Erster Akt
VORSPIEL PŘEDEHRA Erste Szene První scéna
Eine Aue am Ufer der Scheide bei Antwerpen. Der Fluß macht dem Hintergrund zu eine Biegung, so daß rechts durch einige Bäume der Blick auf ihn unterbrochen wird und man erst in weiterer Entfernung ihn wieder sehen
kann.
(Im Vordergrund sitzt König Heinrich unter einer mächtigen alten Eiche (Gerichtseiche), ihm zunächst stehen sächsische und thüringische Grafen, Edle und Reisige, welche des Königs Heerbann bilden. Gegenüber stehen die brabantischen Grafen und Edlen, Reisige und Volk, an ihrer Spitze Friedrich von Telramund, zu dessen Seite Ortrud. Die Mitte bildet ein offener Kreis. Der Heerrufer des Königs und vier Hornbläser schreiten in die Mitte. Die Bläser blasen den Königsruf.)
Luh na břehu Šeldy u Antwerp. Řeka činí v pozadí ohyb, takže vpravo je pohled na ni přerušen stromovím a teprve v delší vzdálennosti je opět patrna.
(V popředí sedí pod mohutným dubem král Jindřich, poblíž stojí sasští a durynští šlechtici a hrabata, kteří tvoří královskou družinu. Naproti stojí brabantská šlechta i lid, na jejich čele Fidrich z Telramundu, po jeho boku Ortruda. Střed tvoří otevřený kruh. Královský hlasatel a čtyři trubači vstupují doprostřed. Trubači dují královskou fanfáru.)
Der Heerrufer
Hört! Grafen, Edle, Freie von Brabant! Heinrich, der Deutschen König, kam zur Statt, mit euch zu dingen nach des Reiches Recht. Gebt ihr nun Fried' und Folge dem Gebot?
Die Brabanter
Wir geben Fried' und Folge dem Gebot. Willkommen, willkommen, König, in Brabant!
König Heinrich (erhebt sich)
Gott grüß' euch, liebe Männer von Brabant! Nicht müßig tat zu euch ich diese Fahrt! Der Not des Reiches seid von mir gemahnt! Soll ich euch erst der Drangsal Kunde sagen, die deutsches Land so oft aus Osten traf? In fernster Mark hießt Weib und Kind ihr beten: "Herr Gott, bewahr uns vor der Ungarn Wut!" Doch mir, des Reiches Haupt, mußt' es geziemen, solch wilder Schmach ein Ende zu ersinnen; als Kampfes Preis gewann ich Frieden auf neun Jahr - ihn nützt' ich zu des Reiches Wehr; beschirmte Stadt' und Burgen ließ ich baun, den Heerbann übte ich zum Widerstand. Zu End' ist nun die Frist, der Zins versagt -mit wildem Drohen rüstet sich der Feind. Nun ist es Zeit, des Reiches Ehr' zu wahren; ob Ost, ob West, das gelte allen gleich! Was deutsches Land heißt, stelle Kampfesscharen dann schmäht wohl niemand mehr das Deutsche R
Hlasatel
Hoj, slyšte, pansrvo, šlechto ze Brabant! Jindřich, jenž Němců králem, přišel sem, by jednal s vámi podle říšských práv. Nuž, za pozváním krále chcete jít?
Brabantští
My za pozváním krále chceme jít.
Buď vítán, buď vítán, vládce, v středu tom!
Král Jindřich (vstane)
Vás pozdrav Bůh, ó věrní ze Brabant!
Já v pilné věci zamířil jsem k vám!
Tož blaho říše připomeňte si!
Či mám vám líčit znova všecku bídu,
již vnáší dravý východ v tuto zem?
Po kraji všem se modlit děcko učí:
"Ó Bože, chraň nás krutých nepřátel!"
Však mně, co říše hlavě, bylo snahou
vždy jedinou, bych rázně smyl tu hanu;
já po smlouvě jsem získal mír
těch devět let - v nich upravil jsem říše štít;
hle, kolem města pevná hradů řad,
a vojska pohotová k odboji.
Již smlouva došla nám, zdržel jsem daň -
a proto strojí nepřítel se v boj.
Teď nutno jest čest říše pevně chránit;
ať zde, či onde, hrozí nepřítel!
Kdo z krve naší, stroj se k půtce líté,
by stála v slávě vždy a mocná vlast!
1
Die Sachsen und Thüringer
Sašové a Durynci
Wohlauf! Mit Gott für Deutschen Reiches Ehr!
Nuž vzhůru, chraňme svoji vlast!
Der König (hat sich wieder gesetzt)
Král (opět si sedá)
Komm' ich zu euch nun, Männer von Brabant, zur Heeresfolg' nach Mainz euch zu entbieten, wie muß mit Schmerz und Klagen ich ersehn, daß ohne Fürsten ihr in Zwietracht lebt! Verwirrung, wilde Fehde wird mir kund; drum ruf ich dich, Friedrich von Telramund! Ich kenne dich als aller Tugend Preis, jetzt rede, daß der Drangsal Grund ich weiß.
V kraj tento přišed, mani ze Brabant,
bych vyzval vás v boj svatý proti vrahu,
s jakým to žalem musím nyní zřít,
že vám tu místo pána vládne spor!
Jen zmatkům, divým půtkám hovíte;
i táži se tebe, jenž's Telramund!
Vímť, že jsi jasný šlechetnosti vzor,
nuž, promluv, odkud původ vzal vzal ten spor?
Friedrich
Dank, König, dir, daß du zu richten kamst!
Die Wahrheit künd' ich, Untreu' ist mir fremd.
Zum Sterben kam der Herzog von Brabant,
und meinem Schutz empfahl er seine Kinder,
Elsa, die Jungfrau, und Gottfried, den Knaben;
mit Treue pflog ich seiner großen Jugend,
sein Leben war das Kleinod meiner Ehre.
Ermiß nun, König, meinen grimmen Schmerz,
als meiner Ehre Kleinod mir geraubt!
Lustwandelnd führte Elsa den Knaben einst
zum Wald, doch ohne ihn kehrte sie zurück;
mit falscher Sorge frug sie nach dem Bruder,
da sie, von ungefähr von ihm verirrt,
bald seine Spur - so sprach sie - nicht mehr fand.
Fruchtlos war all Bemühn um den Verlornen;
als ich mit Drohen nun in Elsa drang,
da ließ in bleichem Zagen und Erbeben
der gräßlichen Schuld Bekenntnis sie uns sehn.
Es faßte mich Entsetzen vor der Magd;
dem Recht auf ihre Hand, vom Vater mir
verliehn, entsagt' ich willig da und gern
und nahm ein Weib, das meinem Sinn gefiel:
(Er stellt Ortrud vor, die sich vor dem König verneigt.)
Ortrud, Radbods, des Friesenfürsten Sproß.
(Er schreitet feierlich einige Schritte vor)
Nun führ1 ich Klage wider Elsa von
Brabant; des Brudermordes zeih' ich sie.
Dies Land doch Sprech' ich für mich an mit Recht,
da ich der Nächste von des Herzogs Blut,
mein Weib dazu aus dem Geschlecht, das einst
auch diesen Landen seine Fürsten gab.
Du hörst die Klage, König! Richte recht!
Alle Männer
Dík králi, měj, že's přišel soudit nás!
Jen pravdu zjevím, cizí jest mi lež.
Stih' anděl smrti vládce ze Brabant,
mně v umírání svěřil svoje dítky:
Elsu, svou dceru a syna Gottfrieda;
já věrně každý krok svěřence chránil,
vždyť jeho život pokladem byl cti mé.
A nyní králi, považ trýzeň mou,
an cti mé poklad byl mi uloupen!
Dne jednoho si Elsa vyšla s bratrem v háj
však bez něho vrátila se zpět;
a líčíc úzkost po bratru se ptala,
že zabloudivši sama v háje hloub,
již nenašla - tak tvrdí - bratra víc.
Pátráno marně po ztraceném děcku;
až když jsem přísně Else pohrozil,
tu v zmatku bledém, třesoucím se hlasem
se vyznala z těžké viny, děsné tak.
Že před tou děvou hrůza jala mne,
já zřek' se ruky té, již otec sám
mi dal; jí zřek jsem se věru rád,
a pojal choť jsem podle vůle své:
(Představuje Ortrudu, jež se králi ukloní.)
Ortruda - otcem jí kníže Radbod byl.
(Pokročí vážně kupředu)
A nyní k soudu zvu sem Elsu ze
Brabant; že bratrovraždou vinna je.
Však na tu zem teď právo mám tím víc,
že nejblíž vévodově krvi jsem,
a má choť nadto z rodu je, jenž ondy
těmto zemím dával knížata.
Toť vše, co žádám, králi, právě suď!
Všichni muži
Ha, schwerer Schuld zeiht Telramund! Mit Grausen werd' ich der Klage kund!
Der König
Welch fürchterliche Klage sprichst du aus! Wie wäre möglich solche große Schuld?
Ha, kdož by těžkou vinu snes? Mne jímá nad tím bledý děs!
Král
Jak strašlivou jsi prones' žalobu! Zda jesti možnou vina tíže té?
Friedrich
O Herr, traumselig ist die eitle Magd,
die meine Hand voll Hochmut von sich stieß.
Geheimer Buhlschaft klag' ich drum sie an:
Sie wähnte wohl, wenn sie des Bruders ledig,
dann könnte sie als Herrin von Brabant
mit Recht dem Lehnsmann ihre Hand verwehren
und offen des geheimen Buhlen pflegen.
Der König
O, věz, že v kouzlech vězí dívka ta, jež ruku mou tak pyšně zamítla, tož z hříšné, tajné lásky viním ji: vždyť doufala, až bude bratra prosta, že možno jí, co paní ze Brabant vším právem mně, co manu, výhost dáti a veřejně se k tajné lásce znáti.
Král
(durch eine ernste Gebärde Friedrichs Eifer unterbrechend)     (přeruší jej vážným pohybem)
Ruft die Beklagte her! Beginnen soll nun das Gericht! Gott laß mich weise sein!
Der Heerrufer (schreitet feierlich in die Mitte)
Soll hier nach Recht und Macht Gericht gehalten sein?
Sem s obžalovanou!
Čas pílí již, nechť počne soud!
Bůh přej mi moudrost svou!
Hlasatel (vejde slavnostně do středu)
Zda přáním vám dle práv by soud zde držán byl?
Der König
Král
(hängt mit Feierlichkeit den Schild an der Eiche auf)
Nicht eh'r soll bergen mich der Schild, bis ich gerichtet streng und mild!
Alle Männer
(pověsil zatím svůj štít na dub)
Dřív chránit nesmí mne ten štít, až každý bude právo mít!
Muži
(die Schwerter entblößend, welche die Sachsen und Thüringer vor sich in die Erde stoßen, die Brabanter flach vor sich niederstrecken.)
(obnažují meče, které Sašové a Durynkové před sebou zabodávají do země, Brabantcije před sebe pokládají.)
Nicht eh'r zur Scheide kehr' das Schwert, bis ihm durch Urteil Recht gewährt!
Der Heerrufer
Wo ihr des Königs Schild gewahrt, dort Recht durch Urteil nun erfahrt! Drum ruf ich klagend laut und hell: Elsa, erscheine hier zur Stell'!
Dřív v pochvu neskryji svůj meč, až soud ten zjistí pravdy řeč!
Hlasatel
Kde štít svůj král zavěsil sám, tam právo soudem zjevno nám! Nuž, proto pozvedám svůj hlas: Elso, snaž objevit se včas!
Zweite Szene
Druhá scéna
Elsa tritt auf in einem weißen, sehr einfachen Gewände; sie verweilt eine Zeitlang im Hintergrunde, dann schreitet sie sehr langsam und mit großer Verschämtheit der Mitte des Vordergrundes zu; Frauen, sehr einfach weiß gekleidet, folgen ihr, diese bleiben aber zunächst im Hintergrunde an der äußersten Grenze des Gerichtskreises.
3
Elsa vstoupí v bílém, jednoduchém oděvu; setrvá delší čas v pozadí, potom vstoupí velmi pomalu a s velkou ostýchavostí doprostřed středu scény; dívky, velmi jednoduše bíle oděny, ji provázejí, ale zůstávají poblíž v pozadí, na vnější hranici soudního kruhu.
Die Männer
Seht hin! Sie naht, die hart Beklagte! Ha! Wie erscheint sie so licht und rein! Der sie so schwer zu zeihen wagte, wie sicher muß der Schuld er sein!
Der König
Bist du es, Elsa von Brabant?
(Elsa neigt das Haupt bejahend.)
Erkennst du mich als deinen Richter an?
Muži
Aj, hle, již jde sem k soudu svému! Ó, jakou záříš velebou! Zda možno věřit slovu zlému, jež bouři stáhlo nad tebou?
Král
Jsi ty snad Elsa ze Brabant?
(Elsa přisvědčí)
Zda uznáváš mne soudcem v této při?
(Elsa wendet ihr Haupt nach dem König, blickt ihm ins Auge und bejaht dann mit vertrauensvoller Gebärde.) (Elsa obrací hlavu ke králi, hledí mu do očí a opět přisvědčí)
So frage ich weiter:
Ist die Klage dir bekannt,
die schwer hier wider dich erhoben?
Nuž, táži se dále:
zda ti známou žaloba,
jež těžce proti tobě svědčí?
(Elsa erblickt Friedrich und Ortrud, erbebt, neigt traurig das Haupt und bejaht.)
(Elsa zahlédne Telramunda a Ortrudu, zachvěje se a sklání smutně hlavu přisvědčujíc.)
Was entgegnest du der Klage? (Elsa durch eine Gebärde: "Nichts!") So bekennst du deine Schuld?
(blickt eine Zeitlang traurig vor sich hin)
Mein armer Bruder! Alle Männer
Wie wunderbar! Welch seltsames Gebaren! Der König
Sag, Elsa! Was hast du mir zu vertraun?
Elsa
Co na žalobu chceš říci?
(Elsa výmluvným posuňkem vzdychne "Nic!")
Ty přiznáváš se snad?
(smutně hledíc před sebe)
Ubohý bratr!
Muži
Toť podivné ! Jak zvláštní jest to způsob! Král
Rci Elso! Co mi tedy zjevit máš?
Elsa
(in ruhiger Verklärung vor sich hinblickend)
(klidně před sebe pohlížejíc)
4
Einsam in trüben Tagen hab' ich zu Gott gefleht, des Herzens tiefstes Klagen ergoß ich im Gebet. Da drang aus meinem Stöhnen ein Laut so klagevoll, der zu gewalt'gem Tönen weit in die Lüfte schwoll: Ich hört' ihn fernhin hallen, bis kaum mein Ohr er traf; mein Aug' ist zugefallen, ich sank in süßen Schlaf.
Alle Männer
Wie sonderbar! Träumt sie? Ist sie entrückt? Der König (als wolle er Elsa aus dem Traume w Elsa, verteid'ge dich vor dem Gericht!
V samotě v trudném lkáni Bůh slyšel prosbu mou, jáť srdce toužné zdání jsem vyřkla motlitbou. Tu vznikl z nářků vroucích zvuk bolný, samý žel, jenž ve vlnách se pnoucích tím dálným modrem spěl: jej unášely vánky, zněl v dálce slabě jen; v můj zrak se snesly spánky, já klesla v sladký sen.
Muži
Toť podivné! Blouzní? Či ve snu dlí? Král (jakoby chtěl Elsu ze sna vzbudit) Elso, že's před soudem, se rozpomeň!
(Elsas Mienen gehen von dem Ausdruck träumerischen Entrücktseins zu dem schwärmerischer Verklärung über.)
(Eisin výraz přechází od zasnění k nadšení)
In Lichter Waffen Scheine ein Ritter nahte da, so tugendlicher Reine ich keinen noch ersah: Ein golden Horn zur Hüften, gelehnet auf sein Schwert -so trat er aus den Lüften zu mir, der Recke wert; mit züchtigem Gebaren gab Tröstung er mir ein; des Ritters will ich wahren, er soll mein Streiter sein!
Alle Männer
Elsa
Aj, v zbraní jasných záři
tu rytíř náhle stál,
a mužně vlídnou tváří
mou duši mile jal:
Roh zvučný, štít se skvoucí,
a meč po boku měl -
svůj povznes' pohled vroucí,
a blíže ke mně šel;
vtom kloně hlavu jasnou
dí: "Útěchou se koj!" -
v něj víru chovám spásnou
on za mne dá se v boj!
Muži
Bewahre uns des Himmels Huld, daß klar wir sehen, wer hier schuld!
Der König
Friedrich, du ehrenwerter Mann, bedenke wohl, wen klagst du an?
Zjev nám svou vůli nebes pán, kdo právě má být potrestán!
Král
Ty pak co ctihodný rek věz, a lépe znej, co počínáš.
Friedrich
Mich irret nicht ihr träumerischer Mut; ihr hört, sie schwärmt von einem Buhlen! Wess' ich sie zeih', dess' hab' ich sichren Grund. Glaubwürdig ward ihr Frevel mir bezeugt; doch eurem Zweifel durch ein Zeugnis wehren, das stünde wahrlich übel meinem Stolz!
Ba, nezmýlí mne tajemná ta řeč;
aj, hle, vždyť blouzní o miláčku!
Že vinnou jest, mám toho důkaz též:
vždyť její vinu dosvědčenu mám;
Však proti pochybnostem svědky stavět,
toť nesnáší se s důstojností mou!
5
Hier steh' ich, hier mein Schwert! Wer wagt von euch, zu streiten wider meiner Ehre Preis!
Zde stojím, zde můj meč! Kdo smělým tak, je z vás, by proti mé cti zápas veď!
Die Brabanter
Keiner von uns! Wir streiten nur für dich!
Friedrich
Und, König, du! Gedenkst du meiner Dienste, wie ich im Kampf den wilden Dänen schlug?
Der König
Wie schlimm, ließ' ich von dir daran mich mahnen! Gern geb' ich dir der höchsten Tugend Preis; in keiner andern Hut, als in der deinen, möcht' ich die Lande wissen. Gott allein soll jetzt in dieser Sache noch entscheiden!
Alle Männer
Zum Gottesgericht! Zum Gottesgericht! Wohlan!
Der König
Dich frag' ich, Friedrich, Graf von Telramund! Willst du durch Kampf auf Leben und auf Tod im Gottesgericht vertreten deine Klage?
Friedrich
Ja!
Der König
Und dich nun frag' ich, Elsa von Brabant! Willst du, daß hierauf Leben und auf Tod im Gottesgericht ein Kämpe für dich streite?
Elsa
(ohne die Augen aufzuschlagen)
Ja! Der König
Wen wählest du zum Streiter?
Panstvo brabant s ké
Ba, nikdo z nás! My pro té v boj chcem jít!
A králi, ty, jen na mé vzpomeň služby, když v boji zlém jsem zkrotil Dánův pych!
Král
Ó, žel, že upomínat sám mne musíš! Rád bych dal úděl za tvou rekovnost; a věř, že z reků všech bych pouze tobě chtěl tuto zemi přáti. Boží hlas teď sám nechť v této věci rozhoduje!
Muži
Na boží soud! Na boží soud vše dám!
Tě ptám se, Telramunde statečný, zda chceš ten zápas na život a smrt, bys v božím soudě žalobu svou hájil?
Chci! Král
Tě ptám se nyní, Elso ze Brabant, zda chceš, by v zápas na život a smrt zde v božím soudě rek šel pro tvou spásu?
(aniž by pozvedla oči) Chci!
A koho v zápas volíš?
Vernehmet jetzt
den Namen ihres Buhlen!
Die Brabanter
Merket auf!
Friedrich
Teď zjeví nám
přec jméno miláčkovo!
Brabantští
Slyšte jen!
6
Elsa
(hat Stellung und schwärmerische Miene nicht verlassen; alles blickt mit Gespanntheit auf sie)
(nadšeně jako dříve; všichni k ní napjatě pohlíží)
Des Ritters will ich wahren, er soll mein Streiter sein!
(Ohne sich umzublicken.)
Hört, was dem Gottgesandten ich biete für Gewähr: In meines Vaters Landen die Krone trage er; mich glücklich soll ich preisen, nimmt er mein Gut dahin -will er Gemahl mich heißen, geb' ich ihm, was ich bin!
Alle Männer (unter sich)
Ein schöner Preis, stund' er in Gottes Hand! Wer für ihn stritt', wohl setzt' er schweres Pfand!
Der König
Im Mittag hoch steht schon die Sonne: So ist es Zeit, daß nun der Ruf ergeh'!
V něj víru chovám spásnou, že za mne dá se v boj!
(Rozhlíží se)
Vše měj, jejž nebe tají, dnes na ochranu mou: v mých otců slavném kraji nechť vládne korunou; chci šťastnou vždy se znáti, mé - li chce statky vzít, mne chce - li chotí zváti chci jemu navždy žít!
Muži (pro sebe)
Toť krásný cíl, kdyby byl požehnán! kdo v boj se dá, buď rekem velkým zván!
Král
Již v jasnou výš se vzneslo slunko: je věru čas, by rek byl vyzván v boj!
(Der Heerrufer tritt mit den vier Heerhornbläsern vor, die er, den vier Himmelsgegenden zugewendet, an die äußersten Grenzen des Gerichtskreises vorschreiten und so den Ruf blasen läßt.)
(Hlasatel s trubači předstupuje ke hranici soudního kruhu, ti dují do čtyř světových stran)
Der Heerrufer
Hlasatel
Wer hier im Gotteskampf zu streiten kam für Elsa von Brabant, der trete vor, der trete vor!
Kdo přišel sem, by vešel v boží boj pro Elsu ze Brabant, ať vyjde vpřed, ať vyjde vpřed!
(Langes Stillschweigen. Elsa, welche bisher in ununterbrochen ruhiger Haltung verweilt, zeigt entstehende Unruhe der Erwartung.)
(Dlouhé mlčení. Elsa, která setrvává v nepřerušeném klidném postoji, jeví při čekání rostoucí neklid)
Alle Männer
Ohn' Antwort ist der Ruf verhallt!
(auf Elsa deutend)
Gewahrt, ob ich sie fälschlich schalt?
Friedrich
Muži
Hlas soudu marně zavolal !
(ukazujíc na Elsu)
Aj, hle, zda křivě jsem jí lál?
7
Alle Männer
Um ihre Sache steht es schlecht!
Auf meiner Seite bleibt das Recht!
(etwas näher zum König tretend)
Mein lieber König, laß dich bitten, noch einen Ruf an meinen Ritter! Wohl weilt er fern und hört' ihn nicht.
Der König (zum Heerrufer)
Noch einmal rufe zum Gericht!
Friedrich
Elsa
Muži
Toť vezme konec věru zlý! Na mé jen straně právo dlí!
(přistoupí blíže ke králi)
Ó, vlídný králi, mou slyš prosbu, dej znovu zvát mi mého reka! Že v dálce dlí, snad neslyší.
Král (k hlasateli)
Nuž, znova k soudu zavolej!
(Auf das Zeichen des Heerrufers richten die Heerhornbläser sich wieder nach den vier Himmelsgegenden.) (Na hlasatelovo znamení troubí trubači opět na čtyři světové strany)
Der Heerrufer
Wer hier im Gotteskampf zu streiten kam für Elsa von Brabant, der trete vor, der trete vor!
(Wiederum langes, gespanntes Stillschweigen.)
Hlasatel
Kdo přišel sem, by vešel v boží boj pro Elsu ze Brabant, ať vyjde vpřed, ať vyjde vpřed!
(Opětovné dlouhé, napjaté ticho)
Alle Männer
In düstrem Schweigen richtet Gott!
Muži
Zde děsným tichem soudí Bůh!
(Elsa sinkt zu inbrünstigem Gebet auf die Knie. Die Frauen, in Besorgnis um ihre Herrin, treten etwas näher in den Vordergrund.)
(Elsa klesne na kolena a vroucně se modlí. Ženy, v obavách o svou paní, přistupují trochu blíže do popředí)
Elsa
Du trügest zu ihm meine Klage, zu mir trat er auf dein Gebot: O Herr, nun meinem Ritter sage, daß er mir helf in meiner Not!
Die Frauen (auf die Knie sinkend)
Herr! Sende Hilfe ihr! Herr Gott! Höre uns!
Laß mich ihn sehn, wie ich ihn sah,
Elsa
Tys žal můj nesl vzdálenému, jejž poslalo mi slovo tvé: Ó.Bože, vzpomeň reku mému, by pomoc nes, ach bídě mé!
Dívky (klesajíc na kolena)
Bože! Pomoc dej v ten čas! Bože! Vyslyš nás!
Jej dej mi zřít, jak dříve již,
(Mit freudig verklärter Miene.)
(S radostně zjasněným výrazem)
wie ich ihn sah, sei er mir nah!
jak dříve již, ať je mi blíž!
8
(Die auf einer Erhöhung dem Ufer des Flusses zunächststehenden Männer gewahren zuerst die Ankunft Lohengrins, welcher in einem Nachen, von einem Schwan gezogen, auf dem Flusse in der Ferne sichtbar wird. Die vom Ufer entfernter stehenden Männer im Vordergrunde wenden sich zunächst ohne ihren Platz zu verlassen mit immer regerer Neugier fragend an die dem Ufer näher stehenden; sodann verlassen sie den Vordergrund, um selbst am Ufer nachzusehen.)
(Nejvýše na břehu řeky stojící muži spatří v dálce loďku, kterou táhne labuť. Loď se blíží, od břehu vzdálenější muži se obracejí a jdou blíže; opuštějí popředí scény, aby sami též viděli)
Die Männer Muži
Seht! Seht! Welch ein seltsam Wunder! Wie? Ein Schwan? Hie! Hie! Jaký to div bájný! Jak? Toť sen!
Ein Schwan zieht einen Nachen dort heran! Aj, loď tam z dálky labuť táhne sem!
Ein Ritter drin hoch aufgerichtet steht! A rytíř v ní tak vznešený, ach, dlí!
Wie glänzt sein Waffenschmuck! Das Aug' vergeht Jak plane jeho zbroj, že oko mdlí
vor solchem Glanz! Seht, näher kommt er schon heran! tím jasem hned! Hoj, labuť táhne sem
An einer goldnen Kette zieht der Schwan! loď čile z dálky zlatým řetězem!
(Auch die letzten eilen noch nach dem Hintergrunde; im Vordergrunde bleiben nur der König, Elsa, Friedrich, Ortrud und die Frauen. Von seinem erhöhten Platze aus überblickt der König alles; Friedrich und Ortrud sind durch Schreck und Staunen gefesselt; Elsa, die mit steigender Entzückung den Ausrufen der Männer gelauscht hat, verbleibt in der Mitte der Bühne; sie wagt gleichsam nicht, sich umzublicken. Die Männer stürzen in höchster Ergriffenheit wieder nach vorn.)
(I poslední muži spěchají do pozadí; v popředí zůstávají jen král, Elsa, Friedrich, Ortruda a dívky. Ze svého vyvýšeného místa král vše přehlíží; Friedrich a Ortruda jsou jati hrůzou; Elsa, která s rostoucím nadšením naslouchá hlasu mužů, zůstává uprostřed scény; neodvažuje se však ohlédnout. Muži se uchváceně hrnou do popředí.)
Ein Wunder! Ein Wunder!
Ein Wunder ist gekommen,
ein unerhörtes, nie gesehnes Wunder!
Ein Wunder! Ein Wunder! usw.
Toť zázrak! Toť zázrak!
Toť zázrak boží se stal,
Ba, neslýchaný, nevídaný zázrak!
Toť zázrak! Toť zázrak! atd.
Die Frauen Zeny
Dank, du Herr und Gott, der die Schwache beschirmet!      Dík, ó Pane náš, jenž před zlem nás chránit znáš!
Elsa
(hat sich umgewandt und schreit bei Lohengrins Anblick laut auf) (obrátila se a při pohledu na L. nahlas)
Ha! Ha! Alle Männer und Frauen
Sei gegrüßt, du gottgesandter Mann! usw.
Buď zdráv, buď zdráv, jejž nebes poslal Pán!
Dritte Szene Třetí scéna
Der Nachen, vom Schwan gezogen, erreicht in der Mitte des Hintergrundes das Ufer; Lohengrin, in glänzender Silberrüstung, den Helm auf dem Haupte, den Schild im Rücken, ein kleines goldenes Horn zur Seite, steht, auf sein Schwert gelehnt, darin. Friedrich blickt in sprachlosem Entsetzen auf Lohengrin hin. Ortrud, die während des Gerichtes in kalter, stolzer Haltung verblieben, gerät beim Anblick des Schwans in tödlichen Schrecken. Sowie Lohengrin die erste Bewegung macht, den Kahn zu verlassen, tritt bei allen sogleich das gespannteste Stillschweigen ein.
9
Loďka , tažená labutí, dosahuje středu pozadí břehu; Lohengrin v lesklém stříbrném brnění, helmu na hlavě, se štítem, malým zlatým rohem, podepřen o meč. Telramund naň pohlíží v němém úžasu. Ortruda, jež během soudu chladně, nepohnutě stála, se zarazí hrůzou při pohledu na labuť. Jak Lohengrin učiní první pohyby při vystoupení z člunu, všichni napjatě ztichou.
Lohengrin
(neigt sich zum Schwan)
Nun sei bedankt, mein lieber Schwan! Zieh durch die weite Flut zurück, dahin, woher mich trug dein Kahn, kehr wieder nur zu unsrem Glück! Drum sei getreu dein Dienst getan! Leb wohl, leb wohl, mein lieber Schwan!
(nachýlen k labuti)
Dík, labuti má líbezná!
Pluj znova dálným proudem tam,
jak tvá loď přišla vítězná,
zpět vrať se tam zas k blahu nám!
Nechť chválu mou tvá služba zná -
měj dík, měj dík, ty líbezná!
(Der Schwan wendet langsam den Nachen und schwimmt den Fluß zurück. Lohengrin sieht ihm eine Weile wehmütig nach.)
(Labuť se pomalu obrací s člunem a pluje nazpět. Lohengrin za ní chvíli bolestně hledí.)
Die Manner und Frauen
Sbor
Wie faßt uns selig süßes Grauen! Welch holde Macht hält uns gebannt! Wie ist er schön und hehr zu schauen, den solch ein Wunder trug ans Land!
Jak zajati jsme blahým žasem! Jak divná moc nás víže snem! Jak září krásou, božským jasem, jejž zázrak veď na tuto zem!
(Lohengrin verläßt das Ufer und schreitet langsam und feierlich nach dem Vordergrund.)
(Lohengrin opouští břeh a pomalu, slavnostně kráčí do popředí)
Lohengrin
(verneigt sich vor dem König)
Heil, König Heinrich! Segenvoll mög' Gott bei deinem Schwerte stehn! Ruhmreich und groß dein Name soll von dieser Erde nie vergehn!
Der König
Hab Dank! Erkenn' ich recht die Macht, die dich in dieses Land gebracht, so nahst du uns von Gott gesandt?
Zum Kampf für eine Magd zu stehn, der schwere Klage angetan, bin ich gesandt. Nun laßt mich sehn, ob ich zu Recht sie treffe an.
(Er wendet sich etwas näher zu Elsa.)
So sprich denn, Elsa von Brabant: Wenn ich zum Streiter dir ernannt, willst du wohl ohne Bang' und Graun dich meinem Schutze anvertraun?
Lohengrin
(uklání se králi)
Zdar, králi, tobě! Žehnej
Bůh tvou zem i v boji pádnou zbraň!
Vždy slávu jménu tvému dej
i tvého rodu hvězdu chraň!
Král
Dík měj! A znám - li dobře moc,
jež dala nám tě na pomoc,
tož Bůh tě v kraj ten vyslal sám?
Bych chránil mečem dívky čest, již těžké svírá nařknutí, vyslán jsem byl. Snad volno jest, bych přesvědčil se vzápětí.
(Obrací se poněkud blíž k Else)
Nuž, promluv, Elso ze Brabant: Když v zápas mne jsi zvolila, chceš bez bázně, jak mne tu zříš, ochraně mé se svěřit již?
10
Elsa
(die, seitdem sie Lohengrin erblickte, wie in Zauber regungslos festgebannt war, sinkt, wie durch seine Ansprache erweckt, in überwältigend wonnigem Gefühle zu seinen Füßen)
(Jež při pohledu na Lohengrina, jakoby kouzlem jata bez vřelým citem přemožena k jeho nohám)
Mein Held, mein Retter! Nimm mich hin; dir geb' ich alles, was ich bin!
Loheng
Wenn ich im Kampfe für dich siege, willst du, daß ich dein Gatte sei?
Elsa
Wie ich zu deinen Füßen liege, geb' ich dir Leib und Seele frei.
Loheng
Elsa, soll ich dein Gatte heißen, soll Land und Leuť ich schirmen dir, soll nichts mich wieder von dir reißen, mußt eines du geloben mir: Nie sollst du mich befragen, noch Wissens Sorge tragen, woher ich kam der Fahrt, noch wie mein Nam' und Art!
Elsa
(fast bewußtlos)
Nie, Herr, soll mir die Frage kommen!
Loheng
Elsa! Hast du mich wohl vernommen? Nie sollst du mich befragen, noch Wissens Sorge tragen, woher ich kam der Fahrt, noch wie mein Nam' und Art!
Elsa
(mit großer Innigkeit zu ihm aufblickend)
Mein Schirm! Mein Engel! Mein Erlöser, der fest an meine Unschuld glaubt! Wie gab' es Zweifels Schuld, die größer, als die an dich den Glauben raubt? Wie du mich schirmst in meiner Not, so halt' in Treu' ich dein Gebot!
pohnutí stála, klesne, jakoby probuzena jeho oslovením,
Ó, spáso moje, chci tvou být; chci ráda navždy tobě žít!
Když z boje vyjdu jako vítěz, chceš být zde věrnou chotí mou?
Jak u tvých nohou jest mi slastně, jsem tělem, duší, navždy tvou.
Elso, mám - li tvým chotěm býti, záchranou býti lidem tvým, nemám - li nikdy zpět se brati, dej záruku mi slibem svým: Nic nechtěj se mne ptáti, ni o to péči brati, z jakých jsem připlul vod, jak jméno mé i rod!
(polohlasně, skoro bez vědomí) To na mysl mi nepřipadne!
Elso! Rozvaž, to není snadné! Nic nechtěj se mne ptáti, ni o to péči brati, z jakých jsem připlul vod, jak jméno mé i rod!
(s velkou vřelostí naň hledíc)
Tys můj, mé nebe, mé ty štěstí, v mou nevinu ty věříš sám! Nač pochybnosti hlas ten věští, zda v tebe víru pevnou mám? Jak ty mne chráníš v dnešní den, tak věrně splním příkaz ten!
11
Lohengrin
(ergriffen und entzückt sie an seine Brust erhebend) (uchvácena nadšen přivine Elsu k hrudi)
Elsa! Ich liebe dich! Elso, ty's láska má!
(Beide verweilen eine Zeitlang in der angenommenen Stellung.) (Oba setrvají delší čas v tomto postavení)
Die Männer und Frauen
Welch holde Wunder muß ich sehen? Ist's Zauber, der mir angetan? Ich fühl' das Herze mir vergehen, schau' ich den hehren, wonnevollen Mann!
Sbor
Jak čárný div tu musím zřít? Či kouzlem blaho proudí v krev? Mé srdce chce mi slastí mříti, tak jímá mne ten muže zjev!
Lohengrin
(geleitet Elsa zum König und übergibt sie dessen Hut, dann schreitet er feierlich in die Mitte des Kreises) (vede Elsu ke králi a předává ji jeho ochraně, pak vstupuje slavnostně do středu kruhu)
Nun hört! Euch, Volk und Edlen, mach' ich kund: Frei aller Schuld ist Elsa von Brabant! Daß falsch dein Klagen, Graf von Telramund, durch Gottes Urteil werd' es dir bekannt!
Však teď šlechta i lid, ať každý ví: že prosta viny jest Elsa, děva ctná; že křivdu páchal hrabě Telramund, to božím soudem známo budiž vám!
Brabantische Edle
Brabantské panstvo
(erst einige, dann immer mehrere, heimlich zu Friedrich)
Steh ab vom Kampf! Wenn du ihn wagst, zu siegen nimmer du vermagst! Ist er von höchster Macht geschützt, sag, was dein tapfres Schwert dir nützt? Steh ab! Wir mahnen dich in Treu'! Dein harter Unsieg, bittre Reu'!
Friedrich
(zpočátku někteří, pak všichni k Telramundovi)
Jdi zpět, nech boj! když doň se dáš, věř slovům našim, že prohráš! On vede jménem božím řeč, což proti tomu ten tvůj meč! Jdi zpět, bys život zachoval, tě stihne hanba, hořký žal!
(der bisher unverwandt und forschend sein Auge auf Lohengrin geheftet, mit leidenschaftlich schwankendem und endlich sich entscheidendem inneren Kampfe)
(který až doposud upřeně a pátravě upíral oči na Lohengrina, se smutnou váhavostí se konečně po vnitřním boji rozhoduje)
Viel lieber tot als feig!
Welch Zaubern dich auch hergeführt,
Fremdling, der mir so kühn erscheint,
dein stolzes Drohn mich nimmer rührt,
da ich zu lügen nie vermeint.
Den Kampf mit dir drum nehm' ich auf
und hoffe Sieg nach Rechtes Lauf!
Ha, raději smrt než strach!
Ať kouzla zavedla tě sem,
hoj, ty, jenž směle v boj mne zveš,
tvé hrozby zmizí tímto dnem,
jenž zjeví ti, že neznám lež.
Boj přijmu s tebou v tento den,
Ba zvítězím dle práva jen!
12
Lohengrin
Nun, König, ordne unsern Kampf!
Nuž, králi, zápas urči nám!
(Alles begibt sich in die erste Gerichtsstellung.) (Všichni se odebírají do původního soudního postavení)
Der König
So tretet vor, zu drei für jeden Kämpfer, und messet wohl den Ring zum Streite ab!
Král
Tak vstupte sem vždy tři každému reku, a změřte řádně k zápasu jim kruh!
(Drei sächsische Edle treten für Lohengrin, drei brabantische für Friedrich vor, sie messen mit feierlichen Schritten den Kampfplatz aus und stecken ihn, einen vollständigen Ring bildend, durch ihre Speere ab.)
(Tři sasští páni vystoupí pro Lohengrina, tři brabantští pro Telramunda, vyměří vážným krokem zápasiště a po kraji zarazí do země kopí)
Der Heerrufer (in der Mitte des Kampfringes)
Hlasatel (vstoupí do středu zápasiště)
Nun höret mich und achtet wohl:
Den Kampf hier keiner stören soll!
Dem Hage bleibet abgewandt,
denn wer nicht wahrt des Friedens Recht,
der Freie büß' es mit der Hand,
mit seinem Haupte büß' es der Knecht!
Alle Männer
Der Freie büß' es mit der Hand,
mit seinem Haupte büß' es der Knecht!
Der Heerrufer (zu Lohengrin und Friedrich)
Hört auch, ihr Streiter vor Gericht! Gewahrt in Treue Kampfes Pflicht! Durch bösen Zaubers List und Trug stört nicht des Urteils Eigenschaft! Gott richtet euch nach Recht und Fug, so trauet ihm, nicht eurer Kraft!
Teď pilně vyslechněte mne:
Nechť zápas nikdo neruší!
A sváru všeho chraňte se,
neb kdo by nedbal stanov dnes,
ať pán je: ztratí ruku svou,
když když sluha: hlavou splatí krok ten!
Muži
Ať pán je, ztratí ruku svou,
Ať sluha, hlavou splatí krok ten!
Hlasatel (k oběma soupeřům)
Též vy mne slyšte, rekové! Ať správným dle stanov je boj! Z vás žádný kouzlem ani lstí dnes neruš soudu výsledek! Bůh podle práva soudí vás, v něj věřte jen, ne v sílu svou!
Lohengrin und Friedrich
(zu beiden Seiten außerhalb des Kampfkreises stehend)
Gott richte mich nach Recht und Fug, so trau' ich ihm, nicht meiner Kraft!
Der König
(stojící po stranách mimo kruh)
Bůh podle práva soudí nás, v něj víru mám, ne v sílu svou!
Král
(mit großer Feierlichkeit in die Mitte vorschreitend) Mein Herr und Gott, nun ruf ich dich,
(S velkou vážností pokročí vpřed) Ó, Bože můj, hlas prosby znej,
(Alle entblößen das Haupt und lassen sich zur feierlichsten Andacht an.)
13
(Všichni odkrývají hlavy a setrvávají v slavnostní motlitbě)
daß du dem Kampf zugegen seist! Durch Schwertes Sieg ein Urteil sprich, das Trug und Wahrheit klar erweist! Des Reinen Arm gib Heldenkraft, des Falschen Stärke sei erschlafft! So hilf uns, Gott, zu dieser Frist, weil unsre Weisheit Einfalt ist!
Elsa und Lohengrin
Du kündest nun dein wahr Gericht,
mein Gott und Herr, drum zag' ich nicht! usw.
kéž boji přítomen jsi sám! Jen zbraně silou soudit chtěj, ať lež či pravda zjevná nám! Dnes pravdy rámě v boji chraň, lež potři, křivdě vyrvi zbraň! Ó, pomoz Bůh nám v tento den, že v nás je křehkost lidská jen!
Teď zjevíš , Bože, pravdu sám, v tě víru mám, i nezoufám!
Ort rud
Ich baue fest auf seine Kraft,
die, wo er kämpft, ihm Sieg verschafft! usw.
Ze silným, spoléhám se naň, tamť vítězství, kde jeho zbraň!
Friedrich
Ich geh' in Treu vor dein Gericht! Herr Gott, nun verlaß mein' Ehre nicht!
Der König
Mein Herr und Gott, dich rufe ich! So künde nun dein wahr Gericht! Mein Herr und Gott, nun zögre nicht!
Der Heerrufer und alle Männer
Des Reinen Arm gib Heldenkraft usw.
Teď pomoc tvou, ó Bože, zdám, mně přej, ať čast svou zachovám!
Král
Ó, Bože můj, teď vyslyš mne! Zvěstuj pak nám soud pravdy svůj! Ó, Bože můj, již rozhoduj!
Sbor
Dnes pravdy rámě v boji chraň atd.
So künde nun dein wahr' Gericht, du Herr und Gott, nun zögre nicht!
Segne ihn! Herr, mein Gott! Segne ihn!
A boji přítomen buď sám, ať lež či pravda zjevná nám!
Žehnej jim ! Bože náš! Žehnej jim!
(Alle treten unter großer feierlicher Aufmerksamkeit an ihre Plätze zurück. Die sechs Kampfzeugen bleiben bei ihren Speeren dem Ringe zunächst, die übrigen Männer stellen sich in geringerer Weite um ihn her. Elsa und die Frauen im Vordergrund unter der Eiche beim König. Auf des Heerrufers Zeichen blasen die Heerhornbläser den Kampfruf. Lohengrin und Friedrich vollenden ihre Waffenrüstung. Der König zieht sein Schwert und schlägt damit dreimal an den an der Eiche aufgehängten Schild. Beim ersten Schlage nehmen Lohengrin und Friedrich die Kampfstellung ein; beim zweiten ziehen sie die Schwerter und legen sich aus; beim dritten Schlage beginnen sie den Kampf. Lohengrin greift zuerst an. Nach mehreren ungestümen Gängen streckt er mit einem weitausgeholten Streiche seinen Gegner zu Boden. Friedrich versucht sich wieder zu erheben, taumelt einige Schritte zurück und stürzt zu Boden. Mit Friedrichs Fall ziehen die Sachsen und Thüringer ihre Schwerter aus der Erde, die Brabanter nehmen die ihrigen auf.)
(Všichni jdou s velmi slavnostní pozorností zpět na svá místa. Šest sekundantů zůstává u svých kopí poblíž kruhu, ostatní muži zaujímají místa v nepatrné vzdálennosti od nich. Elsa a dívky v popředí pod dubem při králi. Na hlasatelovo znamení zazní fanfáry. Lohengrin a Telramund dokončují svou výzbroj. Král tasí svůj meč a třikrát jím udeří do štítu zavěšeného na dubu. Při prvním úderu zaujímají soupeři bojové postavení; při druhém tasí meče; při třetím počínají bojovat. Lohengrin zaútočí jako první. Po několika výpadech srazí soupeře k zemi. Ten se pokouší zvednout, potácí se několik kroků zpět a klesá k zemi. Po jeho pádu vytahují Sašové a Durynci své meče ze země, brabantští se ujímají svých.)
14
Lohengrin
(das Schwert auf Friedrichs Hals setzend)
(přikládá meč k Telramundovu hrdlu)
Durch Gottes Sieg ist jetzt dein Leben mein: (Von ihm ablassend.)
Ich schenk' es dir, mögst du der Reu' es weihn!
Hle, božím soudem jest teď tvůj život mým:
(Odstupuje od něho)
nuž, měj si jej a plač nad hříchem svým!
(Der König nimmt seinen Schild von der Eiche. Alle Männer stoßen ihre Schwerter in die Scheiden. Die Kampfzeugen ziehen die Speere aus der Erde. Jubelnd brechen alle Edlen und Männer in den vorherigen Kampfkreis, so daß dieser von der Masse dicht erfüllt wird.)
(Král sejme štít z dubu. Všichni z panstva zastrkují meče do pochvy. Svědkové vytáhnou kopí ze země. Vše se tlačí dopředu na místo zápasiště.)
Alle Männer und Frauen Sbor
Sieg! Sieg! Sieg! Žij! Žij! Žij!
Heil! Heil dir, Heil! Zdar! Zdar měj! Zdar!
Der König (sein Schwert ebenfalls in die Scheide stoßend)     Král (zasouvajíc meč do pochvy)
Sieg! Sieg! Zdar! Zdar!
Elsa
O fand' ich Jubelweisen, deinem Ruhme gleich, dich würdig zu preisen, an höchstem Lobe reich! In dir muß ich vergehen, vor dir schwind' ich dahin, soll ich mich selig sehen, nimm alles, was ich bin!
Ó, kéž bych píseň znala, rovnou slávě tvé, tvá zazněla by chvála, jež v ples mi srdce zve! Vždy k tobě budu pláti, chci ráda tvojí být, mne chceš - li chotí zváti, chci navždy tobě žít!
(Der König führt Elsa Lohengrin zu, sie sinkt an Lohengrins Brust.)
(Král vede Elsu k Lohengrinovi, ta padá do jeho náruče)
Der König und die Männer
Král a sbor mužů
Ertöne, Siegesweise,
dem Helden laut zum höchsten Preise!
Ruhm deiner Fahrt!
Preis deinem Kommen!
Heil deiner Art,
Schützer der Frommen!
Du hast gewahrt
das Recht der Frommen,
Preis deinem Kommen,
Heil deiner Art!
Dich nur besingen wir,
dir schallen unsre Lieder!
Nie kehrt ein Held gleich dir
zu diesen Landen wieder!
Zvuč, písni, dál a dále, jen reku k hlasné chvále! Dík pouti tvé! Čest tvému jménu! Žij slávě tvé, ctnou chraniž ženu! Ty obhájiľs právo té zbožné, Čest tvému jménu, žij v slávě dál! Zní plesem celý kraj, tvou slávu píseň hlásá! Že nám tě vyslal ráj, že s tebou přišla spása!
15
Ort rud
(die Friedrichs Fall mit Wut gesehen, den finsteren Blick unverwandt auf Lohengrin geheftet)
(s hněvem sledujíc Telramundův pád, neodvrací temně planoucí zrak od Lohengrina)
Wer ist's, der ihn geschlagen, durch den ich machtlos bin?
Der König
Preis deiner Fahrt! Heil deiner Art!
(Elsa von seiner Brust erhebend)
Den Sieg hab' ich erstritten durch deine Rein' allein; nun soll, was du gelitten, dir reich vergolten sein! usw.
Kdo as to je, že dáno mu ujít kouzlům mým?
Král
Zdar cestě tvé! Sláva cti tvé!
Lohengrin
(pozvedajíc Elsu z náručí)
Já nezvítězil zbraní, však tvou jen nevinou; za to ti dnové lkáni teď rázem pominou! atd.
Wer ist's, der ihn geschlagen usw. Sollt' ich vor ihm verzagen, war' all mein Hoffen hin? usw.
Ort rud
Kdo as to je, že dáno atd. Což vše je pochováno, má naděj prchá v dým? atd.
(sich am Boden qualvoll windend)
Weh, mich hat Gott geschlagen, durch ihn ich sieglos bin! Am Heil muß ich verzagen, mein Ruhm und Ehr' ist hin! usw.
Friedrich
(zničen leží na zemi)
Ach, toť mi božstvem dáno, že stih' mne mečem svým! Mé blaho pochováno, má čest je pouhý dým! atd.
Friedrich sinkt zu Ortruds Füßen ohnmächtig zusammen. Junge Sachsen erheben Lohengrin auf seinen Schild und Brabanter Elsa auf den Schild des Königs, aufweichen zuvor mehrere ihre Mäntel ausgebreitet haben; so werden beide unter Jauchzen davongetragen.
Fridrich klesá bezmocně k Ortrudiným nohám. Mladí Sašové pozvedají Lohengrina na jeho štít a Brabantci Elsu na štít královský, na který předtím rozprostřeli své pláště; za jásotu oba dva odnášejí.
16
Zweiter Act
Erste Szene
Druhé dějství
První scéna
In der Burg von Antwerpen. In der Mitte des Hintergrundes der Palas (Ritterwohnung), links im Vordergrunde die
Kemenate (Frauenwohnung); rechts im Vordergrunde die Pforte des Münsters; ebenda im Hintergrunde das Turmtor. Es ist Nacht. Die Fenster des Palas sind hell erleuchtet; aus dem Palas hört man jubelnde Musik, Hörner
und Posaunen klingen lustig daraus her. (Auf den Stufen zur Münsterpforte sitzen Friedrich und Ortrud, beide in düsterer, ärmlicher Kleidung. Ortrud, die Arme auf die Knie gestützt, heftet unverwandt ihr Auge auf die leuchtenden Fenster des Palas; Friedrich blickt finster zur Erde.)
Na hradě v Antwerpách. Uprostřed pozadí rytířský sál, vlevo v popředí komnata pro paní; vpravo v popředí chrámový portál; v témž pozadí brána s věží. Je noc. Okna paláce jsou jasně osvětlena; z jeho vnitřku zní jásavá hudba, rohy a pozouny vesele vyhrávají.
(Na chrámovém schodišti sedí Ortruda a Telramund, oba v prostém, tmavém odění. Ortruda, pažemi si objímající kolena, upjatě hledí na osvětlená okna paláce; Fridrich hledí temně k zemi.)
Friedrich (erhebt sich rasch)
Erhebe dich, Genossin meiner Schmach! Der junge Tag darf hier uns nicht mehr sehn.
Ortrud (ohne ihre Stellung zu ändern)
Ich kann nicht fort, hierher bin ich gebannt. Aus diesem Glanz des Festes unsrer Feinde laß saugen mich ein furchtbar tödlich Gift, das unsre Schmach und ihre Freuden ende!
Friedrich (finster vor Ortrud hintretend)
Du fürchterliches Weib, was bannt mich noch
in deine Nähe? Warum laß ich dich nicht
allein und fliehe fort, dahin, dahin,
wo mein Gewissen Ruhe wiederfand'!
Durch dich mußt' ich verlieren
mein' Ehr, all meinen Ruhm;
nie soll mich Lob mehr zieren,
Schmach ist mein Heldentum!
Die Acht ist mir gesprochen,
zertrümmert liegt mein Schwert,
mein Wappen ward zerbrochen,
verflucht mein Vaterherd!
Wohin ich nun mich wende,
geflohn, gefemt bin ich;
daß ihn mein Blick nicht schände,
flieht selbst der Räuber mich!
O hätt' ich Tod erkoren, da ich so elend bin!
Mein Ehr' hab' ich verloren,
mein Ehr', mein Ehr' ist hin!
(Er stürzt, von Schmerz überwältigt, zu Boden. Musik aus
Ortrud
Fridrich (náhle se vzchopí)
Již povstaň přec, ó družko bídy mé! Ten nový den víc nesmí nás tu zřít.
Ortruda (aniž by se pohnula)
Pryč nemohu, mne kouzlo víže sem. Nech, abych ssála z leskuplné slávy mých nepřátel tak smrtonosný jed, by naši strast a jejich rozkoš skončil!
Fridrich (odvrací se od ní)
Ó, hrůzná ženo ty, co mne ještě
tu víže k tobě? Pročte samotnou tu
nenechám a neprchám jen tam, ach,
tam, kde duše má by klid svůj našla zas?
Jen tvým to všecko dílem:
Čest má i sláva má,
jež byla mým vždy cílem,
v prach jest mi smetena!
Jeť z tvých mi služeb platem,
že zlomen meč mi drah,
můj znak mi rozbit katem,
a klet můj rodný práh!
Kam vkročí moje noha,
již za mnou kletby hrot;
jsemť stižen soudem Boha,
jeť vyvržen můj rod!
Ať smrti dech mne zchvátil,že tak jsem bídný lkám! Svou čest jsem navždy ztratil, má čest, má čest, ta tam!
dem Palas.) (Vrhá se na zem. Hudba z paláce)
(immer in ihrer ersten Stellung, während Friedrich sich erhebt) (ve stejné poloze, zatímco se Fridrich zvedá)
17
Was macht dich in so wilder Klage doch vergehn?
Friedrich
Daß mir die Waffe selbst geraubt, (Mit einer heftigen Bewegung gegen Ortrud.) mit der ich dich erschlug'!
Ortrud
Friedreicher Graf von Telramund! Weshalb mißtraust du mir?
Friedrich
Du fragst? War's nicht dein Zeugnis, deine Kunde, die mich bestrickt, die Reine zu verklagen? Die du im düstren Wald zu Haus, logst du mir nicht, von deinem wilden Schlosse aus die Untat habest du verüben sehn mit eignem Aug', wie Elsa selbst den Bruder im Weiher dort ertränkt? Umstricktest du mein stolzes Herz durch die Weissagung nicht, bald würde Radbods alter Fürstenstamm von neuem grünen und herrschen in Brabant? Bewogst du so mich nicht, von Elsas Hand, der Reinen, abzustehn und dich zum Weib zu nehmen, weil du Radbods letzter Sproß?
Ortrud (leise, doch grimmig)
Ha, wie tödlich du mich kränkst! (Laut.)
Dies alles, ja, ich sagt' und zeugt' es dir! Friedrich
Und machtest mich, dess' Name hochgeehrt, dess' Leben aller höchsten Tugend Preis, zu deiner Lüge schändlichem Genossen?
Ortrud
Wer log?
Friedrich
Du! Hat nicht durch sein Gericht Gott mich dafür geschlagen?
Ortrud
Gott? Friedrich
Entsetzlich!
Wie tönt aus deinem Munde furchtbar der Name!
Nač proti mně tím divým laním zuříš tak?
Fridrich
Ha, proč jen meč mi vyrván byl, (S prudkým pohybem proti Ortrudě) jímž zahubil bych tě!
Ortruda
Fridrich je hrabě Telramund! Proč nevěří mi však?
Fridrich
Se ptáš? Což jsi nelhala zvěsti klamné,
jež svedly mne, bych Elsu k soudu pohnal?
Ty, jíž tam v temném háji byt,
což nelhalas', že z hradu svého cimbuří
jsi svědkem byla toho zločinu?
Žes' viděla, jak Elsa svého bratra
vln v chladnou vrhla tůň? Což srdce mé
jsi hrdé nestáhla věštbami vsiť,
že záhy knížecí kmen Radbodův
se v slávě vznese, tož k výši v Brabantech?
Nuž, nesvedla jsi mne, že Elsu jsem,
tu čistou, zanechal a tě si vzal
co ženu, jež jsi z kmene Radboda?
Ortruda (tiše, avšak zlostně)
Hanu zlou mi metáš v tvář! (Nahlas)
To všecko, vše, jsem vyřkla, věštila! Fridrich
A tím jsi mne , jenž ctěn byl ode všech,
a život celý v šlechetnosti žil,
svou lživou sítí k hanebnostem stáhla!
Ortruda
Kdo lhal? Fridrich
Ty! Což neztrestal mne již Bůh soudem spravedlivým?
Ortruda
Bůh? Fridrich
Ó, hrůzo!
Jak strašně v ústech tvých zní boží to jméno!
18
Ort rud
Ha, nennst du deine Feigheit Gott?
Ha, což ti Bohem slabost tvá?
Friedrich
Ortrud!
Ortrudo!
Ortrud
Willst du mir dröhn? Mir, einem Weibe dröhn? O Feiger! Hättest du so grimmig ihm gedroht, der jetzt dich in das Elend schickt, wohl hättest Sieg für Schande du erkauft! Ha, wer ihm zu entgegnen wüßt, der fand' ihn schwächer als ein Kind!
Ty hrozit mně? Mně, slabé ženě chceš? Ó, bídný! Jemu hrozit krutě tak jsi měl, jenž nyní smetl v bídu tě, pak vítězství, ne hanbu, měl bys dnes! Ha, kdož by čeliti mu znal, ten by jej děckem slabým měl!
Je schwächer er,
desto gewalťger kämpfte Gottes Kraft!
Friedrich
Ortrud
Cím slabší on,
tím silnějším byl na mne boží hněv!
Gottes Kraft? Ha, ha!
Gib mir die Macht, und sicher zeig' ich dir,
welch schwacher Gott es ist, der ihn beschützt.
Boží hněv? Ha, ha!
Jen mi dej moc, pak zjevno bude ti,
jak slabým jest ten Bůh, jenž chrání jej.
Friedrich
(von Schauer ergriffen)
(pojat hrůzou)
Du wilde Seherin, wie willst du doch geheimnisvoll den Geist mir neu berücken?
Ty hrůzy věštkyně, ó chceš mi snad tak záhadně zas v sítě stáhnout duši?
Ortrud
(auf den Palas deutend, in dem das Licht verlöscht ist)
(hledíc na palác, v němž pohasíná světlo)
Die Schwelgerstreckten sich zur üpp'gen Ruh'. Setz dich zur Seite mir! Die Stund' ist da, wo dir mein Seherauge leuchten soll!
(Während des Folgenden nähert sich Friedrich, wie unheimlich von ihr angezogen, Ortrud immer mehr und neigt sein Ohr aufmerksam zu ihr herab.)
Tam po hodech se kloní v spánku klín. Sem ke mně sedni blíž! Jeť právě čas, kdy ti mé věštby oko zářit chce!
(Telramund se přiblíží, jakoby hrozivě od ní přitahován, Ortruda stále více se k němu naklání a upoutává jej) Weißt du, wer dieser Held, den hier Zda víš, kdo rek ten je, jejž k nám
ein Schwan gezogen an das Land?
Friedrich
sem bílá labuť přitáhla?
Nein!
Ne!
Ortrud
Was gäbst du doch, es zu erfahren, wenn ich dir sag': Ist er gezwungen, zu nennen, wie sein Nam' und Art,
Co dal bys za tu zprávu asi, když povím ti, že přinucen - li zde zjevit jméno své a rod,
19
all seine Macht zu Ende ist,
die mühvoll ihm ein Zauber leiht?
hned všecka moc mu zničena, již sobě získal kouzlem jen?
Ha! Dann begriff ich sein Verbot!
Nun hör! Niemand hier hat Gewalt, ihm das Geheimnis zu entreißen, als die, der er so streng verbot, die Frage je an ihn zu tun.
So galt' es, Elsa zu verleiten, daß sie die Frag' ihm nicht erließ'?
Ha, wie begreifst du schnell und wohl!
Doch wie soll das gelingen?
Hör!
Vor allem gilt's, von hinnen nicht zu fliehn; drum schärfe deinen Witz! Gerechten Argwohn ihr zu wecken, tritt vor, klag ihn des Zaubers an, mit dem er das Gericht getäuscht!
Ha! Trug und Zaubers List!
Mißglückt's,
so bleibt ein Mittel der Gewalt!
Gewalt?
Umsonst nicht bin ich in geheimsten Künsten tief erfahren; drum achte wohl, was ich dir sage! Jed' Wesen, das durch Zauber stark, wird ihm des Leibes kleinstes Glied entrissen nur, muß sich alsbald ohnmächtig zeigen, wie es ist.
Friedrich
Ort rud
Friedrich
Ortrud
Friedrich
Ortrud
Friedrich
Ortrud
Friedrich
Ortrud
Ha! Jeho chápu zápověď!
Nuž slyš! Nikdo nemá tu moc, mu vyrvat tajemství to kleté, než ta, již přísně žádal tak, by netázala nikdy se.
Tož nutno, Elsu bychom svedli, by se ho přece tázala?
Ha, dobře chápeš celou věc!
Však zda se nám to zdaří?
Slyš!
Zvlášť o to jde, ne odtud pryč se dát; tož seber všechen vtip, bys v ní teď podezření vzbudil, jen jdi a viň jej z kouzel zlých, že jimi klamal boží soud!
Ha! Lstí a kouzlem vše!
Když to
se nezdaří - máš ještě meč!
Já - meč?
Ne marně poznala
jsem nejtajnější říše kouzla;
nuž, tedy, slyš co tobě zjevím!
Když tvoru kouzly mocnému,
část těla třeba nejmenší
se vyrve, tu musí hned
tak mdlým se zjevit, jak vždy byl.
Friedrich
Ha, sprächst du wahr!
Kéž pravdu díš!
20
Ort rud
O hättest du
im Kampf nur einen Finger ihm, ja, eines Fingers Glied entschlagen, der Held - er war in deiner Macht!
Ó, kdybys býval jeden prst mu urval jen, ba jenom prstu část v tom boji, ten rek - on byl teď v moci tvé!
Friedrich
Entsetzlich! Ha, was lassest du mich hören!
Durch Gott geschlagen wähnt' ich mich:
Nun ließ durch Trug sich das Gericht betören,
durch Zaubers List verlor mein' Ehre ich!
Doch meine Schande könnt' ich rächen,
bezeugen könnt' ich meine Treu'?
Des Buhlen Trug, ich könnt' ihn brechen,
und meine Ehr' gewann' ich neu?
O Weib, das in der Nacht ich vor mir seh',
betrügst du jetzt mich noch, dann weh dir! Weh!
Ortrud
Ha, wie du rasest! Ruhig und besonnen! So lehr' ich dich der Rache süße Wonnen!
Ach, běda! Ha, já pevně vždy jsem věřil,
že boží stih' mne v boji trest:
před soudem tím jen s kouzly meč jsem měřil,
a kouzla lstí jsem ztratil svoji čest!
Však možno mstíti takou hanu,
v níž sklátil mne kouzelník zlý?
Čár jeho podvod odkrýt planu,
kéž důkaz dám všem, že jsem ctný?
Ó, znám tě, ženo, teď však pozor měj,
a jestli klameš mne, pak se chvěj!
Ha, jak to bouříš! Važ to klidnou vahou, bys lépe znal té pomsty rozkoš blahou!
(Friedrich setzt sich langsam an Ortruds Seite auf die Stufen nieder)
(Fridrich si sedá pomalu k Ortrudě dolů na schody)
Ortrud und Friedrich
Der Rache Werk sei nun beschworen aus meines Busens wilder Nacht! Die ihr in süßem Schlaf verloren, wißt, daß für euch das Unheil wacht!
O, pomsto zlá, tě vyvolávám z těch ňader děsně vzbouřených! An klesl spánek k vašim hlavám, bdí za vás pomsty děsný smích!
Zweite Szene
Druhá scéna
(Elsa, in weißem Gewände, erscheint auf dem Söller; sie tritt an die Brüstung und lehnt den Kopf auf die Hand.)
(Elsa, v bílém oddění, se objevuje na pavlači; jde k zábradlí a opírá si hlavu o ruce)
Elsa
Euch Lüften, die mein Klagen so traurig oft erfüllt, euch muß ich dankend sagen, wie sich mein Glück enthüllt!
O, vánku, jenž's mé lkáni v noc snášel tajemnou, ti hlásám v radování, žeť štěstí nade mnou!
Ortrud
Sie ist es!
Toť ona!
Friedrich
Elsa!
Elsa!
21
Elsa
Durch euch kam er gezogen, ihr lächeltet der Fahrt, auf wilden Meereswogen habt ihr ihn treu bewahrt.
Der Stunde soll sie fluchen,
in der sie jetzt mein Blick gewahrt!
Zu trocknen meine Zähren hab' ich euch oft gemüht; wollt Kühlung nur gewähren der Wang', in Lieb' erglüht!
Ort rud
Elsa
Tys' dones mu mé hoře, tys' jej sem přivolal, a v bouřných vlnách moře tys' k němu věrně stál.
Té chvíli nechť ať klne,
v níž její zrak mne zhlédne tu!
Tys' často s bratry vánky mým těchám slzu nes'; chlad vlídný duj v mé spánky jež láskou rdí se dnes!
Ort rud
(zu Friedrich)
Hinweg! Entfern' ein kleines dich von hier! Warum?
Sie ist für mich - ihr Held gehöre dir!
Friedrich
Ort rud
(K Fridrichovi)
Jen pryč! Vzdal na chvíli se ode mne! Aj, proč?
Ta jest již mou - a tvým buď její rek!
(Friedrich entfernt sich und verschwindet im Hintergrunde)
Elsa
Wollt Kühlung nur gewähren der Wang', in Lieb' erglüht! In Liebe!
Ortrud
(Telramund ustoupí do pozadí)
Chlad vlídný duj v mé spánky jež láskou rdí se dnes! Jen láskou!
(in ihrer bisherigen Stellung verbleibend) Elsa!
Wer ruft? Wie schauerlich und klagend ertönt mein Name durch die Nacht?
Elsa!
Ist meine Stimme dir so fremd? Willst du die Arme ganz verleugnen, die du ins fernste Elend schickst?
Elsa
Ortrud
(zůstávajíc ve svém dosavadním postavení) Elso!
Kdo to? Jak děsivě a žalně tu zní mé jméno v noční čas!
Elso!
Což hlas můj ti tak cizí jest? Chceš ubohou mne zapřít pyšně, již vtákovou bídu vehnala's?
22
Elsa
Ortrud! Bist du's? Was machst du hier, unglücklich Weib?
Ortrud
"Unglücklich Weib!"
Wohl hast du recht, so mich zu nennen! In ferner Einsamkeit des Waldes, wo still und friedsam ich gelebt, was tat ich dir? Was tat ich dir? Freudlos, das Unglück nur beweinend, das lang belastet meinen Stamm, was tat ich dir? Was tat ich dir?
Elsa
Um Gott, was klagest du mich an? War ich es, die dir Leid gebracht?
Ortrud
Wie könntest du fürwahr mir neiden das Glück, daß mich zum Weib erwählt der Mann, den du so gern verschmäht?
Elsa
Allgüt'ger Gott! Was soll mir das?
Ortrud
Mußt' ihn unsel'ger Wahn betören, dich Reine einer Schuld zu zeihn -von Reu' ist nun sein Herz zerrissen, zu grimmer Büß' ist er verdammt.
Elsa
Gerechter Gott!
Ortrud
Oh, du bist glücklich! Nach kurzem, unschuldsüßem Leiden siehst lächeln du das Leben nur; von mir darfst selig du dich scheiden, mich schickst du auf des Todes Spur, daß meines Jammers trüber Schein nie kehr' in deine Feste ein!
Elsa
Wie schlecht ich deine Güte priese, Allmächt'ger, der mich so beglückt, wenn ich das Unglück von mir stieße, das sich im Staube vor mir bückt! O nimmer! Ortrud! Harre mein! Ich selber laß dich zu mir ein!
(Sie eilt in die Kemenate zurück)
Ortrudo! Tos' ty? Co přání tvé, ó, nešťastná?
"Ó, nešťastná?"
Ba, správně tak nyní mne zoveš! Že v háje samotě té vlídné, jen v míru klidně žila jsem, to vina má? To vina má? Žijíc bych lkala nade bídou, jež tíží z dávných dob můj rod, to vina má? To vina má?
Probůh, proč stále viníš mne? Což spáchala jsem křivdu já?
Jakzáviděti mohla jsi mi
štěstí mé, že on mne ženou zval
muž ten, jejž's dříve zamítla?
Ó, Bože můj, co má to být?
Že stižen neblahou tou vášní, tě čistou vinit musel tak -teď zkrouše lítostí se chvěje, a k nebi zvedá kalný zrak.
Ach, Bože můj!
Ó, tyť jsi šťastnou! Ten krátký, nevinný žal minul zříš v úsměv nejslastnějších dob; ti anděl blaha vlídně kynul, mně posílá však žalu hrob -by mého nářku temný hlas v tvůj nelkal nikdy slávy kvas.
Jak zle splatila bych tvou lásku, ó, Bože, štědrý darem svým, bych nesetřela ženy vrásku, jež vine v prach se k nohám mým! Ó, sečkej - žal tvůj jest mi drah! Já hned tě vpustím přes můj práh!
(Spěšně se vrací do komnaty)
23
Ort rud
(springt in wilder Begeisterung von den Stufen auf)
(vyskakuje v divokém nadšení po schodech)
Entweihte Götter! Helft jetzt meiner Rache! Bestraft die Schmach, die hier euch angetan! Stärkt mich im Dienste eurer heil'gen Sache! Vernichtet der Abtrünn'gen schnöden Wahn! Wotan! Dich Starken rufe ich! Freia! Erhabne, höre mich! Segnet mir Trug und Heuchelei, daß glücklich meine Rache sei!
Elsa
(noch außerhalb)
Ortrud, wo bist du?
O, věční Bozi! K mé se pomstě spojte! Kdo zhanil vás, buď trestem děsným štván! Mé bídy tak velké rány zhojte, bych silná, jim zmátla krásný plán! Wotan! Bůh mocný, pomáhej! Freia! Mi moudrá spásu dej! Můj kryjte klam a moji lest, ať pomsta má teď šťastna jest!
(ještě uvnitř) Ortrudo, kde dlíš mi?
Elsa und zwei Mägde mit Lichtern treten aus der unteren Tür der Kemenate.)
(Elsa se dvěma dívkami, jež svítí na cestu, vystoupí z dolních dveří komnaty)
Ortrud
(sich demütigend vor Elsa niederwerfend) Hierzu deinen Füßen.
(bei Ortruds Anblick erschreckt zurücktretend)
Hilf Gott! So muß ich dich erblicken, die ich in Stolz und Pracht nur sah! Es will das Herze mir ersticken, seh' ich so niedrig dich mir nah! Steh auf! O spare mir dein Bitten! Trugst du mir Haß, verzieh ich dir; was du schon jetzt durch mich gelitten, das, bitte ich, verzeih auch mir!
O habe Dank für so viel Güte!
Der morgen nun mein Gatte heißt, anfleh' ich sein liebreich Gemüte, daß Friedrich auch er Gnad' erweist.
Elsa
Ortrud
Elsa
(pokořeně se vrhá na zem) Zde jsem u tvých nohou.
(při pohledu na Ortrudu zděšeně ustoupí)
Probůh, tak musím tě tu zříti, jíž vždy jen zářil slávy den! Mé srdce hořem nechce biti, tě vidouc bídnou, smutnou jen! Ó, vstaň a ušetř mi mé prosby! Svou všechnu zášť dej stranou již; cos trpěla - ó, zanech hrozby, vše zapomeň a pojď jen blíž!
Ó, díky měj, zas volněji dýši!
A zítra, jenž mi srdce jal, mé jistě prosby neoslyší, by choti tvému milost dal.
Ortrud
Du fesselst mich in Dankes Banden!
Mne zříš tu v poutech díků jatu!
24
Elsa
In Frühn laß mich bereit dich sehn -geschmückt mit prächtigen Gewanden sollst du mit mir zum Münster gehn: Dort harre ich des Helden mein, vor Gott sein Eh'gemahl zu sein! Sein Eh'gemahl!
Wie kann ich solche Huld dir lohnen, da machtlos ich und elend bin? Soll ich in Gnaden bei dir wohnen, stets bleibe ich die Bettlerin!
(Immer näher zu Elsa tretend.)
Nur eine Kraft ist mir geblieben, sie raubte mir kein Machtgebot; durch sie vielleicht schütz' ich dein Leben, bewahr' es vor der Reue Not!
Wie meinst du?
Wohl, daß ich dich warne, zu blind nicht deinem Glück zu traun; daß nicht ein Unheil dich umgarne, laß mich für dich zur Zukunft schaun.
Welch Unheil?
Ort rud
Elsa
Ort rud
Elsa
Ort rud
Hned ráno vstaň, tě zváti dám -ve skvostném, důstojném tě šatu bys se mnou šla tam v boží chrám: Kde chrámu toho zářná loď, mne zřít co reka mého choť! Navždy choť!
Jak mám ti za vše vděčnou býti, když bez moci a bídnou jsem? Nuž, smím - li v milosti tvé žiti, chci v dík ti líbat šatu lem!
(stále více se k Else přibližuje)
Jen jedna zbyla mi teď síla, tu nikdo mi však nezmaří; jen tou bych tě vděčně zachránila, když třeba, se mi podaří.
Co pravíš?
Svou skryj lépe bytost, a nevěř příliš štěstí hře; ať nezchvátí tě z toho lítost, co v budoucnosti tajně vře.
Ze lítost?
Könntest du erfassen, wie dessen Art so wundersam, der nie dich möge so verlassen, wie er durch Zauber zu dir kam!
Vždy mi v uchu šustí, zda o něm říci můžeš jen, že nikdy takte neopustí, jak kouzlem byl ti přiveden!
Elsa
(von Grausen erfaßt, wendet sich unwillig ab; voll Trauer und Mitleid wendet sie sich dann wieder zu Ortrud)
(uchvácena děsem, rozhořčeně se odvrací; plna žalu a soucitu se pak opět obrátí na Ortrudu)
Du Ärmste kannst wohl nie ermessen, Ať planoucí můj zrak ti věstí,
wie zweifellos ein Herze liebt? jak věrně srdce miluje?
Du hast wohl nie das Glück besessen, Tys nikdy nezažila štěstí,
das sich uns nur durch Glauben gibt? jež věrou nám se zjevuje!
Kehr bei mir ein! Laß mich dich lehren, V můj vejdi dům! Já chci ti říci,
wie süß die Wonne reinster Treu'! jak sladkým čisté lásky pel!
Laß zu dem Glauben dich bekehren: Sem pohleď, ženo, čti v mé líci:
Es gibt ein Glück, das ohne Reu'! žeť štěstí znám, s nímž není žel!
25
Ort rud
(für sich) (pro sebe)
Ha! Dieser Stolz, Ha! Pýcha ta
er soll mich lehren, chce zjevně říci,
wie ich bekämpfe ihre Treu'! bych zničila ten víry pel!
Gen ihn will ich die Waffen kehren, Již těším se, jak v její líci,
durch ihren Hochmut werd' ihr Reu'! usw. se zjeví záhy děsný žel!
(Ortrud tritt, von Elsa geleitet, mit heuchlerischem Zögern durch die kleine Pforte ein; die Mägde leuchten voran und schließen; nachdem alle eingetreten. Erstes Tagesgrauen.)
(Elsa si odvádí Ortrudu, pokrytecky váhající, brankou do komnaty; děvčata svítí a zavírají branku; počíná svítat.)
Friedrich
(tritt aus dem Hintergrunde vor)
So zieht das Unheil in dies Haus! Vollführe, Weib, was deine List ersonnen; dein Werk zu hemmen fühl' ich keine Macht! Das Unheil hat mit meinem Fall begonnen, nun stürzet nach, die mich dahin gebracht! Nur eines seh' ich mahnend vor mir stehn: Der Räuber meiner Ehre soll vergehn!
(vystoupí z pozadí)
Tak vešla zhouba v tento dům! Ha, dokonči, co tvoje lest ti radí; já nezdržím ten smělý pomsty krok! Mou zkázu chtělo tamto plémě hadí, nuž peklo dej, ať zhyne šťastný sok! To jedno stále v mou mi buší hruď: Kdo čest mou zničil, tomu zkáza buď!
(Nachdem er den Ort erspäht, der ihn vor dem Zulaufe des Volkes am günstigsten verbergen könnte, tritt er hinter einen Mauervorsprung des Münsters.)
(Poté, co prozkoumal místo, které by ho mohlo krýt před sběhem lidu, ukrývá se za chrámový pilíř)
Dritte Szene Třetí scéna
(Allmählicher Tagesanbruch. Zwei Wächter blasen vom Turm das Morgenlied; von einem entfernteren Turme hört man antworten.)
(Während die Türmer herabsteigen und das Tor erschließen, treten aus verschiedenen Richtungen der Burg
Dienstmannen auf, begrüßen sie, gehen ruhen an ihre Verrichtungen usw. Einige schöpfen am Brunnen in
metallenen Gefäßen Wasser, klopfen an die Pforte des Palas und werden damit eingelassen.)
(Die Pforte des Palas öffnet sich von neuem, die vier Heerhornbläser des Königs schreiten heraus und blasen den
Ruf, dann treten sie wieder in den Palas zurück. Die Dienstmannen haben die Bühne verlassen.)
(Aus dem Burghofe und durch das Turmtor kommen nun immer zahlreicher brabantische Edle und Mannen vor
dem Münster zusammen; sie begrüßen sich in heiterer Erregtheit.)
(Rozednívá se. Dva strážní hrají na věži ranní píseň; od jedné vzdálené věže je slyšet odpověd)
(Zatímco strážci otevírají bránu, vstupují z různých stran hradu sloužící, zdraví se a přejí si dobré pořízení. Někteří
si nabírají ze studny vodu do kovových nádob, klepou na branku paláce a jsou do něj vpouštěni.)
(Brána paláce se znovu otevírá, vstupují čtyři trubači a svolávají královskou znělkou panstvo i many. Služebnictvo
scénu opouští)
(Z hradního dvora a skrz věžní bránu přicházejí stále četněji brabantští šlechtici a před chrámem tvoří skupinu; zdraví se ve veselém vzrušeni)
Die Edlen und Man ne n Panstvo
In Frühn versammelt uns der Ruf, gar viel verheißet wohl der Tag!
Tak záhy hlas nás zavolal, že nám dnes kyne vzácný den!
26
Der hier so hehre Wunder schuf, manch neue Tat vollbringen mag!
Rek, jenž tu zázrak vykonal, ať žije vlasti k slávě jen!
(Der Heerrufer schreitet aus dem Palas auf die Erhöhung vor dessen Pforte heraus, die vier Heerhornbläser ihm voran. Der Königsruf wird wiederum geblasen; alle wenden sich in lebhafter Erwartung dem Hintergrunde zu)
(Hlasatel vystoupí z paláce na vyvýšeninu před branou se čtyřmi trubači. Zazní opět královská znělka; všichni se obracejí v živém očekávání do pozadí)
Der Heerrufer
Hlasatel
Des Königs Wort und Will' tu' ich euch kund: drum achtet wohl, was euch durch mich er sagt! In Bann und Acht ist Friedrich Telramund, weil untreu er den Gotteskampf gewagt. Wer sein noch pflegt, wer sich zu ihm gesellt, nach Reiches Recht derselben Acht verfällt.
Die Männer
Fluch ihm, dem Ungetreuen, den Gottes Urteil traf! Ihn soll der Reine scheuen, es flieh' ihn Ruh' und Schlaf! Fluch ihm, dem Ungetreuen!
(Beim Rufe der Heerhörner sammelt sich das Volk schnell wieder zur Aufmerksamkeit.) (Během hlasu rohů se shromažďuje lid a opět rychle zpozorní)
Co zvěstuje vám král, buď známo vám: tož každý z vás ať plně dbá mých slov! Jest v klatbě říšské hrabě Telramund, že lžítal bídnou boží klamal soud. Kdo s ním by snad měl spolek, dobře važ, jej právem říše stihne klatba táž.
Sbor
Klet buď jak zlosyn zrádný, jejž zastih' boží soud! Jej nepřijmiž kraj žádný, kde neměj ulehnout! Klet buď jak zlosyn zrádný!
Der Heerrufer
Und weiter kündet euch der König an, daß erden fremden, gottgesandten Mann, den Elsa zum Gemahle sich ersehnt, mit Land und Krone von Brabant belehnt. Doch will der Held nicht Herzog sein genannt -ihr sollt ihn heißen: Schützer von Brabant!
Die Männer
Hoch der ersehnte Mann!
Heil ihm, den Gott gesandt!
Treu sind wir Untertan
dem Schützer von Brabant!
Hoch der ersehnte Mann usw..
Heil ihm! Heil dem Schützer von Brabant!
(Neuer Ruf der Heerhornbläser.)
Hlasatel
A dále hlásím slovo krále vám,
že reku ctnému, jejž nám seslal Bůh,
jejž Elsa chotěm svým si zvolila,
dal v léno kraj i korunu Brabant.
Však nechce rek ten k vévodství se znát,
jej tudíž máte chráncem země zvát!
Sbor
Jej v lásce chceme mít!
Ráj nám jej poslal sem!
My věrni chcem mu být,
jenž chrání naši zem!
Jej v lásce chceme mít atd...
Měj zdar! Zdar ti, ochránce Brabant!
(Nový zvuk rohů)
Der Heerrufer
Nun hört, was er durch mich euch sagen läßt: Heut feiert er mit euch sein Hochzeitfest; doch morgen sollt ihr kampfgerüstet nahn, zur Heeresfolg' dem König Untertan; er selbst verschmäht der süßen Ruh' zu pflegen, er führt euch an zu hehren Ruhmes Segen!
Hlasatel
Rek ten co mnou vám káže, slyšte již:
Dnes chce tu slavit s vámi svatbu svou;
však zítra máte připravit se v boj,
jejž král chce proti vrahu podniknout.
Rek sám se vzdá všech slastí vzňatých právě,
a vás chce vésti jako vítěz k slávě!
27
(Er geht mit den vier Heerhornblasern in den Palaš zuruck.)     (Odchází s trubači zpět do paláce)
Die Männer
Zum Streite säumet nicht, führt euch der Hehre an! Wer mutig mit ihm ficht, dem lacht des Ruhmes Bahn! Gott hat ihn gesandt zur Größe von Brabant!
Sbor
Již v zápas strojme meč, vždyť vůdce slavný nám! Kdo s rekovným jde v seč, ten v slávy vejde chrám! Neb Bůh selal jej, jen ke slávě Brabant!
(Während das Volk freudig durcheinander wogt, treten im Vordergrunde vier Edle, Friedrichs sonstige Lehensmannen, zusammen.)
(Mezitím co hlasatel odchází, sestoupí se v popředí čtyři šlechtici, Fridrichovi leníci, k poradě)
Der dritte Edle
Nun hört, dem Lande will er uns entführen! Der zweite Edle
Gen einen Feind, der uns noch nie bedroht? Der vierte Edle
Solch kühn Beginnen solle ihm nicht gebühren! Der erste Edle
Wer wehret ihm, wenn er die Fahrt gebot?
Třetí
Ha, slyš, že z kraje toho chce nás věsti! Druhý
A proti těm, již nehrozili nám? Čtvrtý
Ten rozkaz smělý nám tu nelze snésti! První
Kdo zbrání mu, když tak rozkázal nám?
Friedrich
(ist unbemerkt unter sie getreten) Ich!
(Er enthüllt sein Haupt.)
Die vier Edlen (fahren entsetzt zurück)
Ha! Wer bist du? - Friedrich! Der vierte Edle
Seh' ich recht? Der erste, zweite und dritte Edle
Du wagst dich her, zur Beute jedem Knecht? Der vierte Edle
Hier wagst du dich her?
(nepozorovaně vstoupil mezi ně) Já!
(odkryje svoji hlavu)
Čtyři páni (zděšeně couvají) Ha! Kdo jsi ty? - Fridrich! Čtvrtý Šálí zrak?
První, druhý a třetí
Troufáš si sem, co kořist ubohá? Čtvrtý
Proč tak riskuješ?
28
Friedrich
Gar bald will ich wohl weiter noch mich wagen, vor euren Augen soll es leuchtend tagen! Der euch so kühn die Heerfahrt angesagt, der sei von mir des Gottestrugs beklagt!
Die vier Edlen
War hör1 ich? Rasender! Was hast du vor? Weh dir! Verlorner du, hört dich des Volkes Ohr!
Ba, dále chci se ještě odvážiti: všem vám tu musí rázem zřejmo býti, že ten, jenž směle do války vás zval, vás všechny i soud boží obelhal!
Čtyři páni
Co slyším? Smělče ty, co dí tvůj ret? Lid zví - li to, jsi ztracen věru hned!
(Sie drängen ihn nach dem Münster, wo sie ihn vor dem Blicke des Volkes zu verbergen suchen.)
(Vier Edelknaben treten aus der Tür der Kemenate auf den Söller, laufen munter den Hauptweg hinab und stellen
sich vor dem Palas auf der Höhe auf. Das Volk, das die Knaben gewahrt, drängt sich mehr nach dem
Vordergrunde.)
(Tlačí Telramunda k chrámu, aby ho lid nepozoroval. Vystoupí čtyři pážata a čile běží na výšinku před palácem. Lid se tlačí více do popředí)
Edelknaben Pážata
Macht Platz! Místo!
Macht Platz für Elsa, unsre Frau: Již jde sem Elsa vznešená!
Die will in Gott zum Münster gehn. Jí přejte k chrámu volný vchod!
(Sie schreiten nach vorn, indem sie durch die willig zurückweichenden Edlen eine breite Gasse bis zu den Stufen des Münsters bilden, wo sie dann sich selbst aufstellen.
Vier andere Edelknaben treten gemessen und feierlich aus der Tür der Kemenate auf den Söller und stellen sich daselbst auf, um den Zug der Frauen, den sie erwarten, zu geleiten.)
(Jdou do poředí, zatímco ustupující šlechtici tvoří širokou uličku ke schodišti chrámu, aby tudy mohl projít průvod dívek, který očekávají)
Vierte Szene Čtvrtá scéna
(Ein langer Zug von Frauen in prächtigen Gewändern schreitet langsam aus der Pforte der Kemenate auf den Söller; er wendet sich links auf dem Hauptwege am Palas vorbei und von da wieder nach vorn dem Münster zu, auf dessen Stufen die zuerst Gekommenen sich aufstellen.)
(Dlouhý průvod dívek ve slavnostních oděvech kráčí pomalu z branky komnaty na balkon; obrací se doleva na hlavní cestu kolem paláce a odtud opět k chrámu, na jehož schodech se shromáždili dříve příchozí)
Die Edlen und Mannen (während des Aufzugs) Panstvo (mezi průvodem)
Gesegnet soll sie schreiten, Jí budiž blaho stálé,
die lang in Demut litt! ji žal již neporaň!
Gott möge sie geleiten, Bůh provázej ji dále,
Gott hüte ihren Schritt! a kroky její chraň!
(Die Edlen, die unwillkürlich die Gasse wieder vertreten hatten, weichen vor den Edelknaben aufs neue zurück, welche dem Zuge, da er bereits vor dem Palas angekommen ist, Bahn machen. Elsa ist, prächtig geschmückt, im Zuge aufgetreten und auf der Erhöhung vor dem Palas angelangt; die Gasse ist wieder offen, alle können Elsa sehen, welche eine Zeitlang verweilt.)
29
(Panstvo, které bezděky opět vstoupilo do uličky, ustupuje znovu zpět před panoši, kteří razí před palácem průvodu cestu. Elsa, slavnostně oděna, přichází v průvodu a na výšinku před palácem; ulička je opět otevřena a všichni mohou vidět Elsu, která zde delší čas setrvává)
Sie naht, die Engelgleiche, von keuscher Glut entbrannt!
Již jde! A nach ten z čela jí cudnou zlíbal šíj!
(Elsa schreitet aus dem Hintergrunde langsam nach vorn durch die Gasse der Männer.)
(Elsa kráčí z pozadí pomalu dopředu uličkou mezi muži)
Heil dir, o Tugendreiche! Heil dir, Elsa von Brabant! Gesegnet sollst du schreiten! Heil dir usw.
Die Frauen
Heil dir usw.
K tvé cti vždy píseň zněla: nám, Elso, dlouho žij! Jí budiž blaho stálé! Zdar ti atd.
Dívky
Zdar ti atd.
(Außer den Edelknaben sind auch die vordersten Frauen bereits auf der Treppe des Münsters angelangt, wo sie sich aufstellen, um Elsa den Vortritt in die Kirche zu lassen; unter den Frauen, welche ihr noch folgen und den Zug schließen, geht Ortrud, ebenfalls reich gekleidet; die Frauen, die dieser zunächst gehen, halten sich voll Scheu und wenig verhaltenem Unwillen von ihr entfernt, so daß sie sehr einzeln erscheint: In ihren Mienen drückt sich immer steigender Ingrimm aus. Als Elsa unter dem lauten Zurufe des Volkes eben den Fuß auf die erste Stufe zum Münster setzen will, tritt Ortrud heftig hervor, schreitet auf Elsa zu, stellt sich auf derselben Stufe ihr entgegen und zwingt sie so, vor ihr wieder zurückzutreten.)
(Mimo panošů jsou také nejpřednější ženy shromážděny na schodišti chrámu a dávají Else přednost při vstupu do kostela; mezi ženami, které následně tvoří opět průvod, jde Ortruda, rovněž bohatě oděna.Jakmile Elsa vstoupí na chrámové stupně, vrhne se jí Ortruda v prudkém pobouření vstříc)
Ortrud
Zurück, Elsa! Nicht länger will ich dulden, daß ich gleich einer Magd dir folgen soll! Den Vortritt sollst du überall mir schulden, vor mir dich beugen sollst du demutsvoll!
Die Edelknaben und die Männer
Was will das Weib? Zurück! (Sie drängen Ortrud nach der Mitte der Bühne zurück.)
Jdi zpět, Elso! Mně déle nelze lháti, tvou služkou býti prací daremnou! Mně přední místo ve všem musíš přáti, a hrdou šíj vždy sklánět přede mnou!
Sbor
Co ženo chceš! Jdi zpět!
(Odstrkují Ortrudu zpět do středu scény)
Elsa
Um Gott! Was muß ich sehn?
Welch jäher Wechsel ist mit dir geschehn?
Ortrud
Weil eine Stund' ich meines Werts vergessen, glaubst du, ich müßte dir nur kriechend nahn? Mein Leid zu rächen will ich mich vermessen, was mir gebührt, das will ich nun empfahn!
(Lebhaftes Staunen und Bewegung aller.)
Probůh! Co má to být?
Ha, jakou musím změnu náhle zřít?
Ze krátce jen jsem cti své zapomněla, aj, mníš, že klesat musím stále v prach? Kéž pomstu zlou bych za bol těžký měla, ba, právem chci, by pykal mé cti vrah!
(Živý údiv a pohyb všech)
Elsa
Weh, ließ ich durch dein Heucheln mich verleiten, die diese Nacht sich jammernd zu mir stahl?
Zel, že jsem tvojí lstí se dala svésti, když vešla's ke mně s nářkem tuto noc;
30
Wie willst du nun in Hochmut vor mir schreiten, du, eines Gottgerichteten Gemahl?
Ortrud
(mit dem Anschein tiefer Gekränktheit)
Wenn falsch Gericht mir den Gemahl verbannte, war doch sein Nam' im Lande hoch geehrt; als aller Tugend Preis man ihn nur nannte, gekannt, gefürchtet war sein tapfres Schwert. Der deine, sag, wer sollte hier ihn kennen, vermagst du selbst den Namen nicht zu nennen!
Die Männer
Was sagt sie? Ha, was tut sie kund? Die Frauen und Knaben
Sie lästert! Die Männer
Wehret ihrem Mund!
Ortrud
Kannst du ihn nennen, kannst du uns es sagen, ob sein Geschlecht, sein Adel wohl bewährt? Woher die Fluten ihn zu dir getragen, wann und wohin er wieder von dir fährt? Ha, nein! Wohl brächte es ihm schlimme Not -der kluge Held die Frage drum verbot!
Männer, Frauen und Knaben
Ha, spricht sie wahr? Welch schwere Klagen! Sie schmähet ihn! Darf sie es wagen?
Elsa
aj, nyní chceš snad v pýše hlavu nésti, ty, jejíž muže tresce boží soud?
(stavíc se hluboce uraženou)
Ač bídný soud mi mého chotě zničil, přec jeho jménu svědčil vzácný hlas; co šlechty celé vzor jej každý líčil, měl meč, jenž postrachem byl v každý čas. A tvého, rci, kdo z lidí má tu znáti, vždyť věru sama nevíš, jak jej zváti!
Sbor
Co praví? Ha, co v hněvu dí? Ženy a panoši Jak laje! Sbor
V zlobě braňte jí!
Co můžeš říci - pohleď jenom na mne -zda jeho rod je vpravdě vznešený? Zkad přinesly jej k nám sem vlny klamné, kdy zas pryč půjde k břehům vzdáleným? Ha, ne! Ba, v nouzi zlé by rek tvůj stál, tož dobře ví, proč zákaz ten ti dal!
Sbor
Ha, pravdu dí? Toť hrůzné láni! Že klam to vše - jak smělé zdání!
(nach großer Betroffenheit sich ermannend)
(zaražena, náhle se vzmuží)
Du Lästerin! Ruchlose Frau! Hör, ob ich Antwort mir getrau'! So rein und edel ist sein Wesen, so tugendreich der hehre Mann, daß nie des Unheils soll genesen, wer seiner Sendung zweifeln kann!
Ty v uzdě měj zlý jazyk svůj! Slyš, slova má si pamatuj! Onť nebem vyzván byl kté pouti; tak vznešená je jeho ctnost, že zkáze měl by propadnouti, kdo béře vše to v pochybnost!
Die Männer
Sbor
Gewiß! Gewiß!
Tak jest! Tak jest!
Elsa
Hat nicht durch Gott im Kampf geschlagen mein teurer Held den Gatten dein?
Což mečem rek můj v božském jasu, lež tvého muže neztrestal?
31
(Zum Volke.)
Nun sollt nach Recht ihr alle sagen, wer kann da nur der Reine sein?
Die Männer
Nur er! Nur er! Dein Held allein!
Die Frauen und Knaben
Dein Held allein!
Ha, diese Reine deines Helden, wie wäre sie so bald getrübt, müßt' er des Zaubers Wesen melden, durch den hier solche Macht er übt! Wagst du ihn nicht darum zu fragen, so glauben alle wir mit Recht, du müßtest selbst in Sorge zagen, um seine Reine steh' es schlecht!
Die Frauen (Elsa unterstützend)
Helft ihr vor der Verruchten Haß!
Ort rud
(Obracejíc se k lidu)
Nuž, rcete všichni na svou spásu, kdož by tu z obou v slávě stál?
Sbor
Jen on! Jen on! Tvůj rek to sám!
Panoši a dívky
Tvůj rek to sám!
Ha, vzácnou slávu, již tu zkusil, jak záhy, věř, by zastřel mrak, když zvěstovat by kouzlo musil, jímž čaroval tu mocně tak! Když se ho bojíš na to ptáti, tu zřejmě důkaz dán všem nám, že v nitru svém se musíš báti, že jeho ctnost je pouhý klam!
Ženy (podpírajíc Elsu)
Ji hněv té ženy schvátí v žal!
(Der Palaš wird geöffnet, die vier Heerhornbläser schreiten heraus und blasen.) (Otevřou se dveře, vstoupí čtyři královští trubači, oznamujíce příchod krále)
Die Männer (dem Hintergrunde zu blickend) Macht Platz! Macht Platz! Der König naht!
Muži (pohlížejíc do pozadí) Místo! Náš král již kráčí sem!
Fünfte Szene
Pátá scéna
(Der König, Lohengrin und die sächsischen Grafen und Edlen sind in feierlichem Zuge aus dem Palas getreten; durch die Verwirrung im Vordergrunde wird der Zug unterbrochen.)
(Král, Lohengrin, saské i brabantské panstvo vychází v slavnostním šiku z rytířské síně; kvůli zmatku v popředí se pochod zastavuje)
Die Brabanter
Heil! Heil dem König!
Brabantští
Zdar! Zdar měj, králi!
(Der König und Lohengrin dringen durch die verwirrten Haufen des Vordergrundes lebhaft vor)
(Král a Lohengrin pronikají zmateným houfem čile do popředí) Heil dem Schützer von Brabant!
Zdráv buď ochránce Brabant!
32
Der König
Was für ein Streit?
Elsa
Král
Jak povstal spor?
(sehr aufgeregt an Lohenghns Brust stürzend) Mein Herr! O mein Gebieter!
Lohengrin
Was ist? Der König
Wer wagt es hier, den Kirchengang zu stören? Des Königs Gefolge
Welcher Streit, den wir vernahmen?
Lohengrin
(v rozechvění klesne Lohengrínovi na prsa) Ó, můj nejdražší pane!
Co jest? Král
Kdo odvážil se rušiti ten průvod? Královi průvodci
Proč ten spor, jejž zaslechli jsme?
(Ortrud erblickend)
Was seh' ich! Das unsel'ge Weib bei dir?
Elsa
Mein Retter! Schütze mich vor dieser Frau! Schilt mich, wenn ich dir ungehorsam war! In Jammer sah ich sie vor dieser Pforte, aus ihrer Not nahm ich sie bei mir auf. Nun sieh, wie furchtbar sie mir lohnt die Güte: Sie schilt mich, daß ich dir zu sehr vertrau'!
Lohengrin
(zahlédne Ortrudu)
Co vidím? S touto bídnicí ty zde?
Má spáso, zbaviž mne té ženy zlé! Laj mi, že jsem tě neposlechla včas! Ji bídnou spatřila jsem přede dveřmi, a v smilování vzala jsem ji v dům. Nuž, viz, jak odplácí mi lásku moji: mne tupí, že ti věřím příliš tak!
(den Blick fest und bannend auf Ortrud heftend, welche vor ihm sich nicht zu regen vermag)
(pevným, přísným zrakem měří Ortrudu)
Du fürchterliches Weib, steh ab von ihr! Hier wird dir nimmer Sieg!
(Er wendet sich freundlich zu Elsa.)
Sag, Elsa, mir,
vermocht ihr Gift sie in dein Herz zu gießen?
O, hrozná ženo zlá! Ji zanech již! Zde marná práce tvá!
(Vlídně se obrací k Else) Ó, Elso, rci,
zda jedem svým ti v srdci víru maří?
(Elsa birgt ihr Gesicht weinend an seiner Brust. Lohengrin richtet sie auf und deutet nach dem Münster.) (Elsa slzíc skryje tvárna jeho hrudi. Lohengrin ukazuje na chrám)
33
Komm, laß in Freude dort diese Tränen fließen!
Pojď! Ať jen slastí tam tvoje slzy září!
(Er wendet sich mit Elsa und dem König dem Zuge voran nach dem Münster, alle lassen sich an, wohlgeordnet zu folgen.)
(Staví se s Elsou a králem v čelo průvodu do chrámu, všichni je následují)
Friedrich
(tritt auf der Treppe des Münsters hervor; die Frauen und Edelknaben, als sie ihn erkennen, weichen entsetzt aus seiner Nähe)
(náhle vystoupí z předsíně chrámové; ženy a panošové ve zmatku couvají, všeobecný úžas)
O König! Trugbetörte Fürsten! Haltet ein! Der König
Was will der hier?
Die Männer
Was will der hier? Verfluchter! Weich von dannen!
O hört mich an!
Die Männer
Hinweg! Zurück!
Der König
Zurück!
Weiche von dannen! Die Männer
Du bist des Todes, Mann!
Friedrich
Friedrich
Hört mich, dem grimmes Unrecht ihr getan! Der König
Hinweg! Die Männer
Hinweg! Weich von dannen!
O, králi! Zaslepené panstvo! Zdržte krok! Král
Co ten tu chce? Muži
Co ten tu chce?
Tys v kletbě! vzdal se odtud!
Ó, slyšte mne!
Muži
Jdi v dál! Jdi pryč!
Král
Jdi zpět!
Vzdal se již odtud! Muži
Ty jsi teď mrtvý muž!
Slyšte, jak neprávu zde sluch je přán!
Král
Jdi pryč!
Muži
Jdi pryč! Buď nám vzdálen!
34
Friedrich
Gottes Gericht, es ward entehrt, betrogen! Durch eines Zaubrers List seid ihr belogen!
Der König
Greift den Verruchten!
Die Männer, Frauen und Knaben
Greift den Verruchten! Hört! Er lästert Gott!
(Sie dringen von allen Seiten auf ihn ein)
Ten boží soud byl zhanoben a zlehčen! Lstí čarodějnou byl tak drze znectěn!
Král
Chopte se lháře! Sbor
Chopte se lháře! Slyš! Bohu on lál!
( ze všech stran na něj dorážejí)
Friedrich
(mit der fürchterlichsten Anstrengung, um gehört zu werden, seinen Blick nur auf Lohengrin geheftet und der Andringenden nicht achtend)
(nedbá nikoho; pouze na Lohengrina upírá svůj zrak)
Den dort im Glanz ich vor mir sehe, Jenž před světem dnes kráčí v slávě,
den klage ich des Zaubers an! buď před soud jako zrádce hnán!
(Die Andringenden schrecken vor Friedrichs Stimme zurück und hören endlich aufmerksam zu.) (Dorážející se zarazí před Fridrichovým hlasem a pozorně naslouchají)
Wie Staub vor Gottes Hauch verwehe die Macht, die er durch List gewann! Wie schlecht ihr des Gerichtes wahrtet, das doch die Ehre mir benahm, da eine Frag' ihr ihm erspartet, als er zum Gotteskampfe kam! Die Frage nun sollt ihr nicht wehren, daß sie ihm jetzt von mir gestellt:
(In gebieterischer Stellung.)
Nach Namen, Stand und Ehren frag' ich ihn laut vor aller Welt!
(Bewegung großer Betroffenheit unter allen)
Wer ist er, der ans Land geschwommen, gezogen von einem wilden Schwan? Wem solche Zaubertiere frommen, dess' Reinheit achte ich für Wahn! Nun soll der Klag' er Rede Stenn'; vermag er's, so geschah mir recht -wo nicht, so sollet ihr ersehn, um seine Reine steh' es schlecht!
(Alle blicken bestürzt und erwartungsvoll auf Lohengrin.)
Co prach před větrem mizí hravě moc ta, jíž v pospas já byl dán! Jak zle jste byli práva bdělí, tam, kde se o čest hrálo mou, když tázat jste se zapomněli, v čas soudu na věc záhadnou! Teď nesmí být mi zabráněno, bych se ho právě tázal sám:
(ve velitelském postoji)
Jak rod mu, vlast a jméno, nechť zjeví v této chvíli nám!
(Velké rozpaky mezi všemi)
Kdož je ten, jejžto z vlasti tajné, sem labuť táhla v tento čas? Kdo vládne také zvěři bájné, ten již se s poctivostí taj! Ať na žalobu odpovídá: když možno, trest ať za to mám -když ne, tu každý z vás to zvídá, že jeho ctnost je pouhý klam!
(Všichni hledí ohromeně a plni očekávání na
35
Die Männer, der König, die Frauen und Knaben
Král se sborem
Welch harte Klagen!
Was wird er ihm entgegnen?
Nicht dir, der so vergaß der Ehren, hab' not ich Rede hier zu stehn! Des Bösen Zweifel darf ich wehren, vor ihm wird Reine nie vergehn!
Darf ich ihm nicht als würdig gelten, dich ruf ich, König, hoch geehrt! Wird er auch dich unadlig schelten, daß er die Frage dir verwehrt?
Ja, selbst dem König darf ich wehren
und aller Fürsten höchstem Rat!
Nicht darf sie Zweifels Last beschweren,
sie sahen meine gute Tat!
Nur eine ist's, der muß ich Antwort geben:
Elsa-
Lohengrin
Friedrich
Lohengrin
Jak tvrdá výtka! Co odpoví mu as?
Ne, tobě, jenž jsi cti dbal málo, zde nejsem vázán účty klást! Byť zlo se škodolibě smálo, před ním se ctnosti nelze třást!
Když já mu nejsem vzácným dosti, tě volám králi, můj slyš hlas! Což malým tys té jeho ctnosti, by otázku ti zbránil zas?
Ba, nutno králi též ji zbránit,
i radě knížat, stařešin!
Je bude pochybnosti chránit,
že zřeli ten můj dobrý čin!
Jen jedna jest, té musím zprávu dáti:
Elsa-
(Er hält betroffen an, als er, sich zu Elsa wendend, diese mit heftig wogender Brust in wildem innerem Kampfe vor sich hinstarren sieht.)
(Náhle se zarazí, když se obrátiv na Elsu spatří, jak je rozechvěna vnitřním bojem)
Elsa! Wie seh' ich sie erbeben! Elso! Ký démon zlý tě chvátí!
Der König, die Männer, Frauen und Knaben Král se sborem
Welch ein Geheimnis muß der Held bewahren? Jak tajemné jsou reka toho znaky!
Ortrud und Friedrich
In wildem Brüten darf ich sie gewahren, der Zweifel keimt in ihres Herzens Grund!
Hle, v zmatku děsném klopí své již zraky, ba v nedůvěry sítě přišla blíž;
Lohengrin
In wildem Brüten muß ich sie gewahren! Hle, v zmatku děsném klopí své již zraky!
Der König, die Männer, Frauen und Knaben Král se sborem
Bringt es ihm Not, so wahr' es treu sein Mund! Kéž překoná té pouti bájné tíž!
Friedrich und Ortrud
Der Zweifel keimt in ihres Herzens Grund. Již v nedůvěry sítě přišla blíž.
Lohengrin
Hat sie betört des Hasses Lügenmund? Což zášť by zlá k ní našla cestu blíž?
36
Elsa
(der Umgebung entrückt vor sich hinblickend)
(v zamyšlení)
Was er verbirgt, wohl brächt' es ihm Gefahren, vor aller Welt sprach' es hier aus sein Mund; die er errettet, weh mir Undankbaren, verriet' ich ihn, daß hier es werde kund.
Jsou tajemné ty reka mého znaky, a běda mi, jak nahlédnu vně blíž; ten bájný zjev mne svádí ve rozpaky, ó, Bože můj, těch útrap zmírni tíž.
Die Frauen und Knaben
Panoši a dívky
Bringt sein Geheimnis ihr Not, so wahr' es treu sein Mund!
Tíž tajemství jí nese, snad zachovat je zná!
Der König
Král
Bringt ihm sein Geheimnis Not, so wahr' es treu sein Mund!
Lohengrin
Tíž tajemství mu nese, ať není prozrazen!
O Himmel, schirm ihr Herz vor den Gefahren! Nie werde Zweifel dieser Reinen kund! usw.
O, nebe, zažeň z čela její mraky a nedůvěry z duše zaplaš tíž!
Der König und die Männer
Král se sborem
Wir schirmen ihn, den Edlen, vor Gefahren; durch seine Tat ward uns sein Adel kund! usw.
Jej chránit chcem, by děsné zahnal mraky; by zvítězil, chcem k němu stati blíž!
Elsa
Wüßt' ich sein Los, ich wollt' es treu bewahren! Im Zweifel doch erbebt des Herzens Grund! usw.
Kéž osud znám, pak vše bych věrně nesla, však pochybnost přec zmítá srdcem mým!
Ortrud und Friedrich
Er ist besiegt, besiegt ist dieser Held, der mir zur Not in dieses Land gefahren, er ist besiegt, wird ihm die Frage kund! usw.
Je přemožen, přemožen je ten rek, který mi potupu přines v tuto zem, Je přemožen, musí odpověď dát!
Die Frauen und Knaben
Panoši a dívky
Bringt ihr sein Geheimnis Not,
so bewahr' es treu sein Mund! usw.
Jí tajemství tíž nese, kéž zná je zachovat!
Der König
Král
Mein Held, entgegne kühn dem Ungetreuen! Du bist zu hehr, um, was er klagt, zu scheuen!
O, reku vítězný, těch žalob nedbej!
Jeť vznešená nad všecku zášť tvá sláva!
Die sächsischen und brabantischen Edlen
Saské a brabantské panstvo
(sich an Lohengrin drängend)
(derouc se k Lohengrinovi)
Wir stehn zu dir, es soll uns nie gereuen, daß wir der Helden Preis in dir erkannt!
My s tebou jsme, vždyť všichni dobře známe, že's činem svým co rek se objevil.
37
Reich uns die Hand! Wir glauben dir in Treuen, Dej ruku nám, v tě pevnou víru máme,
daß hehr dein Nam', wenn er auch nicht genannt! usw.      i v jméno tvé, byť jsi ho nezjevil!
Lohengrin
Euch Helden soll der Glaube nicht gereuen, A vás za víru nezastihne lítost,
werd' euch mein Nam' und Art auch nie genannt! usw.       i když vám jména nikdy nezjevím!
(Während Lohengrin, von den Männern, in deren dargereichte Hand er jedem einschlägt, umringt, etwas tiefer im Hintergrund verweilt, drängt sich Friedrich an Elsa, welche bisher vor Unruhe, Verwirrung und Scham noch nicht vermocht hat, auf Lohengrin zu blicken, und so, mit sich kämpfend, noch einsam im Vordergrunde steht.)
(Zatímco je Lohengrin uchopen muži za ruce a odváděn do pozadí, prodere se Telramund k Else, která ještě nezbavena neklidu, zmatku a ostychu hledí na Lohengrina, a tak, sama se sebou bojujíc, zůstává sama v popředí)
Friedrich
(sich zu Elsa neigend)
Vertraue mir! Laß dir ein Mittel heißen, das dir Gewißheit schafft!
Elsa
(erschrocken; doch leise) Hinweg von mir!
Friedrich
Laß mich das kleinste Glied ihm nur entreißen, des Fingers Spitze, und ich schwöre dir, was er dir hehlt, sollst frei du vor dir sehn, dir treu, soll nie er dir von hinnen gehn!
Elsa
Ha! Nimmermehr!
Friedrich
Ich bin dir nah zur Nacht -
rufst du, ohn' Schaden ist es schnell vollbracht.
Lohengrin
(schnell in den Vordergrund tretend) (prudce vstoupí do popředí)
Elsa, mit wem verkehrst du da? Elso, s kým to že zřím tě tu?
(Elsa wendet sich mit einem zweifelvoll schmerzlichen Blick von Friedrich ab und sinkt tief erschüttert zu Lohengrins Füßen. Lohengrin wendet sich an Ortrud und Friedrich.)
(Elsa se odvrací s bolestným pohledem od Fridricha a klesá zdrcena k Lohengrinovým nohám. Ten se obrací na Telramunda a Ortrudu.)
(naklání se k Else)
Mně důvěřuj! Dnes povím rád ti více, jak poznáš rázem vše!
(vyděšena, přesto tiše) Ode mne pryč!
Dej, bych mu mečem zranil jen část líce, ba část jen prstu a já přísahám, co tají ti, hned všecko rázem zvíš, jej věrným sobě navždy udžíš!
Ha! Nikdy ne!
Tu noc chci bdíti sám -
chtěj jen, a já vše rychle vykonám.
38
Zurück von ihr, Verfluchte! Daß nie mein Auge je euch wieder bei ihr seh'!
(Friedrich macht eine Gebärde der schmerzlichsten Wut.)
Elsa, erhebe dich! In deiner Hand, in deiner Treu' liegt alles Glückes Pfand! Läßt nicht des Zweifels Macht dich ruhn? Willst du die Frage an mich tun?
Elsa
Zpátky od ní, zlé plémě! Ať v žádný více čas zde nezastihnu vás!
(Fridrich činí hněvivý posuněk)
Elso, již vstaň a věz, že v lásce jen a víře tvé je všecko štěstí mé. Zda v sítě již tě stáhla lež? Rci, zda mé jméno zvědět chceš?
(in heftigster innerer Aufregung und in schamvoller Verwirrung) (v patrném rozechvění a zmatku)
Mein Retter, der mir Heil gebracht! Mein Held, in dem ich muß vergehn! Hoch über alles Zweifels Macht soll meine Liebe stehn.
Ty spásou byl's mi jedinou, ty's lásky spjal mne okovy! Věř, nad vší pochybností zlou má láska zvítězí!
(Sie sinkt an seine Brust. Die Orgel ertönt aus dem Münster.)   (Klesne mu na prsa. Z chrámu zazní varhany)
Lohengrin
Heil dir, Elsa!
Nun laß vor Gott uns gehn! Die Männer
Seht, er ist von Gott gesandt! Die Frauen und Knaben
Heil! Heil! Heil!
Má jsi, Elso!
Nuž, Bůh ať spojí nás!
Muži
Hle, k nám jej vyzval boží hlas! Panoši a dívky
Zdar! Zdar! Zdar!
(Lohengrin führt Elsa feierlich an den Edlen vorüber zum König. Wo sie vorbeikommen, machen die Männer ehrerbietig Platz.)
(Lohengrin vede Elsu slavnostně ke králi. Když procházejí, činí jim muži uctivě místo)
Die Männer
Heil! Heil euch!
Heil Elsa von Brabant!
Muži
Zdar! Zdar vám! Zdar Else ze Brabant!
(Von dem König geleitet, schreiten Lohengrin und Elsa langsam dem Münster zu.) (Vedeni králem, vstupují Elsa a Lohengrin pomalu do chrámu)
Gesegnet sollst du schreiten! usw.
Die Männer, Frauen und Knaben
Heil dir, Tugendreiche! Heil Elsa von Brabant! Heil dir!
Požehnán buď vždy tvůj krok! Sbor
Zdar ti, ctnostná děvo! Zdar Elso ze Brabant! Měj zdar!
(Als der König mit dem Brautpaar die höchste Stufe erreicht, wendet sich Elsa in großer Ergriffenheit zu Lohengrin, dieser empfängt sie in seinen Armen. Aus dieser Umarmung blickt sie mit scheuer Besorgnis rechts von der
39
Treppe hinab und gewahrt Ortrud, welche den Arm gegen sie erhebt, als halte sie sich des Sieges gewiß; Elsa wendet erschreckt ihr Gesicht ab. Vom König geführt, schreiten Lohengrin und Elsa dem Eingange des Münsters zu.)
(Když král se svatebním párem dosáhne nejvyšších schodů, obrací se Elsa ve velkém pohnutí k Lohengrinovi, který ji přijímá do své náruče. Vpravo od schodiště sleduje vše Ortruda, která zvedá paže s výrazem, jakoby si byla jista vítězstvím; Elsa odvrací poděšeně obličej. Vedeni králem vstupují Elsa a Lohengrin vchodem do chrámu.)
Dritter Akt
Erste Szene
Třetí dějství
První scéna
Das Brautgemach, in der Mitte des Hintergrundes das reichgeschmückte Brautbett; an einem offenen Erkerfenster ein niedriges Ruhebett. Musik hinter der Szene; der Gesang ist erst entfernt, dann näherkommend.
Svatební pokoj, uprostřed pozadí bohatě vyzdobené svatební lože; v otevřeném arkýřovém okně nízká pohovka. Hudba za scénou; zpěv je vzdálen, poté se přibližuje.
Brautlied der Männer und Frauen
Treulich geführt ziehet dahin,
wo euch der Segen der Liebe bewahr'!
Siegreicher Mut, Minnegewinn
eint euch in Treue zum seligsten Paar.
Streiter der Jugend, schreite voran!
Zierde der Jugend, schreite voran!
Rauschen des Festes seid nun entronnen,
Wonne des Herzens sei euch gewonnen!
Svatební píseň sboru
Sem v průvodu, kráčejte již,
kde stánek lásky jen k slastem zve vás!
Zde v síni té, kde ráje říš,
vám věrnost dá věnem přehojně krás.
Spáso ty ctnosti, sem kráčej k nám!
Hvězdo ty krásy, sem v lásky chrám!
Zářného kvasu straňte se víru,
srdce již touží po blahém míru!
(Rechts und links im Hintergrunde werden Türen geöffnet; rechts treten Frauen auf, welche Elsa, links die Männer mit dem Könige, welche Lohengrin geleiten. Edelknaben mit Lichtern voraus.)
(Vpravo i vlevo v pozadí se otevírají dveře; vpravo vstupují ženy vedoucí Elsu, vlevo muži s králem přivádějí Lohengrina. Vpředu panoši se světly)
Duftender Raum, zur Liebe geschmückt,
nehm' euch nun auf, dem Glänze entrückt.
Treulich geführt ziehet nun ein,
wo euch der Segen der Liebe bewahr'!
Siegreicher Mut, Minne so rein
eint euch in Treue zum seligsten Paar.
Vonný ty stánku, jich štěstí chraň,
jim zdrojem spásy v lásce se staň.
Sem v průvodu, kráčejte již,
kde stánek lásky jen k slastem zve vás!
Zde v síni té, kde ráje říš,
vám věrnost dá věnem přehojně krás.
(Als die beiden Züge in der Mitte der Bühne sich begegneten, ist Elsa von den Frauen Lohengrin zugeführt worden; sie umfassen sich und bleiben in der Mitte stehen. Edelknaben entkleiden Lohengrin des reichen Obergewandes, gürten ihm das Schwert ab und legen dieses am Ruhebette nieder; Frauen entkleiden Elsa ebenfalls ihres kostbaren Obergewandes. Acht Frauen umschreiten währenddessen langsam Lohengrin und Elsa.)
(Když se oba průvody uprostřed scény setkají, je Elsa dívkami předána Lohengrinovi; oda se objímají a zůstávají uprostřed scény stát. Panoši sundávají Lohengrinovi bohatý svrchní oděv, odepínají mu meč a pokládají jej na pohovku; dívky svlékají Else drahocenné svrchní šaty. Osm z nich obstupuje pomalu Elsu a Lohengrina)
Acht Frauen
Wie Gott euch selig weihte, zu Freuden weihn euch wir.
(Sie halten einen zweiten Umgang.)
Osm žen
Dnes vám Bůh žehnal k spáse, my k my k slastem zveme vás.
(tvoří druhý průvod)
40
In Liebesglücks Geleite denkt lang der Stunde hier!
Kéž v blažené vám kráse slast vzkvétá v každý čas!
(Der König umarmt und segnet Lohengrin und Elsa. Die Edelknaben mahnen zum Aufbruch. Die Züge ordnen sich wieder, und während des Folgenden schreiten sie an den Neuvermählten vorüber, so daß die Männer rechts, die Frauen links das Gemach verlassen.)
(Král objímá Elsu a Lohengrína a žehná jim. Průvody se opět řadí a během následujícího obcházejí novomanžele, takže muži vpravo a ženy vlevo opouštějí komnatu)
Brautlied
Svatební píseň sboru
Treulich bewacht bleibet zurück, wo euch der Segen der Liebe bewahr'! Siegreicher Mut, Minne und Glück eint euch in Treue zum seligsten Paar. Streiter der Tugend, bleibe daheim! Zierde der Jugend, bleibe daheim! Rauschen des Festes seid nun entronnen, Wonne des Herzens sei euch gewonnen! Duftender Raum, zur Liebe geschmückt, nahm euch nun auf, dem Glänze entrückt.
Tam blaženi zůstaňte již,
kde stánek lásky jen k slastem zve vás,
tam v síni té, kde ráje říš,
vám věrnost dá věnem přehojně krás.
Spáso ty ctnosti, náš pozdrav měj!
Hvězdo ty krásy, v náruč mu spěj!
Zářného kvasu straňte se víru,
srdce již touží po blahém míru!
Vonný ty stánku, jich štěstí chraň,
jim zdrojem spásy v lásce se staň.
(Die beiden Züge haben die Bühne gänzlich verlassen; die Türen werden von den letzten Knaben geschlossen. In immer weiterer Ferne verhallt der Gesang.)
(Oba průvody zcela opustily scénu; dveře jjsou posledními hochy uzavřeny. V stále větší dáli doznívá zpěv)
Treulich bewacht bleibet zurück, Tam blaženi zůstaňte již,
wo euch der Segen der Liebe bewahr'! kde stánek lásky jen k slastem zve vás!
Siegreicher Mut, Minne und Glück Tam v síni té, kde ráje říš,
eint euch in Treue zum seligsten Paar. vám věrnost dá věnem přehojně krás.
(Elsa ist, als die Züge das Gemach verlassen haben; wie überselig Lohengrin an die Brust gesunken. Lohengrin setzt sich, während der Gesang verhallt, auf dem Ruhebett am Erkerfenster nieder, indem er Elsa sanft nach sich zieht.)
(Elsa, když průvod opustil komnatu, klesla přešťastně Lohengrínovi na prsa. Ten si sedá na pohovku a jemně k sobě Elsu přitahuje)
Zweite Szene
Druhá scéna
Lohengrin
Das süße Lied verhallt; wir sind allein, zum erstenmal allein, seit wir uns sahn. Nun sollen wir der Welt entronnen sein, kein Lauscher darf des Herzens Grüßen nahn. Elsa, mein Weib! Du süße, reine Braut! Ob glücklich du, das sei mir jetzt vertraut!
Nám píseň dozněla; jsme sami již, toť první od setkání okamžik. Ó, duše má, tam zaleť k rájům blíž, Bůh chrání sám teď srdcí našich styk. Elso, ty má mi nejsvětější z děv! Zda šťastnou jsi, to věrně mi teď zjev!
Elsa
Wie war' ich kalt, mich glücklich nur zu nennen, besitz' ich aller Himmel Seligkeit! Fühl' ich zu dir so süß mein Herz entbrennen, atme ich Wonnen, die nur Gott verleiht.
Toť hřích by byl, bych šťastnou jen se zvala, mne chvátí rozkoš ráje líbezná! Mou duši s tvou mi sladká touha spjala, blahem že zmírám, jež Bůh sám jen zná.
41
Lohengrin
Vermagst du, Holde, glücklich dich zu nennen, gibst du auch mir des Himmels Seligkeit! Fühl' ich zu dir so süß mein Herz entbrennen, atme ich Wonne, die nur Gott verleiht; Wie hehr erkenn' ich unsrer Liebe Wesen! Die nie sich sahn, wir hatten uns geahnt; war ich zu deinem Streiter auserlesen, hat Liebe mir zu dir den Weg gebahnt: Dein Auge sagte mir dich rein von Schuld -mich zwang dein Blick, zu dienen deiner Huld.
Elsa
Doch ich zuvor schon hatte dich gesehen, in sel'gem Traume warst du mir genaht; als ich nun wachend dich sah vor mir stehen, erkannt' ich, daß du kamst auf Gottes Rat. Da wollte ich vor deinem Blick zerfließen, gleich einem Bach umwinden deinen Schritt, als eine Blume, duftend auf der Wiesen, wollt' ich entzückt mich beugen deinem Tritt. Ist dies nur Liebe? Wie soll ich es nennen, dies Wort, so unaussprechlich wonnevoll, wie ach! dein Name - den ich nie darf kennen, bei dem ich nie mein Höchstes nennen soll!
Loheng
Elsa!
Elsa
Wie süß mein Name deinem Mund entgleitet! Gönnst du des deinen holden Klang mir nicht? Nur, wenn zur Liebesstille wir geleitet, sollst du gestatten, daß mein Mund ihn spricht.
Loheng
Mein süßes Weib!
Elsa
Einsam, wenn niemand wacht;
nie sei der Welt er zu Gehör gebracht!
Že tak se, drahá, šťastnou můžeš zváti,
mne jímá rozkoš ráje líbezná!
Mou duši s tvou mi sladká touha spjala,
blahem že zmírám, jež Bůh sám jen zná!
To lásky bytost ráje v zaplesání -
nás vzdálené moc tuchy svedla sem;
když byl jsem vyslán chránit tě svou zbraní,
tu lásky hvězda svitla mi v tu zem.
Já zřel jsem tvého oka vlídný svit -
již věřil jsem v tvé duše rajský klid.
Však již dříve jsem šťastna tebe zřela, ty v blahém snu jsi ke mně klonil zrak; kdy k nám jsi připlul, má se duše chvěla, vždyť poznala jsem, v tom je boží znak. Tu celá bytost se mi zdála táti, tvou šlépěj líbati, jak vlnek tok, jak prostý kvítek vonné na souvrati, svou šíj jsem sklánět chtěla pod tvůj krok. Zda to je láska? Jak bych měla zváti, to slůvko nevýslovně tajemné, jak, ach, tvé jméno, které nesmím znáti, ni při něm říci, co tak dojemné!
Elso!
Jak sladce jméno mé ti ze rtů plyne! Proč neznám tvého zvuk mi nejdražší? Jen tu, kdy blahá doba lásky kyne, bych vyřkla, co mi hudbou nejsladší.
Ó, choti má!
To vše jen v zátiší,
kde zlý ten svět ni slůvka neslyší!
Lohengrin
(sie freundlich umfassend und durch das offene Fenster auf den Blumengarten deutend)
(přivine Elsu k sobě a otevřeným oknem ukazuje do zahrady)
Atmest du nicht mit mir die süßen Düfte? Což nessaješ tu sladkou vánků vůni?
O wie so hold berauschen sie den Sinn! Ó, jak v nich zmírá duch můj opojen!
42
Geheimnisvoll sie nahen durch die Lüfte, fraglos geb' ihrem Zauber ich mich hin. So ist der Zauber, der mich dir verbunden, da als ich zuerst, du Süße, dich ersah; nicht deine Art ich brauchte zu erkunden, dich sah mein Aug' - mein Herz begriff dich da. Wie mir die Düfte hold den Sinn berücken, nahn sie mir gleich aus rätselvoller Nacht: So deine Reine mußte mich entzücken, traf ich dich auch in schwerer Schuld Verdacht.
Elsa
Svým křídlem v mého srdce vanou tůni, tam vznášejí mi lásky vábný sen. Tak zkvetlo kouzlo, jež mne k tobě spjalo, když tenkrát jsem prvně, sladká tebe zřel; rod tvůj však znát mé srdce netoužilo, tě zřel můj zrak - a v srdci jsem tě měl. Vánků těch vůni duše moje ssála, noc tajemná jež ke mně slala tak. Tvá mne krása hned kouzlem blahý jala, ač tebe svíral těžký hříchu znak.
(birgt ihre Beschämung, indem sie sich demütig an ihn schmiegt)
(zahanbena skrývá hlavu na jeho prsou)
Ach, könnt' ich deiner wert erscheinen, müßt' ich vor dir nicht bloß vergehn; könnt' ein Verdienst mich dir vereinen, dürft' ich in Pein für dich mich sehn! Wie du mich trafst vor schwerer Klage, o wüßte ich auch dich in Not; daß mutvoll ich ein Mühen trage, kennt' ich ein Sorgen, das dir droht! War1 das Geheimnis so geartet, das aller Welt verschweigt dein Mund? Vielleicht, daß Unheil dich erwartet, würd' aller Welt es offen kund? War1 es so und dürft' ich's wissen, dürft' ich in meiner Macht es sehn, durch keines Drohn sei mir's entrissen, für dich wollt' ich zu Tode gehn!
Ach, tebe hodnou kéž bych byla, a nezmírala kouzlem tvým; kéž lásku tvou bych zasloužila, kéž jenom trpět za tě smím! Jak tys mne zhlédl v těžké době, ó, kéž tě také v bídě zřím; bych mohla vzdorovat vší zlobě, i změnit žal tvůj v pouhý dým! Mne jenom tajemství to leká, jež před světem tvůj tají ret; snad, ach, že osud zlý tě čeká, je kdyby zvěděl celý svět? Ó, nebe, kéž bych je znala, to tajemství zde nikdy víc by žádná moc mi nevyrvala, pro tě bych šla i smrti vstříc!
Lohengrin
Geliebte!
Mé dítě!
Elsa
O mach mich stolz durch dein Vertrauen, daß ich in Unwert nicht vergeh'! Laß dein Geheimnis mich erschauen, daß, wer du bist, ich offen seh'!
Svou důvěrou mne povznes k výši, bych nehynula v temnostech! Mně odhal již tajemství říši, to jméno své mi zvědět nech!
Lohengrin
Ach, schweige, Elsa!
Ach, ustaň, Elso!
Elsa
Meiner Treue
enthülle deines Adels Wert! Woher du kamst, sag ohne Reue -durch mich sei Schweigens Kraft bewährt!
Mé slyš přání: již odhal rodu svého květ! Zkad přišel jsi, rci bez váhání z mých rtů to nedoví se svět!
Lohengrin
(streng und ernst einige Schritte zurücktretend)
43
(vážně několik kroků od ní odstoupí)
Höchstes Vertraun hast du mir schon zu danken, da deinem Schwur ich Glauben gern gewährt; wirst nimmer du vor dem Gebote wanken, hoch über alle Fraun dünkst du mich wert!
(Er wendet sich schnell wieder liebevoll zu Elsa.)
An meine Brust, du Süße, Reine!
Sei meines Herzens Glühen nah,
daß mich dein Auge sanft bescheine,
in dem ich all mein Glück ersah!
O gönne mir, daß mit Entzücken
ich deinen Atem sauge ein:
Laß fest, ach! fest an mich dich drücken,
daß ich in dir mög' glücklich sein!
Dein Lieben muß mir hoch entgelten
für das, was ich um dich verließ;
kein Los in Gottes weiten Welten
wohl edler als das meine hieß.
Bot' mir der König seine Krone,
ich dürfte sie mit Recht verschmähn.
Das einz'ge, was mein Opfer lohne,
muß ich in deiner Lieb' ersehn!
Drum wolle stets den Zweifel meiden,
dein Lieben sei mein stolz Gewähr!
Denn nicht komm' ich aus Nacht und Leiden,
aus Glanz und Wonne komm' ich her!
Elsa
Důvěru mou že's měla, dík máš vzdáti, že tvým přísahám jsem věřil hned; když nikdy víc se nebudeš mne ptáti, ctím nad všecky tě z žen, jež zná ten svět!
(Opět se k Else něžně obrací)
V mou náruč skloň již hlavu krásnou,
ať v srdce mé zas vejde klid,
vznes okam svého záři jasnou,
z nějž mi vždy plá jen štěstí svit!
Ó, přej, bych v rozechvění vroucím
směl ssáti andělský tvůj dech:
směl tě, ach, tisknout k retům žhoucím,
být šťasten s tebou v blahých snech!
Buď odměnou mi láska tvoje,
že vše jsem pro tě opustil;
můj los nad všecky blaha zdroje
vtom světě povzneseným byl.
Král kdyby korunu mi dával,
ji nepřijal bych právem vším.
Vše blaho, jež jsem ondy znával,
teď ve tvé věrné lásce zřím!
Nuž, měj jen důvěru vždy ke mně,
tvá láska budiž štítem mým!
Neb nepřicházím z temna země,
já z krásy zářné přicházím!
Hilf Gott, was muß ich hören! Welch Zeugnis gab dein Mund! Du wolltest mich betören, nun wird mir Jammer kund! Das Los, dem du entronnen, es war dein höchstes Glück; du kamst zu mir aus Wonnen und sehnest dich zurück! Wie soll ich Ärmste glauben, dirg'nüge meine Treu'? Ein Tag wird dich mir rauben durch deiner Liebe Reu'!
Halt ein, dich so zu quälen!
Lohengrin
Elsa
Probůh, co slyšet musím! Tvé slovo jaká tíž! Že trudných žalů zkusím, teď jest mi zjevno již! Ten kraj, z něhož jsi přišel, toť byl tvé slávy svět; tys ke mně z blaha přišel, a toužíš po něm zpět! Jak mám tu víru míti, že vezmeš za vděk mnou? Snad chceš mi odejiti, až vděky pominou!
Nač trápení to trudné!
Was quälest du mich doch! Soll ich die Tage zählen, die du mir bleibest noch? In Sorg' um dein Verweilen verblüht die Wange mir -dann wirst du mir enteilen, im Elend bleib' ich hier!
Nie soll dein Reiz entschwinden, bleibst du von Zweifel rein!
Lohengrin
Proč ty mne trápíš tak! Mám čítat dny ty bludné, jež zůstaneš tu pak? Že pobyt tvůj tu krátký, mně strachem vadne líc pak odejdeš mi zpátky, já žalu hledím vstříc!
Nezajdou vděky tvoje, když ve mne víru máš!
44
Elsa
Ach, dich an mich zu binden, wie sollt' ich mächtig sein? Voll Zauber ist dein Wesen, durch Wunder kamst du her; wie sollt' ich da genesen, wo fand' ich dein' Gewähr?
Ach, kéž mé smysly znají, ty že tu vytrváš! Tys kouzel plná bytost, bylť zázrak příchod ten .. Mne děsná chvátí lítost, zda svitne spásy den?
(Sie schreckt in heftigster Aufregung zusammen und hält an, wie um zu lauschen.) (Vnejvětším rozechvění se náhle zarazí a činí, jakoby naslouchala)
Hörtest du nichts? Vernähmest du kein Kommen?
Lohengrin
Elsa!
Elsa
Ach nein!
(Vor sich hinstarrend.)
Doch, dort - der Schwan - der Schwan!
Dort kommt er auf der Wasserflut geschwommen -
du rufest ihm - er zieht herbei den Kahn!
Lohengrin
Elsa! Halt ein! Beruh'ge deinen Wahn!
Nie neslyšeľs? Jak byly by to kroky?
Elso!
Ach ne!
(Strnule hledí před sebe)
Však hle - ten zjev - ten zjev-tam labuť loďku táhne těmi toky -ty zavoláš a labuť přijde vjev!
Elso! Ustaň a bouřnou utiš krev!
Elsa
Nichts kann mir Ruhe geben, dem Wahn mich nichts entreißt, als - gelt' es auch mein Leben -zu wissen, wer du seist!
Elsa, was willst du wagen?
Unselig holder Mann,
hör, was ich dich muß fragen!
Den Namen sag mir an!
Halt ein!
Woher der Fahrt!
Lohengrin
Elsa
Lohengrin
Elsa
Lohengrin
Mně nelze klidnou býti, mne chvátí mrákoty: já - byť to stálo žití -chci zvědět, kdo jsi ty!
Elso, ký běs tě chvátí?
O, muži bájny, slyš, nač musím se té ptáti! Své jméno zjev mi již!
Zadrž!!
Z jakých's plul vod?
Weh dir!
Chvěj se!
45
Elsa
Wie deine Art? Jaký tvůj rod?
Lohengrin
Weh uns, was tatest du! Běda, co spachala's!
Elsa
(die vor Lohengrin steht, welcher den Hintergrund im Rücken hat, gewahrt Friedrich und seine vier Genossen, welche mit gezückten Schwertern durch eine hintere Tür hereinbrechen)
(která stojí před Lohengrinem, jenž je obrácen zády k pozadí, varuje ho před Telramundem a jeho čtyřmi šlechtici, vtrhnuvšími do komnaty s obnaženými meči)
Rette dich! Dein Schwert, dein Schwert! Zachraň se! Tvůj meč! Tvůj meč!
(Sie reicht das am Ruhebett angelegte Schwert hastig Lohengrin, so daß dieser schnell es aus der Scheide, welche sie hält, ziehen kann. Lohengrin streckt Friedrich, welcher nach ihm ausholt, mit einem Streiche tot zu Boden; den entsetzten Edlen entfallen die Schwerter, sie stürzen zu Lohengrins Füßen auf die Knie. Elsa, die sich an Lohengrins Brust geworfen hatte, sinkt ohnmächtig langsam an ihm zu Boden.)
(Spěšně podává Lohengrinovi meč z pohovky, takže ho může rychle tasit z pochvy. Lohengrin sráží Telramunda, který se na něho hnal jednou ranou k zemi; ostatním šlechticům vypadnou úžasem meče z rukou a vrhají se před Lohengrinem na kolena. Elsa, která se vrhla na Lohengrinovu hruď, pomalu bezmocně klesá na zem)
Lohengrin (steht allein aufrecht) (stojí vzpřímen)
Weh, nun ist all unser Glück dahin! Žel, nyní náš všechen ráj ten tam!
(Er neigt sich zu Elsa hinab, erhebt sie sanft und lehnt sie auf das Ruhebett.) (Naklání se k Else, jemně ji zvedá a opírá ji o pohovku)
Elsa (die Augen aufschlagend) (pozvedajíc oči)
Allewiger, erbarm dich mein! Ó, Bože, ta mně spásu dej!
(Der Tag ist in allmählichem Anbruche begriffen; die tiefer herabgebrannten Kerzen drohen zu erlöschen. Auf Lohengrins Zeichen erheben sich die vier Edlen.)
(Den pozvolna začíná svítat; vyhořelé svíce dohasínají. Na Lohengrinovo znamení se zvedají čtyři šlechtici)
Lohengrin
Tragt den Erschlagnen vor des Königs Gericht! Odneste již mrtvého před králův soud!
46
(Die Edlen nehmen die Leiche Friedrichs auf und entfernen sich mit ihr durch eine Tür des Hintergrundes. Lohengrin läutet an einem Glockenzuge; vier Frauen treten von links ein.)
(Šlechtici se chápou Fridrichovy mrtvoly a vzdalují se s ní dveřmi do pozadí. Lohengrin zvoní na zvoneček a čtyři ženy zleva přicházejí)
(Er entfernt sich mit traurig feierlicher Haltung durch die Tür rechts. Die Frauen geleiten Elsa, die keiner Bewegung mächtig ist, nach links ab. Der Tag hat langsam begonnen zu grauen; die Kerzen sind verloschen. Ein großer Vorhang fällt im Vordergrund zusammen und schließt die Bühne gänzlich. Wie aus dem Burghofe herauf hört man Heerhörner einen Aufruf blasen.)
(Odchází ve slavnostním postoji dveřmi vpravo. Ženy odvádějí Elsu, která není mocna pohybu, doleva. Den zvolna počíná; svíce zhasly. Velká opona v popředí padá a zakrývá zcela scénu. Jakoby z hradního nádvoří je slyšet znít královské rohy.
Dritte Szene Třetí scéna
Die Aue am Ufer der Scheide, wie im 1. Akt. Glühende Morgenröte, allmählicher Anbruch des vollen Tages. (Ein Graf mit seinem Heergefolge zieht im Vordergrunde rechts auf, steigt vom Pferde und übergibt dies einem Knechte. Zwei Edelknaben tragen ihm Schild und Speer. Er pflanzt sein Banner auf, sein Heergefolge sammelt sich um dasselbe.)
(Während ein zweiter Graf auf die Weise wie der erste einzieht, hört man bereits die Trompeten eines dritten sich nähern.)
(Ein dritter Graf zieht mit seinem Heergefolge ebenso ein. Die neuen Scharen sammeln sich um ihre Banner; die Grafen und Edlen begrüßen sich, prüfen und loben ihre Waffen usw.)
(Ein vierter Graf zieht mit seinem Gefolge von rechts her ein und stellt sich bis in die Mitte des Hintergrundes auf.) (Als von links die Trompeten des Königs vernommen werden, eilt alles, um sich um die Banner zu ordnen. Der König mit seinem sächsischen Heerbann zieht von links ein.)
(Luh na břehu Šeldy, jako v prvém jednání. Jasné ranní červánky, pozvolné rozednění v jasný den. Jeden hrabě se svým průvodem přichází vpravo do popředí, sestupuje z koně a předává ho svému čeledínovi. Dva panoši mu nesou štít a kopí. Vztyčí korouhev, jeho družina se u něj shromažďuje. Zatímco vstupuje další hrabě, ozývají se z bízka trubky. Přicházejí další hrabata s družinami, shromažďují se u korouhve, zdraví se, zkouší a chválí své
Když se zleva zaslechnou královské trubky, všichni spěchají rovnat korouhve. Král se svým saským doprovodem vstupuje zleva)
Lohengrin (zu den Frauen) (k ženám)
schmückt Elsa, meine süße Frau! Dort will ich Antwort ihr bereiten, daß sie des Gatten Art erschau'.
Sie vorden König zu geleiten,
By se před krále mohla brati, mi Elsu strojte, ženu ctnou! Tam chci jí odpověď již dáti, by zřela čest a slávu mou.
zbraně atd.
Alle Männer
Všichni muži
(als der König unter der Eiche angelangt ist)
(když se král usadil po dubem)
Heil König Heinrich! König Heinrich Heil!
Žij, král Jindřich! Králi náš, buď zdráv!
47
König Heinrich
Král
Habt Dank, ihr Lieben von Brabant!
Wie fühl' ich stolz mein Herz entbrannt,
find' ich in jedem deutschen Land
so kräftig reichen Heerverband!
Nun soll des Reiches Feind sich nahn,
wir wollen tapfer ihn empfahn:
Aus seinem öden Ost daher
soll er sich nimmer wagen mehr!
Für deutsches Land das deutsche Schwert!
So sei des Reiches Kraft bewährt!
Alle Männer
Dík vám, věrní ze Brabant! Dnes pýchou srdce nám se dme, že zem to za těch války let má mužstva v boje krásný květ! Nechť proti nám vrah táhne v boj, jej přijme rázně tento voj: že neodváží víc se sem nám plenit krásnou naši zem! Již k vlasti spáse tasme meč a vrahu strojme ráznou seč!
Všichni
Für deutsches Land das deutsche Schwert! So sei des Reiches Kraft bewährt!
Der König
Wo weilt nun der, den Gott gesandt zum Ruhm, zur Größe von Brabant?
Již k vlasti spáse tasme meč a vrahu strojme ráznou seč!
Král
Kde dlí ten rek, jejž Pán dal sám ku slávě těmto končinám?
(Ein scheues Gedränge ist entstanden; die vier brabantischen Edlen bringen auf einer Bahre Friedrichs verhüllte Leiche getragen und setzen sie in der Mitte der Bühne nieder. Alles blickt sich unheimlich fragend an.)
(Vzniká bázlivý zmatek; čtyři brabantští páni přinášejí na márách zahalenou Fridrichovu mrtvolu a pokládají ji do středu scény na zem. Vše hledí tázavě na ně)
Die Männer
Muži
Was bringen die? Was tun sie kund? Die Mannen sind's des Telramund!
Der König
Wen führt ihr her? Was soll ich schaun? Mich faßt bei eurem Anblick Graun!
Die vier Edlen
So will's der Schützer von Brabant; wer dieser ist, macht er bekannt!
Co chtějí ti? A co nesou? Toť Telramunda mani jsou!
Král
Co mám to zřít? Sem pojďte blíž! Mne trudné tuchy svírá tíž!
Čtyři páni
Tak rek ten slavný velel nám; kdo tohle jest, vám zjeví sám!
(Elsa, mit großem Gefolge von Frauen, tritt auf und schreitet langsam, wankenden Schrittes in den Vordergrund.) (Elsa, s velkou družinou, vstupuje a kráčí pomalu, kolísavými kroky do popředí)
Die Männer
Muži
Seht, Elsa naht, die Tugendreiche! Wie ist ihr Antlitz trüb und bleiche!
Hle, Elsa již se v náš kruh blíží! Jak zármutek ii krutě tíží!
Der König
Král
(der Elsa entgegengegangen ist und sie nach einem hohen Sitze, ihm gegenüber, geleitet)
(který jí jde vstříc a vede ji na vysokou sedačku naproti němu)
Wie muß ich dich so traurig sehn! Will dir so nah die Trennung gehn?
48
Z tvých zmizel očí krásných jas! Snad želíš, rozluky že čas?
(Elsa versucht vor ihm aufzublicken, vermag es aber nicht. Großes Gedränge entsteht im Hintergrunde.) (Elsa se pokouší naň pohlédnout, ale nedokáže to. V pozadí vzniká velké vzrušení)
Einige Männer
Macht Platz dem Helden von Brabant!
Někteří muži
Již jde sem k nám rek ze Brabant!
(Lohengrin, ganz so gewaffnet wie im ersten Akt, tritt ohne Gefolge auf und schreitet feierlich und ernst in den Vordergrund.)
(Lohengrin, plně ozbrojen jako v prvním dějství, vstupuje bez doprovodu a kráčí slavnostně a vážně do popředí)
Alle Männer
Heil dem Helden von Brabant! Heil! Heil!
Der König
(hat seinen Platz unter der Eiche wieder eingenommen)
Heil deinem Kommen, teurer Held! Die du so treulich riefst ins Feld, die harren dein in Streites Lust, von dir geführt, des Siegs bewußt.
Die Männer
Wir harren dein in Streites Lust, von dir geführt, des Siegs bewußt.
Mein Herr und König, laß dir melden: Die ich berief, die kühnen Helden, zum Streit sie führen darf ich nicht!
Lohengrin
Všichni
Zdav buď, zdráv buď, reku ze Brabant! Zdar! Zdar!
Král
(zaujal opět své místo pod dubem)
Žes přišel, zdráv buď! Již se stroj! Jež zavolal jsi věrné v boj, již planou touhou s tebou jít, a vítězství i slávě žít.
Muži
Již pianem touhou s tebou jít, a vítězství a slávě žít.
Můj králi slavný, vše již marné: Ač svolal jsem ty reky švarné, je v boj ten vésti nesmím víc!
(Alle drücken höchste Betroffenheit aus.)
(všichni jeví značné rozpaky)
Der König und die Männer
Hilf Gott!
Welch hartes Wort er spricht! Die Frauen
Hilf Gott!
Lohengrin
Als Streitgenoß bin ich nicht hergekommen; als Kläger sei ich jetzt von euch vernommen!
Král a muži
Probůh!
Co nám chce dále říct?
Ženy
Probůh!
Já nepřišel jsem, v boj bych táhl s vámi; teď k soudu zvu vás, rozhodněte sami!
(Er enthüllt Friedrichs Leiche, von deren Anblick sich alle mit Abscheu abwenden.) (Odkrývá Fridrichovu mrtvolu, od níž se všichni s hnusem odvrací)
49
Zum ersten klage laut ich vor euch allen und frag' um Spruch nach Recht und Fug: Da dieser Mann zur Nacht mich überfallen, sagt, ob ich ihn mit Recht erschlug?
Der König und die Männer
(die Hand feierlich nach der Leiche ausstreckend)
Wie deine Hand ihn schlug auf Erden, soll dort ihm Gottes Strafe werden!
Loheng
Zum andern aber sollt ihr Klage hören, denn aller Welt nun klag' ich laut, daß zum Verrat an mir sich ließ betören das Weib, das Gott mir angetraut!
Die Männer
Elsa! Wie mochte das geschehn? Wie konntest du dich so vergehn?
Der König
Elsa! Wie konntest du dich so vergehn? Die Frauen
(mit klagenden Gebärden auf Elsa blickend) Wehe dir, Elsa!
Loheng
Ihr hörtet alle, wie sie mir versprochen, daß nie sie wollt' erfragen, wer ich bin? Nun hat sie ihren teuren Schwur gebrochen, treulosem Rat gab sie ihr Herz dahin!
(Alle drücken die heftigste Erschütterung aus.)
Zu lohnen ihres Zweifels wildem Fragen, sei nun die Antwort länger nicht gespart: Des Feindes Drängen dürft' ich sie versagen, nun muß ich künden, wie mein Nam' und Art.
(Mit immer steigender Verklärung seiner Mienen.)
Jetzt merket wohl, ob ich den Tag muß scheuen: Vor aller Welt, vor König und vor Reich enthülle mein Geheimnis ich in Treuen.
(Sich hoch aufrichtend.)
So hört, ob ich an Adel euch nicht gleich!
Die Männer
Welch Unerhörtes muß ich nun erfahren?
O könnt' er die erzwungne Kunde sich ersparen!
Nuž předně slyšte, práva suďte mocí a spor ten rozhodněte jen: že tento muž mne zrádně přepad v noci, zda právem padl zrádce ten?
Král a muži
(Ruku slavnostně vztyčenu směrem k mrtvému)
Jak zde ho stihla tvoje ruka, tak věčná tam ho stíhej muka!
A dále slyšte, co má stížnost věstí, neb hlásám v každý světa kout, že se tu k zrádným činům dala svésti choť má, již boží mi dal soud!
Sbor
Elso, ó neblahá ty z žen! Toť hořké bídy pro tě den!
Král
Elso! Jak mohla ses tak provinit? Dívky
(s žalobnými posuňky hledíc na Elsu) Běda ti, Elso!
Vy znáte všichni, jaký slib mi dala, že nikdy nechce ptát se, kdo jsem já. Nuž zrušila teď vše, co přísahala, neb radám zrádným přála sluchu všem!
(všichni projevují prudké zdrcení)
Já nucen jsem při jejích pochybnostech , odpověď svou již déle netajit: nepřátel nátlak směl jsem odepříti, však teď svůj původ musím odhalit.
(se stále stoupajícím rozjasněním své tváře)
Teď sudte, zda se musím světla báti, nechť celý svět, nechť říš i král zví sám to tajemství, jež musím v jevo dáti.
(Vysoko se napřimujíc)
Suď svět, zda nejsem rodem rovným vám!
Muži
Co tajemného slyšet musím znova? Ó, kéž by zdržel vynucená slova!
50
Der König
Was muß ich nun erfahren? Co dozvědět se musím?
O könnt' er die Kunde sich ersparen! Kéž si tu zprávu mohl ušetřit!
Lohengrin
(in feierlicher Verklärung vor sich herblickend)
In fernem Land, unnahbar euren Schritten,
liegt eine Burg, die Montsalvat genannt;
ein lichter Tempel stehet dort inmitten,
so kostbar, als auf Erden nichts bekannt;
drin ein Gefäß von wundertät'gem Segen
wird dort als höchstes Heiligtum bewacht:
Es ward, daß sein der Menschen reinste pflegen,
herab von einer Engelschar gebracht;
alljährlich naht vom Himmel eine Taube,
um neu zu stärken seine Wunderkraft:
Es heißt der Gral, und selig reinster Glaube
erteilt durch ihn sich seiner Ritterschaft.
Wer nun dem Gral zu dienen ist erkoren,
den rüstet er mit überird'scher Macht;
an dem ist jedes Bösen Trug verloren,
wenn ihn er sieht, weicht dem des Todes Nacht.
Selbst wer von ihm in ferne Land' entsendet,
zum Streiter für der Tugend Recht ernannt,
dem wird nicht seine heil'ge Kraft entwendet,
bleibt als sein Ritter dort er unerkannt.
So hehrer Art doch ist des Grales Segen,
enthüllt - muß er des Laien Auge fliehn;
des Ritters drum sollt Zweifel ihr nicht hegen,
erkennt ihr ihn - dann muß er von euch ziehn.
Nun hört, wie ich verbotner Frage lohne!
Vom Gral ward ich zu euch daher gesandt:
Mein Vater Parzival trägt seine Krone,
sein Ritter ich - bin Lohengrin genannt.
Der König, die Männer und Frauen
Hör' ich so seine höchste Art bewähren, entbrennt mein Aug' in heil'gen Wonnezähren.
Elsa
(wie vernichtet)
Mir schwankt der Boden! Welche Nacht! O Luft! Luft der Unglücksel'gen!
(Sie droht umzusinken; Lohengrin faßt sie in seine Arme.)
Lohengr'
O Elsa! Was hast du mir angetan! Als meine Augen dich zuerst ersahn, zu dir fühlt' ich in Liebe mich entbrannt, und schnell hau' ich ein neues Glück erkannt: Die hehre Macht, die Wunder meiner Art, die Kraft, die mein Geheimnis mir bewahrt, wollt' ich dem Dienst des reinsten Herzens weihn:
(V slavnostním rozpoložení hledí před sebe)
Jeť dálný kraj, to ve posvátné zemi,
tam stojí hrad, jenž Monsalvat je zván;
a v středu chrám se vznáší s divy všemi,
tak zářný, jaký není světu dán;
v něm bájná číše divotvorné síly,
kam ronila se k spáse boží krev,
již andělé kdys v křídlech zachytili,
a rekům dali v stráž ten božstva zjev;
rok každý z ráje holubice lítá,
by novou silou svatá vzkvetla číš:
hle, toť je Grál, jenž z lidských synů vítá
jen nejčistšího srdcem ve svou říš.
Ten, jejž Grál pak zvolí ve své služby,
tenť sílu má a nadpozemskou moc;
tenť slavně sklátí klamné ďábla tužby -
co vítěz, on temnou smrti noc.
I když je vyslán Grálem v dálné kraje,
by chránil v boji právem ženy ctnost,
jej provází tam moc a síla ráje,
když lidem všem je neznám cizí host.
Tak tajemné je požehnání Grálu,
jak znám je rek, již zpět se musí brát;
jej nenuťte svou nedůvěrou k žalu,
jak znám je vám, zpět musí v dálný hrad.
Nuž, hle! Již dává odpovědi řádné!
Mně Grálem, k vám bych šel, byl příkaz dán:
můj otec Parsifal tam žezlem vládne,
a z reků těch - já Lohengrin jsem zván.
Král se sborem
Tak vzácný že je původ ctnému hosti, v můj zrak se dere slza blaženosti.
(zničena)
Jak děsná propast! Temno vše! Ó, vzduch, vzduch nešťastné přejte!
(Zdá se, že klesne; Lohengrin ji uchopí do náruče)
Ó, Elso! Cos' mi to učinila! Když poprvé tvůj zjev spatřil můj zrak, k tobě já láskou velkou ihned vzplál, a štěstí s tebou poznat jsem se bral: Vznešená moc, původu mého čár, síla, jež střehne tajemství mé dál, jsem ti v dar pro tvé čisté srdce přál:
51
Was rissest du nun mein Geheimnis ein? Jetzt muß ich, ach! von dir geschieden sein!
Proč přetrhlas' tajemství mého nit? Nyní se musím s tebou rozloučit!
Die Männer und Frauen, der König
Weh! Weh! Weh!
Mein Gatte! Nein!
Ich laß dich nicht von hinnen!
Als Zeuge meiner Buße bleibe hier! usw.
Ich muß, ich muß! mein süßes Weib! Die Männer und Frauen
Weh!
Elsa
Lohengrin
Elsa
Nicht darfst du meiner bittern Reu' entrinnen, daß du mich strafest, liege ich vor dir!
Die Frauen
Weh, nun muß er von dir ziehn!
Die Männer und Frauen, der König
Weh! Wehe! Mußt du von uns ziehn, du hehrer, gottgesandter Mann! Soll uns des Himmels Segen fliehn, wo fänden dein' wir Tröstung dann? Weh uns! O bleib!
Elsa
Bist du so göttlich als ich dich erkannt,
sei Gottes Gnade nicht aus dir verbannt!
Büßt sie in Jammer ihre schwere Schuld,
nicht flieh' die Ärmste deiner Nähe Huld!
Verstoß mich nicht, wie groß auch mein Verbrechen!
Verlaß mich, ach! verlaß die Ärmste nicht! usw.
Lohengrin
Schon zürnt der Gral, daß ich ihm ferne bleib'! Ich muß! Ich muß!
Nur eine Strafe gibt's für dein Vergehn! Ach! mich, wie dich trifft ihre herbe Pein! Getrennt, geschieden sollen wir uns sehn: Dies muß die Strafe, dies die Sühne sein!
(Elsa sinkt mit einem Schrei zurück.)
Sbor
Žel! Žel! Žel!
Můj choti! Ne!
Já nenechám tě jiti!
Co svědek mojí viny zůstaň zde!
Musím, musím, nejsladší z žen!
Ženy a muži
Žel!
Však nesmíš prosby moje žalné minout, jen potrestej mne, připravena jsem!
Ženy
Žel, on musí odejít! Všichni
Žel! Běda! Musí od nás jít, ten urozený, zbožný muž! Když opustí nás láska boží, kde útěchu najdeme zas? Šetř nás! Zůstaň!
Když jsi tak skvělý, jakého tě znám, pak boží milost neodpírej nám! Kaje se v nářku za svůj těžký hřích, nešťastnice, již svedl bludu pych! Nezavrhuj mě pro ten velký zločin! Neopouštěj bednou v tuto chvíli!
Grál se již hněvá, že tu zůstávám! Musím! Již jdu!
Jen jeden trest se hodí za tvůj přečin! Ach! Jak stihne tě tvá vlastní trýzeň! Však rozloučit se musíme už teď: Tak trestu i pokání nám zní řeč!
(Elsa klesá s výkřikem zpět)
Der König und alle Männer
Král a muži
52
(Lohengrin ungestüm umdrängend)
(bouřlivě obklopují Lohengrina)
O bleib, und zieh uns nicht von dannen! Des Führers harren deine Mannen!
O, zůstaň a neopouštěj nás! Muži chtějí svého vůdce zas!
Lohengrin
O König, hör! Ich darf dich nicht geleiten! Des Grales Ritter, habt ihr ihn erkannt, wollt' er in Ungehorsam mit euch streiten, ihm würde alle Manneskraft entwandt! Doch, großer König, laß mich dir weissagen: Dir Reinem ist ein großer Sieg verliehn! Nach Deutschland sollen noch in fernsten Tagen des Ostens Horden siegreich nimmer ziehn!
O, králi slyš! Já nesmím táhnout s vámi! Když grálský rytíř všemi poznán jest, odejít musí pryč, sic ztratí čest, a vám by jen na obtíž byl dál! Však, velký králi, dovol bych ti sdělil: vítězství slavné souzeno ti je! Bys' hordám z východu víc necelil, a říše klid i v budoucnosti měl!
(Lebhafte Erregung. Man sieht auf dem Flusse den Schwan mit dem leeren Nachen auf dieselbe Weise wie bei Lohengrins erstem Erscheinen anlangen.)
(Živé vzrušení. Je vidět na řece labuť s prázdnou lodicí, stejně jako při Lohengrinově prvním objevení se)
Ein Teil der Männer (im Hintergrunde)
Der Schwan! Der Schwan! Der Schwan! Der Schwan! Seht dort ihn wieder nahn!
Die übrigen Männer (im Vordergrunde, nach hinten gewandt)
Der Schwan! Seht dort ihn wieder nahn! Die Frauen (im nächsten Vordergrunde um Elsa)
Der Schwan! Weh, er naht!
Alle Männer
Er naht, der Schwan! (Der Schwan kommt um die vordere Flußbiegung herum.)
Část mužů ( v pozadí)
Labuť! Zjev ten znám! Labuť! Blíží se zas již k nám!
Ostatní (v popředí, otočeni dozadu)
Labuť! Blíží se zas již k nám!
Ženy (kolem Elsy)
Labuť! Žel, sem k nám!
Muži
Blíží se k nám!
(Labuťpřiplouvá kolem říčního ohybu)
Elsa
(aus ihrer Betäubung erweckt, erhebt sich, auf den Sitz gestützt, und blickt nach dem Ufer)
(procitá z omámení, zvedá se, sedá si na sedadlo a hledí ke břehu)
Entsetzlich! Ha, der Schwan!
Ha, labuť! Kéž to klam!
(Sie verbleibt lange Zeit wie erstarrt in ihrer Stellung.)
(Zůstává jako strnulá delší dobu ve svém postavení)
Lohengrin
Schon sendet nach dem Säumigen der Gral!
Zel pozdě již, ji posílá sem Grál!
53
(Unter der gespanntesten Erwartung der übrigen tritt er dem Ufer näher und neigt sich zu dem Schwan, ihn wehmütig betrachtend.)
(Během napjatého očekávání ostatních jde blíže ke břehu a sklání se k labuti, bolestně ji pozorujíc)
Mein lieber Schwan! Má líbezná!
Ach, diese letzte, traur'ge Fahrt, Ach, poslední tu žalnou pouť,
wie gern hätť ich sie dir erspart! jak rád bych ti chtěl prominout!
In einem Jahr, wenn deine Zeit A v roce zas, až ten tvůj čas
im Dienst zu Ende sollte gehn - byl po všech službách naplněn -
dann, durch des Grales Macht befreit, tu na ten Grálu mocný hlas
wollt' ich dich anders wieder sehn! chtěl jsem zas jinak zřít tě jen!
(Er wendet sich im Ausbruch heftigen Schmerzes in den Vordergrund zu Elsa zurück.)
(Obrací se ve výbuchu prudké bolesti zpět k Else)
O Elsa! Nur ein Jahr an deiner Seite Ó, Elso, rok jen krátký s tebou žiti
hatť ich als Zeuge deines Glücks ersehnt! jsem si co svědek tvého štěstí přál!
Dann kehrte, selig in des Grals Geleite, Pak Grálem přiveden směl s námi žiti
dein Bruder wieder, den du tot gewähnt. tvůj brat, pro nějž jsi měla těžký žal.
(Alle drücken ihre Überraschung aus. Lohengrin überreicht Elsa sein Horn, sein Schwert und seinen Ring.)
(Všichni vyjadřují překvapení. Lohengrin předává Else svůj roh, svůj meča svůj prsten)
Kommt er dann heim, wenn ich ihm fern im Leben, V té době spásy k tobě až se vrátí,
dies Horn, dies Schwert, den Ring sollst du ihm geben. ten roh i meč, ten kroužek rač mu dáti!
Dies Horn soll in Gefahr ihm Hilfe schenken, Ten roh jej nechať chrání v těžké době,
in wildem Kampf dies Schwert ihm Sieg verleiht; i v boji zlém ten meč mu záchranou;
doch bei dem Ringe soll er mein gedenken, však při tom kroužku ať vzpomíná sobě,
der einst auch dich aus Schmach und Not befreit! že byl to já, jenž ctnost jsem chránil tvou!
(Während er Elsa, die keines Ausdrucks mächtig ist, wiederholt küßt.) (Zatím opětovně líbá Elsu, neschopnou jakéhokoliv projevu)
Leb wohl! Leb wohl! Leb wohl, mein süßes Weib! Ty má, ty má, buď zdráva lásko má!
Leb wohl! Mir zürnt der Gral, wenn ich noch bleib! Hie, tam již Grál, nuž musím v dál!
Leb wohl, leb wohl! Nuž blaze žij!
(Elsa hat sich krampfhaft an ihm festgehalten; endlich verläßt sie die Kraft, sie sinkt ihren Frauen in die Arme, denen sie Lohengrin übergibt, wonach dieser schnell dem Ufer zueilt.)
(Elsa se naň vrhá, ale opouštějí ji síly, klesá do náruče svých děv, kam ji Lohengrin předává a rychle chvátá ke břehu)
Der König, die Männer und Frauen
Weh! Weh! Weh! Du edler, holder Mann! Welch harte Not tust du uns an!
Ortrud
(tritt im Vordergrunde auf, mit jubelnder Gebärde)
Fahr heim! Fahr heim, du stolzer Heide, daß jubelnd ich der Törin melde, wer dich gezogen in dem Kahn! Am Kettlein, das ich um ihn wand,
Sbor
Žel! Žel! To převzácný je pán! Jak velkou tíž jsi dala nám!
(vystoupí do popředí, s radostným výrazem)
Pluj dál! Pluj dál v své ráje krásné, ať smím již říci ženě bídné, kdo odvezl jej mnou jsa klet! Hle, řetěz, jímž má spjala lest
54
ersah ich wohl, wer dieser Schwan: Es ist der Erbe von Brabant!
ten zjev, já poznala jsem hned: toť dědic této země jest!
Alle
Ha!
Dank, daß den Ritter du vertrieben! Nun gibt der Schwan ihm Heimgeleit: Der Held, war' länger er geblieben, den Bruder hätt' er auch befreit!
Ort rud
Všichni
Ha!
Dík, že jsi reka zapudila! Hle, již ho labuť táhne vdál: s ním kdybys dále byla tu žila, pak z bratra též to pouto sňal!
Die Männer
Muži
Abscheulich Weib! Ha, welch Verbrechen hast du in frechem Hohn bekannt!
Die Frauen
Abscheulich Weib!
O, ženo zlá! tíž jakou hříchu zde v děsném smíchu vyznáváš!
Ženy
Ó, ženo zlá!
Ort rud
Erfahrt, wie sich die Götter rächen, von deren Huld ihr euch gewandt!
(Sie bleibt in wilder Verzückung hoch aufgerichtet stehen.)
Hle, jak mi bozi tresčí pýchu, jimž nekoří se již duch váš!
(Zůstává ve vytržení vysoko vztyčena )
(Lohengrin, bereits am Ufer angelangt, hat Ortrud genau vernommen und sinkt jetzt zu einem stummen Gebet feierlich auf die Knie. Aller Blicke richten sich in gespannter Erwartung auf ihn hin. Die weiße Gralstaube schwebt über dem Nachen herab. Lohengrin erblickt sie; mit einem dankbaren Blicke springt er auf und löst dem Schwan die Kette, worauf dieser sogleich untertaucht. An seiner Stelle hebt Lohengrin einen schönen Knaben in glänzendem Silbergewande - Gottfried - aus dem Flusse an das Ufer.)
(Lohengrin u břehu poklekne a vroucně se modlí. Náhle shlédne bílou holubici nad loďkou: radostně dojat vyskočí, sejme řetěz z labutě, načež tato ihned se ponoří: místo ní objeví se na břehu jinoch - Gottfried)
Lohengrin
Seht da den Herzog von Brabant! Hle, vám zde vévoda již dán,
Zum Führer sei er euch ernannt! ve válce buď vám vůdcem zván!
(Ortrud sinkt bei Gottfrieds Anblick zusammen. Lohengrin springt schnell in den Kahn, den die Taube an der Kette gefaßt hat und sogleich fortzieht. Elsa blickt mit letzter freudiger Verklärung auf Gottfried, welcher nach vorn schreitet und sich vor dem König verneigt. Alle betrachten ihn mit seligem Erstaunen, die Brabanter senken sich huldigend vor ihm auf die Knie. Dann eilt Gottfried in Elsas Arme.)
(Ortruda při pohledu na Gottfrieda klesá . Lohengrin vskočí do loďky, kterou nyní táhne holubice. Elsa hledí přátelsky na Gottfrieda, který se uklání před králem. Všichni jej pozorují s údivem, brabantské panstvo mu vzdává hold na kolenou. Poté Gottfried spěchá do Elsiny náruče)
55
Elsa
(nach einer kurzen freudigen Entrückung, wendet hastig den Blick nach dem Ufer, wo sie Lohengrin nicht mehr erblickt)
(po krátkém přátelském objetí obrací prudce pohled ke břehu, kde již Lohengrina nespatří)
Mein Gatte! Mein Gatte! Můj choti! Můj choti!
(In der Ferne wird Lohengrin wieder sichtbar; er steht mit gesenktem Haupte traurig auf seinen Schild gelehnt im Nachen.)
(Lohengrin je opět spatřen již v dáli; stojí se sklopenou hlavou smutně na své loďce. Všichni při pohledu na něj úžasem a bolem vykřiknou)
Elsa
Ach! Ach!
Der König, die Männer und Frauen Všichni
Weh! Žel!
(Elsa gleitet langsam entseelt in Gottfrieds Armen zu Boden. Lohengrin wird immer ferner gesehen.) (Elsa umírajíc klesá v Gottfriedově náručí poznenáhlu k zemi. Lohengrin se vzdaluje stále více).
56