GÖTTERDÄMMERUNG / SOUMRAK BOHŮ / 3. Tag des Bühnenfestspiels "Der Ring des Nibelungen" / Třetí den slavnostní scénické hry „Prsten Nibelungův" / Die Personen: Siegfried Brünnhilde Waltraute, eine Walküre Gunther, ein Gibichung Gutrune, Gunthers Schwester Alberich Hagen, Alberichs Sohn, Gunthers Halbbruder Die drei Nornen Die Rheintöchter: Woglinde Wellgunde Flosshilde Schauplätze und Szenenfolge: Vorspiel: Auf dem Walkürenfelsen Nornenszene, Siegfried und Brünnhilde Erster Aufzug: Halle der Gibichungen am Rhein - Der Walkürenfelsen Erste Szene: Gunther, Hagen, Gutrune. Zweite Szene: Die Vorigen, Siegfried. Dritte Szene: Brünnhilde, Waltraute, Siegfried. Zweiter Aufzug: Vor der Halle der Gibichungen Erste Szene: Alberich, Hagen. Zweite Szene: Hagen, Siegfried, Gutrune. Dritte Szene: Hagen, Die Mannen. Vierte Szene: Gunther, Brünnhilde, Siegfried, Gutrune, Hagen, Mannen und Frauen. Fünfte Szene: Brünnhilde, Hagen, Gunther. Dritter Aufzug: Waldige Gegend am Rhein - Vor der Halle der Gibichungen Erste Szene: Die drei Rheintöchter, Siegfried. Zweite Szene: Siegfried, Gunther, Hagen, Mannen Dritte Szene: Gutrune, Hagen, Gunther, Mannen und Frauen, Brünnhilde. Obrazy a pořadí scén: Předehra : Na skáke valkýrPrvní dějství: Hala Gibichungů na Rýně - Skála valkýr Druhé dějství: Před halou Gibichungů Třetí dějství: Divoká krajina na Rýně - Před halou Gibichungů VORSPIEL PŘEDEHRA Auf dem Walkürenfelsen Na skále valkýr 45 19A, B 32A Die Szene ist dieselbe wie am Schlüsse des zweiten Tages. Nacht. Aus der Tiefe des Hintergrundes leuchtet Feuerschein. Scéna je tatáž, jako na konci druhého dne. Noc. Z hloubi pozadí svítí zář ohně. Die drei Nornen, hohe Frauengestalten in langen, dunklen und schleierartigen Faltengewä ndern. Die erste (älteste) lagert im Vordergrunde rechts unter der breit ästigen Tanne; die zweite (jüngere) ist an einer Steinbank vor dem Felsengemache hingestreckt; die dritte (jüngste) sitzt in der Mitte des Hintergrundes auf einem Felssteine des Höhensaumes. Eine Zeitlang herrscht düsteres Schweigen. Tři sudičky, vysokých ženských postav v dlouhých, tmavých, zahalujících oděvech se záhyby. První (nejstarší) si lehá do popředí pod široko rozvětvenou jedli; druhá (mladší) je natažena na kameni před skalní jizbou; třetí (nejmladší) sedí uprostřed pozadí na skalním výběžku. Delší čas panuje ponuré mlčení. DIE ERSTE NORN (ohne sich zu bewegen) (aniž by se pohnula) Welch Licht leuchtet dort? Jaký jas svítí tam? DIE ZWEITE NORN Dämmert der Tag schon auf? Svítá již nový den? DIE DRITTE NORN Loges Heer lodert feurig um den Fels. 11 Logův voj plápolá kolem skal. Noch ist's Nacht. Ještě je noc. Was spinnen und singen wir nicht? Proč nepředem a nepějem? DIE ZWEITE NORN (zu der ersten) (k první) Wollen wir spinnen und singen, Chceme-Ii příst si a zpívat, woran spannst du das Seil? na čem napneš si nit? DIE ERSTE NORN (erhebt sich, während sie ein goldenes Seil von sich löst und mit dem einen Ende es an einen Ast der Tanne knüpft) 2 (zvedá se a upevňuje si zlatou nit na větev jedle) So gut und schlimm es geh', schling' ich das Seil und singe. 2 An der Weltesche wob ich einst, da groß und stark dem Stamm entgrünte weihlicher Äste Wald. J Im kühlen Schatten rauscht' ein Quell, Weisheit raunend rann sein Gewell'; da sang ich heil'gen Sinn. 2 Ein kühner Gott trat zum Trunk an den Quell; seiner Augen eines zahlt' er als ewigen Zoll. Von der Weltesche brach da Wotan einen Ast; eines Speeres Schaft entschnitt der Starke dem Stamm. In langer Zeiten Lauf zehrte die Wunde den Wald; falb fielen die Blätter, dürr darbte der Baum, traurig versiegte des Quelles Trank: Sinnes ward mein Gesang, ich heut' Vsak, an der Weltesche nicht mehr, muß mir die Tanne taugen zu fesseln das Seil: singe, Schwester, - dir werf ich's zu. Weißt du, wie das wird? Dobře i špatně to jde, vinu si nit a zpívám. Na jasanu já tkala kdys, velký a silný tam vznikl kmen, 2 posvátných větví les. V chladném stínu šumí pramen, šeptaje moudrost, pádí silou; 7A tu děla jsem svatý děj. 7A Když smělý bůh z pramene piti chtěl; své jedno oko dal za platbu co věčnou daň. Od jasanu tam ulomil Wotan větev; 7B v násadu kopí odřízl kmene sílu. V dlouhém času běhu 19A hlodala rána ten strom; opadaly listy, suchý strádal strom, 2 smutně vysychal pramene tok: trůben chmurný smysl hovor můj měl. Doch, web' netkám dnes na jasanu už víc, musí mi jedle na natažení stačit: zpívej, sestro, přihodím si. 32B Víš ty, co teď dál? DIE ZWEITE NORN (windet das zugeworfene Seil um einen hervorspringenden Felsstein am Eingange des Gemaches) (vine nahozenou nit kolem skal nífo kamene u vchodu do jeskyně) Treu beratner Verträge Runen schnitt Wotan in des Speeres Schaft: den hielt er als Haft der Welt. Ein kühner Held zerhieb im Kampfe den Speer; in Trümmer sprang der Verträge heiliger Haft. Da hieß Wotan Walhalls Helden der Weltesche welkes Geäst mit dem Stamm in Stücke zu fällen. Věrné rady a pouta dohod 7B spjal Wotan do tyče kopí: jím drží v porobě svět. Smělý však rek v boji zlámal to kopí; do suti se 7A zhroutila smluv ta svatá moc. Kázal Wotan Walhally rekům 19A jasanu tam suché větve i s kmenem na kusy pokácet. 3 Die Esche sank; ewig versiegte der Quell! Fessle ich heut' an den scharfen Fels das Seil: singe, Schwester, - dir werf ich's zu. Weißt du, wie das wird? 32B Tu jasan kles; věčný zvítězil zde zdroj! Já poutám dnes na ostré skále si nit: zpívej, sestro,- přihodím si. Víš ty, co teď dál? DIE DRITTE NORN (das Seil auffangend und dessen Ende hinter sich werfend) (zachycujíce nit a stejným koncem ji házíc za sebe) Es ragt die Burg, von Riesen gebaut: mit der Götter und Helden heiliger Sippe sitzt dort Wotan im Saal. Gehau'ner Scheite hohe Schicht ragt zuhauf rings um die Halle: die Weltesche war dies einst! Brennt das Holz heilig brünstig und hell, sengt die Glut sehrend den glänzenden Saal: der ewigen Götter Ende 7A dämmert ewig da auf. Wisset ihr noch, so windet von neuem das Seil; von Norden wieder werf ich's dir nach. Tyčí se hrad, postaven obry: spolu s bohy a reky ve svatém kruhu 19A pln je Wotanův sál. Velikých polen mocný val osekán ční kol haly: jasanu kmen stál zde kdys! Dřevo plá svatě vroucí, jasný pálí žár 7B sžehujíc jasný ten sál: 19A věčných těch bohů všech konec 32A navždy nastává zde. Víte vy pak, jak vine se nově mi nit; od severu zas nahodím já. (Sie wirft das Seil der zweiten Norn zu) (hodí vlákno druhé sudičce) DIE ZWEITE NORN (schwingt das Seil der ersten hin, die es vom Zweige löst und es an einen andern Ast wieder anknüpft) (hodí vlákno první sudičce, která je napíná od jedné větve ke druhé) Spinne, Schwester, und singe! Tkej si, sestro, a zpívej! DIE ERSTE NORN (nach hinten blickend) Dämmert der Tag? Oder leuchtet die Lohe? 11 Getrübt trügt sich mein Blick; nicht hell eracht' ich das heilig Alte, da Loge einst entbrannte in lichter Brunst. (hledíc dozadu) Svítá již den? Nebo svítí nám plamen? Mračný klame se hled; nejasně vidím svatý, starý věk, co Loge kdys v blýskavém žáru sám vzplál. 4 Weißt du, was aus ihm ward? 32B Víš ty, co bylo mu? DIE ZWEITE NORN (das zugeworfene Seil wieder um den Stein windend) (nahozenou nit opět vine kolem kamene) Durch des Speeres Zauber zähmte ihn Wotan; Räte raunt' er dem Gott. An des Schaftes Runen, frei sich zu raten, nagte zehrend sein Zahn: da, mit des Speeres zwingender Spitze bannte ihn Wotan, Brünnhildes Fels zu umbrennen. Weißt du, was aus ihm wird? 7B Skrz oštěpu kouzlo spjal si ho Wotan; 11 radit bohu on zná. Přes kopí je svázán, svolný je k radě, ostře hlodá ho zub: 7B oštěpu svého nutícím hrotem 11 přiměl jej Wotan, Brůnnhildy skálu obeplát. 32B Víš ty, co stane se? DIE DRITTE NORN (das zugeschwungene Seil wieder hinter sich werfend) (přichycenou nit opět házeje za sebe) Des zerschlagnen Speeres stechende Splitter taucht einst Wotan dem Brünstigen tief in die Brust: zehrender Brand zündet da auf; den wirft der Gott in der Weltesche zuhauf geschichtete Scheite. Zlomeného kopí bodavé třísky vnořil Wotan hořícímu hluboko v hruď sžíravý vznítil tu požár; jej způsobil v tom jasanu bůh 36C tak, jak v té hromadě polen. (Sie wirft das Seil zurück, die zweite Norn windet es auf und wirft es der ersten wieder zu) (Hází nit zpět, druhá sudička ji svíjí a hází opět první) DIE ZWEITE NORN Wollt ihr wissen, Chcete vědět, wann das wird? kdy to vše? Schwinget, Schwestern, das Seil! 32A Tkejte, setry, svou nit! DIE ERSTE NORN (das Seil von neuem anknüpfend) (nově upevňujíc nit) 5 Die Nacht weicht; Končí noc; nichts mehr gewahr' ich: už nepředu víc: des Seiles Fäden find' ich nicht mehr; už lanka nití nehledám víc; verflochten ist das Geflecht. 6B zmotáno klubko je už. Ein wüstes Gesicht wirrt mir wütend den Sinn: Ten ohavný zjev vztekle zmotal mi nit: das Rheingold raubte Alberich einst: 12 5 3B kdys zlato Alberich zloupil: weißt du, was aus ihm ward? Víš ty, co bylo s ním? DIE ZWEITE NORN (mit mühevoller Hand das Seil um den zackigen Stein des Gemaches windend) (s rukou plnou nití vine kolem kamene před jeskyní) Des Steines Schärfe schnitt in das Seil; 6B Kamene ostřím trhá se nit; nicht fest spannt mehr der Fäden Gespinst; nenapne víc už nitě se síť; verwirrt ist das Geweb'. Aus Not und Neid ragt mir des Niblungen Ring: ein rächender Fluch nagt meiner Fäden Geflecht. Weißt du, was daraus wird? zamotána je teď. Bídu a žal 4 činí mi Niblunga skvost: 13B smrtící kletba trhá mi stále tu nit. 22 Víš ty, co bude dál? DIE DRITTE NORN (das zugeworfene Seil hastig fassend) (spěšně uchopí nahozenou nit) Zu locker das Seil, mir langt es nicht. 37A Moc křehká je nit, nestačí mi. Soll ich nach Norden neigen das Ende, Na sever musím namířit konec, straffer sei es gestreckt! tam on natažen buď! (Sie zieht gewaltsam das Seil an: dieses reißt in der Mitte) (ukazuje nit: je přetržena uprostřed) Es riß! 18B Je v půl! Es riß! DIE ZWEITE NORN Je v půl! DIE ERSTE NORN Es riß! Je v půl! (Erschreckt sind die drei Nornen aufgefahren und nach der Mitte der Bü hne zusammengetreten: sie fassen die Stücke des zerrissenen Seiles und binden damit ihre Leiber aneinander) 6 19A (Tři sudičky jsou poděšeny a sbíhají se doprostřed scény, berou kusy nití a váží šije na sebe kolem těla) DIE DREI NORNEN Zu End' ewiges Wissen! 18 Konec již, věčné vědmy! Der Welt melden Weise nichts mehr. 36C Světu už víc neřeknem nic. Hinab! Zur Mutter! Hinab! 32A Dolů! Za matkou! Dolů! (Sie verschwinden) (všechny zmizí) (Tagesgrauen. Wachsende Morgenröte, immer schwächeres Leuchten des Feuerscheines aus der Tiefe) (Svítání. Rostoucí ranní červánky, se stále slabším světlem ohnivé záře z hloubi) ORCHESTERZWISCHENSPIEL ORCHESTRÁLNÍ MEZIHRA 48A 48B Tagesgrauen - Sonnenaufgang - Heller Tag. Svítání - Východ slunce - Jasný den (Siegfried und Brünnhilde treten aus dem Steingemache auf. Siegfried ist in vollen Waffen, Brünnhilde führt ihr Roß am Zaume) (Siegfried a Brünnhilda vycházejí ze skalního obydlí. Siegfried je v plné zbroji, Brünnhilda vede za uzdu svého koně) 29A BRÜNNHILDE Zu neuen Taten, teurer Heide, 48B Zas k novým činům, drahý reku, wie liebt' ich dich, ließ ich dich nicht? ráda tě mám, pustit tě smím? Ein einzig' Sorgen läßt mich säumen: Jediná starost drží mne zde: daß dir zu wenig mein Wert gewann! že ti tak málo cennou jsem já: Was Götter mich wiesen, gab ich dir: Co bozi mi přáli, dám ti já: heiliger Runen reichen Hort; to svaté pouto pokladu; doch meiner Stärke magdlichen Stamm 48B též moji sílu, mou dívčí čest, nahm mir der Held, dem ich nun mich neige, tu vzal mi rek, jenž je teď mým pánem. Des Wissens bar, doch des Wunsches voll: Bez moudrosti, však plna přání: an Liebe reich, doch ledig der Kraft: lásky plna, však síly prosta: mögst du die Arme nicht verachten, 48A nemůžeš náruč opovrhnout, die dir nur gönnen, nicht geben mehr kann! jež tobě patří, víc nemůžeš mít! SIEGFRIED Mehr gabst du, Wunderfrau, Víc dalas', kouzelná, als ich zu wahren weiß. 48B než jsem kdy tušil já. Nicht zürne, wenn dein Lehren Nezlob se, že tvá moudrost mich unbelehret ließ! mě už nepoučí! Ein Wissen doch wahr' ich wohl: Jedno však jistě vím: daß mir Brünnhilde lebt; když je Brünnhilda má 7 eine Lehre lernt' ich leicht: pak lehce učím se já: Brünnhildes zu gedenken! na Brünnhildu vždy myslet! BRÜNNHILDE 48A Chceš-li mi lásku dáti, pamatuj na své jen, pamatuj na své činy: vzpomeň na divý oheň, 37A kterým jsi bez bázně prošel, když kolem skály zde plál. SIEGFRIED Brünnhilde zu gewinnen! 48A Brünnhildu za svou získat! BRÜNNHILDE Gedenk' der beschildeten Frau, 29A Vzpomeň na pod štítem ženu, die in tiefem Schlaf du fandest, kterou jsi ve spánku našel, der den festen Helm du erbrachst. 33 jíž jsi tu pevnou helmu sňal. SIEGFRIED Brünnhilde zu erwecken! 48B Brünnhildu sobě vzbudit! Willst du mir Minne schenken, gedenke deiner nur, gedenke deiner Taten: gedenk' des wilden Feuers, das furchtlos du durchschrittest, da den Fels es rings umbrann. BRUNNHILDE Gedenk' der Eide, die uns einen; gedenk' der Treue, die wir tragen; gedenk' der Liebe, der wir leben: Brünnhilde brennt dann ewig heilig dir in der Brust! (Sie umarmt Siegfried) 48B Pamatuj na slib, jež nás pojí; vzpomeň na věrnost, jež nás váže; vzpomeň na lásku, jíž žijeme: Brůnnhilda hoří věčně 44 svatě v hrudi tvé! (objímá Siegfrieda) SIEGFRIED Laß ich, Liebste, dich hier in der Lohe heiliger Hut; 48A Nechám tě, milá, zde v ochraně svatého žáru; (Er hat den Ring Alberichs von seinem Finger gezogen und reicht ihn jetzt Brünnhilde dar) (Sundává z prstu Alberichův prsten a navléká jej Brünnhilde) zum Tausche deiner Runen reich' ich dir diesen Ring. Was der Taten je ich schuf, v zástavu věrnosti své 6B tento prsten ti dám. Jej posvětil každý čin, 8 des Tugend schließt er ein. 33 Ich erschlug einen wilden Wurm, der grimmig lang' ihn bewacht. 48A Nun wahre du seine Kraft 17 als Weihegruß meiner Treu'! který já vykonal. Mnou zabit byl ten divý drak, jenž dlouho vztekle jej střeh', teď ochraňuj jeho moc v zástavu věrnosti mé! BRUNNHILDE (voll Entzücken den Ring sich ansteckend) (zcela uchvácena si prohlíží prsten) Ihn geiz'ich als einziges Gut! 6B 46A Jak velké dobro chráním jej! Für den Ring nimm nun auch mein Roß! 5 Za prsten, tvůj je teď můj kůň! Ging sein Lauf mit mir 29A Šel kdys jeho běh einst kühn durch die Lüfte, se mnou směle větrem mit mir verlor es die mächt'ge Art; über Wolken hin auf blitzenden Wettern nicht mehr schwingt es sich mutig des Wegs; doch wohin du ihn führst, 29C - sei es durchs Feuer - grauenlos folgt dir Grane; 48A denn dir, o Heide, soll er gehorchen! Du hüt' ihn wohl; er hört dein Wort: 25B o bringe Grane oft Brünnhildes Gruß! 29A na strach vždy zapomněl mocný ten; na oblacích tam při záplavě blesků už víc na cestu nedám se s ním; však kam ty vedeš jej, - třeba skrz oheň - bez strachu nese tě Grane; ten tě, ó reku, bude poslouchat! Pevně jej střež; slyší tvůj hlas: ó přines Grane často pozdrav můj! SIEGFRIED Durch deine Tugend allein Pro všechny tvé ctnosti soll so ich Taten noch wirken? mám ještě činy dál stvářet? Meine Kämpfe kiesest du, Moje bitvy ceníš ty, meine Siege kehren zu dir: má vítězství pro tebe jsou: auf deines Rosses Rücken, 48A na tvého koně hřbetě, in deines Schildes Schirm, pod štítem zbroje tvé, nicht Siegfried acht' ich mich mehr, již Siegfried nejsem já víc ich bin nur Brünnhildes Arm. jsem již jen Brünnhildy část. BRÜNNHILDE O wäre Brünnhild' deine Seele! Ó ať je Brünnhilda tvou duší! SIEGFRIED Durch sie entbrennt mir der Mut. Pro ni má odvaha plá. BRÜNNHILDE So wärst du Siegfried und Brünnhild'? Tak byl bys Siegfried i Brünnhild'? 9 SIEGFRIED Wo ich bin, bergen sich beide. Kde jsem já, oni jsou oba. BRÜNNHILDE (lebhaft) (živě) So verödet mein Felsensaal? Bude prázdný můj skalní sál? SIEGFRIED Vereint, faßt er uns zwei! (in großer Ergriffenheit) 48A V jedno on spojí nás! BRÜNNHILDE 0 heilige Götter! Hehre Geschlechter! Weidet eu'r Aug' an dem weihvollen Paar Getrennt - wer will es scheiden? Geschieden - trennt es sich nie! (ve velkém dojetí) O bohové svatí! 48B Věční příbuzní! Obraťte zrak na posvěcený pár! Rozchod - kdo chce se loučit? Loučení - rozchod není! SIEGFRIED Heil dir, Brünnhilde, prangender Stern! Heil, strahlende Liebe! Sláva, Brünnhildo, hvězdná jsi zář! Zdar, zářivá lásko! BRÜNNHILDE Heil dir, Siegfried, siegendes Licht! Zdarti, Siegfried, vítězný jas! Heil, strahlendes Leben! Zdar, zářivé žití! BEIDE Heil! Heil! Heil! Heil! 29A 48A Zdar! Zdar! Zdar! Zdar! (Siegfried geleitet schnell das Roß dem Felsenabhange zu, wohin ihm Brü nnhilde folgt. Siegfried ist mit dem Rosse hinter dem Felsenvorsprunge abwärts verschwunden, so daß der Zuschauer ihn nicht mehr sieht: Brü nnhilde steht so plötzlich allein am Abhänge und blickt Siegfried in die Tiefe nach. Man hört Siegfrieds Horn aus der Tiefe. Brünnhilde lauscht. Sie tritt weiter auf den Abhang hinaus und erblickt Siegfried nochmals in der Tiefe: sie winkt ihm mit entzückter Gebärde zu. Aus ihrem freudigen Lächeln deutet sich der Anblick des lustig davonziehenden Helden. Der Vorhang fällt schnell). 48B 37A 47C 10 (Siegfried odvádí rychle koně ke skalnímu úbočí, kam jej Brúnnhilda následuje. Siegfried je s koněm za skalním výběžkem, takže jej divák nevidí: Brúnnhilda stojí náhle sama na úbočí a hledí za Siegfriedem dolů. Tu uslyší z hloubi Siegfriedův roh. Brúnnhilda naslouchá. Jde opět na sráz, zahlédne ještě jednou Siegfrieda v hloubi a kyne mu s nadšeným vzezřením. Z jejího radostného úsměvu lze vyčíst pozdrav odcházejícího hrdiny. Opona rychle padá). ORCHESTRZWISCHENSPIEL ORCHESTRÁLNÍ MEZIHRA 11 2 19A 3B 5 6B 12 13B Siegfrieds Rheinfahrt Siegfriedova cesta Rýnem ERSTER AUFZUG PRVNÍ DĚJSTVÍ Die Halle der Gibichungen am Rhein. Diese ist dem Hintergrunde zu ganz offen; den Hintergrund selbst nimmt ein freier Uferraum bis zum Flusse hin ein; felsige Anhöhen umgrenzen das Ufer. 49A Síň Gibichungů na Rýně. Tato je v pozadí zcela otevřena; pozadí samo zaujímá volný prostor břehu až k řece; skalní převýšení ohraničuje břeh. ERSTE SZENE PRVNÍ SCÉNA (Gunther und Gutrune auf dem Hochsitze zur Seite, vor welchem ein Tisch mit Trinkgerät steht; davor sitzt Hagen) (Gunther a G utru ne po straně na vysokém sedadle, před kterým stojí stůl s nápoji, u něho sedí Hägen) GUNTHER Nun hör', Hagen, sage mir, Held: 50A Nuž slyš, Hagen, pověz mi teď: sitz' ich herrlich am Rhein, jsem dosti slavný já, Gunther zu Gibichs Ruhm? Gunther, Gibichů král? HAGEN Dich echt genannten acht' ich zu neiden: 49A Tebe vládce ctím a závidím: die beiď uns Brüder gebar, 50A jež nás oba zrodila, Frau Grimhilď hieß mich's begreifen. 6B Grimhilda, učila mě tak. GUNTHER Dich neide ich: nicht neide mich du! 49A 50A Já závidím: ty nezáviď mně! Erbt' ich Erstlingsart, Prvenství mám já, Weisheit ward dir allein: moudrost ale je tvá: 11 Halbbrüderzwist bezwang sich nie besser. Polobratři nemohou být lepší. Deinem Rat nur reď ich Lob, Tvoji radu chválím já, frag' ich dich nach meinem Ruhm. a ptám se tě na slávu svou. HÄGEN So schelť ich den Rat, 13B Pak haním tě radou, da schlecht noch dein Ruhm; že malá sláva tvá; denn hohe Güter weiß ich, 10A když velké dobro znám já, die der Gibichung noch nicht gewann. ještě Gibichung jež nezískal. GUNTHER Verschwiegest du sie, 49A 50A Zamlčíš - Ii, so schelť auch ich. znaním tě též. HAGEN In sommerlich reifer Stärke Já v mohutné zralé síle seh' ich Gibichs Stamm, zřím Gibichů kmen, dich, Gunther, unbeweibt, kde Gunther volný je, dich, Gutrun', ohne Mann. 10A a Gutrune bez muže. (Gunther und Gutrune sind in schweigendes Sinnen verloren) (Sourozenci v zamyšlení mlčí) Wen rätst du nun zu frein, daß unsrem Ruhm' es fromm'? Ein Weib weiß ich, das herrlichste der Welt: auf Felsen hoch ihr Sitz; ein Feuer umbrennt ihren Saal; nur wer durch das Feuer bricht, darf Brünnhildes Freier sein. GUNTHER 2 Koho radíš získat, 29Aby slávu naši zved'? HAGEN Ženu znám já, nejkrásnější v světě: 36D na skály výšce dlí; 43B ohněm obklopen její sál; jen kdo projde ohněm tím, smí Brůnnhildy milým být. GUNTHER Vermag das mein Mut zu bestehn? HAGEN 29A Einem Stärkren noch ist's nur bestimmt. 50A Má statečnost je na to dosti? Jen silnější je toho schopen. 12 GUNTHER Wer ist der streitlichste Mann? Kdo je ten bojovný muž? HAGEN Siegfried, der Wälsungen Sproß: der ist der stärkste Held. 24C Ein Zwillingspaar, von Liebe bezwungen, Siegmund und Sieglinde, 24C zeugten den echtesten Sohn. Der im Walde mächtig erwuchs, 37A den wünsch' ich Gutrun' zum Mann. GUTRUNE (schüchtern beginnend) Welche Tat schuf er so tapfer, daß als herrlichster Held er genannt? Siegfried, ten Wälsungu syn: je nejsilnější rek. Dvojenců pár, od lásky přemožen, Siegmund a Sieglinde, zplodili ryzí ten zjev. Ten kdo v lese mocným se stal, je Gutrun' za chotě přán. (začíná ostýchavě) 50B Jaký čin vykonal smělý, že nejslavnějším on rekem je zván? HÄGEN Vor Neidhöhle den Niblungenhort Před Neidhólem tam Niblungů skvost bewachte ein riesiger Wurm: 17 Siegfried schloß ihm den freislichen Schlund, erschlug ihn mit siegendem Schwert. 42 Solch ungeheurer Tat enttagte des Helden Ruhm. 37C 37A GUNTHER opatroval ohromný drak: Siegfried zavřel jeho obří krk, skolil ho vítězný meč. Takový slavný čin jméno reka proslaví. (in Nachsinnen) Vom Niblungenhort vernahm ich: er birgt den neidlichsten Schatz? (v zamyšlení) 6B O pokladu již slyšel já: ukrývá touženou moc? HÄGEN Wer wohl ihn zu nützen wüßt', dem neigte sich wahrlich die Welt. 12 GUNTHER Kdo dobře jej užít zná, ten vskutku si ovládne svět. Und Siegfried hat ihn erkämpft? 5 4 HAGEN Však Siegfried si získal jej? 13 Knecht sind die Niblungen ihm. 13B 22 GUNTHER V sluhy má Niblungy on. Und Brünnhild' gewänne nur er? Brünnhildu získat má jen on? HAGEN Keinem andren wiche die Brunst. 29A Jinému uškodí ten žár. GUNTHER (unwillig sich vom Sitze erhebend) (v rozhořčení vstává ze sedadla) Wie weckst du Zweifel und Zwist! Nebuď pochybnost a spor! Was ich nicht zwingen soll, 50 Na to, čím ukojit darnach zu verlangen machst du mir Lust? nemám já žádost svou děláš mi chuť? (Er schreitet bewegt in der Halle auf und ab. Hagen, ohne seinen Sitz zu verlassen, hält Gunther, als dieser wieder in seine Nähe kommt, durch einen geheimnisvollen Wink fest.) 14 (Přechází halou sem a tam. Hagen, aniž by opustil své místo ho zadrží, až se Gunther opět vrátí do jeho blízkosti, slavnostním hlasem) HÄGEN Brächte Siegfried die Braut dir heim, 49C Kdyby Siegfried ji přived sem, war' dann nicht Brünnhilde dein? byla by Brünnhilda tvou? GUNTHER (wendet sich wieder zweifelnd und unmutig ab) (odvrací se pochybovačně) Was zwänge den frohen Mann, 50A Co však donutí jeho, für mich die Braut zu frein? mně ji za ženu dát? HAGEN (wie vorher) (jako předtím) Ihn zwänge bald deine Bitte, Jeho donutí tvé přání, band' ihn Gutrun' zuvor. 49B by s Gutrunou byl spjat. GUTRUNE Du Spötter, böser Hagen! Jsi ošklivý, zlý Hagen! Wie sollt' ich Siegfried binden? Jak spoutat Siegfrieda mám? Ist er der herrlichste Held der Welt, 50B On je nejslavnější světa rek, 14 der Erde holdeste Frauen friedeten längst ihn schon. nejkrásnější ženy země již dlouho zdraví jej. HÄGEN (sehr vertraulich zu Gutrune hinneigend) Gedenk' des Trankes im Schrein; (heimlicher) vertraue mir, der ihn gewann: den Helden, des du verlangst, bindet er liebend an dich. 12 (Velmi důvěrně ke Gutruně) 49B Dík nápoji ve skříni; (tajemněji) důvěřuj mi, kdož získal jej: že reka, jehož zdáš, 10A připoutá láskou k tobě. (Gunther ist wieder an den Tisch getreten und hört, auf ihn gelehnt, jetzt aufmerksam zu) {Gunther usedl opět ke stolu a dychtivě naslouchá) Träte nun Siegfried ein, 22 genöss' er des würzigen Tranks, 49B daß vor dir ein Weib er ersah, 10A 14 daß je ein Weib ihm genaht, vergessen müßt' er des ganz. 49C z paměti ztratí on hned. Nun redet: wie dünkt euch Hagens Rat? 49A Řekněte: jak radí Hagen vám? 13B Jak přijde Siegfried sem, my dáme mu z koření trunk, že před tebou ženu co znal, která mu patří co choť, GUNTHER (lebhaft auffahrend) Gepriesen sei Grimhild', die uns den Bruder gab! 49A (živě vyskakujíc) Buď sláva ti Grimhild', 50A žes'dala bratra nám! GUTRUNE Mochť ich Siegfried je ersehn! 49B Siegfrieda vidět chci já! GUNTHER Wie suchten wir ihn auf? 18B Jak najdeme jej teď? (Ein Horn auf dem Theater klingt aus dem Hintergrunde von links her. Hagen lauscht) 37A (Z pozadí zleva zazní roh. Hagen naslouchá) HAGEN 15 49A Jagt er auf Taten wonnig umher, Činy on sbírá na cestách svých, zum engen Tann wird ihm die Welt: 37A jak úzký strom obchází svět: wohl stürmt er in rastloser Jagd stálý hon přivede jej též auch zu Gibichs Strand an den Rhein. ke Gibichů břehu na Rýn. GUNTHER Willkommen hieß' ich ihn gern! Slavně přivítám ho rád! (Horn auf dem Theater, näher, aber immer noch fern. Beide lauschen) (Zvuk rohu blíže, ale stále ještě dosti vzdálen. Oba naslouchají) Vom Rhein ertönt das Horn. 49A Z Rýna zní sem ten zvuk. HÄGEN (ist an das Ufer gegangen, späht den Fluß hinab und ruft zurück) (Došel na břeh, hledí na řeku a volá zpět) 4 In einem Nachen Held und Roß! Na loďce hrdina a kůň! Der bläst so munter das Horn! 49B To jemu zní svěže roh! (Gunther bleibt auf halbem Wege lauschend zurück) (Gunther zůstává v půli cesty a naslouchá) Ein gemächlicher Schlag, 37A 3B Jaký poklidný ráz, wie von müßiger Hand, zcela námahy prost, treibt jach den Kahn wider den Strom; žene svůj člun skrz čilý proud; so rüstiger Kraft in des Ruders Schwung 22 tak silou svou v mávnutí vesel rühmt sich nur der, der den Wurm erschlug, pyšní se jen, ten kdo draka sklál. Siegfried ist es, sicher kein andrer! 6B Siegfried je to, ne nikdo jiný! GUNTHER Jagt er vorbei? Žene se pryč? HAGEN (durch die hohlen Hände nach dem Flusse rufend) (Volaje se zvednutýma rukama k řece) Hoiho! Wohin, Hojho! Kampak, du heitrer Held? jde slavný rek? SIEGFRIEDS STIMME 16 (aus der Ferne, vom Flusse her) (zdáli, od řeky) Zu Gibichs starkem Sohne. Hledat Gibichů syna. HAGEN Zu seiner Halle entbiet' ich dich. 50A Sem k jeho hale zvu tě teď já. (Siegfried erscheint im Kahn am Ufer) (Siegfried hledí z člunu na břeh) Hieher! Hier lege an! 18B 49B Jen sem! Zde teď přistaň! ZWEITE SZENE DRUHÁ SCÉNA (Siegfried legt mit dem Kahne an und springt, nachdem Hagen den Kahn mit der Kette am Ufer festgeschlossen hat, mit dem Rosse auf den Strand) {Siegfried přistává s člunem a vyskakuje, zatímco Hagen přivazuje člun řetězem, s koněm na břeh) HÄGEN Heil! Siegfried, teurer Held! Zdar! Siegfried, drahý rek! (Gunther ist zu Hagen an das Ufer getreten. Gutrune blickt vom Hochsitze aus in staunender Bewunderung auf Siegfried. Gunther will freundlichen Gruß bieten. Alle sind in gegenseitiger stummer Betrachtung gefesselt) {Gunther je schován za Hagenem. Gutrune ze sedadla s údivem na Siegfrieda. Gunther chce přátelsky pozdravit. Všichni stojí v zamyšlení) SIEGFRIED (auf sein Roß gelehnt, bleibt ruhig am Kahne stehen) (opřen o koně, zůstává tiše stát u člunu)33 Wer ist Gibichs Sohn? Kdo je Gibichung? GUNTHER Gunther, ich, den du suchst. 50A Gunther jsem, mě hledáš. SIEGFRIED Dich hört' ich rühmen weit am Rhein: 33 O tvojí slávě pěje Rýn: nun ficht mit mir, oder sei mein Freund! tož v zápas pojď nebo buď můj druh! GUNTHER 17 Laß den Kampf! Sei willkommen! 49B (sieht sich ruhig um) Wo berg' ich mein Roß? Ich biet' ihm Rast. (zu Hagen gewendet) Du riefst mich Siegfried: sahst du mich schon? Nech být boj! 29C Buď mi vítán! SIEGFRIED (tiše se ohlíží) Kam si koně dám? HÄGEN 49B Přejme mu klid. SIEGFRIED (obrací se k Hagenovi) Volals' mne Siegfried: 18B videľs mne již? HÄGEN Ich kannte dich nur an deiner Kraft. 33 Ja poznal te jen pfes sflu tvou. SIEGFRIED (indem er an Hagen das Roß übergibt) (během toho, co Hagen odvádí koně) Wohl hüte mir Grane! Du hieltest nie 48B Dobře střež mi Grana! Nedržel jsi von edlerer Zucht am Zaume ein Roß. 29C,A vzácnějšího plémě za uzdu nikdy. (Hagen führt das Roß rechts hinter die Halle ab. Während Siegfried ihm gedankenvoll nachblickt, entfernt sich auch Gutrune, durch einen Wink Hagens bedeutet, von Siegfried unbemerkt, nach links durch eine Tür in ihr Gemach) {Hagen odvádí koně doprava dozadu za síň. Během toho spatří Siegfried Gutrunu, která naň hledí ze dveří svého pokoje) (Gunther schreitet mit Siegfried, den er dazu einlädt, in die Halle vor) (Gunther kráčí se Siegfriedem kupředu do haly) GUNTHER 18 Begrüße froh, o Held, Zde pozdrav teď, o rek, die Halle meines Vaters; tu halu mého otce; wohin du schreitest, všechno kam vstoupíš, was du ersiehst, co uvidíš, das achte nun dein Eigen: to též je tvůj majetek: dein ist mein Erbe, Land und Leuť, tvé je vše moje,zem i lid, hilf, mein Leib, meinem Eide! tak zní ti můj věčný slib! Mich selbst geb' ich zum Mann. Sám dávám se co man. SIEGFRIED Nicht Land noch Leute biete ich, noch Vaters Haus und Hof: einzig erbt' ich den eignen Leib; lebend zehr' ich den auf. Nur ein Schwert hab' ich, selbst geschmiedet: 37C hilf, mein Schwert, meinem Eide! Das biet' ich mit mir zum Bund. Zemi ni lid já nežádám, 24C ni otcův dům a dvůr: 46 já zdědil pouze tělo své; a s ním dál žít chci já. Jen svůj meč mám zde, mnou ukutý: 13A pomoz, meč, přísaze mé! To k svazku přáním je mým. HAGEN 49A (der zurückgekommen ist und jetzt hinter Siegfried steht) (vrací se a stojí teď za Siegfrieden)) Doch des Niblungenhortes nennt die Märe dich Herrn? Však Niblungů skvostů 13A pověst pánem tě zve? SIEGFRIED (sich zu Hagen umwendend) Des Schatzes vergaß ich fast: so schätz' ich sein müß'ges Gut! In einer Höhle ließ ich's liegen, wo ein Wurm es einst bewacht'. (obracejíc se k Hagenovi) Naň zapomněl já zcela: Tak cením to dobro si! 17 Tam v jeskyni já jej zanechal, kde zlý drak jej kdysi střeh'. HÄGEN Und nichts entnahmst du ihm? 3B 13A Nic nevzal jsi mu tam? SIEGFRIED (auf das stählerne Netzgewirk deutend, das er im Gürtel hängen hat) (ukazujíc na sítěnou věc, visící mu za opaskem) Dies Gewirk, unkund seiner Kraft. Tuto věc, neznav její moc. 19 HAGEN Den Tarnhelm kenn' ich, 13A 3B der Niblungen künstliches Werk: 14 er taugt, bedeckt er dein Haupt, dir zu tauschen jede Gestalt; 14 verlangt dich's an fernsten Ort, er entführt flugs dich dahin. Sonst nichts entnahmst du dem Hort? 13A Tu helmu znám já, toť Niblungů mistrný šperk: může na hlavu dána, v každou postavu tě změnit; na místo v každé dáli, vzduchem tě odnese tam. Víc nevzaľs z pokladu nic? Einen Ring. Den hütest du wohl? Den hütet ein hehres Weib. (für sich) Brünnhild'!... 49A SIEGFRIED 6B Jen prsten. HAGEN Ten pevně střežíš? SIEGFRIED Ten střeží nejdražší z žen. HAGEN (pro sebe) 13A Brünnhild'!. GUNTHER Nicht, Siegfried, sollst du mir tauschen: Tand gab' ich für dein Geschmeid, nähmst all' mein Gut du dafür. Ohn' Entgelt dien' ich dir gern. Nie, Siegfriede, nemáš mi měnit: jen úsměv mám pro tvůj skvost, vše dobro mé měj za to. Náhradu dám ti já rád. (Hagen ist zu Gutrunes Türe gegangen und öffnet sie jetzt. Gutrune tritt heraus, sie trägt ein gefülltes Trinkhorn und naht damit Siegfried) 50C ( Hagen přešel ke Gutruniným dveřím a otevírá je. Gutrune vchází, nese plný roh s nápojem a míří s ním k Siegfriedovi) GUTRUNE Willkommen, Gast, in Gibichs Haus! Seine Tochter reicht dir den Trank. 49B Vítán buď host, v Gibichů dům! Jich dcera tobě nápoj dá. SIEGFRIED 20 (neigt sich ihr freundlich und ergreift das Horn; er hält es gedankenvoll vor sich hin und sagt leise) 50C (přátelsky na ni hledí a chápe se rohu; drží ho díkuplně před sebou a tiše praví) Vergaß' ich alles, was du mir gabst, 47C Bych zapomněl vše,cos mi dala, von einer Lehre lass' ich doch nie: od jedné věci neupustím: den ersten Trunk zu treuer Minne, 44 první doušek já k věrné lásce, Brünnhilde, bring' ich dir! Brünnhildo, dávám ti! (Er setzt das Trinkhorn an und trinkt in einem langen Zuge. Er reicht das Horn an Gutrune zurück, die verschämt und verwirrt ihre Augen vor ihm niederschlägt) 49C (Přikládá roh k ústům a pije dlouhými doušky. Vrací roh Gutruně zpět, ta před ním klopí oči) SIEGFRIED (heftet den Blick mit schnell entbrannter Leidenschaft auf sie) (upírá na ni zrak s rychle planoucí vášní) 50C Die so mit dem Blitz den Blick du mir sengst, Ty jež tak bleskem jsi můj vzňala hled, was senkst du dein Auge vor mir? proč klopíš přede mnou oči? (Gutrune schlägt errötend das Auge zu ihm auf)(Gutrune naň cudně upírá zrak) SIEGFRIED Ha, schönstes Weib! Ha, krásna jak! Schließe den Blick; Skloň již svůj zrak; das Herz in der Brust srdce mi v hrudi brennt mir sein Strahl: paprskem plá: zu feurigen Strömen fühl' ich já cítím, jak ve žhavý proud ihn zehrend zünden mein Blut! on sžíravě mou krev vzňal! (mit bebender Stimme) (třesoucím se hlasem) Gunther, wie heißt deine Schwester? 49B Guntře, jak zve se tvá sestra? GUNTHER Gutrune. Gutrune. SIEGFRIED (leise) (tiše) 21 Sinďs gute Runen, die ihrem Aug' ich entrate? Zračí se dobré cov jejích očích jsem teď zřel? (Erfaßt Gutrune mit feurigem Ungestüm bei der Hand) (Chopí se s horoucí prudkostí Gutruniny ruky) Deinem Bruder bot ich mich zum Mann: Tvému bratru já dal se co man: der Stolze schlug mich aus; 49A pyšný odmítl mě; trügst du, wie er, mir Übermut, pohrdneš svévolně i ty, bot' ich mich dir zum Bund? nabízím-li ti svaz? (Gutrune trifft unwillkürlich auf Hagens Blick. Sie neigt demütig das Haupt, und mit einer Gebärde, als fühle sie sich seiner nicht wert, verl äßt sie schwankenden Schrittes wieder die Halle) 50C (Gutrune naráží na Hagenův pohled. Zaklání hlavu s posun kern, jakoby toho nebyla hodna a rozhodným krokem opět opouští halu) SIEGFRIED (von Hagen und Gunther aufmerksam beobachtet, blickt ihr, wie festgezaubert, nach; dann, ohne sich umzuwenden, fragt er): (bedlivě pozorován Hagenem i Guntherem, sleduje ji jako okouzlen; ptá se) Hast du, Gunther, ein Weib? 18B Ty máš, Gunthere choť? GUNTHER Nicht freit' ich noch, Ne, volný jsem und einer Frau soll ich mich schwerlich freun! a jednu z žen těžko mi je míti! Auf eine setzt' ich den Sinn, 29A Po jedné toužím vždy já, die kein Rat mir je gewinnt. 13B 49A ji však nemohu získat. SIEGFRIED (wendet sich lebhaft zu Gunther) (obrací se živě ke Guntherovi) Was war' dir versagt, steh' ich zu dir? 46C Co nesmíš ty, zmůžeme spolu? GUNTHER Auf Felsen hoch ihr Sitz - 36D Ve skály výšce dlí - SIEGFRIED (mit verwunderungsvoller Hast einfallend) (s udivujícím chvatem přichází na nápad) "Auf Felsen hoch ihr Sitz;" 36D "Ve skály výšce dlí;" 22 GUNTHER ein Feuer umbrennt den Saal - 36D kol ní všude oheň vzplál - SIEGFRIED "ein Feuer umbrennt den Saal"... ? 36D "kol ní všude oheň vzplál"...? GUNTHER Nur wer durch das Feuer bricht - Jen kdo projde ohněm tím - SIEGFRIED (mit der heftigsten Anstrengung, um eine Erinnerung festzuhalten) 43B (s velkým úsilím, ponořen v myšlenkách) "Nur wer durch das Feuer bricht"... ? "Jen kdo projde ohněm tím"...? GUNTHER - darf Brünnhildes Freier sein. - smí Brünnhildy milým být. (Siegfried drückt durch eine Gebärde aus, daß bei Nennung von Brü nnhildes Namen die Erinnerung ihm vollends ganz schwindet) 49C (Siegfried projevuje posunkem, že při vyslovení Brünnhildina jména jeho myšlenky zcela mizí) GUNTHER Nun darf ich den Fels nicht erklimmen; Já nesmím se na skály šplhat; das Feuer verglimmt mir nie! mně oheň neustoupí! SIEGFRIED (kommt aus einem traumartigen Zustand zu sich und wendet sich mit übermü tiger Lustigkeit zu Gunther) (ze snivého zamyšlení přichází k sobě a obrací se s bujnou veselostí na Gunthera) Ich - fürchte kein Feuer, 11 Já - z ohně strach nemám, für dich frei ich die Frau; tu ženu ti získám; denn dein Mann bin ich, když tvůj muž jsem já, und mein Mut ist dein, a síla má tvou, gewinn' ich mir Gutrun' zum Weib. dobudu si Gutrun co choť. 23 GUNTHER Gutrune gönn' ich dir gerne. 50C Gutrunu dopřeju ti rád. SIEGFRIED Brünnhilde bring' ich dir. 29A Brünnhildu získám ti. GUNTHER Wie willst du sie täuschen? Jak oklamat ji chceš? SIEGFRIED Durch des Tarnhelms Trug 49A Skrz té helmy klam tausch' ich mir deine Gestalt. změním se v podobu tvou. GUNTHER So stelle Eide zum Schwur! Hotov se k přísaze teď! SIEGFRIED Blut-Brüderschaft schwöre ein Eid! 18B 7B Pokrevní svaz ztvrdí teď slib! (Hagen füllt ein Trinkhorn mit frischem Wein; dieses hält er dann Siegfried und Gunther hin, welche sich mit ihren Schwertern die Arme ritzen und diese eine kurze Zeit über die Öffnung des Trinkhornes halten) (Hagen plní roh čerstvým vínem; podává jej Siegfriedovi a Guntherovi, kteří si svými meči nařízli paže a tyto krátce podrželi nad číší) 11 37C 50A 49A 7B (Siegfried und Gunther legen zwei ihrer Finger auf das Horn, welches Hagen fortwährend in ihrer Mitte hält) (Siegfried a Gunther kladou dva prsty na roh, který drží Hägen mezi nimi) SIEGFRIED Blühenden Lebens labendes Blut Života květy sílící krev träufelt' ich in den Trank. 11 do nápoje kapu. GUNTHER Bruder-brünstig mutig gemischt, V pevné bratrství zamíchána, blüh' im Trank unser Blut. 49A 7B kveť v číši naše krev. BEIDE 24 Treue trink' ich dem Freund. Froh und frei entblühe dem Bund, Blut-Brüderschaft heut'! Věrně připíjím ti. Svobodný vzkvétej náš svaz, krve bratrství! GUNTHER Bricht ein Bruder den Bund, S bratrem svazek mě spjal, SIEGFRIED Trügt den Treuen der Freund, Přítel věrnost teď dal, BEIDE Was in Tropfen heut' hold wir tranken, Co my v kapkách dnes rádi pili, in Strahlen ström' es dahin, v paprscích přináší proud, fromme Sühne dem Freund! s přítelem zbožný mír! GUNTHER (trinkt und reicht das Horn Siegfried) (pije dává roh Siegfriedovi) So - biet' ich den Bund. Tak - nabízím svaz. SIEGFRIED So - trink' ich dir Treu'! Tak - na věrnost teď! (Er trinkt und hält das geleerte Trinkhorn Hagen hin. Hagen zerschlägt mit seinem Schwerte das Horn in zwei Stücke. Siegfried und Gunther reichen sich die Hände) 49B (Pije a podává vyprázdněný roh Hagenovi. Ten jej rozbíjí mečem na dva kusy. Siegfried a Gunther si podávají ruce) SIEGFRIED (betrachtet Hagen, welcher während des Schwures hinter ihm gestanden) (pozoruje Hagena, který během přísahy stál za ním) Was nahmst du am Eide nicht teil? 50C Co, přísahy nezúčastníš se? HAGEN Mein Blut verdürb' euch den Trank; Má krev by to zhatila; nicht fließt mir's echt und edel wie euch; 13A není pravá, jak vaše vzácná; 25 störrisch und kalt stockt's in mir; 6B divá, chladná ve mně je; nicht will's die Wange mir röten. 13A nechce se mi v tváři se rdít. Drum bleibt ich fern vom feurigen Bund. 49A Vzdálím se já před vaším svazkem. GUNTHER (k Siegfriedovi) 29A Sám je, nešťastný muž! SIEGFRIED (hängt sich den Schild wieder über) (opět si zavěšuje štít) Frisch auf die Fahrt! Na cestu již! Dort liegt mein Schiff; 29A Tarn je můj člun; schnell führt es zum Felsen. ke skále doveze nás. (Er tritt näher zu Gunther und bedeutet diesen) {jde blíže ke Guntherovi a naznačuje mu) Eine Nacht am Ufer harrst du im Nachen; 14 Jednu noc na břehu na lodi vyčkáš; die Frau fährst du dann heim. 11 choť si přivezeš pak. (Er wendet sich zum Fortgehen und winkt Gunther, ihm zu folgen) (obrací se k odchodu a vedouc Gunthera se vzdalují) GUNTHER Rastest du nicht zuvor? Neodpočineš si? SIEGFRIED Um die Rückkehr ist mir's jach! Při zpáteční cestě až! (Er geht zum Ufer, um das Schiff loszubinden) (Jde ke břehu a odvazuje člun) GUNTHER Du, Hagen, bewache die Halle! Ty, Hagene, opatruj mi halu! (Er folgt Siegfried zum Ufer. - Während Siegfried und Gunther, nachdem sie ihre Waffen darin niedergelegt, im Schiff das Segel aufstecken und alles zur Abfahrt bereit machen, nimmt Hagen seinen Speer und Schild) 49A 29A 11 (Následuje Siegfrieda ke břehu. - Během toho, co si oba pokládají zbraně do člunu, zvedají plachtu a činí přípravy k odjezdu, bere Hägen svůj oštěp a štít) (zu Siegfried) Laß den unfrohen Mann! 26 (Gutrune erscheint an der Tür ihres Gemachs, als soeben Siegfried das Schiff abstößt, welches sogleich der Mitte des Stromes zutreibt) (Gutrune hledí ode dveří svého pokoje, jak Siegfried odráží člun, který hned míří doprostřed proudu) GUTRUNE Wohin eilen die Schnellen? Kam spěchají ti rychlí? HAGEN (während er sich gemächlich mit Schild und Speer vor der Halle niedersetzt) (usazuje se mezitím s kopím a štítem před halu) Zu Schiff - Brünnhild' zu frein. 29A Na loď - Brünnhildu mit. GUTRUNE Siegfried? Siegfried? HAGEN Sieh', wie's ihn treibt, Hleď, jak pílí, zum Weib dich zu gewinnen! tebe za ženu získat! GUTRUNE Siegfried - mein! 50C Siegfried - můj! (Sie geht, lebhaft erregt, in ihr Gemach zurück) (Jde zpět do své komnaty) (Siegfried hat das Ruder erfaßt und treibt jetzt mit dessen Schlägen den Nachen stromabwärts, so daß dieser bald gänzlich außer Gesicht kommt) (Siegfried uchopil veslo a pluje s kocábkou proudem, takže brzy mizí zcela z dohledu) HÄGEN 18A (sitzt mit dem Rücken an den Pfosten der Halle gelehnt, bewegungslos) (sedí opřen zády o veřeje haly, bez hnutí) 18A 49A 37A 4 13B Hier sitz' ich zur Wacht, wahre den Hof, Zde na stráži jsem, střežím tu dvůr, wehre die Halle dem Feind. bráním zde halu já sám. Gibichs Sohne wehet der Wind, Gibichů syn větrem je hnán, 27 auf Werben fährt er dahin. 49A 37A 18A vydal se na námluvy. Ihm führt das Steuer ein starker Held, 33 kormidlo řídí pln síly rek, Gefahr ihm will er bestehn: 4 13B před zlem chce ochránit jej: Die eigne Braut ihm bringt er zum Rhein; 29A Nevěstu svou přivede k Rýnu; mir aber bringt er - den Ring! 49C mně však přinese - prsten! Ihr freien Söhne, frohe Gesellen, 49A 12 Svobodní hoši, druhové šťastní, segelt nur lustig dahin! plujte jen vesele tam! Dünkt er euch niedrig, ihr dient ihm doch, 7A Zdá se vám nízký, přec sloužíte, des Niblungen Sohn. 5 Niblungů synu. (Ein Teppich, welcher dem Vordergrunde zu die Halle einfaßte, schlägt zusammen und schließt die Bühne vor dem Zuschauer ab. Nachdem während eines kurzen Orchester-Zwischenspieles der Schauplatz verwandelt ist, wird der Teppich gänzlich aufgezogen) 4 13B 18A 49A (Koberec, kterým bylo popředí síně zahaleno, skládá dohromady a uzavírá tak scénu před diváky) ORCHESTRZWISCHENSPIEL ORCHESTRÁLNÍ MEZIHRA 6B 37A 33 7B 48B DRITTE SZENE TŘETÍ SCÉNA Die Felsenhöhle (wie im Vorspiel) Skalní výšina (jako v předehře) (Brünnhilde sitzt am Eingange des Steingemaches, in stummen Sinnen Siegfrieds Ring betrachtend; von wonniger Erinnerung überwältigt, bedeckt sie ihn mit Küssen. Ferner Donner läßt sich vernehmen, sie blickt auf und lauscht. Dann wendet sie sich wieder zu dem Ring. Ein feuriger Blitz. Sie lauscht von neuem und späht nach der Ferne, von woher eine finstre Gewitterwolke dem Felsensaume zuzieht) 49C 47B {Brünnhilda sedí při vchodu do kamenného obydlí, ponořena v myšlenkách nad Siegfriedovým prstenem; v příjemných vzpomínkách jej líbá. Vzdálený hrom ji vyruší, dívá se a naslouchá. Pak ser opět obrací k prstenu. Ohnivý záblesk. Naslouchá znovu a a pátrá v dáli, odkud přicházejí temné bouřkové mraky) BRÜNNHILDE Altgewohntes Geräusch 29A raunt meinem Ohr die Ferne. Ein Luftroß jagt im Laufe daher; 29C auf der Wolke fährt es wetternd zum Fels. Wer fand mich Einsame auf? Podivný to šumot zní zdáli mému sluchu. Větrný oř v běhu cválá sem; po oblacích jede mé skále vstříc. Kdo našel samotnou mě? 28 WALTRAUTES STIMME (aus der Ferne) (z dáli) Brünnhilde! Schwester! Schläfst oder wachst du? 29B Brünnhildo! Sestro! Spíš tu nebo bdíš? BRUNNHILDE (fährt vom Sitze auf) 29B,C Waltrautes Ruf, so wonnig mir kund! (in die Szene rufend) Kommst du, Schwester? Schwingst dich kühn zu mir her? (Sie eilt nach dem Felsrande) Dort im Tann - dir noch vertraut - steige vom Roß und stell' den Renner zur Rast! (vstává ze sedala) Waltrauty hlas, tak mile mi znám! (volajíc do scény) Jdeš sem, sestro? Máváš mi směle sem? (Spěchá na okraj skály) U jedle tam - známé ti dost -z koně sestup a přej mu běžci klid! (Sie stürmt in den Tann, von wo ein starkes Geräusch, gleich einem Gewitterschlage, sich vernehmen läßt. Dann kommt sie in heftiger Bewegung mit Waltraute zurück; sie bleibt freudig erregt, ohne Waltrautes ängstliche Scheu zu beachten) (Spěchá do lesa, odkud přichází silný hluk, podobný úderům hromu a naslouchá. Pak přichází s Waltrautou zpět; zůstává přátelsky rozrušena, nepozorujíc Waltrautinu starostlivou plachost) Kommst du zu mir? Bist du so kühn, magst ohne Grauen Brünnhild' bieten den Gruß? Einzig dir nur galt meine Eil'! Ty jdeš za mnou? Jsi smělá tak, že bez obav chceš Brůnnhildě pozdrav dát? WALTRAUTE Vždyť tobě jen platil můj spěch! BRUNNHILDE (in höchster freudiger Aufgeregtheit) (v nejvyšším přátelském rozpoložení) 29 So wagtest du, Brünnhild' zulieb, Walvaters Bann zu brechen? Oder wie - o sag' - war' wider mich Wotans Sinn erweicht? Als dem Gott entgegen Siegmund ich schützte, fehlend - ich weiß es - erfüllt' ich doch seinen Wunsch. Daß sein Zorn sich verzogen, Ty jdeš, Brůnnhildě milé, otcovo pouto zlomit? Nebo snad - pověz -obměkčena Wotana mysl? Proti boha přání jsem s Siegmundem šla, chybujíc - vím to -přesto on toho si přál. Že zmírnil se jeho hněv, vím já též; weiß ich auch; denn verschloß er mich gleich in Schlaf, když sepnul mě ve spánek hned, fesselt' er mich auf den Fels, ke skále připoutal mě, wies er dem Mann mich zur Magd, dal mě co služku muži, der am Weg mich fand' und erweckt', 35 který mě najde a vzbudí, meiner bangen Bitte doch gab er Gunst: mým prosbám zoufalým přízeň však přál: mit zehrendem Feuer umzog er den Fels, 29A když sžíravým ohněm obestřek skálu, dem Zagen zu wehren den Weg. So zur Seligsten schuf mich die Strafe: 35 der herrlichste Held gewann mich zum Weib! 29A In seiner Liebe leucht' und lach' ich heut' auf. čímž zbabělci uzavřel vstup. Tak k blaženosti stvořil mi on trest: nejslavnější rek získal mě co choť! Tak ve své lásce zářím, směj i se dnes. (Sie umarmt Waltraute unter stürmischen Freudenbezeigungen, welche diese mit scheuer Ungeduld abzuwehren sucht) (Objímá Waltrautu, která s plachou netrpělivostí hledá únik) Lockte dich, Schwester, mein Los? Láká tě, sestro, můj los? An meiner Wonne willst du dich weiden, Na mojí slasti pasti se můžeš, teilen, was mich betraf? sděl, co týká se mě? WALTRAUTE (heftig) Teilen den Taumel, der dich Törin erfaßt? Ein andres bewog mich in Angst, zu brechen Wotans Gebot. (prudce) Schvalovat závrať, jež tě blázne jala? Zcela jiný nutí mne strach, rušit Wotanův příkaz. (Brünnhilde gewahrt hier erst mit Befremdung die wildaufgeregte Stimmung Waltrautes) (Brünnhilda hledí na Waltrautu s udiveným výrazem) BRÜNNHILDE Angst und Furcht fesseln dich Arme? Bázeň a strach poutá ti paže? So verzieh der Strenge noch nicht? Tak nepominula přísnost? Du zagst vor des Strafenden Zorn? Váháš před mstitele hněvem? 30 WALTRAUTE (düster) (temně) Dürft' ich ihn fürchten, Nebála bych se, meiner Angst fand' ich ein End'! 7C můj strach pochází z konce! BRÜNNHILDE Staunend versteh' ich dich nicht! Žasnouc ti nerozumím! WALTRAUTE Wehre der Wallung: Úžasu chraň se: achtsam höre mich an! naslouchej bedlivě: Nach Walhall wieder Do Walhally opět drängt mich die Angst, žene mě strach, die von Walhall hierher mich trieb. jež mě sem od Walhally veď. BRÜNNHILDE (erschrocken) (poděšena) Was ist's mit den ewigen Göttern? Co by mělo se dít s věčným božstvem? WALTRAUTE Höre mit Sinn, was ich dir sage! 7C Poslouchej dobře, co ti říkám! Seit er von dir geschieden, Co se s tebou rozloučil, zur Schlacht nicht mehr schickte uns Wotan; do bitvy víc neslal nás Wotan; irr und ratlos ritten wir ängstlich zu Heer; 29A zmateně jen jezdíme strachy k vojsku; Walhalls mutige Helden mied Walvater. 31 Walhally mužných reků straní se on. Einsam zu Roß, ohne Ruh' noch Rast, Na koni sám bez odpočinku, durchschweift er als Wandrer die Welt. co poutník projel celý svět. Jüngst kehrte er heim; 7A Vrátil se domů; in der Hand hielt er seines Speeres Splitter: v ruce držel jen svého kopí trosky: die hatte ein Held ihm geschlagen. 7A,B v boji mu zlomil je jeden rek. Mit stummem Wink Walhalls Edle S němým gestem Walhally skvost wies er zum Forst, die Weltesche zu fällen. kázal k lesu světový jasan srazit. Des Stammes Scheite hieß er sie schichten Polena z kmene poručil stavět zu ragendem Häuf rings um der Seligen Saal, v čnějící haldu v níž skryt ten slavný 7A sál. Der Götter Rat ließ er berufen; Radu bohů povolat nechal; den Hochsitz nahm heilig er ein: nejvýše si místo sám vzal: ihm zu Seiten hieß po stranách svých er die Bangen sich setzen, nechává tesknivé sednout, in Ring und Reih' die Hall' erfüllen die Helden, dokola teď od reků plná je hala. So sitzt er, sagt kein Wort, 32A Sedí jen, slova prost, auf hehrem Sitze stumm und ernst, na svatém stolci důstojně, des Speeres Splitter fest in der Faust; jen zlomky kopí pevně v ruce; 31 Holdas Äpfel rührt er nicht an. "IOC Staunen und Bangen binden starr die Götter. Seine Raben beide sandt' er auf Reise: 4 kehrten die einst mit guter Kunde zurück, dann noch einmal - zum letztenmal - 3B lächelte ewig der Gott. Seine Knie umwindend, liegen wir Walküren; blind bleibt er den flehenden Blicken; 7C uns alle verzehrt Zagen und endlose Angst. An seine Brust preßt' ich mich weinend: 7C da brach sich sein Blick -er gedachte, Brünnhilde, dein'! Tief seufzt' er auf, schloß das Auge, und wie im Traume raunt' er das Wort: "Des tiefen Rheines Töchtern gäbe den Ring sie wieder zurück, von des Fluches Last erlöst war' Gott und Welt!" 18B 3B Da sann ich nach: von seiner Seite 7C 51B durch stumme Reihen stahl ich mich fort; in heimlicher Hast bestieg ich mein Roß und ritt im Sturme zu dir. 29A Dich, o Schwester, beschwör' ich nun: was du vermagst, vollend' es dein Mut! Ende der Ewigen Qual! 7C 36B 3B 12 7A Holdy jablek nedotkne se. 7A Užaslí,teskní,strnuli bohové. Své oba havrany na cestu vyslal: přišli jednou mu s dobrou zvěstí nazpět, pak jedenkrát - už naposled - zasmál se věčný ten bůh. U kolenou jeho my, ležíme valkýry; slepý je k prosebným pohledům; nás všechny polil věčný jen bez konce strach. Na jeho hruď tlačím se plačíc: tu sklopil svůj zrak - on v mysli měl, Brůnnhildo, tě! Teskně vzdychl, zavřel oči, a jako ve snu pronesl jen: "Do hloubi Rýna dcerám až vrátí se prsten zase zpět, od kletby tíže spasen buď bůh i svět!" Já rozhodla: od jeho boku skrz němé řady odešla jsem; a v tajném chvatu pobídnut můj oř já jela v cvalu k tobě. Tebe, setro, zapřísahám: co jen zmůžeš, s odvahou ty čiň! Ukonči věčných muka! (Sie hat sich vor Brünnhilde niedergeworfen) (Padá před Brünnhildou na zem) BRÜNNHILDE (ruhig) Welch' banger Träume Mären meldest du Traurige mir! 7A Der Götter heiligem Himmelsnebel bin ich Törin enttaucht: nicht faß ich, was ich erfahre. Wirr und wüst scheint mir dein Sinn; 51B in deinem Aug' - so übermüde - glänzt flackernde Glut. 51B Mit blasser Wange, du bleiche Schwester, was willst du Wilde von mir? (tiše) Jak teskně smutné zvěsti přinášíš nešťastná mně! Bohů svatou mlhou nadoblačnou blázen zklamána jsem: nechápu nic, co zvídám teď. Zmatená zdá se tvá řeč; a v oku tvém - tak unaveném - plane plachý svit. S sinalou tváří, ty bledá sestro, co divá ode mne chceš? WALTRAUTE (heftig) (prudce) 32 An deiner Hand, der Ring, er ist's; - hör' meinen Rat: für Wotan wirf ihn von dir! Den Ring? - Von mir? 6B Na ruce tvé, prsten, skví se; - mou radu slyš: pro Wotana opusť jej! BRUNNHILDE Prsten? Dát pryč? WALTRAUTE Den Rheintöchtern gib ihn zurück! Dcerám Rýna vrať ho zas zpět! BRÜNNHILDE Den Rheintöchtern - ich - den Ring? Siegfrieds Liebespfand? Bist du von Sinnen? Dcerám Rýna - já - prsten? 6B Od Siegfrieda dar? Jsi bez rozumu? WALTRAUTE Hör' mich! Hör' meine Angst! Der Welt Unheil haftet sicher an ihm. Wirf ihn von dir, fort in die Welle! Walhalls Elend zu enden, den verfluchten wirf in die Flut! Slyš mne! Slyš i můj strach! 13B Světa strasti vězí jistě jen v něm. Odvrhni ho, pryč s ním do hlubin! Walhally skončí se žal, vrhni ten prokletý do vln! BRUNNHILDE Ha! Weißt du, was er mir ist? Wie kannst du's fassen, fühllose Maid! Mehr als Walhalls Wonne, mehr als der Ewigen Ruhm ist mir der Ring: ein Blick auf sein helles Gold, ein Blitz aus dem hehren Glanz gilt mir werter als aller Götter ewig währendes Glück! Denn selig aus ihm leuchtet mir Siegfrieds Liebe: Siegfrieds Liebe! 0 ließ' sich die Wonne dir sagen! Sie - wahrt mir der Reif. Geh' hin zu der Götter heiligem Rat! Von meinem Ringe raune ihnen zu: die Liebe ließe ich nie, mir nähmen nie sie die Liebe, stürzt' auch in Trümmern Walhalls strahlende Pracht! 6B 44 44 48B 51B 6A 7A Ha! Víš ty, čím on mi je? Co můžeš chápat, ty děvo zlá! Víc než Walhally slast, víc než věčných sláva je mi prsten: pohled na ten světlý kov, vznešeného lesku jas platí mi víc nežli všech bohů věčně plynoucí klid! Vždyť blaženě z něj září Siegfrieda láska: Siegfried můj je! o nech si o té slasti říci! V ní - chrání mne skvost. Jdi zpět do té bohů svaté rady! O prstenu mém tam vyprávěj jim: lásky nevzdám se nikdy, lásku nikdy nedám si vzít, ať strhnu v trosky Walhally jasnou zář! WALTRAUTE 33 Dies deine Treue? 18B To je tvá věrnost? So in Trauer Tak ty v smutku entlassest du lieblos die Schwester? bez lásky ponecháš svou sestru? BRÜNNHILDE Schwinge dich fort! Mávej mi už! Fliege zu Roß! Ke koni spěš! Den Ring entführst du mir nicht! Prsten já nedám ti všanc! WALTRAUTE Wehe! Wehe! Běda! Běda! Weh' dir, Schwester! Běda, sestro! Walhalls Göttern weh'! 4 Běda bohům všem! (Sie stürzt fort. Bald erhebt sich unter Sturm eine Gewitterwolke aus dem Tann) 29A (Odchází. Záhy se z lesa zvedají bouřkové mraky) BRÜNNHILDE (während sie der davonjagenden, hell erleuchteten Gewitterwolke, die sich bald gänzlich in der Ferne verliert, nachblickt) (během toho, co se mračna honí a brzy zůstanou v dáli, zahledí se) Blitzend Gewölk, 29A Třpytné mraky, vom Wind getragen, hnané sem větrem, stürme dahin: odežeň pryč: zu mir nie steure mehr her! ke mně je neposílej! (Es ist Abend geworden. Aus der Tiefe leuchtet der Feuerschein allmä hlich heller auf. Brünnhilde blickt ruhig in die Landschaft hinaus) {Nastal večer. Z hloubi září svit ohně. Brünnhilda tiše hledí do krajiny) Abendlich Dämmern deckt den Himmel; 36D Večerní soumrak kryje nebe; heller leuchtet die hütende Lohe herauf, jasný září ochranný oplamen ke mně sem. (Der Feuerschein nähert sich aus der Tiefe. Immer glühendere Flammenzungen lecken über den Felsensraum auf) {Svit ohně se z hloubi blíží. Stále jasnější ohnivé jazyky olizují skalní prostor) Was leckt so wütend 11 Co tlačí prudce die lodernde Welle zum Wall? planoucí vlny ku hrázi? Zur Felsenspitze wälzt sich der feurige Schwall. Ke špici skály žene se ohnivý val. 34 (Man hört aus der Tiefe Siegfrieds Hornruf nahen. Brünnhilde lauscht und fährt entzückt auf) 33 {Tu uslyší z hloubi blížit se Siegfriedův roh. Naslouchá a nadšeně vybíhá) Siegfried! Siegfried zurück? 36D 37A Siegfried! Siegfried je zpět? Seinen Ruf sendet er her! Svůj pozdrav posílá sem! Auf! - Auf! Ihm entgegen! Hned! - Hned! Naproti jdu! In meines Gottes Arm! 36D 33 Na moji božskou hruď! (Sie eilt in höchstem Entzücken dem Felsrande zu. Feuerflammen schlagen herauf: aus ihnen springt Siegfried auf einen hochragenden Felsstein empor, worauf die Flammen sogleich wieder zurückweichen und abermals nur aus der Tiefe heraufleuchten. Siegfried, auf dem Haupte den Tarnhelm, der ihm bis zur Hälfte das Gesicht verdeckt und nur die Augen freiläßt, erscheint in Gunthers Gestalt) 49A {Spěchá v nejvyšším nadšení na okraj skály. Ohnivé plameny se zvedají. Z nich vyskakuje Siegfried na vysoko položený kámen, odkud se hned plameny odvracejí a vybleskují jen z hloubi. Siegfried, na hlavě Tamhelm, který mu zpola zakrývá obličej a jen oči nechává volné, zjevuje se v Guntherově podobě) BRÜNNHILDE (voll Entsetzen zurückweichend) (plna úžasu couvá) Verrat! Werdrang zu mir? 14 Zrada! Kdo přichází? (Sie flieht bis in den Vordergrund und heftet von da aus in sprachlosem Erstaunen ihren Blick auf Siegfried) {Jde do popředí a v němém úžasu hledí na Siegfrieda) SIEGFRIED (im Hintergrunde auf dem Steine verweilend, betrachtet sie lange, regungslos auf seinen Schild gelehnt; dann redet er sie mit verstellter - tieferer - Stimme an) (v pozadí meškajíc na kameni, dlouho přemýšlí, bez pohnutí hledí na svůj štít; pak promluví změněným, hlubokým hlasem) Brünnhild'! Ein Freier kam, 14 49C 50A Brunnhilď! Zde ženich sám, den dein Feuer nicht geschreckt. jež před ohněm nemá strach. Dich werb' ich nun zum Weib: Tě odvedu co choť: du folge willig mir! následuj ihned mě! BRÜNNHILDE 35 (heftig zitternd) (třesouc se) Wer ist der Mann, 14 der das vermochte, was dem Stärksten nur bestimmt? (unverändert wie zuvor) Ein Heide, der dich zähmt, bezwingt Gewalt dich nur. (von Grausen erfaßt) Ein Unhold schwang sich auf jenen Stein! Ein Aar kam geflogen, mich zu zerfleischen! Wer bist du, Schrecklicher? 14 (Langes Schweigen) Stammst du von Menschen? 49C Kommst du von Hellas nächtlichem Heer? Kdo je ten muž, jenž činit chtěl by, co jednomu přáno jen? Zloduch přišel na kámen ten! Orel přiletěl sem, by rozsápal mě! Kdo jsi ty, strašlivče? (Dlouhé mlčení) Patříš ty k lidem? Jdeš sem od nebes či nočních vojsk? SIEGFRIED (stejně jako předtím) Rek ten, jenž zkrotí tě, násilím zmůže to jen. BRÚNNHILDE (jímána hrůzou) SIEGFRIED (wie zuvor, mit etwas bebender Stimme beginnend, alsbald aber wieder sicherer fortfahrend) (jako předtím, začíná trochu chvějícím se hlasem, brzy však opět jistě) Ein Gibichung bin ich, Jen Gibichung jsem já, und Gunther heißt der Held, 50A a Gunther zván je rek, dem, Frau, du folgen sollst. jím vedena máš být. BRUNNHILDE (in Verzweiflung ausbrechend) (propukajíc v zoufalství) Wotan! Ergrimmter, grausamer Gott! Weh'! Nun erseh' ich der Strafe Sinn: 51B zu Hohn und Jammer jagst du mich hin! 4 49A SIEGFRIED Wotan! Sveřepý, zuřivý bůh! Žel! Zahlédla jsem trestu tvář: k posměchu bídě zahnals' mě sem! 14 36 (springt vom Stein herab und tritt näher heran) (sekakuje z kamene a přistupuje blíž) Die Nacht bricht an: Noc blíží se: in diesem Gemach teď v komnatě tvé mußt du dich mir vermählen! 49C musíš mi oddána být! BRÜNNHILDE (indem sie den Finger, an dem sie Siegfrieds Ring trägt, drohend ausstreckt) {vztahuje prst, na němž má Siegfriedův prsten, hrozivě vpřed) Bleib' fern! Fürchte dies Zeichen! 6B Zůstaň! Znamení se střež! Zur Schande zwingst du mich nicht, 4 K hanbě mne nepřinutíš, solang' der Ring mich beschützt. dokud mě prsten chrání. SIEGFRIED Mannesrecht gebe er Gunther, 49A Muže právem patří Günthern, durch den Ring sei ihm vermählt! skrz prsten ty jeho buď! BRÜNNHILDE Zurück, du Räuber! Frevelnder Dieb! Erfreche dich nicht, mir zu nahn! Stärker als Stahl macht mich der Ring: nie - raubst du ihn mir! Zpátky, lupiči! 6B Zloději Istný! 13B Opovaž se jít ke mně blíž! Tvrdší než kov činí mě skvost: nedám si jej vzít! SIEGFRIED Von dir ihn zu lösen, 18B Od tebe si ho vzít, lehrst du mich nun! nutíš mne teď! (Er dringt auf sie ein; sie ringen miteinander. Brünnhilde windet sich los, flieht und wendet sich um, wie zur Wehr. Siegfried greift sie von neuem an. Sie flieht, er erreicht sie. Beide ringen heftig miteinander. Er faßt sie bei der Hand und entzieht ihrem Finger den Ring. Sie schreit heftig auf. Als sie wie zerbrochen in seinen Armen niedersinkt, streift ihr Blick bewußtlos die Augen Siegfrieds) 4 29A 18B 49A 47B 48B 14 (Vrhá se na ni; zápasí spolu. Brünnhilda se staví a uhýbá jako v bitvě. Siegfried ji znovu uchopí. Serve jí prsten z ruky. Ona se hněvem bez sebe dívá Siegfriedovi do očí) SIEGFRIED (läßt die Machtlose auf die Steinbank vor dem Felsengemach 37 niedergleiten) (nechává bezmocnou ležet před skalním obydlím) Jetzt bist du mein, 49C Nyní jsi má, Brünnhilde, Gunthers Braut. - Brünnhilda, Gunthera choť. - Gönne mir nun dein Gemach! 18A 48B Příbytek svůj mi teď přej! BRÜNNHILDE (starrt ohnmächtig vor sich hin, matt) (Bezvládně strnulá hledí před sebe) 49A 51B 18A Was könntest du wehren, elendes Weib! Jak můžeš se bránit, slabá ženo! (Siegfried treibt sie mit einer gebietenden Bewegung an. Zitternd und wankenden Schrittes geht sie in das Gemach) (Siegfried ji zvedá. Třesouc se jde vrávoravými kroky do příbytku) SIEGFRIED (das Schwert ziehend, mit seiner natürlichen Stimme) (tasíc meč, svým přirozeným hlasem) Nun, Notung, zeuge du, 22 7B daß ich in Züchten warb. Die Treue wahrend dem Bruder, 50A 22 trenne mich von seiner Braut! (Erfolgt Brünnhilde) (Der Vorhang fällt) Teď, Notung, svědkem buď, že v ctnosti najat jsem. pro věrnost jíž mám já k bratru, před jeho ženou mě chraň! (Následuje Brůnnhildu) (Opona padá) ZWEITER AUFZUG DRUHÉ DĚJSTVÍ Uferraum vor der Halle der Gibichungen: rechts der offene Eingang zur Halle; links das Rheinufer; von diesem aus erhebt sich eine durch verschiedene Bergpfade gespaltene, felsige Anhöhe quer über die Bühne, nach rechts dem Hintergrunde zu aufsteigend. Dort sieht man einen der Fricka errichteten Weihstein, welchem höher hinauf ein größerer für Wotan, sowie seitwärts ein gleicher dem Donner geweihter entspricht. Es ist Nacht. 18A 49A 4 Prostor na břehu 38 před halou Gibichungů: vpravo otevřený vchod do haly; vlevo břeh Rýna; od něhož se přes různé horské pěšiny vypíná skalnaté návrší šikmo přes scénu do pravá. Tam je vidět Frickou zřízený posvátný kámen, po straně hromem rozeklaný. Je noc. VORSPIEL UND ERSTE SZENE PŘEDEHRA A PRVNÍ SCÉNA (Hagen, den Speer im Arm, den Schild zur Seite, sitzt schlafend an einen Pfosten der Halle gelehnt. Der Mond wirft plötzlich ein grelles Licht auf ihn und seine nächste Umgebung; man gewahrt Alberich vor Hagen kauernd, die Arme auf dessen Knie gelehnt) (Hagen, kopí v náručí, štít po straně, sedí spíc opřen o veřeje haly. Měsíc náhle vrhne ostrý svit na něj i na jeho blízké okolí; před Hagenem se krčí Alberich, paží opřen o jeho kolena) 6B ALBERICH (leise) Schläfst du, Hagen, mein Sohn? Du schläfst und hörst mich nicht, den Ruh' und Schlaf verriet? (tiše) 18A Spí teď, Hagen, můj syn? Ty spíš a neslyšíš, kdo ruší klid a mír? HÄGEN (leise, ohne sich zu rühren, so daß er immerfort zu schlafen scheint, obwohl er die Augen offen hat) (tiše, aniž se pohne, takže se zdá, jakoby spal, ačkoliv má otevřené oči) Ich höre dich, schlimmer Albe: was hast du meinem Schlaf zu sagen? 4 Já slyším tě, ty zlý Albe: co chtěl bys mému spánku říci? ALBERICH Gemahnt sei der Macht, der du gebietest, bist du so mutig, wie die Mutter dich mir gebar! 6B 12 HAGEN Vzpomeň si na moc, jíž jsi vždy žádal, jsi tak statečný, jak mi tě zrodila matka! (immer wie zuvor) Gab mir die Mutter Mut, 18A nicht mag ich ihr doch danken, daß deiner List sie erlag: frühalt, fahl und bleich, hass' ich die Frohen, freue mich nie! 12 (stále jako předtím) Statečnost mám od ní, netřeba pro tebe dík, když tvá ji zabila lest: Sinalý, bledý, nešťasten, k jiným nenávist mám! 39 ALBERICH (wie zuvor) (jako předtím) Hagen, mein Sohn! Hasse die Frohen! 18A Mich Lustfreien, Leidbelasteten liebst du so, wie du sollst! Bist du kräftig, kühn und klug: 18A 6B die wir bekämpfen mit nächtigem Krieg, schon gibt ihnen Not unser Neid. Der einst den Ring mir entriß, Wotan, der wütende Räuber, vom eignen Geschlechte ward er geschlagen an den Wälsung verlor er Macht und Gewalt; mit der Götter ganzer Sippe in Angst ersieht er sein Ende. Nicht ihn furcht' ich mehr: 18A fallen muß er mit allen! - Schläfst du, Hagen, mein Sohn? HAGEN Hagen, můj syn! Nenáviď šťastné! Neblahého, žalu plného mě, miluj tak, jak máš! Jsi silný, smělý, chytrý: my zvítězíme v tom nočním boji, již dá všem bídu naše zášť. ten, kdo prsten vzal mi kdys', Wotan, ten zuřivý lupič, : vlastním teď rodem byl on poražen sám: 22 Na Wälsunga přenesl sílu a moc; s celou svou božskou čeledí v bázni na svůj konec hledí. Z něj nemám už strach: se všemi musí padnout! -Spí dál, Hagen, můj syn? (bleibt unverändert wie zuvor) (zůstává ve stejné poloze jako předtím) Der Ewigen Macht, wer erbte sie? 18A Však věčnou tu moc, kdo zdědí ji? ALBERICH Ich - und du! Wir erben die Welt. Já - a ty! My ovládnem svět. Trüg' ich mich nicht in deiner Treu', Nepodvádím věrnost tvoji, teilst du meinen Gram und Grimm. sdílíš mou zlobu i žal. Wotans Speer zerspellte der Wälsung, 22 7B Wotana zbraň přerazil Wälsung, der Fafner, den Wurm, im Kampfe gefällt 42 jímž Fafner, ten drak, byl sklán und kindisch den Reif sich errang. 6B a dětinsky prsten si vzal. Jede Gewalt hat er gewonnen; Veškerou moc si vydobyl on; Walhall und Nibelheim neigen sich ihm. Walhall i Niebelheim klaní se mu. (immer heimlich) An dem furchtlosen Helden erlahmt selbst mein Fluch: denn nicht kennt er des Ringes Wert, zu nichts nützt er die neidlichste Macht. Lachend in liebender Brunst, brennt er lebend dahin. Ihn zu verderben, taugt uns nun einzig! Schläfst du, Hagen, mein Sohn? (stále tajemněji) Na bez bázně reka ochabla kletba: však neznaje prstenu dar, neužije tu zázračnou moc. 37A S úsměvem v lásky žáru, plane životem svým. 49A 12 Jeho zahubit, jen hodí se nám! Spí zas, Hagen, můj syn? HAGEN 40 (wie zuvor) (jako předtím) Zu seinem Verderben dient er mir schon. 18A Ke svojí zhoubě slouží mi již. ALBERICH Den goldnen Ring, Zlatý prsten, den Reif gilt's zu erringen! ten skvost musíme dobýt! Ein weises Weib lebt dem Wälsung zulieb': 35 Moudrá žena pro Wälsunga žijíc: riet es ihm je des Rheines Töchtern, 18A 3A radila mu po dcerách Rýna, die in Wassers Tiefen einst mich betört, jež v hlubinách vod ošálil jsem, zurückzugeben den Ring, 6B navrátit zpět tam ten prsten, verloren ging' mir das Gold, moje ztracené zlato, keine List erlangte es je. Drum, ohne Zögern ziel' auf den Reif! Dich Zaglosen zeugt' ich mir ja, daß wider Helden hart du mir hieltest. Zwar stark nicht genug, den Wurm zu bestehn, - was allein dem Wälsung bestimmt - zu zähem Haß doch erzog ich Hagen, der soll mich nun rächen, den Ring gewinnen dem Wälsung und Wotan zum Hohn! Schwörst du mir's, Hagen, mein Sohn? 18A 42 37C 7A však žádná lest nezmohla to. Tož bez váhání miř na ten skvost! Rozhodného tě zplodil jsem, že proti reku oporou budeš. Síla nestačí, k zabití draka, - to jen Wälsungu určeno - k nenávisti přec mnou zplozen Hagen, který mě pomstít má, zpět získat prsten Wotanu i Wälsungu v truc! Přísahá Hagen, můj syn? (Von hier an bedeckt ein immer finsterer werdender Schatten wieder Alberich. Zugleich beginnt das erste Tagesgrauen) (Od té chvíle pokrývá Albericha stále temnější stín. Současně nastává svítání) HAGEN (immer wie zuvor) Den Ring soll ich haben: harre in Ruh'! 18A (stále jako předtím) Prsten musím získat: zachovej klid! ALBERICH Schwörst du mir's, Hagen, mein Held? 18A Přísahá Hagen, můj rek? HAGEN Mir selbst schwör' ich's; schweige die Sorge! Sám slib si dám; neměj už starost! ALBERICH 41 (wie er allmählich immer mehr dem Blicke entschwindet, wird auch seine Stimme immer unvernehmbarer) 18B (jak pozvolna stále více mizí z pohledu, slábne i jeho hlas) (Alberich ist gänzlich verschwunden. Hagen, der unverändert in seiner Stellung verblieben, blickt regungslos und starren Auges nach dem Rheine hin, auf welchem sich die Morgendämmerung ausbreitet) {Alberich zcela zmizel. Hagen, nezměnivši svou polohu, hledí nehybně ztrnulým pohledem k Rýnu, na němž svítá den) ZWEITE SZENE DRUHÁ SCÉNA (Der Rhein färbt sich immer stärker vom erglühenden Morgenrot. Hagen macht eine zuckende Bewegung. Siegfried tritt plötzlich, dicht am Ufer, hinter einem Busche hervor. Er ist in seiner eignen Gestalt; nur den Tarnhelm hat er noch auf dem Haupte: er zieht ihn jetzt ab und hängt ihn, während er hervorschreitet, in den Gürtel) (Rýn se stále silněji barví ranními červánky. Hagen činí trhavý pohyb. Znenadání přichází Siegfried, zjevujíc se za křovím u břehu. Je ve své vlastní podobě, jen Tamhelm má ještě na hlavě. Sundává jej a věší za opasek) Sei treu, Hagen, mein Sohn! Trauter Heide! - Sei treu! Sei treu! - Treu! 4 Věrný, Hagen, buď syn! Milý reku! - Věrnost! Věrnost! - Mně! 14 SIEGFRIED Hoiho, Hagen! Müder Mann! Siehst du mich kommen? 37A Hojho, Hagen! Smutný muž! Zříš mě přicházet? HAGEN (gemächlich sich erhebend) (zdvihajíc se) Hei, Siegfried? Geschwinder Heide? Wo brausest du her? Haj, Siegfried? Tak rychlý jsi rek? Odkud sem míříš? SIEGFRIED Vom Brünnhildenstein! Dort sog ich den Atem ein, mit dem ich dich rief: so schnell war meine Fahrt! Langsamer folgt mir ein Paar: 11 Od Brünnhildy skal! Tam získal jsem rychlý dech, 11 jímž jsem tě tu stih': 37A tak rychle jsem se hnal! Volněji za mnou jde pár: 42 zu Schiff gelangt das her! lodí blíží se sem! HAGEN So zwangst du Brünnhild'? Wacht Gutrune? (in die Halle rufend) Hoiho, Gutrune! Komm' heraus! Siegfried ist da: was säumst du drin? Brünnhildu ziskal's? SIEGFRIED 50C Bdí Gutrune? HAGEN 11 (volajíc do síně) Hojho, Gutrune! Pojď k nám ven! Siegfried je tu: co meškáš tam? (zur Halle sich wendend) Euch beiden meld' ich, wie ich Brünnhild' band. SIEGFRIED 11 (obracejíc se k hale) Vám dvěma hlásím, jak jsem Brůnnhildu spjal. (Gutrune tritt ihm aus der Halle entgegen) (Gutrune mu vychází z haly naproti) SIEGFRIED Heiß' mich willkommen, Gibichskind! Ein guter Bote bin ich dir. Vítel mě, dítě Gibichů! Dobrým poslem jsem ti teď já. GUTRUNE Freia grüße dich zu aller Frauen Ehre! Freia zdraví tě s veškerou ženskou ctí! SIEGFRIED Frei und hold sei nun mir Frohem: zum Weib gewann ich dich heut'. Milou buď mně šťastnému teď: co choť jsem získal tě dnes. GUTRUNE So folgt Brünnhild' meinem Bruder? Patří Brünnhild mému bratru? SIEGFRIED 43 Leicht ward die Frau ihm gefreit. Lehko získána byla. GUTRUNE Sengte das Feuer ihn nicht? Oheň mu neuškodil? SIEGFRIED Ihn hätť es auch nicht versehrt, Jak by ho sežehnout moh', doch ich durchschritt es für ihn, když kráčel jsem za něj já, da dich ich wollt' erwerben. chtíc tebe za to získat. GUTRUNE Und dich hat es verschont? Však tebe nespálil? SIEGFRIED Mich freute die schwelende Brunst. Mě těší jen planoucí žár. GUTRUNE Hielt Brünnhild' dich für Gunther? 11 Zdál Brünnhilde ses' co Gunther? SIEGFRIED Ihm glich ich auf ein Haar: Stejný byl já navlas: der Tarnhelm wirkte das, to helma pomohla, wie Hagen tüchtig es wies. jak Hagen dobře věděl. HAGEN Dir gab ich guten Rat. 14 Já dobrou radu dal. GUTRUNE So zwangst du das kühne Weib? Tak smělou jsi ženu spjal? SIEGFRIED Sie wich - Gunthers Kraft. 50A Vzal ji - Gunther sám. GUTRUNE Und vermählte sie sich dir? Oddala se ti co choť? SIEGFRIED 44 Ihrem Mann gehorchte Brünnhild'49C Svému choti patří Brünnhild' eine volle bräutliche Nacht. o svatební noci až. GUTRUNE Als ihr Mann doch galtest du? Milencem jsi jí nebyl? SIEGFRIED Bei Gutrune weilte Siegfried. 49B 50C U tebe meškal Siegfried. GUTRUNE Doch zur Seite war ihm Brünnhild'? Však u sebe měl on Brünnhild? SIEGFRIED (auf sein Schwert deutend) Zwischen Ost und West der Nord: so nah - war Brünnhild' ihm fern. 22 (ukazujíc na svůj meč) Jak západ je a východ: tak vzdálen jsem já jí byl. GUTRUNE Wie empfing Gunther sie nun von dir? Jak pfevzaj ji Gunther od tebe pak? 11 49A 7B SIEGFRIED Durch des Feuers verlöschende Lohe, im Frühnebel vom Felsen folgte sie mir zu Tal; dem Strande nah, flugs die Stelle tauschte Gunther mit mir: durch des Geschmeides Tugend wünscht' ich mich schnell hieher. Ein starker Wind nun treibt die Trauten den Rhein herauf: drum rüstet jetzt den Empfang! Siegfried, mächtigster Mann! Wie faßt mich Furcht vor dir! 11 Skrz ohně hasnoucí plameny, za ranní mlhy od skal vedl jsem ji já v dol; poblíž břehu, 14 pojednou tam místo mě Gunther stál: pro svoji skvostnou já ctnost 37A chtěl jsem rychle být zde. Silný vítr přejme těm šťastným na Rýně tam: strojte uvítání jim! GUTRUNE 49C Siegfried, tak mocný muž! Mám teď před tebou strach! HÄGEN 45 (von der Höhe im Hintergrunde den Fluß hinabspähend) (z výše v pozadí u řeky) In der Ferne seh' ich ein Segel. V dáli vidím už plachtu vlát. SIEGFRIED So sagt dem Boten Dank! Ať zní teď poslu dík! GUTRUNE Lasset uns sie hold empfangen, Necháme ji mile přijmout, daß heiter sie und gern hier weile! ať u nás vždy ráda dlí! Du, Hagen, minnig rufe die Mannen Ty, Hagen, rychle svolej teď muže nach Gibichs Hof zur Hochzeit! k svatbě na Gibichů dvůr! Frohe Frauen ruf ich zum Fest: Radostně ženy k svátku volám: der Freudigen folgen sie gern. ty šťastlivce následujte. (Nach der Halle schreitend, wendet sie sich wieder um) (Kráčejíc do haly se opět obrací) Rastest du, schlimmer Held? Kde spočine teď rek? SIEGFRIED Dir zu helfen, ruh' ich aus. U tebe chci spočinout. (Er reicht ihr die Hand und geht mit ihr in die Halle) (Uchopí ji za ruku a jde s ní do haly) DRITTE SZENE TŘETÍ SCÉNA HAGEN (hat einen Felsstein in der Höhe des Hintergrundes erstiegen; dort setzt er, der Landseite zugewendet, sein Stierhorn zum Blasen an) (vystpoupil na skalní útes na výšině v pozadí; tam si sedá, obrácen stranou ke scéně, roh připraven k troubení) Hoiho! Hoihohoho! Ihr Gibichsmannen, machet euch auf! Wehe! Wehe! Waffen! Waffen! Waffen durchs Land! Gute Waffen! Starke Waffen! Scharf zum Streit. Not ist da! Not! Wehe! Wehe! Hoiho! Hoihohoho! Hojho! Hojhohoho! 4 Gibichungové, čiňte se teď! Běda! Běda! Zbraně! Zbraně! Zbraně na zem! Dobré zbraně! 50A Silné zbraně! Bystře v boj. 19A Nouze zde! Zlo!Běda! Běda! 4 Hojho! Hojhohoho! 46 (Hagen bleibt immer in seiner Stellung auf der Anhöhe. Er bläst abermals. Aus verschiedenen Gegenden vom Lande her antworten Heerhörner. Auf den verschiedenen Höhenpfaden stürmen in Hast und Eile gewaffnete Mannen herbei, erst einzelne, dann immer mehrere zusammen, welche sich dann auf dem Uferraum vor der Halle anhäufen) (Hagen zůstává na svém místě na návrší. Znovu duje do rohu. Z různých stran v okolí odpovídají rohy vojska. Z výšin se sem ve spěchu a chvatu blíží ozbrojení muži, stále více se jich shromažďuje na břehu před halou) DIE MANNEN (erst einzelne, dann immer neu hinzukommende) (nejprve jednotliví, pak nově příchozí) Was tost das Horn? Was ruft es zu Heer? Wir kommen mit Wehr, Wir kommen mit Waffen! Hagen! Hagen! Hoiho! Hoiho! Welche Not ist da? Welcher Feind ist nah? Wer gibt uns Streit? Ist Gunther in Not? Wir kommen mit Waffen, mit scharfer Wehr. Hoiho! Ho! Hagen! Co hučí roh? Proč volá sem voj? Se zbraní sem jdem, chceme bránit svou zem! Hagen! Hagen! Hojho! Hojho! Jaká tíž je zde? Který sok jde k nám? S kým bude boj? Má Gunther snad tíž? My se zbraní sem jdem pro ostrý boj. Hojho! Ho! Hagen! HAGEN (immer von der Anhöhe herab) (stále z návrší) Rüstet euch wohl und rastet nicht; Gunther sollt ihr empfahn: ein Weib hat der gefreit. 50A Zbrojte pevně bez oddechu; Gunthra máte vítat: slavně získal si choť. DIE MANNEN Drohet ihm Not? Drängt ihn der Feind? Hrozí mu cos? Nepřítel snad? HAGEN Ein freisliches Weib führet er heim. Přeslavnou ženu vede si k nám. DIE MANNEN Ihm folgen der Magen feindliche Mannen? Pronásledují ho snad nepřátelé? 47 HAGEN Einsam fährt er: keiner folgt. Sám přijíždí: nikdo dál. DIE MANNEN So bestand er die Not? So bestand er den Kampf? Sag' es an! Tak trvá mu nouze? Dál hrozí mu snad boj? Řekni nám! HÄGEN Der Wurmtöter wehrte der Not: Draka vrah střeží jeho krok: Siegfried, der Held, der schuf ihm Heil! Siegfried, ten rek, slávu mu skýt! EIN MANN Was soll ihm das Heer nun noch helfen? Jak má mu vojsko pomoci dál? ZEHN WEITERE Was hilft ihm nun das Heer? Co pomůže mu voj? HAGEN Starke Stiere sollt ihr schlachten; Silné býky nutno zabít; am Weihstein fließe Wotan ihr Blut! Wotanu v oběť dát jejich krev! EIN MANN Was, Hagen, was heißest du uns dann? Co, Hagene řekneš nám však dál? ACHT MANNEN Was heißest du uns dann? Co chceš nám říci dál? VIER WEITERE Was soll es dann? Co má se stát? ALLE Was heißest du uns dann? Co chceš nám říci dál? HAGEN Einen Eber fällen sollt ihr für Froh! Kance skolit máte by rád byl Froh! 48 Einen stämmigen Bock stechen für Donner! Plemeného kozla píchnout pro Donnera! Schafe aber schlachtet für Fricka, Já radím však oběť pro Fricku, daß gute Ehe sie gebe! by dobrý sňatek nám dala! DIE MANNEN (mit immer mehr ausbrechender Heiterkeit) (se stále více propukající veselostí) Schlugen wir Tiere, was schaffen wir dann? Skolíme zvíře, však co činit dál? HÄGEN Das Trinkhorn nehmt, von trauten Frau'n mit Met und Wein wonnig gefül S nápojem roh, od ženy vzít víno a med již plní jej! Das Trinkhorn zur Hand, wie halten wir es dann? DIE MANNEN S nápojem v ruce, jak budem pevně stát? HÄGEN Rüstig gezecht, bis der Rausch euch zähmt! Vesle pít, až opilost vás sklá! Alles den Göttern zu Ehren, Vše ke cti našim bohům, daß gute Ehe sie geben! že dobrý sňatek dali nám! DIE MANNEN (brechen in ein schallendes Gelächter aus) (zvučně se smějí) Groß Glück und Heil lacht nun dem Rhein, Štěstím, slávou směje se Rýn, da Hagen, der Grimme, so lustig mag sein! tu Hagen, ten vzteklý, vesel může být! Der Hagedorn sticht nun nicht mehr; Ani hloh teď nepíchá víc; zum Hochzeitsrufer ward er bestellt. a skvělé svatbě chystá se vstříc. HÄGEN (der immer sehr ernst geblieben, ist zu den Mannen herabgestiegen und steht jetzt unter ihnen) (který stále zůstává velmi vážný, je obstoupen mužstvem a stojí mezi ním) Nun laßt das Lachen, mut'ge Mannen! Teď zanechte smích, zdatní muži! Empfangt Gunthers Braut! Přijměte Gunthera choť! Brünnhilde naht dort mit ihm. Brünnhilda blíží se s ním. 49 (Er deutet die Mannen nach dem Rhein hin: diese eilen zum Teil nach der Anhöhe, während andere sich am Ufer aufstellen, um die Ankommenden zu erblicken) (Obrací muže k Rýnu: ti spěchají na návrší, čímž se vyprazdňuje břeh a je vidět přicházející) (Näher zu einigen Mannen tretend) (Přichází blíže k některým mužům) Hold seid der Herrin, Hold buď vzdán paní, helfet ihr treu: věrně jí služ: traf sie ein Leid, potkal ji žal, rasch seid zur Rache! 49A strojte se k pomstě! (Er wendet sich langsam zur Seite, in den Hintergrund) (Pomalu se odebírá na stranu do pozadí) (Während des Folgenden kommt der Nachen mit Gunther und Brünnhilde auf dem Rheine an) (Zatím připlouvá po Rýně člun s Guntherem a Brůnnhildou) DIE MANNEN (diejenigen, welche von der Höhe ausgeblickt hatten, kommen zum Ufer herab) (ti, které je vidět z výšiny, přicházejí dolů ke břehu) Heil! Heil! Zdar! Zdar! Willkommen! Willkommen! Vítejte! Vítejte! (Einige der Mannen springen in den Fluß und ziehen den Kahn an das Land. Alles drängt sich immer dichter an das Ufer) (Někteří muži skáčí do řeky a vytahují člun na pevninu. Všichni se derou na břeh) Willkommen, Gunther! Vítán buď, Gunther! Heil! Heil! Zdar! Zdar! VIERTE SZENE ČTVRTÁ SCÉNA (Gunther steigt mit Brünnhilde aus dem Kahne; die Mannen reihen sich ehrerbietig zu ihren Empfange. Während des Folgenden geleitet Gunther Br ünnhilde feierlich an der Hand) (Gunther vystupuje s Brůnnhildou ze člunu; muži se uctivě řadí k přivítání. Gunther vede slavnostně Brůnnhildu za ruku) 50 DIE MANNEN Heil dir, Gunther! Zdar ti, Gunther! Heil dir und deiner Braut! Zdar měj i tvoje choť! Willkommen! Vítejte! (Sie schlagen die Waffen tosend zusammen) (Buší zbraněmi o sebe) GUNTHER (Brünnhilde, welche bleich und gesenkten Blickes ihm folgt, den Mannen vorstellend) (Brünnhildu, která ho bledá a se smutným pohledem následuje, představuje mužům) Brünnhild', die hehrste Frau, bring' ich euch her zum Rhein. Ein edleres Weib ward nie gewonnen. Der Gibichungen Geschlecht, gaben die Götter ihm Gunst, zum höchsten Ruhm rag' es nun auf! Brůnnhild, vznešenou choť, přivádím k Rýnu vám. Vzácnější z žen už nemoh' jsem získat. Gibichungů národu, přáli bohové přízeň, k velké slávě spěje on teď! DIE MANNEN (feierlich an ihre Waffen schlagend) (slavnostně bušíc zbraněmi) Heil! Heil dir, Zdar! Zdar ti, glücklicher Gibichung! 29A přešťastný Gibichung! (Gunther geleitet Brünnhilde, die nie aufblickt, zur Halle, aus welcher jetzt Siegfried und Gutrune, von Frauen begleitet, heraustreten) (Gunther přivádí Brünnhildu, která se nedívá kolem, k hale, z níž nyní vycházejí Siegfried a Gutrune, provázeni ženami) GUNTHER (hält vor der Halle an) Gegrüßt sei, teurer Held; gegrüßt, holde Schwester! Dich seh' ich froh ihm zur Seite, der dich zum Weib gewann. Zwei sel'ge Paare seh ich hier prangen: (Erführt Brünnhilde näher heran) Brünnhild' und Gunther, Gutrun' und Siegfried! (zastavuje před halou) Zdráv buď, milý reku; zdravím milou sestru! Vidím tě šťastnou po boku, toho, jenž tě získal. Dva blahé páry zde vidím se skvět: (Vede Brůnnhildu blíže) Brůnnhild' a Gunther, Gutrun' a Siegfried! 51 (Brünnhilde schlägt erschreckt die Augen auf und erblickt Siegfried; wie in Erstaunen bleibt ihr Blick auf ihn gerichtet. Gunther, welcher Brü nnhildes heftig zuckende Hand losgelassen hat, sowie alle übrigen zeigen starre Betroffenheit über Brünnhildes Benehmen) 22 49A 51B (Brünnhilda polekaně zvedá oči a hledí na Siegfrieda; její pohled na něho zůstává v úžasu namířen. Gunther, který pustil Brúnnhilďinu třesoucí se ruku, jeví stejně jako ostatní rozpaky nad jejím chováním) MANNEN UND FRAUEN Was ist ihr? Ist sie entrückt? 32A Co je jí? Z čeho má strach? (Brünnhilde beginnt zu zittern) (Brünnhilda se počíná třást) SIEGFRIED (geht ruhig einige Schritte auf Brünnhilde zu){jde klidně několika kroky k Brünnhilde) Was müht Brünnhildes Blick? 14 49C Co kalí Brünnhildy hled? BRÜNNHILDE (kaum ihrer mächtig) Siegfried... hier...! Gutrune...? Gunthers milde Schwester: mir vermählt wie Gunther du. (bezmocně) Siegfried... zde...! Gutrune...? SIEGFRIED 50C Gunthra jemná sestra: bude mou jak Gunther tvůj. BRUNNHILDE (furchtbar heftig) (prudce, ustrašeně) Ich.... Gunther... ? Du lügst! 32A Já... Gunther...? Ty lžeš! (Sie schwankt und droht umzusinken: Siegfried, ihr zunächst, stützt sie) (Obrací se a omdlívá. Siegfried, jí nejblíže, ji podpírá) Mir schwindet das Licht.... Mně mizí světlo. (Sie blickt in seinen Armen matt zu Siegfried auf) (V Siegfriedově náručí, hledí naň) 52 Siegfried - kennt mich nicht! Gunther, deinem Weib ist übel! (Gunther tritt hinzu) Erwache, Frau! Hier steht dein Gatte. 44 Siegfried - nezná mne! SIEGFRIED Gunthere, tvé ženě je špatně! (Gunther přistupuje) Vzbuď se, ženo! Zde stojí tvůj choť. BRÚNNHILDE (erblickt am ausgestreckten Finger Siegfrieds den Ring und schrickt mit furchtbarer Heftigkeit auf) (spatří na Siegfriedově ruce prsten a vybuchuje s bojácnou prudkostí) Ha! - Der Ring -an seiner Hand! Er - ? Siegfried? Was ist? 18B 6B Ha! - Prsten - a má ho on! 12 On-? Siegfried? MANNEN UND FRAUEN Co je? HAGEN (aus dem Hintergrunde unter die Mannen tretend) (vstupujíc z pozadí mezi muže) Jetzt merket klug, was die Frau euch klagt! Chytře hleďte, 18A co říká teď vám! BRUNNHILDE (sucht sich zu ermannen, indem sie die schrecklichste Aufregung gewaltsam zurückhält) (snaží se vzchopit, přemáhajíc nepříjemné rozhořčení) Einen Ring sah ich an deiner Hand, nicht dir gehört er, ihn entriß mir (auf Gunther deutend) - dieser Mann! Wie mochtest von ihm 18A Ten prsten vidím na ruce tvé, nepatří tobě, odňal mi jej (hledíc na Gunthera) - tento muž! Jak moh' bys od něj 53 den Ring du empfahn? prsten si získat? SIEGFRIED (aufmerksam den Ring an seiner Hand betrachtend) 49C (přemýšlí, hledíc na prsten na své ruce) Den Ring empfing ich nicht von ihm. 5 Ten prsten nemám zde od něj. BRÜNNHILDE (zu Gunther) Nahmst du von mir den Ring, durch den ich dir vermählt; so melde ihm dein Recht, fordre zurück das Pfand! (ke Guntherovi) 4 Mně odňal jsi ten šperk, skrz něj já tvoje jsem; 13B o své právo se hlas, zástavu získej zpět! GUNTHER (in großer Verwirrung) (ve velkém zmatku) Den Ring? Ich gab ihm keinen: doch - kennst du ihn auch gut? 49C Prsten? Já nedal mu jej: 5 Však - je to vskutku on? BRUNNHILDE Wo bärgest du den Ring, Kde skrýváš tedy šperk, den du von mir erbeutet? kterýs' mi ukořistil? (Gunther schweigt in höchster Betroffenheit)"! 4 (Gunther mlčí ve velkých rozpacích) BRÜNNHILDE (wütend auffahrend) (zuřivě vyskakujíc) Ha! - Dieser war es, Ha! Tenhle je to, der mir den Ring entriß: 4 kdo mi můj prsten vzal: Siegfried, der trugvolle Dieb! 6B Siegfried, podvodný zloděj! (Alles blickt erwartungsvoll auf Siegfried, welcher über der Betrachtung des Ringes in fernes Sinnen entrückt ist) (Vše hledí plno očekávání na Siegfrieda, který je při přemýšlení o prstenu ponořen vzdálen myšlenekami) 54 SIEGFRIED Von keinem Weib kam mir der Reif; 6B 51B Od žádné z žen nemám ten skvost; noch war's ein Weib, dem ich ihn abgewann: však byla ta, pro níž jsem jej získal: genau erkenn' ich des Kampfes Lohn, 17 3B vzpomínám přesně na boje žold, den vor Neidhöhl' einst ich bestand, jež před Neidhölem já přestál, als den starken Wurm ich erschlug. 42 a silného draka tam sklál. HAGEN (zwischen sie tretend) 5 (vstupujíc mezi ně) Brünnhild', kühne Frau, Brünnhild', smělá z žen, kennst du genau den Ring? 5 znáš přesně prsten ten? Ist's der, den du Günthern gabst, Je - li tebou Günthern dán, so ist er sein, - 49A 33 je jeho jen, - und Siegfried gewann ihn durch Trug, a Siegfried klamem jej získal, den der Treulose büßen soliť! 49C jaký podvodník činí jen! BRÜNNHILDE (in furchtbarstem Schmerze aufschreiend) (vykřikuje s bázlivou bolestí) Betrug! Betrug! Schändlichster Betrug! 6B 4 Podvod! Podvod! Hanebný podvod! Verrat! Verrat! - Wie noch nie er gerächt! 51B Zrada! Zrada! - Jak pomstil se mi on! GUTRUNE Verrat? An wem? Zrada! Na kom? MANNEN UND FRAUEN Verrat? Verrat? 51B 4 Zrada? Zrada? BRÜNNHILDE Heiľge Götter, himmlische Lenker! 7A Svatí bozi, nebeští jezdci! Rauntet ihr dies in eurem Rat? Řeknete mi svou radu teď? Lehrt ihr mich Leiden, wie keiner sie litt? 18A Učíte mě žal, jež nikdo nezná? Schuft ihr mir Schmach, wie nie sie geschmerzt? Pohanu dáte, jež nepřebolí? Ratet nun Rache, wie nie sie gerast! Radíte pomstu, která ho zničí! Zündet mir Zorn, wie noch nie er gezähmt! Vzbouzíte hněv, jemuž neodolá! Heißet Brünnhild' ihr Herz zu zerbrechen, Má teď Brünnhild', jíž srdce zlomeno, den zu zertrümmern, der sie betrog! pomstít se tomu, kdo ji zradil! 55 GUNTHER Brünnhild', Gemahlin! Mäß'ge dich! Brünnhildo, má ženo! Zklidni se! BRUNNHILDE Weich' fern, Verräter! Selbst Verrat'ner - Wisset denn alle: nicht ihm, dem Manne dort bin ich vermählt. 51B Odstup, ty zrádče! Sám jsi zrádný -vězte však všichni: ne jím, však mužem tam spoutána jsem. FRAUEN Siegfried? Gutruns Gemahl? 51B Siegfried? Gutruny choť? MANNEN Gutruns Gemahl? Er zwang mir Lust und Liebe ab. Achtest du so der eignen Ehre? Die Zunge, die sie lästert, muß ich der Lüge sie zeihen? Hört, ob ich Treue brach! Blutbrüderschaft hab' ich Gunther geschworen: Notung, das werte Schwert, wahrte der Treue Eid; mich trennte seine Schärfe von diesem traur'gen Weib. Gutruny choť? BRÜNNHILDE Vynutil si on lásku mou. SIEGFRIED Vážíš si tak málo své cti? 51B Jazyk, který se rouhá, musím ze lži ji vinit? 49A Slyšte, jak věrný jsem byl! Pokrevní svaz jsem s Guntherem uzavřel: 7B Notung, ten ctěný meč, střežil věrnosti slib; 22 dělilo jeho ostří tuto ženu a mne. BRUNNHILDE Du listiger Held, sieh', wie du lügst! Jsi lstivý rek, hleď, jak ty lžeš! Wie auf dein Schwert du schlecht dich berufst! Jak na svůj meč zle se odvoláš! Wohl kenn' ich seine Schärfe, 22 Dobře znám jeho ostří, doch kenn' auch die Scheide, však znám také pochvu, darin so wonnig ruht' an der Wand v níž on spočine v kidu na zdi Notung, der treue Freund, Notung, věrný přítel, als die Traute sein Herr sich gefreit. by milý jeho pán byl volný. DIE MANNEN (in lebhafter Entrüstung zusammentretend) (v rozhořčení se scházejí dohromady) 56 Wie? Brach er die Treue? Trübte er Gunthers Ehre? Jak? Porušil věrnost? Zkalil on Gunthera čest? DIE FRAUEN Brach er die Treue? Porušil věrnost? GUNTHER (zu Siegfried) 18A (k Siegfriedovi) Geschändet war' ich, schmählich bewahrt, Byl zneuctěn jsem, podveden zle, gäbst du die Rede nicht ihr zurück! 4 24B nezvrátíš - li teď řeč její zpět! GUTRUNE Treulos, Siegfried, sannest du Trug? Bídný Siegfried, měls' v mysli klam? Bezeuge, daß jene falsch dich zeiht! Dokaž, že oni zde křivdí ti! DIE MANNEN Reinige dich, bist du im Recht! Očisti se, v právu - li jsi! Schweige die Klage! Žalobu umlč! Schwöre den Eid! Přísahu slož! SIEGFRIED Schweig' ich die Klage, Když umlčím klam, schwör' ich den Eid: a složím slib: wer von euch wagt seine Waffe daran? kdo rozetne přísahu svou zbraní? HAGEN Meines Speeres Spitze wag' ich daran: 49A Mého kopí ostřím já stvrdím to: sie wahr' in Ehren den Eid. 51B věrnosti dosvědčím slib. (Die Mannen schließen einen Ring um Siegfried und Hagen. Hagen hält den Speer hin; Siegfried legt zwei Finger seiner rechten Hand auf die Speerspitze) (Muži tvoří kruh kolem Hagena a Siegfrieda. Hagen zvedá oštěp, Siegfried klade na jeho špičku dva prsty své pravé ruky) SIEGFRIED Helle Wehr! Heilige Waffe! 51A Jasná zbroji! Posvátná zbrani! Hilf meinem ewigen Eide! Pomoz mé věčné přísaze! Bei des Speeres Spitze Sprech' ich den Eid: U oštěpu hrotu já přísahám: 57 Spitze, achte des Spruchs! Wo Scharfes mich schneidet, schneide du mich; wo der Tod mich soll treffen, treffe du mich: klagte das Weib dort wahr, brach ich dem Bruder den Eid! 51B Ostří, slyš teď mou řeč! Kde hrot na mě míří, tam protni mne; kde smrt mě má potkat, tam najdi mne: má - li ta žena pravdu, že porušil jsem bratru slib! BRUNNHILDE (tritt wütend in den Ring, reißt Siegfrieds Hand vom Speere hinweg und faßt dafür mit der ihrigen die Spitze) 29A (vstupuje do kruhu, odstrkuje Siegfriedovu ruku od kopí a chápe se jeho hrotu) Helle Wehr! Heilige Waffe! Hilf meinem ewigen Eide! Bei des Speeres Spitze Sprech' ich den Eid: Spitze, achte des Spruchs! 51B Ich weihe deine Wucht, daß sie ihn werfe! Deine Schärfe segne ich, daß sie ihn schneide: denn, brach seine Eide er all', schwur Meineid jetzt dieser Mann! 51A Jasná zbroji! Posvátná zbrani! Pomoz mé věčné přísaze: U oštěpu hrotu já přísahám: Ostří, slyš teď mou řeč! Tvé síle já žehnám, že se naň vrhne! Tvému ostří žehnám já, že ho kdys setne: přednáším přísahu svou, že lhal zde teď tento muž! DIE MANNEN (im höchsten Aufruhr) Hilf, Donner, tose dein Wetter, zu schweigen die wütende Schmach! (v nejvyšším pobouření) Vstaň, Donner, rozburácej hrom, k umlčení potupy zlé! SIEGFRIED Gunther! Wehr' deinem Weibe, das schamlos Schande dir lügt! Gönnt ihr Weil' und Ruh', der wilden Felsenfrau, daß ihre freche Wut sich lege, die eines Unholds arge List wider uns alle erregt! Ihr Mannen, kehret euch ab! Laßt das Weibergekeif! Als Zage weichen wir gern, gilt es mit Zungen den Streit. (Er tritt dicht zu Gunther) Gunther! Zadrž svou ženu, nestoudnou hanebnost ti lže! Dopřejte klidu, 25B divoké ženě skal, jež hlásá tu jen svůj divý vztek, která neštěstí a zlou lest vzbuzuje proti nám všem! Vy muži, vraťte se zpět! Nevěřte ženám víc! Váhat prestanem rádi, 11 když planý je jazyka střet. (Jde těsně ke Guntherovi) Glaub', mehr zürnt es mich als dich, 14 Věř, mě nezlobí to míň, 58 daß schlecht ich sie getäuscht: že zle jsem změnil se: der Tarnhelm, dünkt mich fast, 14 ten Tarnhelm, zdá se mi, hat halb mich nur gehehlt. mě zpola zakryl jen. Doch Frauengroll friedet sich bald: 6B Však ženy hněv pomine hned: daß ich dir es gewann, když já tobě ji dal, dankt dir gewiß noch das Weib. poděkuje ti jistě co choť. (Er wendet sich wieder zu den Mannen) (Obrací se opět k mužům) Munter, ihr Mannen! Zvesela, muži! Folgt mir zum Mahl! Ke stolu teď! (zu den Frauen) (k ženám) Froh zur Hochzeit, helfet, ihr Frauen! Ke svatbě teď, strojte se ženy! Wonnige Lust lache nun auf! Rozkoše slast kyne nám teď! In Hof und Hain, Na dvůr i háj, heiter vor allen sollt ihr heute mich sehn. před všemi jít, máte vidět mne dnes. Wen die Minne freut, Když láska těší, meinem frohen Mute veselou mysl mou tu' es der Glückliche gleich! tu jsem já šťastlivcem hned! (Er schlingt in ausgelassenem Übermute seinen Arm um Gutrune und zieht sie mit sich in die Halle fort. Die Mannen und Frauen, von seinem Beispiele hingerissen, folgen ihm nach). (Obrací s bujností svou náruč ke Gutruně a odvádí ji s sebou do haly. Muži a ženy, strženi jejich příkladem, je následují) (Die Bühne ist leer geworden. Nur Brünnhilde, Gunther und Hagen bleiben zurück. Gunther hat sich in tiefer Scham und furchtbarer Verstimmung mit verhülltem Gesichte abseits niedergesetzt. Brünnhilde, im Vordergrunde stehend, blickt Siegfried und Gutrune noch eine Zeitlang schmerzlich nach und senkt dann das Haupt.) (Scéna se vyprázdnila. Jen Brünnhilda, Gunther a Hagen zůstávají zpět. Gunther usedl v hluboké hanbě se zachmuřeným obličejem stranou. Brünnhilda, stojíc v popředí, hledí ještě dlouhý čas bolestně za Siegfriedem a G utru nou a přemítajíc sklání hlavu) 50C 18B 12 18A 49C 4 FÜNFTE SZENE PÁTÁ SCÉNA BRÜNNHILDE (in starrem Nachsinnen befangen) (zabrána do strnulého přemýšlení) Welches Unholds List liegt hier verhohlen? Jaká ďábla lest je tu utajena? Welches Zaubers Rat regte dies auf? 32A Zázračná rada snad pohne s tím? Wo ist nun mein Wissen gegen dies Wirrsal?Kde je teď můj rozum proti zmatku zde? 59 Wo sind meine Runen gegen dies Rätsel? Ach Jammer! Jammer! Weh', ach Wehe! All mein Wissen wies ich ihm zu! 44 In seiner Macht hält er die Magd; in seinen Banden faßt er die Beute, die, jammernd ob ihrer Schmach, jauchzend der Reiche verschenkt! Wer bietet mir nun das Schwert, 51B1, B2 mit dem ich die Bande zerschnitt'? Kde jsou mé myšlenky proti záhadě? Ach strasti! Strasti! Žel, ach běda! I můj rozum patří jemu! Ve své moci drží děvu; se svojí tlupou uchopil kořist, jíž k potupě její jen, se smíchem boháči dal! Kdo skytne mi silný meč, se kterým tlupu tu zničím? HÄGEN (dicht an sie herantretend) Vertraue mir, betrog'ne Frau! Wer dich verriet, das räche ich. (matt sich umblickend) An wem? (přicházejíc těsně k ní) 49A Důvěřuj mi, zklamaná ženo! Kdo zradil tě, to pomstím já. BRUNNHILDE (matně vzhlížejíc) Na kom? HÄGEN An Siegfried, der dich betrog. Na Siegfriedu, jež tě zklamal. BRÜNNHILDE An Siegfried?... Du? (bitter lächelnd) Na Siegfriedu?... Ty? 18A (hořce se smějíc) Ein einz'ger Blick seines blitzenden Auges, Jediný pohled jeho blýskavých očí, - das selbst durch die Lügengestalt 49C - s nímž sám co postava lživá leuchtend strahlte zu mir, - 47B záříc ke mně pronik, -deinen besten Mut i odvahu tvou machte er bangen! 37A přinutí bát se! HÄGEN Doch meinem Speere spart ihn sein Meineid? Eid und Meineid, müßige Acht! Nach Stärkrem späh', deinen Speer zu waffnen, willst du den Stärksten bestehn! Však mému kopí přísahal křivě? BRUNNHILDE 33 Z přísahy křivé, pražádný trest! Po silných pás', při boji tvůj oštěp, jemu však vzdorovat chceš! 60 HAGEN Wohl kenn' ich Siegfrieds siegende Kraft, wie schwer im Kampf er zu fällen; 11 drum raune nun du mir klugen Rat, wie doch der Recke mir wich'? Dobře znám Siegfrieda vítěznou moc, jak těžko jej v boji zdolat; přesto mi šeptej dobrou radu, jak reka zdolat bych moh'? BRUNNHILDE 0 Undank, schändlichster Lohn! Nicht eine Kunst war mir bekannt, 33 die zum Heil nicht half seinem Leib'! Unwissend zähmt' ihn mein Zauberspiel, das ihn vor Wunden nun gewahrt. HAGEN O nevděk, hanebná to mzda! Pražádný kumšt není mi znám, co k slávě by mu nepomoh'! Nevědouc spjala ho kouzla má, že před ranami je chráněn. So kann keine Wehr ihm schaden? 18A Což žádná zbraň mu neuškodí? BRUNNHILDE Im Kampfe nicht - ; doch 18A Při boji ne -; však träfst du im Rücken ihn.... Niemals - das wüßt ich -wich' er dem Feind, nie reicht' er fliehend ihm den Rücken: 22 an ihm drum spart' ich den Segen. 33 HAGEN Und dort trifft ihn mein Speer! (Er wendet sich rasch von Brünnhilde ab zu Gunther) (Obraci se rychle od Brünnhildy ke Guntherovi) 51B do zad když ho trefíš... Nikdy - co já vím -nepřinutil by ho sok, k němu otočit se vzad: naň přenesla jsem to kouzlo. Tam trefí ho má zbraň! Auf, Gunther, edler Gibichung Hier steht dein starkes Weib: was hängst du dort in Harm? Vstaň Gunther, vzácný Gibichung! Zde je tvá silná choť: chceš v hoři zůstat sám? GUNTHER (leidenschaftlich auffahrend) O Schmach! O Schande! Wehe mir, dem jammervollsten Manne! 12 (lítostivě se vytrhuje) O žel! O hanba! Běda mi, strastiplnému muži! 61 HAGEN In Schande liegst du; leugn' ich das? (zu Gunther) Kdyžv hanbě jsi; mám 51B zbavit tě jí? BRUNNHILDE (ke Guntherovi) O feiger Mann! Falscher Genoss'! Hinter dem Helden hehltest du dich, daß Preise des Ruhmes er dir erränge! Tief wohl sank das teure Geschlecht, das solche Zagen gezeugt! GUNTHER (außer sich) Betrüger ich - und betrogen! Verräter ich - und verraten! Zermalmt mir das Mark! Zerbrecht mir die Brust! Hilf, Hagen! Hilf meiner Ehre! Hilf deiner Mutter, die mich - auch ja gebar! Dir hilft kein Hirn, dir hilft keine Hand: dir hilft nur - Siegfrieds Tod! (von Grausen erfaßt) Siegfrieds Tod! Nur der sühnt deine Schmach! 51B 12 HAGEN GUNTHER HAGEN GUNTHER (vor sich hinstarrend) Blutbrüderschaft schwuren wir uns! HAGEN Zbabělec jsi! Falešný druh! Jen za hrdinu schovat se chceš, když cenu slávy ti vydobýt chce! Hluboko kles ten drahý národ, takové skety zplodiv! (bez sebe) Prolhaný jsem - a obelhán! Proradný jsem a zrazován! Rozdrťte mé kosti! Rozbijte mou hruď! Pomož Hagen! Pomož mé cti! Pomož své matce, jež mne - též zrodila! Nepomůže ti, mozek ni ruka: ale jen - Siegfrieda smrt! (jat hrůzou) Siegfriedův skon! Ten smyje hanbu tvou! (strnule pro sebe) Bratrský svaz však poutá nás! 62 Des Bundes Bruch sühne nun Blut! Bratrství zlom smyje jen krev! Brach er den Bund? Zpřetrhal svaz? HÄGEN Da er dich verriet! Vždyť jsi jím zrazen! GUNTHER Verriet er mich? On zradil mne? BRÜNNHILDE GUNTHER Dich verriet er, und mich verrietet ihr alle! War' ich gerecht, alles Blut der Welt 51B büßte mir nicht eure Schuld! Doch des einen Tod taugt mir für alle: 48B Siegfried falle - zur Sühne für sich und euch! HAGEN (heimlich zu Gunther) Er falle - dir zum Heil! 18A Ungeheure Macht wird dir, gewinnst von ihm du den Ring, den der Tod ihm wohl nur entreißt. 6B 12 GUNTHER (leise) Brünnhildes Ring? HAGEN Des Nibelungen Reif. 13B 4 Tě zradil on, však mě zradili jste všichni! Po právu být, všechna světa krev neodčiní zločin váš! Však přec jedna smrt hodí se za vše: Siegfried padni - k usmíření mně i vám! (tajemně ke Guntherovi) On padne - ke slávě tvé! Ohromná moc bude tvá, získáš od něj ten prsten, který jen smrt mu vyrvat má. (tiše) Brünnhildin šperk? Toť Nibelungů skvost. GUNTHER (schwer seufzend) (těžce vzdychajíc) 63 So war' es Siegfrieds Ende! 51B To je Siegfriedüv konec! HAGEN Uns allen frommt sein Tod. 50A Všem vhodná jeho smrt. GUNTHER Doch Gutrune, ach, der ich ihn gönnte! Straften den Gatten wir so, wie bestünden wir vor ihr? Však Gutrune, ach, jak jí já ho přál! Když ztrestáme jí chotě, jak obstojíme před ní? BRUNNHILDE (wild auffahrend) Was riet mir mein Wissen? 49A Was wiesen mich Runen? Im hilflosen Elend achtet mir's hell: Gutrune heißt der Zauber, 50C der den Gatten mir entrückt! Angst treffe sie! (divoce vyráží) Co radil mi rozum? Co předtuchy mé hlas? V bezmocné bídě proklínám se: Gutrune je ten zázrak, který mého chotě spjal! Strach potkej jí! HÄGEN (zu Gunther) (ke Guntherovi) 49B Muß sein Tod sie betrüben, verhehlt sei ihr die Tat. Auf muntres Jagen ziehen wir morgen: 37A der Edle braust uns voran, ein Eber bracht'ihn da um. 51B Má - li jeho smrt ji rmoutit, utajen buď jí čin. Na veselý lov vyjeďme zrána: vzácný ať vede nás vpřed, až kanec tam skolí jej. GUNTHER UND BRUNNHILDE So soll es sein! Siegfried falle! 51B Sühn' er die Schmach, die er mir schuf! 18A Des Eides Treue hat er getrogen: mit seinem Blut büß' er die Schuld! Allrauner, rächender Gott! Schwurwissender Eideshort! 49A Wotan! Wende dich her! Weise die schrecklich heilige Schar, hieher zu horchen dem Racheschwur! HAGEN Sterb' er dahin, der strahlende Held! Mein ist der Hort, mir muß er gehören. 18A Tak má se stát! Siegfried padni! Smyje se čin, co vykonal! Vždyť věrnosti slib jím porušen byl: a krví svou odpyká hřích! Nedobrý, mstivý bože! Přísežný slibu klam! Wotan! Obrať se sem! Nakaz ohavně svaté tlupě, sem obrátit sluch na pomsty slib! Ať zemře teď, ten zářivý rek! Poklad je můj, mně musí teď patřit. 64 Drum sei der Reif ihm entrissen. Proto buď skvost jemu vyrván. Alben-Vater, gefallner Fürst! Alben - otec, líbivý pán! Nachthüter! Niblungenherr! Noční stráž! Niblungů král! Alberich! Achte auf mich! Alberich! Uctívej mne! Weise von neuem der Niblungen Schar, Přikaž teď znovu Niblungů voji, dir zu gehorchen, des Ringes Herrn! 49A poslouchat tebe, prstenu pána! (Als Gunther mit Brünnhilde heftig der Halle sich zuwendet, tritt ihnen der von dort heraustretende Brautzug entgegen. Knaben und Mädchen, Blumenstäbe schwingend, springen lustig voraus. Siegfried wird auf einem Schilde, Gutrune auf einem Sessel von den Männern getragen. Auf der Anhö he des Hintergrundes führen Knechte und Mägde auf verschiedenen Bergpfaden Opfergeräte und Opfertiere zu den Weihsteinen herbei und schm ücken diese mit Blumen. Siegfried und die Mannen blasen auf ihren Hö rnern den Hochzeitsruf. Die Frauen fordern Brünnhilde auf, an Gutrunes Seite sie zu geleiten. Brünnhilde blickt starr zu Gutrune auf, welche ihr mit freundlichem Lächeln zuwinkt. Als Brünnhilde heftig zurücktreten will, tritt Hagen rasch dazwischen und drängt sie an Gunther, der jetzt von neuem ihre Hand erfaßt, worauf er selbst von den Männern sich auf den Schild heben läßt. Während der Zug, kaum unterbrochen, schnell der H öhe zu sich wieder in Bewegung setzt, fällt der Vorhang). 51B1,B2 50C 49A {Stejně jako Gunther s Brünnhildou se obrací k hale, odkud vychází svatební průvod. Hoši a dívky, rozhazujíc květiny, spěchají vesele ven. Siegfried na svém štítu, Gutrune na židli, jsou neseni mužstvem. Na návrší v pozadí pacholci a děvy rozmísťují na výběžky skal obětní nástroje a obětní zvířata a pohazují je květinami. Siegfried a ostatní muži dují na své rohy svatební chór. Ženy žádají Brůnnhildu, aby se dala odvést na Gutruninu stranu. Brünnhilda na ni upřně hledí, ona jí přátelským gestem kyne. Když se chce Brünnhilda pevně odvrátit, přichází Hägen a táhne ji ke Guntherovi, který který ji znovu bere za ruku, když se od mužů nechává zvedat na štít. Zatímco se četa dává do pohybu vzhůru, opona padá). DRITTER AUFZUG TŘETÍ DĚJSTVÍ Wildes Wald- und Felsental am Rheine, welcher im Hintergrunde an einem steilen Abhänge vorbeifließt. Divoké lesní a skalnaté údolí u Rýna, který v pozadí obtéká strmou stráň. 65 VORSPIEL UND ERSTE SZENE PŘEDEHRA A PRVNÍ SCÉNA 37A 4 2 3 5 (Die drei Rheintöchter, Woglinde, Wellgunde und Flosshilde, tauchen aus der Flut auf und schwimmen, wie im Reigentanze, im Kreise umher) (Tři dcery Rýna, Woglinda, Wellgunda a Flosshilda, se vynořují z vody a v tanečním reji plavou dokola) DIE DREI RHEINTOCHTER (im Schwimmen mäßig einhaltend) Frau Sonne sendet lichte Strahlen; Nacht liegt in der Tiefe: einst war sie hell, da heil und hehr des Vaters Gold noch in ihr glänzte. Rheingold! Klares Gold! Wie hell du einstens strahltest, hehrer Stern der Tiefe! (držíc se při plavání) Ach slunce posílá paprsky; noc leží už v hloubi: kdys jasná tak, když vznešená v otcově zlatě třpytila se. Zlato! Jasný kov! Ktarak jsi zářilo kdys, vznešená hvězdo vln! (Uzavírají opět kruh) Weialala leia, wallala leialala. (Sie schließen wieder den Schwimmreigen) Weialala leia, wallala leialala. (Ferner Hornruf. Sie lauschen. Sie schlagen jauchzend das Wasser) (Vzdálený zvuk rohu. Naslouchají. Výskajíc cákají vodu) Frau Sonne, sende uns den Helden, der das Gold uns wiedergäbe! Ließ' er es uns, dein lichtes Auge neideten dann wir nicht länger. Rheingold! Klares Gold! Wie froh du dann strahltest, freier Stern der Tiefe! Ty slunce posíláš nám reka, 5 jenž zlato nám vrátí zas zpět! Nechá nám ho, tvým jasným očím 5 už nebudem závidět víc. Zlato! Jasný kov! Jak šťastně zazáříš, ty volná hvězho vod! (man hört Siegfrieds Horn von der Höhe her) (z výšiny je slyšet Siegfriedův roh) 37A WOG LINDE Ich höre sein Horn. Der Heide naht. Slyším jeho roh. WELLGUNDE Blíží se rek. FLOSSHILDE 66 Laßt uns beraten! Poraďme se teď! (Sie tauchen alle drei schnell unter) (Všechny tři se rychle potopí) (Siegfried erscheint auf dem Abhänge in vollen Waffen) (Siegfried, v plné zbroji, hledí na stráň) SIEGFRIED Ein Albe führte mich irr, Tenhle skřet špatně mne veď, daß ich die Fährte verlor: takže jsem cestu ztratil: He, Schelm, in welchem Berge He, šelmo, v které hoře bargst du so schnell mir das Wild? kořist mi rychle skrýt chceš? DIE DREI RHEINTÖCHTER (tauchen wieder auf und schwimmen im Reigen) {opět se vynořují a plavou v reji) Siegfried! Siegfried! FLOSSHILDE Was schiltst du so in den Grund? Co se tak z gruntu cílíš? WELLGUNDE Welchem Alben bist du gram? Kterému Alpu přeješ zmar? WOG LINDE Hat dich ein Nicker geneckt? Snad dřímota dráždí tě? ALLE DREI Sag' es, Siegfried, sag' es uns! Pověz, Siegfried, sděl nám to! SIEGFRIED (sie lächelnd betrachtend) (s úsměvem přemýšlí) Entzücktet ihr zu euch den zottigen Gesellen, Snad nadchnete se vy pro huňatého druha der mir verschwand? jenž mi zmizel? Ist's euer Friedel, Je - li přítel váš, euch lustigen Frauen lass' ich ihn gern. vám veselé děvy nechám ho rád. 67 (Die Mädchen lachen laut auf) (Děvčata se hlučně smějí) WOG LINDE Siegfried, was gibst du uns, Siegfriede, copak nám dáš, wenn wir das Wild dir gönnen? když ti dopřejeme zvěř? SIEGFRIED Noch bin ich beutelos; Ještě kořist nemám; so bittet, was ihr begehrt. 5 řekněte, co žádáte. WELLGUNDE Ein goldner Ring ragt dir am Finger! 6B 12 Zlatý prsten máš na prstu svém! DIE DREI RHEINTÖCHTER Den gib uns! Ten nám dej! SIEGFRIED Einen Riesenwurm 17 Velkého draka erschlug ich um den Reif: zabil jsem pro ten skvost: für eines schlechten Bären Tatzen 42 za ubohou medvědí tlapu bot' ich ihn nun zum Tausch? vyměnit bych ho měl? WOG LINDE Bist du so karg? Jsi skoupý tak? WELLGUNDE So geizig beim Kauf? Tak lakomý snad? FLOSSHILDE Freigebig solltest Frauen du sein. Štědrý máš k ženám vždycky být. SIEGFRIED Verzehrt' ich an euch mein Gut, Budu - li dobrý na vás, des zürnte mir wohl mein Weib. pohněvám si tím svou choť. FLOSSHILDE Sie ist wohl schlimm? Je snad tak zlá? 68 WELLGUNDE Sie schlägt dich wohl? Bije tě snad? WOG LINDE Ihre Hand fühlt schon der Held! (Sie lachen unmäßig) Nun lacht nur lustig zu! In Harm lass' ich euch doch: denn giert ihr nach dem Ring, euch Nickern geb' ich ihn nie! Ruku na reka vztáhne! (nesmírně se smějí) SIEGFRIED Jen se smějte mi teď! V hoři nechám vás přec: Když tak dychtíte po něm, rusalky, nedám vám jej! (Die Rheintöchter haben sich wieder zum Reigen gefaßt) (Dcery Rýna se opět pouštějí do tance) FLOSSHILDE So schön! So stark! So gehrenswert! Krásný! WELLGUNDE Silný! WOG LINDE Tak odvážný! ALLE DREI Wie schade, daß er geizig ist! Škoda jen že tak lakomý! (Sie lachen und tauchen unter) (Za smíchu se potápějí) SIEGFRIED (tiefer in den Grund hinabsteigend) Was leid' ich doch das karge Lob? Lass' ich so mich schmähn? Kämen sie wieder zum Wasserrand, den Ring könnten sie haben. (vstupuje hloub do vody) Což strpět mám výsměch tak zlý? Nechám se hanět? Když přijdete zpět ke hladině, prsten mohly byste mít. (laut rufend) (hlasitě volá) 69 He! He, he! Ihr muntren Wasserminnen! He! He, he! Vy čilé milenky vod! Kommt rasch! Ich schenk' euch den Ring! Pojďte! Ten prsten vám dám! (Er hat den Ring vom Finger gezogen und hält ihn in die Höhe) (Sňal prsten z prstu a zvedá jej do výše) (Die drei Rheintöchter tauchen wieder auf. Sie zeigen sich ernst und feierlich) 5 (Dcery Rýna se opět vynořily. Zdají se vážné a slavnostní) FLOSSHILDE Behalt' ihn, Held, und wahr' ihn wohl, Ponech si jej, pevně jej střež, bis du das Unheil errätst - 6B až ke zlu dovede tě - WOGLINDE UND WELLGUNDE das in dem Ring du hegst. jež v prstenu vždy dlí. ALLE DREI Froh fühlst du dich dann, Ty štěstí získáš befrein wir dich von dem Fluch. 12 až z kletby osvobodíme tě. SIEGFRIED (steckt gelassen den Ring wieder an seinen Finger) (opět si prsten nasazuje) So singet, was ihr wißt! 6B 12 Tak pějte, co víte! DIE RHEINTÖCHTER Siegfried! Siegfried! Siegfried! Siegfried! Siegfried! Siegfried! Schlimmes wissen wir dir. 6B Špatné zjevíme ti. WELLGUNDE Zu deinem Unheil wahrst du den Reif! 6B Ke svému zmaru střežíš prsten! ALLE DREI Aus des Rheines Gold ist der Reif geglüht. 5 Z rýnského zlata ten prsten je skut. 70 WELLGUNDE Der ihn listig geschmiedet und schmählich verlor - Kdo si jej lstivě ukul a bídně ztratil- ALLE DREI der verfluchte ihn, in fernster Zeit 18B ten proklel jej na dlouhý čas zu zeugen den Tod dem, der ihn trüg'. k plození smrti těm, u nichž dlí. FLOSSHILDE Wie den Wurm du fälltest - 6B 17 Tak, jak jsi draka sklál - WELLGUNDE UND FLOSSHILDE so fällst auch du - 18B padneš i ty - ALLE DREI und heute noch: a ještě dnes: So heißen wir's dir, 4 13A to říkáme ti, tauschest den Ring du uns nicht - nedáš - li prsten nám teď - WELLGUNDE UND FLOSSHILDE im tiefen Rhein ihn zu bergen: 3B v hluboký Rýn uschovat jej: ALLE DREI Nur seine Flut sühnet den Fluch! 2 19A 32A Jen jeho tok kletbu smíří! SIEGFRIED Ihr listigen Frauen, laßt das sein! Vy závistné ženy, mlčte už! Traut' ich kaum eurem Schmeicheln, Nevěřím lichotkám víc, euer Drohen schreckt mich noch minder! vaše hrozby děsí mě tím míň! DIE DREI RHEINTÖCHTER Siegfried! Siegfried! 4 Siegfried! Siegfried! Wir weisen dich wahr. Teď pravdu nemáš. Weiche, weiche dem Fluch! 19A 6B Ustup, ustup kletbě! Ihn flochten nächtlich webende Nornen Ji znají v noci tkající vědmy in des Urgesetzes Seil! v niti prazákona! SIEGFRIED Mein Schwert zerschwang einen Speer: 7B Můj meč přerazil kopí: des Urgesetzes ewiges Seil, 6B prazákona bez konce nit, 71 flochten sie wilde Flüche hinein, tkaly té ohavné kletbě vstříc, Notung zerhaut es den Nornen! 49A 33 Notung však přetne ji Nornám! Wohl warnte mich einst 37C Varoval mě kdys vor dem Fluch ein Wurm, 12 42 před kletbou ten drak, doch das Fürchten lehrt' er mich nicht! však bázni mě nenaučil! (Er betrachtet den Ring) 3B 18A {Přemítá nad prstenem) Der Welt Erbe gewänne mir ein Ring: 7A Světa vládu získá mi ten prsten: für der Minne Gunst miss' ich ihn gern; pro lásky přízeň vzdám se ho rád; ich geb' ihn euch, gönnt ihr mir Lust. vám ho dám, chcete - li mi přát. Doch bedroht ihr mir Leben und Leib: Však ohrozte život a tělo: faßte er nicht eines Fingers Wert, nevyrvete mi ten prstenu skvost, den Reif entringt ihr mir nicht! 4 ten kruh já nedám si vzít! Denn Leben und Leib, Neboť život svůj, seht: - so - werf ich sie weit von mir! 6B hleďte. - lehko odhodím já! (Er hebt eine Erdscholle vom Boden auf, hält sie über seinem Haupte und wirft sie mit den letzten Worten hinter sich) (Zvedá hroudu ze země, drží ji nad hlavou a s posledními slovy ji hází za sebe) DIE DREI RHEINTÖCHTER Kommt, Schwestern! Pryč, sestry! Schwindet dem Toren! Opusťme blázna! So weise und stark verwähnt sich der Held, Tak moudrý zdá se ten zhýčkaný rek, als gebunden und blind er doch ist. jak hloupý a slepý je on však. (Sie schwimmen, wild aufgeregt, in weiten Schwenkungen dicht an das Ufer heran) {Plavou divoce cákajíc, velkými tempy ke břehu) Eide schwur er - und achtet sie nicht. Slib složil on - a nechce ho dbát. (Wieder heftige Bewegung) (Opět v prudkém pohybu) Runen weiß er - und rät sie nicht! Runy zná on - a nevěří! FLOSSHILDE, DANN WOGLINDE Ein hehrstes Gut ward ihm vergönnt. 48B Všechno dobro přáno mu buď. ALLE DREI Daß er's verworfen, weiß er nicht; Že sám se zavrh, neví on; FLOSSHILDE 72 nur den Ring, - jen prsten, - WELLGUNDE der zum Tod ihm taugt, který smrt mu dá, ALLE DREI den Reif nur will er sich wahren! 6B Leb' wohl, Siegfried! Ein stolzes Weib wird noch heute dich Argen beerben: 6B sie beut uns besseres Gehör: Zu ihr! Zu ihr! Zu ihr! ten skvost jen chce si on střežit! Měj zdar, Siegfried! Až hrdá z žen ještě dnes zlo po tobě zdědí: snad vyslyší nás ta lip: Za ní! Za ní! Za ní! (Sie wenden sich schnell zum Reigen, mit welchem sie gemächlich dem Hintergrunde zu fortschwimmen) (Rychle se dají do tance, během kterého mizí za obzorem) (Siegfried sieht ihnen lächelnd nach, stemmt ein Bein auf ein Felsstück am Ufer und verweilt mit auf der Hand gestütztem Kinne) (Siegfried za nimi hledí s úsměvem, klade nohu na kus skály na břehu a dává si ruku pod bradu) ALLE DREI Weialala leia, wallala leialala. Weialala leia, wallala leialala. SIEGFRIED Im Wasser, wie am Lande lernte nun ich Weiberart: wer nicht ihrem Schmeicheln traut, den schrecken sie mit Drohen; wer dem kühnlich trotzt, dem kommt dann ihr Keifen dran. Ve vodě jak na zemi poznal jsem ženský um: kdo je hluchý k lichotkám, tomu hrozit chcete jen; kdo však na to nedbá, s tím pak hádat chce se vám. (Die Rheintöchter sind hier gänzlich verschwunden) (Dcery Rýna už zcela zmizely) Und doch, trüg' ich nicht Gutrun' Treu, der zieren Frauen eine hätt'ich mir frisch gezähmt! 18B A přec, Gutruny nevěru, -mé ženy - nesnes bych já, tak ovládnut jí jsem! (Er blickt ihnen unverwandt nach) 4 (hledí upřeně za nimi) DIE RHEINTÖCHTER (in größerer Entfernung) (ve velké vzdálennosti) 73 La, la! 37A La, la! (Jagdhornrufe kommen von der Höhe näher) (Hlas loveckého rohu se blíží z výšiny) ZWEITE SZENE DRUHA SCÉNA HAGENS STIMME (von fern) (z dáli) Hoiho! Hojho! (Siegfried fährt aus seiner träumerischen Entrücktheit auf und antwortet dem vernommenen Rufe auf seinem Hörne) (Siegfried opustí své zasnění a odpovídá na výzvu svým rohem) DIE MANNEN (außerhalb der Szene) (za scénou) Hoiho! Hoiho! Hojho! Hojho! SIEGFRIED (antwortend) (odpovídajíc) Hoiho! Hoiho! Hoihe! Hoho! Hojho! Hojhe! HÄGEN (kommt auf der Höhe hervor. Gunther folgt ihm. Siegfried erblickend) (přichází dopředu na výšinu. Gunther ho následuje. Spatří Siegfrieda) Finden wir endlich, Konečně jsi tu, wohin du flogest? kam ses zatoulal? SIEGFRIED Kommt herab! Hier ist's frisch und kühl! 37A Pojďte sem! Zde je stín a chlad! 74 (Die Mannen kommen alle auf der Höhe an und steigen nun mit Hagen und Gunther herab) (Muži přicházejí všichni na výšinu a sestupují s Guntherem a Hagenem dolů) HÄGEN Hier rasten wir und rüsten das Mahl. Zde spočinem a schystáme krm. (Jagdbeute wird zuhauf gelegt) (kořist z lovu je hromadně skládána) Laßt ruhn die Beute Zde složte kořist und bietet die Schläuche! a vyndejte měchy! (Trinkhörner und Schläuche werden hervorgeholt, dann lagert sich alles) 37A (Rohy na pití a měchy jsou přineseny před ně, všichni se usazují) Der uns das Wild verscheuchte, Když zvěř nám darována, nun sollt ihr Wunder hören, tu máte teď div slyšet, was Siegfried sich erjagt. co Siegfried ulovil. SIEGFRIED (lachend) (směje se) Schlimm steht es um mein Mahl: 49B Zlé je to s jídlem mým: von eurer Beute bitte ich für mich. z kořisti vaší pro sebe prosím. HAGEN Du beutelos? Nemáš kořist? SIEGFRIED Auf Waldjagd zog ich aus, 37A Na lesní lov já šel, doch Wasserwild zeigte sich nur. však vodní zvěř potkal jsem jen. War ich dazu recht beraten, Dobře jsem se pobavit moh', drei wilde Wasservögel s třemi vodními ptáky, hätt' ich euch wohl gefangen, které jsem nachytal tam, die dort auf dem Rheine mir sangen, když na Rýně zpívali mi, erschlagen würd' ich noch heuť. 51B že zabit prý mám být dnes. (Er lagert sich zwischen Gunther und Hagen) (Lehá si mezi Gunthera a Hagena) (Gunther erschrickt und blickt düster auf Hagen) (Gunther se poleká a hledí temně na Hagena) HÄGEN 75 Das wäre üble Jagd, wenn den Beutelosen selbst ein lauernd Wild erlegte! 49B To tedy byl zlý lov, když tě bez kořisti skolila číhavá zvěř! SIEGFRIED Mich dürstet! Mám žízeň! HAGEN (indem er für Siegfried ein Trinkhorn füllen läßt und es diesem dann darreicht) (zatím nechává plnit Siegfriedův roh a ten mu nabízí) Ich hörte sagen, Siegfried, 43B Slyšel jsem říkat, Siegfriede, der Vögel Sangessprache že zpěvné řeči ptáků verstündest du wohl: rozumel's dobře: so wäre das wahr? 43B to pravda či ne? SIEGFRIED Seit lange acht' ich des Lallens nicht mehr. 50A Nevážím dávno si žvatlání už. (Er faßt das Trinkhorn und wendet sich damit zu Gunther. Er trinkt und reicht das Horn Gunther hin) (Chápe se rohu a obrací se sním ke Guntherovi. Pije a podává mu ho) Trink', Gunther, trink'! Pij, Gunther, pij! Dein Bruder bringt es dir! Tvůj bratr přines ti! GUNTHER (gedankenvoll und schwermütig in das Horn blickend, dumpf) (díkuplně a trudnomyslně hledí do rohu, temně) Du mischtest matt und bleich: Ty smichal's matnou tam: (noch gedämpfter) (ještě temněji) dein Blut allein darin! 51B svou krev uvnitř sám! SIEGFRIED (lachend) (se smíchem) 76 So misch' ich's mit dem deinen! 11 Tak smíchá se tam s tvojí! (Er gießt aus Gunthers Horn in das seine, so daß dieses überläuft) (Nalévá z Guntherova rohu do svého, takže ten přetéká) Nun floß gemischt es über: 50A Teď přetekla už ta směs: der Mutter Erde laß das ein Labsal sein! též matka země občerstvit teď se má! (mit einem heftigen Seufzer) Du überfroher Held! (leise zu Hagen) Ihm macht Brünnhilde Müh? (leise zu Siegfried) Verstund' er sie so gut, wie du der Vögel Sang! GUNTHER (s prudkým povzdechem) 11 Jak přešťastný jsi rek! SIEGFRIED (tiše k Hagenovi) Má on s Brůnnhildou kříž? HÄGEN (tiše k Siegfriedovi) Tak dobře chápe ji, jako ty ptáka zpěv! SIEGFRIED Seit Frauen ich singen hörte, Co ženy jsem zpívat slyšel, vergaß ich der Vöglein ganz. 43B na ptáky zapomněl já. HAGEN Doch einst vernahmst du sie? Však poslech' jsi je kdys? SIEGFRIED (sich lebhaft zu Gunther wendend) (obrací se živě ke Guntherovi) Hei! Gunther, grämlicher Mann! 49B Haj! Gunther, ztrápený muž! Dankst du es mir, Žádals' mě kdys, so sing' ich dir Mären bych ti povyprávěl aus meinen jungen Tagen. 13A co znám ze svých mladých let. GUNTHER 77 Die hör' ich so gern. 43B 13A To uslyším rád. (Alle lagern sich nah an Siegfried, welcher allein aufrecht sitzt, wä hrend die andern tiefer gestreckt liegen) (všichni se ukládají blízko Siegfrieda, který sám sedí vzpřímen, zatímco ostatní si lehají na zem) HÄGEN So singe, Held! Ať zpívá rek! SIEGFRIED Mime hieß ein mürrischer Zwerg: 13A in des Neides Zwang zog er mich auf, daß einst das Kind, wann kühn es erwuchs, einen Wurm ihm fällt' im Wald, 17 der faul dort hütet'einen Hort. 13A 38B Er lehrte mich schmieden und Erze schmelzen doch was der Künstler selber nicht könnt', des Lehrlings Mute mußt' es gelingen: eines zerschlagnen Stahles Stücke neu zu schmieden zum Schwert. 22 Des Vaters Wehr fügt' ich mir neu: 37E nagelfest schuf ich mir Notung. Tüchtig zum Kampf dünkt' er dem Zwerg; 15 der führte mich nun zum Wald: dort fällt' ich Fafner, den Wurm. 17 Jetzt aber merkt wohl auf die Mär': 24B Wunder muß ich euch melden. Von des Wurmes Blut mir brannten die Finger; sie führt' ich kühlend zum Mund: kaum netzt' ein wenig die Zunge das Naß, - was da die Vöglein sangen, das könnt' ich flugs verstehn. Auf den Ästen saß es und sang: 43A 43B "Hei! Siegfried gehört nun der Niblungen Hort! Oh! Fand' in der Höhle den Hort er jetzt! Wollt' er den Tarnhelm gewinnen, der taugt' ihm zu wonniger Tat! Doch möcht' er den Ring sich erraten, 43B der macht ihn zum Walter der Welt!" 43A Mime zval se nevlídný skřet: v závistném hněvu kázal mi on, že dítě kdys, co dorostlo už, v lese sklát draka mu má, který už dlouho poklad střeh'. ; On učil mne kovat,železo tavit; však co mistr ten nezmohl sám, jeho žáka umu se zdařilo hned: zlomené oceli kousky znovu ukovat v meč. Otcovu zbraň získal jsem já: pevný tak stvořil jsem Notung. Zdatný k boji on skřetu se zdál; ten vedl mě s ním pak v les: tam sklán mnou Fafner, ten drak. Však hleďte teď dobře co dím: Zázrak musím vám zjevit. Od draka krve mne pálily prsty; u úst jsem zchladit je chtěl: jak smočil jsem si jazyk v tom moku, -tomu, co ptáci pěli, mohl jsem rozumět. Na větev sedl si a děl: "Haj! Siegfriedu patří teď Niblungů skvost! Oh! Do jeskyně jdi pro poklad teď! Kdybys chtěl Tarnhelm si získat, k slavným činům hodí se on! Však kdybys chtěl i prsten si vzít, vládcem světa učiní tě!" 78 HAGEN Ring und Tarnhelm trugst du nun fort? Prsten a helmu odnesl sis'? DIE MANNEN Das Vöglein hörtest du wieder? 24B Ptáčku jsi naslouchal pak dál? SIEGFRIED Šperk a Tarnhelm sebral jsem tam: pak naslouchal dál rozkošnému pěvci; co v koruně sed' a pěl: "Haj, Siegfried si prsten a helmici vzal. Ring und Tarnhelm hatť ich gerafft: da lauscht' ich wieder dem wonnigen Laller; der saß im Wipfel und sang: 43B "Hei, Siegfried gehört nun 43A der Helm und der Ring. O traute er Mime, dem Treulosen, nicht! O zrádný je Mime, už nevěř mu víc! Ihm sollt' er den Hort nur erheben; máš mu ten poklad jen vynést; nun lauert er listig am Weg: lstivě číhá při cestě teď: nach dem Leben trachtet er Siegfried. skrz něho život skončit má Siegfried Oh, traute Siegfried nicht Mime!" Oh, nevěř Siegfriede Mimu!" Es mahnte dich gut? Vergaltest du Mime? HAGEN 24B Radil ti dobře? VIER MANNEN Odplatil jsi Mimu? SIEGFRIED Mit tödlichem Tranke trat er zu mir; bang und stotternd gestand er mir Böses: Notung streckte den Strolch! HAGEN (grell lachend) Was er nicht geschmiedet, schmeckte doch Mime! S nápojem smrti ke mně on šel; úzkostný skřet to zlo nabídl mi: Notung, skolil ho hned! (pronikavě se smějíc) 13A Co ukovat nezmoh' ochutnal Mime! ZWEI MANNEN (nacheinander) Was wies das Vöglein dich wieder? HAGEN (po sobě) Co zjevil ti ptáček pak dál? 79 (läßt ein Trinkhorn neu füllen und träufelt den Saft eines Krautes hinein) (nechává znovu plnit roh a kape do něj šťávu z bylin) Trink' erst, Held, aus meinem Horn: 49B Teď pij reku, z mého rohu: ich würzte dir holden Trank, já okořenil ti trunk, die Erinnerung hell dir zu wecken, že vzpomínky jasně se ti vzbudí, (er reicht Siegfried das Horn) (podává roh Siegfriedovi) daß Fernes nicht dir entfalle! 14 ač vzdálené nevyblednou! SIEGFRIED (blickt gedankenvoll in das Horn und trinkt dann langsam) (podívá se vděčně na roh a pomalu pije) 49C 24B 48B 43A 43B In Leid zu dem Wipfel lauscht' ich hinauf; V žalu já k vrcholku hleděl jsem naň; da saß es noch und sang: tam seděl dál a pěl: "Hei, Siegfried erschlug nun "Haj! Siegfriedem zabit den schlimmen Zwerg! bídný je skřet! Jetzt wüßt' ich ihm noch das herrlichste Weib. Teď zjevím ještě mu nejhezčí z žen. Auf hohem Felsen sie schläft, Na vysoké skále spí, Feuer umbrennt ihren Saal; ohněm chráněn její sál; durchschritt' er die Brunst, projdi skrz požár, weckt' er die Braut - nevěstu vzbuď - Brünnhilde wäre dann sein!" 43A 43B Brünnhilda tvou býti má!" HAGEN Und folgtest du des Vögleins Rate? A poslechl's té ptáčka rady? SIEGFRIED Rasch ohne Zögern zog ich nun aus, Bystře, prost strachu vykročil jsem, (Gunther hört mit wachsendem Erstaunen zu) {Gunther naslouchá s rostoucím údivem) bis den feurigen Fels ich traf: 36D bych skály plamen našel já: die Lohe durchschritt ich tím ohněm jsem prošel und fand zum Lohn - a získal co žold - (in immer größere Verzückung geratend) (ve stále větším nadšení) schlafend ein wonniges Weib spící tu nejkrasší z žen in lichter Waffen Gewand. 36A oděnou v jasnou svou zbroj. Den Helm löst' ich der herrlichen Maid; Helmu sňal jsem rozkošné z děv; mein Kuß erweckte sie kühn: polibek vzbudil ji můj: 80 oh, wie mich brünstig da umschlang 18A oh, jak vroucně zvrátil jsem se der schönen Brünnhilde Arm! 44 té krásné Brünnhilde v klín! GUNTHER (in höchstem Schrecken aufspringend) (vyskakujíc v značné nevoli) Was hör' ich! Co slyším! (Zwei Raben fliegen aus einem Busche auf, kreisen über Siegfried und fliegen dann, dem Rheine zu, davon) (Dva havrani vyletí z křoví, krouží kolem Siegfrieda a letí k Rýnu) HÄGEN Errätst du auch dieser Raben Geraun'? 4 18B Uhodl's též těchto havranů hlas? (Siegfried fährt heftig auf und blickt, Hagen den Rücken zukehrend, den Raben nach) (Siegfried vstává a dívá se za havrany, otočen k Hagenovi zády) HÄGEN Rache rieten sie mir! 33 Pomstu radili mi! (Er stößt seinen Speer in Siegfrieds Rücken: Gunther fällt ihm - zu spät - in den Arm. Siegfried schwingt mit beiden Händen seinen Schild hoch empor, um Hagen damit zu zerschmettern: die Kraft verläßt ihn, der Schild entsinkt ihm rückwärts; er selbst stürzt krachend über dem Schilde zusammen) 52 (Vráží svůj oštěp do Siegfriedových zad: Gunther se mu vrhá - pozdě - do náručí. Siegfried zvedá oběma rukama svůj štít vysoko vzhůru, aby jím Hagena rozdrtil: síla ho však opouští a štít mu padá zpět; sám na něj klesá) VIER MANNEN (welche vergebens Hagen zurückzuhalten versucht) (kteří se pokoušeli Hagena zastavit) Hagen! Was tust du? 52 Hagen! Co činíš? ZWEI ANDERE Was tatest du? Cos učinil? 81 GUNTHER Hagen, was tatest du? 32A Hagen, cos učinil? HAGEN (auf den zu Boden Gestreckten deutend) (temně k padlému) Meineid rächt' ich! 52 Zradu jsem mstil! (Er wendet sich ruhig zur Seite ab und verliert sich dann einsam über die Höhe, wo man ihn langsam durch die bereits mit der Erscheinung der Raben eingebrochenen Dämmerung von dannen schreiten sieht. Gunther beugt sich schmerzergriffen zu Siegfrieds Seite nieder. Die Mannen umstehen teilnahmsvoll den Sterbenden) (Klidně se odvrací ke straně a sám se pak ztrácí za výšinou, kde ho pomalu za rostoucího soumraku přestává být vidět. Gunther se bolestně sklání k Siegfriedovi. Muži účastně obestupují umírajícího) SIEGFRIED (von zwei Mannen sitzend erhalten, schlägt die Augen glanzvoll auf) (sedá si, podepírán dvěma muži, naplno otevírá oči) Brünnhilde! Heilige Braut! Wach' auf! Öffne dein Auge! Wer verschloß dich wieder in Schlaf? Wer band dich in Schlummer so bang? Der Wecker kam; er küßt dich wach, und aber - der Braut bricht er die Bande da lacht ihm Brünnhildes Lust! -Ach! Dieses Auge, ewig nun offen! Ach, dieses Atems wonniges Wehen! Süßes Vergehen - seliges Grauen: Brünnhild' bietet mir - Gruß! 45B Brůnnhildo! Nevěsto má! Už vstaň! Otevři oči! 32A Kdo spjal tě teď ve spánek zas? Kdo svázal tě v tak teskný sen? 33 U tebe jsem, vzbudím tě hned, : však nevěstě své nesu též pouta: ať září Brůnnhildy smích! - Ach! Tyto oči, otevři věčně! 46 Ach, tvého dechu rozkošný vánek! Přesladký zločin - blažený úsvit: 32A Brůnnhild, pozdrav mě teď! (Er sinkt zurück und stirbt. Regungslose Trauer der Umstehenden. Die Nacht ist hereingebrochen. Auf die stumme Ermahnung Gunthers erheben die Mannen Siegfrieds Leiche und geleiten mit dem Folgenden sie in feierlichem Zuge über die Felsenhöhe langsam von dannen. Gunther folgt der Leiche zunächst) {Klesá zpět a umírá. Nehybný smutek okolo stojících. Nastává noc. Na Guntherův pokyn zvedají muži Siegfriedovu mrtvolu a nesou ji ve slavnostním průvodu pomalu přes skalní návrší odtud. Gunther jde za mrtvolou nejblíže) 82 ORCHESRERZWISCHENSPIEL ORCHESTRÁLNÍ MEZIHRA Trauermusik beim Tode Siegfrieds Smuteční hudba 52 24B 24C 25A 25B 22 52 33 48A 48B 4 13B 18B 48A (Der Mond bricht durch die Wolken hervor und beleuchtet immer heller den die Berghöhe erreichenden Trauerzug. Dann steigen Nebel aus dem Rheine auf und erfüllen allmählich die ganze Bühne, auf welcher der Trauerzug bereits unsichtbar geworden ist, bis nach vorne, so daß diese während des Zwischenspiels gänzlich verhüllt bleibt. Als sich die Nebel wieder verteilen, tritt die Halle der Gibichungen, wie im ersten Aufzuge, immer erkennbarer hervor) (Měsíc vyšel mezi mraky a osvětlil jasně návrší, k němuž dochází smuteční průvod. Poté se od Rýna zvedá mlha a zaplňuje celou scénu, na níž přestává být průvod vidět, až do popředí, takže během mezihry zůstává scéna zcela zahalena. Když se mlha opět rozestupuje, zjevuje se v popředí stále zřetelněji síň Gibichungů, jako v prvním dějství) DRITTE SZENE TŘETÍ SCÉNA Die Halle der Gibichungen Hala Gibichungů (Es ist Nacht. Mondschein spiegelt sich auf dem Rheine. Gutrune tritt aus ihrem Gemache in die Halle hinaus) 50C (Je noc. Měsíční světlo se zrcadlí na Rýně. Gutrune vychází ze svého pokoje ven do haly) GUTRUNE War das sein Horn? 37A 4 Zní jeho roh? (Sie lauscht) (Naslouchá) Nein! - Noch kehrt er nicht heim. - Ne! - On nejde ještě. - Schlimme Träume störten mir den Schlaf! 37A Ošklivé sny rušily můj sen! Wild wieherte sein Roß; 29A Divoce řehtal kůň; Lachen Brünnhildes weckte mich auf. a smích Brünnhildy probudil mne. Wer war das Weib, Která žena, das ich zum Ufer schreiten sah? 3B 48B tam ke břehu kráčela jen? Ich fürchte Brünnhild'! Strach mám z Brünnhildy! Ist sie daheim? 32A Dorna je snad? (Sie lauscht an der Tür rechts und ruft dann leise) (Naslouchá vpravo u dveří a pak tiše volá) 83 Brünnhild'! Brünnhild'! Brünnhild'! Brünnhild'! Bist du wach? 48B Spíš či bdíš? (Sie öffnet schüchtern und blickt in das innere Gemach) (Ostýchavě otevírá a dívá se dovnitř pokoje) Leer das Gemach. Prázdna je síň. So war es sie, Tak byla to, die ich zum Rheine schreiten sah! jíž viděla jsem k Rýnu jít! (Sie erschrickt und lauscht nach der Ferne) (Naslouchá do dáli) War das sein Horn? Zní jeho roh? Nein! - Öd' alles! 50C Ne! - Pusto vše! Sah' ich Siegfried nur bald! Kéž zřím Siegfrieda již! (Sie will sich wieder ihrem Gemache zuwenden: als sie jedoch Hagens Stimme vernimmt, hält sie an und bleibt, von Furcht gefesselt, eine Zeitlang unbeweglich stehen) (Chce se opět vrátit do svého pokoje: když ale zaslechne Hagenův hlas, zastaví se a zůstává, spoutána strachem, delší chvíli bez pohybu stát) HAGENS STIMME (von außen sich nähernd) (blížíc se z venku) Hoiho! Hoiho! 51B Hojho! Hojho! Wacht auf! Wacht auf! Vstávat! Vstávat! Lichte! Lichte! Helle Brände! Světlo! Světlo! Jasné ohně! Jagdbeute bringen wir heim. Kořist už domů nesem. Hoiho! Hoiho! Hojho! Hojho! (Licht und wachsender Feuerschein von außen) (Světlo a rostoucí zář ohně z venku) HÄGEN (tritt in die Halle) 51B (vstupuje do haly) Auf, Gutrun'! Begrüße Siegfried! Vstaň, Gutrun! Pozdrav Siegfrieda! Der starke Held, er kehret heim! 48A Ten silný rek, vrátil se teď! GUTRUNE (im großer Angst) (s velkým strachem) Was geschah? Hagen! 51B Copak je? Hagen! 84 Nicht hört' ich sein Horn! Nezní jeho roh! (Männer und Frauen, mit Lichtern und Feuerbränden, geleiten den Zug der mit Siegfrieds Leiche Heimkehrenden, unter denen Gunther) (Muži a ženy se světly a pochodněmi, vítají průvod se Siegfriedovou mrtvolou, který pod Guntherovým vedením přichází domů) HÄGEN Der bleiche Held, nicht bläst er es mehr; nicht stürmt er zur Jagd, zum Streite nicht mehr, noch wirbt er um wonnige Frauen. Ten bledý rek, nezatroubí víc: nevyjde k lovu, ni k zápasům již, už nezíská si půvaby žen. GUTRUNE (mit wachsendem Entsetzen) 37A (s rostoucím úžasem) Was bringen die? Co nesou sem? (Der Zug gelangt in die Mitte der Halle, und die Mannen setzen dort die Leiche auf einer schnell errichteten Erhöhung nieder) (Průvod zůstává uprostřed síně a muži skládají mrtvolu na rychle připravenou vyvýšeninu) HÄGEN Eines wilden Ebers Beute: 33 Kořist divokého kance: Siegfried, deinen toten Mann. Siegfried, tvůj mrtvý to muž. (Gutrune schreit auf und stürzt über die Leiche hin. Allgemeine Erschü tterung und Trauer) (Gutrune vykřikne a klesá na mrtvolu. Všeobecné vzrušení a smutek) GUNTHER (bemüht sich um die Ohnmächtige) (sklání se nad omdlelou) Gutrun'! Holde Schwester, Gutrun'! Milá sestro, hebe dein Auge, schweige mir nicht! 52 zvedni oči, nic mi nevyčítej! GUTRUNE (wieder zu sich kommend) (opět přichází k sobě) 85 Siegfried - Siegfried erschlagen! Siegfried - Siegfried zavražděn! (Sie stößt Gunther heftig zurück) (Odvrací se prudce od Gunthera) Fort, treuloser Bruder, du Mörder meines Mannes! O Hilfe! Hilfe! Wehe! Wehe! Sie haben Siegfried erschlagen! GUNTHER Pryč, nevěrný bratře, ty vrahu mého muže! O pomoc! Pomoc! Běda! Běda! Jimi byl Siegfried zavražděn! Nicht klage wider mich! Dort klage wider Hagen. Er ist der verfluchte Eber, der diesen Edlen zerfleischt'. Bist du mir gram darum? 49A 49A 37A HAGEN Na mě si nestěžuj! Tím vším vinen je Hagen. On je ten prokletý kanec, jenž toho hrdinu sklál. 49A Máš proto na mne vztek? GUNTHER Angst und Unheil greife dich immer! HAGEN (mit furchtbarem Trotze herantretend) Ja denn! Ich hab' ihn erschlagen! Ich - Hagen - schlug ihn zu Tod. Meinem Speer war er gespart, bei dem er Meineid sprach. Heiliges Beuterecht hab' ich mir nun errungen: drum fordr' ich hier diesen Ring. 6B GUNTHER Bída a strach ať drží tě vždy! (s hrozivým hněvem jde do popředí) Ano! Zavraždil jsem ho já! Já - Hagen - smrt jsem mu dal. Mému kopí náležel, když křivě přísahal. Svaté lovu právo vydobyl jsem si tím já: žádám proto tenhle prsten. Zurück! Was mir verfiel, sollst nimmer du empfahn. Ihr Mannen, richtet mein Recht! Rührst du an Gutrunes Erbe, schamloser Albensohn? 6B HAGEN GUNTHER Zpátky! Co patří mně, o tom nerozhodneš. Vy muži, suďte můj spor! Myslí na Gutruny podíl, nestoudný Alba syn? 86 HAGEN (sein Schwert ziehend) (tasí svůj meč) Des Alben Erbe fordert so sein Sohn! 18B Dědictví Alba žádá jeho syn! (Er dringt auf Gunther ein, dieser wehrt sich; sie fechten. Die Mannen werfen sich dazwischen. Gunther fällt von einem Streiche Hagens darnieder) 6B 4 (Vrhá se na Gunthera, který se brání; bojují spolu. Muži se vrhají mezi ně. Gunther padá pod Hagenovou ránou k zemi) Her den Ring! 13B Prsten sem! (Er greift nach Siegfrieds Hand; diese hebt sich drohend empor. Gutrune und die Frauen schreien entsetzt laut auf. Alles bleibt in Schauder regungslos gefesselt) 22 19A (Chápe se Siegfriedovy ruky; ta se však hrozivě zvedá vzhůru. Gutrune a ženy nahlas vykřiknou. Vše zůstává v hrůze nehybně stát) (Vom Hintergrunde her schreitet Brünnhilde fest und feierlich dem Vordergrunde zu) 19A (Z pozadí sem kráčí Brünnhilda, pevně a slavnostně jde do popředí) BRÜNNHILDE 19A (ještě v pozadí) 32A (noch im Hintergrunde) Schweigt eures Jammers jauchzenden Schwall! Das ihr alle verrietet, zur Rache schreitet sein Weib. (Sie schreitet ruhig weiter vor) Kinder hört' ich greinen nach der Mutter, da süße Milch sie verschüttet: doch nicht erklang mir würdige Klage, 32B však nezazněl mi nářek důstojný, Zadržte nářku mohutný val! Vy zradili jste všichni, k pomstě kráčí jeho choť. (Jde klidně kupředu) Slyšela jsem dítě po matce lkát, 32A když sladké rozlila mléko: des hehrsten Helden wert. reka vznešeného. GUTRUNE (vom Boden heftig sich aufrichtend) Brünnhilde! Neiderboste! Du brachtest uns diese Not: die du die Männer ihm verhetztest, (zvedajíc se ze země) Brůnnhildo! Závistnice! Ty přineslas' nám tu tíž: když jsi zde rozeštvala muže, 87 weh, daß du dem Haus genaht! běda domu, v nějž vstoupíš! BRÜNNHILDE Armselige, schweig'! Sein Eheweib warst du nie, als Buhlerin bandest du ihn. Sein Mannesgemahl bin ich, der ewige Eide er schwur, eh' Siegfried je dich ersah. 50C 44 Ty, ubohá, mlč! Jeho choť nebyla jsi, co milenka spoutalas' jej. Jeho manželkou jsem já, jen mně složil on věčný slib, dřív nežli tebe poznal. GUTRUNE (in jähe Verzweiflung ausbrechend) Verfluchter Hagen! Daß du das Gift mir rietest, das ihr den Gatten entrückt! Ach, Jammer! Wie jäh nun weiß ich's, Brünnhilde war die Traute, die durch den Trank er vergaß! - (vybuchujíc v náhlém zoufalství) 49C Prokletý Hagen! Jaký jsi podal mi jed, že manžel odňat jí byl! Ach, ten žal! Jak dobře teď vím, Brůnnhilda byla milá, na níž pro nápoj zapomněl! - (Sie wendet sich voll Scheu von Siegfried ab und beugt sich, im Schmerz aufgelöst, über Gunthers Leiche; so verbleibt sie regungslos bis zum Ende. Hagen steht, trotzig auf Speer und Schild gelehnt, in finsteres Sinnen versunken, auf der entgegengesetzen Seite) 50C (Odvrací se plna bázně od Siegfrieda a sklání se v bolu před Guntherovou mrtvolou; tak zůstává nehybně do konce. Hagen stojí, vzpurně opřen o kopí a štít, ponořen v hluboké zamyšlení, na protilehlé straně) BRÜNNHILDE (allein in der Mitte; nachdem sie lange, zuerst mit tiefer Erschü tterung, dann mit fast überwältigender Wehmut das Angesicht Siegfrieds betrachtet, wendet sie sich mit feierlicher Erhebung an die Männer und Frauen. Zu den Mannen) 32A (sama uprostřed; pak dlouze, nejprve v hlubokém vzrušení, pak s těžko přemáhaným žalem, přemítá nad Siegfriedovou tváří; obrací se v slavnostním postoji k mužům a ženám. K mužům:) Starke Scheite schichtet mir dort am Rande des Rheins zuhauf! Hoch und hell lodre die Glut, die den edlen Leib des hehrsten Helden verzehrt. 19A Sein Roß führet daher, daß mit mir dem Recken es folge: Silná dřeva stavte mi tam na okraj Rýna v houf! 36D Jasný tam zaplane žár, 36D jenž spálí vzácné 32A tělo slavného reka. 29A Koně mi přiveďte, se mnou hrdinu provázet má: 88 denn des Helden heiligste Ehre zu teilen, 33 neboť reka posvátnou uchovat čest, verlangt mein eigener Leib. mé tělo si žádá. Vollbringt Brünnhildes Wunsch! 36D Splňte Brünnhildy touhu! (Die jüngeren Männer errichten während des Folgenden vor der Halle nahe am Rheinufer einen mächtigen Scheiterhaufen, Frauen schmücken ihn mit Decken, auf die sie Kräuter und Blumen streuen) (Mladí muži stavějí před halou na břehu Rýna mohutnou hranici, ženy ji zdobí přikrývkou, na níž sypou byliny a květy) BRÜNNHILDE (Versinkt von neuem in die Betrachtung des Antlitzes der Leiche Siegfrieds. Ihre Mienen nehmen eine immer sanftere Verklärung an) (Ponořuje se znovu do přemýšlení nad Siegfriedovou mrtvolou. Její tvář nabývá stále něžnější podoby) Wie Sonne lauter strahlt mir sein Licht: der Reinste war er, der mich verriet! Die Gattin trügend, - treu dem Freunde, - von der eignen Trauten - einzig ihm teuer - schied er sich durch sein Schwert. 22 Echter als er schwur keiner Eide; treuer als er hielt keiner Verträge; lautrer als er liebte kein andrer: und doch, alle Eide, alle Verträge, die treueste Liebe trog keiner wie er! - 49A Wißt ihr, wie das ward? (nach oben blickend) 0 ihr, der Eide ewige Hüter! 7A Lenkt euren Blick auf mein blühendes Leid: erschaut eure ewige Schuld! 32B Meine Klage hör', du hehrster Gott! 35 32A Durch seine tapferste Tat, dir so tauglich erwünscht, weihtest du den, der sie gewirkt, dem Fluche, dem du verfielest: mich mußte der Reinste verraten, daß wissend würde ein Weib! 32A Weiß ich nun, was dir frommt? - Alles, alles, alles weiß ich, 32A alles ward mir nun frei! Auch deine Raben hör' ich rauschen; 4 mit bang ersehnter Botschaft send'ich die beiden nun heim. 18B Jak čisté slunce žhne jeho jas: nejčistší byl on, kdo mne zradil! žena podvedla věrnost jeho, -od vlastní své milé - jediné věrné -mečem odloučil se. Lépe než jím nebyl složen slib; věrněji už dohodu nedržel; čistěji než on nikdo neměl rád: avšak všechny sliby, všechny dohody, nejvěrnější lásku nectily jak on! -Víte, jak bylo to? (hledíc vzhůru) O vy, všech slibů posvátní strážci! Veďte svůj hled na můj rostoucí žal: hleďte na věčnou vinu svou! Žalobu slyš, vznešený bůh! Pro svůj tak statečný čin, jejž sis tak mocně přál, posvěť toho, kdo pomohl, té kletbě, jíž jsi propad: mě musel ten nejčistší zradit, kéž byla moudřejší bych! Vím už teď, co ty chceš? - Všechno, všechno, všechno už vím, všechno volné mi teď! Též havrany tvé slyším šeptat; s touhy pozdravem teskným oba teď domů je šlu. 89 Ruhe, ruhe, du Gott! - 3B 7A Jen klid, jen klid, měj bůh! - (Sie winkt den Mannen, Siegfrieds Leiche auf den Scheiterhaufen zu tragen; zugleich zieht sie von Siegfrieds Finger den Ring ab und betrachtet ihn sinnend) 31 19A (Dává pokyn mužům, aby přinesly Siegfriedovo mrtvé tělo na hranici; sama mu sundává prsten z prstu a v zamyšlení na něj hledí) Mein Erbe nun nehm' ich zu eigen. Verfluchter Reif! Furchtbarer Ring! Dein Gold fass' ich und geb' es nun fort. Der Wassertiefe weise Schwestern, des Rheines schwimmende Töchter, euch dank' ich redlichen Rat. Was ihr begehrt, ich geb' es euch: aus meiner Asche nehmt es zu eigen! Das Feuer, das mich verbrennt, rein'ge vom Fluche den Ring! Ihr in der Flut löset ihn auf, und lauter bewahrt das lichte Gold, das euch zum Unheil geraubt. 6B Své dědictví si teď beru zpět. Prokletý šperk! Prsten všech hrůz! Tvé zlato mám a předám ho dál. 3A Vám moudré sestry vodních hloubek, vám dcery ve vlnách Rýna, za dobrou radu dík vám. 5 Co žádáte, to vám teď dám: z popela mého si vezměte jej! 5 Oheň, který mě stráví, očistí z kletby prsten! Vylovte jej z přívalu vod, 3B a zlata chovejte čistý lesk, 6B jenž pro zlo uloupem byl. (Sie hat sich den Ring angesteckt und wendet sich jetzt zu dem Scheiterhaufen, auf welchem Siegfrieds Leiche ausgestreckt liegt. Sie entreißt einem Manne den mächtigen Feuerbrand, schwingt diesen und deutet nach dem Hintergrunde) (Navléká si prsten a obrací se k hranici, na níž leží mrtvý Siegfried. Jednomu z mužů vytrhne z ruky pochodeň, zamává s ní a ukáže do pozadí) Fliegt heim, ihr Raben! 11 Raunt es eurem Herren, was hier am Rhein ihr gehört! An Brünnhildes Felsen fahrt vorbei! - Der dort noch lodert, 11 weiset Loge nach Walhall! Denn der Götter Ende dämmert nun auf. 19A So - werf ich den Brand in Walhalls prangende Burg. Odleťte havrani! Hlaste svému pánu, co u Rýna zvěděli jste! Kol Brůnnhildy skály zakružte! Toho, co tam plá, Loga, slete k Walhalle! Neboť bohů soumrak nastává teď. S tím vrhám já žár na skvoucí Walhally hrad. (Sie schleudert den Brand in den Holzstoß, der sich schnell hell entzü ndet. Zwei Raben sind vom Felsen am Ufer aufgeflogen und verschwinden nach den Hintergrunde zu. Brünnhilde gewahrt ihr Roß, welches zwei junge Männer hereinführen. Sie ist ihm entgegengesprungen, faßt es und entzäumt es schnell; dann neigt sie sich traulich zu ihm) 90 (Vhodí hořící pochodeň na hranici, která rychle vzplane. Ze skály na břehu vzlétnou dva havrani a mizí v pozadí. Brünnhilda spatří svého koně, ktrého právě přivádějí dva muži. Vybíhá mu vstříc a ber ho za uzdu; pak se k němu smutně naklání) Grane, mein Roß! 29A Grane, můj kůň! Sei mir gegrüßt! Buď pozdraven! Weißt du auch, mein Freund, 29A Ty víš též, příteli, wohin ich dich führe? kam že vedu tě teď? Im Feuer leuchtend, liegt dort dein Herr,34 33 Tam v ohni záříc leží tvůj pán, Siegfried, mein seliger Held. Siegfried, můj zesnulý rek. Dem Freunde zu folgen, wieherst du freudig?29A Teď za přítelem jdeš, zařehtáš šťastně? Lockt dich zu ihm die lachende Lohe? 36D Vábí tě teď k němu jasný žár? Fühl' meine Brust auch, wie sie entbrennt; 34 Věř i v hrudi mé, ten oheň vzplál; helles Feuer das Herz mir erfaßt, závratný plamen chopil mé srdce, ihn zu umschlingen, umschlossen von ihm, toužím ho obejmout a v jeho objetí, in mächtigster Minne vermählt ihm zu sein! v nezměrné slasti se vším se mu vzdát! Heiajoho! Grane! 29B 33 Hejajoho! Grane! Grüß deinen Herren! Zdrav svého pána! Siegfried! Siegfried! Sieh! Siegfriede! Siegfriede! Hleď! Selig grüßt dich dein Weib! Šťastna zdraví tě choť! (Sie hat sich auf das Roß geschwungen und hebt es jetzt zum Sprunge. Sie sprengt es mit einem Satze in den brennenden Scheiterhaufen. Sogleich steigt prasselnd der Brand hoch auf, so daß das Feuer den ganzen Raum vor der Halle erfüllt und diese selbst schon zu ergreifen scheint. Entsetzt drängen sich Männer und Frauen nach dem äußersten Vordergrunde. Als der ganze Bühnenraum nur noch von Feuer erfüllt erscheint, verlischt plötzlich der Glutschein, so daß bald bloß ein Dampfgewölk zurückbleibt, welches sich dem Hintergrunde zu verzieht und dort am Horizont sich als finstere Wolkenschicht lagert. Zugleich ist vom Ufer her der Rhein mä chtig angeschwollen und hat seine Flut über die Brandstätte gewälzt. Auf den Wogen sind die drei Rheintöchter herbeigeschwommen und erscheinen jetzt über der Brandstätte. Hagen, der seit dem Vorgange mit dem Ringe Brünnhildes Benehmen mit wachsender Angst beobachtet hat, gerät beim Anblick der Rheintöchter in höchsten Schreck. Er wirft hastig Speer, Schild und Helm von sich und stürzt wie wahnsinnig sich in die Flut.) 29A 36D 3B (Vyšvihne se na koně a jedním skokem s ním mizí v hořící hranici. V té chvíli vyšlehne plamen do výše, takže takže vyplňuje celý prostor před halou a tato se již sama zdá být pohlcena. Muži a ženy se derou do popředí ven. Jak je celý prostor scény osvětlen ohněm, zhasíná zvolna zář žáru, takže brzy pouze mrak dýmu zůstává zpět a ukládá se v pozadí na horizontu jako vrstva mraků. Současně mocně vystupuje voda z břehů Rýna a valí se přes spáleniště. Na vlnách plavou tři dcery Rýna, nyní osvětlené, přes spáleniště. Hägen, který s rostoucím strachem pozoruje odnětí prstenu Brúnnhildou, octl se při pohledu na rýnské dcery v nejvyšším úleku. Odhazuje spěšně kopí, štít i helmu a jako šílený se vrhá do proudu) HÄGEN 91 Zurück vom Ring! 18B Od prstenu pryč! (Woglinde und Wellgunde umschlingen mit ihren Armen seinen Nacken und ziehen ihn so, zurückschwimmend, mit sich in die Tiefe. Flosshilde, den anderen voran dem Hintergrunde zuschwimmend, hält jubelnd den gewonnenen Ring in die Höhe. Durch die Wolkenschicht, welche sich am Horizont gelagert, bricht ein rötlicher Glutschein mit wachsender Helligkeit aus. Von dieser Helligkeit beleuchtet, sieht man die drei Rheintöchter auf den ruhigeren Wellen des allmählich wieder in sein Bett zurückgetretenen Rheines, lustig mit dem Ringe spielend, im Reigen schwimmen. Aus den Trü mmern der zusammengestürzten Halle sehen die Männer und Frauen in hö chster Ergriffenheit dem wachsenden Feuerschein am Himmel zu. Als dieser endlich in lichtester Helligkeit leuchtet, erblickt man darin den Saal Walhalls, in welchem die Götter und Helden, ganz nach der Schilderung Waltrautes im ersten Aufzuge, versammelt sitzen. Helle Flammen scheinen in dem Saal der Götter aufzuschlagen. Als die Götter von den Flammen gä nzlich verhüllt sind, fällt der Vorhang) 3A 7A 34 33 19A (Woglinda a Wellgunda objímají jeho šíji ve svých náručích a táhnou ho plovouce zpět, s sebou do hlubiny. Flosshilda, která připlavala do popředí, zvedá jásavě získaný prsten do výše. Skrze vrstvu mraků, která se usadila na horizontu, prostupuje rudá záře se stále rostoucím jasem. Tímto jasem osvětletlené je vidět tři rýnské dcery, jak na klidných vlnách, postupně opět do svých břehů se vrátivšího Rýna si vesele hrají v reji s prstenem. Z trosek haly hledí muži a ženy v obrovském dojetí na vzrůstající jas na obloze. Když obloha konečně zazáří v plném jasu, je vidět uvnitř sál Walhally, v němž sedí shromážděni bohové a hrdinové, zcela dle vylíčení Waltrauty v prvním dějství. Jasné plameny začínají jakoby vnikat do obydlí bohů. Jakmile jsou bohové od plamenů zcela zahaleni, opona padá) 92