Jsi ty to, kamaráde? — Ale to je zlořečená hloupost! — ty proklaté bludičky mě celého pomátly -r já tě hledám, volám, točím se jako vrtohlavý berän — a on zatím tady — oh, to věřím, to bych taky doved. švanda - Tedy jdi a vyhledej si něco. vocilka I to nemá tak naspěch — já zůstanu zatím u tebe. švanda Já nebudu mít nynčko času — a ty uděláš nejlíp, když půjdeš s princeznou Alcestou a doktorem Faustem zase do světa. (Obrátíse k Dorotce a mluvíš ní.) vocilka Ale kamarádíčku, co ti to napadá? Pomysli jen, slavný kon-certisto, — moje upřímnost — (kopne do dud) — copak je to — kyho čerta! On sundal dudy, aby moh zatím objímat, — Vocilko, teď práskni do bot — teď jsou divotvorné dudy tvoje. (Chechtá se.) Vždyť já říkám, láska je matka mnohé hlouposti, — a dokud je hloupost na světě, — to se chytrá hlava neztratí! (Upláchne.) dorotka Nu ano, ano — já ti věřím — ach, ty nevíš, co bych pro tebe učinila! Teď ale pojď, ať přijdeme k domovu. PROMĚNA Háj. Mezi stromovím nízko a vysoko lesní panny, uprostřed na oblakovém voze lesana. Pod ní rosava co divá žena. Všechno se leskne v nejranějších červánkách. výstup čtrnáctý lesana Blaze tobě, děvo milující, nad zlou mocí spasně vítězící! 82 83 Rosavo, tys na milost tu vzatá — (z Rosavy spadne roucho, ona se vzpřímí jako polednice) jsemtě láskou věrné děvy jatá. Pečuj o syna dle péče matky, pomohu, by vzrostly jeho statky, a když volno po zemi ti kráčet, můžeš k němu vždy své kroky stáčet! ROSAVA O můj synu! ŠVANDA Milá matko! ROSAVA Dcero! DOROTKA Jak? - Ty, paní - ROSAVA Nestrachuj se, bude to jen k tvému prospěchu. Jakož se tam z temna lůna vine nově narozený den, takž i vám teď nový život kyne, sladkou láskou oblažen! (Mezi touto řečí zardíse celá krajina nejplnější zoří. — Rosava stojí mezi Švandou a Dorotkou u srdečném skupení — a nad nimi hnou se panny s Lesanou jako k odletu; mezitím zní jich sbor a opona se pozvolna spouští.) 84 TYLOVA BÁCHORKA Z ČESKÉ VESNICE A DALEKÉHO SVĚTA Na vrcholu českého národního obrození, v předvečer buržoázne demokratické revoluce, stal se Josef Kajetán Tyl (1808—1856) dramaturgem českých představení ve Stavovském — dnešním Tylově — divadle v Praze. Významný český umělec, vůdčí osobnost své generace, měl konečně možnost jako činitel divadla přímo ovlivňovat podobu českých profesionálních představení, hraných vždy o nedělních nebo svátečních odpoledních od konce září do května. Jediný Český profesionální soubor té doby, plnící již po dlouhá léta úlohu významné tribuny národně osvobozeneckého hnutí, dostal se pod jeho bezprostřední vliv. V podmínkách, které se mu od dubna 1846 nabízely, pokračoval ve svém společenském a uměleckém programu, který — spolu se svými generačními druhy — propracovával a probojovával na divadle i mimo ně už od počátku třicátých let. Jeho snahou bylo, aby české umění — a divadlo v prvé řadě — se stalo zrcadlem a spolutvůrcem soudobého českého života. Také v repertoáru, který nyní připravoval pro Český soubor, vyzvedal Tyl práce užitečné soudobým zápasům českého národa. Umělec, který měl silný smysl pro politickou funkci umění, jeden z mužů, kteří v době, kdy byly ještě zakázány formy legálního politického boje, byli mluvčími českého měšťanstva, tehdejšího hegemona národního hnutí, snažil se co nejsamostatněji utvářet český divadelní soubor. Proto chtěl uvádět i co nejvíce původních domácích prací a i v překladech se odlišovat od repertoáru pražského německého divadla. Mezi lidmi, kteří psali české hry, nebyl však tehdy — kromě něho — nikdo, kdo by skutečně na úrovni zobrazoval soudobý život. Dílo Jana Nepomuka Štěpánka (1783—1844) se již v letech třicátých uzavřelo. Druhý významný český dramatik. předchozí generace, Václav Kliment Klicpera (1792—1859), umělec vyšších záměrů než Štěr pánek, překročil v tu dobu už svůj vrchol. Za této situace původní česká hra, která měla mít v českém repertoáru klíčové postavení, ležela na Tylovi. Dramatik, který se k hře ze současnosti rozběhl již v roce 1834, kdy mu Stavovské divadlo zahrálo pražskou lokální frašku Fidlovačka, který 85