SIEGFRIED
2. Tag des Bühnenfestspiels "Der Ring des Nibelungen"
/ Druhý den slavnostní scénické hry „Prsten Nibelungův“ /
Die Personen: / Osoby /
Siegfried
Brünnhilde
Der Wanderer
Mime
Alberich
Fafner
Erda
Der Waldvogel
Schauplätze und Szenenfolge:
Erster Aufzug: Eine Felsenhöhle im Walde
Erste Szene: Mime, Siegfried.
Zweite Szene: Mime, Der Wanderer.
Dritte Szene: Mime, Siegfried.
Zweiter Aufzug: Tiefer Wald
Erste Szene: Alberich, Der Wanderer, Fafner.
Zweite Szene: Siegfried, Mime, Der Waldvogel, Fafner.
Dritte Szene: Mime, Alberich, Siegfried, Der Waldvogel.
Dritter Aufzug: Wilde Gegend am Fußende eines Felsenberges - Gipfel des
Walkürenfelsens
Erste Szene: Der Wanderer, Erda.
Zweite Szene: Der Wanderer, Siegfried.
Dritte Szene: Siegfried, Brünnhilde.
Obrazy a pořadí scén :
První dějství: Skalní jeskyně v lese
Druhé dějství: Hluboký les
Třetí dějství: Divoká krajina na úpatí skalnaté hory - vrchol skály valkýr
ERSTER AUFZUG PRVNÍ DĚJSTVÍ
Wald.
Den Vordergrund bildet ein Teil einer Felsenhöhle, die sich links tiefer
nach innen zieht, nach rechts aber gegen drei Vierteile der Bühne
einnimmt. Zwei natürlich gebildete Eingänge stehen dem Walde zu offen:
der eine nach rechts, unmittelbar im Hintergrunde, der andere, breitere,
ebenda seitwärts. An der Hinterwand, nach links zu, steht ein großer
Schmiedeherd, aus Felsstücken natürlich geformt; künstlich ist nur der
große Blasebalg: die rohe Esse geht - ebenfalls natürlich - durch das
Felsendach hinauf. Ein sehr großer Amboß und andre Schmiedegerä
tschaften.
15 16 13A 4 6B 22
Les.
Popředí tvoří skalní sluje, vlevo hluboká, vpravo zaujímající tři čtvrtiny jeviště. Dva
přirozené otvory jdou do lesa, jeden v pozadí vpravo, druhý tamže stranou.Vlevo
vzadu velká přirozená kovářská výheň ze skal; umělý jest jeden velký měch. Komín rovněž
přirozený, jde střechou. Velká kovadlina a jiné kovářské náčiní.
VORSPIEL UND ERSTE SZENE PŘEDEHRA A PRVNÍ SCÉNA
MIME
(sitzt, als der Vorhang nach einem kurzen Orchestervorspiel aufgeht, am
Ambosse und hämmert mit wachsender Unruhe an einem Schwerte: endlich hä
lt er unmutig ein)
13A
( sedí u kovadliny, kuje nepokojně meč; konečně nevrle ustane)
Zwangvolle Plage! Müh' ohne Zweck! Práce to krušná! Zbytečný pot!
Das beste Schwert, das je ich geschweißt, Jejž kdy jsem skul, ten nejlepší meč,
in der Riesen Fäusten hielte es fest; by v těch obřích pěstech vydržel přec;
doch dem ich's geschmiedet, leč ten komu svářen,
der schmähliche Knabe, 13A to svéhlavé klouče,
er knickt und schmeißt es entzwei, jej rázem zláme vždy v půl,
als schüf' ich Kindergeschmeid! jak hračku dětskou bych skul!
(Mime wirft das Schwert unmutig auf den Amboß, stemmt die Arme ein und
blickt sinnend zu Boden)
15 22
(odhodí nevrle meč na kovadlinu, založí ruce a hledí k zemi přemýšlejíc)
Es gibt ein Schwert, Jest jeden meč,
das er nicht zerschwänge: 22 jehož nelze zlomit:
Notungs Trümmer zertrotzt' er mir nicht, Notung nikdy by nezničil on,
könnt' ich die starken Stücke schweißen,13A 4až se mi zdaří zlomky svařit,
die meine Kunst nicht zu kitten weiß! 22 jichž však můj um nikdy nemoh skout!
Könnt' ich's dem Kühnen schmieden, Kdybych jej skout moh zbůjci,
meiner Schmach erlangt' ich da Lohn! za svou bídu došel bych mzdy!
(Er sinkt tiefer zurück und neigt sinnend das Haupt)
15
(Klesne a skloní hlavu přmýšleje)
Fafner, der wilde Wurm, 17 Fafner, ten divý drak,
lagert im finstren Wald; doupě má v lesních tmách;
mit des furchtbaren Leibes Wucht jeho strašlivá těla moc
der Niblungen Hort hütet er dort. Niblungův poklad hlídá si tam.
Siegfrieds kindischer Kraft 22 Siegfried, jarý ten jun
erläge wohl Fafners Leib: 17 ten moh by Fafnera sklát:
des Niblungen Ring erränge er mir. 6B a Niblungův prsten by získat mně moh.
Nur ein Schwert taugt zu der Tat; 22 Jeden meč jest pro ten čin;
nur Notung nützt meinem Neid, jen Notung pomstí mou zášť,
wenn Siegfried sehrend ihn schwingt: 22 7A až Siegfried vnese jej v boj:
und ich kann's nicht schweißen, 11 a mně nelze skouti
Notung, das Schwert! Notung, ten meč!
(Er hat das Schwert wieder zurechtgelegt und hämmert in höchstem Unmut
daran weiter)
(Pokračuje v kování v nejvyšší nevoli)
Zwangvolle Plage! Müh' ohne Zweck! 13A Práce to krušná! Zbytečný pot!
Das beste Schwert, das je ich geschweißt, Jejž jsem kdy skul, ten nejlepší meč,
nie taugt es je zu der einzigen Tat! přec nikdy toužný ten nezmůže čin!
Ich tappre und hämmre nur, Já klepám a kuji jen,
weil der Knabe es heischt: že ten hoch tomu chce:
er knickt und schmeißt es entzwei, on zláme, rozpoltí vše,
und schmäht doch, schmied' ich ihm nicht! a spílá, když nechci kout!
(Er läßt den Hammer fallen) (nechá kladivo spadnout)
(Siegfried, in wilder Waldkleidung, mit einem silbernen Horn an einer
Kette, kommt mit jähem Ungestüm aus dem Walde herein; er hat einen groß
en Bären mit einen Bastseile gezäumt und treibt diesen mit lustigem Ü
bermute gegen Mime an)
37A
(Siegfried v divém lesním oděvu se stříbrným rohem vystoupí divoce z lesa, vede
spoutaného medvěda a pouští ho na Mima.)
SIEGFRIED
Hoiho! Hoiho! Hau' ein! Hau' ein! 37A Hojho! Hojho! Je tam! Je tam!
Friß ihn! Friß ihn! Den Fratzenschmied! Žer ho! Žer ho! Jej, břídila!
(Er lacht unbändig.) 37A (nevázaně se směje)
(Mimen entsinkt vor Schreck das Schwert; er flüchtet hinter den Herd;
Siegfried treibt ihm den Bären überall nach)
(Mime strachy upustí meč a utíká za krb; Siegfried ho stále s medvědem honí)
MIME
Fort mit dem Tier! Zažeň jej pryč!
Was taugt mir der Bär? Co chce tu ten tvor?
SIEGFRIED
Zu zwei komm ich, 37A My dva jdeme,
dich besser zu zwicken: přimět tě k dílu:
Brauner, frag' nach dem Schwert! Brachu, ptej se, kde meč!
MIME
He! Laß das Wild! He! Nech ho být!
Dort liegt die Waffe: Tam najdeš meč svůj:
fertig fegt' ich sie heut'. dnes jsem dokončil zbroj.
SIEGFRIED
So fährst du heute noch heil! Tak ještě dnes vyjdeš zdráv!
(Er löst dem Bären den Zaum und gibt ihm damit einen Schlag auf den Rücken)
(uvolní medvědovi pouto a praští ho jím po hřbetě)
Lauf', Brauner! Běž, brachu!
Dich brauch' ich nicht mehr! Tě netřeba již!
(Der Bär läuft in den Wald zurück) (medvěd uteče do lesa)
MIME
(kommt zitternd hinter dem Herde hervor) (přichází zpoza krbu třesouc se)
Wohl leid' ich's gern, erlegst du Bären: To mám vždy rád, když medvěda skolíš:
was bringst du lebend die braunen heim? leč proč jej živého pouštět sem?
SIEGFRIED
(setzt sich, um sich vom Lachen zu erholen) (sedá si, odpočívajíc od smíchu)
Nach beßrem Gesellen sucht' ich, Já po lepším druhu toužil,
als daheim mir einer sitzt; nežli doma v tobě mám;
im tiefen Walde mein Horn a v hloubi lesa svůj roh
ließ ich hallend da ertönen: já jsem rozezvučel hlasně:
ob sich froh mir gesellte ein guter Freund, zdali sám ke mně nepřijde toužný druh,
das frug ich mit dem Getön'! 37A to ptal se můj zvučný roh!
Aus dem Busche kam ein Bär, A tu medvěd z houští lez,
der hörte mir brummend zu; se slouchati mruče jal;
er gefiel mir besser als du, věru zdál se lepším než ty,
doch beßre fänd' ich wohl noch! však lepší jistě tam jsou!
Mit dem zähen Baste zäumt' ich ihn da, Tímto silným lýkem zkrotil jsem jej,
dich, Schelm, nach dem Schwerte zu fragen. by, šelmo, se na meč tě tázal.
(Er springt auf und geht auf den Amboß zu) (vyskočí a jde po meči)
MIME
(nimmt das Schwert auf,um es Siegfried zu reichen)(chopí se meče a podává mu jej)
Ich schuf die Waffe scharf, Hle, břitkou skul jsem zbraň
ihrer Schneide wirst du dich freun. jejím ostřím potěš svůj zrak.
(Er hält das Schwert ängstlich in der Hand fest, das Siegfried ihm
heftig entwindet)
(drží meč bázlivě pevně v ruce, Siegfried mu jej prudce vykroutí)
SIEGFRIED
Was frommt seine helle Schneide, Co je platno břitké ostří,
ist der Stahl nicht hart und fest! 33 když by kov nebyl řádně skut!
(das Schwert mit der Hand prüfend) (zkouší meč rukou)
Hei! Was ist das für müß'ger Tand! Hej! To je krásná věru zbraň!
Den schwachen Stift nennst du ein Schwert? Ten slabý prut to má být meč?
(Er zerschlägt es auf dem Amboß, daß die Stücken ringsum fliegen; Mime
weicht erschrocken aus)
(rozbije meč o kovadlinu,že kusy létají okolo; Mime se strachem uhýbá)
37B
Da hast du die Stücken, schändlicher Stümper:Zde vem si ty kousky,břídile bídný:
hätt' ich am Schädel dir sie zerschlagen! já o tvou lebku měl jsem jej zlámat!
Soll mich der Prahler länger noch prellen? 9 Proč má ten šejdíř dále mě šidit?
Schwatzt mir von Riesen und rüstigen Kämpfen,O obrech tlachá a statečných bojích,
von kühnen Taten und tüchtiger Wehr; 9 zná smělé činy a důkladnou zbroj;
will Waffen mir schmieden, Schwerte schaffen;chce zbraň mi kouti, meče dělat;
rühmt seine Kunst, chválí svůj um,
als könnt' er was Rechts: jak čáry by znal:
nehm' ich zur Hand nun, 37B chci-li však zkusit,
was er gehämmert, co on byl sklepal,
mit einem Griff zergreif' ich den Quark! tu v jeden ráz ten meč v jeden střep!
Wär' mir nicht schier zu schäbig der Wicht, Kdyby tak hnusným nebyl ten hňup,
ich zerschmiedet' ihn selbst tu by rozlét se v ráz
mit seinem Geschmeid, i s krámem tím kol,
den alten albernen Alp! ten starý, zpozdilý skřet!
Des Ärgers dann hätt' ich ein End'! 37B Mé trýzně by skončen byl trud!
(Siegfried wirft sich wütend auf eine Steinbank zur Seite rechts. Mime
ist ihm immer vorsichtig ausgewichen.)
(vrhne se divoce na kamennou lávku vpravo. Mime se mu stále opatrně vyhýbal)
MIME
Nun tobst du wieder wie toll: Tak bouříš bláznivě zas:
dein Undank, traun, ist arg! tvůj nevděk věru zlý.
Mach' ich dem bösen Buben Nedám-li chlapci zlému
nicht alles gleich zu best, 38A hned všechno, jak si přál,
was ich ihm Gutes schuf, čím prospěl já mu kdys,
vergißt er gar zu schnell! to zapomíná v ráz!
Willst du denn nie gedenken, Což nechceš znáti díků,
was ich dich lehrt' vom Danke? jak já ti povždy kázal?
Dem sollst du willig gehorchen, Ty měl bys poslouchat rádce,
der je sich wohl dir erwies. jenž k tobě dobrým vždy byl.
(Siegfried wendet sich unmutig um, mit dem Gesicht nach der Wand, so daß
er Mime den Rücken kehrt)
37B
(Siegfried se nevrle otočí ke zdi, takže Mimemu ukazuje záda)
Das willst du wieder nicht hören! 36A A o tom zas nechceš slyšet!
(Er steht verlegen; dann geht er in die Küche am Herd)
(rozpačitě stojí; pak jde do kuchyně ke krbu)
Doch speisen magst du wohl? Leč jísti rád bys chtěl?
Vom Spieße bring' ich den Braten: Hle s výhně pečeni nesu:
versuchtest du gern den Sud? chceš ochutnat chutný krm?
Für dich sott ich ihn gar. Já jej pro tebe pek.
(Er bietet Siegfried Speise hin; dieser, ohne sich umzuwenden, schmeißt
ihm Topf und Braten aus der Hand)
37B
(Nabízí Siegfriedovi pokrm; ten, aniž by se otočil, vyrazí mu hrnec a pečeni z ruky)
SIEGFRIED
Braten briet ich mir selbst: Jídlo upeku pak,
deinen Sudel sauf' allein! svoji břečku sněz si sám!
MIME
(stellt sich empfindlich. Mit kläglich kreischender Stimme)
(tváří se dotčeně. Ječivým hlasem)
Das ist nun der Liebe schlimmer Lohn! 38A Veškeré mé lásky zlý to vděk!
Das der Sorgen schmählicher Sold! Vzorné péče bídný to plat!
Als zullendes Kind zog ich dich auf, 38B Já od dětských let odchoval tě,
wärmte mit Kleiden den kleinen Wurm: zahříval červíčka šatem svým:
Speise und Trank trug ich dir zu, jísti a píti popřál jsem ti,
hütete dich wie die eigne Haut. hlídal tě povždy jak vlastní krev.
Und wie du erwuchsest, wartet' ich dein; A když jsi pak vzrůstal,střehl jsem tě;
dein Lager schuf ich, daß leicht du schliefst. tvé lůžko stlával,bys lehce spal.
Dir schmiedet' ich Tand und ein tönend Horn; Já hračky ti skul a též zvučný roh;
dich zu erfreun, müht' ich mich froh: 37A k radosti tvé, vše jsem ti skýt:
mit klugem Rate riet ich dir klug, pak moudrou radou rád jsem tě ved,
mit lichtem Wissen lehrt' ich dich Witz. by jasnou myslí jiskřil tvůj vtip.
Sitz' ich daheim in Fleiß und Schweiß, Doma-li dlím, kde kouř a prach,
nach Herzenslust schweifst du umher: dle rozmaru bloudíš ty v dál:
für dich nur in Plage, in Pein nur für dich já pro tebe v strasti a soužení dlím
verzehr' ich mich alter, armer Zwerg! já, ztýraný, sešlý skřet!
(schluchzend) (počne vzlykati)
Und aller Lasten ist das nun mein Lohn, A všechněch útrap jen ten béřu vděk,
daß der hastige Knabe mich quält und haßt! že to svévolné klouče mě mučí a štve!
(schluchzend) (vzlykaje)
(Siegfried hat sich wieder umgewendet und ruhig in Mimes Blick
geforscht. Mime begegnet Siegfrieds Blick und sucht den seinigen scheu
zu bergen)
38A
(Siegfried se otočí a klidně pátrá v Mimeho zraku. Ten postřehne jeho pohled a snaží
se mu plaše skrýt)
SIEGFRIED
Vieles lehrtest du, Mime, 37B Mnoho řekl’s mi, Mime,
und manches lernt' ich von dir; měs’ učil mnohému též;
doch was du am liebsten mich lehrtest, však čemu bys nejraděj učil,
zu lernen gelang mir nie: k tomu’s mne nepřiměl:
wie ich dich leiden könnt'. 38A bych tebe snésti moh’.
Trägst du mir Trank und Speise herbei, Dal-li’s mi pít neb jídlo mi nes,
der Ekel speist mich allein; 37B jen odpor jímal mne vždy;
schaffst du ein leichtes Lager zum Schlaf, ustlal-li’s měkce lůžko mé pak,
der Schlummer wird mir da schwer; tu spánek těžkým se zdál;
willst du mich weisen, witzig zu sein, chceš-li mě vésti, vtipným bych byl,
gern bleib' ich taub und dumm. chci raděj hloupým být.
Seh' ich dir erst mit den Augen zu, A když se na tebe dívám tak,
zu übel erkenn' ich, was alles du tust: tu vše se mi hnusí, co počínáš jen:
seh' ich dich stehn, gangeln und gehn, 38A když zřím tě stát, kulhat neb jít,
knicken und nicken, mit den Augen zwicken: frkat a srkat neb okem mrkat:
beim Genick möcht' ich den Nicker packen, kéž bych rázem za vaz moh tě chytit,
den Garaus geben dem garst'gen Zwicker! a výhost dát tomu lstnému zmetku!
So lernt' ich, Mime, dich leiden. Tak umím, Mime, tě snášet.
Bist du nun weise, so hilf mir wissen, Nuž, jsi - li moudrý, tož raď mé mysli,
worüber umsonst ich sann: to, o čem vždy marně sním:
in den Wald lauf' ich, dich zu verlassen, v lesa hloub mířím, bych se tě vzdálil,
wie kommt das, kehr ich zurück? čím to, že vrátím se zas?
Alle Tiere sind mir teurer als du: Každé zvíře je mi dražším než ty:
Baum und Vogel, die Fische im Bach, strom či potok, i ryba neb pták,
lieber mag ich sie leiden als dich: bližším je mi, věř, nežli jsi ty:
wie kommt das nun, kehr' ich zurück? čím je to, že vrátím se zas?
Bist du klug, so tu mir's kund. 39 To - li znáš, tož mi to zjev.
MIME
(setzt sich in einiger Entfernung ihm traulich gegenüber)
(z povzdálí k němu důvěrně usedá)
Mein Kind, das lehrt dich kennen, Nuž viz, v tom zřít máš důkaz,
wie lieb ich am Herzen dir lieg'. jak velice ke mně ty lneš.
SIEGFRIED
(lachend) (směje se)
Ich kann dich ja nicht leiden, Já nemohu tě snésti,
vergiß das nicht so leicht! to v mysli pevně měj!
MIME
(fährt zurück und setzt sich wieder abseits, Siegfried gegenüber)
(stahuje se zpět a sedá si opět stranou naproti Siegfriedovi)
Des ist deine Wildheit schuld, 38A Toť následkem vášně tvé,
die du, Böser, bänd'gen sollst. kterou, smělče, spoutat máš.
Jammernd verlangen Junge 39 Plačky vždy touží mládě
nach ihrer Alten Nest; po hnízdě otců svých;
Liebe ist das Verlangen; láskou zve se ta touha;
so lechzest du auch nach mir, tou povždy jen ke mně pláš,
so liebst du auch deinen Mime, tak miluješ svého Mime,
so mußt du ihn lieben! jej milovat musíš!
Was dem Vögelein ist der Vogel, Čím je ptáčeti v hnízdě starý,
wenn er im Nest es nährt když jemu nosí krm
eh' das flügge mag fliegen: nežli dovede létat:
das ist dir kind'schem Sproß tím je ti děcku též
der kundig sorgende Mime, ten pečlivě starostný Mime,
das muß er dir sein! tím musí ti být!
SIEGFRIED
Ei, Mime, bist du so witzig, 39 Aj Mime, jsi - li tak vtipný,
so laß mich eines noch wissen! tož ještě něco chci vědět!
Es sangen die Vöglein so selig im Lenz, Když zpívali ptáčci v ten májový ples,
das eine lockte das andre: a jeden druhého lákal:
du sagtest selbst, ty sám’s mi děl
da ich's wissen wollt', 39 když jsem ptal se tě,
das wären Männchen und Weibchen. že vábí manžel to žínku.
Sie kosten so lieblich, Pak laskal se párek,
und ließen sich nicht; a lnul k sobě blíž;
sie bauten ein Nest pak v hnízdo se skryl
und brüteten drin: a snoubil se v něm:
da flatterte junges Geflügel auf, tu z hnízdečka mladý se ptáček vznes,
und beide pflegten der Brut. a párek jásotem vzkřik’.
So ruhten im Busch auch Rehe gepaart, Tak v páru jsem srnce se srnkou zřel,
selbst wilde Füchse und Wölfe: i divé vlky a lišky:
Nahrung brachte zum Neste das Männchen, jídlo nosíval k doupěti manžel,
das Weibchen säugte die Welpen. a žínka kojila mládě.
Da lernt' ich wohl, was Liebe sei: Tu hned jsem seznal, co láska je:
der Mutter entwandt' ich die Welpen nie. a matce jsem mláďat nikdy nemoh vzít.
Wo hast du nun, Mime, A kde ty máš, Mime,
dein minniges Weibchen, svou milostnou žínku,
daß ich es Mutter nenne? 39 bych ji moh’ matkou zváti?
MIME
(ärgerlich) (mrzutě)
Was ist dir, Tor? Ach, bist du dumm! Co je ti jen? Jaký jsi bloud!
Bist doch weder Vogel noch Fuchs? Vždyť nejsi přec liška ni pták?
SIEGFRIED
Das zullende Kind zogest du auf, 38B Tys od dětských let odchoval mne,
wärmtest mit Kleiden den kleinen Wurm: zahříval červíčka šatem kdys:
wie kam dir aber der kindische Wurm? leč kterak přišel jsi k červíčku však?
Du machtest wohl gar ohne Mutter mich? Ty stvořil’s mne dokonce bez matky snad?
MIME
(in großer Verlegenheit) (velmi rozpačitě )
Glauben sollst du, was ich dir sage: Věřit musíš, co tobě pravím:
ich bin dir Vater und Mutter zugleich. 37B tobě že otcem i matkou jsem sám.
SIEGFRIED
Das lügst du, garstiger Gauch! To lžeš, ty ztřeštěnče zlý!
Wie die Jungen den Alten gleichen, Že se podobá mládě starým,
das hab' ich mir glücklich ersehn. to povždy jsem bohudík zřel.
Nun kam ich zum klaren Bach: Já k potůčku se skláněl kdys’:
da erspäht' ich die Bäum' und Tier' im Spiegel; jak v zrdcadle zřel tam strom i zvíře;
Sonn' und Wolken, wie sie nur sind, mrak a slunce, vpravdě jak jsou,
im Glitzer erschienen sie gleich. 33 svým zábleskem svítily vstříc!
Da sah ich denn auch mein eigen Bild; 24C Tu shléd jsem též svou vlastní tvář;
ganz anders als du dünkt' ich mir da: leč jiný než ty, zřel jsem tam zjev:
so glich wohl der Kröte ein glänzender Fisch; tak podobá žábě se skvoucí snad
pstruh;
doch kroch nie ein Fisch aus der Kröte! a pstruh se přec nerodí z žáby!
MIME
(höchst ärgerlich) (velmi zlostně)
Gräulichen Unsinn kramst du da aus! Nesmysl čirý, našel jsi kdes’!
SIEGFRIED
(immer lebendiger) (stále živěji)
Siehst du, nun fällt auch selbst mir ein, 39 Vidíš, a teď mě napadá,
was zuvor umsonst ich besann: o čem dřív marně jsem snil:
wenn zum Wald ich laufe, v lesa hloub když mířím,
dich zu verlassen, bych se tě vzdálil,
wie das kommt, kehr' ich doch heim? proč se pak navracím přec?
(er springt auf) (vyskočí)
Von dir erst muß ich erfahren, Ty musíš rázem mi říci,
wer Vater und Mutter mir sei! kdo otcem a matkou mou byl!
MIME
(weicht ihm aus) (vyhýbavě)
Was Vater! Was Mutter! Kdo otcem! Kdo matkou!
Müßige Frage! Hloupé to ptaní!
SIEGFRIED
(packt ihn bei der Kehle) (chytí ho za hrdlo)
So muß ich dich fassen, 37B Tož musím tě zas zbíti,
um was zu wissen: abych to zvěděl:
gutwillig erfahr' ich doch nichts! sám nechceš-li říci mi nic!
So mußt' ich alles ab dir trotzen: Tož musím mocí vše ti vyrvat:
kaum das Reden hätt' ich erraten, ani slůvka nebyl bych zvěděl,
entwandt ich's mit Gewalt nicht dem Schuft! jej kdybych nebyl násilím spjal!
Heraus damit, räudiger Kerl! Nuž s pravdou ven, prašivý pse!
Wer ist mir Vater und Mutter? Kdo je můj otec a matka?
MIME
(nachdem er mit dem Kopfe genickt und mit den Händen gewinkt, ist von
Siegfried losgelassen worden)
(kýval hlavou a házel rukama, nyní je puštěn)
Ans Leben gehst du mir schier! Mně málem o život šlo!
Nun laß! Was zu wissen dich geizt, Nuž buď! Po čem dychtivě ždáš,
erfahr' es, ganz wie ich's weiß. 38A teď řeknu vše, jak jen vím.
O undankbares, arges Kind! Ó nevděčné ty dítě zlé!
Jetzt hör', wofür du mich hassest! teď slyš, zda máš mne mít v zášti!
Nicht bin ich Vater noch Vetter dir, Nejsem tvým otcem, ni strýcem snad,
und dennoch verdankst du mir dich! a za vše přec vděčíš jen mně!
Ganz fremd bist du mir, dem einzigen Freund; Já cizím ti jsem, tvůj jediný druh;
aus Erbarmen allein barg ich dich hier: a jen soucitem jat, skryl jsem tě zde:
nun hab' ich lieblichen Lohn! teď mám já pěkný to věk!
Was verhofft' ich Tor mir auch Dank? 24B A já blázen doufal v tvůj dík?
Einst lag wimmernd ein Weib já stih’ v pláči kdys dívku
da draußen im wilden Wald: 25A v hlubokých lesních tmách:
zur Höhle half ich ihr her, a v úkryt ji přived jsem,
am warmen Herd sie zu hüten. by teplý krb zas ji sílil.
Ein Kind trug sie im Schoße; 25B Ta dítě pod srdcem nesla;
traurig gebar sie's hier; smutně je zrodila zde;
sie wand sich hin und her, pak těkala sem a tam,
ich half, so gut ich konnt'. 24B já přispěl, jak jsem moh’.
Groß war die Not! Sie starb, Zlý byl to čas! Zemřela,
doch Siegfried, der genas. 33 však Siegfried zůstal živ.
SIEGFRIED
(sinnend) (posadil se)
So starb meine Mutter an mir? 24B Tož stih’pro mne máti mou skon?
MIME
Meinem Schutz übergab sie dich: 24B Tebe předala péči mé:
ich schenkt' ihn gern dem Kind. jak rád jsem ti jí skýt’.
Was hat sich Mime gemüht, jak staral se Mime vždy,
was gab sich der Gute für Not! jak přemnohou poskyt ti péč!
"Als zullendes Kind 38B „Já od dětských let
zog ich dich auf...." odchoval tě...“
SIEGFRIED
Mich dünkt, des gedachtest du schon! 24B Já myslím, že řekl’s to již!
Jetzt sag': woher heiß' ich Siegfried? 33 Teď mluv: jak víš, že jsem Siegfried?
MIME
So hieß mich die Mutter, To určila matka,
möcht' ich dich heißen: bych tě tak nazval:
als "Siegfried" würdest du stark und schön. co Siegfried nabýt’s měl sil a krás.
"Ich wärmte mit Kleiden den kleinen Wurm...." „Já zahříval červíčka šatem svým...“
SIEGFRIED
Nun melde, wie hieß meine Mutter? 24B Teď pověz, jak slula má máti?
MIME
Das weiß ich wahrlich kaum! 38B To vskutku sotva vím!
"Speise und Trank trug ich dir zu...." „Jísti a píti popřál jsem ti...“
SIEGFRIED
Den Namen sollst du mir nennen! 24B To jméno máš mi teď zjevit!
MIME
Entfiel er mir wohl? Doch halt! Je zapomněl jsem? Leč stůj!
Sieglinde mochte sie heißen, Sieglinda mohla se zváti,
die dich in Sorge mir gab. jež tebe dala mně v péč.
"Ich hütete dich wie die eigne Haut...." 38B „Já skrýval tě povždy,jak vlastní
krev..“
SIEGFRIED
(immer dringender) (stále naléhavěji)
Dann frag' ich, wie hieß mein Vater? 24B Teď ptám se, jak slul můj otec?
MIME
(barsch) (zhurta)
Den hab' ich nie gesehn. Jej jsem já nepoznal.
SIEGFRIED
Doch die Mutter nannte den Namen? 24B Avšak matka řekla ti jméno?
MIME
Erschlagen sei er, das sagte sie nur; 24B Že sklán byl v boji, mně řekla tvá máť;
dich Vaterlosen befahl sie mir da. co sirotka jen mně odevzdala tě.
"Und wie du erwuchsest, wartet' ich dein; „A když jsi pak vzrůstal,střehl jsem tě;
dein Lager schuf ich, 38B tvé lůžko stlával,
daß leicht du schliefst...." bys lehce spal...“
SIEGFRIED
Still mit dem alten Starenlied! 39 Přestaň s tou starou písničkou!
Soll ich der Kunde glauben, Když mám těm zprávám věřit,
hast du mir nichts gelogen, žes’ ničeho mi nelhal,
so laß mich Zeichen sehn! nuž hleď, bych důkaz zřel!
MIME
Was soll dir's noch bezeugen? Čím ti mám podat důkaz?
SIEGFRIED
Dir glaub' ich nicht mit dem Ohr', Tvým slovům nevěřím již,
dir glaub' ich nur mit dem Aug': chci zřejmé svědectví zřít:
welch Zeichen zeugt für dich? ký důkaz svědkem tvým?
MIME
(holt nach einigem Besinnen die zwei Stücke eines zerschlagenen Schwerts
herbei)
15
(po malém rozmýšlení přinese dva kusy zlomeného meče)
Das gab mir deine Mutter: 22 13A To tvá mi dala matka:
für Mühe, Kost und Pflege mou trýzeň, péč a stravu
ließ sie's als schwachen Lohn. splácela spoře tím.
Sieh' her, ein zerbrochnes Schwert! hleď sem, tento zlomený meč!
Dein Vater, sagte sie, führt' es, Tvůj otec vládl jím, řekla,
als im letzten Kampf er erlag. když ve sledním boji byl sklán.
SIEGFRIED
(begeistert) 37C (nadšeně)
Und diese Stücke sollst du mir schmieden: A tyto kousky musíš mi skouti:
dann schwing' ich ein rechtes Schwert! 37B bych svírat moh toužný meč!
Auf! Eile dich, Mime! Vstaň! Pospěš si, Mime!
Mühe dich rasch; Rychle již pil;
kannst du was Rechts, máš - li co znát,
nun zeig' deine Kunst! tož zjev mi svůj um!
Täusche mich nicht mit schlechtem Tand: 22 Chraň se mi skouti špatnou zbraň:
den Trümmern allein trau' ich was zu! V ty úlomky jen doufá můj duch!
Find' ich dich faul, fügst du sie schlecht, Líným-li jseš,špatným-li meč
flickst du mit Flausen den festen Stahl, máš-li skout chatrně silný kov,
dir Feigem fahr' ich zu Leib', tě zrádče skláti chci jím,
das Fegen lernst du von mir! což tobě výstrahou buď!
Denn heute noch, schwör' ich, Neb dneska již, přísám’,
will ich das Schwert; 22 mít chci ten meč;
die Waffe gewinn' ich noch heut'! tu zbroj chci si získati dnes!
MIME
(erschrocken) (uleknut)
Was willst du noch heut' mit dem Schwert? Co chceš ještě dnes s mečem tím?
SIEGFRIED
Aus dem Wald fort in die Welt ziehn: 37D Z lesa ven do světa jíti:
nimmer kehr' ich zurück! nikdy nepřijít již!
Wie ich froh bin, daß ich frei ward, Ach, jak rád jsem, že jsem volný,
nichts mich bindet und zwingt! nic mě nenutí zpět!
Mein Vater bist du nicht; 37B Mým otcem nejsi ty;
in der Ferne bin ich heim; jenom v dáli domov zřím;
dein Herd ist nicht mein Haus, tvůj krb můj není dům,
meine Decke nicht dein Dach. ni má skrýše pro tě kryt.
Wie der Fisch froh in der Flut schwimmt, Jako rybka proudem plove,
wie der Fink frei sich davon schwingt: jako ptáček volně vzlétne:
flieg' ich von hier, flute davon, vzlétnout chci pryč,plouti chci v dál,
wie der Wind übern Wald weh' ich dahin, jak by větru jen van vzhůru mě nes,
dich, Mime, nie wieder zu sehn! by Mime, vždy vzdálen mně byl!
(Er stürmt in den Wald fort) (uteče do lesa)
MIME
(in höchster Angst) (v nejvyšším strachu)
Halte! Halte! Wohin? Zůstaň! Počkej!Kam jdeš?
(Er ruft mit der größten Anstrengung in den Wald)
(volá největší silou do lesa)
He! Siegfried! Siegfried! He! 37D Hej! Siegfriede! Siegfriede! Hej!
(Er sieht dem Fortstürmenden eine Weile staunend nach; dann kehrt er in
die Schmiede zurück und setzt sich hinter den Amboß)
(Chvíli hledí udiveně za odbíhajícím; pak jde zpět do kovárny a sedá si za kovadlinu)
Da stürmt er hin! Nun sitz' ich da: 6B Teď pádí v dál! A já tu zbyl:
zur alten Not hab' ich die neue; a k strasti zlé bída zas další;
vernagelt bin ich nun ganz! - 13A 15 Jsem,jak bych zabedněn byl! Wie
helf' ich mir jetzt? Kdo pomůže teď?
Wie halt' ich ihn fest? 4 Jak zlákám jej zas?
Wie führ' ich den Huien zu Fafners Nest? 17 Jak zavedu reka teď v dračí sluj?
Wie füg' ich die Stücken Jak kousky ty stmelím
des tückischen Stahls? v ten zákeřný meč?
Keines Ofens Glut glüht mir die echten; Žádné výhně žár nemůž’ je svařit;
keines Zwergen Hammer zwingt mir die harten. žádných skřítků perlík nemůž’ je
skouti.
(grell) (pronikavě)
Des Niblungen Neid, Ni Niblunga zášť,
Not und Schweiß nietet mir Notung nicht, strast a pot nemůž’ mi Notung skout,
schweißt mir das Schwert nicht zu ganz! nesvaří meč v jeden kus!
(Mime knickt verzweifelnd auf dem Schemel hinter dem Amboß zusammen)
(Mime sklesne zoufale na stoličku za kovadlinou)
ZWEITE SZENE
(Der Wanderer [Wotan] tritt aus dem Wald an das hintere Tor der Höhle
heran. Er trägt einen dunkelblauen, langen Mantel; einen Speer führt er
als Stab. Auf dem Haupte hat er einen großen Hut mit breiter runder Krä
mpe, die über das fehlende eine Auge tief hereinhängt)
40
(Poutník /Wotan/ vystoupí z lesa k zadnímu vchodu jeskyně. Má tmavomodrý dlouhý
plášť; oštěp jako hůl. Na hlavě velký okrouhlý klobouk s širokým, převislým okrajem,
stínícím chybějící mu oko)
WANDERER
Heil dir, weiser Schmied! 40 Zdráv buď, kovář ctný!
Dem wegmüden Gast Zda poutníku rád
gönne hold des Hauses Herd! krb tvůj šťastný skýtne skryt!
MIME
(ist erschrocken aufgefahren) (polekaně vzkřikne)
Wer ist's, der im wilden Walde mich sucht? Kdo je,jenž v ten hustý hvozd za mnou
jde?
Wer verfolgt mich im öden Forst? Kdo mě sleduje v lesní poušť?
WANDERER
(sehr langsam, immer nur einen Schritt sich nähernd)
(velmi pomalu, vždy po jednom kroku, se přibližuje)
"Wand'rer" heißt mich die Welt; 40 Poutník, říká mi svět;
weit wandert' ich schon: v dál bloudil jsem již:
auf der Erde Rücken rührt' ich mich viel! po té zemské pláni v pout často šel!
MIME
So rühre dich fort Zas na pout se dej
und raste nicht hier, a nemeškej tu,
heißt dich "Wand'rer" die Welt! když ti poutník dí svět!
WANDERER
Gastlich ruht' ich bei Guten, Rádi zvou mne vždy řádní,
Gaben gönnten viele mir: hojně hostili mne vždy:
denn Unheil fürchtet, wer unhold ist. neb zla se bojí, kdo zlým je sám.
MIME
Unheil wohnte immer bei mir: Zlo jen povždy stíhalo mne:
willst du dem Armen es mehren? chceš mi je bídnému zhoršit?
WANDERER
(langsam immer näherschreitend) (pomalu vstoupí dále)
Viel erforscht' ich, erkannte viel: 40 Mnohde byl jsem a mnoho zřel:
Wicht'ges konnt' ich manchem künden, leckde moh’ bych správně radit,
manchem wehren, was ihn mühte: mnohým sejmout, čím je trápí
nagende Herzensnot. svíravá srdce strast.
MIME
Spürtest du klug Slídíš - li jen
und erspähtest du viel, a zde pátrati chceš,
hier brauch' ich nicht Spürer noch Späher. mně netřeba slídivých špehů.
Einsam will ich und einzeln sein, Sám chci býti, vždy samoten,
Lungerern lass' ich den Lauf. vloudilcům výhost vždy dám.
WANDERER
(tritt wieder etwas näher) (opět několik kroků postoupí)
Mancher wähnte weise zu sein, Mnohý mní, že moudrým je dost,
nur was ihm not tat, wußte er nicht; 40 leč co mu schází, nestihne přec;
was ihm frommte, ließ ich erfragen: co mu v prospěch, může teď zvídat:
lohnend lehrt' ihn mein Wort. odvěť v odměnu dám.
MIME
(immer ängstlicher, da er den Wanderer sich nahen sieht)
(stále úzkostlivěji, neboť vidí, že se poutník blíží)
Müß'ges Wissen wahren manche: Planou moudrost skrývá mnohý:
ich weiß mir grade genug; já vím teď zrovna již dost;
(Der Wanderer schreitet vollends bis an den Herd vor)
(Poutník naplno kráčí ke krbu)
mir genügt mein Witz, 13A mně můj stačí vtip,
ich will nicht mehr: já nechci víc:
dir Weisem weis' ich den Weg! 7B tvým vědám vyhnu se vždy!
WANDERER
(am Herd sich setzend) (sedne si k výhni)
Hier sitz' ich am Herd 7B 40 13A Zde k výhni jsem sed
und setze mein Haupt a vzdávám svou leb
der Wissenswette zum Pfand: teď v sázku moudrosti tvé:
mein Kopf ist dein, má leb buď tvou,
du hast ihn erkiest, ty získej si ji,
entfrägst du dir nicht, když nedoptáš se,
was dir frommt, po čem ždáš,
lös' ich's mit Lehren nicht ein. nedám - li touženou zvěst.
MIME
(der zuletzt den Wanderer mit offenem Munde angestaunt hat, schrickt
jetzt zusammen; kleinmütig für sich)
(jenž nakonec s otevřenými ústy sleduje poutníka, se poleká a malomyslně pro sebe
praví)
15
Wie werd' ich den Lauernden los? Jak mám se teď vetřelce zbýt?
Verfänglich muß ich ihn fragen. 7B Tu lstivě tázat se musím.
(Er ermannt sich wie zu Strenge) (nahlas)
Dein Haupt pfänd' ich für den Herd: Tvá leb sázkou za ten skryt:
nun sorg', es sinnig zu lösen! 40 nuž hleď ji vyplatit moudře!
Drei der Fragen stell' ich mir frei. Třikrát dle chuti tázat se chci.
WANDERER
Dreimal muß ich's treffen. 13A 7B Třikrát musím uhodnout.
MIME
(sammelt sich zum Nachdenken) 15 (po malém rozmýšlení)
Du rührtest dich viel 13 Tys v pout často šel auf der
Erde Rücken, po té zemské hroudě,
die Welt durchwandert'st du weit; a kráčel v kraj kolem kol:
nun sage mir schlau: nuž chytře mi rci:
welches Geschlecht tagt in der Erde Tiefe? kterýpak rod skrývá se v hloubi země?
WANDERER
In der Erde Tiefe tagen die Nibelungen: 13AV země hlolubi skrývá se rod Nibelungů:
Nibelheim ist ihr Land. Niebelheim sídlem jich.
Schwarzalben sind sie; Tmnými jsou skřety;
Schwarz-Alberich tmný Alberich
hütet' als Herrscher sie einst! 6B v dávnu kdys vládcem jich byl!
Eines Zauberringes zwingende Kraft Kdysi kouzelného prstenu lstí
zähmt' ihm das fleißige Volk. spoutal si pilný ten rod.
Reicher Schätze schimmernden Hort 3B Zářné skvosty, pokladů houf
häuften sie ihm: 7A snes’ mu ten voj:
der sollte die Welt ihm gewinnen. jím získat chtěl svět ve svou vládu.
Zum zweiten was frägst du, Zwerg? 7B Co dále táže se skřet?
MIME
(versinkt in immer tieferes Nachsinnen) (upadá v hluboké přemýšlení)
13A 15 40
Viel, Wanderer, weißt du mir Měs’, poutníče, mnoho řek aus der
Erde Nabelnest; co skrývá zemská hloub;
nun sage mir schlicht, nuž pověz mi dál,
welches Geschlecht kterýpak rod
ruht auf der Erde Rücken? na zemském sídlí hřbetě?
WANDERER
Auf der Erde Rücken 9 Na zemském hřbetě
wuchtet der Riesen Geschlecht: tyčí se obrů těch rod:
Riesenheim ist ihr Land. Riesenheim jest jejich skrýš.
Fasolt und Fafner, der Rauhen Fürsten, Fasolt a Fafner, těch drsných vládci,
neideten Nibelungs Macht; 15 záviděli Niblungům moc;
den gewaltigen Hort gewannen sie sich, proto poklady všechny získali si,
errangen mit ihm den Ring. 6B a s nimi prstenu skvost.
Um den entbrannte den Brüdern Streit; Leč o ten vznítil se bratrů spor;
der Fasolt fällte, als wilder Wurm v němž Fasolt sklán byl; co divý drak
hütet nun Fafner den Hort.17 4 střeží teď Fafner svůj skvost.
Die dritte Frage nun droht. 7B Jak třetí otázka zní?
MIME
(der ganz in Träumerei entrückt ist) 13A 15 (úplně ponořen v snění)
Viel, Wanderer, weißt du mir 40 Měs’, poutníče mnoho řek
von der Erde rauhem Rücken. o tom drsném horském hřbetě.
Nun sage mir wahr, Nuž pověz mi teď,
welches Geschlecht kterýpak rod
wohnt auf wolkigen Höh'n? skryl se v blankytnou výš?
WANDERER
Auf wolkigen Höh'n wohnen die Götter: 7A Tam v blankytnou říš skryl se rod bohů:
Walhall heißt ihr Saal. Walhalla sídlem jich.
Lichtalben sind sie; Jasnými jsou jen;
Licht-Alberich, Wotan, waltet der Schar. jasný Alberich, Wotan, vládne jim všem.
Aus der Welt-Esche weihlichstem Aste 2 Kdys z posvátné jasanu větve
schuf er sich einen Schaft: 7B stvořil kopí si hrot:
dorrt der Stamm, nie verdirbt doch der Speer; schne-li peň, nikdy nezajde kopí;
mit seiner Spitze sperrt Wotan die Welt. neb jeho hrotem Wotan ovlád’ svět.
Heil'ger Verträge Treuerunen Posvátných úmluv věrný zápis
schnitt in den Schaft er ein. vryl v oné vlády znak.
Den Haft der Welt hält in der Hand, Vší světa moc svírá v svou paž,
wer den Speer führt, kdo jme kopí,
den Wotans Faust umspannt. 4 13A jež Wotan v pěsti má.
Ihm neigte sich der Niblungen Heer; 6B Jež spoutalo všech Niblungů voj;
der Riesen Gezücht zähmte sein Rat: 9 4 i obrů těch rod svázalo též:
ewig gehorchen sie alle Na věky vládne jim všechněm
des Speeres starkem Herrn. 40 ten kopí silný pán.
(Er stößt wie unwillkürlich mit dem Speer auf den Boden; ein leiser
Donner läßt sich vernehmen, wovon Mime heftig erschrickt)
7B
(jako mimovolně udeří kopím o zem lehce zahřmí, Mime se ulekne)
Nun rede, weiser Zwerg: 40 Teď promluv, bystrý skřet:
wußt' ich der Fragen Rat? uhod’ jsem správně vše?
Behalte mein Haupt ich frei? 13A A vykoupil hlavu svou?
MIME
(nachdem er den Wanderer mit dem Speer aufmerksam beobachtet hat, gerät
nun in große Angst, sucht verwirrt nach seinen Gerätschaften und blickt
scheu zur Seite)
(poté co poutníka s kopím bedlivě pozoroval, octl se nyní ve velkém strachu a
neopovažuje se pohlédnout na něj)
Fragen und Haupt hast du gelöst: Hlava již tvá, volnou je zas:
nun, Wand'rer, geh' deines Wegs! Nuž, dej se, poutníče, v dál!
WANDERER
Was zu wissen dir frommt, 40 To, co prospěšným ti,
solltest du fragen: měl jsi se tázat:
Kunde verbürgte mein Kopf. 40 7B za odvěť ručil jsem sám.
Daß du nun nicht weißt, A ježto nevíš,
was dir nützt, v čem tvůj zdar,
des fass' ich jetzt deines als Pfand. tož zástavou tebe teď jmu.
Gastlich nicht galt mir dein Gruß, Pozdrav tvůj nevlídný byl,
mein Haupt gab ich in deine Hand, svou leb musil jsem v sázku dát,
um mich des Herdes zu freun. bych se moh’ u krbu hřát.
Nach Wettens Pflicht pfänd' ich nun dich, Dle sázky teď zástavou jseš,
lösest du drei der Fragen nicht leicht. nezodpovíš - li otázek tré.
Drum frische dir, Mime, den Mut! Nuž bystři teď, Mime, svůj vtip!
MIME
(sehr schüchtern und zögernd, endlich in furchtsamer Ergebung sich
fassend)
(ostýchavě a v bázlivé oddanosti)
Lang' schon mied ich mein Heimatland, 13A Dávno nezřel jsem rodných niv,
lang' schon schied ich dávno nehřál mne
aus der Mutter Schoß; již matčin klín;
mir leuchtete Wotans Auge, 7A mne záříval Wotanův pohled,
zur Höhle lugt' es herein: a v skrýši nahlédal mou:
vor ihm magert mein Mutterwitz. tu zmlk před ním můj všechen vtip.
Doch frommt mir's nun weise zu sein, 13A Však mám-li teď moudrým se stát,
Wand'rer, frage denn zu! taž se, poutníče, jen!
Vielleicht glückt mir's, gezwungen A snad nyní, jsa nucen,
zu lösen des Zwerges Haupt. si vykoupí skřet svou leb.
WANDERER
(wieder gemächlich sich niederlassend) (opět se pomalu usazuje)
Nun, ehrlicher Zwerg, Nuž, skřete ty lstný,
sag' mir zum ersten: řekni mi nejprv:
welches ist das Geschlecht, 24C kterýpak byl to rod,
dem Wotan schlimm sich zeigte jejž Wotan hněvem stíhal
und das doch das liebste ihm lebt? 36B a jenž přec mu nejdražším byl?
MIME
(sich ermunternd) (dodávaje si odvahy)
Wenig hört' ich von Heldensippen; 13A Málo vím o tom rekův rodu;
der Frage doch mach' ich mich frei. leč otázku zodpovím přec:
Die Wälsungen sind das Wunschgeschlecht, jsou Wälsungové ten toužný rod,
das Wotan zeugte und zärtlich liebte, 24C jejž Wotan zplodil a v lásce vítal,
zeigt' er auch Ungunst ihm. byť těžce stíhal jej.
Siegmund und Sieglind' Siegmund a Sieglind
stammten von Wälse, otcem jichž Wälse,
ein wild-verzweifeltes Zwillingspaar: 24C byl onen zoufalý dvojčat pár:
Siegfried zeugten sie selbst, 33 Siegfried zplozen jím byl,
den stärksten Wälsungensproß. ten silný Wälsungů syn.
Behalt' ich, Wand'rer, Nuž promluv, starče,
zum ersten mein Haupt? 13A zda propadla leb?
WANDERER
(gemütlich) (dobrosrdečně)
Wie doch genau Vždyť jsi přec vše
das Geschlecht du mir nennst: o tom rodu mi řek’ :
schlau eracht' ich dich Argen! chytrým zváti tě musím!
Der ersten Frage wardst du frei. Tys první odvěť správně dal.
Zum zweiten nun sag' mir, Zwerg: 15 13A Nuž dále teď rci mi, skřet:
ein weiser Niblung wahret Siegfried; Kýs moudrý Niblung skrývá Siegfrieda;
Fafner soll er ihm fällen, by mu Fafnera skolil,
daß den Ring er erränge, 17 aby prsten on získal,
des Hortes Herrscher zu sein. a pokladu vládcem se stal.
Welches Schwert Který meč
muß Siegfried nun schwingen, má Siegfriedu sloužit,
taug' es zu Fafners Tod? Fafnera sklát by moh’ ?
MIME
(seine gegenwärtige Lage immer mehr vergessend und von dem Gegenstande
lebhaft angezogen, reibt sich vergnügt die Hände)
13A
(zapomínajíc na svou situaci, mne si ruce, unesen)
Notung heißt ein neidliches Schwert; Notung zve se toužný ten meč;
in einer Esche Stamm stieß es Wotan: jej v jakýs’ jasan kdys vetkl Wotan:
dem sollt' es geziemen, měl tomu být dopřán,
der aus dem Stamm es zög'. kdo moh’ jej vyrvat zas.
Der stärksten Helden keiner bestand's: Ač nejsilnější snažil se rek:
Siegmund, der Kühne, konnt's allein: 22 Siegmund, ten jun, jen získal jej:
fechtend führt' er's im Streit, mužně v zápas jej nes’,
bis an Wotans Speer es zersprang. až jej Wotan kopím rozťal v tříšť.
Nun verwahrt die Stücken ein weiser Schmied;Nyní skrývá zlomky ty moudrý skřet;
denn er weiß, daß allein mit dem Wotansschwertdobře ví že teď jedině wotanův meč
ein kühnes dummes Kind, 33 když vlá jím hloupý ten jun,
Siegfried, den Wurm versehrt. 22 Siegfried, můž’ draka sklát.
(ganz vergnügt) (spokojeně)
Behalt' ich Zwerg auch zweitens mein Haupt? Nuž promluv teď,zda volna má leb?
WANDERER
(lachend) (směje se)
Der witzigste bist du unter den Weisen: Ten nejmoudřejší jsi věru ty ze všech:
wer käm' dir an Klugheit gleich? kdo tobě se rovnat zná?
Doch bist du so klug, Leč chytrýms’-li tak,
den kindischen Helden 13A bys dětinského reka
für Zwergenzwecke zu nützen, k těm tajným účelům užil,
mit der dritten Frage droh' ich nun! tož se potřetí já táži teď!
Sag' mir, du weiser Waffenschmied: Rci mi, ty moudrý kůjce mečů:
wer wird aus den starken Stücken kdo může z těch silných kousků
Notung, das Schwert, wohl schweißen? 33 Notung, ten meč, si skouti?
MIME
(fährt im höchsten Schrecken auf) (vzkřikne v nejvyšším strachu)
Die Stücken! Das Schwert! 37B Ty kousky! Ten meč!
O weh! Mir schwindelt! Ó žel! Mně mrazí!
Was fang' ich an? Co mám jen říct?
Was fällt mir ein? Kde je můj vtip?
Verfluchter Stahl, daß ich dich gestohlen! Ten kletý meč,že jsem já jej uzmul!
Er hat mich vernagelt in Pein und Not! Teď stáhl mě kouzly jen v strast a žal!
Mir bleibt er hart, 4 Tvrdým je vždy,
ich kann ihn nicht hämmern: mně nelze jej skouti:
Niet' und Löte läßt mich im Stich! nýt i pájka marnou je vždy!
(Er wirft wie sinnlos sein Gerät durcheinander und bricht in helle
Verzweiflung aus)
(Jako beze smylu odhazuje svůj nástroj za sebe a propadá beznaději)
Der weiseste Schmied weiß sich nicht Rat! 38A Já kováře vzor, nevím si rad!
Wer schweißt nun das Schwert, Kdo skul by ten meč,
schaff' ich es nicht? když já ne sám?
Das Wunder, wie soll ich's wissen? Toť zázrak, kdo může jej zvědět?
WANDERER
(ist ruhig vom Herd aufgestanden) 40 (klidně vstal od krbu)
Dreimal solltest du fragen, Třikrát měl jsi se tázat,
dreimal stand ich dir frei: třikrát odvěť jsem dal:
nach eitlen Fernen forschtest du; ty planou zvěst jsi zvědět chtěl;
doch was zunächst dir sich fand, leč co bys nejraději znal,
was dir nützt, fiel dir nicht ein. po čem ždáš, to nevěděls’.
Nun ich's errate, wirst du verrückt: 22 Já ti to říkám když’s taký bloud:
gewonnen hab' ich das witzige Haupt! 7B neb získal jsem nyní moudrou tvou leb!
Jetzt, Fafners kühner Bezwinger, 17 Teď, statný Fafnerův soku,
hör', verfall'ner Zwerg: slyš, ty skřete zlý:
"Nur wer das Fürchten nie erfuhr, 37C kdo nikdy bázně nepoznal,
schmiedet Notung neu." skuje Notung zas.
(Mime starrt ihn groß an: er wendet sich zum Fortgange)
(Mime naň tupě zírá: poutník se obrací k odchodu)
Dein weises Haupt wahre von heut': 11 Svou moudrou leb, měj si ji dnes:
verfallen lass' ich es dem, tomu buď souzena v plen,
der das Fürchten nicht gelernt! kdo nikdy neznal strach!
(Er wendet sich lächelnd ab und verschwindet schnell im Walde. Mime ist
wie vernichtet auf den Schemel hinter dem Amboß zurückgesunken)
(smějíc se otáčí a rychle mizí v lese.Mime zničen klesne na stoličku za kovadlinou)
DRITTE SZENE
MIME
(starrt grad vor sich aus in den sonnig beleuchteten Wald hinein und ger
ät zunehmend in heftiges Zittern)
(dívá se tupě do sluncem osvětleného lesa a po delším mlčení se počne prudce
chvěti)
Verfluchtes Licht! 11 17 Prokletý svit!
Was flammt dort die Luft? Jak hoří tam vzduch?
Was flackert und lackert, Jak kmitá a třpytá
was flimmert und schwirrt, se, míhá a chví,
was schwebt dort und webt co plá tam a vlá
und wabert umher? a svíjí se kol?
Da glimmert's und glitzt's Jak blýská a leskne
in der Sonne Glut! se slunce žár!
Was säuselt und summt Jak sviští a šumí
und saust nun gar? a syčí zas?
Es brummt und braust Zas hučí, mručí
und prasselt hieher! a praská zas teď!
Dort bricht's durch den Wald, Tam z lesa již sem,
will auf mich zu! to ke mně jde!
(Er bäumt sich vor Entsetzen auf) (v hrůze se vztyčí)
Ein gräßlicher Rachen reißt sich mir auf: Ta strašlivá tlama tyčí se tam:
der Wurm will mich fangen! ten drak chce mne snísti!
Fafner! Fafner! 22 Fafner! Fafner!
(Er sinkt laut schreiend hinter dem breiten Amboß zusammen)
(vzkřikne a sklesne za kovadlinou)
SIEGFRIED
(bricht aus dem Waldgesträuch hervor und ruft noch hinter der Szene, wä
hrend man seine Bewegung an dem zerkrachenden Gezweige des Gesträuches
gewahrt)
(vyrazí z lesního křoví a volá ještě za scénou)
Heda! Du Fauler! 37D Heda! Ty líný!
Bist du nun fertig! Jsi - li pak hotov!
(Er tritt in die Höhle herein und hält verwundert an) (vstoupí a v podivu se zarazí)
Schnell! Wie steht's mit dem Schwert? 37B Mluv! Je hotov již meč?
Wo steckt der Schmied? Kam skryl se skřet?
Stahl er sich fort? Prch’ mi on snad?
Hehe! Mime, du Memme! Hehe! Mime, ty babo!
Wo bist du? Wo birgst du dich? Kde jsi jen? Kde skrýt ses’ moh’?
MIME
(mit schwacher Stimme hinter dem Amboß) (slabým hlasem za kovadlinou)
Bist du es, Kind? 17 Ach, to jsi ty?
Kommst du allein? Přicházíš sám?
SIEGFRIED
(lachend) (směje se)
Hinter dem Amboß? 37B Skryl jsi se za měch?
Sag', was schufest du dort? Mluv, co podnikals’ tu?
Schärftest du mir das Schwert? Brousils’ můj tady meč?
MIME
(höchst verstört und zerstreut hervorkommend) (rozrušen a roztržit jde vpřed)
Das Schwert? Das Schwert? Ten meč? Ten meč?
Wie möcht' ich's schweißen? - Kdo znal by jej skouti? "Nur
wer das Fürchten nie erfuhr, „Jen ten kdo bázní nikdy se nechvěl,
schmiedet Notung neu." 22 skouti Notung má.“
Zu weise ward ich für solches Werk! Leč moudrost má není pro ten čin!
SIEGFRIED
(heftig) (prudce)
Wirst du mir reden? 37B Chceš - li pak mluvit?
Soll ich dir raten? Mám ti být rádcem?
MIME
(wie zuvor) (jako předtím)
Wo nähm' ich redlichen Rat? 40 Kdo může rádcem mi být?
Mein weises Haupt hab' ich verwettet: svou moudrou leb v sázce jsem prohrál:
(vor sich hin starrend) (ztrnule před sebe)
verfallen, verlor ich's an den, 33 neb tomu je souzena v plen,
"der das Fürchten nicht gelernt". „kdo se bázni neučil“.
SIEGFRIED
(ungestüm) (prudce)
Sind mir das Flausen? 37B Jsou mi to řeči!
Willst du mir fliehn? Chceš se mne zbýt?
MIME
(allmählich sich etwas fassend) (pozvolna se vzpamatovává)
Wohl flöh' ich dem, 38A Ba toho rád,
der's Fürchten kennt! kdo bázeň zná!
Doch das ließ ich dem Kinde zu lehren! Leč tu mnil jsem že hoch sám kdy sezná!
Ich Dummer vergaß, was einzig gut: A zapomněl jsem, co prospěšno:
Liebe zu mir sollt' er lernen; lásce jen ke mně měl se učit;
das gelang nun leider faul! a i tu jen špatně zná!
Wie bring' ich das Fürchten ihm bei? Jak naučím ho bázni teď ?
SIEGFRIED
(packt ihn) (chytne ho)
He! Muß ich helfen? 37B He! Musím pomoct?
Was fegtest du heut'? Co skul jsi mi dnes?
MIME
Um dich nur besorgt, Jen k prospěše tvé,
versank ich in Sinnen, jsem přemítal nyní,
wie ich dich Wichtiges wiese. věc bych ti závažnou zjevil.
SIEGFRIED
(lachend) (směje se)
Bis unter den Sitz warst du versunken: To pod zemí málem jsi tu hloubal:
was Wichtiges fandest du da? co vážného našel jsi tam?
MIME
(sich immer mehr fassend) (stále více se zotavuje)
Das Fürchten lernt' ich für dich, Tu bázeň dáno mi znát,
daß ich's dich Dummen lehre. 37B ji bych ti, bloudu, vštípil.
SIEGFRIED
(mit ruhiger Verwunderung) (v klidném podivení)
Was ist's mit dem Fürchten? Co stále s tou bázní?
MIME
Erfuhrst du's noch nie Ta známa ti není
und willst aus dem Wald a z lesa přec chceš
doch fort in die Welt? 22 ty bráti se v svět?
Was frommte das festeste Schwert, Co platným je nejlepší meč,
blieb dir das Fürchten fern? nezná - li bázně bloud?
SIEGFRIED
(ungeduldig) (netrpělivě)
Faulen Rat erfindest du wohl? Moudrých rad těch nazbyt vždy máš?
MIME
(immer zutraulicher Siegfried näher tretend) (stále přítulněji se blíží k Siegfriedovi)
Deiner Mutter Rat redet aus mir; 24B Tvojí máti rad poslušen jsem;
was ich gelobte, muß ich nun lösen: co jsem slíbil, musím teď splnit:
in die listige Welt dich nicht zu entlassen, že tam v přelstivý svět tě nesmím pustit,
eh' du nicht das Fürchten gelernt. až naučíš bázní se chvět.
SIEGFRIED
(heftig) (prudce)
Ist's eine Kunst, Když je to um,
was kenn' ich sie nicht? proč neznal bych jí?
Heraus! Was ist's mit dem Fürchten? 11 Nuž mluv! Co je s tou bázní?
MIME
Fühltest du nie im finstren Wald, 11 Necítil’s nikdy tak v houšti křů,
bei Dämmerschein am dunklen Ort, když soumrak jde a temno kol,
wenn fern es säuselt, summt und saust, jak dálný sykot, šum a svist,
wildes Brummen näher braust, hrůzný hukot hvozdem hřmí,
wirres Flackern um dich flimmert, 36D strašný mihot kolem kmitá,
schwellend Schwirren zu Leib dir schwebt: vírný výskot kol těla vlá:
fühltest du dann nicht grieselnd necítil’s jak tu chvějnou
Grausen die Glieder dir fahen? 36A úzkostí údy ti měknou?
Glühender Schauer schüttelt die Glieder, Zoufalý úděs spíná vše údy,
in der Brust bebend und bang a tvá hruď bázní se chví
berstet hämmernd das Herz? svírá srdce jen strach?
Fühltest du das noch nicht, Znám - li ti není ten cit,
das Fürchten blieb dir dann fremd. pak neznáš, co je to strach.
SIEGFRIED
(nachsinnend) (přemýšlejíc)
Sonderlich seltsam muß das sein! Závratně zvláštní se to zdá!
Hart und fest, fühl' ich, steht mir das Herz. 33 Pevně však cítím silný svůj tep.
Das Grieseln und Grausen, 36D Leč úděs a úzkost,
das Glühen und Schauern, tu hrůzu a horko,
Hitzen und Schwindeln, zápal a závrať,
Hämmern und Beben: tlukot a tíseň:
gern begehr' ich das Bangen, rád bych ždál této trýzně,
sehnend verlangt mich's der Lust! 36A toužně chci znáti tu slast!
Doch wie bringst du, Mime, mir's bei? Leč, jak naučíš, Mime, mě ji?
Wie wärst du, Memme, mir Meister? Což moh’ bys, sketo, mi sdělit?
MIME
Folge mir nur, ich führe dich wohl: 17 Sleduj mě jen, chci správně tě vést:
sinnend fand ich es aus. 36A smyslil řádně jsem vše.
Ich weiß einen schlimmen Wurm, 17 Mně znám je kýs’ hrůzný drak,
der würgt' und schlang schon viel: jenž rdousil hojně již:
Fafner lehrt dich das Fürchten, Fafner naučí tě bázni,
folgst du mir zu seinem Nest. 36A chceš-li se mnou k němu jít.
SIEGFRIED
Wo liegt er im Nest? Kde jest jeho skrýš?
MIME
Neidhöhle wird es genannt: Neidhöle zve se ta skrýš:
im Ost, am Ende des Walds. 36A kde z východu končí les.
SIEGFRIED
Dann wär's nicht weit von der Welt? Odtud pak blízko již v svět?
MIME
Bei Neidhöhle liegt sie ganz nah. Od Neidhöle jen kousek dál.
SIEGFRIED
Dahin denn sollst du mich führen: Nuž tam máš se mnou se bráti:
lernt' ich das Fürchten, seznám-li bázeň,
dann fort in die Welt! pak půjdu již v svět!
Drum schnell! Schaffe das Schwert, Nuž spěš! Skonči ten meč,
in der Welt will ich es schwingen. 37B neboť v svět já chci jej nésti.
MIME
Das Schwert? O Not! Ten meč? O žel!
SIEGFRIED
Rasch in die Schmiede! 37B Spěš ke své výhni!
Weis', was du schufst! Zjev, co jsi skul!
MIME
Verfluchter Stahl! 38A Ten bídný kov!
Zu flicken versteh' ich ihn nicht: Jej spájeti nelze mi přec:
den zähen Zauber To kouzlo kruté
bezwingt keines Zwergen Kraft. již nezdolá skřítka moc.
Wer das Fürchten nicht kennt, Ten, kdo bázně však nezná,
der fänd' wohl eher die Kunst. spíš moh’ by kouzlem tím vlást.
SIEGFRIED
Feine Finten weiß mir der Faule; Lehce zná se vytáčet lenoch;
daß er ein Stümper, sollt' er gestehn: sám že je břídil, doznat by moh’:
nun lügt er sich listig heraus! 38A však raděj lží vyplést se chce!
Her mit den Stücken, Sem s těmi kousky,
fort mit dem Stümper! 37C z cesty však břídil!
(auf den Herd zuschreitend) (přistupuje ke krbu)
Des Vaters Stahl fügt sich wohl mir: 22 Neb otcův kov poddá se mně:
ich selbst schweiße das Schwert! 37A chci sám skouti ten meč!
(Er macht sich, Mimes Gerät durcheinander werfend, mit Ungestüm an die
Arbeit)
(má se čile k dílu, odhazujíc Mimovy nástroje za sebe)
MIME
Hättest du fleißig die Kunst gepflegt, Kdyby ses’ pilně byl k práci měl,
jetzt käm' dir's wahrlich zugut; tedˇ toho užít bys moh’;
doch lässig warst du stets in der Lehr': 13A leč líným byl jsi k učení vždy:
was willst du Rechtes nun rüsten? co moh’ bys’ kloudného skouti?
SIEGFRIED
Was der Meister nicht kann, 37A Je-li mistr tak sláb,
vermöcht' es der Knabe, zda možno to žáku,
hätt' er ihm immer gehorcht? 13A byť by jej poslouchal vždy?
(Er dreht ihm eine Nase) (kroutí mu nosem)
Jetzt mach' dich fort, Teď ustup v dál,
misch' dich nicht drein: nepleť se sem:
sonst fällst du mir mit ins Feuer! 37A sic vlítneš sem do mé výhně!
(Er hat eine große Menge Kohlen auf dem Herd aufgehäuft und unterhält in
einem fort die Glut, während er die Schwertstücke in den Schraubstock
einspannt und sie zu Spänen zerfeilt)
(Nakupil do výhně mnoho uhle a udržuje žár, rozpiloval kousky meče na piliny)
MIME
(der sich etwas abseits niedergesetzt hat, sieht Siegfried bei der
Arbeit zu)
37A
(který se posadil stranou, sleduje Siegfrieda při práci)
Was machst du denn da? Co počínáš tam?
Nimm doch die Löte: Vezmi přec pájku:
den Brei braut' ich schon längst. ta směs výhodna jest.
SIEGFRIED
Fort mit dem Brei! 37A S kaší tou pryč!
Ich brauch' ihn nicht: Jí netřeba:
Mit Bappe back' ich kein Schwert! neb koptem skout nelze meč!
MIME
Du zerfeilst die Feile, Vždyť mi ztupíš pilník,
zerreibst die Raspel: a zlámeš struhák:
wie willst du den Stahl zerstampfen? Což rozemlít chceš tu ocel?
SIEGFRIED
Zersponnen muß ich in Späne ihn sehn:Já v třísky musím ji rozmletu zřít:
was entzwei ist, zwing' ich mir so. bych co ve dví spájeti moh.
(Er feilt mit großem Eifer fort) (s horlivostí piluje)
MIME
(für sich) (pro sebe)
Hier hilft kein Kluger, 37A Zde chytrost zniká,
das seh' ich klar: to jasně zřím:
hier hilft dem Dummen zde radit hlupci
die Dummheit allein! je zas hloupost jen!
Wie er sich rührt und mächtig regt! Jak se on dme a k dílu má!
lhm schwindet der Stahl, již mizí mu kov,
doch wird ihm nicht schwül! 11 leč neznaven hoch!
(Siegfried hat das Herdfeuer zur hellsten Glut angefacht)
(Siegfried rozdělal oheň v krbu k jasnému plameni)
Nun ward ich so alt wie Höhl' und Wald, Ač jsem již tak stár jak sluj a les,
und hab' nicht so was geseh'n! já nezřel zázraků těch!
(Während Siegfried mit ungestümem Eifer fortfährt, die Schwertstücken zu
zerfeilen, setzt sich Mime noch mehr beiseite)
(zatímco Siegfried s prudkým úsilím pokračuje v pilování zlomků meče, sedí Mime
stále opodál)
Mit dem Schwert gelingt's, Že ten meč lze skout,
das lern' ich wohl: to chápu teď:
furchtlos fegt er's zu ganz. statně spěje on v cíl.
Der Wand'rer wußt' es gut! Ten poutník pravdu děl!
Wie berg' ich nun mein banges Haupt? Kam skryji teď svou strastnou leb?
Dem kühnen Knaben verfiel's, 33 Neb ctnému chlapci padne v plen,
lehrt' ihn nicht Fafner die Furcht! 37A nanučí-li bázni ho drak!
(mit wachsender Unruhe aufspringend und sich beugend)
(s rostoucím neklidem vyskakuje a sklání se)
Doch weh' mir Armen! Ach žel mé bídě!
Wie würgt' er den Wurm, 17 Leč, draka jak sklá,
erführ' er das Fürchten von ihm? když bude on bázní se chvět?
Wie erräng' er mir den Ring? 6B Ach, jak prsten má mi dát?
Verfluchte Klemme! Prokletá léčka!
Da klebt' ich fest, fänd' ich nicht klugen Rat, Jsem lstivě spjat,nevím-li moudrých rad,
wie den Furchtlosen selbst ich bezwäng'. jak bych nebojácného přec sklál.
SIEGFRIED
(hat nun die Stücken zerfeilt und in einem Schmelztiegel gefangen, den
er jetzt in die Herdglut stellt)
(rozpiloval kousky, dal je do tavicí pánve, již postavil do výhně, udržuje žár měchem)
He, Mime! Geschwind! He, Mime! Teď rci!
Wie heißt das Schwert, Jak slul ten meč,
das ich in Späne zersponnen? 22 jejž jsem teď rozemlel v třísky?
MIME
(fährt zusammen und wendet sich zu Siegfried) (vytrhnut z myšlenek)
Notung nennt sich das neidliche Schwert: 37E Notung, zve se ten toužený meč:
deine Mutter gab mir die Mär. tvoje matka děla mi tak.
SIEGFRIED
(nährt unter dem folgenden die Glut mit dem Blasebalg) (živí oheň měchem)
Notung! Notung! Neidliches Schwert! 37E Notung! Notung! Toužený meč!
Was mußtest du zerspringen? Proč zlámat jsi se musil?
Zu Spreu nun schuf ich die scharfe Pracht, Jen práškem pouhým je pevný kov,
im Tiegel brat' ich die Späne. teď v pánvi svářet chci třísky.
Hoho! Hoho! Hohei! Hohei! Hoho! Hoho! Hoho! Hohaj! Hohaj! Hoho!
Blase, Balg! Blase die Glut! Dmýchej měch! Dmýchej žár!
Wild im Walde wuchs ein Baum, V houšti háje vzrůstal strom,
den hab' ich im Forst gefällt: jejž rázem jsem skácel sám:
die braune Esche brannt' ich zur Kohl', ten hnědý jasan v uhlí jsem sžeh’,
auf dem Herd nun liegt sie gehäuft. v oné výhni pálí se teď.
Hoho! Hoho! Hohei! Hohei! Hoho! Hoho! Hoho! Hohaj! Hohaj! Hoho!
Blase, Balg! Blase die Glut! Dmýchej měch! Dmýchej již žár!
Des Baumes Kohle, wie brennt sie kühn; Jak žhoucí dřevo teď žárem dchne!
wie glüht sie hell und hehr! a skvoucí šíří svit!
In springenden Funken sprühet sie auf: Jak sršivé jiskry sypou se kol:
Hohei! Hohei! Hohei! Hohaj! Hohaj! Hohaj!
Zerschmilzt mir des Stahles Spreu. A spájí můj skvoucí kov.
Hoho! Hoho! Hohei! Hohei! Hoho! Hoho! Hoho! Hohaj! Hohaj! Hoho!
Blase, Balg! Blase die Glut! Dmýchej měch! Dmýchej již žár!
MIME
(immer für sich, entfernt sitzend) (stále pro sebe, sedíc v povzdálí)
Er schmiedet das Schwert, On skuje ten meč,
und Fafner fällt er: a draka skolí:
das seh' ich nun sicher voraus. to předvídám zřejmě již teď.
Hort und Ring erringt er im Harst: Skvost i prsten získá si v ráz:
wie erwerb' ich mir den Gewinn? 6B jak mu všechno mohl bych vzít?
Mit Witz und List erlang' ich beides Jen vtip a lest mně může prospět
und berge heil mein Haupt. 13A by vyšel zdráv můj krk.
SIEGFRIED
(nochmals am Blasebalg) (stále s měchem)
Hoho! Hoho! Hohei! Hohei! Hohei! Hoho! Hoho! Hohaj! Hohaj! Hohaj!
MIME
(im Vordergrunde für sich) (v popředí pro sebe)
Rang er sich müd mit dem Wurm, 17 Po boji únavou jat,
von der Müh' erlab' ihn ein Trunk: on nápoj můj kouzelný pij:
aus würz'gen Säften, die ich gesammelt, Já mocné šťávy, které jsem sebral,
brau' ich den Trank für ihn; svařím v ten nápoj proň;
wenig Tropfen nur braucht er zu trinken, málo kapek on může jen spolknout,
sinnenlos sinkt er in Schlaf. mdlobný spánek ho jme.
Mit der eignen Waffe, 22 Jeho vlastní zbraní,
die er sich gewonnen, již on si teď získal,
räum' ich ihn leicht aus dem Weg, lehce jej odstraním pak,
erlange mir Ring und Hort. a poklad i prsten buď můj.
(Er reibt sich vergnügt die Hände) (radostně si mne ruce)
Hei! Weiser Wand'rer! Haj! Moudrý poutníče!
Dünkt' ich dich dumm? 37E Hloupým’s mě zval?
Wie gefällt dir nun mein feiner Witz? Jak se líbí ti můj skvostný vtip?
Fand ich mir wohl Rat und Ruh'? Zda jsem získal klid a mír?
SIEGFRIED
Notung! Notung! Neidliches Schwert! 37E Notung! Notung! Toužený meč!
Nun schmolz deines Stahles Spreu! Teď taví se tvá tuhá tříšť!
Im eignen Schweiße schwimmst du nun. Již v svůj se vlastní stápíš pot.
(Er gießt den glühenden Inhalt des Tiegels in eine Stangenform und hält
diese in die Höhe)
(nalil roztavenou ocel do formy a drží ji ve výšce)
Bald schwing' ich dich als mein Schwert! Mám záhy míti svůj meč!
(Er stößt die gefüllte Stangenform in den Wassereimer; Dampf und lautes
Gezisch der Kühlung erfolgen)
(ponořil formu do vodní lázně, pára hlasitě zasyčí)
In das Wasser floß ein Feuerfluß: Teď se v koupel sklání výhně plod:
grimmiger Zorn zischt' ihm da auf! urputný hněv vstříc jemu syk!
Wie sehrend er floß, Ač tekoucím byl,
in des Wassers Flut fließt er nicht mehr.nemá v proudu vod téci on již.
Starr ward er und steif, Ztvrd’ teď již a ztuh’
herrisch der harte Stahl: pevný a pádný kov:
heißes Blut doch fließt ihm bald! 22 vroucí krev však má jím vřít!
(Er stößt den Stahl in die Herdglut und zieht die Blasebälge mächtig an)
(žhaví ocel v plameni)
Nun schwitze noch einmal, Nuž ztápěj se v pot zas,
daß ich dich schweiße, bych tě moh’ svářet,
Notung, neidliches Schwert! 37E Notung, toužený meč!
(Mime ist vergnügt aufgesprungen; er holt verschiedene Gefäße hervor,
schüttet aus ihnen Gewürz und Kräuter in einen Kochtopf und sucht,
diesen auf dem Herd anzubringen)
(Mime radostně vyskočí; přinese nádobky a sype z nich koření do hrnečku a chce si
ho postavit na krb)
(Siegfried beobachtet während der Arbeit Mime, welcher vom andern Ende
des Herdes her seinen Topf sorgsam an die Glut stellt)
(Siegfried během práce pozoruje Mima, který si na druhý konec výhně staví hrneček)
Was schafft der Tölpel Co s oním hrnkem
dort mit dem Topf? chce tu ten hňup?
Brenn' ich hier Stahl, Svářím-li kov,
braust du dort Sudel? sváříš ty břečku?
MIME
Zuschanden kam ein Schmied, Byl zhanben kůjce teď,
den Lehrer sein Knabe lehrt: a mistr chce žákem být:
mit der Kunst nun ist's beim Alten aus, toho umění chce zanechat,
als Koch dient er dem Kind. jen kuchtit chlapci chce.
Brennt es das Eisen zu Brei, Svaří-li železo v meč,
aus Eiern braut der Alte ihm Sud. chce z vajec staroch míchat mu mok.
(er fährt fort zu kochen) (pokračuje ve vaření)
SIEGFRIED
Mime, der Künstler, Mime, vzor mistra,
lernt jetzt kochen; učí se kuchtit;
das Schmieden schmeckt ihm nicht mehr.13A když kouti přešla mu chuť.
Seine Schwerter alle hab' ich zerschmissen; Jeho meče všechny lehce jsem zlomil;
was er kocht, ich kost' es ihm nicht! však ten mok, jej nechci se tknout!
(Unter dem Folgenden zieht Siegfried die Stangenform aus der Glut,
zerschlägt sie und legt den glühenden Stahl auf dem Amboß zurecht)
(Mezi tím vytáhl do červena rozžhavenou ocel a za následující kovářské písně ji kuje
velkým kladivem)
Das Fürchten zu lernen, Bych bázně moh’ seznat,
will er mich führen; mám se sním bráti;
ein Ferner soll es mich lehren: kdes v dáli mám se jí učit:
was am besten er kann, již sám nejlépe zná,
mir bringt er's nicht bei: ji nevpraví do mě:
als Stümper besteht er in allem! břídilem zůstane navždy!
(während des Schmiedens) (během kování)
Hoho! Hoho! Hohei! 41 Hoho! Hoho! Hohej!
Schmiede, mein Hammer, ein hartes Schwert! Skuj mi můj perlík teď pádný meč!
Hoho! Hahei! Hoho! Hahei! Hoho! Hahej! Hoho! Hahej!
Einst färbte Blut dein falbes Blau; Kdys krve tok tvou třísnil modř;
sein rotes Rieseln rötete dich: tím rudým proudem pyšně ses rděl:
kalt lachtest du da, smích chladný tě jal,
das warme lecktest du kühl! když vroucí nápoj jsi ssál!
Heiaho! Haha! Haheiaha! Hejaho! Haha! Hahejaha!
Nun hat die Glut dich rot geglüht; Teď v červeň žár tě rudě sžeh’;
deine weiche Härte dem Hammer weicht: a tvou tupou tvrdost perlík spne:
zornig sprühst du mir Funken, Zlostně jiskrami sršíš,
daß ich dich Spröden gezähmt! žes’ mnou v své křehkosti zkrot!
Heiaho! Heiaho! Heiahohoho! Hahei! 37C Hejaho! Hejaho! Hajahohoho! Hahej!
MIME
(beiseite) (stranou)
Er schafft sich ein scharfes Schwert, 41 On skul si již skvoucí zbroj,
Fafner zu fällen, der Zwerge Feind: draka by skolil, jenž skřítka sok:
ich braut' ein Truggetränk, já vařím lstivý lék,
Siegfried zu fangen, dem Fafner fiel. Siegfried by padl, jenž draka sklá.
Gelingen muß mir die List; Mně zdárně vzkvétat má lest;
lachen muß mir der Lohn! zářit odplaty lesk!
(Er beschäftigt sich während des folgenden damit, den Inhalt des Topfes
in eine Flasche zu gießen)
(během následujícího je zaměstnán přelitím obsahu hrnečku do lahve)
SIEGFRIED
Hoho! Hoho! Hahei! Hoho! Hoho! Hahej!
Schmiede, mein Hammer, ein hartes Schwert! Skuj mi můj perlík teď pádný meč!
Hoho! Hahei! Hahei! Hoho! Hoho! Hahaj! Hahaj! Hoho!
Der frohen Funken wie freu' ich mich; Těch jasných jisker se záře skví;
es ziert den Kühnen des Zornes Kraft: Jak zdobí meč jeho mocný vzdor:
lustig lachst du mich an, Smát se vesele máš,
stellst du auch grimm dich und gram! ať se zdáš zlostným a zlým!
Heiaho, haha, haheiaha! Hejaho, haha, hahejaha!
Durch Glut und Hammer glückt' es mir; Již žár a perlík skončil pout;
mit starken Schlägen streckt' ich dich: teď silným rázem srovnám meč:
nun schwinde die rote Scham; nuž zajdi tvé hanby nach;
werde kalt und hart, wie du kannst. a jen v chlad a tvrdost se změň.
Heiaho! Heiaho! Heiahohoho! Heiah! Hejaho! Hejaho! Hajahohoho! Hejah!
(Er schwingt den Stahl und stößt ihn in den Wassereimer. Er lacht bei
dem Gezisch laut auf)
(strčí ocel do vody a při silném syčení se směje)
(Während Siegfried die geschmiedete Schwertklinge in dem Griffhefte
befestigt, treibt sich Mime mit der Flasche im Vordergrunde umher)
(během toho, co Siegfried upevnil čepel v jilci, přesunuje se Mime s lahví do popředí)
MIME
Den der Bruder schuf, 13A Ten kdo bratru
den schimmernden Reif, prsten zářivý skul,
in den er gezaubert zwingende Kraft, v nějž potom on skryl ten kouzelný čár,
das helle Gold, das zum Herrscher macht, ten zlatý kov, který světu vlá,
ihn hab' ich gewonnen! jej nyní jsem získal!
Ich walte sein! 41 13A Já vládnu jím!
(Er trippelt, während Siegfried mit dem kleinen Hammer arbeitet und
schleift und feilt, mit zunehmender Vergnügtheit lebhaft umher)
(cupitá, zatímco Siegfried malým kladivem pracuje a piluje a brousí, s přibývajícím
živým potěšením okolo)
Alberich selbst, der einst mich band, Alberich sám, jenž kdys mě spjal,
zur Zwergenfrone zwing' ich ihn nun; teď skřeta v područ skřípnut být má;
als Niblungenfürst fahr' ich darnieder; jak Niblungů pán snesu se v skrýši,
gehorchen soll mir alles Heer! 41 a sloužit mně má všechen voj!
Der verachtete Zwerg, wie wird er geehrt! A ten ztupený skřet,má záhy být ctěn!
Zu dem Horte hin drängt sich Gott und Held: Toho pokladu ždá si bůh i rek:
(mit immer lebhafteren Gebärden) (se stále živějšími posuňky)
vor meinem Nicken neigt sich die Welt, teď na můj pokyn sklání se svět,
vor meinem Zorne zittert sie hin! 13A a před mým hněvem hrůzou se chví!
Dann wahrlich müht sich Mime nicht mehr: Pak věru mine Mima již strast:
ihm schaffen andre den ew'gen Schatz. pak kouti jiní mají tužný kov.
Mime, der kühne, Mime ist König, Mime,ten chrabrý, Mime je králem,
Fürst der Alben, Walter des Alls! pánem skřítků, spne všechen svět!
Hei, Mime! Wie glückte dir das! Hej, Mime! Jak došel jsi v cíl!
Wer hätte wohl das gedacht? Kdo tušiti to jen moh’?
SIEGFRIED
(hat während der letzten Absätze von Mimes Lied mit den letzten Schlägen
die Nieten des Griffheftes geglättet und faßt nun das Schwert)
(během posledních částí Mimeho zpěvu posledními údery připevňuje nýty rukojeť a
nyní se chápe meče)
Notung! Notung! Neidliches Schwert! 37E Notung! Notung! Toužený meč!
Jetzt haftest du wieder im Heft. Zas v jilec svůj pevně jsi jat.
Warst du entzwei, ich zwang dich zu ganz; Ve dví - lis byl, já spojil tě zas:
kein Schlag soll nun dich mehr zerschlagen. teď žádný již tě nesmí zlámat.
Dem sterbenden Vater zersprang der Stahl, Když otec můj zmíral se zlámal meč,
der lebende Sohn schuf ihn neu: teď živý tě syn vítězně skul:
nun lacht ihm sein heller Schein, jak plá mu tvá jasná zář,
seine Schärfe schneidet ihm hart. tvého ostří slouží mu hrot.
(das Schwert vor sich schwingend) (zvedá meč před sebe)
Notung! Notung! Neidliches Schwert! 37E 22 Notung! Notung! Toužený meč!
Zum Leben weckt' ich dich wieder, Zas k žití vzbouzím tě rázem,
tot lagst du in Trümmern dort, tlel jsi tupě v troskách tam,
jetzt leuchtest du trotzig und hehr! teď září tvůj toužený vzdor!
Zeige den Schächern nun deinen Schein! Zjev všechněm škůdcům ostrý svůj lesk!
Schlage den Falschen, fälle den Schelm! Porážej zrádce, zlom každou lest!
Schau, Mime, du Schmied: Hleď, Mime, ty sem:
(Er holt mit dem Schwert aus) (napřahuje meč)
so schneidet Siegfrieds Schwert! tak ostrý Siegfriedův meč!
(Er schlägt auf den Amboß, welcher von oben bis unten in zwei Stücke
zerspaltet, so daß er unter großem Gepolter auseinander fällt. Mime,
welcher in höchster Verzückung sich auf einen Schemel geschwungen hatte,
fällt vor Schreck sitzlings zu Boden. Siegfried hält jauchzend das
Schwert in die Höhe. Der Vorhang fällt)
37C 37A
(Tne do kovadliny, rozsekne ji na dva kusy shora až dolů, takže se s velkým rachotem
rozpadne. Mime, v nejvyšším opojení, spadne sedě k zemi. Siegfried třímá meč ve
výši. Opona padá)
ZWEITER AUFZUG DRUHÉ DĚJSTVÍ
Tiefer Wald.
Ganz im Hintergrunde die Öffnung einer Höhle. Der Boden hebt sich bis
zur Mitte der Bühne, wo er eine kleine Hochebene bildet; von da senkt er
sich nach hinten, der Höhle zu, wieder abwärts, so daß von dieser nur
der obere Teil der Öffnung dem Zuschauer sichtbar ist. Links gewahrt man
durch Waldbäume eine zerklüftete Felsenwand. Finstere Nacht, am
dichtesten über dem Hintergrunde, wo anfänglich der Blick des Zuschauers
gar nichts zu unterscheiden vermag.
Hluboký les.
Zcela v pozadí otvor jeskyně. Půda se zvedá ke středu jeviště, kde tvoří rovinku; od
ní dozadu klesá, takže z otvoru jeskyně je vidět pouze horní část. Vlevo zříme za
stromy rozsochatou skalní stěnu. Tmavá noc, zvláště v pozadí, kde je zpočátku úplná
tma.
VORSPIEL UND ERSTE SZENE PŘEDEHRA A PRVNÍ SCÉNA
42 17 6B 18B 18A
ALBERICH
(an der Felsenwand zur Seite gelagert, düster brütend)
(leží u stěny v temném přemítání)
In Wald und Nacht 18A V tu hvozdu noc
vor Neidhöhl' halt' ich Wacht: kde Neidhöhl v stráži zřím:
es lauscht mein Ohr, můj touží sluch,
mühvoll lugt mein Aug'. v námaze ždá zrak.
Banger Tag, bebst du schon auf? Toužný den,nastává-li již?
Dämmerst du dort durch das Dunkel her? Svítá-li temnotě spásy zář?
(Aus dem Walde von rechts her erhebt sich ein Sturmwind; ein bläulicher
Glanz leuchtet von ebendaher)
(Bouřný vítr zavane zprava z lesa, modravý jas právě odtud zasvítí)
Welcher Glanz glitzert dort auf? 29C Jaký lesk bleskotá tam?
Näher schimmert ein heller Schein; Blíže line se světlý jas;
es rennt wie ein leuchtendes Roß, 31 a pádí jak světelný oř,
bricht durch den Wald brausend daher. veškerý les vírem se chví.
Naht schon des Wurmes Würger? Blíží se draka zhoubce?
Ist's schon, der Fafner fällt? 18B Je to, kdo Fafnera sklá?
(Der Sturmwind legt sich wieder; der Glanz verlischt)
(Bouřlivý vítr utichne, jas uhasne)
Das Licht erlischt, 42 Teď svit již zhas’,
der Glanz barg sich dem Blick: a lesk zraku se skryl:
Nacht ist's wieder. 18B Tma zas kolem.
(Der Wanderer tritt aus dem Wald und hält Alberich gegenüber an)
(Poutník vystoupí z lesa a stane naproti Alberichovi)
Wer naht dort schimmernd im Schatten? 18A Kdo kráčí třpytně v tom stínu?
DER WANDERER
Zur Neidhöhle fuhr ich bei Nacht: Já k Neidhöl přijel v tu noc:
wen gewahr' ich im Dunkel dort? koho spatřuji v temnu tam?
(Wie aus einem plötzlich zerreißenden Gewölk bricht Mondschein herein
und beleuchtet des Wanderers Gestalt)
(Měsíc prosvitne mraky a osvětlí poutníkovu postavu)
ALBERICH
(erkennt den Wanderer, fährt erschrocken zurück, bricht aber sogleich in
höchste Wut aus)
(Pozná poutníka a uskočí zděšen zpět, současně propukne v zuřivost)
Du selbst läßt dich hier sehn? Ty sám dáš se tu zřít?
Was willst du hier? Co chceš ty zde?
Fort, aus dem Weg! Pryč z těchto míst!
Von dannen, schamloser Dieb! Pryč odtud, zloději lstný!
WANDERER
(ruhig) (klidně)
Schwarz-Alberich, schweifst du hier? Tmný Alberich, mešká zde?
Hütest du Fafners Haus? Fafnera hlídáš skrýš?
ALBERICH
Jagst du auf neue Neidtat umher? Chceš znovu zášti sémě kol sít?
Weile nicht hier, weiche von hinnen! Dej se zas v pout, dále již odstup!
Genug des Truges tränkte die Stätte mit Not. Již dosti zrady zkoušelo místo to kdys.
Drum, du Frecher, laß sie jetzt frei! Proto, smělče, volný je nech!
WANDERER
Zu schauen kam ich, 40 Jen dívat se chci,
nicht zu schaffen: ne však tvořit:
wer wehrte mir Wand'rers Fahrt? kdo poutníku brání pout?
ALBERICH
(lacht tückisch auf) (zákeřně se směje)
Du Rat wütender Ränke! Tvých rad pletichy hrozné!
Wär' ich dir zulieb kdybych chtěl zas
doch noch dumm wie damals, hloupým tak být jak tehdy,
als du mich Blöden bandest, když jsi mě blouda spoutal,
wie leicht geriet' es, jak lehce moh’ bys,
den Ring mir nochmals zu rauben! ten prsten znovu mi urvat!
Hab' acht! Deine Kunst kenne ich wohl; Však slyš! Dobře znám umění tvé;
doch wo du schwach bist, leč kde ty sláb jsi,
blieb mir auch nicht verschwiegen. to mi též není tajno.
Mit meinen Schätzen zahltest du Schulden; Tys mými skvosty splatil své dluhy;
mein Ring lohnte der Riesen Müh', 7A můj prsten splácel těch obrů pot,
die deine Burg dir gebaut. jenž tobě tyčil tu tvrz.
Was mit den Trotzigen einst du vertragen, 7B Co jsi těm silným smlouvou kdys slíbil,
des Runen wahrt noch heut' toho věrný zápis
deines Speeres herrischer Schaft. v tvém dodnes mocném oštěpu vryt.
Nicht du darfst, was als Zoll du gezahlt, Leč ty sám, co jsi žoldem jim dal,
den Riesen wieder entreißen: těm obrům nemůžeš vyrvat:
du selbst zerspelltest deines Speeres Schaft; neb sám bys rozštěpil hned oštěp svůj;
in deiner Hand der herrische Stab, a v ruce tvé ten vlády tvé znak,
der starke, zerstiebte wie Spreu! 11 tak silný, by kácel se v tříšť!
WANDERER
Durch Vertrages Treuerunen 40 Oštěp smlouvy věrným vrytem
band er dich Bösen mir nicht: nespoutá škůdce mi teď:
dich beugt' er mir durch seine Kraft; 7B on zdolá však tě vzporem sil;
zum Krieg drum wahr' ich ihn wohl! 18A nuž v spor jej chránit si chci!
ALBERICH
Wie stolz du dräust in trotziger Stärke, Jak hrůzu dštíš tou vzdornou svou silou,
und wie dir's im Busen doch bangt! 18B a jak se přec úzkostí chvíš!
Verfallen dem Tod durch meinen Fluch Je souzena smrt již mojí kletbou
ist des Hortes Hüter: těch skvostů strážci:
wer wird ihn beerben? 18A kdo po něm vše zdědí?
Wird der neidliche Hort Bude toužený skvost
dem Niblungen wieder gehören? teď Niblungu opětně patřit?
Das sehrt dich mit ew'ger Sorge! To trápí tě věčnou trýzní!
Denn fass' ich ihn wieder einst in der Faust, Však pojme-li jej zas kdy moje pěst,
anders als dumme Riesen 6B jinak než hloupí obři
üb' ich des Ringes Kraft: vlást já chci kouzlem sil:
dann zittre der Helden heiliger Hüter! Pak chvěj se těch reků pověčný
strážce!
Walhalls Höhen stürm' ich mit Hellas Heer: 4 Walhally valů dobude Hellin voj:
der Welt walte dann ich! 11 a svět svládnu já sám!
WANDERER
(ruhig) (klidně)
Deinen Sinn kenn' ich wohl; Cíl tvých tuh dobře znám;
doch sorgt er mich nicht. leč strach nemám z nich.
Des Ringes waltet, wer ihn gewinnt. Tím prstenem vládni, kdo si jej vzal.
ALBERICH
Wie dunkel sprichst du, Jak temně mluvíš,
was ich deutlich doch weiß! 22 co však zřejmě já znám!
An Heldensöhne hält sich dein Trotz, Ty v reků syny naděj chceš klást,
(höhnisch) (posměšně)
die traut deinem Blute entblüht. jimž přála tvá vzklíčit krev.
Pflegtest du wohl eines Knaben, Pěstounem nejsi-li juna,
der klug die Frucht dir pflücke, jenž má ti plody sčesat,
(immer heftiger) (stále prudčeji)
die du nicht brechen darfst? 7C jichž sám nemůžeš brát?
WANDERER
Mit mir nicht, hadre mit Mime: Ne se mnou, hádej se s Mimem:
dein Bruder bringt dir Gefahr; tvůj bratr nese ti zmar;
einen Knaben führt er daher, kéhos’ juna vésti chce sem,
der Fafner ihm fällen soll. jenž Fafnera skláti má.
Nichts weiß der von mir; Mne nepoznal on;
der Niblung nützt ihn für sich. jen Niblung užije jej.
Drum sag' ich dir, Gesell: Nuž příteli, já dím:
tue frei, wie dir's frommt! 15 volně čiň, po čem ždáš!
(Alberich macht eine Gebärde heftiger Neugierde)
(Alberich činí posuněk plný zvědavosti)
Höre mich wohl, sei auf der Hut! Poslyš mne teď, na stráži stůj!
Nicht kennt der Knabe den Ring; Neb nezná prstenu ten hoch;
doch Mime kundet' ihn aus. leč Mime zprávu mu dal.
ALBERICH
(heftig) (prudce)
Deine Hand hieltest du vom Hort? Ruku svou vzdálit skvostů chceš?
WANDERER
Wen ich liebe, lass' ich für sich gewähren; Jenž mou láskou,jej nechám sama vlásti;
er steh' oder fall', sein Herr ist er: on padni neb stůj, je pánem svým:
Helden nur können mir frommen. rek mně jen prospěti může.
ALBERICH
Mit Mime räng' ich allein um den Ring? To s Mimem zápasím o prsten sám?
WANDERER
Außer dir begehrt er einzig das Gold. Mimo tebe ždá si zlata jen on.
ALBERICH
Und dennoch gewänn' ich ihn nicht? A že bych jej nedobyl snad?
WANDERER
(ruhig nähertretend) (tiše se přibližuje)
Ein Helde naht, den Hort zu befrei'n; 17 Již rek jde sem, by dobyl ten skvost;
zwei Niblungen geizen das Gold; dvé Niblungů zlata si ždá;
Fafner fällt, der den Ring bewacht: Fafner padne, jenž ten prsten střeh’:
wer ihn rafft, hat ihn gewonnen. 17 kdo jej sevře, ten si jej získá.
Willst du noch mehr? Čeho chceš víc?
Dort liegt der Wurm: 42 Tam leží drak:
(er wendet sich nach der Höhle) (obrací se k jeskyni)
warnst du ihn vor dem Tod, výstrahu-li mu dáš,
willig wohl ließ' er den Tand. v dobrotě skvostů se vzdá.
Ich selber weck' ihn dir auf. Já sám ti vzbudit jej chci.
(Er stellt sich auf die Anhöhe vor der Höhle und ruft hinein)
(staví se na návrší před jeskyni a volá do ní)
Fafner! Fafner! Fafner! Fafner!
Erwache, Wurm! 42 Ty draku, vstaň!
ALBERICH
(in gespanntem Erstaunen, für sich) (v napjatém údivu, k sobě)
Was beginnt der Wilde? Co jen chce ten divoch?
Gönnt er mir's wirklich? Přítelem vskutku?
(Aus der finstern Tiefe des Hintergrundes hört man Fafners Stimme durch
ein starkes Sprachrohr)
(Z temné hloubky pozadí je slyšet Fafnerův hlas)
FAFNER
Wer stört mir den Schlaf? Kdo můj zahnal sen?
WANDERER
(der Höhle zugewandt) (nakloněn k jeskyni)
Gekommen ist einer, Chce kdosi teď,
Not dir zu künden: tobě výstrahu dáti:
er lohnt dir's mit dem Leben, on zachrání ti život,
lohnst du das Leben ihm 42 dáš-li mu odměnou
mit dem Horte, den du hütest? všechny skvosty, které skrýváš?
(Er beugt sein Ohr lauschend der Höhle zu) (nahýbá ucho k jeskyni)
FAFNERS STIMME
Was will er? Co chce ten?
ALBERICH
(ist dem Wanderer zur Seite getreten und ruft in die Höhle)
(ustoupil poutníkovi do strany a volá do jeskyně)
Wache, Fafner! Wache, du Wurm! Střez se, Fafnere! Draku se střez!
Ein starker Helde naht, Již statný rek sem jde,
dich heil'gen will er bestehn. 42 tvou svatou rozkotá moc.
FAFNERS STIMME
Mich hungert sein. Jej snísti chci.
WANDERER
Kühn ist des Kindes Kraft, 22 Mužná je juna moc,
scharf schneidet sein Schwert. zdatnou nese zbroj.
ALBERICH
Den goldnen Reif geizt er allein: 6B On prsten vzít ždá sobě jen:
laß mir den Ring zum Lohn, dáš-li mně prsten však,
so wend' ich den Streit; pak zabráním při;
du wahrest den Hort, měj poklady dál,
und ruhig lebst du lang'! a v míru dlouho žij!
FAFNERS STIMME
Ich lieg' und besitz', 42 Tu jsem, poklad mám,
(gähnend) (zívaje)
laßt mich schlafen! nech mne spáti!
WANDERER
(lacht auf und wendet sich dann wieder zu Alberich)
(směje se a obrací se pak opět k Alberichovi)
Nun, Alberich, das schlug fehl. 6B Nuž, Alberichu, zmařen plán.
Doch schilt mich nicht mehr Schelm! Leč neklň mně, ty lstný!
Dies eine, rat' ich, achte noch wohl: To jedno radím, dobře to slyš:
(vertraulich zum ihm tretend) (důvěrně k němu přistupujíc)
Alles ist nach seiner Art, 2 Všechno tu dle něho jest,
an ihr wirst du nichts ändern. ten řád nelze ti měnit.
Ich lass' dir die Stätte, stelle dich fest! To místo je tvoje, statně se drž!
Versuch's mit Mime, dem Bruder, A zkus to s Mimem, svým bratrem,
der Art ja versiehst du dich besser. s tím lépe ty jednati umíš.
(zum Abgange gewendet) (obrací se k odchodu)
Was anders ist, das lerne nun auch! 22 Vše ostatní se naučiž též!
(Er verschwindet im Walde. Sturmwind erhebt sich, heller Glanz bricht
aus; dann vergeht beides schnell)
(Zmizí v lese. Bouřný vítr se zvedne, jasný lesk se objeví; pak obojí rychle ustane)
ALBERICH
(blickt dem davonjagenden Wanderer nach) (dlouho se za ním dívá)
Da reitet er hin, auf lichtem Roß; 40 29C Již nese jej v dál ten světlý oř;
mich läßt er in Sorg' und Spott. 36B mně zanechal strach a smích.
Doch lacht nur zu, Nuž smějte se,
ihr leichtsinniges, lustgieriges Göttergelichter! vy lehkovážné,zábav lačné mátohy
40 božské!
Euch seh' ich noch alle vergehn! 18B Vás uvidím všechny kdys’ mřít!
Solang' das Gold am Lichte glänzt, A pokud zlato světu plá,
hält ein Wissender Wacht. stále v stráži chci stát.
Trügen wird euch sein Trotz! 18A 42 Zkázu dá vám má zášť!
(Er schlüpft zur Seite in das Geklüft. Die Bühne bleibt leer. Morgendä
mmerung)
(Vklouzne po straně do rozsedliny. Scéna zůstává prázdná. Ranní svítání)
ZWEITE SZENE
(Bei anbrechendem Tage treten Mime und Siegfried auf. Siegfried trägt
das Schwert in einem Gehenke von Bastseil. Mime erspäht genau die Stä
tte; er forscht endlich dem Hintergrunde zu, welcher - während die Anhö
he im mittleren Vordergrunde später immer heller von der Sonne
beleuchtet wird - in finstrem Schatten bleibt; dann bedeutet er
Siegfried)
37B 13A 36A
(S vycházejícím dnem vstupují Mime se Siegfriedem. Siegfried nese meč za pasem.
Mime prohlíží přesně místo; posléze vzadu, kde - zatímco ve středu se rozjasnilo zůstal
temný stín; Mime tam ukazuje Siegfriedovi)
MIME
Wir sind zur Stelle! Bleib hier stehn! 36A Zde cesty konec! Zastav krok!
SIEGFRIED
(setzt sich unter einer großen Linde nieder und schaut sich um)
(posadí se pod velkou lípu a rozhlíží se)
Hier soll ich das Fürchten lernen? Zde mám já se bázni učit?
Fern hast du mich geleitet: V dál jsi mě nyní zaved’:
eine volle Nacht im Walde neboť plnou noc tím hájem
selbander wanderten wir. jsme sami kráčeli již.
Nun sollst du, Mime, mich meiden! Měl bys mě, Mime, již nechat!
Lern' ich hier nicht, Nenaučím-li se ,
was ich lernen soll, čemu mám,
allein zieh' ich dann weiter: pak sám jít chci dále:
dich endlich werd' ich da los! tebe se konečně zbýt!
MIME
(setzt sich ihm gegenüber, so daß er die Höhle immer noch im Auge behält)
(sedne si naproti němu, tak aby měl jeskyni stále na očích)
Glaube, Liebster! Věř mi, hochu!
Lernst du heut' und hier das Fürchten nicht, když se nanaučíš bázni zde,
an andrem Ort, zu andrer Zeit tu jinde snad, či v jiný čas
schwerlich erfährst du's je. těžko by shlédl’s ji.
Siehst du dort den dunklen Höhlenschlund? Zříš-li pak tu temnou lesní sluj?
Darin wohnt ein greulich wilder Wurm: Tam má skrýš svou děsně hrůzný drak:
unmaßen grimmig ist er und groß; 42 přehrozně zuřivý je a zlý;
ein schrecklicher Rachen reißt sich ihm auf; on strašlivou tlamu rozevře jen;
mit Haut und Haar auf einen Happ a se vším všudy na jeden ráz
verschlingt der Schlimme dich wohl. tě zhltne jakoby nic.
SIEGFRIED
(immer unter der Linde sitzend) (stále sedí pod lipou)
Gut ist's, den Schlund ihm zu schließen:Já chci tu tlamu mu zacpat:
drum biet' ich mich nicht dem Gebiß. leč za krm se mu nechci dát.
MIME
Giftig gießt sich ein Geifer ihm aus: Strašně smrtící šíří kol dech:
wen mit des Speichels Schweiß er bespeit, kdo jenom slinkou ztřísněn by byl,
dem schwinden wohl Fleisch und Gebein. ten v oběť dá maso i kost.
SIEGFRIED
Daß des Geifers Gift mich nicht sehre, By mě smrtelný dech nemoh stihnout,
weich' ich zur Seite dem Wurm. uskočím stranou mu včas.
MIME
Ein Schlangenschweif schlägt sich ihm auf: 42 On obřím vlá ohonem však:
wen er damit umschlingt und fest umschließt, a koho tímto tne a pevně spne,
dem brechen die Glieder wie Glas! hned prasknou mu údy jak sklo!
SIEGFRIED
Vor des Schweifes Schwang mich zu wahren, Bych se ráně ohonu vyhnul,
halt' ich den Argen im Aug'. 24C nepustím z oka já jej.
Doch heiße mich das: Leč sděl mi jen to:
hat der Wurm ein Herz? má-li srdce drak?
MIME
Ein grimmiges, hartes Herz! 42 Ba, přetvrdé, zlostné srdce!
SIEGFRIED
Das sitzt ihm doch, To bije tam,
wo es jedem schlägt, kde je každý má,
trag' es Mann oder Tier? ať to člověk nebo zvěř?
MIME
Gewiß, Knabe, da führt's auch der Wurm. Tak,tak,hochu,tam též je má drak.
Jetzt kommt dir das Fürchten wohl an? Nuž začínáš-li báti se již?
SIEGFRIED
(bisher nachlässig ausgestreckt, erhebt sich rasch zum Sitz)
(posud nedbale natažený, čile se zvedá)
Notung stoß' ich dem Stolzen ins Herz! 37E Notung vetknu-li do srdce mu,
Soll das etwa Fürchten heißen? 37B má to snad bázní se zváti?
He, du Alter! Ist das alles, He, ty starče! Je to všechno,
was deine List mich lehren kann? čemus mne lstivě učit chtěl?
Fahr' deines Wegs dann weiter; Na svou se pout dej dále;
das Fürchten lern' ich hier nicht. mně bázně nelze tu znát.
MIME
Wart' es nur ab! Vyčkej však jen!
Was ich dir sage, dünke dich tauber Schall: Co jsem ti řekl,to zdá se ti tlachem jen:
ihn selber mußt du hören und sehn, jej sama musíš slyšet a zřít,
die Sinne vergehn dir dann schon! 36A pak smysly tvé zmatou se již!
Wenn dein Blick verschwimmt, Až ti přejde zrak
der Boden dir schwankt, a zachví se krok,
im Busen bang dein Herz erbebt: 42 a hruď se hrůzou bude chvět:
(sehr freundlich) (velmi přátelsky)
dann dankst du mir, der dich führte, pak díky vzdáš svému vůdci,
gedenkst, wie Mime dich liebt. jak v lásce Mime tě měl.
SIEGFRIED
Du sollst mich nicht lieben! Jen nech si svou lásku!
Sagt' ich dir's nicht? Neřek’ jsem to?
Fort aus den Augen mir! Sejdi mi z očí již!
Laß mich allein: Dále se beř:
sonst halt' ich's hier länger nicht aus, sic nemohu déle tu dlít,
fängst du von Liebe gar an! 38A zvlášť když se láskou chceš chvět!
Das eklige Nicken und Augenzwicken, Tvůj protivný frkot a víček mrkot,
wann endlich soll ich's nicht mehr sehn, kde zbýt se konečně jej mám,
wann werd' ich den Albernen los? kdy mohu být ošklivce prost?
MIME
Ich lass' dich schon. Vždyť já již jdu.
Am Quell dort lagr' ich mich; tam zajdu k prameni;
steh' du nur hier; zůstaň jen zde;
steigt dann die Sonne zur Höh', vznese-li slunce se výš,
merk' auf den Wurm: 17 draka se střez:
aus der Höhle wälzt er sich her, neb z té skrýše valí se sem,
hier vorbei biegt er dann, zde on uhne se pak,
am Brunnen sich zu tränken. by k studni zašel píti.
SIEGFRIED
(lachend) (smějíc se)
Mime, weilst du am Quell, Mime, k studni-li jdeš,
dahin lass' ich den Wurm wohl gehn: já tam pak pošlu draka též:
Notung stoß' ich ihm erst in die Nieren, Notung nevrazím dříve mu v srdce,
wenn er dich selbst dort mit weggesoffen.13A až tebe též se vším všudy vsrkne.
Darum, hör' meinen Rat, Nuž, dbej proto mých rad,
raste nicht dort am Quell; nebeř se tam v ten proud;
kehre dich weg, so weit du kannst, odběhni v dál, jak můžeš jen,
und komm' nie mehr zu mir! a nevracej se sem!
MIME
Nach freislichem Streit dich zu erfrischen, Až skončí se boj bych tě moh svěžit,
wirst du mir wohl nicht wehren? nebudeš přec mi bránit?
(Siegfried wehrt ihn hastig ab) (Siegfried ho prudce odhání)
Rufe mich auch, Zavolej mne,
darbst du des Rates, ždáš-li si rady,
(Siegfried wiederholt die Gebärde mit Ungestüm)(Siegfried prudce opakuje posunky)
oder wenn dir das Fürchten gefällt. 37B nebo kdyby ses bázní měl chvět.
(Siegfried erhebt sich und treibt Mime mit wütender Gebärde zum
Fortgehen)
(Siegfried se zvedá a s hněvivým výrazem zahání Mimeho na odchod)
MIME
(im Abgehen für sich) (na odchodu pro sebe)
Fafner und Siegfried - Siegfried und Fafner - Fafner a Siegfried-Siegfried a FafnerO
brächten beide sich um! 38A Oh kéž se vzájemně sní!
(Er verschwindet rechts im Wald) (zmizí vpravo do lesa)
SIEGFRIED
(streckt sich behaglich unter der Linde aus und blickt dem davongehenden
Mime nach)
(znovu usedne pod lípu a dívá se za odcházejícím Mimem)
Daß der mein Vater nicht ist, 43A Že není otcem mým on,
wie fühl' ich mich drob so froh! jak nyní jsem tomu rád!
Nun erst gefällt mir der frische Wald; Teď teprv vítám ten vábný les;
nun erst lacht mir der lustige Tag, teprv svítá mi svěží ten den,
da der Garstige von mir schied že ten zákeřník zašel v dál
und ich gar nicht ihn wiederseh'! 43A a jej nespatřím nikdy víc!
(Er verfällt in schweigendes Sinnen) (Upadá v mlčenlivé přemýšlení)
Wie sah mein Vater wohl aus? - Jak vypadal otec můj as? Ha,
gewiß wie ich selbst! Ha! Že jak já sám!
Denn wär' wo von Mime ein Sohn, 13A Neb jestli kde Mimův je syn,
müßt' er nicht ganz Mime gleichen? nemá-li být Mimu roven?
Grade so garstig, griesig und grau, Právě tak zpustlý, zlostný a zlý,
klein und krumm, höckrig und hinkend, skrčený skřet, kulhavý hrbák,
mit hängenden Ohren, triefigen Augen - jenž svislé má uši, bolavé oči fort
mit dem Alp! zákeřný skřet!
Ich mag ihn nicht mehr seh'n. 43A Já zřít jej nechci víc.
(Er lehnt sich tiefer zurück und blickt durch die Baumwipfel auf. Tiefe
Stille. Waldweben)
43A
(Lehne si a zří vrcholky stromů. Hluboké ticho. Šumění lesa)
Aber - wie sah meine Mutter wohl aus? 24B Avšak-jak vypadat máť mohla má?
Das kann ich nun gar nicht mir denken! Ach nelze mi na to ni myslet!
Der Rehhindin gleich glänzten gewiß Snad srnky jak zrak zářivě plál
ihr hell schimmernde Augen, jí hled milostné tváře,
nur noch viel schöner! 24B však ještě krásněji!
Da bang sie mich geboren, Když zrodila mě v stesku,
warum aber starb sie da? proč vzápětí skon ji stih?
Sterben die Menschenmütter 24B Zmírají všechny matky
an ihren Söhnen alle dahin? pro svoje syny u lidí tam?
Traurig wäre das, traun! 39 Smutně bylo by tak!
Ach, möcht' ich Sohn meine Mutter sehen! Ach,kéž by syn směl svou máti shlédnout!
Meine Mutter - ein Menschenweib! 43A 10A Svoji matku - jak ženu zřít!
(Er seufzt leise und streckt sich tiefer zurück. Große Stille.
Wachsendes Waldweben. Siegfrieds Aufmerksamkeit wird endlich durch den
Gesang der Waldvögel gefesselt. Er lauscht mit wachsender Teilnahme
einem Waldvogel in den Zweigen über ihm)
43A 43B
(Vzdychne a znovu ulehne. Dlouhé ticho.
Rostoucí šumění lesa. Siegfrieda upoutá ptačí zpěv. Naslouchá s rostoucí účastí
lesnímu ptáčeti ve větvích nad ním)
Du holdes Vöglein! 43A Ty něžný ptáčku!
Dich hört' ich noch nie: mně neznámým jsi:
bist du im Wald hier daheim? máš zde v tom hvozdu svou skrýš?
Verstünd' ich sein süßes Stammeln! Kéž znám,co chceš říct tím zpěvem!
Gewiß sagt' es mir was, Ten dí jistě mi cos,
vielleicht von der lieben Mutter? 43B a snad o mé drahé máti?
Ein zankender Zwerg hat mir erzählt, Kýs škorpivý skřet kdysi mi děl,
der Vöglein Stammeln gut zu verstehn, by člověk chápal ptačí i zpěv,
dazu könnte man kommen. i ktomu že možno dospět.
Wie das wohl möglich wär'? Jak je to možno as?
(Er sinnt nach. Sein Blick fällt auf ein Rohrgebüsch unweit der Linde)
(Přemýšlí a zří na rákos poblíž lípy)
Hei! Ich versuch's; sing' ihm nach: Haj! Po něm pět; zkusit chci:
auf dem Rohr tön' ich ihm ähnlich! Podle něj tam na ten rákos!
Entrat' ich der Worte, achte der Weise, Když zbudu se slova,nápěvu dbám-li,
sing' ich so seine Sprache, zpívám tak jeho mluvou,
versteh' ich wohl auch, was es spricht. 22 a pochopím též, co mi pěl.
(Er eilt an den nahen Quell, schneidet mit dem Schwerte ein Rohr ab und
schnitzt sich hastig eine Pfeife daraus. Währenddem lauscht er wieder)
(Jde k blízkému prameni, usekne mečem rákos a dělá z něj píšťalku. Během toho
opět naslouchá)
Es schweigt und lauscht: 43B Teď zmlk’ a ztich’:
so schwatz' ich denn los! Nuž počnu pět!
(Er bläst auf dem Rohr. Er setzt ab, schnitzt wieder und bessert. Er blä
st wieder. Er schüttelt mit dem Kopfe und bessert wieder. Er wird ä
rgerlich, drückt das Rohr mit der Hand und versucht wieder. Er setzt lä
chelnd ganz ab)
(Fouká do píšťaly. Sedá si, dále vyřezává a vylepšuje. Opět fouká. Potřásá hlavou a
dál pracuje. Stává se zlostným, tiskne píšťalu rukou a opět se pokouší. Smějíc se
usedá)
Das tönt nicht recht; To jiný zvuk;
auf dem Rohre taugt na ten rákos
die wonnige Weise mir nicht. se mi nedaří něžný ten zpěv.
Vöglein, mich dünkt, ich bleibe dumm: Ptáčku, já mním, že hloupý jsem:
von dir lernt sich's nicht leicht! 43A 43B dle tebe těžko je pět!
(Er hört den Vogel wieder und blickt zu ihm auf) (Znovu naslouchá ptáku a hledí k
němu)
Nun schäm' ich mich gar Teď stydím se až
vor dem schelmischen Lauscher: před tím šelmovským pěvcem:
er lugt und kann nichts erlauschen. on ztich a poslouchat chtěl by.
Heida! So höre nun auf mein Horn. Hajda! Nuž poslyš nyní můj roh.
(Er schwingt das Rohr und wirft es weit fort) (Vyskakuje a píšťalu odhazuje do dáli)
Auf dem dummen Rohre gerät mir nichts. Na ten hloupý rákos se nedaří nic.
Einer Waldweise, wie ich sie kann, Avšak lesní zpěv, nejlepší z všech,
der lustigen sollst du nun lauschen. teď vesele má tebe vítat.
Nach liebem Gesellen lockt' ich mit ihr: Já toužného druha ždál jsem si jím:
nichts Beßres kam noch als Wolf und Bär. v ústrety šel mi jen medněd a vlk.
Nun laß mich sehn, Nuž zvědav jsem,
wen jetzt sie mir lockt: kdo přijde mi zas:
ob das mir ein lieber Gesell? zda bude to toužný můj druh?
(Er nimmt das silberne Hifthorn und bläst darauf. Im Hintergrunde regt
es sich. Fafner, in der Gestalt eines ungeheuren eidechsenartigen
Schlangenwurmes, hat sich in der Höhle von seinem Lager erhoben; er
bricht durch das Gesträuch und wälzt sich aus der Tiefe nach der höheren
Stelle vor, so daß er mit dem Vorderleibe bereits auf ihr angelangt ist,
als er jetzt einen starken, gähnenden Laut ausstößt.)
37A 37C 33 17
(Bere stříbrný roh a zaduje naň. V pozadí ruch. Fafner, v podobě ohromného
hadovitého draka valí se z hloubi jeskyně na rovinku, takže vidíme přední půlku jeho
těla. Mocně zívne .)
SIEGFRIED
(sieht sich um und heftet den Blick verwundert auf Fafner)
(vidí Fafnera, diví se mu a směje se)
Haha! Da hätte mein Lied Haha! To vyplašil zpěv
mir was Liebes erblasen! můj cos milého vskutku!
Du wärst mir ein saub'rer Gesell! Ty jsi věru čistý mi druh!
FAFNER
(hat beim Anblick Siegfrieds auf der Höhe angehalten und verweilt nun
daselbst)
(spočinul pohledem na Siegfriedovi a zastavil se)
Was ist da? 42 Co je tam?
SIEGFRIED
Ei, bist du ein Tier, Aj, hnízdí tu zvěř,
das zum Sprechen taugt, která mluvit zná,
wohl ließ' sich von dir was lernen? moh’ bys lecčemu mne učit?
Hier kennt einer das Fürchten nicht: 42 zde kdos, jenž nezná bázně cit:
kann er's von dir erfahren? chceš mu snad býti rádcem?
FAFNER
Hast du Übermut? Nejseš zpupným ty?
SIEGFRIED
Mut oder Übermut, was weiß ich! Zdatný neb zpupný, což já vím!
Doch dir fahr' ich zu Leibe, Chci však protknout tě rázem,
lehrst du das Fürchten mich nicht! 42 nezřím-li bázně teď hned!
FAFNER
(stößt einen lachenden Laut aus) (vybuchne smějícím se hlasem)
Trinken wollt' ich: 42 Pít jen chtěl jsem:
nun treff' ich auch Fraß! a pokrm mám též!
(Er öffnet seinen Rachen und zeigt die Zähne) (Otevře tlamu a ukáže zuby)
SIEGFRIED
Eine zierliche Fresse zeigst du mir da, 42 Vskutku úhledná tlama v ústrety zve,
lachende Zähne im Leckermaul! rozkošné zoubky máš v dásni své!
Gut wär' es, den Schlund dir zu schließen; Líp by bylo jícen ti zavřít;
dein Rachen reckt sich zu weit! tvé hrdlo příliš se dme!
FAFNER
Zu tauben Reden taugt er schlecht: Já k planým řečem nemám je:
dich zu verschlingen, frommt der Schlund. však chce tě spolknout jícen v ráz.
(Er droht mit dem Schweife) (Ohrožuje ho ohonem)
SIEGFRIED
Hoho! Du grausam grimmiger Kerl! Hoho! Ty zlostný chlapíku zlý!
Von dir verdaut sein, dünkt mich übel: Být tebou sněden svůdným není:
rätlich und fromm doch scheint's, Lepším se zdá mi však,
du verrecktest hier ohne Frist. kdybys hladem zcepenět chtěl.
FAFNER
(brüllend) (zařvav)
Pruh! Komm, prahlendes Kind! 42 Pruh! Pojď, chvastoune lstný!
SIEGFRIED
Hab' acht, Brüller! Der Prahler naht! 37C Nuž v stráž řvoune!Ten chvastoun jde!
(Er zieht sein Schwert, springt Fafner an und bleibt herausfordernd
stehen. Fafner wälzt sich weiter auf die Höhe herauf und sprüht aus den
Nüstern auf Siegfried. Dieser weicht dem Geifer aus, springt näher zu
und stellt sich zur Seite. Fafner sucht ihn mit dem Schweife zu
erreichen. Siegfried, welchen Fafner fast erreicht hat, springt mit
einem Satze über diesen hinweg und verwundet ihn an dem Schweife. Fafner
brüllt, zieht den Schweif heftig zurück und bäumt den Vorderleib, um mit
dessen voller Wucht sich auf Siegfried zu werfen; so bietet er diesem
die Brust dar; Siegfried erspäht schnell die Stelle des Herzens und stöß
t sein Schwert bis an das Heft hinein. Fafner bäumt sich vor Schmerz
noch höher und sinkt, als Siegfried das Schwert losgelassen und zur
Seite gesprungen ist, auf die Wunde zusammen)
17 37A 42 37C
(Chopí se meče, postaví se Fafnerovi; ten se valí dál na výšinku a dští na něho z
nozder páru. Siegfried uskočí. Fafner ho chce zasáhnout ohonem, Siegfried se uhne
a přeskočí draka, když tne ohonem za ním a málem ho zasáhne, sekne ho Siegfried.
Fafner stáhne ohon, zařve, vztyčí předek těla, aby se mohl na Siegfrieda vrhnout a
nastaví mu tak prsa. Siegfried rychle vrazí mu do srdce meč až po jilec. Fafner se
bolestí vztyčí ještě více a klesne, zatímco Siegfried meč pustil a uskočil, na svou
ránu.)
SIEGFRIED
Da lieg', neidischer Kerl! 42 Tu lež, závistný draku!
Notung trägst du im Herzen. Notung tkví ve tvém srdci.
FAFNER
(mit schwächerer Stimme) (slabším hlasem)
Wer bist du, kühner Knabe, 18A Kým jsi, ty silný synu,
der das Herz mir traf? jenž jsi ťal mou hruď?
Wer reizte des Kindes Mut 42 Kdo štval jenom mysl tvou
zu der mordlichen Tat? v tento vražedný čin?
Dein Hirn brütete nicht, Neb sám nesmyslil sis’
was du vollbracht. 18B konání své.
SIEGFRIED
Viel weiß ich noch nicht, 33 Já lecčeho neznám,
noch nicht auch, wer ich bin. ni dosud, kdo jsem já.
Mit dir mordlich zu ringen, A v tu vražednou půtku,
reiztest du selbst meinen Mut. ponoukl’s mě ty sám.
FAFNER
Du helläugiger Knabe, unkund deiner selbst, Ty jasnozraký hochu,sám jenž sebe
18A neznal’s,
wen du gemordet meld' ich dir. 42 koho jsi vraždil, dím ti teď.
Der Riesen ragend Geschlecht, 9 Těch obrů ohromný rod,
Fasolt und Fafner, Fasolt a Fafner,
die Brüder - fielen nun beide. ti bratři padli teď oba.
Um verfluchtes Gold, von Göttern vergabt, 6B Pro ten kletý kov,jenž bohy mi dán,
traf ich Fasolt zu Tod. sklál jsem Fasolta v smrt.
Der nun als Wurm den Hort bewachte, 17 Ten, jenž co drak ty skvosty střehl,
Fafner, den letzten Riesen, Fafner, ten slední z obrů,
fällte ein rosiger Held. 37C úsměvným chlapcem byl sklán.
Blicke nun hell, blühender Knabe: 18A Jasně teď slyš, růžný ty hochu:
der dich Blinden reizte zur Tat, 42 kdo tě slepce štval v tento čin,
berät jetzt des Blühenden Tod! 18B ten soudí ti skvoucímu smrt!
(ersterbend) (zmíraje)
Merk', wie's endet! Acht' auf mich! Dočkej konce! Na mne hleď!
SIEGFRIED
Woher ich stamme, rate mir noch; Kde byl můj původ, ještě mi zjev;
weise ja scheinst du, Wilder, im Sterben: moudrým se zdáš ty,divochu,v smrti:
rat' es nach meinem Namen: 33 ždáš-li snad mého jména:
Siegfried bin ich genannt. Siegfried zovu se sám.
FAFNER
Siegfried...! 42 Siegfried...!
(Er seufzt, hebt sich und stirbt) (Vzdychne, vztyčí se a zemře)
SIEGFRIED
Zur Kunde taugt kein Toter. Dát nemůž zpráv mi mrtvý.
So leite mich denn mein lebendes Schwert! Tož vůdcem mi buď zas vítězný meč!
37C
(Fafner hat sich im Sterben zur Seite gewälzt. Siegfried zieht ihm jetzt
das Schwert aus der Brust: dabei wird seine Hand vom Blute benetzt: er f
ährt heftig mit der Hand auf)
(Fafner se v smrti odvalil stranou. Siegfried mu vytáhne meč z prsou, při tom se jeho
ruce potřísní krví)
Wie Feuer brennt das Blut! 43B Jak ohněm plá ta krev!
(Er führt unwillkürlich die Finger zum Munde, um das Blut von ihnen
abzusaugen. Wie er sinnend vor sich hinblickt, wird seine Aufmerksamkeit
immer mehr von dem Gesange der Waldvögel angezogen)
(Sune prsty k ústům, aby krev olízl. Jak přemýšlí, jeho pozornost se opět zaměří na
ptačí zpěv)
Ist mir doch fast, 43A 43B Mně se teď zdá,
als sprächen die Vöglein zu mir! jak ptáček by mluviti chtěl!
Nützte mir das des Blutes Genuß? Snad je to tím, že spolkl jsem tu krev?
Das seltne Vöglein hier, Ty vábné ptáče tam,
horch, was singt es nur? zjev, co říct mi chceš?
STIMME EINES WALDVOGELS
(aus den Zweigen der Linde über Siegfried) 43A (z větví lípy nad Siegfriedem)
43B
Hei! Siegfried gehört nun der Niblungen Hort! Haj!Siegfriedu náleží Nibllungů skvost!
O, fänd' in der Höhle den Hort er jetzt! Kéž nalez by v skrýši již poklad teď!
Wollt' er den Tarnhelm gewinnen, Kéž by chtěl helmici získat,
der taugt' ihm zu wonniger Tat: jež kouzelným zázrakem vlá:
doch möcht' er den Ring sich erraten, leč kéž by chtěl prsten si vzíti,
der macht' ihn zum Walter der Welt! jímž spjal by si veškerý svět!
SIEGFRIED
(hat mit verhaltenem Atem und verzückter Miene gelauscht)
(se zatajeným dechem a nadšeným výrazem naslouchá)
Dank, liebes Vöglein, für deinen Rat! Dík, milý ptáčku, žes’ radil mně!
Gern folg' ich dem Ruf! Rád slov tvých chci dbát!
(Er wendet sich nach hinten und steigt in die Höhle hinab, wo er alsbald
gänzlich verschwindet)
(Obrací se do pozadí a stane před jeskyní, kde záhy zcela zmizí)
DRITTE SZENE
(Mime schleicht heran, scheu umherblickend, um sich von Fafners Tod zu ü
berzeugen. Gleichzeitig kommt von der anderen Seite Alberich aus dem
Geklüft; er beobachtet Mime genau. Als dieser Siegfried nicht mehr
gewahrt und vorsichtig sich nach hinten der Höhle zuwendet, stürzt
Alberich auf ihn zu und vertritt ihm den Weg)
(Mime se připlíží, plaše zří, zda je Fafner mrtev. Současně z druhé strany z pukliny
vyleze Alberich a pozoruje Mima. Když ten chce do jeskyně za Siegfriedem, Alberich
mu zastoupí cestu)
ALBERICH
Wohin schleichst du eilig und schlau, Kampak spěšně šineš svůj krok ,
schlimmer Gesell? šejdíři zlý?
MIME
Verfluchter Bruder, dich braucht' ich hier! Ty kletý bratře, kéž ďas tě bral!
Was bringt dich her? Co bloudíš zde?
ALBERICH
Geizt es dich, Schelm, nach meinem Gold? Doufáš, že zlato mé bude tvým?
Verlangst du mein Gut? Ty skvostů mých ždáš?
MIME
Fort von der Stelle! Die Stätte ist mein: Pryč z toho místa! Ty skvosty jsou mé:
was stöberst du hier? co slídíš ty tu?
ALBERICH
Stör' ich dich wohl im stillen Geschäft, Ruším snad klidné konání tvé,
wenn du hier stiehlst? an tu chceš krást?
MIME
Was ich erschwang mit schwerer Müh', Co jsem si získal péčí svou,
soll mir nicht schwinden. nesmíš mi vzíti.
ALBERICH
Hast du dem Rhein das Gold Cožpak jsi rýnské zlato
zum Ringe geraubt? v prsten skul ty?
Erzeugtest du gar den Neb zázraků kouzlo
zähen Zauber im Reif? zaklel v zlatý ten kov?
MIME
Wer schuf den Tarnhelm, 14 Kdo skul však helmu
der die Gestalten tauscht? jíž možno měnit vzhled?
Der seiner bedurfte, Kdo po ní prahl,
erdachtest du ihn wohl? zda proved sám jsi ji?
ALBERICH
Was hättest du Stümper Co mohl bys’ bloude
je wohl zu stampfen verstanden? 15 v břídilství báječně provést?
Der Zauberring Vždyť prsten
zwang mir den Zwerg erst zur Kunst. ten poučil skřeta jak kout.
MIME
Wo hast du den Ring? Kde máš prsten teď?
Dir Zagem entrissen ihn Riesen! Jej váhavci odňali obři!
Was du verlorst, 15 Co ti kdo vzal,
meine List erlangt es für mich. to jsem získal pro sebe lstí.
ALBERICH
Mit des Knaben Tat S hocha skutky snad
will der Knicker nun knausern? chce ten skřeček teď skrblit?
Dir gehört sie gar nicht, Ještě skvost není tvým,
der Helle ist selbst ihr Herr! ten skvělý rek vlá jím sám!
MIME
Ich zog ihn auf; Já pěstil jej;
für die Zucht zahlt er mir nun: 13A za tu péči splatí mi dík:
für Müh' und Last má žhoucí strast
erlauert' ich lang meinen Lohn! již žádoucí žádá si žold!
ALBERICH
Für des Knaben Zucht Za tu chlapce péč
will der knickrige schäbige Knecht chce ten skrčený zchátralý skřet
keck und kühn wohl gar König nun sein? pyšně, podle teď pánem se stát?
Dem räudigsten Hund To prašivým psům
wäre der Ring geratner als dir: prsten buď přán, než pro tebe snad:
nimmer erringst du Rüpel den Herrscherreif! nikdy ti nelze padouchu prsten spnout!
MIME
(kratzt sich den Kopf) (škrábe si hlavu)
Behalt' ihn denn, und hüt' ihn wohl, Nuž nech si jej, jej povždy střez,
den hellen Reif! ten prsten ctný!
Sei du Herr: doch mich heiße auch Bruder! Pánem buď:leč mě nazývej bratrem!
Um meines Tarnhelms lustigen Tand Já za ten helmy zázračný čár
tausch' ich ihn dir: zříkám se jej:
uns beiden taugt's, teilen die Beute wir so. nám dvěma vhod o kořist sdílet se tak.
(Er reibt sich zutraulich die Hände) (mne si přívětivě ruce)
ALBERICH
(mit Hohnlachen) (posměšně se směje)
Teilen mit dir? Sdílet se mám?
Und den Tarnhelm gar? A helmy se vzdát?
Wie schlau du bist! Jak lstný jsi hned!
Sicher schlief' ich Nesmím nikdy
niemals vor deinen Schlingen! lehce brát tvoje kličky!
MIME
(außer sich) (bez sebe)
Selbst nicht tauschen? Ni se sdílet?
Auch nicht teilen? Ani smlouvat?
Leer soll ich gehn? S prázdnou mám jít?
Ganz ohne Lohn? 4 Mzdy zcela prost?
(kreischend) (ječivě)
Gar nichts willst du mir lassen? Nechceš zhola nic mi předat?
ALBERICH
Nichts von allem! 4 Nic ti nedám!
Nicht einen Nagel sollst du dir nehmen! Ba ani špetky nesmíš mi sebrat.
MIME
(in höchster Wut) (zuřivě)
Weder Ring noch Tarnhelm Tož ni prsten ni helma
soll dir denn taugen! nebuď ti přána!
Nicht teil' ich nun mehr! Ni slůvka již víc!
Gegen dich doch ruf' ich Siegfried zu Rat Proti tobě pošlu Siegfrieda však
und des Recken Schwert; a ten statný meč;
der rasche Held, a ten silný rek,
der richte, Brüderchen, dich! tě spraví bratříčku, v ráz!
(Siegfried erscheint im Hintergrund) (Siegfried se objevuje v pozadí)
ALBERICH
Kehre dich um! 6B Obrať se jen!
Aus der Höhle kommt er daher! Již z té skrýše přichází k nám!
MIME
(sich umblickend) (rozhlíží se)
Kindischen Tand erkor er gewiß. 6B Miloučký skvost on jistě již vzal.
ALBERICH
Den Tarnhelm hält er! On helmu svírá!
MIME
Doch auch den Ring! 6B A prsten též!
ALBERICH
Verflucht! - Den Ring! 6B Ký ďas! - Ten též!
MIME
(hämisch lachend) (potutelně se směje)
Laß ihn den Ring dir doch geben! 6B Řekni mu přec o ten prsten!
Ich will ihn mir schon gewinnen. 6B Já dovedu jej již získat.
(Er schlüpft mit den letzten Worten in den Wald zurück)
(S posledními slovy zalézá do lesa)
ALBERICH
Und doch seinem Herrn 6B A přec jeho pán
soll er allein noch gehören! vládnouti má jím povždy!
(Er verschwindet im Geklüfte) (zmizí v rozsedlině)
(Siegfried ist mit Tarnhelm und Ring während des letzteren langsam und
sinnend aus der Höhle vorgeschritten: er betrachtet gedankenvoll seine
Beute und hält, nahe dem Baume, auf der Höhe des Mittelgrundes wieder
an)
3B
(Siegfried pomalu a přemýšlejíc vyšel s prstenem a helmicí z jeskyně: pozoruje
zamyšleně kořist a zdržuje se opět na výšince uprostřed, blízko stromu)
SIEGFRIED
Was ihr mir nützt, weiß ich nicht; 3B Nač toto vše, nevím ni sám;
doch nahm ich euch přec vzal jsem to
aus des Horts gehäuftem Gold, 5 z oné haldy zlata tam,
weil guter Rat mir es riet. an dobrý duch mi tak děl.
So taug' eure Zier als des Tages Zeuge, Tož buď tento skvost mojich skutků
svědkem,
es mahne der Tand, nechť hlásá ten tret,
daß ich kämpfend Fafner erlegt, 37C že jsem půtkou Fafnera sklál,
doch das Fürchten noch nicht gelernt! ale bázně neseznal přec!
(Er steckt den Tarnhelm sich in den Gürtel und den Reif an den Finger.
Stillschweigen. Wachsendes Waldweben. Siegfried achtet unwillkürlich
wieder des Vogels und lauscht ihm mit verhaltenem Atem)
(Nasadí si prsten na prst a helmu zavěsí za opasek. Tiché mlčení. Rostoucí šumění
lesa. Siegfried opět pozoruje ptáčka a naslouchá mu se zatajeným dechem)
43A
STIMME DES WALDVOGELS
Hei! Siegfried gehört 43A Haj! Siegfried si prsten
nun der Helm und der Ring! i helmici vzal!
O, traute er Mime, dem treulosen, nicht! O, nevěř on Mimově nevěře již!
Hörte Siegfried nur scharf Slyš teď, Siegfried jen pozorně
auf des Schelmen Heuchlergered'! šelmy záludnou řeč!
Wie sein Herz es meint, Co on vskutku mní,
kann er Mime verstehn: tomu rozumět máš:
so nützt' ihm des Blutes Genuß. když spolkl jsi dračí tu krev.
(Siegfrieds Miene und Gebärde drücken aus, daß er den Sinn des
Vogelgesanges wohl vernommen. Er sieht Mime sich nähern und bleibt, ohne
sich zu rühren, auf sein Schwert gestützt, beobachtend und in sich
geschlossen, in seiner Stellung auf der Anhöhe bis zum Schlusse des
folgenden Auftrittes)
(Siegfried porozuměl smyslu ptáčkovi řeči. Vidí, jak se Mime blíží, stane opřen o meč
pozorujíc ho ve svém postavení na výšince až do konce následujícího výstupu)
MIME
(schleicht heran und beobachtet vom Vordergrunde aus Siegfried)
(volně vystoupí a z popředí hledí na Siegfrieda)
Er sinnt und erwägt der Beute Wert. 24B Tam sní jen a váží kořist svou.
Weilte wohl hier ein weiser Wand'rer, Cožpak zde byl ten moudrý poutník,
schweifte umher, beschwatzte das Kind bloudil zde kol a prozradil děcku
mit list'ger Runen Rat? lstivě kouzlo run?
Zwiefach schlau sei nun der Zwerg; Dvojnásob chytrým buď skřet;
die listigste Schlinge leg' ich jetzt aus, by lstivou tu léčku rozpletl zas,
daß ich mit traulichem Truggerede a řečí důvěrně potměšilou
betöre das trotzige Kind. moh přelstíti dětinný vzdor.
(er tritt näher an Siegfried heran und bewillkommt diesen mit
schmeichelnden Gebärden)
(přistoupí k Siegfriedovi a vítá ho přívětivými posuňky)
Willkommen, Siegfried! 43B Vítán buď, Siegfried!
Sag', du Kühner, hast du das Fürchten gelernt? Rci ty,reku, naučil bázní ses chvět?
SIEGFRIED
Den Lehrer fand ich noch nicht! Já rádce nenašel jsem!
MIME
Doch den Schlangenwurm, Leč ten strašný drak,
du hast ihn erschlagen? 43B přec byl tebou skácen?
Das war doch ein schlimmer Gesell? A to přece zlý byl tě druh?
SIEGFRIED
So grimm und tückisch er war, Ač zlý a zákeřný byl,
sein Tod grämt mich doch schier, mně líto je ho přec,
da viel üblere Schächer an zde lecjaký šejdíř
unerschlagen noch leben! nezabit žije!
Der mich ihn morden hieß, Kdo mě k té vraždě hnal,
den hass' ich mehr als den Wurm! ten horším je než ten drak!
MIME
(sehr freundlich) (velmi přátelsky)
Nur sachte! Nicht lange Jen mírně! Mne dlouho
siehst du mich mehr: nemáš již zřít:
zum ew'gen Schlaf neb věčným snem
schließ' ich dir die Augen bald! spnu již nyní víčka tvá!
Wozu ich dich brauchte, Neb k čemu byl’s dobrý,
(zärtlich) (něžně)
hast du vollbracht; tos vykonal;
jetzt will ich nur noch teď ještě jen ždám
die Beute dir abgewinnen. tu kořist ti zase vzíti.
Mich dünkt, das soll mir gelingen; A mním, že zdar je mi souzen;
zu betören bist du ja leicht! 24B neb ty lehce přelstít se dáš!
SIEGFRIED
So sinnst du auf meinen Schaden? Nuž jednat chceš k mojí škodě?
MIME
(verwundert) (udiveně)
Wie sagt' ich denn das? - Kdo řekl ti to?
Siegfried! Hör doch, mein Söhnchen! Siegfried! Slyš mě, můj synku!
Dich und deine Art Ty a činy tvé
haßt' ich immer von Herzen; vždy mi protivny z duše;
(zärtlich) (něžně)
aus Liebe erzog ich dich Lästigen nicht: neb z lásky jsem nepěstil strávníka snad:
dem Horte in Fafners Hut, jen Fafnerovým skvostům tam,
dem Golde galt meine Müh'. a zlatu platila má péč.
(als verspräche er ihm hübsche Sachen) (jakoby mu říkal milé věci)
Gibst du mir das gutwillig nun nicht, Nedá-li mně dobrovolně vše,
(als wäre er bereit, sein Leben für ihn zu lassen) (jakoby byl připraven položit za něj
život)
Siegfried, mein Sohn, Siegfried, můj syn,
das siehst du wohl selbst, to uzná snad sám,
(mit freundlichem Scherze) (s přátelským žertem)
dein Leben mußt du mir lassen! že život musí mi dát!
SIEGFRIED
Daß du mich hassest, hör' ich gern: 43B 24B Že máš mne v zášti, věřím rád:
doch auch mein Leben muß ich dir lassen? Však též své žití že mám ti dáti?
MIME
(ärgerlich) (hněvivě)
Das sagt' ich doch nicht? To neřek’ jsem přec ?
Du verstehst mich ja falsch! Ty mně rozumíš zle!
(Er sucht sein Fläschchen hervor. Er gibt sich die ersichtlichste Mühe
zur Verstellung)
(Hledá své flaštičky. Co nejzřejměji se přetvařuje)
Sieh', du bist müde von harter Müh'; 38B Hleď, ty jsi znaven tou půtkou zlou;
brünstig wohl brennt dir der Leib: údy tvé úpalem mdlí:
dich zu erquicken mit queckem Trank aby tě sílil teď svěží lék,
säumt' ich Sorgender nicht. po tom pachtil se já.
Als dein Schwert du dir branntest, A když meč jsi svářel,
braut' ich den Sud; smíchal jsem mok;
trinkst du nun den, pít-li jej chceš,
gewinn' ich dein trautes Schwert, tu získám tvůj pádný meč,
und mit ihm Helm und Hort. 43B a s ním helmu i skvost.
(er kichert dazu) (hihňá se tomu)
SIEGFRIED
So willst du mein Schwert Tož chceš ty můj meč
und was ich erschwungen, a vše co jsem získal,
Ring und Beute, mir rauben? skvost i prsten mi vzíti?
MIME
(heftig) (prudce)
Was du doch falsch mich verstehst! Jak špatně rozumíš mi!
Stamml' ich, fasl' ich wohl gar? 15 Koktám, šišlám snad dnes?
Die größte Mühe geb' ich mir doch, Já značný pozor dávám si přec,
mein heimliches Sinnen heuchelnd zu bergen, bych úmysl tajný úlisně smlčel,
und du dummer Bube a ty hloupý chlapče
deutest alles doch falsch! ve zlé vykládáš vše!
Öffne die Ohren, und vernimm genau: Natáhni uši, na mě lépe dbej:
Höre, was Mime meint! poslyš, co Mime chce!
(wieder sehr freundlich, mit ersichtlicher Mühe)(opět velmi přátelsky,se zjevnou péčí)
Hier nimm und trinke die Labung!38B Tu vem a napij se moku!
Mein Trank labte dich oft: Můj lék svěžil tě vždy:
tat'st du wohl unwirsch, stelltest dich arg: nevlídně mnohdy, tvářil ses zle:
was ich dir bot, erbost auch, leč co jsem chtěl, ač zlostně,
nahmst du's doch immer. vzal jsi přec povždy.
SIEGFRIED
(ohne eine Miene zu verziehen) (nehnuv brvou)
Einen guten Trank hätt' ich gern: Je mi vítán vždy dobrý lék:
wie hast du diesen gebraut? leč co jsi do toho dal?
MIME
(lustig scherzend, als schildere er ihm einen angenehm berauschten
Zustand, den ihm der Saft bereiten soll)
(vesele žertujíc, jako mu líčíc příjemnou situaci, kterou mu má nápoj připravit)
Hei! So trink nur, trau' meiner Kunst! Haj! Tak pij jen, věř na můj um!
In Nacht und Nebel sinken die Sinne dir bald: A v noc a mlhu zkalí se smysly ti tvé:
ohne Wach' und Wissen beze běd a bdění
stracks streckst du die Glieder. v ráz roztáhneš údy.
Liegst du nun da, Když budeš spát,
leicht könnt' ich krásně mohu
die Beute nehmen und bergen: vzít ti kořist a skrýti:
doch erwachtest du je, když by vstáti jsi měl,
nirgends wär' ich sicher vor dir, nikde nebyl bych před tebou jist,
hätt' ich selbst auch den Ring. třeba prsten bych měl.
Drum mit dem Schwert, Nuž proto meč,
das so scharf du schufst, který’s mužně skul,
(mit einer Gebärde ausgelassener Lustigkeit) (s grimasou nezřízené veselosti)
hau' ich dem Kind den Kopf erst ab: useknu děcku hlavu dřív:
dann hab' ich mir Ruh' und auch den Ring! tak získám si klid a prsten též!
(Er kichert wieder) (opět se hihňá)
SIEGFRIED
Im Schlafe willst du mich morden? Ty v spánku chtěl bys mne vraždit?
MIME
(wütend ärgerlich) (hněvivě)
Was möcht' ich? Sagt' ich denn das? Kdo moh by? Řekl jsem to?
(Er bemüht sich, den zärtlichsten Ton anzunehmen)(Snaží se nasadit něžnější tón)
Ich will dem Kind Já děcku chci
(mit sorglichster Deutlichkeit) (s pečlivou zřetelností)
nur den Kopf abhau'n! pouze hlavu stít!
(mit dem Ausdruck herzlicher Besorgtheit für Siegfrieds Gesundheit)
(s projevem srdečné péče o Siegfriedovo zdraví)
Denn haßte ich dich auch nicht so sehr, Ač záští já k tobě neplám tak,
und hätt' ich des Schimpfs a nemusím hanby
und der schändlichen Mühe ni potupu bídy
auch nicht so viel zu rächen: tak mnoho v tobě mstíti:
(sanft) (měkce)
aus dem Wege dich zu räumen, přec bych odstranil tě z cesty,
darf ich doch nicht rasten: nesmím dlouho váhat:
wie käm' ich sonst anders zur Beute, jak jinak bych získat moh kořist,
da Alberich auch nach ihr lugt? 43B když Alberich ždá si jí též?
(Er gießt den Saft in das Trinkhorn und führt dieses Siegfried mit
aufdringlicher Gebärde zu)
(přelévá nápoj do rohu a podává ho s dotěrným posuňkem Siegfriedovi)
Nun, mein Wälsung! Wolfssohn du! Nuž, můj Wälsungu! Vlčku můj!
Sauf', und würg' dich zu Tod: 13A Pojď a pij svoji smrt:
Nie tust du mehr 'nen Schluck! Hihihihi! Pít nemáš nikdy víc! Hihihihi!
(Siegfried holt mit dem Schwert aus. Er führt, wie in einer Anwandlung
heftigen Ekels einen jähen Streich nach Mime; dieser stürzt sogleich tot
zu Boden. Man hört Alberichs höhnisches Gelächter aus dem Geklüfte)
37C 13A 15
(Siegfried napřahuje meč. V návalu prudkého hnusu srazí Mima jedinou ranou k zemi.
Je slyšet Alberichův posměšný výsměch ze skalní rozsedliny)
SIEGFRIED
Schmeck' du mein Schwert, ekliger Schwätzer! Okus můj meč,ohavný mluvko!
(Er henkt, auf den am Boden Liegenden blickend, ruhig sein Schwert
wieder ein)
(Pohlížeje na ležícího, zavěšuje tiše svůj meč opět za opasek)
Neides Zoll zahlt Notung: Záští daň dal Notung:
dazu durft' ich ihn schmieden. 18B 13A k tomu dobře byl kován.
(Er rafft Mimes Leichnam auf, trägt ihn auf die Anhöhe vor den Eingang
der Höhle und wirft ihn dort hinein)
37A
(Chopí se Mimova těla, nese je na výšinku před vchod do jeskyně a hází ho dovnitř)
In der Höhle hier lieg' auf dem Hort! 37A V této skrýši zde skvosty ty střež!
Mit zäher List erzieltest du ihn: 18B 13A Ty smělou lstí jsi stvořil vše:
jetzt magst du des wonnigen walten! teď můžeš ty vládnouti jimi!
Einen guten Wächter geb' ich dir auch, A i dobrý strážce má ti být dán,
daß er vor Dieben dich deckt. 42 aby vše útoky kryl.
(Er wälzt mit großer Anstrengung den Leichnam des Wurmes vor den Eingang
der Höhle, so daß er diesen ganz damit verstopft)
(S velkým úsilím valí mrtvolu draka před vchod do jeskyně, takže je tím celkem
ucpán)
Da lieg' auch du, dunkler Wurm! 17 Zde lež i ty, draku zlý!
Den gleißenden Hort hüte zugleich 6B Ten zářivý skvost zároveň střez
mit dem beuterührigen Feind: s oním lačným sokem svým lstným:
so fandet beide ihr nun Ruh'! 42 13A tak oba v míru ležte tu!
(Er blickt eine Weile sinnend in die Höhle hinab und wendet sich dann
langsam, wie ermüdet, in den Vordergrund. Es ist Mittag. Er führt sich
die Hand über die Stirn)
(Dívá se chvíli přemýšlejíc do jeskyně a pomalu se pak obrací, jako unaven, do
popředí. Je poledne. Přikládá si ruku na čelo)
Heiß ward mir von der harten Last! Teplo mi od té tíže zlé!
Brausend jagt mein brünst'ges Blut; Vírně vře má vroucí krev;
die Hand brennt mir am Haupt. jak plá na čele dlaň.
Hoch steht schon die Sonne: V blankytu již slunko:
aus lichtem Blau blickt ihr Aug' a s modré výše teď zří na mne
auf den Scheitel steil mir herab. okem svým zářivým.
Linde Kühlung erkies' ich unter der Linde! V ladný chládek se schýlím zde pod tu
lípu!
(Er streckt sich unter der Linde aus und blickt wieder die Zweige
hinauf)
(Znovu ulehne pod lípu a hledí do větví nahoru)
Noch einmal, liebes Vöglein, 39 43A 43B Již znovu, ptáčku milý,
da wir so lang lästig gestört, - když dlouhý čas rušen jsem byl,lauscht'
ich gerne deinem Sange: rád bych slyšel tvoje písně:
auf dem Zweige seh' ich na té snítce zřím tě
wohlig dich wiegen; vábně se vznášet;
zwitschernd umschwirren v rozkošném šveholu
dich Brüder und Schwestern, bratří a sester,
umschweben dich lustig und lieb! jichž veselý oblétá tě roj!
Doch ich - bin so allein, Leč já - jsem tu tak sám,
hab' nicht Brüder noch Schwestern: nemám ni bratrů ni sester:
meine Mutter schwand, mein Vater fiel: zemřela máti má, můj otec pad’:
nie sah sie der Sohn! 13A jich neuzřel syn!
Mein einz'ger Gesell war ein garstiger Zwerg; Mým druhem byl jen onen škorpivý
skřet;
Güte zwang V dobrém nebudil
(warm) (vřele)
uns nie zu Liebe; mou lásku;
listige Schlingen warf mir der Schlaue; přechytré léčky strojil mi lstivý;
nun mußt' ich ihn gar erschlagen! že musil jsem jej až skláti!
(Er blickt schmerzlich bewegt wieder nach den Zweigen auf)
(Pohlíží bolestně opět do větví)
Freundliches Vöglein, dich frage ich nun: Přátelský ptáčku, já ptám se tě teď:
gönntest du mir wohl ein gut Gesell? 39 Můžeš ty mně nyní druha přát?
Willst du mir das Rechte raten? Chceš nyní mi správně radit?
Ich lockte so oft, und erlost' es mir nie: Já ždál jsem jej často a přec žádný tu druh:
Du, mein Trauter, träfst es wohl besser, Ty, můj věrný, znáš to však lépe,
so recht ja rietest du schon. tak mnoho poradil’s již.
Nun sing'! Ich lausche dem Gesang. Nuž pěj! Chci dbáti tvojich rad.
STIMME DES WALDVOGELS
Hei! Siegfried erschlug 43B 43A Haj! Siegfried zabil
nun den schlimmen Zwerg! zlobného skřeta teď!
Jetzt wüßt' ich ihm noch das herrlichste Weib: Již soudím mu v úděl nejkrasší z žen:
auf hohem Felsen sie schläft, na vrchu v spánku tam dlí,
Feuer umbrennt ihren Saal: plamen tam ožehá sráz:
durchschritt' er die Brunst, on projde-li jím,
weckt' er die Braut, probudí choť,
Brünnhilde wäre dann sein! Brünnhildu zvát může svou!
SIEGFRIED
(fährt mit jäher Heftigkeit vom Sitze auf) (prudce vyskočí)
O holder Sang! Süßester Hauch! O vábný zpěv! Vítaný zvuk!
Wie brennt sein Sinn mir sehrend die Brust! Jak žhoucně mysl smysly mi žhne!
Wie zückt er heftig zündend mein Herz! Jak hárá prudce v palčivou hruď!
Was jagt mir so jach durch Herz und Sinne?Co štve mi tak prudce krev v mé skráně?
Sag' es mir, süßer Freund! Sděl mi to, ptáčku, teď!
(er lauscht) (naslouchá)
STIMME DES WALDVOGELS
Lustig im Leid sing' ich von Liebe; 43B Libě v tu strast pěji zpěv lásky;
wonnig aus Weh web' ich mein Lied: rozkošně z běd tkám já svůj zpěv:
nur Sehnende kennen den Sinn! jen toužící chápe ten tluk!
SIEGFRIED
Fort jagt's mich jauchzend von hinnen, V dál štve mě jásavě odtud,
fort aus dem Wald auf den Fels! v dál na ten skalnatý sráz!
Noch einmal sage mir, holder Sänger: To ještě pověz mi, čarný pěvče:
werd' ich das Feuer durchbrechen? 33 zda mohu žárem tím projít?
Kann ich erwecken die Braut? Zda mohu probudit choť?
(Siegfried lauscht noch mal) (opět naslouchá)
STIMME DES WALDVOGELS
Die Braut gewinnt, 43A 43B 36A Tu choť si jme,
Brünnhilde erweckt ein Feiger nie: Brünnhildu spne ne sketa snad:
nur wer das Fürchten nicht kennt! kdo nezná bázeň však jen!
SIEGFRIED
(lacht auf vor Entzücken) (směje se v nadšení)
Der dumme Knab', Ten hloupý hoch,
der das Fürchten nicht kennt, který nepoznal bázně,
mein Vöglein, der bin ja ich! můj ptáčku, to jsem já sám!
Noch heute gab ich vergebens mir Müh, 43B Vždyť ještě dnes jsem se pokusit chtěl,
das Fürchten von Fafner zu lernen: by naučil Fafner mě bázni:
nun brenn' ich vor Lust, teď žádostí planu,
es von Brünnhilde zu wissen! bych ji s Brünnhildou seznal!
Wie find' ich zum Felsen den Weg? Kde naleznu skály té sráz?
(Der Vogel flattert auf, kreist über Siegfried und fliegt ihm zögernd voran)
(Ptáček vyletí, krouží nad Siegfriedem a odlétá)
SIEGFRIED
(jauchzend) (jásavě)
So wird mir der Weg gewiesen: Tak mi ty chceš značit cestu:
wohin du flatterst folg' ich dem Flug! 43B kam ty teď spěješ tam chci se brát!
(Er läuft dem Vogel, welcher ihn neckend einige Zeitlang unstet nach
verschiedenen Richtungen hinleitet, nach und folgt ihm endlich, als
dieser mit einer bestimmten Wendung nach dem Hintergrunde davonfliegt.
Der Vorhang fällt)
(Běží za ptáčkem, který chvíli poletuje různými směry a konečně ho následuje po
obratu do pozadí. Opona padá)
DRITTER AUFZUG
Wilde Gegend
am Fuße eines Felsenberges, welcher links nach hinten steil aufsteigt.
Nacht, Sturm und Wetter, Blitz und heftiger Donner, welch letzterer dann
schweigt, während Blitze noch längere Zeit die Wolken durchkreuzen.
Divoká krajina
na úpatí skalnaté hory, která se vypíná vlevo do pozadí. Noc, bouře a vichr blesky a
hrom, který později umlká, během blýskání ještě delší dobu křižují mraky.
VORSPIEL UND ERSTE SZENE PŘEDEHRA A PRVNÍ SCÉNA
29C 31 7B 40 19A 38C
WANDERER
(schreitet entschlossen auf ein gruftähnliches Höhlentor in einem Felsen
des Vordergrundes zu und nimmt dort, auf seinen Speer gestützt, eine
Stellung ein, während er das Folgende dem Eingange der Höhle zu ruft)
32A 7B
(vystoupí před otvor jeskyně ve skále v popředí, opíraje se o kopí zaujímá místo,
následně volá do jeskyně)
Wache, Wala! Wala! Erwach'! Vstaň již, vědmo!Vědmo, již vstaň!
Aus langem Schlaf Z tvých dlouhých snů
weck' ich dich Schlummernde wach. vzbouzím tě, spící, již v den.
Ich rufe dich auf: Herauf! Herauf! 19A Já vzývám tě v den:Již vstaň!Již
vstaň!
Aus nebliger Gruft, Z té mlžné hrobky,
aus nächtigem Grunde herauf! nahoru z nočních temnot sem!
Erda! Erda! Ewiges Weib! Erdo! Erdo! Věčnosti dceř!
Aus heimischer Tiefe tauche zur Höh! Z té mrákotné hloubi vznášej se výš!
Dein Wecklied sing' ich, daß du erwachest; Tu píseň zpívám, bys rázem vstala;
aus sinnendem Schlafe weck' ich dich auf. neb z dumného spánku vzbouzím tě teď.
Allwissende! Urweltweise! Vševědoucí! Nejmoudřejší!
Erda! Erda! Ewiges Weib! Erdo! Erdo! Věčnosti dceř!
Wache, erwache, du Wala! Erwache! Povstaň již, povstaň, ty vědmo! Již
7B povstaň!
(Die Höhlengruft erdämmert. Bläulicher Lichtschein: von ihm beleuchtet
steigt mit dem Folgenden Erda sehr allmählich aus der Tiefe auf. Sie
erscheint wie von Reif bedeckt: Haar und Gewand werfen einen glitzernden
Schimmer von sich)
(Jeskyně se osvětlí. V modravém přísvitu se zjeví Erda, pokryta jíním. Vlas i šat se jí
třpytí)
ERDA
Stark ruft das Lied; 36C Zpěv vážně zve;
kräftig reizt der Zauber. silným vládne kouzlem.
Ich bin erwacht aus wissendem Schlaf: Proč mám já vstát z těch bádavých
snů:
wer scheucht den Schlummer mir? 32A kdo zahnal spánek můj?
WANDERER
Der Weckrufer bin ich, 19A Kdo vzbouzel tě jsem já,
und Weisen üb' ich, a písně pěl jsem,
daß weithin wache, by všechno vstalo,
was fester Schlaf verschließt. co pevný spánek spjal.
Die Welt durchzog ich, 40 Já svět jsem prošel,
wanderte viel, Kunde zu werben, v pouti své kol,zprávy bych získal,
urweisen Rat zu gewinnen. 19B pramoudrých rad abych nabyl.
Kundiger gibt es keine als dich; Moudřejší není žádný než ty;
bekannt ist dir, was die Tiefe birgt, vše známo ti, co má v hloubi skryt,
was Berg und Tal, čím vrch i dol,
Luft und Wasser durchwebt. vzduch i proud tajně chví.
Wo Wesen sind, wehet dein Atem; Kde žití vzruch, vládne tvá moudrost;
wo Hirne sinnen, haftet dein Sinn: kde mozky myslí, vane tvůj dech:
alles, sagt man, sei dir bekannt. všechno, dí se, moudrost tvá zná.
Daß ich nun Kunde gewänne, Nuž abych zprávy teď nabyl,
weck' ich dich aus dem Schlaf! 7B zahnal jsem spánek tvůj!
ERDA
Mein Schlaf ist Träumen, 36C Můj spánek sněním,
mein Träumen Sinnen, mé snění dumou,
mein Sinnen Walten des Wissens. 36C má duma vědění vládou.
Doch wenn ich schlafe, 19B Dlím-li však v spánku,
wachen Nornen: bdějí vědmy:
sie weben das Seil jež spřádají nit
und spinnen fromm, was ich weiß. a vážně tkou, co já vím.
Was frägst du nicht die Nornen? Proč neptal jsi se vědem?
WANDERER
Im Zwange der Welt weben die Nornen: 6B Co káže jim svět spřádají vědmy:
sie können nichts wenden noch wandeln. 12 jim nelze nic změnit ni zvrátit.
Doch deiner Weisheit 6B Jen tvoje moudrost
dankt' ich den Rat wohl, může být rádcem
wie zu hemmen ein rollendes Rad? jak bych zadržel zhoubný svůj pád?
ERDA
Männertaten umdämmern mir den Mut: 6B Mužů skutky se ztemnil jasný duch:
mich Wissende selbst mě věštkyni též
bezwang ein Waltender einst. 12 přec vládce přemoh kdys.
Ein Wunschmädchen gebar ich Wotan: 7A Tvých přání dceř jsem dala Wotanu:
der Helden Wal jež reků voj
hieß für sich er sie küren. 29A měla vítězně svádět.
Kühn ist sie und weise auch: Je silna a moudra též:
was weckst du mich und frägst um Kunde 32A proč budíš mě což nedá zprávy ti
nicht Erdas und Wotans Kind? 36A 7A 35 Erdy a Wotana dceř?
WANDERER
Die Walküre meinst du, 35 Ty Valkýru mníš,
Brünnhild', die Maid? Brünnhildu, mou dceř?
Sie trotzte dem Stürmebezwinger, Ta přemohla vládce svých strastí,
wo er am stärksten selbst sich bezwang: kde se on nejvíc přemáhal sám:
was den Lenker der Schlacht zu tun verlangte, co chtěl zápasu pán sám v touze
provést,
doch dem er wehrte - zuwider sich selbst -, však čemu zbránil-ač sám tomu chtělallzu
vertraut wagte die Trotzige, v důvěře své troufala vzdorně si,
das für sich zu vollbringen, 29A to pak pro sebe provést,
Brünnhild' in brennender Schlacht. Brünnhilda, když vířil boj.
Streitvater strafte die Maid: Vládce však ztrestal svou dceř:
in ihr Auge drückte er Schlaf; její víčka spánkem jí spjal;
auf dem Felsen schläft sie fest: na té skále pevně spí:
erwachen wird die Weihliche nur, a vstáti má ta vznešená kdys,
um einen Mann zu minnen als Weib. by zřel ji muž, jak milostnou choť.
Frommten mir Fragen an sie? 32A Může mi dát ona zpráv?
ERDA
(ist in Sinnen versunken und beginnt erst nach längerem Schweigen)
(upadla ve snění a začíná teprve po delším mlčení)
Wirr wird mir, seit ich erwacht: 36B Ký zmatek z rána mě jme:
wild und kraus kreist die Welt! v děs a změť zvrácen svět!
Die Walküre, der Wala Kind, 36C Neb Valkýra, dceř Erdina,
büßt' in Banden des Schlafs, spánkem pyká svůj trest,
als die wissende Mutter schlief? co i moudrosti matka spí?
Der den Trotz lehrte, straft den Trotz? 32A Ten, kdo vzor vzbouzel, trestá vzdor?
Der die Tat entzündet, zürnt um die Tat? 35 Ten kdo čin vznítil, káře teď čin?
Der die Rechte wahrt, der die Eide hütet, Ten kdo strážcem práv,ten kdo
správcem přísah,
wehret dem Recht, herrscht durch Meineid? - zříká se práv, nedbá přísah?
Laß mich wieder hinab! Pusť mě opět v mou hloub!
Schlaf verschließe mein Wissen! 36C Sen kéž spne zas mou mysl!
WANDERER
Dich, Mutter, lass' ich nicht ziehn, Ti, matko, v dál nelze zpět,
da des Zaubers mächtig ich bin. ježto kouzlem vládnout znám.
Urwissend stachest du einst Pramoudře vtiskla’s mi kdys
der Sorge Stachel strázně osten
in Wotans wagendes Herz: 19A v mou směle neochvějnou hruď:
mit Furcht vor schmachvoll feindlichem Ende a bázní před tím záhubným koncem
füllt' ihn dein Wissen, schvátila mysl,
daß Bangen band seinen Mut. 40 že v úzkost spoután byl duch.
Bist du der Welt weisestes Weib, Vskutku-lis nejmoudřejší z žen,
sage mir nun: pověz mi teď:
wie besiegt die Sorge der Gott? 7B jak tu strázeň spoutat má bůh?
ERDA
Du bist - nicht was du dich nennst! 6B Nejsi tím, čím se teď zveš!
Was kamst du, störrischer Wilder, Proč přišel’s, urputný smělče,
zu stören der Wala Schlaf? 12 rušiti jen vědmy sen?
WANDERER
Du bist - nicht, was du dich wähnst! Nejsi tou, co se ti zdá!
Urmütter-Weisheit geht zu Ende: Pramáti moudrost klesá v zánik:
dein Wissen verweht vor meinem Willen. tvůj rozum se tmí před mojí vůlí.
Weißt du, was Wotan will? 19A Víš ty, co Wotan chce?
(Langes Schweigen) (delší mlčení)
Dir Unweisen ruf' ich ins Ohr, Ti nemoudré volám to v sluch,
daß sorglos ewig du nun schläfst! by spánek na věky tě spjal!
Um der Götter Ende Já se bohů konce
grämt mich die Angst nicht, neděsím nyní,
seit mein Wunsch es will! an můj duch mu chce!
Was in des Zwiespalts wildem Schmerze Co v divém sporu hrůzných bohů
verzweifelnd einst ich beschloß, jsem bídně unesl kdys,
froh und freudig führe frei ich nun aus. 44 rád a v slasti provést volně teď chci.
Weiht' ich in wütendem Ekel Dal-li jsem v zuřivém hnusu
des Niblungen Neid schon die Welt, v plen Niblunga zášti ten svět,
dem herrlichsten Wälsung 33 teď vítězný Wälsung
weis' ich mein Erbe nun an. 7A 37C převezme vlády mé znak.
Der von mir erkoren, doch nie mich gekannt, Ten jenž mnou byl zvolen, leč nikdy mi
znám,
ein kühnester Knabe, bar meines Rates, ten nejstatnější jinoch, prost mojí rady,
errang des Niblungen Ring. 6B 37C si získal Niblungův skvost.
Liebesfroh, ledig des Neides, Záště prost, v jásotu lásky, erlahmt
an dem Edlen Alberichs Fluch; naň vítěze ztrácí Alberich moc;
denn fremd bleibt ihm die Furcht. 33 bázně kletby je prost.
Die du mir gebarst, Brünnhild', Tu, jež dal tvůj klín, Brünnhildu,
weckt sich hold der Held: 25B pak vzbudí zářný rek:
wachend wirkt dein wissendes Kind bdíc pak, nejmoudřejší tvá dceř
erlösende Weltentat. - 44 jen veškerý svět kol spas. Drum
schlafe nun du, schließe dein Auge;36C Nuž ponoř se v sen, zavři svá víčka:
träumend erschau' mein Ende! sníc, na můj vzhlížej zánik!
Was jene auch wirken, Ať cokoliv los jich,
dem ewig Jungen 44 přec věčně mladým
weicht in Wonne der Gott. sklání v lásce se bůh.
Hinab denn, Erda! Urmütterfurcht! Již sestup, Erdo! Prabázně máť!
Ursorge! Strázně zdroj!
Hinab! Hinab, zu ewigem Schlaf! 36C Již v hloub!Již v hloub,v ten věčný
sen!
(Nachdem Erda bereits die Augen geschlossen hat und allmählich tiefer
versunken ist, verschwindet sie jetzt gänzlich; auch die Höhle ist jetzt
wiederum durchaus verfinstert. Monddämmerung erhellt die Bühne, der
Sturm hat aufgehört)
(Erda zmizí; jeskyně se opět zcela zatemnila. Ranní úsvit jeviště poněkud osvětlí,
bouřný vítr ustane)
ZWEITE SZENE DRUHÁ SCÉNA
(Der Wanderer ist dicht an die Höhle getreten und lehnt sich dann mit
dem Rücken an das Gestein derselben, das Gesicht der Szene zugewandt)
(Poutník přistoupil těsně k jeskyni a opírá se zády o skálu, obličej obrácen do scény)
WANDERER
Dort seh' ich Siegfried nahn. 43B Blíží se Siegfried již.
(Er verbleibt in seiner Stellung an der Höhle. Siegfrieds Waldvogel
flattert dem Vordergrunde zu. Plötzlich hält der Vogel in seiner
Richtung ein, flattert ängstlich hin und her und verschwindet hastig dem
Hintergrunde zu)
(Zůstává ve svém postavení u jeskyně. Siegfriedův průvodce přiletěl do popředí.
Najednou vybočí ptáček ze svého směru bojácně létá sem a tam a kvapně mizí do
pozadí)
SIEGFRIED
(tritt rechts im Vordergrunde auf und hält an) (vystoupí zprava do popředí a stane)
Mein Vöglein schwebte mir fort! Můj ptáček skryl se mi teď.
Mit flatterndem Flug und süßem Sang Jeho třepotavý let a sladký zpěv
wies es mich wonnig des Wegs: vedl mě vábně až sem:
nun schwand es fern mir davon! 37C teď zmizel v dáli mně však!
Am besten find' ich mir selbst nun den Berg: Tu nejlíp najdu-li sám onen sráz:
wohin mein Führer mich wies, V ten směr, kam vůdce mi prch,
dahin wandr' ich jetzt fort. 43B tam v sled dám se mu teď.
(Er schreitet weiter nach hinten) (kráčí dál dozadu)
WANDERER
(in seiner Stellung an der Höhle verbleibend) (ve svém postoji u jeskyně)
Wohin, Knabe, heißt dich dein Weg? Kampak, hochu, zve tě tvá pout?
SIEGFRIED
(hält an und wendet sich um) (zastaví se a otočí)
Da redet's ja: 43B Kdos mluví tam:
wohl rät das mir den Weg. Snad moh vést by mě ten.
(Er tritt dem Wanderer näher) (jde k poutníku blíže)
Einen Felsen such' ich, Onu skálu hledám,
von Feuer ist der umwabert: jež ohně oblita mořem:
dort schläft ein Weib, 43B tam spí ta dceř,
das ich wecken will. kterou vzbudit chci.
WANDERER
Wer sagt' es dir, den Fels zu suchen? Kdo děl ti pak, kde sráz se skrývá?
Wer, nach der Frau dich zu sehnen? Kdo, bys té ženy si žádal?
SIEGFRIED
Mich wies ein singend Waldvöglein: Tak děl svou písní ptáček mně:
das gab mir gute Kunde. 43B ten dal tu dobrou radu.
WANDERER
Ein Vöglein schwatzt wohl manches; Může ptáček lecos žvatlat;
kein Mensch doch kann's verstehn. leč kdo ten chápe zpěv.
Wie mochtest du Sinn dem Sang entnehmen? Což rozumíš ty, co ptáci pějí?
SIEGFRIED
Das wirkte das Blut eines wilden Wurms, 42 Mně prospěla krev toho zlého draka,
der mir vor Neidhöhl' erblaßte: jež mnou byl v Neidhöle skolen:
kaum netzt' es zündend die Zunge mir, jak se jí můj vroucí dotek ret,
da verstand ich der Vöglein Gestimm'. 43A tu jsem chápal já ptáků hned zpěv.
WANDERER
Erschlugst den Riesen du, Tys obra zahubil,
wer reizte dich, kdo nutil tě,
den starken Wurm zu bestehn? by zlého draka jsi sklál?
SIEGFRIED
Mich führte Mime, ein falscher Zwerg; Mě vedl Mime, ten lstivý skřet;
das Fürchten wollt' er mich lehren: 37C jenž bázni chtěl mě tak učit:
zum Schwertstreich aber, však k ráně mečem,
der ihn erschlug, 42 který jej sklál,
reizte der Wurm mich selbst; donutil drak mne sám;
seinen Rachen riß er mir auf. svojí tlamou dráždil můj vzdor.
WANDERER
Wer schuf das Schwert so scharf und hart, Kdo brousil tvůj meč mocně tak,
daß der stärkste Feind ihm fiel? žes’ mohl zlého soka sklát?
SIEGFRIED
Das schweißt' ich mir selbst, Jej skul jsem si sám,
da's der Schmied nicht konnte: 13A an byl kovář v koncích:
schwertlos noch wär' ich wohl sonst. zbraně prost jinak bych byl.
WANDERER
Doch, wer schuf die starken Stücken, Leč kdo dal ti ostrou ocel,
daraus das Schwert du dir geschweißt? žes’ mohl meč ten sobě skout?
SIEGFRIED
Was weiß ich davon? 41 Kdož o tom všem ví?
Ich weiß allein, Já míním však,
daß die Stücke mir nichts nützten, že by kov byl málo platen,
schuf ich das Schwert mir nicht neu. kdybych z něj meč nebyl skul.
WANDERER
(bricht in ein freudig gemütliches Lachen aus) (propukne v radostný dobromyslný
smích)
Das mein' ich wohl auch! 24B To míním já též!
(Er betrachtet Siegfried wohlgefällig) (pozoruje Siegfrieda s uspokojením)
SIEGFRIED
(verwundert) (udiven)
Was lachst du mich aus? Ty chceš se mi smát?
Alter Frager! Hör' einmal auf; Ždavý starče! Zadrž svůj smích;
laß mich nicht länger hier schwatzen! 24B nezdržuj dál mě svým tlachem!
Kannst du den Weg mir weisen, so rede: Znáš-li ty cestu moji, tak promluv:
vermagst du's nicht, so halte dein Maul! leč jestli ne, ni slova pak víc!
WANDERER
Geduld, du Knabe! Dünk' ich dich alt, Jen klid, ty hochu! Jsem-li ti stár,
so sollst du Achtung mir bieten. ty měl bys úctu mi vzdáti.
SIEGFRIED
Das wär' nicht übel! A to je dobré!
Solang' ich lebe, Mně dosud v žití,
stand mir ein Alter stets im Wege; zastoupil staroch povždy cestu;
den hab' ich nun fortgefegt. 37B jednoho z cesty jsem smet’.
Stemmst du dort länger Chceš-li se vzpírat,
steif dich mir entgegen, v cestě mi snad bránit,
sieh dich vor, sag' ich, dej si pozor jen
(mit entsprechender Gebärde) (s odpovídajícím posuňkem)
daß du wie Mime nicht fährst! bys nevzal Mimův snad los!
(Er tritt noch näher an den Wanderer heran) (jde ještě blíže a prohlíží si poutníka)
43B
Wie siehst du denn aus? Jak vypadáš však?
Was hast du gar für 'nen großen Hut? 24B Co to máš za velký klobouk jen?
Warum hängt er dir so ins Gesicht? K čemu splývá ti hluboko v tvář?
WANDERER
(immer ohne seine Stellung zu verlassen) (aniž by opustil své postavení)
Das ist so Wand'rers Weise, Poutníkův zvyk to věru,
wenn dem Wind entgegen er geht. 29A když se větru ubránit chce.
SIEGFRIED
(immer näher ihn betrachtend) (pozoruje ho stále blíže)
Doch darunter fehlt dir ein Auge! 7A Pod ním jedno oko ti chybí!
Das schlug dir einer gewiß schon aus, To jistě někdo ti vyrazil,
dem du zu trotzig den Weg vertratst? když jsi mu úporně v cestě stál?
Mach dich jetzt fort, Ustup již přec,
sonst könntest du leicht sic mohl bys lehce
das andere auch noch verlieren. 7A nyní i druhé ztratit.
WANDERER
Ich seh', mein Sohn, wo du nichts weißt, Já zřím, můj synu, kam spěti chceš,
da weißt du dir leicht zu helfen. 7A tam sám že najdeš si cestu.
Mit dem Auge, das als andres mir fehlt, Oním okem, které chybí mi zde,
erblickst du selber das eine, teď sám ty shlížíš to druhé,
das mir zum Sehen verblieb. 7A jež mně teď zbylo, bych zřel.
SIEGFRIED
(der sinnend zugehört hat, bricht jetzt unwillkürlich in helles Lachen aus)
(propadá v smích)
Zum Lachen bist du mir lustig! Ba věru jsi mi k smíchu!
Doch hör', nun schwatz' ich nicht länger: Však slyš, dál žvástati nechci:
geschwind, zeig' mir den Weg, teď rci, kudy mám jíti,
deines Weges ziehe dann du; svojí cestou dál se pak beř;
zu nichts andrem acht' ich dich nütz': leč vše další zbytečno, věř:
drum sprich, sonst spreng' ich dich fort! tak mluv, neb zlomím tvůj vzdor!
WANDERER
(weich) (povolně)
Kenntest du mich, kühner Sproß, 7C Kéž bys mne znal, june ctný,
den Schimpf spartest du mir! tak zle nemoh bys lát!
Dir so vertraut, Mně, jenž tvůj druh,
trifft mich schmerzlich dein Dräuen. těžce trápí tvá hrozba.
Liebt' ich von je deine lichte Art, 24B 7C V lásce jsem měl vždy tvůj luzný rod,
Grauen auch zeugt' ihr mein zürnender Grimm. hrůzou ač dostih jej zlobný můj hněv.
Dem ich so hold bin, Allzuhehrer, K němuž tak planu, jasný reku,
heut' nicht wecke mir Neid: dnes můj nevzbouzej hněv:
er vernichtete dich und mich! 7C on by zhoubcem byl tvým i mým!
SIEGFRIED
Bleibst du mir stumm, störrischer Wicht? 7C Zůstáváš v něm, zloduchu lstný?
Weich' von der Stelle, Nebraň mi v cestě,
denn dorthin, ich weiß, neb ona, já vím,
führt es zur schlafenden Frau. míří k té nejdražší z žen.
So wies es mein Vöglein, 43B to zjevil mi ptáček,
das hier erst flüchtig entfloh. an zmizel teprv zde.
(Es wird schnell wieder ganz finster) (Rychle se opět docela zatmělo)
WANDERER
(in Zorn ausbrechend und in gebieterischer Stellung) (v hněvu ve velitelském postoji)
Es floh dir zu seinem Heil! On zmizel jen sobě v zdar!
Den Herrn der Raben erriet es hier: Neb vládce havranů tušil zde:
weh' ihm, holen sie's ein! 7B běda, stihnou-li jej!
Den Weg, den es zeigte, V ten směr, kterým prchl,
sollst du nicht ziehn! 7C nemáš se bráti!
SIEGFRIED
(tritt mit Verwunderung in trotziger Stellung zurück) (s údivem ve vzdorném postoji)
Hoho! Du Verbieter! 7C Hoho! Jaký zákaz!
Wer bist du denn, Kým jsi ty pak,
daß du mir wehren willst? že mi teď bránit chceš?
WANDERER
Fürchte des Felsens Hüter! 7C Střez se té skály strážce!
Verschlossen hält Neb svírá má
meine Macht die schlafende Maid: pevná moc tu spící tam dceř:
wer sie erweckte, wer sie gewänne, kdo si ji vzbudí, kdo si ji získá,
machtlos macht' er mich ewig! v bídu vrhne mne věčnou!
Ein Feuermeer umflutet die Frau, 11 Tam žhoucí plam kol ženy té žehne,
glühende Lohe umleckt den Fels: zžíhavý plápol se k výši pne:
wer die Braut begehrt, kdo si dívky ždá,
dem brennt entgegen die Brunst. 11 ten musí projít ten proud.
(Er winkt mit dem Speere nach der Felsenhöhe) (Kyne kopím ke skále)
Blick' nach der Höh'! 29A 36D Hleď na ten sráz!
Erlugst du das Licht? Zda zříš onen svit?
Es wächst der Schein, Jak stoupá zář,
es schwillt die Glut; a roste žár;
sengende Wolken, wabernde Lohe tíživá mračna, plápolné blesky
wälzen sich brennend und prasselnd herab: snášejí žhoucně a rušně se v hloub:
ein Lichtmeer umleuchtet dein Haupt: 36D V té záplavě již září tvá leb:
(Mit wachsender Helle zeigt sich von der Höhe des Felsens her ein
wabernder Feuerschein)
(s rostoucím jasem ukazuje se sem z výšiny na skále plápolavá ohnivá zář)
bald frißt und zehrt dich zündendes Feuer. však záhy zajdeš plápolným proudem.
Zurück denn, rasendes Kind! 36D Nuž zpět, ty šílenče, přec!
SIEGFRIED
Zurück, du Prahler, mit dir! 33 Nuž zpět, ty smělče, teď sám!
(Er schreitet weiter, der Wanderer stellt sich ihm entgegen)
(Kráčí dál, poutník se mu staví naproti)
Dort, wo die Brünste brennen, Kam teď mě žádost žene,
zu Brünnhilde muß ich dahin! 33 k své Brünnhildě dále chci jít!
WANDERER
Fürchtest das Feuer du nicht, Nechceš-li ohně se bát,
(den Speer vorhaltend) (zadržuje ho svým kopím)
so sperre mein Speer dir den Weg! 33 7B tož hradím svým kopím tvou pout!
Noch hält meine Hand der Herrschaft Haft: 7C Neb svírám stále vlády znak:
das Schwert, das du schwingst, ten meč, kterým vláš,
zerschlug einst dieser Schaft: se zlomil o ně kdys’:
noch einmal denn Nuž znovu zas
zerspring' es am ew'gen Speer! 7B se zláme o kopí hrot!
(Er streckt den Speer vor) (nastavuje kopí)
SIEGFRIED
(das Schwert ziehend) (tasí meč)
Meines Vaters Feind! Find' ich dich hier? 24B Mého otce zde nalezen sok?
Herrlich zur Rache geriet mir das! Mocně teď možno je mstíti se!
Schwing' deinen Speer: Mávni svým kopím:
in Stücken spalt' ihn mein Schwert! 22 by v kusy sklál je můj meč!
7B
(Er haut dem Wanderer mit einem Schlage den Speer in zwei Stücken; ein
Blitzstrahl fährt daraus nach der Felsenhöhe zu, wo von nun an der
bisher mattere Schein in immer helleren Feuerflammen zu lodern beginnt.
Starker Donner, der schnell sich abschwächt, begleitet den Schlag. Die
Speerstücken rollen zu des Wanderers Füßen. Er rafft sie ruhig auf)
(Jedním úderem přerazí poutníkovi kopí na dva kusy: Světelný paprsek zamíří na
skalní výšinu, kde dříve byl jen matný svit a nyní tam začíná plát jasný plamen ohně.
Silný hrom, který rychle slábne, provází úder. Kousky meče padnou k poutníkovým
nohám. Ten je tiše sbírá)
WANDERER
(zurückweichend) (ustupujíc)
Zieh hin! Ich kann dich nicht halten! 19A 12 Nuž jdi! Mně nelze ti bránit!
(Er verschwindet plötzlich in völliger Finsternis) (Nenadále mizí v úplné tmě)
SIEGFRIED
Mit zerfocht'ner Waffe wich mir der Feige? S těmi zlomky zbraně zbaběle couvnul?
24B 33
(Die wachsende Helle der immer tiefer sich senkenden Feuerwolken trifft
Siegfrieds Blick)
(S rostoucím jasem zaplnilo se celé jeviště mořem ohnivých, vlnících se mraků)
Ha! Wonnige Glut! Leuchtender Glanz! 3B Ha! Rozkošný žár! Plápolný žeh!
Strahlend nun offen steht mir die Straße. 33 Zářně a zpříma svítí mi cesta.
Im Feuer mich baden! 43B V té záplavě ztonout!
Im Feuer zu finden die Braut - V té záplavě získat si choť Hoho!
Hahei! Hoho! Hahaj!
Jetzt lock' ich ein liebes Gesell! Teď svítá mi toužený druh!
(Siegfried setzt sein Horn an und stürzt, seine Lockweise blasend, sich
in das wogende Feuer, welches sich, von der Höhe herabdringend, nun auch
über den Vordergrund ausbreitet. Siegfried, den man bald nicht mehr
erblickt, scheint sich nach der Höhe zu entfernen. Hellstes Leuchten der
Flammen. Danach beginnt die Glut zu erbleichen und löst sich allmählich
in ein immer feineres, wie durch die Morgenröte beleuchtetes Gewölk auf)
36D 37A 33 11 36C 36A
(Siegfried duje na svůj roh a vrhne se do plamenů, které zaplní předek jeviště.
Slyšíme jeho roh tu blíže, tu dále. Ohnivá mračna šíří se stále kupředu, že Siegfried,
jehož roh zní blíže, zdá se stoupati v pozadí do výše. Jasná záře plamenů. Poté
začíná žár blednout a objevují se stále jemnější, jako od ranních červánků osvětlené
oblaky)
DRITTE SZENE TŘETÍ SCÉNA
(Das immer zarter gewordene Gewölk hat sich in einen feinen
Nebelschleier von rosiger Färbung aufgelöst und zerteilt sich nun in der
Weise, daß der Duft sich gänzlich nach oben verzieht und endlich nur
noch den heiteren, blauen Tageshimmel erblicken läßt, während am Saume
der nun sichtbar werdenden Felsenhöhe - ganz die gleiche Szene wie im
dritten Aufzug der "Walküre" - ein morgenrötlicher Nebelschleier haften
bleibt, welcher zugleich an die in der Tiefe noch lodernde Zauberlohe
erinnert. Die Anordnung der Szene ist durchaus dieselbe wie am Schlusse
der "Walküre": im Vordergrunde, unter der breitästigen Tanne, liegt Brü
nnhilde in vollständiger, glänzender Panzerrüstung, mit dem Helm auf dem
Haupte, den langen Schild über sich gedeckt, in tiefem Schlafe)
33 36A 32A 43 10A
(Konečně žár bledne, rozplyne se v jemný, průsvitný závoj, jenž se také vyjasní a
zříme nejradostnější modrý nebeský éter, v najjasnější denní záři. Scéna, prosta
mraků, je na vrcholu skály - zcela jako ve třetím dějství Valkýry - vlevo vchod do
přirozeného skalního úkrytu, vpravo mocné jedle, pozadí volné. V popředí, ve stínu
široké jedle, leží Brünnhilda v hlubokěm spánku. Je v plné lesknoucí se pancéřové
zbroji s helmou na hlavě, dlouhý štít položen přes sebe)
SIEGFRIED
(gelangt von außen her auf den felsigen Saum der Höhe und zeigt sich
dort zuerst nur mit dem Oberleibe: so blickt er lange staunend um sich)
(Došel v pozadí na skalnatý vrchol. Jeho roh zněl zase z dáli až zmlkl zcela. Zří
udiven kol sebe)
Selige Öde auf sonniger Höh'! 8 V nádherné výši jak půvabný klid!
(Er steigt vollends herauf und betrachtet, auf einem Felsensteine des
hinteren Abhanges stehend, mit Verwunderung die Szene. Er blickt zur
Seite in den Tann und schreitet etwas vor)
(Stoupá nahoru a pozoruje, stojíc na kameni na zadním srázu, s údivem scénu.
Pohlédne ke straně na jedli a pokročí vpřed)
Was ruht dort schlummernd Co dlí tam v spánku
im schattigen Tann? kde sosny je stín?
Ein Roß ist's, rastend in tiefem Schlaf! 29A To kůň tam, únavou v spánek kles!
(Langsam näher kommend, hält er verwundert an, als er noch aus einiger
Entfernung Brünnhildes Gestalt wahrnimmt)
36B
(Dostoupil zcela vrcholu a kráčí volně kupředu, až spatří zpovzdálí Brünnhildinu
postavu)
Was strahlt mir dort entgegen? 36B Co třpytí se v tom křoví?
Welch glänzendes Stahlgeschmeid? Ký oceli leskný svit?
Blendet mir noch die Lohe den Blick? Kalí mi dosud plameny zrak?
(Er tritt näher hinzu) (přibližuje se)
Helle Waffen! Heb' ich sie auf? 36B Skvoucí zbraně! Smím se jich tknout?
(Er hebt den Schild ab und erblickt Brünnhildes Gestalt, während ihr
Gesicht jedoch noch zum großen Teil vom Helm verdeckt ist)
(Zvedne štít a spatří Brünnhildinu postavu, jejíž tvář ovšem ještě z větší části kryje
přílba)
Ha! In Waffen ein Mann: 36B Ha! To ve zbrani muž:
wie mahnt mich wonnig sein Bild! Mne vábí čárný ten zjev!
Das hehre Haupt drückt wohl der Helm? 8 Tu hlavu tísní helmy tíž?
Leichter würd' ihm, löst' ich den Schmuck. Lépe bude, sejmu-li zbroj.
(Vorsichtig löst er den Helm und hebt ihn der Schlafenden vom Haupte ab:
langes lockiges Haar bricht hervor. Siegfried erschrickt)
(Sejme opatrně helmu s hlavy spící: dlouhý, vlnitý vlas se uvolní. Siegfried se ulekne)
Ach! Wie schön! Ach! Ký čár!
(Er bleibt in den Anblick versunken) (stane unesen pohledem)
Schimmernde Wolken säumen in Wellen Skvoucí se mráčky vlnivě vroubí
den hellen Himmelssee; tu jasnou moře pláň;
leuchtender Sonne lachendes Bild skvělého slunce smavý ten zrak
strahlt durch das Wogengewölk! plá těmi spoustami vln!
(Er neigt sich tiefer zu der Schlafenden hinab) (Sklání se hlouběji k spící)
Von schwellendem Atem Jak ztajeným dechem
schwingt sich die Brust: vzdouvá se hruď:
brech' ich die engende Brünne? 29A zlomit mám svíravý krunýř?
(Er versucht mit großer Behutsamkeit, die Brünne zu lösen)
(Pokouší se s velkou opatrností sejmout pancíř)
Komm, mein Schwert, schneide das Eisen! Přispěj meč! Přeřež ta pouta!
22
(Er zieht sein Schwert, durchschneidet mit zarter Vorsicht die
Panzerringe zu beiden Seiten der ganzen Rüstung und hebt dann die Brünne
und die Schienen ab, so daß nun Brünnhilde in einem weichen weiblichen
Gewande vor ihm liegt. Er fährt erschreckt und staunend auf)
(Vytahuje meč, přeřezává opatrně pancéřové kroužky po obou stranách brnění,
sejme i holeně, takže Brünnhilda teď před ním leží v měkkém, ženském rouchu.
Uleknut v údivu překvapením vykřikne)
Das ist kein Mann! 8 To není muž!
(Er starrt mit höchster Aufgeregtheit auf die Schlafende hin)
(Strnule hledí ve velkém rozčilení na spící)
Brennender Zauber zückt mir ins Herz; Sžíravé kouzlo svírá mou hruď;
feurige Angst faßt meine Augen: palčivý strach poutá mé zraky:
mir schwankt und schwindelt der Sinn! 24B mně chví a hroutí se duch!
(Er gerät in höchste Beklemmung) (ocitá se v nejvyšší úzkosti)
Wen ruf' ich zum Heil, daß er mir helfe? Kdo přispět mi moh a koho vzývat?
Mutter! Mutter! Gedenke mein! 24B Matko! Matko! Mě v mysli měj!
(Er sinkt, wie ohnmächtig, an Brünnhildes Busen. Langes Schweigen. Dann
fährt er seufzend auf)
44
(Klesne čelem na Brünnhildina ňadra. Dlouhé ticho. Pak vzdychavě zvolá:)
Wie weck' ich die Maid, Jak probudím dceř,
daß sie ihr Auge mir öffne? by její zraky mě shlédly?
Das Auge mir öffne? Její zraky mě shlédly?
Blende mich auch noch der Blick? Zaslepí mě zas ten zrak?
Wagt' es mein Trotz? Najdu dost sil?
Ertrüg' ich das Licht? 24B Zda snést lze ten jas?
Mir schwebt und schwankt Ký vír a var
und schwirrt es umher! 36A a výskot kol mne!
Sehrendes Sehnen zehrt meine Sinne; Žhoucí to ždání sžírá mé smysly;
am zagenden Herzen zittert die Hand! jak chvějně se k prsoum choulí má paž!
Wie ist mir Feigem? 24B Což chvím se strachem?
Ist dies das Fürchten? Je to snad bázeň?
O Mutter! Mutter! Dein mutiges Kind! Ó matko! Matko! Tvůj statečný syn!
Im Schlafe liegt eine Frau: 36A Zde v spánku nejkrasší z žen:
die hat ihn das Fürchten gelehrt! 10A jej jme tak, že bázní se chví!
Wie end' ich die Furcht? Jak zaženu strach?
Wie fass' ich Mut? Kdo skytne sil?
Daß ich selbst erwache, 22 Abych sám se vzbudil,
muß die Maid mich erwecken! onu dceř musím budit!
(Indem er sich der Schlafenden von neuem nähert, wird er wieder von
zarteren Empfindungen an ihren Anblick gefesselt. Er neigt sich tiefer
hinab)
(Zatímco se opět přibližuje ke spící, je upoután při pohledu na ni opět něžným
pocitem. Sklání se níže)
Süß erbebt mir ihr blühender Mund. 8 Sladce chvátí mne chmýří těch rtů.
Wie mild erzitternd mich Zagen er reizt! Jak svůdně vábí mou váhavost v čin!
Ach! Dieses Atems wonnig warmes Gedüft! Ach! jakou vůní hýří horký ten dech!
(wie in Verzweiflung) (jako v zoufalství)
Erwache! Erwache! Heiliges Weib! 32A Již povstaň! Již povstaň! Nejsladší z
žen!
(Er starrt auf sie hin) (hledí na ni)
Sie hört mich nicht. Leč marno vše.
(gedehnt mit gepreßtem, drängendem Ausdruck) (se stísněným, naléhavým
výrazem)
So saug' ich mir Leben 32A Chci žízniv ssát život
aus süßesten Lippen, z těch rozkošných rtů,
sollt' ich auch sterbend vergehn! 10A byť měl bych zánik svůj pít!
(Er sinkt, wie ersterbend, auf die Schlafende und heftet mit
geschlossenen Augen seine Lippen auf ihren Mund. Brünnhilde schlägt die
Augen auf. Siegfried fährt auf und bleibt vor ihr stehen. Brünnhilde
richtet sich langsam zum Sitze auf. Sie begrüßt mit feierlichen Gebärden
der erhobenen Arme ihre Rückkehr zur Wahrnehmung der Erde und des
Himmels)
10A 32A 45
(Klesá, jako umírajíc, na spící a se zavřenýma očima ji líbá na ústa. Brünnhilda otevře
oči. Siegfried vyskočí a zůstane stát před ní. Brünnhilda si pomalu sedá. Se
slavnostním výrazem zdvižených paží k zemi a obloze )
BRÜNNHILDE
Heil dir, Sonne! 45 Zdar měj, slunce!
Heil dir, Licht! Zdar měj, svit!
Heil dir, leuchtender Tag! Zdar měj, zářivý den!
Lang war mein Schlaf; 32A Dlouhý byl sen;
ich bin erwacht. leč vstala jsem.
Wer ist der Held, der mich erweckt'? Kdo je ten rek, jenž sen můj sňal?
SIEGFRIED
(von ihrem Blicke und ihrer Stimme feierlich ergriffen, steht wie festgebannt)
(Jejím hlasem a pohledem slavnostně pohnut, stojí jako spoután)
Durch das Feuer drang ich, Já tím ohněm prošel,
das den Fels umbrann; jenž kol skály plá;
ich erbrach dir den festen Helm: já ti sejmul tvé helmy tíž:
Siegfried bin ich, der dich erweckt'. Siegfried jsem já, jenž sňal tvůj sen.
BRÜNNHILDE
(hoch aufgerichtet sitzend) (sedí vysoko vztyčena)
Heil euch, Götter! Zdar měj, božstvo!
Heil dir, Welt! Zdar měj, svět!
Heil dir, prangende Erde! Zdar měj, skvoucí se země!
Zu End' ist nun mein Schlaf; Je skončen již můj sen;
erwacht, seh' ich: a bdíc, zřím teď:
Siegfried ist es, der mich erweckt! Siegfried je to, jejž vítá zrak!
SIEGFRIED
(in erhabenste Verzückung ausbrechend) (v nejvznešenějším opojení)
O Heil der Mutter, die mich gebar; 47C Ó zdar buď matce, že dala zrod;
Heil der Erde, die mich genährt! 24B Zdar buď zemi, že přála vzrost!
Daß ich das Aug' erschaut, 46 Že mohu zrak tvůj zřít,
das jetzt mir Seligem lacht! který mi, blahému, plá!
BRÜNNHILDE
(mit größter Bewegtheit) (ve velkém pohnutí)
O Heil der Mutter, die dich gebar!47C Ó zdar buď matce, že dala zrod;
Heil der Erde, die dich genährt! 24B Zdar buď zemi, že přála vzrost!
Nur dein Blick durfte mich schau'n, 46 Jen tvůj zrak zříti mě směl,
erwachen durft' ich nur dir! a vzbouzet směl’s mě jen ty!
(Beide bleiben voll strahlenden Entzückens in ihren gegenseitigen
Anblick verloren)
(Oba zůstávají plni nadšení, ponořeni ve vzájemné pohledy)
O Siegfried! Siegfried! Seliger Held! 46 O Siegfried! Siegfried! Blažený rek!
Du Wecker des Lebens, siegendes Licht! Tys života záře, vítězství zdroj!
O wüßtest du, Lust der Welt, O kéž bys znal, spáso všech,
wie ich dich je geliebt! jaks’ byl mou láskou vždy!
Du warst mein Sinnen, Tys byl mým smyslem,
mein Sorgen du! mým cílem ty!
Dich Zarten nährt' ich, Já žít ti dala,
noch eh' du gezeugt; než dán tobě zrod;
noch eh' du geboren, a než jsi byl zplozen,
barg dich mein Schild: kryl tě můj štít:
so lang' lieb' ich dich, Siegfried! 44 Tak byl láskou mou, Siegfried!
SIEGFRIED
(leise und schüchtern) (tiše a ostýchavě)
So starb nicht meine Mutter? 24B Tož mrtva není má matka?
Schlief die minnige nur? Spala milostná jen?
BRÜNNHILDE
(lächelnd, freundlich die Hand nach ihm ausstreckend)(s úsměvem klade naň ruku)
Du wonniges Kind! 46 Ty rozkošný synu!
Deine Mutter kehrt dir nicht wieder. Svojí matky nelze ti zřít
Du selbst bin ich, Jen tebou jsem,
wenn du mich Selige liebst. když ke mně v lásce své vzpláš.
Was du nicht weißt, Co nevíš sám,
weiß ich für dich; 32A já za tě vím;
doch wissend bin ich leč moudrou jsem teď
nur - weil ich dich liebe! 44 jen - žes ty mou láskou!
O Siegfried! Siegfried! Siegendes Licht! O Siegfried! Siegfried! Vítězný rek!
Dich liebt' ich immer; 46 Vždy byl mou láskou;
denn mir allein erdünkte Wotans Gedanke. neb jenom já jsem stihla Wotana přání.
Der Gedanke, den ich nie nennen durfte; 32B Jež jsem nesměla však slůvkem ni
vyřknout;
den ich nicht dachte, sondern nur fühlte; ba ani myslet, nýbrž jen tušit;
für den ich focht, kämpfte und stritt; 36C a pro něž v boj, v půtku jsem šla;
für den ich trotzte dem, der ihn dachte; a mohla vzdorovat jeho strůjci;
für den ich büßte, Strafe mich band, 35 i mohla snášet tíživý trest,
weil ich nicht ihn dachte und nur empfand! an jej nevdech rozum, leč vzňal jen cit!
Denn der Gedanke - dürftest du's lösen! - 44 Neb to jen přání - tys mohl splnit! mir
war er nur Liebe zu dir! já zřela vněm lásku jen k tobě!
SIEGFRIED
Wie Wunder tönt, was wonnig du singst; Jak zázrak zní, co vábný děl zpěv;
doch dunkel dünkt mich der Sinn. leč temným smysl se zdá.
Deines Auges Leuchten seh' ich licht; Tvojich zraků plápol jasně zřím;
deines Atems Wehen fühl' ich warm; tvého dechu vůně vnímám žár;
deiner Stimme Singen hör' ich süß: tvého hlasu pění slyším čár:
doch was du singend mir sagst, leč co tím zpěvem mi díš,
staunend versteh' ich's nicht. 24B chápat mi nelze, věř.
Nicht kann ich das Ferne sinnig erfassen, Mně tajů těch nelze seznati smysl,
wenn alle Sinne dich nur sehen und fühlen! když všechny smysly tebe shlíží a cítí!
Mit banger Furcht fesselst du mich: Ty v teskný strach spoutalas mě:
du Einz'ge hast ihre Angst mich gelehrt. jen tys mě naučila bázní se chvět.
Den du gebunden in mächtigen Banden, Jejž’s nyní spjala v ta mohutná pouta,
birg meinen Mut mir nicht mehr! nezabraňuj touze mé již!
(Er verweilt in großer Aufregung, sehnsuchtsvollen Blick auf sie heftend)
(Ocitá se ve velkém vzrušení, upínajíc na ni roztoužený pohled )
BRÜNNHILDE
(wendet sanft das Haupt zur Seite und richtet ihren Blick nach dem Tann)
29A
(něžně uhýbá hlavou do strany a upírá pohled do lesa)
Dort seh' ich Grane, Tam je můj Grane,
mein selig Roß: ten drahý oř:
wie weidet er munter, dlí na pastvě vábně,
der mit mir schlief! jenž se mnou spal!
Mit mir hat ihn Siegfried erweckt. Se mnou vzbudil Siegfried jej též.
SIEGFRIED
(in der vorigen Stellung verbleibend) (setrvává v předešlém postavení)
Auf wonnigem Munde weidet mein Auge: 46 Jak svůdně v tvá ústa stápí se zraky:
in brünstigem Durst doch brennen die Lippen, však palčivou žízní prahnou mé rty,
daß der Augen Weide sie labe! 24B by jak zraky úkojně ždály!
BRÜNNHILDE
(deutet ihm mit der Hand nach ihren Waffen, die sie gewahrt)
(ukazuje rukou na své zbraně, které opatrovala)
Dort seh' ich den Schild, Tam zřím já svůj štít,
der Helden schirmte; jenž reky chránil;
dort seh' ich den Helm, tam zřím já svou helmu,
der das Haupt mir barg: jež mou kryla skráň:
er schirmt, er birgt mich nicht mehr! i štít, i helm klesly v prach!
SIEGFRIED
Eine selige Maid versehrte mein Herz; Nyní nejsladší z děv mou ranila hruď;
Wunden dem Haupte schlug mir ein Weib: palčivou touhu vetknula v leb:
ich kam ohne Schild und Helm! neb mě nekryl štít ni helm!
BRÜNNHILDE
(mit gesteigertem Wehmut) (se stoupající tesknotou)
Ich sehe der Brünne prangenden Stahl: Já pancíře ocel pyšnou tam zřím:
ein scharfes Schwert schnitt sie entzwei; tvůj mocný meč rozťal ji v tříšť:
von dem maidlichen Leibe löst' es die Wehr: odňal dívčinu tělu ochrannou zbroj:
ich bin ohne Schutz und Schirm, mě nekryje štít ni zbroj,
ohne Trutz ein trauriges Weib! bídě v plen jsem nejslabší z žen!
SIEGFRIED
Durch brennendes Feuer fuhr ich zu dir!Tím palčivým ohněm k tobě jsem šel!
Nicht Brünne noch Panzer barg meinen Leib: Ni krunýř, ni pancíř mou nekryl leb:
nun brach die Lohe mir in die Brust. 24B teď vedral se plápol v moji i hruď.
Es braust mein Blut in blühender Brunst; Teď žhne mou krev v ten žíhavý žár;
ein zehrendes Feuer ist mir entzündet: a závratný plápol ve mně je vznícen:
die Glut, die Brünnhilds Felsen umbrann, ten žár, jenž oblil Brünnhildin sráz,
die brennt mir nun in der Brust! 24B tím hárá moje teď hruď!
O Weib, jetzt lösche den Brand! O ty, již uhas ten pal!
Schweige die schäumende Glut! Zmírni můj vzbouřený cit!
(Er hat sie heftig umfaßt: sie springt auf, wehrt ihm mit der höchsten
Kraft der Angst, und entflieht nach der anderen Seite).
(Prudce ji obejme: ona vyskočí, brání se mu nejvyšší silou a úzkostí a uteče na
druhou stranu)
BRÜNNHILDE
Kein Gott nahte mir je! Ni bůh netknul se mne!
Der Jungfrau neigten scheu sich die Helden: Mně panu ctili v úděsu reci:
heilig schied sie aus Walhall! 7A Posvátná z Walhally šla jsem!
Wehe! Wehe! 4 Běda! Běda!
Wehe der Schmach, der schmählichen Not! Bídná ta strast, a hanby té tíž!
Verwundet hat mich, der mich erweckt! Mě bídně zranil, kdo sňal můj sen!
Er erbrach mir Brünne und Helm: On mi sejmul pancíř i helm:
Brünnhilde bin ich nicht mehr! Brünnhildou nejsem již víc!
SIEGFRIED
Noch bist du mir die träumende Maid: Zas v spánku dlí má tesknící dceř:
Brünnhildes Schlaf brach ich noch nicht. Brünnhildy sen nezahnal jsem.
Erwache, sei mir ein Weib! Jen vzbuď se, vstaň má co choť!
BRÜNNHILDE
(in Betäubung) (v omámení)
Mir schwirren die Sinne, Mně matou se smysly,
mein Wissen schweigt: je zahalen duch:
soll mir die Weisheit schwinden? což má i moudrost mizí?
SIEGFRIED
Sangst du mir nicht, 44 Nezpívalas’,
dein Wissen sei že moudrost tvá
das Leuchten der Liebe zu mir? jen láskou lnout ke mně ?
BRÜNNHILDE
(vor sich hinstarrend) (strnule hledíc před sebe)
Trauriges Dunkel trübt meinen Blick; Zármutku přítmí cloní můj zrak;
mein Auge dämmert, das Licht verlischt: 18B můj hled se temní i jas již zhas:
Nacht wird's um mich. Tma je kol mne.
Aus Nebel und Grau'n A z temnot a mlh
windet sich wütend ein Angstgewirr: blíží se bouřlivě zoufalství:
Schrecken schreitet und bäumt sich empor! Hrůza stoupá a tyčí se v děs!
10B
(Sie birgt heftig die Augen mit beiden Händen) ( Prudce si zakrývá rukama oči)
SIEGFRIED
(indem er ihr sanft die Hände von den Augen löst)(něžně jí sejme ruce z očí)
Nacht umfängt gebund'ne Augen. Tmou jsou spjaty skryté zraky.
Mit den Fesseln schwindet das finstre Grau'n. S onou clonou veškerý zmizí strach.
Tauch' aus dem Dunkel und sieh: 44 Stoupni z těch temnot a hleď:
sonnenhell leuchtet der Tag! zářivý svítí již den!
BRÜNNHILDE
(in höchster Ergriffenheit) (v nejvyšším dojetí)
Sonnenhell leuchtet der Tag meiner Schmach! 35 Zářivý svítí již den hanby mé!
O Siegfried! Siegfried! O Siegfried! Siegfried!
Sieh' meine Angst! Úzkost mou viz!
(Ihre Miene verrät, daß ihr ein anmutiges Bild vor die Seele tritt, von
welchem ab sie den Blick mit Sanftmut wieder auf Siegfried richtet)
(Její výraz prozrazuje, že se uklidnila a s mírností hledí opět na Siegfrieda)
Ewig war ich, ewig bin ich, 47A Věčnou jsem byla, věčnou jsem zas,
ewig in süß sehnender Wonne, věčnou v té sladké, touživé slasti,
doch ewig zu deinem Heil! však věčnou jen tobě v zdar!
O Siegfried! Herrlicher! Hort der Welt! 47B O Siegfried! Bohatýr! Světa skvost!
Leben der Erde! Lachender Held! Životem země! Úsměvný rek!
Laß, ach laß, lasse von mir! Nech, ach nech, zanech mne již!
Nahe mir nicht mit der wütenden Nähe! V dál se ty beř se svou bouřlivou touhou!
Zwinge mich nicht Nesnaž se zmoci
mit dem brechenden Zwang, mne přívalem sil,
zertrümmre die Traute dir nicht! ó, nezničuj věrnou ti z žen!
Sahst du dein Bild im klaren Bach? 47B Zřel jsi svůj odlesk v proudu vod?
Hat es dich Frohen erfreut? Zda tě ten nezjásal zjev?
Rührtest zur Woge das Wasser du auf, Když by jsi rozvířil rozkošnou hlaď,
zerflösse die klare Fläche des Bachs: 24B a rozčeřil jasný ručeje lesk:
dein Bild sähst du nicht mehr, tvé tváře nezřel bys,
nur der Welle schwankend Gewog'! 47A,B jenom spousty kroužících vln!
So berühre mich nicht, 36A Nechtěj dotknout se mne,
trübe mich nicht! míru mi přej!
Ewig licht lachst du selig dann Věčně zři odlesk vábný
aus mir dir entgegen, jen se odrážel ve mně,
froh und heiter ein Held! ctný a spásný jak rek!
O Siegfried! Leuchtender Sproß! O Siegfried! Zářící syn!
Liebe dich und lasse von mir: 32A Měj se rád a zříkej se mě:
vernichte dein Eigen nicht! 36A ó, nezničuj lásky své!
SIEGFRIED
Dich lieb' ich: o liebtest mich du! Tě miluji: kéž miluješ mne!
Nicht hab' ich mehr mich: Sám nejsem již svým:
o, hätte ich dich! o, kéž jsi ty mou!
Ein herrlich Gewässer wogt vor mir; 24B Teď kouzelné proudy před mnou chví;
mit allen Sinnen seh' ich nur sie, a všechny smysly zří nyní jen ty vábné,
die wonnig wogende Welle. vlající vlnky.
Brach sie mein Bild, so brenn' ich nun selbst, Zmizel-li zjev, tož planu nyní sám,
sengende Glut in der Flut zu kühlen; sžíravý žár abych v proudech zchladil;
ich selbst, wie ich bin, chci sám, tak jak jsem,
spring' in den Bach: skočiti v proud:
o, daß seine Wogen o, kéž jeho vlnky
mich selig verschlängen, 36A mě v blaženost stáhnou,
mein Sehnen schwänd' in der Flut! 44 mou touhu zmírní ten chlad!
Erwache, Brünnhilde! Ó, povstaň, Brünnhildo!
Wache, du Maid! 46 Choti má, vstaň!
Lache und lebe, süßeste Lust! Směj se a jásej, nejsladší z děv!
Sei mein! Sei mein! Sei mein! Buď mou! Buď mou! Buď mou!
BRÜNNHILDE
(sehr innig) (velmi vroucně)
O Siegfried! Dein war ich von je! O Siegfried! Tvou byla jsem vždy!
SIEGFRIED
(feurig) (ohnivě)
Warst du's von je, so sei es jetzt! Bylas-li vždy, tož buď jí teď!
BRÜNNHILDE
Dein werd' ich ewig sein! Tvou chci já věčně být!
SIEGFRIED
Was du sein wirst, sei es mir heut'! Čím chceš mi být, tím buď mi dnes!
Faßt dich mein Arm, 46 Spne-li tě paž,
umschling' ich dich fest; a v objetí jme;
schlägt meine Brust dlí moje hruď
brünstig die deine; 46 na tvojí hrudi;
zünden die Blicke, zajdou-li zraky,
zehren die Atem sich; ztají se výdechy;
Aug' in Auge, Mund an Mund: oko v oku, na tru ret:
dann bist du mir, 44 tehdy jsi mně,
was bang du mir warst und wirst! čím bylas a chceš mi být!
Dann brach sich die brennende Sorge, Pak přejde ta palčivá trýzeň,
ob jetzt Brünnhilde mein? zda teď Brünnhilda mou?
(Er hat sie umfaßt) (Obejme ji)
BRÜNNHILDE
Ob jetzt ich dein? 32A Zda teď jsem tvou?
Göttliche Ruhe rast mir in Wogen; 24B Božskou mou vážnost zvířily vlny;
keuschestes Licht lodert in Gluten: nejčistší svit svíjí se žárem:
himmlisches Wissen stürmt mir dahin, nebeská moudrost sváta je v prach,
Jauchzen der Liebe jagt es davon! jásot mé lásky rozehnal vše!
Ob jetzt ich dein? 32A Zda teď jsem tvou?
Siegfried! Siegfried! Siegfried! Siegfried!
Siehst du mich nicht? Zříš-li můj zrak?
Wie mein Blick dich verzehrt, Když můj hled na tě zří,
erblindest du nicht? svůj nesklopíš zrak?
Wie mein Arm dich preßt, Když má paž tě jme,
entbrennst du mir nicht? tvá nechví se hruď?
Wie in Strömen mein Blut Když v tom víru má krev
entgegen dir stürmt, 29A ti v ústrety vře,
das wilde Feuer, fühlst du es nicht? ten divý plápol, necítíš jej?
Fürchtest du, Siegfried, Bázní tě, Siegfriede,
fürchtest du nicht das wild wütende Weib? 33 bázní tě nejme divě vzbouřená dceř?
(Sie umfaßt ihn heftig) (divoce ho obejme)
SIEGFRIED
(in freudigem Schreck) (s radostným úlekem)
Ha! Wie des Blutes Ströme sich zünden, 33 Ha! Jak se krev má závratně víří,
wie der Blicke Strahlen sich zehren, jak se zraků zornice šíří,
Wie die Arme brünstig sich pressen, - jak se paže bouřlivě tisknou, -
kehrt mir zurück mein kühner Mut, 33 vrácen je zas statný mi duch,
und das Fürchten, ach! a té bázně, ach!
Das ich nie gelernt, Jíž jsem nepoznal,
das Fürchten, das du mich kaum gelehrt: tu bázeň, již s tebou chtěl jsem znát:
das Fürchten, - mich dünkt - tu bázeň, - já mním ich
Dummer vergaß es nun ganz! 43B já hlupec jsem zapomněl zas!
(Er hat bei den letzten Worten Brünnhilde unwillkürlich losgelassen)
(Při posledních slovech se mimovolně vyvinul z Brünnhildina objetí)
BRÜNNHILDE
(im höchsten Liebesjubel wild auflachend) (v nejvyšším jásotu lásky, divoce se
smějíc)
O kindischer Held! 29B Ó, jasný jsi rek!
O herrlicher Knabe! Ó, rozkošný jinoch!
Du hehrster Taten töriger Hort! Ty zářných skutků dětinný skvost!
Lachend muß ich dich lieben, 46 V jásotu být chci tvou láskou,
lachend will ich erblinden, v jásotu zrak třeba ztrácet
lachend zugrunde gehn! v jásotu i v zkázu jít!
Fahr' hin, Walhalls leuchtende Welt! 47C Měj zmar, Walhally zářící svět!
Zerfall in Staub deine stolze Burg! A zajdi v prach onen pyšný hrad!
Leb' wohl, prangende Götterpracht! Měj mír, skvoucí ten bohů čár!
End' in Wonne, du ewig Geschlecht! V niveč zajdi, všech bohů již rod!
Zerreißt, ihr Nornen, das Runenseil! Ó zničte, vědmy, tu nit svých run!
Götterdämm'rung, dunkle herauf! Soumrak bohů, nadejdiž jen!
Nacht der Vernichtung, neble herein! Záhuby temna vynoř se noc!
Mir strahlt zur Stunde Siegfrieds Stern; 44 Mnou plá v tu chvíli Siegfriedův jas;
er ist mir ewig, ist mir immer, 47C je mým on věčně, je mi navždy,
Erb' und Eigen, ein' und all': v dar a v úděl, spásou vším:
leuchtende Liebe, lachender Tod! 44 46 33 zářící láska, úsměvný skon!
SIEGFRIED
Lachend erwachst du Wonnige mir: 47C V plesu se vzbouzí vábná má choť:
Brünnhilde lebt, Brünnhilde lacht! Brünnhilda bdí, Brünnhilda zří!
Heil dem Tage, der uns umleuchtet! Zdar buď záři, která nám svítí!
Heil der Sonne, die uns bescheint! Zdar duď slunci, které nám plá!
Heil der Welt, der Brünnhilde lebt! Zdar měj svět, v němž Brünnhilda dlí!
Sie wacht, sie lebt, 44 Již bdí, již zří,
sie lacht mir entgegen. mně v ústrety láká.
Prangend strahlt mir Brünnhildes Stern! 44 Skvoucí plá mi Brünnhildin jas!
Sie ist mir ewig, ist mir immer, 47C Je mojí věčně, je mi navždy
Erb' und Eigen, ein' und all': v dar a v úděl, spásou, vším:
leuchtende Liebe, lachender Tod! 44 46 33 zářící láska, závratný skon!
(Brünnhilde stürzt sich in Siegfrieds Arme) (Brünnhilda se vrhne Siegfriedovi do
náručí)
(Der Vorhang fällt.) (Opona spadne)