ty. ZÁHUBA RODU PŘEMYSLOVSKÉHO. Tragedie ve čtyřech jednáních od Ferd. B. Mikovce. f -i i V PRAZE. Tisk a náklad Jaroši. Pospíšila. Tato tragedie provozena byla na král. stavovekém divadle Pražákem ponejprv dne 9, ledna 1848, pak dne~TO. ledna 1848, 18. února 1849, 7. února 1850 a Cv aréně) dno 11. záříT850. 1 KNIHOVNA 1001219190 Vysokorodéinu Pánu, Panu JIŘÍMU STRATIMIROVICI, c. kr. podplukovníku, důkaz hluboké úcty věnuje Ferdinand B. Mikovec Záhuba rodo Přemyslovského, O 8 o b y. Václav III., král Český a polský, i Viola Téiínská, králová. $ e zim a. nejvyšší sudí království Českého. Hynek a Dubé9 purkrabí hradu Pražského. Petr Vítkovi c, pán z Růže, Oldřich a Hradce, Bavor Strakonický, ko- \ pánové a rytíři mendor řádu johanitského, / čestí. Si m i i a Ronova, ~~ Protivia a Borovská, Hnnrád m Pottenšteina, durynský rytíř, krá-Iftv, důvěrník. ~^ Rimek a Vopořan, hejtman král. žoldnéřů. Munrad, opat Zbraslavský. Dalemil, ýtittl Hradní na hrade Pražském. Kastelán Holomúcký. Ratiboř a Kravař, posel Mikuláše Opavského. Prech a Moldic, dobrodružný rytíř z Polska. Jarmila, jeho dcera. HiroX, královský komorník. / SEdenřk Buaovic, I . . Hoj mír *" l *ra*0vi Pai>osove. i9 svec. Kurt Trinxauu, šibal. Vojtech, sedlák z Chrudimská. . v Krčmář u zeleného vola v Praze. Krčmář u zlatého hada vHolomúci. Berthold, \ Walter, \ cizí pobehlici. Oldřich, ( Páni a rytířové čeští. Komonstvo králové. Panoši. Zbrojnoši. Pobehlici. Lid. České a moravské vojsko. Děj připadá na r. 1306. První, druhé, třetí jednání déje se v Praze, čtvrté v Holoniúci. Jednáni první Sin královská na Vyšehrade. Zdola mí hlahol trub a kotlů. Výstup 1. ^ Miro i a Vojtěch. Miroi (vede Vojtěcha k oknu). V dobr**'* hodina do Prahy přišel, kmotře ! Dnes uhlídáš něco řádného; dnes se huby naotvíráš! Naší nejosvícenější Milosti královské sestra Anna snoubí se dnes s vejvodou Jindřichem, panovníkem Korutanů a Tyroláků. (Trouby a kotle.) Slyš! znovu hlahol trub a kotlů! Hleď, jak se tam lid ze dveří chrámů valí! Slavnost je skončena, průvod se žene k nám. Pozor! dej pozor! Vojtěch. To je krása! Aj, ti oděnci v předu v drátových košilích! to se to blýská jako samé svatojanské mušky! A tam rytířstvo v lesknoucích se krunýřích — to se skví jako Par* dubické věže! —A tak mnoho vojska! 8 Miroi. Však nám ho bude třeba. Král potáhne za málo dní proti Polsku, kteréž se od české koruny odtrhnouti chce. Vojtěch. Onen pán v zlatém plášti, jenž celoroční výnos jílovských dolů na těle nese, jistě je Milost královská. Miroi. Chyba lávky, blázne! To je herolt koruny české; panstvo přichází vzadu pod baldachýnem. Ta krásná, outlá kněžna v černém rouchu je nyní zasnoubená princezna česká Anna, Korutanů vévodkyně; onen štíhlý bujarý pán v pravo je Milost královská; jí po levém boku kráčí Jindřich Korutánsky. ^ Vojtěch. Krásný pán, onen Jindřich Korutánsky! jak by ho vyloupnul! Jak mu k dlouhým rusým kadeřím sluší ta čapka s bílým chocholem. Miroi. Věru, krásný pán! krásné rusé kadeře! Rusé, jako u všech Němců; však jsou Kom tané také Němci. Vojtěch. A která pak z těch paní je as králová? Miroi. Králová ? — ba té není již ode včíra při slavnostech viděti, je snad dokonce churavá, aneb — ale nechrne toho; o tom by bylo co mluviti — věrný sluha má pro vše ucho a oko, ale jazyk nesmí mít. (Hlahol trub, v tom umíráček.) Slyš, co to zní tak s tras tne v radostné zvuky? Umíráčkem se smutně zvoní—a v tomto okamžení!— Zlé to znamení pro tuto korutánskou svatbu! Výstup 2. * Hradní a panošové. Předešli. Hradní (žene panoše). Rychle, chlapi! HavleI Smile! Kuneši! Ko-jato! rychle 1—Kdo se toho odvážil? Hned ať umlkne umíráček! Král toho nyní, právě nyní dovědět se nesmí, že Tasilo — bylo by veta po vsí veselosti tohoto dne slavného I MiroŠ. ► Tasilo Weissenburg? Co se to s ním přihodilo? mluvte! Hradní. Mrtev 1 MiroŠ. Mrtev! a tak náhle? Včera ještě lékař nadějí se kojil. Co se s ním tak náhle asi stalo ? mluvte, pane! Hradní. Nemám času k povídání, starý bradáči! až po slavnosti. Mé volá povinnost (Ke dvěma sluhům, jenž u okna stojí.) Co tu ještě, chlapi líní, dřepíte? já vás poženu! (Odejdou.) Miroí. Víš, ten Weíssenburg- byl královým důvěrníkem a milovaným druhem; jeden z cizozem- x 10 ců, jenž se v důvěru jeho vedrali, by odvrátili mysl jeho ode všech vyšších záměrů, aby ho přilákali k marnostem, i zamezili mu cestu k srdci jeho národu. Nedávno tomu Tasilovi u sv. Klimenta švec Vlček nožem bujnou žílu pustil. Mnoho měsíců bied a churav ležel, až dnes po svých ranách zcepeněl.— Teď však ticho! panstvo přichází J (Odejdou.) Výstup 3. Viola a Petr z Růže. Viola (k oknu vstoupí). Vzhůru lovci! Upněte psy! Sokolů se chopte! Zatrubte na lesní roh. (k Petrovi) Dnes budete vy mým průvodcem, Vítkoviči! Petr z Růže* v Činíte mne blaženým, milostivá paní; však ještě blaženějším budu, když mi za službu mou znak milosti dáte. Viola. Znak milosti? K čemu.to? Nedotírejte se. Ale pro mne — tu máte. (Sejme rukavici a hodí * mu ji k nohoum.) Petr z Růže (zdvihna za klobouk ji strčí a poklekne). Díky! nej vřelejší mějtež díky! Sladké to k půtce vyzvání! Však toho netřeba! O, že jsem toho dříve nedosáhl! Dávno již vězí šíp milosti v srdci mém! * Viola. Stůjte! Od kterého času je to způsob v Čechách, královnu na kolenou velebit? Tajíte se? Živým plamenem vám planou líce. Pan Závis Falkenštéin učinil vás Vítkovice smělými. Ale já nejsem Kunhuta. Stůjte, pravím, a následujte. Petr z Růže. Nelíbf-li vám se, onou tajnou brankou jiti? Cesta je kratší, nepotkáme pány — Viola. Aj, co máte na svědomí, že se ostýcháte krále potkat? Já se neostýchám, věru ne, a kdybych i jeho sestru potkala. Viola neužívá tajné cesty. (Odchází.) Výstup 4. Kunrád opat Zbraslavský, z Potteniteina , Hynek Bavor Strakonický, Ro-Zdeněk. Komonstvo. Pře de SIL Pak panoš Mojmír. Václav. Ráčíte na Křivoklát? Mnoho štěstí na lov! Příjemné vám přeju zábavy. — Je-li kdo chorý, dobře činí, když vlhkým povětřím se v lesích prohání; mnohem to zdravější, než míti při slavnostech dlouhou chvíli. — Aj hle, Vít* koviči! tyť dnes tři rukavice neseš; lidé rozšafní nosí jenom dvě a to na rukou — blázni ale za klobouk je věšejí. Budeš snad tak do- Václav, Kunrád z Dube, nov, panoš 12 brotiv, příteli z Růže, a zapůjčíš tu třetí, zbytečnou jen rukavici kněžně, ona postonává a mohla by si měkou, liliovou ruku nastudit; té by asi růže špatně slušela! —Mějte se dobře, milostivá paní, přeju vám nej příjemnější zábavy ! (Petr z Rfiže a Viola odkvapí, fanfára lesního rohu, v to zní umíráček.) Hradní (polohlasitě k panošům). Kdo to činí navzdor? Nesmysl, pitomost! Král to nesmí vědět! Chlapi, nahoru na věž! ať přestanou s tím proklatým umíráčkem! — Ať ho všichni čerti, kdo kázal zvonit! Kunrád Zbraslavský (přistupuje). Ustaň! Stává se to mým rozkazem. Právě dnes, při hlučné veselce, kde se i mysl nej-šlechetnější lehko zapomíná a v podlé společnosti zaplitá, musí zvonu kovový jazyk hlásati, že vilník Tasilo vstoupil před soud věčný — musí' vyburáceti syny a dcery radosti, jenžto se pohroužili do víru rozkoše světské, ze svodných snů sladkého mámení—musíť je upo-menouti na mocnost pána pánův, jehož zapomínají. Václav. Nemýlil jsem se tedy? umíráček to zněl! Co to znamená? Kunrád Zbraslavský (jehož Hynek z Dubé darmo zdržuje, přistoupí). Pane, Tasilo Weissenburg umřel. Václav (překvapen). Běda, můj Tasilo! 13 Kunrád Zbraslavský. Muka jeho.jsou skončeny; zemřel hodinu před slavností. Václav. Mrtev tedy! mrtev! —mrtev Tasilo můj! Nemyslil jsem, že tak blízko byl konce svého. Vy jste mne přelhali. Smil z Ronova. Nepřelhali, pane! Lehké byly jeho rány, skoro nepatrné, žádného nebezpečenství nebylo se báti. Jen v horké nemoci často pomateně mluvíval a podivné obrazy kypěly pak z palčivého mozku. Často ležel as hodinu pokojný na loži, na klenutí komnaty své neodvratně hledě, i mluvil v podobenstvích, jakby chtěl prorokovali. Václav. A co prorokoval ? Smil z Ronova. Odpusťte! já byl jen dvakrát nebo třikrát přítomen; tu mluvíval divoká a nesmyslná slova, jako mluvívají šílenci. Václav. Šílenci? A právě jsi řekl, že byla jen lehká nemoc jeho? Rád bych dokonaleji o té věci zpraven byl. Přiveď mi někoho, co byl smrti jeho. přítomen. Smí/ z Ronova. Nevím, pane, zdali — Kunrád Zbraslavský. Váš panoš Zdeněk u lože jeho sedával' a také mu oči zatlačil. 14 Václav. Nuže tedy, Zdenku! řekneš mi také ty, že prorokoval, bláznil, šílel — a přec jen lehce stonal? Zdeněk. Věru, milostivý pane! šílel, a často vztekle šílel. Když naň hrůza přišla, počal sebou házeti, pěsti zatínal, v čelo a prsa se bil, krvavá pěna kryla ztěsněná ústa. Potom ale, když doburácel, sklesl v polomdlobě na lůžko; s rukama sepnutýma dlouhé doby polomrtev ležel, až pak dutým hlasem zvolna počal mluvit i, jakoby kázal— Václav. O čem, o čem kázal, vědět chci! S mil z Ronova. Divné a nesmyslné věci; větším dílem nic jsme nerozuměli a pamatovati se taková slova nedají. Václav. Ty mlč, až se té budu ptáti, pane z Ronova, a ty, Zdenku, mluv dál —jen dál — - Zdeněk. Jedno jsem si přece pamatoval: Weissen-burg mluvil mnoho o svých hříších a hlasitě bědoval. Jednou zvolal, bylo to krátce než dodýchal: „Přemyslovců hvězda bledne, hvězda Vršovců zableskne — běda! -— obě se potápějí v černé noci a peklo se směje lu Václav. Ha! v šílenosti umřel, a vy jste mi o tom neřekli? Což mám samých hlupců neb podvodníků kolem sebe? 15 Protivín z Borovská. Obávali jsme se, žeby — Václav. Žebych sílené řeči zimničného považoval za pravda a z nich se lekal — hahaha ?! Panoš Mojmír (vejde). Pan zemský sudí. (Odejde.) Výstup 5. S e zima. Předešlí. Později opět panoš Mojmír, Václav. Co přinášíš, Sezimo, věrný vlády naší rádce? Sezima. Především důležitý případ, kterýž jen tvé milosti rozhodnout! lze. Neboť napnutí lidu i šlechty je příliš veliké, aby tu směl někdo z tvých služebníků souditi. Václav. Mluv! Sezima. Tyče se to Rastislava, pána z Borotínu, jenž Božepora, správce svého, za malé provinění oslepiti kázal, a nešťastného slepce fenami z hradu vyštval, nic mu neponechav krom holé berly žebrácké. Lid se bouří proti Borotínu, ale též mu neschází ochránců. 16 Polte n Stein. Zbav ukrutníka statků a kaž ho stíti! Bavor. Nepřekvap se, pane, a buď milostiv! Václav. Zde nelze milostivým býti. Život mu ale daruji. Což náleží bídníkovi kromě života?—• Nechť žije jiným k výstraze. Stojí psáno: zub za zub, oko za oko. Takýť můj soud: Boro-tín budiž oslepen a co žebrák z hradu vy-štván, jak to Božeporovi učinil; statky jeho ke koruně připadnou, a Božepor dostane za náhradu dvorec, nad nímž co správce vládnul, pro sebe a pro své potomky. Bavor. Uvaž, pane — Václav. Zde nepotřebí více úvahy — spravedlnost přede vším. Sezťma. Za druhé, zadali pražští židé žalobu proti mnohým vzácným pánům a rytířům, kteří množství peněz dlužni jsouce neuplácejí, a přijde-li žid upomínat. ve tvář mu plijou a pěstmi ho vítají. Židé prosí tedy o dovolení a právo ku přísné exekuci. Smil z Ronova. Toť neslýcháno! Žid žádá exekuci proti pánům a rytířům! Tohoť nebylo a bohdá nebude. 17 Václav. ) A proč by nebylo? Což platí židův peníz míň nežli křesťanův? Bavor. Židé jsou otroci královské komory — oni musejí peněz vydati, když jich potřebí. Václav. Jsou-li otroci komory, nejsou tvými otroky, pane komendore! Židů žádosti povolujeme, pane Sezimo! Ode dneska mají právo ku přísné exekuci proti zlým dlužníkům každého stavu. Sezima. Mistr Jan z Drabantů posílá milosti tvé vypodobnění kovového náhrobku pro slavného otce tvého Václava Druhého, a poroučí k vyvedení maleb na Zbraslavi mistra Wernera' Mohučského. Václav. Mistru Janovi vyjev mou ouplnou spokojenost, a ozdob jej tímto čestným řetězem. — ■S tím Wernerem ale ať mi dá pokoj. Nám těch cizích malířů od vzdáleného Rýna, těch chladných, a dřevěných netřeba v zemi naší, jenž Božetěcha a Miroslava porodila. Máme ve vlasti dosti dobrých hlav, jenž v každém ohledu veliké věci provedou. — Z Bizance a z Vlach sem mistrů povolám, aby schopné našince v lesku živých teplých barev vycvičili. Chci, aby slavně prápor Uměny nad námi zavál a sousedů závist i obdivení zbudil. Sezima (sebere pergameny a odejde). 18 P;~ioš Mojmír (vejde). Posel se s tímto psaním dostavil. Václav (pro sebe). Ha, co vidím! pečeť prstenu rybářského. Ó dne radosti—po dlouhých chmurných dnech konečně jasné slunce! (Spěchá ze svého místa a čerstvě se prochází vpředu.) Poitenštein. Jak jsi rozčilen, králi! Co se přihodilo ? Václav. Tento list přináší mi radostnou zprávu, kterou jsem dlouho toužebně očekával. Pro toto okamžení jen tobě to svěřím, nežli se to uveřejní. Tento list přichází z Ríma: jest1 to dovolení k rozvedení s Violou. Ty víš, jak odporný, nesnesitelný byl mi ten úvazek — zvláště za časů posledních. Pouhou smlouvou byl jsem s ní spojen. Já ji dříve ani neznal a nemiloval; ona mne tím méně. Protož činím jako děd můj Otakar. Roztrhuji svazek, jenž mne poutá k Viole, a zasnoubím se s dívkou, kteráž miluje mne samého a ne mou korunu. Pottenštein. To jsou plaché, mladistvé sny; také jsem druhdy tak sníval; kde však takovou dívku nalezneš ? Václav. Již jsem ji našel! Netuší ani hodnost mo9, drží mne za chudého rytíře, a miluje mne s celým srdcem. Nyní k ní pospíším, abych jí brzký sňatek oznámil. Jakkoli mě blaženého tato zpráva činí, trápí mě také nevyzpytná zádum či vost, i prosím tě, abys mne doprovodil. 19 Pottenštein. Odpusť, královský můj příteli! i mne právě tuto hodinu volá svatební smlouva s dívkou andělskou. Václav. Tedy zdar Bůh, příteli! — Ty mne, Zdeňku, doprovoď. (Odejdou; rytíři a komonstvo též.) Výstup 6. Bavor a Smil z Ronova. Bavor. Ten výrok nad Borotínem mnohému krev rozhořčí. Smil z Ronova. Aj, což doBorotína, ale ta novota se židy— že se jim exekuce dovolila proti dlužníkům— ta mne hryže! Jsem u židů zle namalován. Bavor. Mne mají též na křídě; budu přinucen všecko stříbro zastavit. Smil z Ronova. Hrom do těch novot! Bavor. Ty novoty napískal Václavovi jistě ten pop Kunrád Zbraslavský! Co se ten potměši-lec zase kolem krále otáčí, zvláště od té doby, co mu na Zbraslavi u hrobu otcova mravné řeči držel—od té doby se náš Václav celý změnil; jindy s námi hodoval a podpo- 20 roval nás penězi i statky dařil — nyní se od nás odvracuje a chýlí k lidu sprostému. Bonov. Předvídám, že věc ta dobrý konec nevezme ! Bavor. Tasilo mluvil před smrtí o shasnutí Přemyslovské hvězdy, a bláznil také cosi o hvězdě Vrsovců. Já jsem sice přesvědčen, že není již žádný Vršovec na živu — Tasilův sen se může ale přece spi niti! — Když není Vr-sovce, možná že se najde člověk jiný, co by převzal dílo Vrsovců! (Odejdou.) Proměna. Prostá světnice u Přecha % Koldic. ■ Výstup 7. Václav a Jarmila, později Přech a Pottenitein. Jarmila. Proč tak zamračen, můj Václave? Tvůj Divý hled a vrásky ztemnělého Cela značí žal a hoře hluboké. Dnes bys ale měl jen blahem zářiti! Dnes je tomu rok, co poprv jsme se Spatřili! Vis ještě? V Pardubském to Lese bylo, právě tomu rok, co 21 Mne a otce drahého, ač ten se Mužně bránil, diví vrazi jali. Spoutána a bez obrany ležím Tu a s hroznou srdce tísní volám K Slitovníku o počestnou, rychlou Smrt—tu zavzní lovčí trubky stříbro-Zvuk a jako strážný anděl, v jasnu Rozený a Bohem poslán, kvapíš Nám ty ku pomoci s mečem plamenným; Statně potřeš lesů pusté, vraždou Ukájené syny — vyproštěna Spočívám v tvých loktech, nemám slova K díku — slzy jen — a od té chvíle — Ne — to nelze pronést jazykem, co V srdce hloubi nejhlubší mi plane! Já tě miluji — co sebe samu, Václave — ba vroucněji, sic bych se Nenávidět musela. Václav. Mně květe Blahé lásky nejbohatší rozkoš Od té třikrát požehnané chvíle; Dnes je ale srdce mé — proč ? nevím — • Stísněno, i cítím, že mě rána Potká bolestná —- ač nevím jaká. Damoklesův meč mi visí nad hlavou— Nevidím ho sic, však přece s výše Hrozí mi svým zkázyplným bodem. (Zasednou ve vroucném objetí.) Přech (provází Pottenšteina vzadu přes jeviště, aniž si milkujících vpředu všimnou). K úctě nám je vaše ucházení Ctné a šlechetné; leč dovolte mi 22 Prosbu — obraťte se ještě k dceři Mé a pojisťte si lásku její, Nežli já své slovo dám. Jeť všechen Sňatek neblahý, jejž pouhá smlouva, Ne však srdce vroucí touha víže; Dcera pak — bych řekl upřímně —již Zvolila si milence, a mně se Líbí její volenec; však poptat Se, vám bránit nemohu. Již buďte S Bohem tu — a nemějte mi za zlé. (Zajde.) Pottemtein (pro sebe). Jiný předemnou ? V mém čihadle již Krotký sokol? Aj, toť budu tedy Jestřábem a vyklovu jej!—Ha, co To ? — Snad Václav rek ten zvolený a Sladce milkující? Tomu zavru Cestu jistě, když jen jako maně Zradím jeho kuklení! (nahlas) Již račte Dovoliti, slečno! Otec váš--ha, Odpusťte mi, královský můj pane! Ze tak nevhod — nechci překážet—a Poroučím se skromné vaší milosti. (stranou) Záhy se zas vrátím pro milenku. (Odejde.) Jarmila. Probůh! ty žes—králem ty? Oběda, zrazena jsem tedy — oklamána ? Václave, ó jak okamžením změněna, odcizena je mi ttvá jindy tak milostná tvář! — Můj Václave — ach již tě 23 nesmím tak nazývati! Zničena je sladká vazba, ježto mne k tobě poutala — oklamána je vřelá moje láskal Václav, Není roztrženo pouto! — prisám bůh ! není oklamána láska tvá! Tys moje navždy, Jarmilo! Jsem král—ale což to brání vřelému tluku srdce mého? — což se táže láska na hodnosti ?— Kdo mně zabrání tebe na trůn povyšiti?^-Má budeš, Jarmilo, věcně má! Jarmila. Já tvá?! Já dívka chudobná — opovržená! Je také v prachu možno lásku nalezti? Václav. Což nebyl sám můj velký praděd z nízkého jen stavu ? A předce oblažil srdce Libušino, a předce slavně, velemoudře vládnul! — Kníže Oldřich chtěl se raděj s českou selkou sníti, než německou kněžnu za ženu míti — a Božena mu porodila Břetislava. Jarmila. A přece se tady opakuje stará pověst o krátkém lásky snu, o dívce lehko zklamané a — o puklém srdci. Běda mně! ty jsi zasnouben již s jinou! Přech (se byl vrátil a zaslechl poslední řeč). S jinou zasnouben ? — a neostýcháš se ještě tady stati? ô bídný svůdce! Václav. Ha, mně to? Nejsem svůdce! — zde čti ten list, ten o lepším tě zpraví; mám právo k sňatku novému. (Podá mu pergamen z ňader vyndaný.) 24 Přech (čte — chvěje se, a zvolá pak:) Ha! Přemyslovec! (Vytasí meč a kvapí na Václava, zarazí však, přelomí meč na kolenou ye dvé, odhodí jej a zvolá:) Pryč, pryč!—prchni!! Václav. Ha! co na mysl ti přichází? Jsi šílenec? Jaké blouznění to ro zkvasil o lebku starcovu? Přech. Starcovu?! Jen přistup na kraj vypálené sopky, snad se přece ještě vřelý tok horoucí lávy na tě vyřítí! I starcova pravice omládne, v ocel se obrátí slabé oudy jeho, když se je-* dná o čest domácí, a když dávno dřímající pomsta zve! Protož prchni—prchni před zlobou lva, neboť podruhé zajisté nevypustí kořist svou! — A však kdo mi brání hladkou zmiji Přemyslovskou popadnouti holou rukou a zadusit ji v hnízdě holubím ? Ach, hostinnost mi brání, svatá Cechům! Protož prchni — prchni prosím — prchni! Václav. Pro Věčného!—starce, jaké to city v tobě kolují? jaká to tajná nenávist tě ovládá? Přech. Prchni! podruhé můj práh živ neopustíš — neboť—věz to, Přemyslovce! jsi v bytu posledního Vršovce! (Opona spadne.) ■min f a .! itt\r'\',.. A: « í ..'mí.i K:» •:»>•- i:*l .aMlindo * >.;•.:;•; í«»'i#l »;»<•/! '/d ir -r/- ;:;.;»:; .:n/lx»>f !.;•>' .' i Ul"-' 'b'Altt duí .IKlIifl V - III •?'•!''•> I.\'JÍ • '!*;. ÍÍtlit|9fÍ Olí Jednáni druhé. 'i f\\ 'íli: v ». /It /il) fit v Bií í^iř»j*» * .U'tUWUJfl -jíiv u i; '»};'•! II «> !*•'( \.j.u:lf. !HllU « '»' í ,tíb.\ ÄH c Přťcka/ % Koldic. u V la *í Aí- i .. ijiudiitoX ftn#inijl oq ujI Vjtfttp 1, u %. Kunrád Zbraslavský, Hynek Z Dub é a Přechuv panoš. Hynek* Dubé. Jdi hochu a opověz nás u pána. Posílá nás Milost královská. (Panoš odejde,) Věru, starý pane, jsem žádostiv spatřili toho Vrsovského medvěda, jenžto po dvou stoletích zase v české lesy zabloudil. Myslilť jsem již, že to slavné ' jméno dávno vymřelo, jako rohatého tura nepřemožitelné plemeno, a že bude záhy k babským báchorkám již počítáno. Ještě více žádostiv jsem čarokrásnou krasavici poznati, jenž našeho královského reka tak vítězně upoutala. Proto se tedy v posledním čase tolik navzdy-chal a často zakuklen po městě chodil: wový Harun al Rašid, jenž svého na zapřenou hrá^ 1; ní používal k vypátrání křivd a k milostným záletům. 2 26 Kunrád Zbraslavský. Jste králův přítel a můžete v tato doba tak lehkovážně žertovati? Mně tlače srdce v udě-sen vch ňadrech ouzkostlivým tasením a váhavě by noha krok svůj nazpět obrátila. Při sám Bůh! nikdy jsem tak nerad rozkaz pána svého neplnil jako dnes. Rozloučení se s Violou, nový sňatek — praví mi to tajné tušení — obrátí se králi v netyéstí, jakp; dčdia'.jvho, velikému Otakaru. Toho opustila v \u chvíli' strážná hvězda, když se s paní Margaretou loučil a vítěznou svou pravici Mazovské Kunhutě ke svazku podal. Krásná Kunhuta stala se mu zlým démonem a uvrhla jej ve zkázu. HynekzDubé. Maz o v ská Kunhuta nebyla tím zlým démonem , byla jím úkladná zrada Věrolomných pánů. Kunrád Zbraslavský. Paní Margareta — já se ještě pamatuji — dej jí Pán Bůh věčnou slávu! bylá přec mnohem lepší. Pravá to m a rgaritá—neboť to značí perlu—statečná, rozšafná a věrná, milovala Otakara ze vší síly velké duše své, a umřela se sklamaným srdcem, když ji přinutili opustit manžela a když ubohá, nešťastná královna sama, bezdětná a zavržena na svůj šedý prahrad odjížděla. Hynek z Dube. Což pak to! ale jaký to rozdíl mezi Margaretou a Violou, větší jisté než mezi Závis e m a Petrem Vítkovičem, toť jsou praví strýcové. Jak může kníže milovati ženu, bledou a chladnou jak mramor, s kterou jej co polodítě spou- t 27 tali? Jen až ku svatební noci a jistě ne déle líbila se mu ta červené a bíle nalíčená tvár. Kunrúd Zbraslavský. Nám o tom souditi nepřísluší. Mne vsak nejvíce a neustále souží obávání, že sňatek s Vršovcovou Přemyslova jarého vnuka v hrozné nebezpečenství uvrhne. Pamatuješ poslední slova umírajícího Tasilona? Hynek z Duté. Aj, bludičky, bachorky a poverčivé zva-tlanice! Šílenost horečného zápalu a bláznění rozkvašené lebky po vzteklého blázna! Tasijo byl odjakživa lhář ä podvodník; dokud9ziv a zdráv byl, nikdy jsem mu nevěřil; teď ve smrtelné zimnici mu ještě méně uvěřím. 03ÍJ-i:í ti>. béttit sil řnjv^iadx řM0b»XBlV ' Kunrad Zbraslavský. Jak se může Přemyslovec s Vršovcovou dcerou za šťastného míti? Od starodávna byli Vrš ovci svých knížat praví vražedníci, kteří s nimi v šachy hráti, Přemyslovců slavný kmen v y hubit i a svoje plémě slavné učiniti chtěli. Pro tyto Vrěovce musel svatý Vojtěch, když těch kopřiv ze svého sadu nemohl vypletl, překrásné zahradě krajů českých zaklíti! — Ovšem že i Přemyslovci na ženách i nevinných dítkách Vršovců těžce -se provinili. — Tiše vsak, již přichází! t ■ 2« »li -i.i •••>.'{ i; r>oji Ut4 t ml ■ r, tul. *. . . í*í.. .;;!*> ťfllill 'tliJ . • '.»/ ;'♦•» - Ulil : Výstup 2. PřecA Jarmila. PřeHetli. Jste vy posli Přemyslovce Václava? To jsem, chopte se mne, odvlecte mne K popravě. Vsak tli jtéz sseboa vezmete; • Nesmi dcera otce opustiti, Vždyť je také z kmene Vršovců. . Kunrad Zbraslavský. Ne tak, pane! koříme se tobě, Všecka úcta král ti vzaati velel, Že' rtů našich takto mluví k tobě: „Prechu Vrsovce, sest tomu století Od Přemysla or»5e iw podnes, Co jsou neprately rody nase, Vraždou, žhářstvím na sobě se mstíce Vycedili proudy krve nevinnév A Budiž vina, jižto otci naši ( Během věků dávných nakupili, Posléz vyhlazena, buď mezi námi Smír a v lásku stará zášť se rozplyň lu HOtfflŘ */fl /JiW M>-ri)Jttfl fíT» .< 7 |f lilii ■■ PrecA. Vlásku rozplyň? Ha, to není možno! ' Může Václav mrtvým život vdechnout? Může z hrobu vzkřísit předky mé, Kteří padli zlobou Přemyslovců? Kunrád Zbraslavský. Můžeš vzkřísit Jaromíra, pane, V lese Velízském jejž Kochan Vršovec Mučil, daje v terč jej divým druhům svým A jich šípům v oběť, a když věrný Hovora jej uchránil, — mu oči Z hlavy vylhal, vrahy za ním poslal Po Lysé ( Ci můžeš vzkřísit šlechetné Kníže Břetislava Druhého, jejž Na lovu, když jel na hrad svůj Zbečno, Padouch, najatý tvým rodem, proklál? Můžeš vzkřísit Svatopluka, jemu Rány zhojit smrtelné, jež ruka Mstící Tistova mu zasadila ? — Ejhle! také Václav ma Wůj vroubek, Na kterémžto mnohý děd tvůj, Přecho, Krví Přemyslovců napsán stojí.' Ale n e chrne mrtvé mim, svatém Spočívat, a držme se živoucích. Pán můj, král, chce, co kdy předci jeho Na tvých provinili, povýšením Kmene tvého smířiti. On snímá Kletbu s hlavy Mj^m činí ještě víc: První po něm pás být r celé vlasti, ' Jak se na knížecí rod tvůj sluší. Za rukojmí smíru ale žádá Za ženu tvou dceru. Víš, že srdce jejich Pásmem lásky dávno sloučeno. |*»J 7 >. Př^cA. I Odepříti musím jemu dceru svou. ; i fľi'i itt#>fií) iíi» úwta vlnil Kunrád Zbraslmvský. H Můžeš, pane, rozloučit jich srdce? Nemůžeš' to l ': '! P foch i - | •*! í . • .' : |0|j ,;,.... Mobu, chci a musím! Černé krve proud se váli mezi Mnou a ním—mých pradědů to krev ! f 30 Kunrád Zbraslavský. ' H Pomysli pak, pomysli co činíš! Tak ctné nabídnutí a tak krásné! Přech. v Ctné a krásné 1 Či snad Václav Mne chce skrotit pláštěm knížecím ? Ctný a krásný svazek s Přemyslovcem! Aj, to chlouba velká pro Vršovce! ->? Hynek z Dubě. 1 ! ^ Starce! jazyk za zuby! sic Ipbe, , y MeČ můj naučí - ľrsij Kuntád Zbraslavský. Pokojovm buďte! Nevíte-li, co nám velel král?—J A vy, pane, uprosit se dejte! Přech. Spíš Vltava jará běh svůj zpět obrátí, Spíše skály puknou samy od sebe, Než by dcera má se snoubit měla S jedním z těchto vlků Přemyslovců. - ívjj' ~ o4'j$! t-A>h\ iU'*niřki'l Jarmila. Vlkem není, lvem jarým je Václav, Nejkrásnéjším květem Přemyslovým. , Dědů svých on cností převyšuje; Hrdý rek, pla síly bujné, české, Nadchnut duchem obrovským Je Václav, Jenž, jak z mocných králů máto. kdo, Pod korunou mysl, nosí pro svůj Národ horoucí, jenž zdoben božstva Pečetí potupu dávných ducha Okovů chce rozdrtit Jsa rekem V oceli, jsa rekem mocným v duchu, 31 Plane pro národa blaho — nepřítel Náhlých překutu; ač ztuha stísněn, Nikoli netísní; ač bojem tuhým Obklopen, přec míru vládce vítězný, Jenžto pro spásu a mír své vlasti Bohaté a krásné Uhry v obét Dal. Přech. Ôn vždy je Přemyslovec, jemuž Věčným já se zapřísáhl záštím. Jarmila. Upusť od záští a černé pomsty, Smírným'bud* jak on, jenž k záští rodinnému Stejné právd má a s moci spojené. Hle, on s výše -ave krok první učinil; Pročež zlom svou pýchu, druhý učiň. . Onť svou hrdost podlé pýchy; oblomil, Pročež k smíru, otče, nakloň se i ty. Jakou hrdší slast Muž srdce cítit, Nežli smířit se a zapomenout? Z nebe smír a láska pocházejí, A zášť? tať jenom chmurný, zemský klam! Vršovci, vy vfcedí praotcové! Kochane ty velký! Vacku! Mutino! Tis to! dobrý Božej i! milostnou Tváří s .nebes dolů vzhlédněte, Kde se co - -duchové beze skvrny .; Podlé zemské pomsty vznášíte, Dolů vzhlédněte s milostnou tváří — Pojí se již k blahu země české Bojem dlouho rozezlené rody: Vršovec se pojí s Přemyslovcem — Vnuk váš zvítězil nad starým hněvem A podává králi ruku k míru. 32 Přech. Nepodává! duchové praotců, Nepodává! (pro sebe) Krvácej, mé srdce, Mstít že musíš, kde bys mílovaíi melo, A rozloučit, kde bys rádo spojilo. Jarmila. Smilování, otče! Nerozdvojuj Věrnou lásku, jenž tak čistě vzplála Z hněvu černého. . **|! t — *- X lili - ' \&X ft i U » / Přech. By 'opět v černém Hněvu utonula!—r Znáš mne, dcero, Uspoř tedy dalších slovv Nemůže Být, to je mé slovo poslední! ■••v Jarmila ' J »: (trucmřvi ©tiejde). Kunrád Zbraslavský Pane, rozvažte! — že poslední? Přech. Poslední to. Kunrád Zbraslavský. j • • mil Poslední ?! Nuž buďte zdráv! S jiným citem, než jsem přišel, teď odcházím. Dívky nářek rve mi staré srdce; Tak mladá, i krásná, i nešťastná! . hm ■ - ■ ■■: (Kujjrád a flynek odejdou.) , a • A'4 **i.ľj»\ jí ť *,! A kti • • ifj»*l :/i'-.'i 'itidls3.\oi oiinu 1b ».t •••ti fitovs'fld nt"umí ;».\'..»! „v -i;. Jun Y .uiiin ií i tli i. •■; A 33 Výstup 3. Přech. Tam odcházejí! Ach jak rád bych je zpět povolal a ruku ke smíření podal! Však nesmím! Zdržuje mne přísaha pomsty, kterou jsem složil na posvátnou hlavu otce svého. K vyplnění pomsty té jsem až od paty nébetycných Tater spěl de země této — a přece . dosavad se mi k vykonání síly nedostávalo. Táhl jsem do Čech. Slzami jsem pokropil hranice milované, posud neznané vlasti, zulíbal stopy svých velkých nešťastných předků, a každá zpomínka rozlítila myšlénku pomsty, pomsty na Přemyslovcích! Tu počal ve mně krutý boj. /Přemyslovec, kterého zavraždit mám, šlechetným jest vládcem, jenž blaží národ svůj. Vyhýbal jsem se každé příležitosti, abych se s ním nesetkal — abych nemusel v prudkém návalu pomsty zkoltti toho, kteréhož bych rád ušetřil — kteréhož bých miloval, kdyby Přemyslovcem nebyl. — A přece ho musím zni-ěiti! —Zni cit i mi lanka dcery své? — Ne, nemohu — nesmím. O stará lebko! láska k tomuto kousku země , láska k dítěti by měla l#ii skaliskem/ na kterémž by se ztroskotala tvoje přísaha? — Aj, nemohu ho zavraždit, slábne peruť bohyně pomsty! — Nemohu — nesmím! (Odejde.) — X 34 Í: úCtškfl P r o m é n a. . tfhn -■ U r !l|i},ľi| iu'ii,t/!i- >/ (Milí ; h.'ií't.q Večer. Besídka před krčmou u Želeného vola; nade vchodem do krčmu visí na bidle slaměný véch a šttt, na němž zelený vůl vymalován.. Výstup 4, Při prvním stole vpravo sedí Crha švec a několik měšCanů, při prvním stole Vlevo sedlák Vojtěchy Kurt T r t n X au s a jíní hrají v kôstky. JTr č-m ä ř a vzadu Ľertholä, Vlr ich a jiní hosté. Pak PottenUein a ITn/fer. Crha. I aby do vás husa kopla, šenkýři! vaše pivo je pravá kal úžina! Toť abyste rasům nalej val a ne poctivému mistru řemesla ševcovského. V této břečce by člověk ani žábu plovat neviděl. Krčmář. Což by pivo moje lepší bylo a radš byste je pil, kdybyste v něm v skutku žábu plovat viděl? Crha. Brr! kyselá to břečka! ať vás čerti servou! Nechť mi jazyk schromne, když mně vaše pivo sedm děr do žaludku neprožere! 35 Krčmář. Když jen sedm, pak byste měl v žaludku přec ještě o tri, díry míň, nežli já v těch střevících, které jsem sotva před čtvrt rokem ve vaší rozhlášené dílně koupil. Crha. I aby vás husa kopla! Jděte si, kmotře St rachoto, jste spatný vťrpálek. Jděte ä poproste svou starou, af vám kůži zeleně oma-luje, a pověste se pak před svá vrata vedle slaměného věchu; tam se hodíte a uspoříte si na krčmě nový znak. Potienitein (převlečen ve tmavém plášti vstoupí). S dovolením, jsem tu v krčmě u Zeleného vola? Krčmář. V skutku, jste na pravém místě, když zeleného vola hledáte, můj nejvzácnější pane! Zeleným volem sluju já co šenkýř, na mou pravdu. Ráčíte snad žbánek žernoseckého, anebo mladý malvaz Šárkový, nejvzácnější pane ? PottenSiein. Nechci. Krčmář. Tedy ráčíte pivo, vzácný pane? Potteniiein. Nechci. Krčmář. Snad byste chtěl praženou polívku, kmotře? PottenŠtein (dupne). Nic! pravím, že nechci nic. 36 Krčmář. No! no! Ptám se jen a mám co šenkýř právo k tomu, pťótož odpovězte, co tu v mé krčmě chcete? Pottenštein (hodí mu měšec). • . . .* itňi . t.-i;. Tu vezmi, abych ti zdarma místo neprosetí ěl, a nech mě na pokoju Krčmář. Vas nejponizenejsi sluha, milostivý pane a rytíři! Ale hle — šest zmrzlíků! ty nesmím přijmout; na mou pravdu — PottenŠtein. Dej mi pokoj! (Mluví s Waltrem, jenž mezitím přišel, a odstraní se při rvačce.) i Sk . f T/ •« v I Vojtěch (hodí kostkami o zem a sedne ke stolu vpravo mezi měšťany). Ten lotr mé ošidil! — Hleďte, má olovo v kostkách. Kurt. O kom se tam mluví? ptám se! . Vojtěch. Koho svrbí, ten se škrab! O tom, kdo se ptá. Kurt.: Mně to? a od českého chlapa, od selského psa? Vojtěch. Psa mi odvolej, sic se na něm udávíš! 37 Kurt. Pravím ještě jednou: pse! Vojtěch. Tu máš odpovědi (Hodí mu žbán.na hlavu; Kurt vyskočí, vytasí n5í a rozbehne se .proti Vojtěchovi.) , ; 'Iftl < i i. Crha.- uij t A 'y.'*.-.- Výborně, krajane! dobře tak, my ti po-můžem. (Rvačka.) WMVil Hlasy hoštth .c»q I Skolte ho! ubite hot výtOrné! Roztrhněte je!— Skolte! Od sebe—pokoj—-dobré tak--skolte! (Kurt a jeho druzi se slabě Vání.) n* 7 ,«♦.•*!,t I /•;»•• iíObfľl m 1 ' '» Václav. Hoj, tvůj měch ^fjAav.v - (Probodne .ho. Ze všech ulic hrnou se nJ m tak na krále dorážejí, že tento dívku ZdeM Hčí podá a udatně se brání.) Jarmilo má™ w$ Bozi na bídného lotra! Chraň mi dívku, ZderikuU^Zurück! zurück! gebt euch, Raubgesprten! Zurück sag' ich! sonst sott mein jS^JbKvert euer Eingeweide fressen! (Vrhne s i s pacholky do; postranní Zdeněk .r>aH vii> -(zůstaňeJíi^cet u omdlelé Jarmily a z vazeb ji osvobozuje). Zpamatujte se« slečno! Jste na svobodě, vyproštěna z drápů zlomyslných vrahů! Zmije, která mrzké tělo své kol spanilého boko vašeho otočití chtěla, svíjí se tam skácená. Pottenitein (jenž zas hned po odchodu, krále byl povstal, levici i hlavu šerpou obvázal, ze zadu přistoupí a Zdeňka probodne). Zmije já? Aj, hochu, zmije ta té jedovatě uštkla. (Vezme Jarmilu do náručí.) 43 Jarmila (ze mdloby se probudí). Ha! kde jsem? — Běda mně! Pottemtcin. V náruči mé, spanilá! ibiv 'V: J UO Jarmila. Nikdy! nikdy, bídníče! (Vytrhne se mu.) <• ;:» .»»fr PotteftSteiti. H Mn' Moje jste, nepustím vás více. ! v .... Ulrich (s jedním pacholkem.přes jeviště běže), Ihr noch hier, IjfcSa^JUtter? Flieht! rettet euch! Der unbekariQ ■ungling- ficht wie ein junger Bär! Kurt und noch zwei sind erschlagen, die Andern nahmen Fersengeld. — Flieht, flieht, ér folgt uns auf dem Fussc! • «i - i '{(JdejdeY - , ■ '. >d. rfli i ■ • Ali ■ j. min PoittnHein, (stranou). . Chytrosti! neopouštěj nine! (Odhodí plášť a zvoní u dveří domu--l>řecliova.) Vzhůru! vzhůru! obyvatelé domu tohoto! Vstávej, starý rytin! I vyber se ze svého spánku snoklamuého! Vzhůru!— slyšíš zvonu hlas? Přechu z Koldic! vzhůru — vzhůru! ' ! - '■ '1 {?.;90aq .'){ im otjiiii^mt - .\ •• •:• »*: A * 'Vystup7. Přec*. Ftítťětíiiéiíi. Jarmila. Jusq - < t b ist» JWWfrfrsube). Kdo tu pozdě v noci taky hluk působí a mne jménem volá? 44 Poltenštehi. Opovržený ženich! Třech. 11 Co to znamená, pane rytíři? Ah! — co to vidím? — Což vězí oči moje v lehce blázna? Raději hych je vyklubané vlastní nohou šlapal, než aby pravdou bylo, co teď vidí! — *Tys to, Jarmilo! — Ne — ne — ňe! ^- mne , mámí nej strašnejší pekla kouzlo, mámí zrak a mysl mou a přivádí lživé obrazy před duši! A přec — tys to, ty dcero má — tady po boku Durinka a v této pozdní době ? — Pane, žádám vysvětlení, krvavé zadostuěinění! P! t u 1 h »>♦' -»l>"í iíihh^ "JíiJíiíkO Přeck a Ja r m i ťa (omdlelá): • <í*^Mtip* i t -■»» ' Strašná budiž pomsta moje, Václave! m. Běda ti, žes poslední tu krůpěj, Která pro té vřela v ňfedreeh mých, Udusil tím fodlýui činem a tafc Pomstu roznítilL 04 téfco, o>by Duse tvoje ďáblům .;propadla, K nim ji poslat buď^tetf' první krok můj! Kdybych znal jen žilku v srdci svém,:'' V mozku nejmenšť, nejtenčí nerv, " ■ Jenž by smilování vemne zdál. Milost pro zrádného Přemyslovce t Nehtem bych jéj vyrval z útrob svýctf, ' « f Žhavou dýkou bych ho umořil. »tf>?l ,yr < Není' krůpěje v mé krvíy aby " ' Nevolala k nebesům o pomstu. <: ' W Pomsta, kletba sval se na tvou hlavu, Zrádný Václave, tý Přemyslovce! u.,' . SJvr.M 1110(1 Ol— • VÄ1ÍMI r (Opona spadne.) ■j\ :\ T^'»/om7 ••»•*. •>.! <7 fatkvjnq o) o'* j i ; w' -Víii jjji /-;» sttiam uhjútj !b mi u ri Hond nq o^olub . :í..ívl ilílot <»dí'n:* j:a 9bO(foq «:ň Výstnp 1, ■' Hy n ek z D libé. Ba v or>$tr a konickým Oldřich z Hradce, Stnil z Rouovj^ Protivín z Borovská a jiní rytíři při vJfe tabuli hodují. Král ľa c la v vstoupí ^ RimlJem z Vúpořan. ' / Rytíři (idv\h»p poháry). Živ budiž král! nás šlechetný, štedrý, velkomyslný král, zdráv budiž král Václavi Václav. Pilně špehuj, Řimku, a koho s takovou čerstvou ranou, jak jsem popsal, nalezneš, toho se chop a přivlec jej k mému soudu. Himek (odejde). Václav. Nedejte se masti, páni a přátelé zvláště milí, jestli na mně dnes nespozorujete obyčejnou veselost a vzájemný souhlas, jak se na domá- 48 čího pána ve společnosti vzácné sluší. Omluvte/- mne; těžce na mne doléhají starosti I (Zasedne zádumčiv; panoš mu často vína podává.) Oldřich z Hradce. Hrome, to je malvaz! ať mne čert odsoudí věčně vodu pít, najdete-li v papežových sklepích lepšího. Pijme dle chuti, ale střežme se, ať se brzo pod stolem neshledáme! Pamatujte, že potáhneme za několik hodin do Polska. Smil z Ronova. O mne se nestarejte, já snesu mnoho! Snadno projede mi hrdlem tolik konví, co mám ran na těle; dvanáct beru na isebe. fincrj i Hynek z Dubě. W LA já tolik, v kolika bitvách jsem se potá-patnáct! ■ ívA • . & c k \ •* \ i o 1 K\ {í Bavor Strakonický. Pdbhá hračka! Já jich snesu tolik, co jsem , jak živV&yiek miloval—pět a dvacet—pouhá hračka! Dnes jich snesu více, nebo chřtán můj prahne: * V Hynek z Dubě. ^ Čistá to míra! Škoda že ve Visle víno místo vody nežblunká; při našem polském tažení přišlo by nám to věru vhod. My chlapští vojáci brzy oychom ji do sucha vypili a dostali se na druhý břeh bez mostu, jako Židé přes Červené moře. ■ ih>»!•»•• /«!«> "'.'i' SiOtJ • :- Ml »ÍM*>t -ňttioí) jit: v- - ■<■ "yi 49 Výstup 2. PottenŠte in, pak Dalemil. Předešli. Bavor (k Pottenšteinovi, jenžto se zavázanou rukou, přilbu s chocholem na hlavě, vstupuje). Pottenštetne! aj, odkud tak pozdě ? a — co vidím? — s rukou zavázanou? Pottenitein. Vyjel jsem včera večer na své nové bru-ně, darované mi od Milosti královské. Zplašila se, slítnul jsem a při tom ruka trochu utrpěla. Bavor. V hrdlo lžeš jak satanáš! Jsi stará liška, PottenšteineI Kdo ví, v jakém cizím pelechu se's potloukal, až tě vzteklý samec uchvátil zakřídl0' H^kxnuu Hynek z uuoc. Pověz nám přec, bratře, z kterého's asi sta- -tečného rytíře nebo snad vážného souseda učinil onoho — učiniľs takového—hrom a peklo! jak se nazývá onen proklatý pohan v zpropa-deném bájesloví, kterého tam s parohy malují? Bavor (an Dalemil vchází). Ptej se tu toho učeného pisálka, rytíře Dalemila brkojezdce; skrábeť již as na patnáctý rok staré kroniky na oslovské kůže! Václav. Vždy vtip svůj otíráte o toho statečného rytíře, a přec je kronikář všech náš přísný 3 50 soudce. Jeho péro zachová dalekému potomstvu naše dobré i zlé činy. Co věštec vyšší stojí na nebetyčném vrcholí a vykládá, králů i pánů mocný astrolog, zlé i dobré časův znaky. On jest py t e vnikem, jenž povahy a činů našich holé kostry zachovává: bledé lebky a jen pouhé kosti; a nechť pánové každý ruku položí v ňadra svá a ptá se, jak jednou vypadali bude kronikařen vykuchán a rozebrán a potomním časům holý odevzdán? — Buď milostiv s námi, milý Dálemi!c, a nedbej na tlacháními těchto nezasvěcenou. Tyf jsi také básník, a ten i nerozuměn působí dále a často v nejkrásnějším světle onu škálu líčí, jenž ho v bezednou propast pohroužila. Rei, jak daleko jsi v kronice své pokročil ? Čti nám své nejnovější plody, vítané nám úkazy tvého* skvělého slohu. Dalemil. Velíš-li, nejjasnější králi a pane můj! Právě jsem dopsal' činy tvého děda Svatopluka vévody. (ítozevře knihu a čte:) „Kníže Svatopluk jedno dobré město měješe, A to Vratislav slovieše, Ještě na tom místě stojí hradiště bílé, Od Mýta as půl míle. . Kníže se staví na tom hradě A sedí s věrnými v radě, Vršovcuv v radu nepustili, A tu knížeti slíbili: Ni starého ni mladého živiti, Ale Vršovce všecky zbiti. Kníže vyšed z rady v jizbu stoupí, Mutině tu--u Václav (divoce vyskočí). Ustaň, osudný krkavče! Kdo ti velel, právě tu — tu kapitolu? Dalemil. Odpusť, pane, když jsem pravdou — Václav. Toho bohdá nebude, abych se pravdě vyhýbal; žádám, kážu ji. Ale při mém dnešním rozmaru — zlá ttí příhoda —»Snad i neštěstí, doSavád mi polesném. Zkrátka, dnes ani slova více o Vršovčích! Krvavé staly se činy v této zemi; ustalo krveprolití na chvíli, ale u konce není. Těžce jsme provinili, těžké nás éeká pokání!— ó moje hlavo, má obohá hlavo!—Jdi, zahraj na harfu, Dalemile, zapěj, toužím po zpěvu. (Panoši podají Dalemilovi taburet a harfu. Ten zasedne a po krátkém preludium počne zpívati.) Dalemil (zpívá). Ha ty naše slunce, Vyšehrade tvrd!. Ty směle a hrdě na příkře stojíš, Na skále stojieši všem cuzírn pro strach. Pod tobú řeka bystrá valí se, Valí se řeka Vhltava jara. Po kraju řeky Vhltavy cisty Stoji síla chvrasťa pochládeček mil. Tu slavíček malý veselo pěje, Pěje i smutno, jako srdečko Radost, žal jeho čuje. Kéž já jsem slavíček v zeleném luze, Ruče bych tamo letěl, kde drahá chodí Večerem pezdno, večerem pozdno. I když vše milost budí, všeliký živok Velím znabženstvím její želí: 3* 52 Jáz neb o ž čík túžia, po tobě, lepá, Pomiluj chudá! pomiluj chudá! Václav. Věru převýborné! Slovutným jsi pěvcem, Dalemile; jako Lumír pěješ od srdce k srdci. Rozkošnou tuto chvíli tobě zaplatiti jsem tuze chud. Žádej, cokoli se ti líbí. DalemíL Ne tak, pane, nerač mne k oněm nesvedomitým pochlebuíkům připočísti, jenž tvé královské štědrosti nadužívají a ve příhodném okamžení oulisně tvůj měšec vyprazdňují, i korunní poklad skoro již do dna vyčerpán*. 0 Protivín (stranou). Mně se zdá, že ten chlap na nás měří! Smil z Ronova. To bych mu neradil! Toť aby ho všichni čerti! Václav. Tys mi neporozuměl, příteli! Přijmi, prosím, můj hrad Tejřov za léno ode mne pro sebe a vnuky své. . Palemtt. Mnoho milosti, králi, příliš mnoho, kterouž obsypuješ služebníka svého. Musím— Bavor. Jen ber! s chuti ber, sladký pěvce ! Upej-pání není tu na místě! Vyzáblého veršotepce nadařiti ještě král náš chvála Bohu dosti bo-hat jest. Však právě dnes se mu tolik krásných hradů dostalo; toť již může malé panstvíčko takovému panáčkovi darovat. 53 Václav. Smělé to slovo ti odpouštím, protože ti víno mozkem lomcuje. Avšak ani myšlénka žádnému problesknouti nemá, že bych to byl ze svévolného sobectví učinil. Zmocnil-li jsem se hradu zlomyslného Borotína, nestalo se věru, bych se obohatil, jen abych neuprositelné spravedlnosti zadost učinil. Nezmocnil jsem se jich ku svému zisku, jakož bych k tomu právo měl; jen abych jiného, lepšího jimi obdařil. Ustanovil jsem je za odměnu věrným službám, aniž okamžení váhám, tebe jimi nadati, Kunráde z Pottenšteina! Tobě já a tato země za mnohou službu povinnováni jsme. Tvé buďtež statky Borotínovy. Hoj! zavolejte mi kancléře, aby těmto dvěma na místě písemnosti zhotayil. Bavor. Přenáhluješ se, pane! Pottenšteinovi chceš statky Borotínovy darovat? To nemůže býtl To se našim právům protiví! Cizozemec ne-smí žádné, Bajmké_,8talky v Cechách míti. Po-mni, že je Pottenštěin pouhý man vévody JMft-šenského a rod jeho u nás docela neznám. Kdo z vás, slovutní pánové, viděl kdy Potten-šteinův erb ve řádném, veřejném turnaji? Někteří rytíři* Já ne! Žádnv z nás! Pottenšteina rytíř-ství není dokázáno!—Nesmí hrady v Cechách míti! Václav. Ó lakomstvo hubené! proč jsi z venčí růžové, a uvnitř zlé, červem rozežrané? — Namítáte mi, že Pottenštěin českým rytířem není. 54 Dobrá! však vyrostl z toho samého dreva, z kterého rytíři se rodí, nebo z chlapů rytíři bývají, a rytíři syny chlapy mívají, a často chudoba urozenost chlapstvím viní. A já jsem tu k tomu pán, abych jej rytířem učinil. Poklekni Pottenšteine! Pasuji tě na rytířstvo posvátným mečem ^svatováclavským.^ (Pottenštein poklekne před králem, který se mečem obnaženým třikrát jeho pravého ramena dotkne. Při třetím dotknutí zůstane králův meč v chocholi Pottenštein ovy přilby vězeti, přilba mu s hlavy spadne a tím se na jeho čele čerstvá, flastrem polepená rána objeví) Václav (pozdvihne meč proti němu). Ha! co vidím? Blesky nebeské! Tys ten ničemní^, tys ten zrádce? Proto mi hlas lupiče byl tak po vědom? Zhyň! bídný lotře! štíre, jehož jsem si ohřál za vlastními ňadry! Zhyň! pse nevděčný! do pekla s tebou! —Aj zadrž, meči posvátný! stříbroskvělý tvůj ocel ať se v slezinách tohoto bídníka neškvrní. Pryč I ať nelituji milosti své! Pryč 1 nezasluhujes zhy-nouti rukou královskou; katanovi jsi dozrál. — Tak mou důvěru jsi zklamal! Míval jsem tě za svého n ej lepšího přítele. —- Ha! ha! ha! — ty a Jarmila! — Smí se jedovatý pavouk osmělit snoubiti se s bílou holubicí ? (Odstrčí jej nohou) Pryč mi s očíl ať své milosti nelituji!—Na vždy pryč oderane! Zhanobený, beze cti budiž ode dneska, podlejší a opovrženější, nežli nej-bídnější luzák! (Nohou jej porazí.) i Bavor. , Zadrž, králi! Tři rány mečen* svatováclavskýma učinily ho českým rytířem — českého jsi rytíře^zhanobill 55 Ronov a jiní rytíři (hřmotně od stolu se zdvihají). Zadrž! zadrž! Václav. 'Dotud dospěla tedy pýcha a smělost vaše, nadutí pánové? Aj, nebezpečná to opovážlivost hrdé, zpanštilé šlechty. Střežte se, aby mne smělost neslýchaná jednou nerozkvasila; jinak pozdvihnu mravokárny meč ku svému a této země blahu, a jak ho tu vidíte mezi poháry tlouci, tak dovede i mezi vámi šlechtici, tak bude syčeti nad vašimi urozenými hlavami, zpupné plémě! (Shodí mečem, jejž až posud obnažený držel, poháry a číše se stolu a rychle odejde. Hynek z Dube a Oldřich z Hradce jej následujou; Protivín, Dalemil a jiní rozejdou se na rozličné strany. Bavor Strakonický, Pottenštein, Smil z Ronova a jiných pět rytířů zůstanou. „i m - Bavor Strakonickým Smil z Ronova, Pottenštein a pět rytířa. -O oHA'j\ 014 .-nivu*}- f:-š*l' "'. Bavor. >.■■... Hledte, jak odlézají slabochové! Utíká to jako ovce, když se vlk okáže uprostřed nich. Zdaleka ovšem se zdálo, jak by rohy své divoce k odporu připravovali, ale jak se mile byl přiblížil , leknou se jiskřícího oka a hned do všech končin se rozutíkají. Aj, tady ještě jeden beran leží leknutím zkácen na zemi! Potienštein (jenž až posud mlče zuřivý na zemi ležel, pravici křečovitě na rukověti meče položenou). Ha, pomsta, pomsta! O kýž je dech můj jedovatý a vdechne mor mu trojnásobný v útrobu! A morový dech kdyby ho nedostih', kýž bych zrak měl lítého baziliska, smrtonosný, zkázyplnýl Kýž se mi každý vlas promění v hada, jenž by pouhým pohledem jej zhubil, zkaraenil, jak onen Gorgony Medusy! (Vzchopí se a vytasí meč.) Co tu čumím ještě?—Vzhůru! pomstím sebe i vás. Vzhůru, vzhůru za ním! (Spěchá ke dveřím, kterými král Václav byl odešel) Bavor (jej zdržuje). Zůstaňte. Což se chcete tak zbůhdarma smrti v náruč vrhnout? Hynek z Dube a pán Jindřichohradecký jsou u něho. Smil z Ronova. Opatrným buďte! Zde v Praze čin pomsty k vaší zkáze by se proměnil. Bavor Neprozřetelně-li spustíte, šíp se lehko o-brátí a ve vašich útrobách, ne v králových, se octne. Srotit se musíme, spolu uradit, a vší moci postavit se na odpor. Výprava do Polska právě vhod nám přišla. Společné naší síle nemůže odolat. Zhynout musí ten mladý přítel bídné luzy, ten zrádný škůdce panských práv. Potienštein. Ať zhyne! 57 S mil z Ronova. Aj, nás jest osm, věru nepochybná, neodolatelná moc! Pfittenštein. Pan komendOr má pravdu. Žádné překvapení. Pilně se uraďme. Pojďte se mnou; povedu vás k někomu, jenž pro svou nenávist k Václavovi nám celé pluky zastane. U brány Horské zůstává starý muž samoten s jedinou dcerou. j)Z daleké polské země přišel k nám, pomstu Vykonat na Václavovi. Starec ten poslední jest větev rodu Vršovského. Smíl z Ronova. Nebyla tedy klamná pověst, že přec několik Vršovců se v Polsku ukrylo před pronásledováním našich panovníků ? UUtfl !^.-; ; Ä t\ C "> ti '\ V) i\ S N19!I0*CH >■ Bavor. VršOvéC v Cechách ? — Vrš©vec? — Aj, věštba tvá se uskuteční, Tasilone! n ijpids *jno> :)oll ,imcjiui « i: . viiVil»|,i j £mt7 2 Ronova. Veď nás, Pottcnšteiiiě. My s tebou půjdeme. Bavor. ; Půjdeme s tebou. Nezáleží nám sice tolik na osobě onoho starce, víee na jménu. Vršovci jsou ze starého, pračeského kmene, ba z krve knížecí a u lidu vždy oblíbeni byli. Soudní vrství s Vršovcem našemu spiknutí jistě velmi prospěje a může nám v dalších záměrech u lidu ještě více pomoci. (Odejdou.) 58 Proměna, jr » v *■* v 4i a. • ■ | ••• 1 .'iOilij >;• ■ »»J, : • v.; Vyšehrad. Vpravo předhradť královského palácu, v prostřed cimbuří s hrubou branou, vlevo hradby. Mezi následující hrou chýlí se slunce k západu, ťäk &e v poslední scéně večerní červánky na nebi se ukážou. Výstup 4. Vojsko české táhne z předhradí pres jeviště branou ven. Včele vojska jedou na koni Hynek Z Dub é a Protivín Z Borovská; před nimi se nese svatováclavská korouhev, bílý to prapor, na němí černá, (jeduohlavá) orlice v plamenné záři. — První táhnou jezdci, pak pěchota: první sbor kopin-níci, jtlruhý sbor střelci s lukami, třetí sbor zbrojnoši -úq é Sbor kopinmku a střelců >7 (zpívá v pochodu). Svatý Václave, Vévodo české země, 1 Kníže náš! pros za ni Boha ::íí Svatého ducha. Kriste eleisonl im Pomoci tvé žádáme, Smiluj se nad námi. Utěš smutné, odžeň vše zlé, Svatý Václave! Kyrie eleisonf (Zajdou.) X 59 Sbor zbrojnošů $ palcáty (zpívá v pochodu). Hynek z Dube rány tak davaše, Jeho řásy jako hrom hřímáše. Mlatem Němcům helmy koval, Až z nich světlý oheň prchal. A jak Němci jsou jej uhlídali, Vzteklým křikem na outěk se dali. Hynek Němcům helmy koval, Až z nich světlý oheň prchal. (Zajdou.) (Když vojsko branou vyšlo, vstoupí trubačove a bubeníci, pak rytíři, jenž nesou korouhve Cech, Moravy, Slezska a Polska. Za nimi král V á cl a v, jejž provází Oldřich z Hradce- Dálemil, Kutí rád Zbra slavsk ý, R i mek z Vo-pořan a více rytířů) ■ Václav (k Oldřichovi). Starý se nazývá Přech z Koldic, jeho dcera sluje Jarmila. Starost o ty dva budiž itejhlavnější prácí, nejsvětější povinností tvou. Měj o -ně péci, jakou bys o mne měl, milý Oldřichu. Hynek z Dube (přichází s Protivínem z Borovská kráK vstříc). Pluky stojí na pokynutí již připraveny. Dychtíce po boji, čekají na znamení k výpravě. Protivín z Borovská. Od pohárů, od] her milostných v boj, to jest dle mé chuti. 60 / Hynek z Dubé. Boj a vítězství a naposled, když stářím svižné oudy zdřevěň ějí, slavná rytířská smrt v nejhustějším houfu nepřátelském: nejskvélejsí to pro našince touha!—Líbí—li se ti, pane a králi můj, dám znamení k pochodu. Kunrád Zbraslavský. t Zadržte! A ty pane, na okamžik ml nakloň milostivé ucha svého, než se na odehod dáš. Strašlivou ti Zprávu přináším, která tě musí varovati. Poslali mně posla od Zbraslavi z o-patství. Ten mi hrůzu oznámil, která se tam v noci ode věírka do dneška přihodila. V půl noci, v tu hodinu, kde se nový den se starým loučí, vzbudila velká hromová rána strašným hlukem, že. se základy klášterní třásly, udělené mnichy, a zjitra, když bratr zakrystáa dvéře chrámu otvíral, spatřil . mramor, jenz" i slavných předků tvých popel skrývá — ve dví! j Náhle přes noc sám od sebe stí rozpuknul. V konce již hrůzonosná tiptáyái Když rozpuknul se stár/*mrámor, ať se nový obstará. Kunrád Zbraslavský. .ndanb Odpusť, tak mi vrásky starostlivé s cela zkušeného nesvádíš. Znamení ti dáno, znamení, kteréž by tě varovati mělo. Nepohrdej ^upřímnou mou radou: netáhni, prosím, jen nyní netáhni do boje! Václav. Co tíjoapadá, co ti Jane na mysl? Sníš? — Proč mne od tažení zdržuješ? 61 Kunrád Zbraslavský. Protože ti na tom tažení smrt a zkáza hrozí. Hynek z Dubé. O! vždyť nemáme mečů lípových ani luků borových, a z Poláků bohdá bledé mléko místo krve nepoteče. Kunrád Zbraslavský. Věru Poláků se nemáš tolik co báti jako potměšilé zrady. Nejsi jen věrnými obklopen. / Václav. Zrady se nebojím. Nevěřím na zradu. Mámí tě prázdný klam, nepodstatný jak noční stín. Kunrad Zbraslavský. _Darmo se snažíš rozumem jud ušiti teskný tlukot citlivého srdce mého. Příliš sevřena jsou ňadra má. Tušením- to zvu, jistou předtuchou, že se nikdy, nikdy již neuhlídáme! Snil jsem dnes věci strašlivé — avšak hluboko to v ňa— dra chci zakryti. Žádného nechci těmi „ukrutnými obrazy. désitj, které mne dnešní noci skličovaly. Václav. Upokoj se, pověrčivý starce. Snad někde krkavec zakrákoral aneb kulich smutnou píseň zapěl, kterou na mne vykládáš. Jarmila (ještě za scénou). Pusťte mne! pusťte mne! kde je můj král a pan? Václav. - Ha, jaký to hlas? Ach, sladký hlas! já ho znám! 62 Výstup 5. Jarmila. S mil z Rottova. Předešlí. Jarmila (vyběhne prostovlasá, brzo za ní vstoupí kvapne Smil z Ronova). Kde je můj král a pán? Václav. Jarmilo—ty? —Co ta hledáš, drahé dítě? Jsi tak vyděšená; upokoj se, upokoj! Jarmila. Střež se, pane můj! Netáhni do Polska! Zůstaň u svých! v 'Václav. I ty, mé dítě? - . << Jarmila. Zůstaň — netáhni v boj t Hrozí ti na cestě dýka vražedlná! "~* Václav. Nebesa! i ty! Odkud tobě taká zpráva % Jatmila. V otcové domě bylo shromáždění — usnesli se, že Holomúc živ neopustíš — Smil z Ronova (jenž byl znamení dal, aby trouby a. bubny zavzněly a řeč Jarmilinu přetrhly, zvolá:) ; j • !*>ifrn '-•'/-''rl Ta děva je šílená! — Nešťastná láska ji smyslů zbavila. Nazpět ji veďte k zoufalému otři.— Pojďte, slečno, já vás povedu. (Uchopí Jarmilu a odchází s ní.) -. 63 Václav. Běda mně! sílenáI smyslů zbavená! Lásko, to jsou slasti tvé? Bože, ty mne těžce trestáš! Jarmila (když ji odvádějí). Netáhni do Holomůce, zůstaň a svých! Václav. Následuj ji, Oldřichu, a pečuj, aby se jí nic zlého nepřihodilo. Tebe, Řimku, se žoldnéři zpět tu ponecháni. U středu svého národu bezpečna se cítím a chci ode dneška spáti bez tělesné stráže. Oldřich z Hradce (odejde). -i t momimij ,iíji« <■ iffiai \j o on k H < Jarmila (za scénou). Králi! zůstaň u svých! Kunrád Zbraslavský. , Slyšíš hlas ten varující? Netáhni do Polska, Zkáza ti tam hrozí! — Ty neslyšíš, králi? Nuže, odhalím ti tedy obrazy strašné, jichžto na věky ^zamlěeti jsem si predevzal, obrazy dnešní hrozné. noci. Viděl jsem — Václav. Pověry nestvůru jsi viděl, když ti zrcadlo u lůžka viselo. Kunrád Zbraslavský. Králi, zůstaň u svých! JRufa den se blíží, a ten králů českých dávným nepřítelem. Václav. K vůli tomu dnu, jenž pokojně vedle druhých v kalendáři stojí, měl bych Vladislava 64 _J,okv (ka, lupiče koruny mé polské, nestrestaná nechati ? Kunréd Zbraslavský. ni Třesa se objímám kolena tvá! Zůstaň v kole svých, jediná ty „cáko této země, milovaný, jediný ty Přemyslovců květe! (Kleká, král vsak jemu to brání.) \'\ />{l Kunrád Zbraslavský.., ^Darmo tedy! — ty táhneš dál, táhneš v náruč zkázy své. Ha! Jlí. lioilhu l^ypiavé -zní, rn mtím korouhn (i iiluijuií^rpfřm xza>írá_—-zni to jako i zpáv hrobový 1 S Bohem, králi, na neshledanou! jMÍtfiaS i ti ittWIR (Král se obrátí k odchodu, zastane ale překvapen slatt1 idyl královna' Viola v žíněném rouchu*' jemu vstříc vejde, před nížto cHyři zbrojhoSi kráčejí. Piro^ jjázena jest Étyrmi komornými v šedýdv oděvích* já černých závojích. Viola v ruce držT hol poutničkou; za ní kráčejí opět zbrojnoši.) Výstup 6. Viola s komonstvem. Předešli bez Jarmily, 1 Oldřicha z Hradce a Smila z Ronova. 1 * i Václav. Milostivá paní! již jste se vrátila z honby ? Hle, co to? V žíněném, šedém obleku? 65 Maškarní ten žert v této chvíli bude se vám na zlou vykládat. Slavíte již masopust? * Viola. Popelec, králi. Svodné a rozkošné chuti následujíc, jela jsem na lov; tu se ozval umíráček za Tasila a bojno projal duši mou. Jako skála valilo se vedomí viny mé na duši. Tu jsem se vrátila, odložila panský šat a putovala v tomto rouše na svatou horu k milostivému obrazu, bych se modlila za vás a tato zem, a za ubohou duši svou. — Pane, můžete mi prominout? Václav. , i Odpouštím. Loučím se beze zloby! S Bohem! (Podá jí ruku a odchází.) «*| ji;/lh;.\ VrcA oděn .■:>■" .h'i;; #;jxr.ř '•»«>>m> !.« ■ M U.An: I Viola. S číval í Bohem!— Ach, jindy jste se jinak lou-!—Ach, jsem žena ubohá! (vrátiv se políbí s pohnutím její čelo). S Bohem, Violo! (Odejde s rytíři a s vojskem.) (Královna o bedra komorné podepřena truchlivě za králem se dívá. Kunrád Zbraslavský k nebi bledí jako u vidění. Večerní červánky vpadají branou.) 66 Výstup 7. Kunrád Zbraslavský a Viola s ko- monstyem svým. ■ '.'. Kunrád Zbraslavský (po přestávce počne zvýšeným hlasem). Od západu vidím prudký tok černé krve v tuto zem se valit i. Vidím, jak jará Otava zase stříbrotok svůj obrací, jako při smrti velkého Otakara!—- 6 dne zkázy plný ! dne hrůzou osný! Kdo vinu kryje ve svých útrobách, ten bí se v prsa a mluv: Buď milostiv, Pane, duši mé! — ó vy dcery! České země! černým závojem se pozakrýte, popelem posypte svádivé své kadeře, neboť vizte, jak se nebe krví zalívá! Po třetí než shasne slunce nám, budou*národové běd o vat i a kvíleti srdcelomným jekem! Slzy budou umývatt prahy chrámů, a jejich st§ny budou umrlci štíty krýt, na nichž se bude císti: Václavvtretí, poslední Přemyslovec! (Královna Viola bolestně vykřikne a klesne ve mdlobách komorné do náručí.) ■* i.ífl 'A*[Uf < V, rtil ! '"- ' ' ; ■ ' ■ (Opona spadne.) \ \ J ě -_ Jednáni čtvrté. Postranní ulice v Holomúci. V pozadí klášter, vlevo chatrná krčma, nad jejimzto vchodem zlatý korunovaný had co znak visí Na levě straně jeviště zříceniny, mezi nimi kamenné lavice, opodál velký dřevěný křtí. Tmavá noc, jen okna klášterního kostela jsou osvícena* V klášteře se zpívá. — Silná r bouře. - • v;•■■ .'■ hlinA v. í i Sbor mnichů (k kostela zní). Tribulationes cordis mei, multiplicat« sunt, de necessitudinibus meis erúe me dominé! Delicta juventutis meae et ignorantias, meas ne memineris, domine! . Respice inimicos meos, quoniam multiplicati N sunt, et odio iniquo oderunt me. Respice in me et miserere mei, quia pauper et unicus sum. (Ku konci toho sboru přestane osvícení kostelních oken. Bouře se zmáhá; časté blesky, vítr a dešť.) 68 Výrtip 1. ■ Přech (v bílém plášti mezi zpěvem do předu přišel. Pod pláštěm má katovský meč, za pásem dýku a sekeru). Luna zhasla; hrozná noc černým pláštěm zakryla hvězdy, děsné zní sovy pláč, vystrašení kulichové poletují kolem hlavy mé. Třesou se okna chrámu, qMfcak «ft *ftčf věžní fa;ft-hout na své rezny^ jťllK Vůkol v teskném polosnu vše dřímá, ani dost malý šumot vpustem městě t -— Avšak bouře vždy strašlivěji si počíná, vždy silněji hřmí. Z hrozných búrnych chmuř řítí "se vztekle Meluzína na větrném voze, štvaná deštěm "divoce šlehajícím. Rudé blesky sici Jtol a kol. Země 9 rozvzteklenými živly bojující sténá a kvílí. Strašný to umíráček rodu Přemyslovského! Tak si příroda poděšená vztekle počíná, když se kácí , slavných králů rod, (Bije jedenáctá.) Slyš —je^ denáctekrát již udeřilo železné srdce v ňadra zvonu. Určená hodina již dopršela, a žádný z druhů mých se tu ještě nedostavil? Nevím, co netrpělivostí pocíti! JÔistf to mstitelé í — vyhladit chtějí se světa Přemyslovců rod — a bojí se hloupé bouře. Vystup 2. Kunrád z ľotteniteina. Předešlý. PottenŠtein. Hoj! kdo to v bílém plášti? 69 Přeck. I Přítel, spoludruh. Pottenštein. Ah! vy to, šlechetný Vršověe? Vy jste první na místě. PřecA. První! neboť mám první a nej starší právo ku pomstě. Jak bych mohl nyní ještě váhat i? )' Jsem tak blízký již hrobu svého. Dobře se musím doby uchytit, kterou jsem dávno marně očekával. — Spěšně tedy, spěšně ku pomstě 1 Avšak kde komendor Strakonický, pan Bavor? Dlouho mešká a hodina již vypršela. ^ v * Pottenštein. Aj, kdož ví, zdali ten dostojí slovu svému. Bojím, se, že nepřijde. Tomu starému českému pokrytci nikdy jsem nevěřil. Obávám se skoro, že by nás byl zradil. Přech. Se strany komendora zrady se nebojím, ale nezáleží mně na tom, přijde-li ci ne. Jeho věc není naší věcí. Jej nepohádá spravedlivá zášť a pomsta; jej žene ctižádost a nespoutaná ziskuchtivost. Přisám Bůh, v zášti mám Přemyslovce, v zášti až do nej hlubších útrob nej-strašiiějšího pekla; ale na Bavorově místě—i kdybych nebyl posledním Vršovcem — nechal bych věru Václava na živě.. Pottenštein. 1 Tiše! — Tam za rohem se kmitá pochodeň — ah, komendor se blíží. 70 Výstup 3. Bavor, pak Jarmila. Předešli. (Z počátku výstupu Jarmila, co panoi oblečená, v plášti, jde přes jeviště a zakrývá se za kříž.) Bavor (nese pochodeň). Pohromadě již a přichystáni, pánové? Pottenitein. Bal a dosti dlouho dal jste zbytečné na sebe čekati. \> Bavor* . Zbytečně sotva! Podařilo se mi, stráže před královskou síní zpiti. Za hodinu budou ležet i v nejhlubsím snu pohrouženi. Že Je do zejtra poledne ani pekelné moci neprobudí, za . to mně ručí šťáva v této lahvičce, kterou jsem */ jim víno pokropil. Tu patrte! sotva polovici jsfm vypotŕeboval, a zmámí to šest chlapů. Zde lež, maková tekutino, věrná sestro zchytralého jedu, není mi tě třeba více! (Odhodí lahvičku.) Nuže, vzhůru pánové! — v cestě nám teď pranic nestojí. — Kdož ale z nás vykoná první pomsty čin? Přech a Pottenitein (zároveň). Já! Pottenitein. Mně! mně povolte pomstu vykonat! Přech Tobě nikoli! Mé je nejstarší právo! mé od otců od mnohých století zděděné záští. 71 Pottcnstein. Já však jsem mstitel vlastní věci. Já musím hanbu, kterou mi učinil, krví jeho smyti. Bavor. K čemu váda, pánové? Metejme losem, to ať rozhodne. ~ Přeck. Ať los rozhodne! já jsem spokojen. PotlenŠtein. Buď si, i já jsem. Bavor. V oné krčmě propůjčejí nám kostky. (Dívá se na štít) U zlatého nada? Přeck w\ Zlatý korunovaný had ? Příznivý znak nás zove, vždyť chceme sklátí hádě královské! Bavor (klepá na dvéře krčmy). Hej! vzhůru! otvírejte! — Otvírejte, pravím! Krčmař ' (okénko pootevře). Co se to dole děje? Já již spím a nedám nočním tulákům noclehu. Bavor. Otevři! sic ti vrata rozbijú! (Tříská vně.) Krčmář. To se dlouho natřískáte. Jsou z dubového dřeva J a železem "silně pobity. Zatím dobrou noc, ja půjdu spat. Než mi vrata vypáčite, do- 72 sytá Ke vyspím. Jen tlučte 1 Jsem dobře "ochráněn před rotou loupežnickou. (Zavře okno.) Bavor (jenž darmo se natřískal). Hrom a peklo! otevři! sic ti bídnou chatrč zapálím. (Pozdvihne pochodeň, že se zajiskří.) Tu hleď—jsme rytířové z Cech a dostavujem se k plukům královským. Výstup 4. Předešli a krčmař od zlatého hada a později téhož kluk. Krčmár (vystoupí). Račte odpustit,' že jsem tak Jirubě na vás „vyjel. Nemějte mi to-za zlé: vždyť víte, že se teď mnoho podezřelého lidu po zemi toulá. Odpusťte tedy, jasní pánové, a prosím, račte vstoupit, hned vám nej vzácnější mal vaz — Bavor. Hastroši! chlastej st ty stou hořkou břečku sám a přines raděj kostky.. Krčmář. V okamžení. Hned — hned. — Račte ale dříve vkročiti pod nuznou střechu mou. Bavor. Kostky, pravím, kostky! — Nu, brzo -li to bude? (Krčmář odejde a vrátí se hned s pochodní a kost-- kami, s ním kluk, jenž též pochodeň nese.) . 73 Pottenštein. Dej sem kostky, a ty pochodně nám také tady nech. (Dá jednu pochodeň Přechovi, druhou si podrží. K hospodskému, peníze mu dávaje.) Tu vezmi mzdu a jdi a lehni si na línou kůži! cy . Krčmář. S Bohem, jasní pánové! Služebník ! Přej u vám dobrého vyražení v tom krásném počasí, (po straně)"" Vrata přece pro jistotu zavřu; kdož pak ví, jací to chlapi? (Odejde s chlapcem do krémy.) Výstup 5. Přech, Bavor a Pottenštein. Jarmila za křížem. Bavor (vede Přecha a Pottenšteina na druhou stranu jeviště ke kamenné lavici a podává Přechovi kostky). Líbí-li se vám hodit, pane Přechu? Přech (hodí-). Sedm. (Dá kostkv Pottenšteinovi.) Pottenštein (hodí). Sedm. Přech. Zase sedm? Bavor (vezme kostky a hodí). Po třetí již sedm ! (Silná hromová rána, všickni tři stojí na okamžení jako omráčeni.)j^ 74 Přeck. Kostky leží stejně. Počnem znova házet. Pottenitein. Nikoli; já nehodím více t Znamení nám dáno, že požehnané hlavy královy ušetřit musíme. Žádný se ho nemá dotknouti! Bavor. Pravdu máte. Znamení nám dáno, ale vy jste spatným věru vykladačem, Pottenšteine. Znamení nám dáno, že my všickni tři stejné právo máme, posledního Přemyslovce sklátí. Přeeh. Tak to budiž! Mně však popřejte rozkoše, rozdávati vám zbraně, jenžto — vládne-li nad "námi jaká bohyně pomsty — cíle svého chybiti se nemohou. Vy vemtež meč, kterým Kochan Vrsovec můj praděd poražen byl. (Podá katovský meč Pottenšteinovi.) A vy, komendore, vezměte tuto sekeru, pod kterou mnoho šlechetných Vršovců v krvavý den na Petříně rukou katanovou dodýchalo. (Podá mu sekeru.) Já však si tuto dýku ponechám. O nať jest to, kterouž jrusovlasý Boleslav, jeden z krvolačných Přemyslovců, zavraždil oukladně "vlastního svého zetě, Vršovce a děda mého. Hleďte, ještě lpí tu krev, kterou smyti zapomněli. Nejstarší to dědičný kus rodu našeho, a každý kmeno-vec — i já poslední—přisahal na ni věčnou / pomstu kletbonosnému rodu oráče Přemysla. Vzhůru tedy,"bratří! — k dílu! — Jako tuto pochodeň, tak zhasíme plamen života Václavovi, poslednímu Přemyslovci! (Hodí pochode^ na zem a rozšlápne ji.) 75 Pottetišlein a Bavor. Jak tuto pochodeň, tak zhasíme plamen života Václavovi, poslednímu Přemyslovci! (Pochodně zhasínají.) Jarmila (v polomdlobách za křížem klesne a vzkřikne:) Běda! Spravedlivé nebe! Běda! Bože, pomoz mu! Přech. Kdo to? Bavor. _Špehoun to, však Škodit nám nemá; bídníka probodnu. (Blížeji se ku kříži, u kteréhož Jarmila klečí.) Přech. Známý hlas to! Jarmila (klečíc). Andělé! střežte jej! Přech (zdržuje Bavora, jenž Jarmilu pravé proklatí se chystá). Stůj! to dítě mé! má dcera zbloudilá! Upadla i ona do Václava Jenat! — Co ty v Holomúci, dcero má? (Vede Jarmilu ku předu.) Bavor. Jestli však nás opět zradí? Přech. At jde A vydá mne do rukou katovských milence. 4* 76 Bavor. Což se se mnou stane a s oným? Jak Bude pomsty čin při zrádě vykonán ? — Slib mlčenlivosti Přech. Jarmilo, přisahej, Ze ni slovem nejmenším, ni znamením, ni Oka mžením nevyzradís nás, že krále Nevyš t říháš; to nám, dcero, přisahej! Jarmila. Smilování, otče! Přech. Přísahej! Jarmila. Nemohu přisahat! Pottenětein. Přísahejte, slečno! Jarmila. Zhynu raděj, než bych přisahala. Nechci Přisahat. Přech. Mluv přísahu i hned! Sice bude tato půda piti Krev Vršovců, kterou zhanobit! chtéla's! Poslední Vršovec zavraždí svou dceru Dýkou Boleslavovou, probodne pak Zvadlé srdce své a rytířů těchto Zanechá co věrných pomsty dědiců. Jarmila. Otče! smilování! Přech. Zhyneš — přísahej! 77 Jarmila. Neosvobodím bo! Zhynu však pred ním! Otče, probodni! Přech. Přisahej, dcero! Jarmila. Strašné trápení! — Já nesmím přísahat!! •to Bavor. Nedělej okolku, máme naspěch! (Zvedá proti ní sekeru.) Jarmila. Zavraždi jen!—; — Ustaň však! 6 ustaň! (Přech a Pottenštein chopí se Bavora a zdržují ho.) Jarmila (na kolenou, pro sebe). Co tak náhle duši mou prosvítá? Kyne mi to božská prozřetelnost ? Co mi v ňadrech koluje? — Ach ano! Díky! Cítím pokynutí tvého, Hotovu mne vidíš poslechnouti! (Nahlas, vstávajíc) Budiž! — Přísahám památkou matky své, Ze ni slovem nejmenším, ni znamením, Ani oka mžikem nevyzradím vás; Ne vystříhám Václava. To vám buď.přísaháno! Přech. Dcero má! Jsem s tebou spokojen. Sečkej Zde, já brzo se zas vrátím. S Bohem! — A nezoufej! — Odpusť, předrahá! Jak bych tomu chtěl, jinak mi nelze konat. Pomsta svatá, přísaha je nejsvětější! (Odejde s Bavorem a PottenŠteinem.) 5. x 78 Výstup 6. Jarmila (sama). Bože! Neslo se to ke mně s výše tvé V ňadra má, jak blesky požehnané! Kynutím tvým zplálo celé srdce mé. Kynutí nebeské, dotud nepoznané! Jímáš mysl mou ku presmělému dílu, Jenž mne k cíli přeskyělému mocně pudil •.: Osvobodit jej si duše vřele žádá. Dívko! přispěješ mu veškerou svou silou! Nechť je smrt mi odměnou za smělost moji — Taká smrt mi bude slasti nejskvělejší! Králi, milenci se tu o život jedná: Ráda vlastní život jemu v obět dám. A však! — láhev, kterou rytíř odhodil, Kýž ji najdu! -— kýžby prázdna nebyla 1 (Hledá a najde lahvičku, kterou byl Bavor Strakonický odhodil.) __Ajhle! tu jest! Prázdna není — ó radostí 1 Co ty chováš, Cechům krále zachrání! Vzhůru však! — a dál u letu radostném! Kýžby orličí mne peruť unesla — Kýžbych vlaštovky letem k němu se povznesla ! (Odkvapí.) 79 Proměna. Dům kapitolniho děkana v Holomúci. Temná chodba, jen jednou čistci lampou osvětlená. Vzadu viděti velikým obloukem do sině hodovní, která se však velkou červenou oponou zastřiti dá. Nad obloukem jsou erby království Českého, markrabstvi Moravského a kapitoly Holomúcké. Hodovní síň je skvostně osvětlená a praporci ozdobená. Výstup 7. V hodovní síni sedí u stolu král Václav, Hynek z Dube, Protivín z Borovská, Dalimil, kastelán Holomúcký a jiní páni. Před králem*stojí Ratiboř z Kravař, posel vévody Mikuláše Opavského. *"! Václav (drží list v rukou). V plnomocenství vévody Mikuláše přicházíš, pane Ratiboře? Strýc Mikuláš mi píše, že tisíc mužů od jeho vojska na hranicích k plukům mým přirazí. Proč tisíc jen ? Ratiboř z Kravař, Nejjasnéjší pane! vévoda můj zůstaví ostatní vojsko po svých hradech, aby vašich zad krylo. 80 lo! Každý Čech si záda kryje sám mečem svým! — Hahaha! Což myslí pan Mikuláš hned na outék? Blesky boží! Řekněte panu strýci, aby buď se všemi pluky svými k vojsku mému přirazil, neb raději zcela doma zůstal. Pane kasteláne Holomúcký, vy za tři dni za námi pospíšíte se zbrojným lidem, jenž zatím ze Znojma a JíhlavT sem dospěje. — A nyní s Bohem, pánové! Zjitra prvním svitem potáhneme proti Krakovu, protož sobě jen krátké odpočinutí dopřejte.... Třes se nyní, Vladislave, králi Lok víku! Brzy tobě směle osvojená koruna s hlavy spadne! V běhu tří^nů .musím svůj stolec v Polsku, královský Krakov opět míti! — Dráha k němu jest mi dosti svobodna. Ovšem že leží u Živce ten starý tur, starosta Stanislav, a napnutým mi rohem hrozíT Ba! tomu pošlu na krk svého divokého ohaře Hynka z Dubé — ten se mu ďábelsky v sleziny zakousne! A tam v Osvěčímě, tam můj nejouhlavnější nepřítel, udatný kastelán s množstvím lidu, onť sám ocelová věže na železných hradbách. Jej ale snadno školu, jestli mu ten ze Zátora ku pomoci nepřispíší. Tomu ale brání stará nenávist ; aj, tato nesvornost Poláky vždy zhubila!. (Rytíři odejdou.) v V á cla V (sám). Ě 81 Pro jistotu však jemu přece cestu k Osvěcímu zatarasím pražskými střelci a asi dvěma sty íehlgých oděnců. Aj, školu tě, kasteláne Osvě-címský! — Třes se, Vladislave, králi Lo- kýtku! • Výstnp 9. Václav. Jarmila. • Václav. . * . I - I i Kdo se blíži? mne tak pozdě rusí? Jarmila. Jestli láska ruší, rusí tě Jarmila. Vaclav. U Hal tys to? Ty, Jarmilo má? Plesá srdce, radostně se chvěje, Když se k němu vřelá láska blíží.. Mám tě zase, o Jarmilo má! \,í.!..~.;\ '"i! • t«4 " "Uu v • \koh 'u>; i) Jarmila. Ty mne a ja tebe! — Nic nas více Nerozloučí. — K tobě prchla jsem Od přísného otce, abych na vždy Na tvém boku dnů svých dožila, (Vezme pohár se stolu a naleje, aby to Václav neviděl, ze své lahvičky.) Čísi tu na zdar šťastnější chvíle — Pí! Václav. Na zdar skvělejší budoucnosti! (Pije.) 82 Jarmila (připije mu z jiné číše). Láska nás uvítej, králi mého srdce! (Obejme Václava.) Václav (v náruči Jarmily. Lík, který mu byla Jarmila podala, počne oučinkovati, král pak Jarmilu k sobě tiskna v stolici sedne). Chovám tě zas! — Není to sen ? — Tys má! Má ty ňadra labutí, to tělo spanilé! Rty líbám růžové, ty očka milostná, ,yioly ty v červánkách se lesknoucí! — Avšak —jaké to sladké chvěni mne ovládá? Proč plane oko tvé, to modré, veliké? — _Leká mne zrak tvůj temně spanilý!—* Noční violy zrak — ha! noční, noční zrak! Jarmilo! Černá noc se kol mne rozprostírá. Má hlava!--Což mne tvůj temný zrak uhranul? Ó! nevidím té více — hvězdo mého žití! Noc kol mne I — noc! —Jarmilo! černá noc! Ó posviť duši mét světlo! Posviť, Jarmilo! (Padne v hluboký spánek.) ■ ■ Jarmila. Ha slyš! Zaznívají temné kroky — Kroky vrahů! — Nuže tedy! — Třeseš 2 Se, é slabé srdce! Brzo se dotřeseš. — Králi Václave! dobrou noc! — (Hodí na sebe králův šarlatový plást a biret, políbí spícího krále v čelo a rychle oponu spustí.) 83 Výstup 10. Přech, Bavor a P ottenštein, pak Jarmila, konečně Hynek z Dub é, Dali' mil, Protivín z Borovéka a více rytířů. Bavor (s Přechem a Pottenšteinem tiše vstoupí). Tamto jest komnata králova. (Bavor. Přech a Pottenštein blíží se k hodovní síni, z které jim vstříc vyjde Jarmila v plášti krále.) Přech (k ní přiskočí a dýkou ji probodne). Zahyň, Přemyslovce! Jarmila (klesne). O běda, otce můj! (Umře.) Přech (ji pozná a na mrtvolu padne). Vrahu! zabil jsi dceru svou! (Vrazí si dýku v prsa aTímře.) Bavor (po krátké přestávce). To byla mýlka! Král je tamto v komnatě, vzhůru, k němu! (Jde s Pottenšteinem k oponě, která chodbu dělí od hodovní síně. Pottenštein tam ihned s vytaseným mečem vběhne. Bavor zůstane před oponou. Uvnitř je slyšeti pád těla a zkřiknutí: >Jarmilo!* —Vtom vejdou rychle v chodbuVlynek z Dubé, Dalimil, Protivín z Borovská a jiní rytíři.) • 84 Hynek z Dubě. Jaký hluk zde? Co se přihodilo? Bavor. ; *.a • Co se přihodilo?—Král je zavražděn!-— Hleďte tam a vraha.se chopte! (Rozhrne oponu, za nížto viděti krvavou mrtvolu královu; za ní stojí Kunrád zPottenšteina,'ienž si krvavý meč o plášť otírá. Rytíři se tam hrnou a Pottenšteina rozsekají. Opona opět se shrne., Proscenium zůstane . nyní na chvíli prázdno, pak vystoupí Dalimil.) Dalimil (sám). Ach Duryiiku! zlý člověče! Co jsi spáchal, nevěrnice? Co ti ten milý jinoch hyl učinil? Snad to, že tě velmi dary dařil? Proto-li hylo jej zabiti, . A takou zemi osířiti? Snad tvému jazyku to přirozeno, Ze třetí kníže od vás v Cechách zhubeno ? O nevěrných bylo by tu více mluviti, Ale Bohu poručíme je souditi. Boží soud nalezne i tajného: Vsak již jest odsoudil v jeho smrt vinného. Ještě bude některé souditi! — • • tóifiui:io/i v ml) '. í./t>I layííV •.-! / .I. oT < (Opona spadne.) ■■A i i