Richard Wagner
Tristan und Isolde
ERSTER AUFZUG EINLEITUNG ERSTE SZENE
PRVNI DEJSTVI PŘEDEHRA PRVNÍ SCÉNA
(Zeltartiges Gemach auf dem Vorderdeck eines Seeschiffes, reich mit Teppichen behangen, beim Beginn nach dem Hintergrunde zu gänzlich geschlossen; zur Seite führt eine schmale Treppe in den Schiffsraum hinab. - Isolde auf einem Ruhebett, das Gesicht in die Kissen gedrückt. - Brangäne einen Teppich zurückgeschlagen haltend, blickt zur Seite über Bord)
(Komnata podoby stanu na přídi lodi, bohatě ověšená koberci, je na počátku v pozadí úplně uzavřena; po straně vedou úzké schody do podpalubí. - Isolda na pohovce, obličej zabořen v podušku. - Brängena odhrnujíc koberec, hledí po straně přes palubu)
STIMME EINES JUNGEN SEEMANNS       HLAS MLADÉHO NÁMOŘNÍKA
(aus der Höhe, wie vom Mast her, vernehmbar)
(zaznívající z výše stěžně)
Westwärts schweift der Blick; ostwärts
streicht das Schiff.
Frisch weht der Wind
der Heimat zu:
mein irisch Kind,
wo weilest du?
Sind's deiner Seufzer Wehen,
die mir die Segel blähen?
Wehe, wehe, du Wind! -
Weh, ach wehe, mein Kind! -
Irische Maid,
du wilde, minnige Maid!
(jäh auffahrend)
ISOLDE
Zrak můj v západ zří; loď na východ jde. Nás vítá vánkem domov náš: kde irské dítě, prodléváš?
Je vzdechů tvých to síla, čím plachta dme se bílá? Vánku, vánku, věj dál! -Dívko má, jaký žal! Irčanko má, ty divoká, milostná!
(náhle se vzchopivší)
1
Wer wagt mich zu höhnen?
Kdo smí mne tak tupit?
(Sie blickt verstört um sich)
(Rozhlíží se vyděšena)
Brangäne, du? Sag', - wo sind wir?
(an der Öffnung,)
Blaue Streifen
stiegen im Osten auf;
sanft und schnell
segelt das Schiff:
auf ruhiger See vor Abend
erreichen wir sicher das Land.
Brängeno, ty? Mluv - kde jsme to? BRANGÄNE
(u otvoru)
Modrý pás
na východě vznáší se; mírně nás v dál nese loď:
my stišenou plání s tmícím se soumrakem stihneme zem.
ISOLDE
Welches Land?
Kornwalls grünen Strand.
Nimmermehr!
Nicht heut, noch morgen!
{lässt den Vorhang zufallen und eilt bestürzt zu Isolde)
Was hör' ich? Herrin! Ha!
(wild vor sich hin)
Kterou zem?
BRANGANE
ISOLDE
Kornwall je náš cíl.
Nikdy ne!
Ni dnes, ni zítra!
BRANGANE
ISOLDE
Entartet Geschlecht!
Unwert der Ahnen!
Wohin, Mutter,
vergabst du die Macht,
über Meer und Sturm zu gebieten?
O zahme Kunst
der Zauberin,
die nur Balsamtränke noch braut!
Erwache mir wieder,
kühne Gewalt;
herauf aus dem Busen,
wo du dich bargst!
Hört meinen Willen,
zagende Winde!
Heran zu Kampf
und Wettergetös'!
(spustí záclonu
a spěchá zděšena k Isoldě)
Co slyším? Kněžno! Ha!
(divoce před sebe)
Jak zrůdný to rod!
Svých předků hanba!
Kde, o ,matko
je tvá hrozná moc,
kterou mořem, bouří jsi vládla?
Ach, čím je kouzlo
spoutané,
jež jen svářet zná balsám v lék!
Ty spoutaná sílo,
vzbouzej se již;
a vzhůru z mých ňader,
kde skryta spíš!
Mou znejte vůli,
váhavé větry!
Sem spějte vznítit
boj živlů všech!
2
Zu tobender Stürme
wütendem Wirbel!
Treibt aus dem Schlaf
dies träumende Meer,
weckt aus dem Grund
seine grollende Gier!
Zeigt ihm die Beute,
die ich ihm biete!
Zerschlag es dies trotzige Schiff,
des zerschellten Trümmer verschling's!
Und was auf ihm lebt,
den wehenden Atem,
den lass' ich euch Winden zum Lohn!
BRANGÄN
(im äussersten Schreck, um Isolde sich bemühend)
0 weh! Ach! Ach
des Übels, das ich geahnt! Isolde! Herrin! Teures Herz!
Was bargst du mir so lang? Nicht eine Träne weintest du Vater und Mutter; kaum einen Gruss den Bleibenden botest du. Von der Heimat scheidend kalt und stumm, bleich und schweigend auf der Fahrt; ohne Nahrung,0 ohne Schlaf; starr und elend, wild verstört: wie ertrug ich, so dich sehend, nichts dir mehr zu sein, fremd vor dir zu stehn? Oh, nun melde, was dich müht! Sage, künde, was dich quält! Herrin Isolde, trauteste Holde! Soll sie wert sich dir wähnen, vertraue nun Brangänen!
Nech bouř vztekle řádit
zvířeným děsem!
Spát nenech déle
mořskou tu pláň,
vzbuď v jejích hlubinách
závistný vztek!
Spěj kořist zříti,
v plen již tu dávám!
Ty rázem zdrť pyšnou tu loď,
trosek spoustu shlť bezedná hloub!
A vše, co tu jest,
co živo tu dýše,
to odplatou vám, větry, buď!
(v nejvyšším zděšení, konejší Isoldu)
Ožel! Ach! Ach
já v duši tušila zlo! Isoldo! Paní! Lásko má!
Co skrýváš v ňadru svém?
Bez slzí vláhy
v dál šla's od otce i matky;
pryč od svých přátel
bez slova lásky šla's.
Chladem vál ten němý
odchod tvůj,
něm je tvůj ret,
zbledla tvář;
v hladu trýzni,
stále dlíš;
v hrůzy tísni,
duch tvůj mře:
Ó, již dél to
snášet nelze,
nejsem více tvou,
mám ti cizí být?
Ó, již zjev mi,
trýzeň svou!
Svěř se, sděl mi,
bídy tíž!
Ó, má Isoldo,
má sladká lásko!
Soucit s bídnou měj ženou,
měj útrpnost s Brängenou!
3
ISOLDE
Luft! Luft! Vzduch! Vzduch!
Mir erstickt das Herz! Krev mi žárem žhne!
Öffne! Öffne dort weit! Otevř! Otevř již tam!
(Brangäne zieht eilig die Vorhänge in der Mitte auseinander)
(Brangäna rozhrne spěšně opony uprostřed)
ZWEITE SZENE
DRUHA SCÉNA
(Man blickt dem Schiff entlang bis zum Steuerbord, über den Bord hinaus auf das Meer und den Horizont. Um den Hauptmast in der Mitte ist Seevolk, mit Tauen beschäftigt, gelagert; über sie hinaus gewahrt man am Steuerbord Ritter und Knappen, ebenfalls gelagert; von ihnen etwas entfernt Tristan, mit verschränkten Armen stehend, und sinnend in das Meer blickend; zu Füssen ihm, nachlässig gelagert, Kurwenal)
(Je vidět po délce lodi až k zádi a přes palubu na širé moře až po obzor. Kolem hlavního stěžně uprostřed jsou lodníci, zaměstnávajíce se lanovím; na zádi jsou rozloženi rytíři a panoši; od nich poněkud vzdálen Tristan se založenýma rukama hledí zamyšlen do vln; jemu u nohou nedbale leží Kurwenal)
Vom Mastě her, aus der Höhe, vernimmt man wieder die
Z výše stěžně je opět slyšeti
STIMME DES JUNGEN SEEMANNS
HLAS MLADÉHO NÁMORNÍKA
Frisch weht der Wind
der Heimat zu:
mein irisch Kind,
wo weilest du?
Sind's deiner Seufzer Wehen,
die mir die Segel blähen?
Wehe, wehe, du Wind!
Weh, ach wehe, mein Kind!
Nás vítá vánkem domov náš: kde, irské dítě, prodléváš?
Je vzdechů tvých to síla, Čím plachta dme se bílá? Vánku, vánku, věj dál! Dívko má, jaký žal!
4
ISOLDE
(deren Blick sogleich Tristan
fand und starr auf ihn geheftet blieb,
dumpf für sich)
Mir erkoren, mir verloren, hehr und heil, kühn und feig! Todgeweihtes Haupt! Todgeweihtes Herz!
(zu Brangäne, unheimlich lachend)
Was hältst du von dem Knechte?
(ihrem Blicke folgend)
Wen meinst du?
(jejíž zrak ihned našel Tristana, na němž strnule ulpěl, přitlumeně pro sebe)
Mně byl souzen, mnou byl ztracen, v slávě pyšný, v bídě sláb! Smrt skloň šíji tvou! Smrt znič srdce tvé!
(k Brangäne, příšerně se smějíc)
Co soudíš o tom rabu? BRANGÄNE
(sledujíc její pohled)
O kom to?
ISOLDE
Dort den Helden,
der meinem Blick
den seinen birgt,
in Scham und Scheue
abwärts schaut.
Sag, wie dünkt er dich?
Fragst du nach Tristan, teure Frau?
dem Wunder aller Reiche, dem hochgepriesnen Mann, dem Helden ohne Gleiche, des Ruhmes Hort und Bann?
(sie verhöhnend)
Der zagend vor dem Streiche
sich flüchtet, wo er kann,
weil eine Braut er als Leiche
für seinen Herrn gewann!
Dünkt es dich dunkel,
mein Gedicht?
Frag ihn denn selbst,
den freien Mann,
ob mir zu nahn er wagt?
Der Ehren Gruss
und zücht'ge Acht
Tam o vůdci, jenž v rozpacích tam klopí zrak, a studem schvácen stranou zří. Mluv, co zdá se ti? BRANGÄNE
Je míněn Tristan, paní má?
Co div jej všude cení, jde s ním vždy chvály zvěst, rek, jemuž rovno není, on slávy poklad jest?
ISOLDE
(po ní posměšně)
Jenž neví v hanbě žhoucí, kam skryti by se měl, získat že nevěstu mroucí pro svého kréle jel! Zdá se ti temnou moje řeč? Ať řekne sám, ten slavný muž, proč bojí blíž sejít? A úctu paní vzdáti své
5
vergisst der Herrin der zage Held,
dass ihr Blick ihn nur nicht erreiche,
den Helden ohne Gleiche!
Oh, er weiss
wohl, warum!
Zu dem Stolzen geh,
meld ihm der Herrin Wort!
Meinem Dienst bereit,
schleunig soll er mir nahn.
proč zapomněl ten smutný rek,
že svůj zrak klopí v studu chvění,
rek, jemuž rovno není!
Já i on
víme proč!
Ku pyšnému jdi
a mou mu vůli zjev!
K službě mé by hned
vlídně hotov teď byl.
BRANGANE
Soll ich ihn bitten, dich zu grüssen?
ISOLDE
Mám snad jej žádat, čest by vzdal ti?
Befehlen liess dem Eigenholde Furcht der Herrin ich, Isolde!
Buď zván ten rab sem k mému holdu ctít ať přijde mne, Isoldu!
(Auf Isoldes gebieterischen Wink entfernt sich Brangäne und schreitet verschämt dem Deck entlang dem Steuerbord zu, an den arbeitenden Seeleuten vorbei. Isolde, mit starrem Blicke ihr folgend, zieht sich rücklings nach dem Ruhebett zurück, wo sie sitzend während des Folgenden bleibt, das Auge unabgewandt nach dem Steuerbord gerichtet)
(Na velitelský Isoldin pokyn se Brangäna vzdálí a kráčí ostýchavě kolem pracujících lodníků přes palubu na záď. Isolda ji sleduje strnulými zraky a uchyluje se zpět k pohovce; tam sedíc během následujícího vyčkává a dívá se stále upřeně k zádi)
KURWENAL
(der Brangäne kommen sieht, (jenž zří Brangänu přicházeti,
zupft, ohne sich zu erheben, aniž by se zdvihl,
Tristan am Gewände) zatahá Tristana za roucho)
Hab acht, Tristan! Botschaft von Isolde.
(auffahrend)
Was ist? Isolde? -
(Er fasst sich schnell, als Brangäne vor ihm anlangt und sich verneigt)
TRISTAN
Zde viz, Tristane! Posel od Isoldy.
(vzchopiv se)
Co jest? Isolda? -
(vzpamatovav se rychle, když Branga-na k němu došla a uklonila se)
Von meiner Herrin? Ihr gehorsam, was zu hören
Od mé jdeš kněžny? Rád chci znáti, co mi říci
6
meldet höfisch
mir die traute Magd?
dvorně vlídná přišla dívka sem?
BRANGÄNE
Mein Herre Tristan, Můj vzácný pane,
euch zu sehen zříti ždá si
wünscht Isolde, vás Isolda,
meine Frau. paní má.
TRISTAN
Grämt sie die lange Fahrt, Ji nudí plavby běh?
die geht zu End'; vždyť končí již;
eh' noch die Sonne sinkt, dřív, nežli den se stmí,
sind wir am Land. má zemi zřít.
Was meine Frau mir befehle, Co paní má káže činit,
treulich sei's erfüllt. já chci plnit rád.
BRANGÄNE
So mög Herr Tristan By sei pan Tristan
zu ihr gehn: ihned k nf:
das ist der Herrin Will'. to panf vüle jest.
TRISTAN
Wo dort die grünen Fluren Kde břeh se v dálce modrá
dem Blick noch blau sich färben, a příboj bíle pění,
harrt mein König čeká král již
meiner Frau: paní mou:
zu ihm sie zu geleiten, a k němu bych ji doved',
bald nah ich mich der Lichten: já v krátku k jasné přijdu:
keinem gönnt' ich nevzdám já se
diese Gunst. přízně té.
BRANGÄNE
Mein Herre Tristan, Pan Tristan slyšel,
höre wohl: mou přec řeč:
deine Dienste paní k své jej
will die Frau, službě zve,
dass du zur Stell ihr nahtest ať proto jde jen blíže
dort, wo sie deiner harrt. tam, kde naň čeká již.
TRISTAN
Auf jeder Stelle,
wo ich steh,
getreulich dien ich ihr,
der Frauen höchster Ehr';
Hess ich das Steuer
jetzt zur Stund',
wie lenkt' ich sicher den Kiel
Tvé vzácné paní sloužím rád
a ctím, ať dlím kde chci, ten výkvět všechněch žen; kormidla vzdálit zda se smím,
když mám teď jistě vést loď
7
zu König Markes Land? kde krále Marka zem?
BRANGÄNE
Tristan, mein Herre!
Was höhnst du mich?
Dünkt dich nicht deutlich
die tör'ge Magd,
hör meiner Herrin Wort!
So, hiess sie, sollt ich sagen:
Befehlen Hess
dem Eigenholde
Furcht der Herrin
sie, Isolde.
(aufspringend)
Darf ich die Antwort sagen?
(ruhig)
Was wohl erwidertest du?
KURWENAL
TRISTAN
Tristane, můj pane! Nač výsměch ten? Zdá-li se temnou ti služky řeč, slyš, paní má co dí: Tak přímo mám ti říci: Buď zván ten rab sem k mému holdu, ctít ať přijde mne, Isoldu.
(vyskočiv)
Zda odpověď smím dáti?
(klidně)
Mluv, co bys odvětitl ty?
KURWENAL
Das sage sie
der Frau Isold'!
Wer Kornwalls Krön'
und Englands Erb'
an Irlands Maid vermacht,
der kann der Magd
nicht eigen sein,
die selbst dem Ohm er schenkt.
Ein Herr der Welt
Tristan der Held!
Ich ruf's: du sag's, und grollten
mir tausend Frau Isolden!
(Da Tristan durch Gebärden ihm zu wehren sucht und Brangäne entrüstet sich zum Weggehen wendet, singt Kurwenal der zögernd sich Entfernenden mit höchster Stärke nach:)
"Herr Morold zog
zu Meere her,
in Kornwall Zins zu haben;
ein Eiland schwimmt
auf ödem Meer,
da liegt er nun begraben!
Sein Haupt doch hängt
To vyřiď paní Isoldě! Kdo země trůn a dědictví
dal irské dívce v dar, ten nemůž' děvy rabem být,
již svému strýci vzdal.
Je světa pán
Tristan, rek náš!
Jí rci, že vždy mu hold vzdám,
to navzdor všem Isoldám!
(Co Tristan se jej snaží posuňky umlčeti a Brangäna rozhořčena se obrátila k odchodu, zpívá Kurwenal za váhavě se vzdalující s největší silou)
"Pan Morold pŕeplul more k nám,
jel v Kornwal pro daň z dali;
kdes v mori spí
teď sám a sám
hrob tmí se v stínu škály!
Jen hlava v Írsko
8
im Irenland,
als Zins gezahlt
von Engeland:
hei! unser Held Tristan,
wie der Zins zahlen kann!"
vrácena,
jest Anglie daň
splacena:
zdráv buď rek náš Tristan, jak on zná splácet daň!"
(Kurwenal, von Tristan fortgescholten, ist in den Schiffsraum hinabgestiegen; Brangäne in Bestürzung zu Isolde zurückgekehrt, schliesst hinter sich die Vorhänge, während die ganze Mannschaft aussen sich hören lässt)
{Kurwenal, zakřiknut Tristanem, sestoupil do lodních prostor, Brangäna se vrací zaražena k Isoldě, zatáhne opět záclony; mezi tím je všechno mužstvo z věnčí slyšet hlasitě zpívat)
ALLE MÄNNER VŠICHNI MUŽI
"Sein Haupt doch hängt
im Irenland,
als Zins gezahlt
von Engeland:
hei! unser Held Tristan,
wie der Zins zahlen kann!"
"Jen hlava v Irsko
vrácena,
jest Anglie daň
splacena:
zdráv buď rek náš Tristan, jak on zná splácet daň!"
DRITTE SZENE TŘETÍ SCÉNA
(Isolde und Brangäne allein, bei vollkommen wieder geschlossenen Vorhängen. Isolde erhebt sich mit verzweiflungsvoller Wutgebärde. Brangäne stürzt ihr zu Füssen)
{Isoida a Brangäna samy při zcela spuštěných oponách.Isolda povstane se zoufale rozlíceným posuňkem. Brangäna se jí vrhne k nohám)
BRANGÄNE
Weh, ach wehe! Ach ten posměch
Dies zu dulden! snésti nelze!
ISOLDE
(dem furchtbarsten Ausbruche nahe, (jsouc blízka strašlivému výbuchu,
schnell sich zusammenraffend) rychle se vzpamatuje)
Doch nun von Tristan! Nuž mluv, co Tristan!
Genau will ich's vernehmen. Chci znáti vše, co mi vzkázal.
BRANGÄNE
Ach, frage nicht! Ach, ptát se nechtěj!
ISOLDE
Frei sag's ohne Furcht! Rci bez bázně vše!
9
BRANGÄNE
Mit höf'schen Worten wich er aus.
ISOLDE
On výmluv dvorných plno měl.
Doch als du deutlich mahntest?
BRANGANE
A když jsi stála na svém?
Da ich zur Stell
ihn zu dir rief:
wo er auch steh',
so sagte er,
getreulich dien er ihr,
der Frauen höchster Ehr';
Hess' er das Steuer
jetzt zur Stund',
wie lenkt' er sicher den Kiel
zu König Markes Land?
(schmerzlich bitter)
"Wie lenkt' er sicher den Kiel zu König Markes Land?"
(grell und heftig)
Den Zins ihm auszuzahlen, den er aus Irland zog!
ISOLDE
BRANGANE
Když k službě tvé
jsem zvala jej:
že slouží rád,
tak pravil sám,
a ctí, ať dlí kde chce,
ten výkvět všechněch žen;
vzdálit zda kormidla
se smí,
když má teď vést jistě loď kde krále Marka zem?
(bolestně a hořce)
"Když má teď vést jistě loď, kde krále Marka zem?"
(příkře a prudce)
On daň mu platit pílí, již v Irsku získal proň!
Auf deine eignen Worte,
als ich ihm die entbot,
Hess seinen Treuen Kurwenal!
ISOLDE
A když pak tvým jsem slovem, jej zvala blíže k nám, Tu jeho přítel Kurwenal! -
Den hab ich wohl vernommen, kein Wort, das mir entging. Erfuhrest du meine Schmach, nun höre, was sie mir schuf.
Wie lachend sie
mir Lieder singen,
wohl könnt auch ich erwidern!
Von einem Kahn,
der klein und arm
an Irlands Küste schwamm,
darinnen krank
ein siecher Mann
Znám posměch jeho bídný, mně slůvka neušlo. Když znáš teď mé hanby tíž, máš znáti, původ kde má.
Zlý výsměch v jejich zní-li písni,
já vím, jak mám jej splácet!
Kdys vetchý člun,
vln hříčka mdlá
plul v Irska přímoří,
v něm chorý muž
se na dně chvěl
10
elend im Sterben lag.
Isoldes Kunst
ward ihm bekannt;
mit Heilsalben
und Balsamsaft
der Wunde, die ihn plagte,
getreulich pflag sie da.
Der "Tantris"
mit sorgender List sich nannte, als Tristan
Isold' ihn bald erkannte,
da in des Müss'gen Schwerte
eine Scharte sie gewahrte,
darin genau
sich fügt' ein Splitter,
den einst im Haupt
des Iren-Ritter,
zum Hohn ihr heimgesandt,
mit kund'ger Hand sie fand.
Da schrie's mir auf
aus tiefstem Grund!
Mit dem hellen Schwert
ich vor ihm stund,
an ihm, dem Überfrechen,
Herrn Morolds Tod zu rächen.
Von seinem Lager
blickt' er her, -
nicht auf das Schwert,
nicht auf die Hand, -
er sah mir in die Augen.
Seines Elendes
jammerte mich; -
das Schwert - ich Hess es fallen!
Die Morold schlug, die Wunde,
sie heilt' ich, dass er gesunde,
und heim nach Hause kehre, -
mit dem Blick mich nicht mehr beschwere!
BRANGÄNE
0 Wunder! Wo hatt' ich die Augen? Der Gast, den einst ich pflegen half?
ISOLDE
Sein Lob hörtest du eben: "Hei! unser Held Tristan" -der war jener traur'ge Mann.
a v bídné trýzni mřel. K Isoldě spěl, jíž kouzla znal; ta svým lékem hned zázračným mu vlídně léčí ránu, jež trýzní zlou mu jest. Že "Tantris"
jak v lsti sám se dával zváti,
je Tristan
Isolda měla znáti,
bez hrotu meč měl v ruce
muž jenž zmíral u ní v muce,
a rzivý hrot
se rděl kdys v hlavě,
již poslal jí
kdos vyzývavě
zpět s hanou v irskou vlast.
Ten hrot byl meče část.
Mně výkřik hrůzy
z úst se dral!
Přede mnou vrah
Moroldův sám stál.
Můj meč na hruď mu mířil,
krev Morolda by smířil.
Ze svého lože zíral bled, -ne na můj meč, ne k ruce mé -v můj stále zrak se hroužil. Soucit s bídným tu vzplál v duši mé; -a meč - ten kles' mi náhle! Jež Moroldem mu dána, když zhojila zlá se rána, spěl k svým přes moře nivy, -přestal tížit mne zrak ten snivý!
Ó zázrak, což smím tak se mýlit? Ten host, jenž mřel mi v náručí?
Jej chválit slyšíš právě: "Zdráv buď náš rek Tristan" -náš host chorý tak je zván.
11
Er schwur mit tausend Eiden mir ew'gen Dank und Treue! Nun hör, wie ein Held Eide hält! Den als Tantris unerkannt ich entlassen, als Tristan
kehrt' er kühn zurück;
auf stolzem Schiff,
von hohem Bord,
Irlands Erbin
begehrt er zur Eh'
für Kornwalls müden König,
für Marke, seinen Ohm.
Da Morold lebte,
wer hätt' es gewagt
uns je solche Schmach zu bieten?
Für der zinspflicht'gen
Körnen Fürsten
um Irlands Krone zu werben!
Ach, wehe mir!
Ich ja war's,
die heimlich selbst
die Schmach sich schuf.
Das rächende Schwert,
statt es zu schwingen,
machtlos Hess ich's fallen!
Nun dien ich dem Vasallen!
BRANGÄNE
Da Friede, Sühn' und Freundschaft von allen ward beschworen, wir freuten uns all' des Tags; wie ahnte mir da, dass dir es Kummer schuf?
ISOLDE
O blinde Augen! Blöde Herzen! Zahmer Mut, verzagtes Schweigen! Wie anders prahlte Tristan aus,
was ich verschlossen hielt! Die schweigend ihm das Leben gab, vor Feindes Rache ihn schweigend barg; was stumm ihr Schutz
Mne slíbil stále ctíti
sám přísahou se vázal!
Však slyš, jak se rek
přísah zřek'!
Jenž co Tantris
k svým se moh' neznám vrátit,
co Tristan
k nám zas připlul zpět;
a z lodi své,
kde v pýše stál,
kněžnu irskou
hned žádal za choť
pro kornwallského krále,
pro Marka, svého ujce.
Když Morold chránil
náš kraj rodný sám,
zda směl někdo nás tak ztupit?
Vazal dřív, chtíti
Irska korunou
zdobit skráň mdlého krále!
Krev tvář mi žhne!
Bídě mé
jen zrůdný soucit původ dal. Mně ochabla paž mstít jež se měla slába v svém teď žalu, já sloužit mám vazalu!
Když národ přál si smíru a přísahou jej stvrdil, tu všem blahem zářil zrak; to, zdá se, že tobě působí jen žal?
Zrak slábne vám již, slábnou srdce, síly vzmach, a vzdor je němý! jak hlásal chlubně Tristan v svět, co na rtech mělo mřít! Můj ret byl něm, když v trýzni mřel, můj ret byl něm a před mstou jej kryl; můj ret byl něm
12
zum Heil ihm schuf, -
mit ihr gab er es preis!
Wie siegprangend
heil und hehr,
laut und hell
wies er auf mich:
"Das war ein Schatz,
mein Herr und Ohm;
wie dünkt euch die zur Eh'?
Die schmucke Irin
hol ich her;
mit Steg und Wegen
wohlbekannt,
ein Wink, ich flieg
nach Irenland:
Isolde, die ist euer! -
mir lacht das Abenteuer!"
Fluch dir, Verruchter!
Fluch deinem Haupt!
Rache! Tod!
Tod uns beiden!
BRANGÄNE
(mit ungestümer Zärtlichkeit auf Isolde stürzend)
0 Süsse! Traute! Teure! Holde! Goldne Herrin! Lieb' Isolde!
(Sie zieht Isolde allmählich nach dem Ruhebett)
Hör mich! Komme!
Setz dich her!
Welcher Wahn!
Welch eitles Zürnen!
wie magst du dich betören,
nicht hell zu sehn noch hören?
Was je Herr Tristan
dir verdankte,
sag, könnt' er's höher lohnen,
als mit der herrlichsten der Kronen?
So dient' er treu
dem edlen Ohm;
dir gab er der Welt
begehrlichsten Lohn:
dem eignen Erbe,
echt und edel,
když zdráv plul v dál, -
Vše to dal světu v plen!
Pak s jásotem
vítězným
šel a k mé
hanbě směl říct:
"Já dívku znám,
je půvab sám;
za tvou, strýce, choť
tu krásnou Irku
získat chci;
vždyť v Irsku každý
kámen znám,
jen kyň a já
na pout se dám:
Isolda tvou má býti! -
chci dobrodružství míti!"
Zhyň, zrádce bídný!
Zhyň v bídě své!
Zkáza! Zmar!
Smrt nám dvěma!
(s nezkrotnou něžností se vrhá k Isoldě)
Má kráso! Sílo! Spáso! Touho! Má ty lásko! Má Isoldo!
(Táhne Isoldu zvolna k pohovce)
Slyš mne! Blíž pojď! V náruč mou! Zrádný klam! Tvůj hněv tě šálí! Jak můžeš v klamu žiti, vše v klamném stínu zříti? Když tě pan Tristan slíbil ctíti,
ted chce bys první v říši,
se zvedla k trůnu skvělé výši.
Tak svému strýci
sloužit zná;
rád on vzdal se
světa nejvyšší mzdy:
když práva na trůn
sám se zřekl,
13
entsagt er zu deinen Füssen, als Königin dich zu grüssen!
co má, vše ti k nohám skládá, svou královnou zvát tě žádá!
(Isolde wendet sich ab)
(Isoida se odvrací)
Und warb er Marke dir zum Gemahl,
wie wolltest du die Wahl doch schelten,
muss er nicht wert dir gelten?
Von edler Art
und mildem Mut,
wer gliche dem Mann
an Macht und Glanz?
Dem ein hehrster Held
so treulich dient,
wer möchte sein Glück nicht teilen, als Gattin bei ihm weilen?
ISOLDE
(starr vor sich hinblickend)
Ungeminnt
den hehrsten Mann
stets mir nah zu sehen,
wie könnt ich die Qual bestehen?
BRANGÄNE
A když pan Marke tě za choť ždá, proč cti té nechtěla bys dbáti, proč chceš se slávy vzdáti? Kdo způsob zná a jemný mrav, svou slávou kdo smí se rovnat s ním? Komu přítelem je ctný rek náš, proč sdílet čest s ním se zdráháš chotí krále býti váháš?
(hledíc upřeně před sebe)
Lásky prost ten vzácný muž blízko mne chce dlíti, zda lze v této trýzni žiti?
Was wähnst du Arge? Ungeminnt? -
(Sie nähert sich schmeichelnd und kosend Isolde)
Ty zlá, co míníš? Lásky prost? -
(Blíží se k Isolde
a lichotně se k ní tulí)
Wo lebte der Mann,
der dich nicht liebte?
der Isolde sah,
und in Isolden
selig nicht ganz verging?
Doch, der dir erkoren,
war' er so kalt,
zog ihn von dir
ein Zauber ab:
den bösen wüsst ich
bald zu binden;
ihn bannte der Minne Macht.
(mit geheimnisvoller Zutraulichkeit ganz zu Isolde)
Kennst du der Mutter
Je živ muž, jenž nechtěl,
by rád tě míti?
Jenž Isoldu zřel,
a jejž Isoldy
nezmámil svůdný zjev?
Však ten, jenž ti souzen,
byť chladen byl,
byť mocí čárnou
brán ti byl:
přec kouzlo znám já
jímž lze zlákat
jej v moc sladkých lásky pout.
(s tajuplnou důvěrností zcela blízko u Isoldy)
Přec matky své
14
Künste nicht? Wähnst du, die alles klug erwägt,
ohne Rat in fremdes Land hätt' sie mit dir mich entsandt?
(düster)
Der Mutter Rat
gemahnt mich recht;
willkommen preis ich
ihre Kunst: -
Rache für den Verrat, -
Ruh in der Not dem Herzen! -
Den Schrein dort bring mir her!
ISOLDE
BRANGANE
Er birgt, was heil dir frommt.
(Sie holt eine kleine goldne Truhe herbei,öffnet sie und deutet auf ihren Inhalt)
So reihte sie die Mutter, die mächt'gen Zaubertränke. Für Weh und Wunden Balsam hier; für böse Gifte Gegengift.
(Sie zieht ein Flaschen hervor)
Den hehrsten Trank, ich halt' ihn hier.
ISOLDE
Du irrst, ich kenn ihn besser; ein starkes Zeichen schnitt ich ihm ein.
(Sie ergreift ein Flaschen und zeigt es) Der Trank ist's, der mir taugt (weicht entsetzt zurück)
BRANGANE
ty kouzla znáš? Ta, vše jež moudře zvážit zná,
s radou moudrou v cizí zem poslala mne s tebou sem.
(temně)
Těch vzácných rad chci dbáti já; a víru mám v těch kouzel moc: -Pomsta za zrádný čin, -mír utiš trýzeň srdcí! -Tu skříň tam podej sem!
V ní lék, jenž spásu dá.
(přináší malou zlatou truhlici, otevře ji a ukazuje její obsah)
Tvá máti v lesklou skříňku ti mocné šťávy dala. Ten balzám rány léčit zná; tu zlých jest jedů protijed.
(Vyjme jednu lahvičku)
Všech léků lék zde mám však, viz!
Toť klam, já znám jej lépe; lze známku zříti vyrytu tam.
(Uchopí jednu lahvičku a ukazuje ji)
Toť nápoj, jenž je mi vhod!
(uskočí poděšena)
Der Todestrank! Toť nápoj smrti!
(Isolde hat sich vom Ruhebett erhoben und vernimmt mit wachsendem Schrecken
den Ruf des Schiffvolks)
15
(Isolda se zvedla z pohovky a vnímá s rostoucím úděsem volání lodníků) SCHIFFSVOLK LODNÍCI
(von aussen) (zvenčí)
Ho! he! ha! he! Am Untermast die Segel ein! Ho! he! ha! he!
ISOLDE
Ho! he! ha! he! Tam v podstěžní ty plachty výš! Ho! he! ha! he!
Das deutet schnelle Fahrt. Weh mir! Nahe das Land!
Loď jak pták lítne vpřed k zemi hrůzy a běd!
VIERTE SZENE CTVRTA SCÉNA
(Durch die Vorhänge tritt mit Ungestüm Kurwenal herein)
(Rozhrnuv opony vstoupí hřmotně Kurwenal)
KURWENAL
Auf! Auf! Ihr Frauen!
Frisch und froh!
Rasch gerüstet!
Fertig nun, hurtig und flink!
(gemessener)
Und Frau Isolden sollt ich sagen von Held Tristan, meinem Herrn:
Vom Mast der Freude Flagge, sie wehe lustig ins Land; in Markes Königsschlosse mach sie ihr Nah'n bekannt. Drum Frau Isolde bat er eilen,
fürs Land sich zu bereiten, dass er sie könnt geleiten.
ISOLDE
(nachdem sie zuerst bei der Meldung in Schauer zusammengefahren, gefasst und mit Würde)
Herrn Tristan bringe
Vy ženy! Již vzhůru! Rázně vpřed! Rychle k dílu! Čile a vesele jen!
(odměřeně)
A ctná Isoldo vzkázal tobě můj pán Tristan slavný rek: Již vlá ve výši vlajka, a vánku líbá ji dech; ta králi Marku hlásá šťastný že byl plavby běh. Sám tě, Isoldo, vlídně žádá,
vše máš si schystat krátce, by vést moh' tě v zem svého vládce.
(jíž při počátku řeči uchvátila hrůza, se vzpamatovala a s důstojností odpovídá)
Pan Tristan můj
16
meinen Gruss, und meld ihm, was ich sage. Sollt ich zur Seit' ihm gehen, vor König Marke zu stehen, nicht möcht es nach Zucht und Fug geschehn, empfing ich Sühne nicht zuvor
für ungesühnte Schuld: -drum such er meine Huld.
at pozdrav má,
ty mé sděl jemu přání.
Já mám - li s ním se brati
a mám - li před králem stati,
jak mrav káže nám
a právo dí,
svůj ať dřív přijde
smyti hřích,
jenž v tvář mi vhání krev: -ať dřív můj smíří hněv.
(Kurwenal macht eine trotzige Gebärde. Isolde fährt mit Steigerung fort)
Du merke wohl,
und meld es gut!
Nicht woll ich mich bereiten,
ans Land ihn zu begleiten;
nicht werd ich zur Seit' ihm gehen,
vor König Marke zu stehen;
begehrte Vergessen
und Vegeben
nach Zucht und Fug
er nicht zuvor
für ungebüsste Schuld: -
die bot' ihm meine Huld.
KURWENAL
(Kurwenal učiní vzdorný posuněk. Isolda pokračuje zvýšeným hlasem)
Mé přání slyš,
mu sděl, co dím!
Vše mám - li schystat krátce,
by vést mne moh' v zem vládce,
a mám - li s ním se brati,
tam krále před tváří stati:
ať mé dbá on přízně,
již mu vrátím,
když dříve smyti
přijde hřích,
jenž v tvář mi vhání krev: -ať dřív můj smíří hněv.
Sicher wisst, Slib můj měj,
das sag' ich ihm; že povím vše;
nun harrt, wie er mich hört! však vím, co řekne as!
(Er geht schnell zurück. Isolde eilt auf Brangäne zu und umarmt sie heftig)
(Rychle odejde. Isolda spěchá k Brangäne a prudce ji obejme)
ISOLDE
Nun leb wohl, Brangäne!
Grüss mir die Welt,
grüsse mir Vater und Mutter!
BRANGÄNE
Blaze žij, Brangäno!
Vlast pozdrav mou,
Též otce, matku mi pozdrav!
Was ist? Was sinnst du? Wolltest du fliehn? Wohin soll ich dir folgen?
(fasst sich schnell)
ISOLDE
Co jest? Co míníš? Uprchnou chceš? Kam má za tebou jiti?
(vzpamatuje se rychle)
Hörtest du nicht? Hier bleib ich,
Slyš mne, co dím! zde býti chci,
17
Tristan will ich erwarten. Getreu befolg was ich befehl, den Sühnetrank rüste schnell;
du weisst, den ich dir wies.
(Sie entnimmt dem Schrein das Flaschen)
BRANGÄNE
Und welchen Trank?
ISOLDE
Diesen Trank!
In die goldne Schale
giess ihn aus;
gefüllt fasst sie ihn ganz.
BRANGÄNE
(voll Grausen das Flaschen empfangend)
Trau ich dem Sinn?
ISOLDE
Sei du mir treu!
BRANGÄNE
Den Trank - für wen?
ISOLDE
Wer mich betrog.
BRANGÄNE
Tristan?
ISOLDE
Trinke mir Sühne!
BRANGÄNE
(zu Isoldes Füssen stürzend) Entsetzen! Schone mich Arme!
ISOLDE
(sehr heftig)
Schone du mich, untreue Magd! Kennst du der Mutter Künste nicht? Wähnst du, die alles klug erwägt,
Tristana očekávám. Co káži ti hned splnit spěj, mně smíření nápoj stroj
zda víš, který to jest? (Vyjme ze skříně lahvičku)
Kde vzít jej mám?
Z šťávy té!
V zlatou číši nalij
mocný lék;
ji plň až po okraj.
(s hrůzou vezme lahvičku)
Žal šálí zrak?
V číš nápoj lij!
Kdo má jej pít?
Kdo zklamal mne.
Tristan?
Číš ta nás smíří!
(vrhne se Isoldě k nohám)
Ó hrůzo! V mé mne šetř bídě!
(velmi prudce)
Chtěj šetřit mne, nevěrná ty! Přec matky mé ty kouzla znáš? Ta, vše jež moudře zvážit zná,
18
ohne Rat in fremdes Land hätt' sie mit dir mich entsandt? Für Weh und Wunden gab sie Balsam, für böse Gifte Gegengift: für tiefstes Weh, für höchstes Leid -gab sie den Todestrank. Der Tod nun sag ihr Dank!
(kaum ihrer mächtig)
0 tiefstes Weh!
BRANGANE
ISOLDE
s moudrou radou v cizí zem poslala tě se mnou sem. Na rány zlé sem dala balzám, na zlé pak jedy protijed:
pro nejhlubší žal, pro nejvyšší bol -lék smrti nápoj dá. A smrt můj dík ať má!
(sotva sebe mocna)
Ó nejhlubší žal!
Gehorchst du mir nun?
BRANGANE
Zda smím věřit ti?
O höchstes Leid!
ISOLDE
Ó nejvyšší bol!
Bist du mir treu?
BRANGANE
Chceš věrnou být?
Der Trank? (eintretend)
KURWENAL
Ten nápoj? (vstoupiv) Pan Tristan!
Herr Tristan!
(Brangäne erhebt sich erschrocken und verwirrt. Isolde sucht mit furchtbarer Anstrengung sich zu fassen)
(Brangäna se zvedne poděšena a zmatena. Isolda se snaží se strašnou námahou vzpamatovat)
ISOLDE
(zu Kurwenal) (ke Kurwenalovi)
Herr Tristan trete nah!
Pan Tristan vítán jest!
FÜNFTE SZENE
PATA SCÉNA
(Kurwenal geht wieder zurück. Brangäne, kaum ihrer mächtig, wendet sich in den Hintergrund, Isolde, ihr ganzes Gefühl zur Entscheidung zusammenfassend, schreitet langsam mit grosser Haltung dem Ruhebett zu, auf dessen Kopfende sich stützend sie den Blick fest dem Eingange zuwendet. - Tristan tritt ein und bleibt
19
ehrerbietig am Eingange stehen. - Isolde ist mit furchtbarer Aufregung in seinen Anblick versunken. - Langes Schweigen)
(Kurwenal odejde.Brangäna, sotva sebe mocna, obrátí se do pozadí. Isolda, soustředivš všechny své city k blížícímu se rozhodnutí, kráčí pomalu se vznešeným vzezřením k pohovce, v jejíchž hlavách upírá pevně svůj zrak ke vchodu. - Tristan vstoupí a zůstane uctivě u vchodu stát. Isolda v strašném rozčilení se hrouží v jeho pohled. - Dlouhé mlčení)
TRISTAN
Begehrt, Herrin, was Ihr wünscht.
Mně zjev, má paní, vůli svou.
ISOLDE
Wüsstest du nicht,
was ich begehre,
da doch die Furcht,
mir's zu erfüllen,
fern meinem Blick dich hielt?
TRISTAN
Víš dobře přec, co mou je vůlí, však bázeň blíže jít ti brání,
v mou pevně zírat tvář?
Ehrfurcht
hielt mich in Acht.
ISOLDE
Cti tvé
já v úctě dbal.
Der Ehre wenig botest du mir; mit offnem Hohn verwehrtest du Gehorsam meinem Gebot.
TRISTAN
Však málo úcty
na jevo daľs;
a v písni zlé
jen chásky tvé
mi znela odpoveď tvá.
Gehorsam einzig hielt mich in Bann.
ISOLDE
Já opodál jsem sám stále dlel.
So dankt' ich Geringes deinem Herrn, riet dir sein Dienst Unsitte
gegen sein eigen Gemahl?
Tvůj pán sotva kázal tupit mne; zda posměch tvůj smí jeho
budoucí hanobit choť?
TRISTAN
Sitte lehrt, wo ich gelebt: zur Brautfahrt der Brautwerber meide fern die Braut.
Znáš - li mrav, jenž takto dí: při námluvách ať námluvčí nevěsty vzdálen dlí?
20
ISOLDE
Aus welcher Sorg'?
Fragt die Sitte!
Da du so sittsam,
mein Herr Tristan,
auch einer Sitte
sei nun gemahnt:
den Feind dir zu sühnen,
soll er als Freund dich rühmen.
Und welchen Feind?
Frag deine Furcht! Blutschuld
schwebt zwischen uns.
Die ward gesühnt.
Nicht zwischen uns!
Im offnen Feld vor allem Volk ward Urfehde geschworen.
Nicht da war's,
wo ich Tantris barg,
wo Tristan mir verfiel.
Da stand er herrlich,
hehr und heil;
doch was er schwur,
das schwurt ich nicht:
zu schweigen hatt' ich gelernt.
Da in stiller Kammer
krank er lag,
mit dem Schwerte stumm ich vor ihm stund: schwieg da mein Mund, bannt' ich meine Hand, -
TRISTAN ISOLDE
TRISTAN ISOLDE
TRISTAN
ISOLDE
TRISTAN
ISOLDE
Proč má tak být?
Káže mrav to!
Když tak je mravný
můj pán Tristan,
snad zná, co káže
prastarý zvyk:
dbej nejdřív viny smíru,
s přítelem žít chceš - li v míru.
Čím vinen jsem?
Ptej své se cti! Dělí nás čísi krev.
Tu smířil jsem.
Ne pro mne však!
Před lidem vším
jsem přísahal
a sám příměří zjednal.
Však ne tam,
kde byl Tantris skryt,
kde Tristan propad mně.
Tam stál on v záři
slávy své;
že přisáh' smír,
já málo dbám:
vždy zná můj ret mlčet jen.
Když v mé síni tiché
zmíral mlád,
s mečem stála jsem
před zrádcem tím:
můj ret byl tich,
slába ruka má -
21
doch was einst mit Hand
und Mund ich gelobt,
das schwur ich schweigend zu halten.
Nun will ich des Eides walten.
TRISTAN
co muj němý slíbil ret,
to nesměl dřív nikdo znáti. Teď přísahy své chci dbáti.
Was schwurt ihr, Frau?
ISOLDE
Čí mstít chceš krev?
Rache für Morold!
TRISTAN
V níž zhynul Morold!
Müht euch die?
ISOLDE
Cím ti byl?
Wagst du zu höhnen?
Angelobt war er mir,
der hehre Irenheld;
seine Waffen hatt' ich geweiht;
für mich zog er zum Streit.
Da er gefallen,
fiel meine Ehr':
in des Herzens Schwere
schwur ich den Eid,
würd' ein Mann den Mord nicht sühnen, wollt' ich Magd mich des erkühnen.
Siech und matt
in meiner Macht,
warum ich dich da nicht schlug?
Das sag dir selbst mit leichtem Fug.
Ich pflag des Wunden,
dass den Heilgesunden
rächend schlüge der Mann,
der Isolde ihm abgewann.
Dein Los nun selber
magst du dir sagen!
Da die Männer sich all ihm vertragen,
wer muss nun Tristan schlagen?
TRISTAN
(bleich und düster)
War Morold dir so wert, nun wieder nimm das Schwert und führ es sicher und fest, dass du nicht dir's entfallen lässt!
Spoř si svůj posměch!
Věz, že zaslíben byl
mi ctný ten Irů rek;
a z ruky mé on vzal svou zbroj
a sám šel směle v boj.
Tvůj meč když sklál jej,
má padla čest:
já pak štvána hrůzou
přísáhla jsem,
má ať pomsta stihne vraha,
s ním-li muž se biti zdráhá.
Sláb a chor byls v moci mé,
proč nemoh' můj meč tě sklát? Snadno ty sám můžeš znát. Já s péčí zřela bys jen zdráv byl zcela, mníc, že pak reka pěst, směle pomstí Isoldy čest. Tvůj los jak zní, již sám můžeš říci! Když ti přátelství všech mužů kyne, čí rukou Tristan zhyne?
(bled, chmurně)
Když Morold byl ti vším, svůj meč ti nabízím, mou hruď jím protkni mi dnes, nechtěj váhat, by snad zas kles.
(Er reicht ihr sein Schwert dar)
(Podává jí svůj meč)
22
ISOLDE
Wie sorgt' ich schlecht
um deinen Herren;
was würde König
Marke sagen,
erschlug' ich ihm
den besten Knecht,
der Krön und Land ihm gewann,
den allertreusten Mann?
Dünkt dich so wenig,
was er dir dankt,
bringst du die Irin
ihm als Braut,
dass er nicht schölte,
schlug' ich den Werber,
der Urfehde-Pfand
so treu ihm liefert zur Hand?
Wahre dein Schwert!
Da einst ich's schwang,
als mir die Rache
im Busen rang: -
als dein messender Blick
mein Bild sich stahl,
ob ich Herrn Marke
taug als Gemahl:
das Schwert - da Hess ich's sinken. Nun lass uns Sühne trinken!
Mně líto jest
jen tvého pána;
Co říkal by král
Marke tomu,
když mou by rukou
sklán byl muž,
jenž pevný sloup trůnu jest,
jenž jeho chrání čest?
Vím, s jakým díkem,
bude tě ctít,
za choť že smí si
Irčanku vzít,
jistě by káral
smrt reka svého,
jenž v širou mne dál
co smíru zástavu vzal.
Šetř meče jen!
Je zrádný druh,
když vířil v ňadrech
mi pomsty vzruch,
tvůj když zkoumavý zrak
se ztápěl v mém,
zda pana Marka
trůnu hodna jsem: -
můj meč-tu pad mi z ruky.
Nuž smířit chtěj mé muky!
(Sie winkt Brangäne. Diese schaudert zusammen, schwankt und zögert in ihrer Bewegung. Isolde treibt sie mit gesteigerter Gebärde an. Brangäne lässt sich zur Bereitung des Trankes an)
(Pokyne Brangäne. Tato chvějíc se hrůzou potácí se a váhá. Isolda ji pobídne mocným pokynem. Brangäna se dá do přípravy nápoje) SCHIFFSVOLK LODNÍCI (von aussen) (zvenčí)
Ho! he! ha! he! Am Obermast die Segel ein! Ho! he! ha! he!
TRISTAN
(aus düsterem Brüten auffahrend)
Wo sind wir?
ISOLDE
Ho! he! ha! he! Tam v nadstěžní ty plachty výš! Ho! he! ha! he!
(probrav se z ponurého zadumání)
Kde jsme to?
Hart am Ziel!
Tristan, gewinn ich die Sühne?
Blízko cíle! Tristane, chceš smýt svou vinu?
23
Was hast du mir zu sagen? (finster)
TRISTAN
Zda máš mi snad co říci?
(temně)
Des Schweigens Herrin heisst mich schweigen: -fass' ich, was sie verschwieg, verschweig ich, was sie nicht fasst.
ISOLDE
Tvůj ret mi němý mlčet káže: -chápu - li, co chceš skrýt, chci skrýt též, co chápat nelze.
Dein Schweigen fass' ich, weichst du mir aus. Weigerst du die Sühne mir?
(Neue Schiffsrufe)
Já teď chápu tvé mlčení.
Vzpírat chceš se smíření? (Nové výkřiky lodníků)
(Auf Isoldes ungeduldigen Wink reicht Brangäne ihr die gefüllte Trinkschale)
(Na netrpělivý pokyn Isoldy přinese Brangäna naplněnou číši)
ISOLDE
(mit dem Becher zu Tristan tretend, (přistoupí s číší k Tristanovi,
der ihr starr in die Augen blickt) jenž jí zírá ztrnule do očí)
Du hörst den Ruf? Ten jásot slyš!
Wir sind am Ziel: - U cíle jsme: -
In kurzer Frist za krátko stát
stehn wir - máme -
(mit leisem Hohne)
vor König Marke. Geleitest du mich, dünkt dich's nicht lieb, darfst du so ihm sagen?
(s tichým posměchem)
před králem Markem. Mým průvodcem jsa, vhod - li jest, říci smíš mu směle:
"Mein Herr und Ohm,
sieh die dir an:
ein sanftres Weib
gewännst du nie.
Ihren Angelobten
erschlug ich ihr einst,
sein Haupt sandt' ich ihr heim;
die Wunde, die
seine Wehr mir schuf,
die hat sie hold geheilt;
mein Leben lag
in ihrer Macht: -
das schenkte mir
die holde Magd
" Zde ujce můj,
tu dívku viz:
zda lepší přát
si můžeš choť?
Její snoubenec
mečem mým kdys byl sklán,
jen hlavu zpět dostala;
a ránu, již
zjitřil šípu jed,
mi vlídně zléčila;
ač můj život
měla v moci své: -
mně vrátila
jej dívka ta
24
und ihres Landes	a všechnu hanbu
Schand und Schmach,	země své,
die gab sie mit darein,	tu dává ráda v plen,
dein Ehgemahl zu sein.	tvou být chce chotí jen.
So guter Gaben	Já v přátelském
holden Dank	pak sblížení
schuf mir ein süsser	s ní pil jsem číši
Sühnetrank;	smíření;
den bot mir ihre Huld,	s ní stejný pil jsem díl,
zu sühnen alle Schuld."	bych tíži hříchu smyl."
SCHIFFSVOLK	LODNÍCI
(aussen)	(venku)
Auf das Tau!	Lano výš!
Anker ab!	Kotvu v hloub!
TRISTAN	
(wild auffahrend)	(divoce se vzchopiv)
Los den Anker!	Vzhůru kotvu!
Das Steuer dem Strom!	A loď v proudu vír!
Den Winden Segel und Mast! -	Ať vítr nás nese v dál! -
(Er entreisst ihr die Trinkschale)	(vytrhnuv jí číš)
Wohl kenn ich Irlands	Znám dobře Irska
Königin	královnu
und ihrer Künste	i jejích kouzel
Wunderkraft.	čárnou moc.
Den Balsam nützt' ich,	Ten balzám beru
den sie bot:	z ruky tvé:
den Becher nehm ich nun,	tu číši vyprázdním,
dass ganz ich heut genese.	bych zdráv byl v krátku cele
Und achte auch	a dbej, co nyní
des Sühne-Eids,	přísahám,
den ich zum Dank dir sage!	to mým buď tobě díkem!
Tristans Ehre -	Tristan čestný -
höchste Treu'!	věrna zdroj!
Tristans Elend -	Tristan bědný -
kühnster Trotz!	lásce vzdor!
Trug des Herzens!	Přelud srdce!
Traum der Ahnung!	Snů jen přízrak!
Ew'ger Trauer	Mého hoře
einz'ger Trost:	útěchou:
Vergessens güt'ger Trank, -	že věčný míru klid, -
dich trink ich sonder Wank!	z tí číše smím já pít!
(Er setzt an und trinkt)	(pozdvihne číši a pije)
25
ISOLDE
Betrug auch hier? Mein die Hälfte!
(Sie entwindet ihm den Becher) Verräter! Ich trink sie dir!
I zde jen klam? Má je půle!
(vyrve mu číši)
Ty zrádče! Chci piti též!
(Sie trinkt. Dann wirft sie die Schale fort. - Beide, von Schauder erfasst, blicken sich mit höchster Aufregung, doch mit starrer Haltung, unverwandt in die Augen, in deren Ausdruck der Todestrotz bald der Liebesglut weicht. - Zittern ergreift sie. Sie fassen sich krampfhaft an das Herz - und führen die Hand wieder an die Stirn. -Dann suchen sie sich wieder mit dem Blick, senken ihn verwirrt und heften ihn wieder mit steigender Sehnsucht aufeinander)
(Pije a pak odhodí číši. Oba uchváceni děsem, aniž by se pohnuli, zírají si v nejvyšším rozechvění upřeně do očí, v nichž výraz vzdoru brzy ustupuje žáru lásky. Chvění je zachvátí, sáhnou si křečovitě k srdci - a vznesou ruku opět k čelu. - Pak hledají se očima, klopí je v zmatení a opět v rostoucí touze je na sebe upírají)
ISOLDE
(mit bebender Stimme)
Tristan!
(überströmend) Isolde!
(an seine Brust sinkend)
Treuloser Holder!
(mit Glut sie umfassend)
TRISTAN
ISOLDE
TRISTAN
Seligste Frau!
(Sie verbleiben in stummer Umarmung)
(chvějícím se hlasem) Tristane! (překypujíc) Isoldo!
(klesajíc mu na prsa)
Zrádný tys přítel!
(horoucně ji obejmuv)
Láska tys má!
(zůstávají v němém objetí)
(Aus der Ferne vernimmt man Trompeten, von aussen auf dem Schiffe den Ruf der)
(Z dáli je slyšet hlas trub, a z věnčí lodi volání mužů)
MÄNNER
Heil! König Marke Heil!
BRANGÄNE
(die, mit abgewandtem Gesicht, voll Verwirrung und Schauder sich über den Bord gelehnt hatte,
Zdar! Králi Marku zdar!
(jež s odvráceným obličejem plna zmatku a zděšení dlela opřena při okraji paluby,
26
wendet sich jetzt dem Anblick des in Liebesumarmung versunkenen Paares zu und stürzt händeringend voll Verzweiflung in den Vordergrund)
Wehe! Weh! Unabwendbar ew'ge Not für kurzen Tod! Tör'ger Treue trugvolles Werk blüht nun jammernd empor! (Tristan und Isolde fahren aus der Umarmung auf)
TRISTAN
(verwirrt)
Was träumte mir von Tristans Ehre?
ISOLDE
TRISTAN ISOLDE TRISTAN
ISOLDE
TRISTAN ISOLDE TRISTAN ISOLDE
Was träumte mir
von Isoldes Schmach?
Du mir verloren?
Du mich Verstössen?
Trügenden Zaubers tückische List!
Törigen Zürnens eitles Dräu'n!
Isolde! Tristan!
Süsseste Maid! Trautester Mann!
obrací se uzřevši milence ve žhavém objetí, řítí se, lomíc rukama, do popředí)
Žel! Ó žel! stále zhoubný vášně vír za smrti mír! Z lásky mé
ten květ zrádně vykvet a v bídný zrá teď plod! (Ta I se vzpamatují v objetí)
(zmateně)
Co v snách mně o cti Tristana se zdálo?
Proč zdál se o hanbě Isolde sen?
Já že tě ztratím?
Mne chtěl jsi podvést?
Šálivých kouzel márnivý klam!
Zpozdilých hrozeb planý hněv!
Isoldo!
Tristane!
Ty lásko má!
Touho ty má!
27
BEIDE
OBA
Wie sich die Herzen wogend erheben! Wie alle Sinne wonnig erbeben! Sehnender Minne schwellendes Blühen, schmachtender Liebe seliges Glühen! Jach in der Brust jauchzende Lust! Isolde! Tristan! Welten entronnen, du mir gewonnen! Du mir einzig bewusst, höchste Liebeslust!
Jak srdce láskou
nám v hrudi jásá!
Mé všechny smysly
tvá jímá krása!
Závratné touhy
vášnivá žízeň
v mou duši vlévá
muk žhavou trýzeň!
V mém nitru jas
zářivý zas!
Isoldo! Tristane!
Já blahem zmírám,
v náruč tě svírám,
na tvých prahnoucích rtech,
chví se lásky dech!
(Die Vorhänge werden weit auseinander gerissen; das ganze Schiff ist mit Rittern und Schiffsvolk bedeckt, die jubelnd über Bord winken, dem Ufer zu, das man, mit einer hohen Felsenburg gekrönt, nahe erblickt. Tristan und Isolde bleiben, in ihrem gegenseitingen Anblick verloren, ohne Wahrnehmung des um sie Vorgehenden)
(Opony se široce rozhrnou; celá loď je přeplněna rytíři a lodním mužstvem, kteří jásavě kynou přes palubu ke břehu, jejž možno zřítí zcela blízko. Jeho skály jsou korunovány mocným hradem. Tristan a Isolda, hroužíce se do sebe navzájem pohledy, nezaznamenají, co se kolem děje)
BRANGÄNE
(zu den Frauen, die auf ihren Wink aus dem Schiffsraum heraufsteigen)
Schnell, den Mantel, den Königsschmuck!
(Zwischen Tristan und Isolde stürzend)
Unsel'ge! Auf! Hört, wo wir sind!
(Sie legt Isolde, die es nicht gewahrt, den Königsmantel an) ALLE MÄNNER
(k ženám, jež na její pokyn vystoupily z vnitřku lodi)
Sem, již rychle, plášť královský!
(Vrhne se mezi Tristana a Isoldu)
Ty neblahá! Slyš, kde jsme již!
(Vloží Isolde, aniž by tato cos pozorovala, na ramena královský plášť) VŠICHNI MUŽI
Heil! Heil! Heil! König Marke Heil! Heil dem König!
(lebhaft herantretend)
KURWENAL
Zdar! Zdar! Zdar! Králi Marku zdar! Sláva králi!
(živě přistoupiv)
28
Heil Tristan,
glücklicher Held!
Mit reichem Hofgesinde,
dort auf Nachen
naht Herr Marke.
Hei! wie die Fahrt ihn freut,
dass er die Braut sich freit!
(in Verwirrung aufblickend)
Wer naht?
Der König!
Welcher König? (Kurwenal deutet über Bord) ALLE MÄNNER
(die Hüte schwenkend)
TRISTAN
KURWENAL
TRISTAN
Zdráv Tristan,
náš šťastný rek!
Sem blíží s dvorem svým se
v člunu nádherném
pan Marke.
Jde svoji vítat loď,
v níž jeho krásná choť!
(zmateně naň pohlíží)
Co díš?
Jde král sem!
Kdo tu králem? (Kurwenal ukazuje přes palubu) VŠICHNI MUŽI
(mávajíce klobouky)
Zdar! Králi Marku zdar!
Heil! König Marke Heil! (Tristan starrt wie sinnlos nach dem Lande) (Tristan zírá jako bez ducha na břeh)
ISOLDE
(in Verwirrung)
Was ist, Brangäne? Welcher Ruf?
Isolde! Herrin! Fassung nur heut!
Wo bin ich? Leb ich? Ha! Welcher Trank?
(verzweiflungsvoll)
Der Liebestrank.
(starrt entsetzt auf Tristan)
Tristan!
BRANGANE
ISOLDE
BRANGANE
ISOLDE
TRISTAN
(v zmatku)
Co jest, Brangäno? Ký to ruch?
Isoldo! Paní! Jen teď se vzmuž!
Kde jsem to? Žiji? Ha! Ký nápoj?
(zoufale)
Lásky nápoj.
(zírá zděšeně na Tristana) Tristane!
Isolde!
Isoldo!
29
ISOLDE
Muss ich leben?
(Sie stürzt ohnmächtig an seine Brust)
BRANGÄNE
(zu den Frauen)
Helft der Herrin!
TRISTAN
Mám přec žiti? (Klesne v mdlobách na jeho prsa) (k ženám) Spějte k paní!
0 Wonne voller Tücke! 0 truggeweihtes Glücke! ALLE MÄNNER
(Ausbruch allgemeinen Jauchzens) Kornwall Heil!
(Trompeten vom Lande her)
O lásky kouzlo zrádné!
O klam, jenž sám vším vládne!
VŠICHNI MUŽI
(Výbuch všeobecného jásotu)
Kornwallu zdar! (Hlas trub z pevniny)
(Leute sind über Bord gestiegen, andere haben eine Brücke ausgelegt, und die Haltung aller deutet auf die soeben bevorstehende Ankunft der Erwarteten, als der Vorhang schnell fällt)
{Lidé vystoupili na palubu; jiní položili můstek a v počínání všech se zračí nastávající příchod očekávaných, když opona rychle padá)
ZWEITER AUFZUG
EINLEITUNG ERSTE SZENE
DRUHE DEJSTVI PŘEDEHRA PRVNÍ SCÉNA
(Garten mit hohen Bäumen vordem Gemach Isoldes, zu welchem, seitwärts gelegen, Stufen hinaufführen. Helle, anmutige Sommernacht. An der geöffneten Türe ist eine brennende Fackel aufgesteckt. - Jagdgetön. Brangäne, auf den Stufen am Gemach, späht dem immer entfernter vernehmbaren Jagdtrosse nach. Zu ihr tritt aus dem Gemach, feurig bewegt, Isolde)
{Zahrada s vysokými stromy před Isoldinou komnatou, umístěnou stranou, vedou k ní schody. Jasná, rozkošná letní noc. Ve veřejích otevřených dveří je vetknuta hořící pochodeň. - Hluk lovců. Brangäna na schodech komnaty pátrá po stále se vzdalující lovecké tlupě. Dívá se úzkostně do síně, odkud vidí přicházeti Isoldu, která k ní v mocném pohnutí přistupuje)
ISOLDE
Hörst du sie noch?
Mir schwand schon fern der Klang.
Zda slyšíš je?
Mně zdáli zní ten hlas.
30
BRANGÄNE
(lauschend)
Noch sind sie nah; -deutlich tönt's daher.
ISOLDE
(lauschend)
Sorgende Furcht
beirrt dein Ohr.
Dich täuscht des Laubes
säuselnd Getön',
das lachend schüttelt der Wind.
BRANGÄNE
Dich täuscht des Wunsches Ungestüm,
zu vernehmen, was du wähnst. (Sie lauscht)
Ich höre der Hörner Schall.
ISOLDE
(wieder lauschend)
Nicht Hörnerschall
tönt so hold,
des Quelles sanft
rieselnde Welle
rauscht so wonnig daher.
Wie hört' ich sie,
tosten noch Hörner?
Im Schweigen der Nacht
nur lacht mir der Quell.
Der meiner harrt
in schweigender Nacht,
als ob Hörner noch nah dir schallten,
willst du ihn fern mir halten?
BRANGÄNE
Der deiner harrt, -
o hör mein Warnen! -
des harren Späher zur Nacht.
Weil du erblindet,
wähnst du den Blick
der Welt erblödet für euch?
Da dort an Schiffes Bord
von Tristans bebender Hand
die bleiche Braut,
kaum ihrer mächtig,
(naslouchajíc)
Jsou blízko nás; zní to jasně tam.
(naslochajíc)
Tvůj sluch jen mámí bázeň tvá. Tě šálí ševel listí a šum,
Jímž vánek laškovně hrá.
Tvůj mámí sluch
tvé touhy žár,
že ti zdá se být, co chceš.
(naslouchá)
Já znít slyším rohů zvuk.
(znovu naslouchajíc)
Ne rohů zpěv
zdáli zní,
to pramen svou
zurčivou vlnou
v písni toužně tam lká.
Jak lkát by moh',
hřmí-li hlas rohů?
Já v mír noci znít
jen slyším vln smích.
Kdos v náruč svou
by rád schvátil mne,
že roh zdá se ti blízko zníti,
má v teskné dáli dlíti?
Kdo má tě rád, -
o, dbej mých výstrah! -
je hlídán zrádcem noc co noc.
Váš zrak kdy zkalen,
mníš snad, že s vámi
ztrácí zrak celý svět?
Když v přístav stihla loď
a z ruka Tristana pak
když zmámenou
nevěstu mroucí,
31
König Marke empfing, als alles verwirrt auf die Wankende sah, der güt'ge König, mild besorgt,
die Mühen der langen Fahrt,
die du littest, laut beklagt': -
ein einz'ger war's,
ich achtet' es wohl,
der nur Tristan fasst' ins Auge;
mit böslicher List
lauerndem Blick
sucht' er in seiner Miene
zu finden, was ihm diene.
Tückisch lauschend
treff ich ihn oft: -
der heimlich euch umgarnt,
vor Melot seid gewarnt!
ISOLDE
Meinst du Herrn Melot?
0, wie du dich trügst!
Ist er nicht Tristans
treuester Freund?
Muss mein Trauter mich meiden,
dann weilt er bei Melot allein.
BRANGÄNE
Was mir ihn verdächtig,
macht dir ihn teuer!
Von Tristan zu Marke
ist Melots Weg; -
dort sät er üble Saat.
Die heut im Rat
dies nächtliche Jagen
so eilig schnell beschlossen,
einem edlern Wild,
als dein Wähnen meint,
gilt ihre Jägerslist.
ISOLDE
Dem Freund zulieb
erfand diese List
aus Mitleid
Melot, der Freund.
Nun willst du den Treuen schelten?
Besser als du
sorgt er für mich;
ihm öffnet er,
sám si vzal Marke král,
zrak všech zmaten
na tobě tázavě lpěl,
kdy sdílnou péčí
král jsa jat,
té úmorné jízdy tvé
želel vlídným slovem sám: -
můj zrak tu zřel,
jak muž jediný,
pilně Tristana zdál se střežit;
Istně zkoumavý hled
tam na něm lpěl,
chtě z jeho čisti tváře,
co skrýt chce oka záře.
Vám když slouchal,
já stihla jej: -
on tajnou skrýváv lest,
věz, Melot zrádcem jest!
Zrádcem pan Melot? O, jak planý blud! Zda není Tristana přítelem on? Vzdálen své lásky dlí - li, Tu s ním přítel Melot vždy jest.
Čím víc já jej haním, tím víc jej chválíš! Od Tristana k Marku vždy Melot jde;-tam seje setbu zlou. Ten náhlý chvat a ruch noční honby v mé duši úzkost budí, zvěři vzácnější, nežli zdá se ti, lovci na stopě jsou.
Jen z přátelství
si smyslil tu lest
by prospět
Melot moh' nám.
Ty věrnému lát bys chtěla?
Lépe než ty
on o mne dbá;
přát chce mi,
32
was mir du sperrst.
0 spar mir des Zögerns Not!
Das Zeichen, Brangäne!
0 gib das Zeichen!
Lösche des Lichtes
letzten Schein!
Dass ganz sie sich neige,
winke der Nacht.
Schon goss sie ihr Schweigen
durch Hain und Haus,
schon füllt sie das Herz
mit wonnigem Graus.
0 lösche das Licht nun aus!
Lösche den scheuchenden Schein!
Lass meinen Liebsten ein!
BRANGÄNE
0 lass die warnende Zünde,
lass die Gefahr sie dir zeigen!
0 wehe! Wehe!
Ach mir Armen!
Des unseligen Trankes!
Dass ich untreu
einmal nur
der Herrin Willen trog!
Gehorcht' ich taub und blind,
dein Werk
war dann der Tod.
Doch deine Schmach,
deine schmählichste Not, -
mein Werk,
muss ich Schuld'ge es wissen!
ISOLDE
Dein Werk? 0 tör'ge Magd!
Frau Minne kenntest du nicht? Nicht ihres Zaubers Macht? Des kühnsten Mutes Königin?
des Weltenwerdens
Wälterin?
Leben und Tod
sind Untertan ihr,
die sie webt aus Lust und Leid,
in Liebe wandelnd den Neid.
Des Todes Werk,
nahm ich's vermessen zur Hand, -
Frau Minne hat es
v čem bráníš mně.
O, bídy váhání mne zbav!
Dej znamení, Brangäno!
O, dej již znamení!
Té slední záře
shášej plam!
Ať noc závoj spouští
hloub z výše své.
Tam spí v ticha klínu
již dům i les,
a v mé duši chví se
vábivý děs.
O, shas plamen zářivý! O, shas ten mihavý svit! Můj milý blíž chce jít!
O, zářit nech ten jasný plamen, chránit by moh' tě před zradou! O, hrůza! Hrůza! Ach mně bídné! Co bídný zplodil nápoj! Ach, že tenkrát k zradě své jsem dala já se svést! Vždyť splnit vůli tvou, tvůj čin tvá byla smrt. Však hanby tvé, touhy tvé hořkých muk, -můj čin
zrádný, bídný, je původ!
Tvůj čin?
Ty bloude můj!
Znáš lásky moc zázračnou?
Čárný ten vášně květ?
Tu lásku, snů jež
královnou?
Tu lásku, srdcí
vládkyni?
Žít-li či mřít
ta soudit jen smí,
v níž se mísí rozkoš, strast,
zášť s láskou splývá v slalst.
Smrt dílem mým,
po tom již sáhla má dlaň, -
však láska své mi
33
meiner Macht entwandt.
Die Todgeweihte
nahm sie in Pfand,
fasste das Werk
in ihre Hand.
Wie sie es wendet,
wie sie es endet,
was sie mir küre,
wohin mich führe,
ihr ward ich zu eigen:
num lass mich Gehorsam zeigen!
BRANGÄNE
Und musste der Minne
tückischer Trank
des Sinnes Licht dir verlöschen,
darfst du nicht sehen,
wenn ich dich warne:
nur heute hör',
o hör' mein Flehen!
Der Gefahr leuchtendes Licht,
nur heute, heut'!
die Fackel dort lösche nicht!
ISOLDE
Die im Busen mir
die Glut entfacht,
die mir das Herze
brennen macht,
die mir als Tag
der Seele lacht, -
Frau Minne will:
es werde Nacht,
dass hell sie dorten leuchte,
(sie eilt auf die Fackel zu)
wo sie dein Licht verscheuchte.
(Sie nimmt die Fackel von der Tür)
Zur Warte du: dort wache treu! Die Leuchte,
und wär's meines Lebens Licht, -lachend
sie zu löschen zag ich nicht! (Sie wirft die Fackel zur Erde,
kouzlo dává zaň. Můj život má jí být zástavou, dílo chce řídit vůlí svou.
Ať co chce spřádá,
ať co chce žádá,
kde mé je štětstí,
kam chce mne vésti,
jí jsem vzdána věčně:
ji poslouchat já chci vděčně!
Když vítězné lásky márnivý klam
ti smysly zmát kouzla dechem, chtěj aspoň dbáti, výstrahy vážné: O, dnes jen, slyš, já úpím k tobě!
Zrady stín zřím v těchto zdech,
o, dnes, jen dnes
tu pochodeň zářit nech!
Ta, jež v ňadrech mých mi poutá dech, jež krve mé mi bouří běh, jež touhou vzdouvá hruď mi v snách, -mně láska dí: nech spát noc v tmách, té záře zásvit bílý,
(spěchá k pochodni)
ať v temný stín se schýlí.
(Sejme pochodeň z veřejí)
Hleď věrně bdít na stráži své! Té záře,
byť s ní život můj i zhas, -ráda
bez váhání zháším jas! (hodí pochodeň na zem,
34
wo sie allmählich verlischt)
kde zvolna zhasíná)
(Brangäne wendet sich bestürzt ab, um auf einer äusseren Treppe die Zinne zu ersteigen, wo sie langsam verschwindet)
(Brangäna se zděšena odvrátí, aby po vnějším schodišti vystoupila na cimbuří, kde zvolna mizí)
(Isolde lauscht und späht, zunächst schüchtern, in einen Baumgang. Von wachsendem Verlangen bewegt, schreitet sie dem Baumgang näher und späht zuversichtlicher. Sie winkt mit einem Tuche, erst seltener, dann häufiger, und endlich, in leidenschaftlicher Ungeduld, immer schneller)
{Isoida naslouchá a pátrá zpočátku nesměle v stromořadí. Rostoucí touhou puzena jde blíž k aleji a pátrá důvěřivěji. Kyne šátkem, zprvu řídce, pak častěji, konečně ve vášnivé netrpělivosti stále rycleji)
(Eine Gebärde des plötzlichen Entzückens sagt, dass sie den Freund in der Ferne gewahr geworden. Sie streckt sich höher und höher, und, um besser den Raum zu übersehen, eilt sie zur Treppe zurück, von deren oberster Stufe aus sie dem Herannahenden zuwinkt)
{Posunkem náhlého vzrušení dává najevo, že spatřila již přítele v dáli. Vypíná se výš a výše a aby mohla prostor lépe přehlédnouti, spěchá zpět ke schodům, odkud z nejvyššího stupně kyne přicházejícímu)
ZWEITE SZENE DRUHÁ SCÉNA
TRISTAN
(stürzt herein)
(přikvapiv)
Isolde! Geliebte!
Isoldo! Má lásko!
ISOLDE
(ihm entgegenspringend)
(běžíc mu vstříc)
Tristan! Geliebter!
(Stürmische Umarmungen beider, unter denen gelangen)
Tristane! Má lásko! sie in den Vordergrund
(Oba se bouřlivě objímají, přičemž se dostanou do popředí)
ISOLDE
Bist du mein?
Mám tě zde?
TRISTAN
Hab ich dich wieder?
Mou jsi ty opět?
35
Darf ich dich fassen?
Kann ich mir trauen?
Endlich! Endlich!
An meiner Brust!
Fühl ich dich wirklich?
Seh' ich dich selber?
Dies deine Augen?
Dies dein Mund?
Hier deine Hand?
Hier dein Herz?
Bin ich's? Bist du's? Halt ich dich fest?
Bin ich's? Bist du's? Ist es kein Trug? BEIDE
Ist es kein Traum? 0 Wonne der Seele, o süsse, hehrste, kühnste, schönste, seligste Lust!
Ohne Gleiche!
ISOLDE
Smím - li to chápat?
TRISTAN
Smím sobě věřit?
ISOLDE
Mám tě! Můj jsi!
TRISTAN
Na prsa má!
ISOLDE
Tam je mi blaze!
TRISTAN
Jsi ty to sama?
ISOLDE
V tvé zřím já oči?
TRISTAN
Já v tvou tvář?
ISOLDE
Tvou tisknu dlaň?
TRISTAN
Já tvou skráň?
ISOLDE
Já zde? Ty též?
V náruči mé?
TRISTAN
Zde já? Ty též? Není to klam? OBA
Je snad to sen? V závrati lásky, jak jásat, toužit, zpívat, bouřit, smí duše má!
TRISTAN
Bez vší míry!
36
ISOLDE
Überreiche! Überselig! Ewig! Ewig!
Ungeahnte, nie gekannte!
Überschwenglich hoch erhabne!
Freudejauchzen!
Lustentzücken!
Himmelhöchstes Weltentrücken! Mein! Tristan mein! Mein und dein! Ewig, ewig ein!
Himmelhöchstes Weltentrücken! Mein! Isolde mein! Mein und dein! Ewig, ewig ein!
Wie lange fern! Wie fern so lang!
Wie weit so nah! So nah wie weit!
TRISTAN ISOLDE TRISTAN ISOLDE
TRISTAN
ISOLDE
TRISTAN
ISOLDE
TRISTAN
ISOLDE
TRISTAN
V síle víry!
Nekonečně!
Věčně!
Věčně!
Dřív co skrýval, záští příval!
Změň teď v nitru mém se v lásku!
Touhy jásot!
Vášně plání!
Božských citů rozjásání! Můj! Tristan můj! Můj i tvá!
Věčně, věčně můj!
Božských citů rozjásání! Má! Isolda má! Tvůj i má! Věčně, věčně má!
Jak dlouho ty jsi vzdálen dlel!
Tak blízek ti! Však vzdálen přec!
37
ISOLDE
0 Freundesfeindin, böse Ferne! Träger Zeiten zögernde Länge!
TRISTAN
0 Weit' und Nähe! Hart entzweite! Holde Nähe! Öde Weite!
ISOLDE
Im Dunkel du, im Lichte ich!
TRISTAN
Das Licht! Das Licht!
O dieses Licht,
wie lang verlosch es nicht!
Die Sonne sank,
der Tag verging,
doch seinen Neid
erstickt' er nicht:
sein scheuchend Zeichen
zündet er an,
und steckt's an der Liebsten Türe, dass nicht ich zu ihr führe.
ISOLDE
Doch der Liebsten Hand
löschte das Licht;
wes die Magd sich wehrte,
scheut' ich mich nicht:
in Frau Minnes Macht und Schutz
bot ich dem Tage Trutz!
TRISTAN
Dem Tage! dem Tage! dem tückischen Tage, dem härtesten Feinde Hass und Klage! Wie du das Licht, o könnt' ich die Leuchte, der Liebe Leiden zu rächen, dem frechen Tage verlöschen! Gibt's eine Not, gibt's eine Pein,
O, blízké dálky, trýzeň stálá! Líný běh
těch váhavých hodin!
Tak blízko zřím tě! přec jen v dálce! Trýzeň dálky lásky zrádce!
Ty v tmách jsi stál, však v záři já!
Ta zář! Ta zář! O, tato zář, jež svítila ti v tvář! Šlo slunce spát, a zmíral den, však hluchou tmou přec zářil jas: ten v noc měl svítit v dál plašit stít, a mé milé síně hlídat, že s ní se nesmím vídat.
Však té záře svit náhle pak zhas; služky mé ač výstražný bránil hlas:
vždyť nás chrání lásky moc, dni vzdorem má být noc!
Těch dnů mých! těch dnů mých! těch dnů strast a touha, těm dnům bídy má plať zášť jen pouhá! Jak svou ty zář, o, kéž bych směl slunce, bych lásky útrapy pomstitl, těm dnům tak nestoudným zhasit! Kde jaký bol, kde jaký žal,
38
die er nicht weckt mit seinem Schein? Selbst in der Nacht dämmernder Pracht hegt ihn Liebchen am Haus, streckt mir drohend ihn aus!
ISOLDE
v mé nitro zářný den vždy svál! Noc když pak v tmách stápí dne nach, zářné pochodně svit, brání k mé milé jít!
Hegt ihn die Liebste
am eignen Haus,
im eignen Herzen
hell und kraus,
hegt' ihn trotzig
einst mein Trauter:
Tristan, - der mich betrog!
War's nicht der Tag,
der aus ihm log,
als er nach Irland
werbend zog,
für Marke mich zu frein,
dem Tod die Treue zu weihn.
Já nitím jas jen při prahu svém, ve svém však srdci nezkrotném, živil vzdorně denní záři:
Tristan, - ten zrádce můj!
Vždyť byl to den,
jenž konec lhal,
když k námluvám
se v Irsko bral,
za Marka chtěl mne vdát,
a v náruč smrti tak vzdát.
TRISTAN
Der Tag! Der Tag, der dich umgliss, dahin, wo sie der Sonne glich, in höchster Ehren Glanz und Licht Isolde mir entrückt'! Was mir das Auge so entzückt', mein Herze tief zur Erde drückt': in lichten Tages Schein wie war Isolde mein?
ISOLDE
Však den když záři rozlil svou, ty slunci
bylas podobnou,
než v záři té
Isoldy tvář
se cizí zdála být!
Když můj zrak vzhlížel
k záři výš,
žal srdce k zemi
skláněl níž:
když záře dne plá svit, zda smím s Isoldou být?
War sie nicht dein, die dich erkor? Was log der böse Tag dir vor,
dass, die für dich beschieden, die Traute du verrietest?
TRISTAN
Já měla tvou, ty mým mel's být. Co zrádný den ti v duši lhal,
že tu, již osud tobě dal, jsi podved, zrádně oklamal?
Was dich umgliss mit hehrster Pracht, der Ehre Glanz,
Před zjevu tvého nádherou, před slávou, ctí,
39
des Ruhmes Macht,	a krásou tvou,
an sie mein Herz zu hangen,	můj duch se v bázni zmítal,
hielt mich der Wahn gefangen.	klam v sítě své mě splítal.
Die mit des Schimmers	Tvých očí lesk
hellstem Schein	a zářný třpyt
mir Haupt und Scheitel	v mém zraku žáru
licht beschien,	nítil svit,
der Welten-Ehren	když pohled tvůj se
Tages-Sonne,	vpíjel dlouze
mit ihrer Strahlen	do duše mé
eitler Wonne,	ve žhoucí touze,
durch Haupt und Scheitel	tu schváti neznámý
drang mir ein,	mne cit,
bis in des Herzens	já s tebou přál si
tiefsten Schrein.	žít i mřít.
Was dort in keuscher Nacht	Co v šerých noci tmách
dunkel verschlossen wacht',	zmítalo se v mých snách,
was ohne Wiss' und Wahn	čím v bludu mámení
ich dämmernd dort empfahn:	mne hřálo tušení:
ein Bild, das meine Augen	kdy svůdný zjev, pln kouzel,
zu schaun sich nicht getrauten,	mi v nitru lásku vzbouzel,
von des Tages Schein betroffen	náhle v proudu záře denní
lag mir's da schimmernd offen.	se všechno v lež mi mění.
Was mir so rühmlich	Co mně se zdálo
schien und hehr,	vznešeným,
das rühmt ich hell	to chválil jsem
vor allem Heer;	před lidem vším;
vor allem Volke	já všechněm chváli
pries ich laut	poznovu
der Erde schönste	co nevěstu tě
Königsbraut.	královu.
Dem Neid, den mir	Však v hruď se hořký
der Tag erweckt';	vloudil host,
dem Eifer, den	zášť kletá,
mein Glücke schreckt';	slepá žárlivost;
der Missgunst, die mir Ehren	když nepřízeň pak náhlá
und Ruhm begann zu schweren:	na čest mou směle sáhla,
denen bot ich Trotz,	v duši vzplál mi vzdor,
und treu beschloss,	a já rozhod se,
um Ehr' und Ruhm zu wahren	než slávy své se vzdáti,
nach Irland ich zu fahren.	chci v Irsko zpět se brati.
ISOLDE	
0 eitler Tagesknecht!	Ty bloude zoufalý!
Getäuscht von ihm,	Ta bídná lež,
der dich getäuscht,	již den ti lhal,
wie musst' ich liebend	bezpočet slz mne
um dich leiden,	hořkých stála;
den, in des Tages	den když tě líbal
40
falschem Prangen,
von seines Gleissens
Trug befangen,
dort wo ihn Liebe
heiss umfasste,
im tiefsten Herzen
hell ich hasste.
Ach, in des Herzens Grunde,
wie schmerzte tief die Wunde!
Den dort ich heimlich barg,
wie dünkt' er mich so arg,
wenn in des Tages Scheine
der treu gehegte eine
der Liebe Blicken schwand,
als Feind nur vor mir stand!
Das als Verräter
dich mir wies,
dem Licht des Tages
wollt' ich entfliehn,
dorthin in die Nacht
dich mit mir ziehn,
wo der Täuschung Ende
mein Herz mir verhiess;
wo des Trugs geahnter
Wahn zerrinne;
dort dir zu trinken
ew'ge Minne,
mit mir dich im Verein
wollt' ich dem Tode weihn.
TRISTAN
In deiner Hand
den süssen Tod,
als ich ihn erkannt,
den sie mir bot;
als mir die Ahnung
hehr und gewiss
zeigte, was mir
die Sühne verhiess:
da erdämmerte mild
erhabner Macht
im Busen mir die Nacht;
mein Tag war da vollbracht.
ISOLDE
Doch ach, dich täuschte der falsche Trank, dass dir von neuem die Nacht versank:
dlouze v tváři svou kletou, klamnou svůdnou září, tam, kde dřív láska plála světlá, mně v srdci temná zášť jen zkvetla. V mé srdce bol se řítil, v něm rány žár se nítil! Ten, mnou jenž kdys byl skryt, jak zdál se zlým pak být, když v jasu dne a v záři před mojí stál on tváří a plašil lásky sen, můj zrádný přítel ten! Mně byla zjevná zrada tvá, já v hrůze z jasu v tmu chtěla jít, a tam v noci stín tě s sebou vzít, v níž se vášně smíří jež mír vlévá v hruď; v níž jen vánek smrti mírem dýše; tam měla vést nás smíru číše,
tys z ní měl se mnou pít tmou v smrti náruč jít.
Když v ruce tvé ta zlatá číš ve chvíli blouznivé se vznnesla výš; v tušení sladkém směl jsem zřít pro svůj že vzdor já mám s tebou mřít: v nitro mé padla tma, kol skrání mých se schvíval smrti van; den můj byl dokonán.
Však žel, ten můj nápoj šálivý, noc temnou v den změnil zářivý:
41
dem einzig am Tode lag, jejž v stíny už smrti zval,
den gab er wieder dem Tag! dne záři na pospas dal!
TRISTAN
0 Heil dem Tranke! Heil seinem Saft! Heil seines Zaubers hehrer Kraft! Durch des Todes Tor, wo er mir floss, weit und offen er mir erschloss,
darin ich sonst nur träumend gewacht, das Wunderreich der Nacht. Von dem Bild in des Herzens bergendem Schrein scheucht er des Tages täuschenden Schein, dass nachtsichtig mein Auge wahr es zu sehen tauge.
ISOLDE
Ty šťávo čárná! Dík měj si můj! Dík vroucí měj za zázrak svůj! V smrti bráně stál bez hrůzy jsem, záře záblesk se šířil v tmách, co dřív jen táhlo v snách jako báj: Já noci znát měl taj. Obraz tvůj, jenž má v srdce úkrytu žít, nesmí již záře dne znesvětit, jak v tmách tvé oči svítí, já chtěl bych stále zříti.
Doch es rächte sich
der verscheuchte Tag;
mit deinen Sünden
Rat's er pflag;
was dir gezeigt
die dämmernde Nacht,
an des Taggestirnes
Königsmacht
musstest du's übergeben,
um einsam
in öder Pracht
schimmernd dort zu leben.
Wie ertrug ich's nur?
Wie ertrag ich's noch?
Za to den, jejž daľs v klatbu, mstí se nám a trestá hříchu tvého klam; čím v noci tmách tě tvůj blaží sen, v bílé záři své když vzplane den svých sů se musíš zříci, a sám
v prázdné kráse dne život bídně vléci. Lze to snášet dál? Lze tak dále žít?
0 nun waren wir
Nachtgeweihte!
Der tückische Tag,
der Neidbereite,
trennen könnt uns sein Trug,
doch nicht mehr täuschen sein Lug!
Seine eitle Pracht,
seinen prahlenden Schein
verlacht, wem die Nacht
den Blick geweiht:
seines flackernden Lichtes
Noc je přítelkou nám teď vlídnou! A závistný den, svou záští bídnou, rád by chtěl dvojit nás, však plamen lží všech v tmách zhas! jeho zářivý plam, jeho nádherný jas jež vzdor kladou tmám, čím jsou teď nám? Jeho plápolné záře
42
flüchtige Blitze
blenden uns nicht mehr.
Wer des Todes Nacht
liebend erschaut,
wem sie ihr tief
Geheimnis vertraut:
des Tages Lügen,
Ruhm und Ehr',
Macht und Gewinn,
so schimmernd hehr,
wie eitler Staub der Sonnen
sind sie vor dem zersponnen!
In des Tages eitlem Wähnen
bleibt ihm ein einzig Sehnen -
das Sehnen hin
zur heil'gen Nacht,
wo urewig,
einzig wahr
Liebeswonne ihm lacht!
míhavé blesky
nás neoslní víc.
Rád kdo smrti tmám
díval se vstříc,
kdo v taji stínů
zřel smrti v líc:
všech dnů pak sláva,
závist i stesk,
pocty i zisk,
jich svůdný lesk,
jak prach ve žáru vření
vše v nic se jemu mění!
Marný den když zmijí zdlouha,
jej jedna chvátí touha -
jej touha mocně
vábí v noc,
z níž posvátně
v záři své
lásky plá čaromoc!
(Tristan zieht Isolde sanft zur Seite auf eine Blumenbank nieder, senkt sich vor ihr auf die Knie und schmiegt sein Haupt in ihren Arm)
(Tristan odvede něžně Isoldu stranou, kde ji posadí na sedadlo skryté v kvítí, klesne před ní na kolena a stulí svou hlavu do její náruče)
BEIDE
OBA
O sink hernieder, Nacht der Liebe, gib Vergessen, dass ich lebe; nimm mich auf in deinen Schoss, löse von
der Welt mich los!
Verloschen nun die letzte Leuchte;
was wir dachten, was uns deuchte;
TRISTAN
ISOLDE
TRISTAN
Ó, noci lásky, spusť se níže, shlaď, co nás se světem víže; závoj tmy tu vláti nech, nás ať míjí, světa dech!
Svit záře zhas noc tmí se v kráse;
v nas co vin, nám co zdá se;
all Gedenken
mé vše touhy
43
ISOLDE
all Gemahnen -BEIDE
heil'ger Dämm'rung hehres Ahnen löscht des Wähnens Graus welterlösend aus.
ISOLDE
Barg im Busen uns sich die Sonne, leuchten lachend Sterne der Wonne.
TRISTAN
Von deinem Zauber sanft umsponnen, vor deinen Augen süss zerronnen;
ISOLDE
Herz an Herz dir, Mund an Mund;
TRISTAN
eines Atems ein'ger Bund; -BEIDE
bricht mein Blick sich wonn'-erblindet, erbleicht die Welt mit ihrem Blenden:
ISOLDE
die uns der Tag trügend erhellt,
TRISTAN
zu täuschendem Wahn
entgegengestellt,
BEIDE
selbst dann bin ich die Welt: Wonne-hehrstes Weben, Liebe-heiligstes Leben,
má vše přání OBA
záře soumrak, spásy zdání, spoutá děs i klam, štít je spásný k nám.
V ňadrech nám se jas slunce skrývá, luny zář tam s třpytem hvězd splývá.
Jsa úzce poután kouzly tvými, a lákán zraky čarovnými;
srdce k srdci, rty na rtech;
sladce chví se jeden dech; -OBA
zří - li v dál zrak láskou zpilý, tu zdá se svět mi pouhým stínem:
jímž nás jen klame lživý den,
a nám ruší lásky kouzelný sen, OBA
tu jsem
já sám svůj svět:
v slasti závratném vláni,
v lásky posvátném plání,
44
Niewiedererwachens wahnlos
hold bewusster Wunsch.
můj ret nápoj lásky z úst tvých číše pít chce jen.
(Tristan und Isolde versinken wie in gänzliche Entrücktheit, in der sie, Haupt an Haupt auf die Blumenbank zurückgelehnt, verweilen)
{Tristana Isoida upadnou v blouznivé vytržení, v němž trvají, hlava vedle hlavy, opírajíce se nakloněni vzad o sedadlo)
BRANGÄNES STIMME
(von der Zinne her)
Einsam wachend in der Nacht, wem der Traum der Liebe lacht, hab der einen Ruf in acht, die den Schläfern Schlimmes ahnt, bange zum Erwachen mahnt. Habet acht! Habet acht!
Bald entweicht die Nacht.
ISOLDE
TRISTAN
(leise)
Lausch, Geliebter! (ebenso)
Lass mich sterben!
ISOLDE
(allmählich sich ein wenig erhebend)
Neid'sche Wache! (zurückgelehnt bleibend) Nie erwachen!
Doch der Tag muss Tristan wecken?
(ein wenig das Haupt erhebend)
TRISTAN
ISOLDE
TRISTAN
BRANGÄNIN HLAS
(z cimbuří)
Bdí nad vámi
stráž tu v tmách,
vás, jež láska
líbá v snách,
bouřit má
ve výstrahách,
v tuše zlého
stráže hlas,
z lásky snů
již vzbouzet vás.
Hlas můj zní
výstražný!
Záhy vzplá dne jas.
(tiše)
Slyš, můj milý! (právě tak) Nech mne mříti! (znenáhla se poněkud pozvedajíc) Závist stráže! (zůstávaje opřen) Snít chci stále!
Avšak den
přec Tristana vzbudí!
(poněkud pozvednuv hlavu)
45
Lass den Tag		Vítám smrti
dem Tode weichen!		přízrak bílý!
	ISOLDE	
Tag und Tod,		Den a smrt
mit gleichen Streichen,		že ve hrob schýlí,
sollten unsre		tvou mi lásku
Lieb' erreichen?		v blízké chvíli?
	TRISTAN	
(sich mehr aufrichtend)		(vzpřímiv se více)
Unsre Liebe?		Mou že lásku?
Tristans Liebe?		Tristana lásku?
Dein' und mein',		Mou i tvou,
Isoldes Liebe?		Isoldy lásku?
Welches Todes Streichen		Lásku schvátiv smí-li
könnte je sie weichen?		smrti přízrak bílý?
Stund' er vor mir,		Byť přede mnou
der mächt'ge Tod,		se tyčil v tmách,
wie er mir Leib		do duše mé
und Leben bedroht,		byť svým děsem sáh,
die ich so willig		po srdci mém
der Liebe lasse,		jež je láskou živo,
wie wäre seinen Streichen		ten smrti přízrak bílý
die Liebe selbst zu erreichen?		zda lásku sám ve hrob schýlí?
(immer inniger mit dem Haupt		(stále vřeleji s hlavou
sich an Isolde schmiegend)		se tulíc k Isoldě)
Stürb ich nun ihr,		Mřít mám-li té,
der so gern ich sterbe,		s níž bych rád chtěl mříti,
wie könnte die Liebe		zda může i láska
mit mir sterben,		se mnou mříti,
die ewig lebende		když žiti má věčně
mit mir enden?		v srdce hloubi?
Doch, stürbe nie seine Liebe,		Však, má-li žít věčně láska,
wie stürbe dann Tristan		jak mřít by Tristan
seiner Liebe?		směl své lásce?
	ISOLDE	
Doch unsre Liebe,		Přec naší lásce
heisst sie nicht Tristan		je jméno Tristan
und - Isolde?		a - Isolda?
Dies süsse Wörtlein: und,		To slůvko sladké: a,
was es bindet,		svojím poutem,
der Liebe Bund,		co vázat má,
wenn Tristan stürb,		až Tristan sám,
zerstört' es nicht der Tod?		se v temný schýlí hrob?
46
TRISTAN
Was stürbe dem Tod, als was uns stört, was Tristan wehrt, Isolde immer zu lieben, ewig ihr nur zu leben?
Doch dieses Wörtlein: und, -
war' es zerstört,
wie anders als
mit Isoldes eignem Leben
war' Tristan der Tod gegeben?
ISOLDE
Smrt vzít může jen,
co brání nám,
že Tristan sám
s Isoldou svou nesmí žiti,
v lásce ji věčně míti?
Však přec to slůvko: a, -
poruší smrt,
když dál by měla
Isolda ještě žiti
a Tristan by sám měl mříti?
(Tristan zieht, mit bedeutungsvoller Gebärde, Isolde sanft an sich) (Tristan přivine s významným posunkem Isoldu něžně k sobě)
TRISTAN
So starben wir,
um ungetrennt,
ewig einig
ohne End',
ohn' Erwachen,
ohn' Erbangen,
namenlos
in Lieb' umfangen,
ganz uns selbst gegeben,
der Liebe nur zu leben!
(wie in sinnender Entrücktheit zu ihm aufblickend)
So stürben wir, um ungetrennt, -
ewig einig ohne End',
ISOLDE
ohn' Erwachen, ohn' Erbangen,
TRISTAN
ISOLDE TRISTAN
Chci s tebou mřít, než vzejde den, konce neměj lásky sen, v stálém snění, v rozechvění, nám ať vše se v lásku mění, cele sví chcem býti, jen lásce stále žiti!
(v zamyšleném vytržení k němu vzhlížejíc)
Chci s tebou mřít, než vzejde den,
konce neměj lásky sen,
v stálém snění,
v rozechvění,
47
BEIDE
OBA
namenlos
in Lieb' umfangen,
ganz uns selbst gegeben,
der Liebe nur zu leben!
nám ať vše se v lásku mení, cele sví chcem býti, jen lásce stále žíti!
(Isolde neigt wie überwältigt das Haupt an seine Brust) (Isoida přemožena sklání hlavu na Tristanova prsa)
BRANGÄNES STIMME
(wie vorher)
Habet acht! Habet acht!
Schon weicht dem Tag die Nacht. (lächelnd zu Isolde geneigt) Soll ich lauschen?
ISOLDE
(schwärmerisch zu Tristan aufblickend)
TRISTAN
Lass mich sterben!
Muss ich wachen?
Nie erwachen!
Soll der Tag
noch Tristan wecken?
Lass den Tag dem Tode weichen!
Des Tages Dräuen nun trotzten wir so?
(mit wachsender Begeisterung)
Seinem Trug ewig zu fliehn!
TRISTAN
ISOLDE
TRISTAN
ISOLDE
TRISTAN
ISOLDE
BRANGÄNIN HLAS
(jako prve)
Dbej, co dí, stráže hlas! Již záhy vzplá dne jas.
(s úsměvem najkloněn k Isoldě)
Mám jej dbáti? (blouznivě k Tristanovi vzhlížejíc)
Nech mne mříti!
Mám - li bdíti? Stále sníti!
Avšak den přec Tristana vzbudí?
Vítej smrti přízrak bílý!
Tak hrůze dne
chceme klásti my vzdor?
(v rostoucím roznícení)
Míjet nás má jeho klam!
48
TRISTAN
Sein dämmernder Schein Nás nemá plašit víc
verscheuchte uns nie? ten zářivý jas?
ISOLDE
(mit grosser Gebärde (s velkým posun kern
ganz sich erhebend) se zcela vztyčivši)
Ewig währ uns die Nacht! Nás má věčně chránit noc!
(Tristan folgt ihr, sie umfangen sich in schwärmerischer Begeisterung)
(Tristan ji následuje, obejmou se v blouznivém nadšení) BEIDE OBA
0 ew'ge Nacht,
süsse Nacht!
Hehr erhabne
Liebesnacht!
Wen du umfangen,
wem du gelacht,
wie war' ohne Bangen
aus dir er je erwacht?
Nun banne das Bangen,
holder Tod,
sehnend verlangter
Liebestod!
In deinen Armen,
dir geweiht,
urheilig Erwarmen,
von Erwachens Not befreit!
Wie sie fassen,
wie sie lassen,
diese Wonne,
Fern der Sonne,
fern der Tage
Trennungsklage!
Ohne Wähnen
sanftes Sehnen;
ohne Bangen
süss Verlangen;
ohne Wehen
hehr Vergehen;
ohne Schmachten
hold Umnachten;
ohne Meiden,
ohne Scheiden,
traut allein,
ewig heim,
in ungemessnen Räumen
Ó, věčná noc! sladká noc! Vznešená to lásky noc!
Kdo v tebe vhroužen, v tvůj smavý sen, bez úzkosti smí-li se vracet v zářný den? Již mou tesknost zapuď, vzácná mi smrt, toužebně zdaná z lásky smrt! V tvých loktech sníti, v tmách se skrýt, v tvé náruči žiti, v noc bez konce stále zřít! Chápat lze-li, cit ten vřelý, tmou kdy šálen, slunce vzdálen, v žal se změní rozloučení! Bludy marné touhy žárné; štěstí vratké klamy sladké; hořké vzdory, lásky spory; bolu trýzeň, vášně žízeň; útrap hoře, záští moře, slunce jas, jitra čas,
to v sen teď láska mění,
49
übersel'ges Träumen. nás jen blaží snění.
TRISTAN
Tristan du, ich Isolde, nicht mehr Tristan!
ISOLDE
Tristan tys, já Isoida, již ne Tristan!
Du Isolde, Tristan ich, nicht mehr Isolde! BEIDE
Tys Isoida, Tristan já, již ne Isoida! OBA
Ohne Nennen, ohne Trennen, neu Erkennen, neu Entbrennen; endlos ewig, ein-bewusst: heiss erglühter Brust höchste Liebeslust!
(Sie bleiben in verzückter Stellung)
(ZWEITER AUFZUG) DRITTE SZENE
Slov proč dbáti, smrt proč zváti, vše chci znáti, žárem pláti, věčně, stále v snů těch čar vášně bouřný var spíjej lásky žár!
(oba trvají ve vytržení)
TRETI SCÉNA
(Brangáne stösst einen grellen Schrei aus. Kurwenal stürzt mit entblösstem Schwerte herein) (Brangäna vyrazí pronikavý výkřik. Kurwenal se řítí s obnaženým mečem na scénu)
KURWENAL
Rette dich, Tristan! Tristane, chraň se!
(Er blickt mit Entsetzen hinter sich in die Szene zurück. Marke, Melot und Hofleute [in Jägertracht] kommen aus dem Baumgange lebhaft nach dem Vordergrunde und halten entsetzt der Gruppe der Liebenden gegenüber an. Brangäne kommt zugleich von der Zinne herab und stürzt auf Isolde zu. Diese, von unwillkürlicher Scham ergriffen, lehnt sich, mit abgewandtem Gesicht, auf die Blumenbank. Tristan, in ebenfalls unwillkürlicher Bewegung, streckt mit dem einen Arme den Mantel breit aus, so dass er Isolde vor den Blicken der Ankommenden verdeckt. In dieser Stellung verbleibt er längere Zeit, unbeweglich den starren Blick auf die Männer gerichtet, die in verschiedener Bewegung die Augen auf ihn heften. -Morgendämmerung)
(Dívá se s hrůzou zpět na scénu. Marke, Melot a dvořané, lovecky odděni, přicházejí živě ze stromořadí do popředí a zastaví se zděšeně proti milencům. Současně sestoupí Brangäna z cimbuří a vrhne se k Isoldě. Tato zachvácena
50
bezděčným studem opře se s odvráceným obličejem o sedadlo. Tristan se stejně bezděčným pohybem rozestře jednou rukou široce svůj plášť, tak že zakrývá Isoldu před pohledy příchozích. V tomto postavení setrvá delší dobu, dívaje se nehybně strnulým pohledem na muže, kteří s různými pohyby na něj upírají své zraky. -Ranní svítání.
TRISTAN
(nach lángerem Schweigen) (po delším mlčení)
Der öde Tag zum letztenmal!
(zu Marke)
MELOT
Dne záři zřím dnes naposled!
(ke králi Marku)
Das sollst du, Herr, mir sagen,
ob ich ihn recht verklagt?
Das dir zum Pfand ich gab,
ob ich mein Haupt gewahrt?
Ich zeigt' ihn dir
in offner Tat:
Namen und Ehr'
hab ich getreu
vor Schande dir bewahrt.
(nach tiefer Erschütterung, mit bebender Stimme)
MARKE
Sám rci mi teď, můj pane,
já zdali v právu byl,
když za svou zprávu chtěl,
jsem hlavu v sázku dát?
Zde zříš ten jeho
bídný klam:
jméno a čest
věrně jsem já
před hanbou chránil sám.
(v hlubokém zdrcení, chvějícím se hlasem)
Tatest du's wirklich? Wähnst du das? Sieh ihn dort,
den treuesten aller Treuen; blick auf ihn,
den freundlichsten der Freunde:
seiner Treue
freister Tat
traf mein Herz
mit feindlichstem Verrat!
Trog mich Tristan,
sollt' ich hoffen,
was sein Trügen
mir getroffen,
sei durch Melots Rat
redlich mir bewahrt?
(krampfhaft heftig)
Chrániľs je vskutku? Míniľs to? Tam viz jej,
ten nejvěrnější z věrných; přítel můj,
jenž přátel všech byl perlou:
zrádně skutkem
záhadným
věrnost, lásku,
vděčnost změnil v dým!
Skrýval Tristan,
zášť i hanu,
s níž chtěl sloužit
svému pánu,
až Melot sám
odkryl jeho klam?
(křečovitě, prudce)
Tagsgespenster! Morgenträume! täuschend und wüst! Entschwebt! Entweicht!
Hrůzy zjevy! Snů jste přízrak šálivý, zlý! Jen pryč! Jen pryč!
51
MARKE
(mit tiefer Ergriffenheit) Mir dies?
Dies, Tristan, mir? -
Wohin nun Treue,
da Tristan mich betrog?
Wohin nun Ehr'
und echte Art,
da aller Ehren Hort,
da Tristan sie verlor?
Die Tristan sich
zum Schild erkor,
wohin ist Tugend
nun entflohn,
da meinen Freund sie flieht, da Tristan mich verriet?
(Tristan senkt langsam den Blick zu Boden; in seinen Mienen ist, während Marke fortfährt, zunehmende Trauer zu lesen)
Wozu die Dienste ohne Zahl, der Ehren Ruhm, der Grösse Macht, die Marken du gewannst; musst' Ehr' und Ruhm, Gross' und Macht, musste die Dienste ohne Zahl
dir Markes Schmach bezahlen?
Dünkte zu wenig
dich sein Dank,
dass, was du ihm erworben,
Ruhm und Reich,
er zu Erb' und Eigen dir gab?
Da kinderlos einst
schwand sein Weib,
so liebt' er dich,
dass nie aufs neu
sich Marke wollt vermählen.
Da alles Volk
zu Hof und Land
mit Bitt' und Dräuen
in ihn drang,
die Königin dem Lande,
die Gattin sich zu kiesen;
(v hlubokém pohnutí) To mně?
To, Tristane, mně? -
Kam prchla věrnost,
když Tristan zradil mne?
Kam prchla čest
i dobrý mrav,
když poklad mravů, cti,
když Tristan zradil vše?
Ta, Tristan za svůj
štít již měl,
kam spěla skrýt se
čest i ctnost,
kam prchly z přímých cest, když Tristan zrádcem jest?
(Tristan klopí pomalu zraky k zemi, z jeho tváře během královy řeči lze čisti stále vzrůstající smutek)
K čemu tvých služeb bezpočet, čím sláva, čest, čím vlády moc, jež's králi získal sám; když slávu, čest, vlády moc,
bezpočet služeb tvých ti musí
král svou splácet hanbou? Zdá se ti malým díkem snad,
když vše, co získaľs jemu, moc i říš,
tobě sám chtěl dáti v dědictví?
Když bezdětek kdys
ztratil choť,
tak rád tě měl,
že nechtěl více
žádné znáti ženy.
Však můj když celý
národ pak
mne žádal vroucí
prosbou svou,
bych královnu dal zemi
a sobě choť bych zvolil;
52
da selber du	tu strýce zaphsáh'
den Ohm beschworst,	jsi sám,
des Hofes Wunsch,	by splnil rád
des Landes Willen	a bez váhání
gütlich zu erfüllen;	lidu svého přání;
in Wehr wider Hof und Land,	však svou když dobrotou a lstí,
in Wehr selbst gegen dich,	já jsem se bránil všem
mit List und Güte	a váhal splnit
weigerte er sich,	co si přála zem,
bis, Tristan, du ihm drohtest,	tu Tristan vážně hrozil,
für immer zu meiden	že opustí navždy
Hof und Land,	dvůr i zem,
würdest du selber	když neslevím
nicht entsandt,	ve vzdoru svém,
dem König die Braut zu frein,	by královnu můj měl lid:
da Hess er's denn so sein. -	Tu svolným chtěl jsem být. -
Dies wundervolle Weib,	Tu ženu úchvatnou,
das mir dein Mut gewann,	již za choť jsi mi dal,
wer dürft' es sehen,	zda smí kdo zříti,
wer es kennen,	k ní se znáti,
wer mit Stolze	v pýše své
sein es nennen,	svou ji zváti,
ohne selig sich zu preisen?	v nitru svém by neplál štěstím?
Der mein Wille	Již jsem podřídit
nie zu nahen wagte,	své vůli váhal,
der mein Wunsch	své již říc
ehrfurchtscheu entsagte,	přání jsem se zdráhal,
die so herrlich	jež svou nádherou
hold erhaben	a krásou
mir die Seele	měla mé být
musste laben,	duše spásou,
trotz Feind und Gefahr,	ty sám, navzdor všem,
die fürstliche Braut	tu knížecí choť
brachtest du mir dar.	přived nám jsi sem.
Nun, da durch solchen	Teď v srdci mém
Besitz mein Herz	vzácný tvůj když dar,
du fühlsamer schufst	mi všech citů
als sonst dem Schmerz,	vznítil žhoucí žár,
dort wo am weichsten,	když vše mé srdce
zart und offen,	více cítí,
würd' ich getroffen,	zda lze teď žiti,
nie zu hoffen,	naděj míti,
dass je ich könnte gesunden:	že znovu šťastným se stanu:
warum so sehrend,	když mému štěstí,
Unseliger,	sám neblahý,
dort nun mich verwunden?	daľs záhubnou ránu?
Dort mit der Waffe	Se zbraní v ruce,
quälendem Gift,	štván zlobou zlou,
das Sinn und Hirn	jež bouří šílené
53
mir sengend versehrt, das mir dem Freund die Treue verwehrt, mein offnes Herz erfüllt mit Verdacht, dass ich nun heimlich in dunkler Nacht
den Freund lauschend beschleiche,
meiner Ehren Ende erreiche?
Die kein Himmel erlöst,
warum mir diese Hölle?
Die kein Elend sühnt,
warum mir diese Schmach?
Den unerforschlich tief
geheimnisvollen Grund,
wer macht der Welt ihn kund?
TRISTAN
(mitleidig das Auge zu Marke erhebend)
smysly mé, jež mému srdci přítele rve, a v mém kdy nitru msty bouří vír, já ruším velebné noci mír,
bych sám zřít směl, jak zrádce,
mojich ctí mne zbavil krátce?
Není spásy již víc
z toho žhoucího pekla!
Věčné bídy zdroj,
mi bude hanba má.
Co svedlo tě k tvé zradě
kouzlem tajemným,
zda v žití svém kdy zvím?
(pozvednuv soucitně zrak k Markovi)
0 König, das
kann ich dir nicht sagen;
und was du fragst,
das kannst du nie erfahren.
O, králi, to nemohu ti říci; co znát bys chtěl, to vypátrat ti nelze.
(Er wendet sich zu Isolde,
die sehnsüchtig zu ihm aufblickt)
(Obrací se k Isolde,
kteá k němu toužebně vzhlíží)
Wohin nun Tristan scheidet,
willst du, Isold', ihm folgen?
Dem Land, das Tristan meint,
der Sonne Licht nicht scheint:
es ist das dunkel
nächt'ge Land,
daraus die Mutter
mich entsandt,
als, den im Tode
sie empfangen,
im Tod sie Hess
an das Licht gelangen.
Was, da sie mich gebar,
ihr Liebesberge war,
das Wunderreich der Nacht,
aus der ich einst erwacht;
das bietet dir Tristan,
dahin geht er voran:
ob sie ihm folge
treu und hold, -
das sag' ihm nun Isold'!
Kam teď se Tristan béře,
zda chce Isolda jiti?
Kde bude Tristan žít,
tam slunce neplá svit:
to země tmy
a stálých běd,
z níž moje máti
v dálný svět
mne v smrti chvíli
teskné slala,
již má mi sudba
do vínku dala.
Matce já život vzal,
když na svět jsem se bral,
a v tuto noci říš,
kam chci se vrátit již;
v tu temnou zem Tristan,
je za vůdce ti dán:
zda věrně svůj mi
průvod dá, -
ať řekne má Isolda!
ISOLDE
54
Als für ein fremdes Land
der Freund sie einstens warb,
dem Unholden
treu und hold
musst' Isolde folgen.
Nun führst du in dein Eigen,
dein Erbe mir zu ziegen;
wie flöh' ich wohl das Land,
das alle Welt umspannt?
Wo Tristans Haus und Heim,
da kehr Isolde ein:
auf dem sie folge
treu und hold,
den Weg nun zeig Isold'!
(Tristan neigt sich langsam über sie,
wütend auf)
Pro cizí když mne zem můj přítel získal kdys, tu za ním šla v dálky chmurné Isolda věrně.
V tvou zem teď já mám jiti, ta má mou vlastí býti; jak prchnu zemi běd, jež obepíná svět? Kde Tristan má svůj byt, tam chce Isolda žít: tam věrně svůj ti průvod dá,
Tam žít chce tvá Isolda! und kůsst sie sanft auf die Stirn. - Melot fahrt
(Tristan skloní se zvolna nad ní a políbí ji mírně na čelo. - Melot se divoce vzchopí)
MELOT
(das Schwert ziehend) (tasí meč)
Verräter! Ha!
Zur Rache, König!
Duldest du diese Schmach?
Ty zrádce! Ha! Pojď mstít se, králi! Hanbu snášet chceš?
(Tristan zieht sein Schwert, und wendet sich schnell um) (Tristan vytasí meč a rychle se obrátí)
TRISTAN
Wer wagt sein Leben an das meine?
(Er heftet den Blick auf Melot)
Mein Freund war der,
er minnte mich hoch und teuer;
um Ehr' und Ruhm
mir war er besorgt wie keiner.
Zum Übermut
trieb er mein Herz;
die Schar führt' er,
die mich gedrängt,
Ehr' und Ruhm mir zu mehren,
dem König dich zu vermählen!
Dein Blick, Isolde,
blendet' auch ihn;
Kdo v sázku svůj chce dáti život? (Upřev pohled na Melota) Můj přítel to,
jejž tak jsem rád míval vždycky; o slávu mou
on povždy měl péči pilnou. On odvahou mou plnil hruď; on zástup ved, jenž nutil mne,
bych slávu svou zmnožil v dáli a získal tě za choť králi! Tvůj zrak, Isoldo, zmámil i jej;
55
aus Eifer verriet mich der Freund dem König, den ich verriet!
jsa žárliv, mne zradil můj přítel
teď králi, jejž já zradil!
(Er dringt auf Melot ein) (doráží na Melota)
Wehr dich, Melot! Braň se, Melote!
(Als Melot ihm das Schwert entgegenstreckt, lässt Tristan das seinige fallen und sinkt verwundet in Kurwenals Arme. Isolde stürzt sich an seine Brust. Marke hält Melot zurück. - Der Vorhang fällt schnell)
(Když Melot vztáhne proti němu meč, upustí Tristan svůj a klesne raněn Kurwenalovi do náruče. Isolda vrhne se na jeho prsa. Marke zdržuje Melota. -Opona rychle padá.)
DRITTER AUFZUG TRETI DĚJSTVÍ
ERSTE SZENE PRVNÍ SCÉNA
(Burggarten. Zur einen Seite hohe Burggebäude, zur andren eine niedrige Mauerbrüstung, von einer Warte unterbrochen; im Hintergrunde das Burgtor. Die Lage ist auf felsiger Höhe anzunehmen; durch Öffnungen blickt man auf einen weiten Meereshorizont. Das Ganze macht den Eindruck der Herrenlosigkeit, übel gepflegt, hie und da schadhaft und bewachsen. Im Vordergrunde, an der inneren Seite, liegt Tristan, unter dem Schatten einer grossen Linde, auf einem Ruhebett schlafend, wie leblos ausgestreckt.
Zu Häupten ihm sitzt Kurwenal, in Schmerz über ihn hingebeugt und sorgsam seinem Atem lauschend. - Von der Aussenseite herhört man, beim Aufziehen des Vorhanges, einen Hirtenreigen, sehnsüchtig und traurig auf einer Schalmei geblasen. Endlich erscheint der Hirt selbst mit dem Oberleibe über der Mauerbrüstung und blickt teilnehmend herein)
(Hradní zahrada. Po jedné straně vysoká hradní budova, po druhé nízká zeď, přerušená hlídkou; v pozadí brána. Hrad se jeví umístěn na skalnaté výši; otvory je vidět širý horizont moře. Celek činí dojem majetku bez pána; vše je zpustlé, tu a tam pobořené a zarostlé. V popředí na vnitřní straně leží Tristan ve stínu veliké lípy na lehátku a spí natažen jako bez života.
V hlavách mu sedí Kurwenal, v bolesti nad ním skloněn a pozorně naslouchá jeho dechu. - Z vnějška je slyšeti po vytažení opony pastýřskou melodii, hranou toužebně a smutně na šalmaj. Konečně objeví se sám pastýř horní polovici těla za zídkou a dívá vse soucitně dovnitř.)
HIRT PASTÝŘ
(leise) (tiše)
Kurwenal! He! Kurwenale! He!
Sag, Kurwenal! Slyš Kurwenale!
Hör doch, Freund! Slyš mne přec!
56
(Kurwenal wendet ein wenig das Haupt nach ihm)
(Kurwenal otočí k němu poněkud hlavu)
Wacht er noch nicht?
(schüttelt traurig mit dem Kopf)
Erwachte er, wär's doch nur
um für immer zu verscheiden:
erschien zuvor
die Ärztin nicht,
die einz'ge, die uns hilft. -
Sahst du noch nichts?
Kein Schiff noch auf der See?
HIRT
Eine andre Weise hörtest du dann, so lustig, als ich sie nur kann. Nun sag auch ehrlich, alter Freund:
was hat's mit unserm Herrn?
KURWENAL
Spí stále jen?
(kývá smutně hlavou)
Vzbudí-li se, tu jen, by navždy rozloučil se s námi: leč přijde-li sem lékařka, jež spásu nese nám. Nic dosud zřít? Na moři žádná loď? PASTÝŘ
Jinou píseň já pak
vám zapískám,
tu nejveselejší, co znám.
Tvůj přítel dávný,
znal bych rád:
co s pánem naším jest?
KURWENAL
Lass die Frage:
du kannst's doch nie erfahren.
Eifrig späh;
und siehst du ein Schiff, so spiele lustig und hell!
Nech již ptaní:
to tobě říci nelze.
Pátrej dál;
až pak uzříš loď,
nám píseň veselou hřej!
(Der Hirt wendet sich und späht, mit der Hand überm Aug', nach dem Meer aus) (Pastýř se obrátí a cloně si rukou oči pátrá po moři v dáli) HIRT PASTÝŘ
Öd und leer das Meer!
(Er setzt die Schalmei an den Mund und entfernt sich blasend)
TRISTAN
(bewegungslos, dumpf)
Die alte Weise; -was weckt sie mich?
(Er schlägt die Augen auf
und wendet das Haupt ein wenig)
V šíř i v dál jen poušť!
(Nasadí šalmaj k ústům a pískaje se vzdaluje)
(bez hnutí temně)
Ta píseň známá; -proč zní mi zas?
(Otevře oči a pootočí poněkud hlavu)
57
Wo bin ich?
(fährt erschrocken auf)
Ha! Diese Stimme! Seine Stimme! Tristan, Herre! Mein Held! Mein Tristan!
(mit Anstrengung)
Wer ruft mich?
Endlich! Endlich! Leben,o Leben! Süsses Leben,
meinem Tristan neu gegeben!
(ein wenig auf dem Lager sich erhebend, matt)
Kurwenal - du? Wo war ich? Wo bin ich?
Wo du bist?
In Frieden, sicher und frei! Kareol, Herr: kennst du die Burg der Väter nicht?
Meiner Väter?
Sieh dich nur um!
Was erklang mir?
Des Hirten Weise hörtest du wieder; am Hügel ab hütet er deine Herde.
KURWENAL
TRISTAN
KURWENAL
TRISTAN
KURWENAL
TRISTAN KURWENAL
TRISTAN KURWENAL
TRISTAN
Kde jsem to?
(vzchopí se polekán)
Ha! Jeho hlas to! Jaký zázrak! Tristan, pán můj! Můj rek! Můj Tristan!
(s námahou)
Kdo volá mne?
Přec jen! Přec jen! Žiti, ó žiti! S námi žiti,
Živ má Tristan s námi býti!
(poněkud se na loži pozvednuv, mdle)
Kurwenale - ty? Kde byl jsem? Kde jsem teď?
Kde jsi teď?
Jsi vrácen svým nivám zas! Kareol, pane: svých otců hrad zda ještě znáš?
Mých že otců? Patř kolem jen! Znít co slyším?
To písně nápěv zní, již pastýř hrá si; on stáda tvá pase ti tam na stráni.
58
Meine Herde?
Má že stáda?
KURWENAL
Herr, das mein' ich!
Dein das Haus,
Hof und Burg!
Das Volk, getreu
dem trauten Herrn,
so gut es könnt',
hat's Haus und Hof gepflegt,
das einst mein Held
zu Erb' und Eigen
an Leut' und Volk verschenkt,
als alles er verliess,
in fremde Land' zu ziehn.
TRISTAN
Pane, vše je tvé!
Dům je tvůj,
dvůr i hrad!
tvůj lid, jsa svému
pánu věren,
jak sám jen moh',
tvůj dům i dvůr on chránil,
jež můj kdys rek
dal svému lidu,
by všeho vládcem byl,
když vše tu zanechal,
a v kraj se dálný bral.
In welches Land?
KURWENAL
Já v dál že šel?
Hei! Nach Kornwall:
kühn und wonnig
was sich da Glanzes,
Glück und Ehren
Tristan, mein Held, hehr ertrotzt!
TRISTAN
Aj! šeľs v Kornwall: Odvahou svou co si tam úcty, moci i slávy
Tristan, můj rek, vydobyl!
Bin ich in Kornwall?
To zde je Kornwall?
KURWENAL
Nicht doch: in Kareol!
TRISTAN
To zde je Kareol!
Wie kam ich her?
KURWENAL
Jak, že tu jsem?
Hei nun! Wie du kamst?
Zu Ross rittest du nicht;
ein Schifflein führte dich her:
doch zu dem Schifflein
hier auf den Schultern
trug ich dich; - die sind breit:
sie trugen dich dort zum Strand.
Nun bist du daheim, daheim zu Land:
im echten Land,
im Heimatland;
Jak sem přišel jsi? Tvůj oř nepřines tě; sem ve člunu připlul jsi: však do člunu já na bedrech svých jsem dones tě; - jsou silná: já necítil tíže jsem. Však teď s námi dlíš, kde tvá je zem: v své vlasti jsi, v svém domově;
59
auf eigner Weiď und Wonne, ty dlíš na hroudě své zas,
im Schein der alten Sonne, a známý slunce zříš jas,
darin von Tod und Wunden zde smrt své zamkla brány,
du selig sollst gesunden. zde tvé se zhojí rány.
(Er schmiegt sich an Tristans Brust) (Tulí se na Tristanova prsa)
TRISTAN
(nach einem kleinen Schweigen) (po krátkém mlčení)
Dünkt dich das?
Ich weiss es anders,
doch kann ich's dir nicht sagen.
Wo ich erwacht, -
weilt' ich nicht;
doch, wo ich weilte,
das kann ich dir nicht sagen.
Die Sonne sah ich nicht,
noch sah ich Land und Leute:
doch, was ich sah,
das kann ich dir nicht sagen.
Ich war,
wo ich von je gewesen, wohin auf je ich geh': im weiten Reich der Weltennacht. Nur ein Wissen dort uns eigen: göttlich ew'ges Urvergessen!
Wie schwand mir seine Ahnung
Sehnsücht'ge Mahnung,
nenn' ich dich,
die neu dem Licht
des Tags mich zugetrieben?
Was einzig mir geblieben,
ein heiss-inbrünstig Lieben,
aus Todeswonne-Grauen
jagt's mich, das Licht zu schauen,
das trügend hell und golden
noch dir, Isolden, scheint!
Zdá se ti? Já vím to jinak, jak, nemohu ti říci. Kde procit já, -nedlel jsem; však já kde dlel jsem, to nemohu ti říci. Ni zářný slunce svit, ni zem, ni lid já nezřel: však já co zřel, to nemohu ti říci. Já byl,
kde dávno dřív jsem býval,
kam stále znovu jdu:
v tu stínu říš,
kde vládne noc.
Tam nám pouze
jedno zbývá:
věčné světa
zapomnění!
Mé tušení sen pouze
v známé zas touze, záře dne proč šíji mou tu ve své jho mi sklání? V mé duši zbylo přání, mřít v žárném lásky plání, mne hrůzy stín jal sladký, teď zase štve mne zpátky, v tu záři svou, tu zrádnou, jež mé Isoldě plá!
(Kurwenal birgt, von Grausen gepackt, (Kurwenal, hrůzou schvácen,
sein Haupt. Tristan richtet sich skrývá hlavu. Tristan se stále
allmählich immer mehr auf) pozvolna vzpřimuje)
Isolde noch Isoida ještě
im Reich der Sonne! v slunce říši!
Im Tagesschimmer V dnů záři ještě
noch Isolde! má Isoida!
60
Welches Sehnen!
Welches Bangen!
Sie zu sehen,
welch Verlangen!
Krachend hört' ich
hinter mir
schon des Todes
Tor sich schliessen:
weit nun steht es
wieder offen,
der Sonne Strahlen
sprengt' es auf;
mit hell erschlossnen Augen
muss ich der Nacht enttauchen,
sie zu suchen,
sie zu sehen;
sie zu finden,
in der einzig
zu vergehen,
zu entschwinden
Tristan ist vergönnt.
Weh, nun wächst,
bleich und bang,
mir des Tages
wilder Drang;
grell und täuschend
sein Gestirn
weckt zu Trug
und Wahn mir das Hirn!
Verfluchter Tag
mit deinem Schein!
Wachst du ewig
meiner Pein?
Brennt sie ewig,
diese Leuchte,
die selbst nachts
von ihr mich scheuchte?
Ach, Isolde,
süsse Holde!
Wann endlich,
wann, ach wann
löschest du die Zünde,
dass sie mein Glück mir künde?
Das Licht - wann löscht es aus?
(Er sinkt erschöpft leise zurück)
Wann wird es Nacht im Haus?
KURWENAL
Stesk mne schvátí! Touha žhoucí! Ji jen zříti, přání vroucí! V bráně smrti stál jsem již, práh jsem přešel, smrt jsem vítal: náhle zpátky mám se brati, a v záři slunce jiti zpět;
se zářícím zas okem
z tmy znovu v den se vrátit,
ji zřít bych směl,
k ní se vracel;
již bych získal,
v níž bych v lásce
své se ztrácel,
s níž chtěl splývat
Tristan v jedno již.
Já, žel, mám
stále zřít
denní záře
pustý svit;
slunce žárný,
žhoucí plam
mozek žhne
a můj živí klam!
Tu záři dnů
jak proklínám,
trýzeň stálou,
nést že mám?
Zářit má i
ze tmy klínu,
že i noc
se leká stínu?
Ach, Isoldo,
má ty lásko!
Kdy míníš,
kdy, ach, kdy
své již zhasit světlo,
by štěstí mé mi vzkvetlo?
Kdy den svou ztratí moc?
(Klesne vyčerpán tiše na zad) Kdy v dům se vrátí noc?
61
(nach grosser Erschütterung aus der Niederschlagenheit sich aufraffend)
(po hlubokémmotřesu mysli se probírá z ohromení)
Der einst ich trotzt',
aus Treu' zu dir,
mit dir nach ihr
nun muss ich mich sehnen.
Glaub' meinem Wort:
du sollst sie sehen
hier und heut;
den Trost kann ich dir geben -ist sie nur selbst noch am Leben.
TRISTAN
(sehr matt)
Noch losch das Licht nicht aus, noch ward's nicht Nacht im Haus: Isolde lebt und wacht; sie rief mich aus der Nacht.
KURWENAL
Lebt sie denn,
so lass dir Hoffnung lachen!
Muss Kurwenal dumm dir gelten,
heut' sollst du ihn nicht schelten.
Wie tot lagst du
seit dem Tag,
da Melot, der Verruchte,
dir eine Wunde schlug.
Die böse Wunde,
wie sie heilen?
Mir tör'gem Manne
dünkt' es da,
wer einst dir Morolds
Wunde schloss,
der heilte leicht die Plagen,
von Melots Wehr geschlagen.
Die beste Ärztin
bald ich fand;
nach Kornwall hab ich
ausgesandt:
ein treuer Mann
wohl übers Meer
bringt dir Isolde her.
TRISTAN
(ausser sich)
Isolde kommt! Isolde naht!
Ač sám jen vzdor, jsem pro ni měl, teď po ní musím jen s tebou toužit. Mým slovům věř: ty máš ji vidět zde a dnes; nám útěchou má býti, že máš ji živou zde zříti.
(velmi mdle)
Však nezhas záře svit, v dům noci nepaď klid: Isolda bdí však již; mne volá v temna říš.
Žije - li,
pak doufej v spásu svoji! Ač Kurwenal hlup se zdá ti, dnes nesmíš jemu láti. Tvou hruď proklál zrádný druh a od těch časů stále jak bez ducha jsi spal. Jak zlou tu ránu, sám ti zléčím? Já bloud tu mínil, ránu tvou kdo zléčil, Morold jež ti dal, ten život může vrátit, jejž Melot chtěl ti zkrátit. Jak pro tě lékařku jsem měl;
pak v Kornwall posel věrný spěl: s ním v krátku již přes moře lem přijde Isolda sem.
(bez sebe)
Isolda jde! Isolda má!
62
(Er ringt gleichsam nach Sprache)
0 Treue! Hehre, holde Treue!
(Er zieht Kurwenal an sich und umarmt ihn)
Mein Kurwenal,
du trauter Freund!
Du Treuer ohne Wanken,
wie soll dir Tristan danken?
Mein Schild, mein Schirm
in Kampf und Streit,
zu Lust und Leid
mir stets bereit:
wen ich gehasst,
den hasstest du;
wen ich geminnt,
den minntest du.
Dem guten Marke,
dient' ich ihm hold,
wie warst du ihm treuer als Gold!
Musst' ich verraten
den edlen Herrn,
wie betrogst du ihn da so gern!
Dir nicht eigen,
einzig mein,
mit leidest du,
wenn ich leide:
nur was ich leide;
das kannst du nicht leiden!
Dies furchtbare Sehnen,
das mich sehrt;
dies schmachtende Brennen,
das mich zehrt;
wollt' ich dir's nennen,
könntest du's kennen:
nicht hier würdest du weilen,
zur Warte müsstest du eilen, -
mit allen Sinnen
sehnend von hinnen
nach dorten trachten und spähen,
wo ihre Segel sich blähen,
wo vor den Winden,
mich zu finden,
von der Liebe Drang befeuert,
Isolde zu mir steuert! -
(Sotva jsa schopen řeči)
Má spása! Síla! Touha! Láska!
(Přivine Kurwenala k sobě a obejme jej)
Můj Kurwenale, tys přítel můj! Ty znáš jen pro mne žiti, jak mám ti vděčen býti? Mne chránil v boji vždy tvůj štít, mou strast i slalst jsi znával ctít: v zášti kdo mé, i v tvé on byl; v lásce kdo mé, i v tvé on byl. Pro krále Marka já když jsem žil, sám's nad zlato mu věrným byl! Já když jsem musil se zrádcem stát, pak i tys krále zradil rád! Ač ti vzdálen bol je můj, já když trpím, cítíš se mnou: co já však snáším, to nelze ti snášet! Jak spár bolu ránu mou mi rve; jak zlý osten touhy duši štve;
stesk, jenž mne chvátí,
ten bys měl znáti: zde dlít zda moh' bys tak dlouze, hned pátrat spěchal bys v touze,
a ze vší síly
přes příboj bílý,
přes dálnou pláň by ses díval,
loď zdali brázdí vln příval,
tlum plachet bílý
sem zda pílí,
hnána vášní, touhy tíží
Isolda zda se již blíží! -
63
Es naht! Es naht mit mutiger Hast! Sie weht, sie weht -die Flagge am Mast. Das Schiff! Das Schiff! Dort streicht es am Riff! Siehst du es nicht?
Již jde! Již jde! Ten šílený chvat! Já zřím! Já zřím již vlajku na stěžni vlát. A loď, již znám, kol skal pluje k nám! Mluv, zda ji zříš?
(heftig) (prudce)
Kurwenal, siehst du es nicht? Kurwenale, zda též ji zříš?
(Als Kurwenal, um Tristan nicht zu verlassen, zögert, und dieser in schweigender Spannung auf ihn blickt, ertönt, wie zu Anfang, näher, dann ferner, die klagende Weise des Hirten)
(Co Kurwenal, nechtě Tristana opustiti, váhá a tento v němém napětí naň upírá svůj zrak, zazní jako na počátku zprvu blízko, pak v dálce, žalobná píseň pastýře)
KURWENAL
(niedergeschlagen) (zdrceně)
Noch ist kein Schiff zu sehn! Já nezřím žádnou loď!
TRISTAN
(hat mit abnehmender Aufregung gelauscht (naslouchá se slábnoucím roze-und beginnt nun mit wachsender Schwermut)      chvěním a počne nyní s rostoucí
zádumčivostí)
Muss ich dich so verstehn,	To zda mi říci má
du alte ernste Weise,	té staré, vážné písně
mit deiner Klage Klang?	tak zádumčivý tón?
Durch Abendwehen	Kdys hlásal mého
drang sie bang,	otce skon,
als einst dem Kind	když den již mřel
des Vaters Tod verkündet: -	a svět kdy v tmách se ztrácel
durch Morgengrauen	A ráno zněl mi,
bang und bänger,	den kdy svítal,
als der Sohn	syn když osud
der Mutter Los vernahm.	matky své měl znát.
Da er mich zeugt' und starb,	Mne zplodiv, sám on mřel,
sie sterbend mich gebar, -	jí život já jsem vzal, -
die alte Weise	té písně žalný
sehnsuchtbang	pláče zvuk
zu ihnen wohl	svůj stesk do jejich
auch klagend drang,	vléval muk,
die einst mich frug,	ten dřív se ptal,
und jetzt mich fragt:	a opět ptá:
zu welchem Los erkoren,	ký los mi osud hodil,
ich damals wohl geboren?	proč na svět jsem se zrodil?
Zu welchem Los?	Můj los chce znát?
Die alte Weise	Z té písně dávné
64
sagt mir's wieder:	opět zní mi:
mich sehnen - und sterben!	jen toužit - a mříti!
Nein! Ach nein!	Ne! Ach ne!
So heisst sie nicht!	To můj že los?
Sehnen! Sehnen!	Toužit! Toužit!
Im Sterben mich zu sehnen,	Jen v smrti stínu toužit,
vor Sehnsucht nicht zu sterben!	a nesmět mříti touhou!
Die nie erstirbt,	Zda mříti smí,
sehnend nun ruft	zlou touhou štván
um Sterbens Ruh'	kdo smrti klid
sie der fernen Ärztin zu. -	z ruky vzdálené chtěl vzít?
Sterbend lag ich	Bídně mřel jsem
stumm im Kahn,	v člunu svém,
der Wunde Gift	a rány jed
dem Herzen nah:	spěl k srdci blíž:
Sehnsucht klagend	Z písně chvěl se
klang die Weise;	touhy smutek;
den Segel blähte der Wind	mne v Irsko proud větru nes,
hin zu Irlands Kind.	jí jsem k nohám kles.
Die Wunde, die	Však ránu, již
sie heilend schloss,	mi zléčil čas,
riss mit dem Schwert	svým mečem
sie wieder los;	otevřela zas;
das Schwert dann aber -	meč mstící z ruky
Hess sie sinken;	kles jí tiše;
den Gifttrank gab sie	mně piti dala
mir zu trinken:	ze své číše:
wie ich da hoffte	když doufal jsem,
ganz zu genesen,	že zdráv budu zase,
da ward der sehrendste	den znovu vzplál mi
Zauber erlesen:	v své zářivé kráse:
dass nie ich sollte sterben,	že já nesmím teď mříti,
mich ew'ger Qual vererben!	jen v trýzni věčné žiti!
Der Trank! Der Trank!	Ten jed! Ten jed!
Der furchtbare Trank!	Ten záhubný jed!
Wie vom Herzen zum Hirn	Běsně žárem svým
er wütend mir drang!	mi sáh' v srdce střed!
Kein Heil nun kann,	Ni lék, ni smrt,
kein süsser Tod	ni tíha let
je mich befrein	mne nezbaví
von der Sehnsucht Not;	věčné touhy běd;
nirgends, ach nirgends	kde, ach, kde najdu
find ich Ruh':	klid svůj jen:
mich wirft die Nacht	mne vrhla noc
dem Tage zu,	teď v bílý den,
um ewig an meinen Leiden	a stále teď slunce pasti
der Sonne Auge zu weiden.	smí zraky své na mé strasti.
0 dieser Sonne	Ó, toho slunce
sengender Strahl,	plam úchvatný,
65
wie brennt mir das Hirn seine glühende Qual! Für diese Hitze heisses Verschmachten, ach, keines Schattens kühlend Umnachten! Für dieser Schmerzen schreckliche Pein, welcher Balsam sollte mir Lindrung verleihn? Den furchtbaren Trank, der der Qual mich vertraut, ich selbst - ich selbst, ich hab' ihn gebraut! Aus Vaters Not und Mutter-Weh, aus Liebestränen eh' und je, -
aus Lachen und Weinen,
Wonnen und Wunden
hab ich des Trankes
Gifte gefunden!
Den ich gebraut,
der mir geflossen,
den Wonne schlürfend
je ich genossen, -
verflucht sei, furchtbarer Trank!
Verflucht, wer dich gebraut!
(Er sinkt ohnmächtig zurück)
(der vergebens Tristan zu massigen suchte, schreit entsetzt auf)
Mein Herre! Tristan!
Schrecklicher Zauber!
0 Minnetrug!
0 Liebeszwang!
Der Welt holdester Wahn,
wie ist's um dich getan!
Hier liegt er nun,
der wonnige Mann,
der wie keiner geliebt und geminnt.
Nun seht, was von ihm
sie Dankes gewann,
was je Minne sich gewinnt!
(mit schluchzender Stimme)
jak žhne mozek můj jeho žár nezkrotný! Z té žhoucí výhně plápolných vírů, kde najdu stínu já v noci míru! Mé ňadro dmoucí rve bolu spár, který balzám zmírní krve bouřný var? Ten strašlivý nápoj, jenž je původ mých běd, já sám - já sám, jsem svářel ten jed! Mně otec strast, a máti žal, cit lásky slz mi příval dal -a rozkoš i lkáni, úsměvy, rány, ty jedy v zhouby nápoj mi dány! Omamný jed, smrtí jenž dýše, tu šťávu ssál jsem z života číše, -ten nápoj zkázy buď klet! Buď klet, kdo svářel jej!
(Klesne v mdlobách nazpět)
(který se marně snažil Tristana upokojit, vzkřikne zděšeně)
Můj pane! Tristane! Záhubné kouzlo! Ó lásky klam! Ó vášně blud! Ó sladká světa lest! Již veta po něm jest! Zde leží teď a mře statný rek, jenž jak žádný se své lásce vzdal, však sám z rukou lásky malý vděk on vzal, ač vše lásce své přec dal!
(vzlykavým hlasem)
66
Bist du nun tot? Lebst du noch? Hat dich der Fluch entführt?
Mrtev jsi snad? Živ - li jsi?
Podleh's kletbě své?
(Er lauscht seinem Atem)
0 Wonne! Nein!
Er regt sich, er lebt! -
Wie sanft er die Lippen rührt!
TRISTAN
(langsam wieder zu sich kommend)
Das Schiff? Siehst du's noch nicht?
KURWENAL
(Naslouchá jeho dechu)
Ó blaho! Ne!
On hnul se, je živ! -
Jak na rtech mu chví se dech!
(zvolna přichází k sobě)
Což loď? Nic dosud zřít?
Das Schiff? Gewiss, es naht noch heut'; es kann nicht lang mehr säumen.
TRISTAN
Jen klid! Vždyť hned
tu bude loď;
již nelze meškat déle.
Und drauf Isolde,
wie sie winkt, -
wie sie hold
mir Sühne trinkt:
siehst du sie?
siehst du sie noch nicht?
Mně z ní Isoida kyne již, -se mnou pít jde smíru číš: zříš-li ji?
K nám zda blíží se?
Wie sie selig,
hehr und milde
wandelt durch
des Meers Gefilde?
Auf wonniger Blumen
lichten Wogen
kommt sie sanft
ans Land gezogen.
Sie lächelt mir Trost
und süsse Ruh',
sie führt mir letzte
Labung zu.
Ach, Isolde, Isolde!
Wie schön bist du!
Und Kurwenal, wie,
du sähst sie nicht?
Hinauf zur Warte,
du blöder Wicht!
Was so hell und licht ich sehe,
dass das dir nicht entgehe!
Hörst du mich nicht?
Jako vánku výdech snivý chvátá k nám
přes mořské nivy.
Přes vířivé tůně
v skvoucí záři
s vlídnou blíží
k nám se tváří.
Jde s ní věčný mír
a smíru zvěst,
to sladkou útěchou
mi jest.
Ach Isoldo, Isoldo!
Jak krásná jsi!
A, Kurwenale, ty,
zda zříš ji též?
Na stráž, ty líný,
mi rychle spěš!
Nač můj zrak se v touze dívá,
snad tobě dálka skrývá!
Což neslyšíš?
67
Zur Warte schnell!
Eilig zur Warte!
Bist du zur Stell'?
Das Schiff? Das Schiff?
Isoldens Schiff?
Du musst es sehen!
Musst es sehen!
Das Schiff? Sähst du's noch nicht?
Spěj k hlídce hned! Chvátej tam k hlídce! Pozor mi dej! Zda loď jde blíž, Isoldy loď? Ji musíš zříti! Zřít ji musíš! Tu loď! Zříš ji v dáli?
(Während Kurwenal noch zögernd mit Tristan ringt, lässt der Hirt von aussen die Schalmei ertönen. Kurwenal springt freudig auf)
{Mezi tím co Kurwenal se ještě zdráhá a s Tristanem zápasí, ozve se z věnčí pastýřova šalmaj. Kurwenal radostně vyskočí)
KURWENAL
0 Wonne! Freude!
(Er stürzt auf die Warte und späht aus)
Ha! Das Schiff!
Von Norden seh' ich's nahen.
TRISTAN
(in wachsender Begeisterung)
Wusst' ich's nicht? Sagt' ich's nicht? dass sie noch lebt, noch Leben mir webt? Die mir Isolde einzig enthält, wie war' Isolde mir aus der Welt?
KURWENAL
(von der Warte zurückrufend, jauchzend)
Heiha! Heiha!
Wie es mutig steuert!
Wie stark der Segel sich bläht!
Wie es jagt, wie es fliegt!
TRISTAN
Ó, vítej, spáso!
(Vrhne se na hlídku a pátrá v dáli)
Ha! Tam loď!
Sem k jihu již se blíží.
(v rostoucím zanícení)
Já tušil! Já věděl, živou že sám ji zřít ještě mám! Když bez Isoldy prázdný je svět, smí má Isolda v tmu jiti zpět?
(z hlídky jásavě volá nazpět)
Hajha! Hajha!
Kterak plují směle!
Jak plachty vánkem se dmou!
Letí k nám jako pták!
Die Flagge? Die Flagge?
KURWENAL
A vlajka? A vlajka?
Der Freude Flagge
am Wimpel lustig und hell!
TRISTAN
(auf dem Lager hoch sich aufrichtend)
To spásy vlajka tam čile na stěžni vlá!
(vysoko se na loži vztyčiv)
68
Hahei! Der Freude! Hell am Tage zu mir Isolde! Isolde zu mir! Siehst du sie selbst?
KURWENAL
Jetzt schwand das Schiff hinter dem Fels.
TRISTAN
Hinter dem Riff? Bringt es Gefahr? Dort wütet die Brandung, scheitern die Schiffe! Das Steuer, wer führt's?
KURWENAL
Der sicherste Seemann.
TRISTAN
Verriet' er mich?
War' er Melots Genoss?
KURWENAL
Trau' ihm wie mir!
TRISTAN
Verräter auch du! Unsel'ger!
Siehst du sie wieder?
KURWENAL
Noch nicht.
TRISTAN
Verloren!
KURWENAL
(jauchzend)
Heiha! Hei ha ha ha! Vorbei! Vorbei! Glücklich vorbei!
TRISTAN
(jauchzend)
Hei ha ha ha! Kurwenal, treuester Freund!
Hahaj! Loď spásy! V záři dne ke mně jde Isolda! Isolda jde má! Zříš ji snad již?
Loď ztrácí se za skálou teď.
Za skalou loď? Hrozí jí zmar? Tam příboj zle řádí, ztroskotá lodi! Kdo kormidlo řídí?
Je námořník tvůj to.
Stal zrádcem se? V sítě Melota pad?
Já ručím zaň!
Jsi zrádcem i ty? Ty neblahý! Vidíš ji opět?
Ještě ne.
Ó, zkáza! (jásavě)
Hajha! Haj ha ha ha! Již zas ji zřím! Šťastnejšou přes!
(jásavě)
Haj ha ha ha! Kurwenale, příteli můj!
69
All mein Hab' und Gut vererb ich noch heute.
KURWENAL
Vše, co mám tu sám, to má býti tvým teď.
Sie nahen im Flug.
Siehst du sie endlich? Siehst du Isolde?
Sie ist's! Sie winkt!
O seligstes Weib!
TRISTAN
KURWENAL TRISTAN
KURWENAL
Im Hafen der Kiel!
Isolde, ha!
Mit einem Sprung
springt sie vom Bord ans Land.
Herab von der Warte,
müssiger Gaffer!
Hinab! Hinab
an den Strand!
Hilf ihr! Hilf meiner Frau!
TRISTAN
Jdou letem k nám blíž.
Vidíš ji přece? Zříš mou Isoldu?
Toť ona! Mně kyne! Ó, mé dítě sladké!
Je v přístavu loď!
Isolda, ha!
Jak smělý skok
z přídě na pevnou zem.
Ty zevloune líný, z hlídky již dolů! A hned již sám na břeh spěj! pomoz mé paní již!
KURWENAL
Sie trag' ich herauf: trau' meinen Armen! Doch du, Tristan, bleib mir treulich am Bett!
Ji přinesu sem: věř mojí síle! Však ty, Tristane, zůstaň na loži svém!
(Kurwenal eilt fort)
(Kurwenal odkvapí)
ZWEITE SZENE
DRUHA SCÉNA
TRISTAN
(in höchster Aufregung auf dem Lager sich mühend)
(v nevyšším rozčilení na loži)
70
0 diese Sonne! Ha, dieser Tag! Ha, dieser Wonne sonnigster Tag! Jagendes Blut! Jauchzender Mut! Lust ohne Massen, freudiges Rasen! Auf des Lagers Bann wie sie ertragen! Wohlauf und daran, wo die Herzen schlagen! Tristan der Held, in jubelnder Kraft, hat sich vom Tod emporgerafft!
(Er richtet sich hoch auf)
Mit blutender Wunde bekämpft' ich einst Morolden: mit blutender Wunde erjag' ich mir heut' Isolden!
(Er reisst sich den Verband der Wunde auf)
Heia, mein Blut! Lustig nun fliesse!
(Er springt vom Lager herab und schwankt vorwärts)
Die mir die Wunde ewig schliesse, -sie naht wie ein Held, sie naht mir zum Heil! Vergeh' die Welt meiner jauchzenden Eil'!
(Er taumelt nach der Mitte der Bühne)
ISOLDE
(von aussen)
Tristan! Geliebter!
TRISTAN
(in der furchtbarsten Aufregung) Wie, hör' ich das Licht?
Ó, toto slunce! Ó, tento den! Ó, slasti čárné zářivý sen! Krev pění mou žár silou svou! Vše rozkoš pouhá, šílená touha! Ložem poután svým mám vše to snésti! Nuž vzhůru, ať chví srdce mé se v štěstí! Tristan, jenž v světě dálném je znám, nad smrtí vítězí tu sám!
(Vztyčí se vysoko)
Krev z mé tekla rány, když sklál jsem kdys Morolda: krev z mé rány prýští když sem kráčí dnes Isolda!
(Strhne si obvazy z rány)
Hoj, krvi má,
z rudé plyň brány!
(Sekočí z lože a potácí se dopředu)
Ta, svým jež kouzlem léčí rány, -co rek spěchá zpět, mně klid spásy přát! Dám v zkázu svět za ten jásavý chvat!
(Vrávorá doprostřed jeviště)
(zvenčí)
Tristane! Můj milý!
(v strašlivém rozčilení)
Jak, co slyším zde?
71
Die Leuchte, ha! Die Leuchte verlischt! Zu ihr, zu ihr!
Ta záře, ha! Ta zář hasne již! Jen k ní, jen k ní!
(Isolde eilt atemlos herein. Tristan, seiner nicht mächtig, stürzt sich ihr schwankend entgegen. In der Mitte der Bühne begegnen sie sich; sie empfängt ihn in ihren Armen. - Tristan sinkt langsam in ihren Armen zu Boden)
(Isoida přispěchá bez dechu. Tristan nejsa sebe mocen, vrhne se jí potácivě vstříc. Uprostřed jeviště se potkají; ona jej chopí do náruče. - Tristan klesá zvolna z jejího objetí k zemi)
ISOLDE
Tristan! Ha!
(sterbend zu ihr aufblickend)
Isolde!
(Er stirbt)
Ha! Ich bin's, ich bin's, süssester Freund! Auf, noch einmal hör' meinen Ruf! Isolde ruft: Isolde kam,
mit Tristan treu zu sterben!
Bleibst du mir stumm?
Nur eine Stunde,
nur eine Stunde
bleibe mir wach!
So bange Tage
wachte sie sehnend,
um eine Stunde,
mit dir noch zu wachen:
betrügt Isolden,
betrügt sie Tristan
um dieses einzige,
ewig kurze
letzte Weltenglück?
Die Wunde? Wo?
Lass sie mich heilen!
Dass wonnig und hehr
die Nacht wir teilen;
nicht an der Wunde,
an der Wunde stirb mir nicht:
uns beiden vereint
TRISTAN
ISOLDE
Tristane! Ha! (umíraje k ní vzhlíží) Isoldo! (Zemře )
Ha! To já jsem zde, příteli můj! Slyš, jak volám v úzkosti své! Isolda tvá, Isolda jde,
sem s Tristanem jde mříti! Zůstaneš něm? Jen ještě chvíli, jen ještě chvíli zůstaň mi živ! Co dlouhých dnů jsem probděla v touze, bych tu krátkou chvíli jen probdít tu mohla: však svou Isoldu, v tom podved Tristan o štěstí jedině krásné, věčně krátké, poslední? Ta rána? Kde? Kéž lze ji zhojit! Již blíží se noc, jež nás má spojit; ne na svou ránu , na svou ránu nesmíš mřít: nám přec v jedné chvíli
72
erlösche das Lebenslicht!	má zmírat záře svit!
Gebrochen der Blick!	Je ztrhán tvůj zrak!
Still das Herz!	Ret je něm!
Nicht eines Atems	Zmlk srdce tvého
flücht'ges Wehn! -	bouřný tluk! -
Muss sie nun jammernd	Já k tobě lkám teď
vor dir stehn,	ze svých muk,
die sich wonnig dir zu vermählen	jež jsem moře přeplula dálné,
mutig kam übers Meer?	chtíc se stát chotí tvou.
Zu spät!	Však žel!
Trotziger Mann!	Lkát pozdě je!
Strafst du mich so	Mám snášet já
mit härtestem Bann?	teď tvůj krutý trest?
Ganz ohne Huld	Své trýzně hnět
meiner Leidens-Schuld?	nést bez smíru v svět?
Nicht meine Klagen	Kéž můžeš znáti
darf ich dir sagen?	žal, jenž mne schvátí!
Nur einmal, ach!	Jen jednou, ach,
nur einmal noch! -	jen chvíli ještě! -
Tristan! - Ha! -	Tristane! - Ha! -
horch! Er wacht!	slyš! Je živ!
Geliebter!	Můj milý!
(Sie sinkt bewusstlos	(Klesne v bezvědomí
über der Leiche zusammen)	na jeho mrtvolu)
DRITTE SZENE TRETI SCÉNA
(Kurwenal war sogleich hinter Isolde zurückgekommen; sprachlos in furchtbarer Erschütterung hat er dem Auftritte beigewohnt und bewegungslos auf Tristan hingestarrt. Aus der Tiefe hört man jetzt dumpfes Gemurmel und Waffengeklirr. Der Hirt kommt über die Mauer gestiegen)
{Kurwenal přišel současně s Isoldou; beze slova v hlubokém rozechvění je přítomen celému výjevu a bez hnutí zírá upřeně na Tristana. Z hloubi je slyšet temný hluk a třesk zbraní. Pastýř přichází, přestoupiv zeď)
HIRT PASTÝŘ
(hastig und leise (kvapně a tiše
sich zu Kurwenal wendend) obracejíc se na Kurwenala)
Kurwenal! Hör'! Kurwenale! Slyš!
Ein zweites Schiff. Je druhá tu loď.
(Kurwenal fährt heftig auf und blickt über die Brüstung, während der Hirt aus der
73
Ferne erschüttert auf Tristan und Isolde sieht)
(Kurwenal prudce vyskočí a dívá se přes hradební zeď, zatímco pastýř hledí z dálky poděšen na Tristana a Isoldu)
KURWENAL
(in Wut ausbrechend) (zuřivě propuknuv)
Tod und Hölle! Alles zur Hand! Marke und Melot hab' ich erkannt. Waffen und Steine! Hilf mir! Ans Tor!
(Er eilt mit dem Hirten an das Tor,
das sie in der Hast zu verrammeln suchen)
DER STEUERMANN
(stürzt herein)
Marke mir nach mit Mann und Volk: vergebne Wehr! Bewältigt sind wir.
Verrätrin auch du? Weh dir, Verruchte!
MELOT
(ausserhalb)
Hrom a peklo! Vše ke mně sem! Marka a Melota poznal jsem. Zbraně a kámen! Pomoz! Tam k bráně!
(Spěchá s pastýřem k bráně, kterou se snaží ve spěchu zatarasit) KORMIDELNÍK
(řítí se dovnitř)
Marke je zde a s ním jeho lid: nač bránit se když vseje marno!
Pomoz již nám! Chci všem se bránit, pokud sám budu živ! BRANGÁNIN HLAS
(z věnčí, zdola)
Isoldo! Paní!
Brangäny hlas? (volaje dolů) Co ty zde chceš?
Vzdej se Kurwenale! Kde je Isolda?
Ty též kleta buď! Ty ženo zrádná!
(vně)
KURWENAL
Stell dich, und hilf! Solange ich lebe, lugt mir keiner herein! BRANGÄNES STIMME
(aussen, von unten her)
Isolde! Herrin!
KURWENAL
Brangänes Ruf?
(hinabrufend)
Was suchst du hier?
BRANGÄNE
Schliess' nicht, Kurwenal! Wo ist Isolde?
KURWENAL
74
Zurück, du Tor! Stemm dich nicht dort!
(wütend auffahrend)
KURWENAL
Jdi bloude zpět! Nevzpírej se!
(se zuřivým smíchem)
Heiahaha! Dem Tag, Hajahaha! Dnes já
an dem ich dich treffe! tvou hruď protknu zrádnou!
(Melot, mit gewaffneten Männern, erscheint unter dem Tor. Kurwenal stürzt sich auf ihn und streckt ihn zu Boden)
(Melot s ozbrojenci se objeví u brány. Kurwenal se naň vrhne a srazí jej k zemi)
KURWENAL
Stirb, schändlicher Wicht!
Weh mir, Tristan!
(Er stirbt)
(noch ausserhalb)
Kurwenal! Wütender! Hör', du betrügst dich!
Treulose Magd!
(zu den Seinen)
Drauf! Mir nach! Werft sie zurück! (Sie kämpfen)
(ausserhalb)
Halte, Rasender! Bist du von Sinnen?
Hier wütet der Tod!
Nichts andres, König,
ist hier zu holen:
willst du ihn kiesen, so komm!
(Er dringt auf Marke und dessen Gefolge ein)
MELOT
BRANGANE
KURWENAL
MARKE
KURWENAL
Bídný sketo, zhyň!
Běda mně, Tristane!
(zemře)
(dosud venku)
Kurwenale! Šílený! Slyš, ty se mýlíš!
Zrádná, jen pryč!
(ke svým)
Sem! Za mnou! Jen dolů s ní! (zápasí)
(vně)
Šílený, ustaň!
Tys pozbyl smyslů?
Nám vládne jen smrt!
Nic více, králi,
nelze tu získat:
po té-li prahneš, pojď blíž!
(doráží na Marka a jeho průvod)
MARKE
75
(unter dem Tor mit Gefolge erscheinend)
(zjeviv se v bráně se svými)
Zurück! Wahnsinniger!
BRANGÄNE
(hat sich seitwärts über die Mauer geschwungen und eilt in den Vordergrund)
Isolde! Herrin! Glück und Heil! Was seh' ich! Ha! Lebst du? Isolde!
Jdi zpět! V záhubu jdeš!
(přeskočivši stranou zeď spěchá do poředí)
Isoldo! Má paní! Spása, zdar! Co zřím to! Ha! Žiješ? Isoldo!
(Sie müht sich um Isolde. - Marke mit seinem Gefolge hat Kurwenal mit dessen Helfern vom Tore zurückgetrieben und dringt herein)
(Zabývá se Isoldou. - Marke se svou družinou zatlačil Kurwenala a jeho pomocníky od brány a vnikl dovnitř)
MARKE
0 Trug und Wahn! Tristan, wo bist du?
KURWENAL
(schwer verwundet, schwankt vor Marke her nach dem Vordergrund)
Da liegt er -
hier - wo ich - liege.
(Er sinkt bei Tristans Füssen zusammen)
MARKE
Ó, klam a blud! Tristane! Kde meškáš?
(těžce raněn, potácí se před Markem do popředí)
Tu leží -
kde - já - ležím.
(Klesne u Tristanových nohou)
Tristan! Tristan! Isolde! Weh!
(nach Tristans Hand fassend)
KURWENAL
Tristan! Trauter!
Schilt mich nicht,
dass der Treue auch mitkommt!
(Er stirbt)
MARKE
Tristan! Tristan! Isoldo! Žel!
(chápe se Tri stanovy ruky)
Tristane! Pane můj! již odpusť,
že tvůj přítel jde s tebou! (Zemře)
Tot denn alles! Alles tot!
Mein Held, mein Tristan! Trautester Freund,
Smrt zde vládne! Mrtvo vše! Můj rek, můj Tristan! Můj věrný druh!
76
auch heute noch
musst du den Freund verraten?
Heut', wo er kommt,
dir höchste Treue zu bewähren?
Erwache! Erwache!
Erwache meinem Jammer!
I dnes mne
musel zklamat zrádný přítel? Dnes, kdy jsem odměnit chtěl jeho vzácnou věrnost? Ó vzbuď se! Vzbuď se! Slyš zoufalý můj nářek!
(schluchzend über die Leiche (vzlykaje sklání se
sich herabbeugend) nad mrtvolou)
Du treulos treuster Freund! Ty zrádný přítel byl's!
BRANGÄNE
(die in ihren Armen Isolde (která ve svém náručí
wieder zu sich gebracht) přivádí Isoldu opět k sobě)
Sie wacht! Sie lebt! Isolde! hör mich, vernimm meine Sühne! Des Trankes Geheimnis entdeckt' ich dem König: mit sorgender Eil' stach er in See, dich zu erreichen, dir zu entsagen, dir zuzuführen den Freund.
MARKE
Je živa! Je živa! Isoldo! Vzbuď se a slyš zpověď moji! Já nápoje kouzlo jsem odkryla králi: tu na lodi své za vámi hned
přes moře chvátal,
chtě se tě zříci
a svému příteli vzdát.
Warum, Isolde,
warum mir das?
Da hell mir enthüllt,
was zuvor ich nicht fassen könnt',
wie selig, dass den Freund
ich frei von Schuld da fand!
Dem holden Mann
dich zu vermählen,
mit vollen Segeln
flog ich dir nach.
Doch Unglückes
Ungestüm,
wie erreicht es, wer Frieden bringt? Die Ernte mehrt' ich dem Tod: der Wahn häufte die Not.
BRANGÄNE
Ó, proč, Isoldo, proč to mně? Mně jasným je vše, co jsem dřív nemoh' pochopit; jsem rád, že přítel můj je vzdálen vší viny! Vám vzápětí já moře brázdil, by choť můj přítel vzal z rukou mých. Však proč bouře neštěstí,
stihla toho, jenž míru přál? Já smrti žeň zmnožil sám: vší bídy původ je klam!
Hörst du uns nicht? Znáš - li mne přec?
Isolde! Traute! Isoldo! Lásko!
Vernimmst du die Treue nicht? Slyš hlas věrné dívky své!
(Isolde, die nichts um sich her vernommen, heftet das Auge mit wachsender
77
Begeisterung auf Tristans Leiche)
(Isolda, jež kolem sebe nic nechápe, upírá zraky v rostoucím zanícení na Tri sta na)
ISOLDE
Mild und leise	Usmívá se
wie er lächelt,	tiše, jemně,
wie das Auge	zrak mu ohněm
hold er öffnet, -	září temně, -
seht ihr's, Freunde?	zda to zříte,
Säh't ihr's nicht?	přátelé?
Immer lichter	Zář se line
wie er leuchtet,	z jeho tváře,
sternumstrahlet	stíní hvězdy
hoch sich hebt?	slunce jas.
Seht ihr's nicht?	Zříte to?
Wie das Herz ihm	Hruď mu vzdouvá
mutig schwillt,	srdce tluk,
voll und hehr	v ňadrech zmírá
im Busen ihm quillt?	ruch sladkých muk.
Wie den Lippen,	Mírně toužný
wonnig mild,	chví se dech
süsser Atem	spí na jeho
sanft entweht: -	svůdných rtech. -
Freunde! Seht!	Drazí! Blíž!
Fühlt und seht ihr's nicht?	Cítit, zřít to lze!
Hör ich nur	Zníti slyším
diese Weise,	píseň slavnou,
die so wunder-	jež mi báji
voll und leise,	šeptá dávnou,
Wonne klagend,	vstříc mi jásá,
alles sagend,	vše mi hlásá,
mild versöhnend	smírně tichá
aus ihm tönend,	rozkoš dýchá,
in mich dringet,	vlídně tklivá,
auf sich schwinget,	stále živá,
hold erhallend	kol mých skrání
um mich klinget?	věčně zpívá.
Heller schallend,	Záře plání,
mich umwallend,	tónů vláni,
sind es Wellen	to jsou vlny
sanfter Lüfte?	bouřné tůně,
Sind es Wogen	jsou to vánky
wonniger Düfte?	kouzelné vůně?
Wie sie schwellen,	Jak se bouří,
mich umrauschen,	kol mne krouží,
soll ich atmen,	v nitra mého
soll ich lauschen?	hloub se hrouží!
78
Soll ich schlürfen,
untertauchen?
Süss in Düften
mich verhauchen?
In dem wogenden Schwall,
in dem tönenden Schall,
in des Weltatems
wehendem All, -
ertrinken,
versinken, -
unbewusst, -
höchste Lust!
Smíru dech ten, mám - li ssáti? Vášni sladké mám se vzdáti? V tónů jásavý hlas, v slunce zářivý jas, z říše stínů
v ten svět věčných krás se hroužím, a toužím v míru taj, -v lásky ráj!
(Isolde sinkt, wie verklärt, in Brangänes Armen sanft auf Tristans Leiche. Grosse Rührung und Entrücktheit, unter den Umstehenden. Marke segnet die Leichen. -Der Vorhang fällt langsam)
(Isoida, jako proměněna, klesá z náruče Brangäny volně na mrtvolu Tristanovu. Velké pohnutí a rozechvění mezi přítomnými. Marke žehná mrtvolám. -Opona zvolna padá)
79