DIE WALKÜRE / VALKÝRA /
1. Tag des Bühnenfestspiels "Der Ring des Nibelungen"
/ První den slavnostní scénické hry “Prsten Nibelungův /
Die Personen: / Osoby: /
Siegmund, ein Wälsung
Sieglinde, Siegmunds Schwester, Hundings Frau
Hunding, Verbündeter des Geschlechts der Neidinge
Wotan, der Göttervater
Brünnhilde, Wotans Tochter, Walküre
Fricka, Wotans Gattin, Göttin der Ehe
Die Walküren:
Gerhilde
Ortlinde
Waltraute
Schwertleite
Helmwige
Siegrune
Grimgerde
Roßweiße
Schauplätze und Szenenfolge:
Erster Aufzug: Das Innere der Wohnung Hundings
Erste Szene: Siegmund, Sieglinde.
Zweite Szene: Siegmund, Sieglinde, Hunding.
Dritte Szene: Siegmund, Sieglinde.
Zweiter Aufzug: Wildes Felsengebirge
Erste Szene: Wotan, Brünnhilde, Fricka.
Zweite Szene: Wotan, Brünnhilde.
Dritte Szene: Siegmund, Sieglinde.
Vierte Szene: Siegmund, Brünnhilde.
Fünfte Szene: Siegmund, Sieglinde, Hunding, Brünnhilde, Wotan.
Dritter Aufzug: Auf dem Gipfel eines Felsenberges (des "Walkü
renfelsens")
Erste Szene: Die acht Walküren, Brünnhilde, Sieglinde.
Zweite Szene: Wotan, Brünnhilde, Die acht Walküren.
Dritte Szene: Wotan, Brünnhilde.
Obrazy a pořadí scén:
První dějství: Vnitřek Hundingova obydlí
Druhé dějství: Divoké skalnaté pohoří
Třetí dějství: Na vrcholu skalnaté hory (“útesu valkýr”)
2
ERSTER AUFZUG PRVNÍ DĚJSTVÍ
VORSPIEL UND ERSTE SZENE PŘEDEHRA A PRVNÍ SCÉNA
Das Innere eines Wohnraumes
In der Mitte steht der Stamm einer mächtigen Esche, dessen stark
erhabene Wurzeln sich weithin in den Erdboden verlieren; von seinem
Wipfel ist der Baum durch ein gezimmertes Dach geschieden, welches so
durchschnitten ist, daß der Stamm und die nach allen Seiten hin sich
ausstreckenden Äste durch genau entsprechende Öffnungen hindurchgehen;
von dem belaubten Wipfel wird angenommen, daß er sich über dieses Dach
ausbreite. Um den Eschenstamm, als Mittelpunkt, ist nun ein Saal
gezimmert; die Wände sind aus roh behauenem Holzwerk, hier und da mit
geflochtenen und gewebten Decken behangen. Rechts im Vordergrunde steht
der Herd, dessen Rauchfang seitwärts zum Dache hinausführt: hinter dem
Herde befindet sich ein innerer Raum, gleich einem Vorratsspeicher, zu
dem man auf einigen hölzernen Stufen hinaufsteigt: davor hängt, halb zur
ückgeschlagen, eine geflochtene Decke. Im Hintergrunde eine Eingangstür
mit schlichtem Holzriegel. Links die Tür zu einem inneren Gemache, zu
dem gleichfalls Stufen hinaufführen; weiter vornen auf derselben Seite
ein Tisch mit einer breiten, an der Wand angezimmerten Bank dahinter und
hölzernen Schemeln davor.
Vnitřek obydlí. Uprostřed stojí kmen mohutného jasanu, jehož silné, vyčnívající
kořeny se daleko ztrácejí do země; od své koruny je peň oddělen roubenou střechou,
která je tak vykrajována, že kmen a větve na všechny strany se rozpínající
procházejí přesně příslušnými otvory; o listnaté koruně se předpokládá, že se
rozkládá nad touto střechou. Kolem jasanového kmene je srouben sál, stěny jsou z
hrubě tesaného trámoví, tu a tam ověšeny pletenými a tkanými pokrývkami. Vpravo
v popředí stojí krb, jehož komín vede stranou ke střeše; za krbem nalézá se vnitřní
místnost, jako spižírna, k níž se vystupuje po několika dřevěných schodech; před ní
visí, napolo rozhrnuta, pletená rohož.
V pozadí vchod s prostou dřevěnou závorou. Vlevo dveře do vnitřní komnaty, k níž
vedou rovněž schody; dále vpředu na téže straně stůl, za ním široká, ke stěně
přiroubená lavice a před ním dřevěné stoličky.
(Ein kurzes Orchestervorspiel von heftiger, stürmischer Bewegung leitet
ein. Als der Vorhang aufgeht, öffnet Siegmund von außen hastig die
Eingangstür und tritt ein: es ist gegen Abend, starkes Gewitter, im
Begriff, sich zu legen.
Siegmund hält einen Augenblick den Riegel in der Hand und überblickt den
Wohnraum: er scheint von übermäßiger Anstrengung erschöpft; sein Gewand
und Aussehen zeigen, daß er sich auf der Flucht befinde. Da er niemand
gewahrt, schließt er die Tür hinter sich, schreitet auf den Herd zu und
wirft sich dort ermattet auf eine Decke von Bärenfell.)
23A 23B 20 24A
3
(Krátká orchestrální předehra prudkého, bouřlivého pohybu. Scéna zůstane chvíli
prázdna. Siegmund otevře zvenčí kvapně domovní dveře a vstoupí: schyluje se k
večeru, silná bouře, chystající se ustati. - Siegmund podrží okamžik závoru v ruce a
rozhlíží se po obydlí: je na něm patrno, že je nesmírnou námahou vyčerpán; jeho
oděv a vzezření prozrazují, že se nachází na útěku. Když nikoho nevidí, zavře za
sebou dveře a s krajní námahou na smrt unaveného kráčí ke krbu a vrhne se tam
vysílen na pokrývku z medvědí kožešiny.)
SIEGMUND
Wes Herd dies auch sei, 24A Čí krb též to jest,
hier muß ich rasten. zde musím spočinout
(Er sinkt zurück und bleibt einige Zeit regungslos ausgestreckt.
Sieglinde tritt aus der Tür des inneren Gemaches; sie glaubte ihren Mann
heimgekehrt: ihre ernste Miene zeigt sich dann verwundert, als sie einen
Fremden am Herde ausgestreckt sieht).
; 23A
(Klesne opět a zůstane chvíli bez hnutí ležet. Sieglinda vystoupí ze dveří vnitřní
komnaty. Uslyšíc šramot domnívala se, že se její muž vrátil. Její vážný obličej jeví
pak údiv, když vidí u krbu ležeti cizince)
SIEGLINDE
(noch im Hintergrunde) (ještě v pozadí)
Ein fremder Mann? Ihn muß ich fragen. Kdo jest ten muž? To musím zvědět.
(Sie tritt ruhig einige Schritte näher) (přistoupí klidně o několik kroků)
Wer kam ins Haus und liegt dort am Herd? Kdo vstoupil v dům a u krbu tam dlí?
(Da Siegmund sich nicht regt, tritt sie noch etwas näher und betrachtet ihn)
(Poněvadž se Siegmund nehýbá, přistoupí ještě poněkud blíže a pozoruje jej)
Müde liegt er, von Weges Müh'n. 24A 25A Matně kles tu, jsa z cesty mdlý.
Schwanden die Sinne ihm? Wäre er siech? Smysly mu zchabnuly?Či snad je chor?
(Sie neigt sich zu ihm herab und lauscht) (Skloní se blíže k němu a poslouchá)
Noch schwillt ihm der Atem; Hruď vzdouvá se dechem;
das Auge nur schloß er. - jen zrak jeho zavřen.Mutig
dünkt mich der Mann, 24A Statný zdá se to muž,
sank er müd' auch hin. třeba mdlý zde kles.
SIEGMUND
(fährt jäh mit dem Haupt in die Höhe) (zvedne prudce hlavu)
4
Ein Quell! Ein Quell! Oh pít! Jen pít!
SIEGLINDE
Erquickung schaff' ich. Hned pít ti podám.
(Sie nimmt schnell ein Trinkhorn und geht damit aus dem Hause. Sie kommt
zurück und reicht das gefüllte Trinkhorn Siegmund)
(Vezme rychle roh na pití, vyjde z domu a naplnivši jej vrací se zpět; podává jej
Siegmundovi) 24A 25A
Labung biet' ich dem lechzenden Gaumen: Vláhou svlažit chci zprahlé ti patro:
Wasser, wie du gewollt. 25A vodou, přání jaks’ vyřk’.
(Siegmund trinkt und reicht ihr das Horn zurück. Als er ihr mit dem
Haupte Dank zuwinkt, haftet sein Blick mit steigender Teilnahme an ihren
Mienen.)
(Siegmund pije a vrací jí roh. Když kynutím hlavy děkuje, utkví jeho zrak na její tváři
s rostoucí účastí) 24A 25B
SIEGMUND
Kühlende Labung gab mir der Quell, 25A Chladivé vláhy dopřál mi zdroj,
des Müden Last machte er leicht: že mdlému též lehko se zdá:
erfrischt ist der Mut, je vzpružen zas duch,
das Aug' erfreut des Sehens selige Lust. a zrak tak blah se vpíjí v pohledu slast.
Wer ist's, der so mir es labt? 25A Kdož jest, jímž zor tak mi zkřál?
SIEGLINDE
Dies Haus und dies Weib Ten dům a mne choť
sind Hundings Eigen; zve Hunding svými;
gastlich gönn' er dir Rast: hostu hovět snad dá:
harre, bis heim er kehrt! 24A počkej, až přijde zpět!
SIEGMUND
Waffenlos bin ich: Zbraň nemám žádnou:
dem wunden Gast host z ran-li chor
wird dein Gatte nicht wehren. tvůj mu choť nedá výhost.
SIEGLINDE
(mit besorgter Hast) (starostlivě)
Die Wunden weise mir schnell! Své rány rychle mi zjev!
5
SIEGMUND
(schüttelt sich und springt lebhaft vom Lager zum Sitz auf)
(otřepe se a živě vyskočí z leže do sedící polohy)
Gering sind sie, der Rede nicht wert; Jen šrám pouhý, div za řeč by stál;
noch fügen des Leibes Glieder sich fest. dost pevně dál k údu pojí se úd.
Hätten halb so stark wie mein Arm Jenom půl tak pevny jak paž
Schild und Speer mir gehalten, štít a oštěp můj býti,
nimmer floh ich dem Feind, neštval v útěk mne sok,
doch zerschellten mir Speer und Schild. má však praskla mi zbraň i štít.
Der Feinde Meute hetzte mich müd', Mne honců smečka uštvala zle,
Gewitterbrunst brach meinen Leib; a bouře běs zdral těla vzdor;
doch schneller, als ich der Meute, však rychlej než já z klu smečky,
schwand die Müdigkeit mir: zmizela zemdlenost má:
sank auf die Lider mir Nacht; víčka-li skláněla noc;
die Sonne lacht mir nun neu. 24A 25B teď slunce vysvit mně nach.
SIEGLINDE
(geht nach dem Speicher, füllt ein Horn mit Met und reicht es Siegmund
mit freundlicher Bewegtheit)
(zajde do spižírny, naplní roh medovinou a podává mu jej s přátelským pohnutím)
Des seimigen Metes süßen Trank 25A Ten slynoucí medem sladký mok
mög'st du mir nicht verschmähn. hostu snad přijde vhod.
SIEGMUND
Schmecktest du mir ihn zu? 25B 24A Připiješ mně jím dřív?
(Sieglinde nippt am Horne und reicht es ihm wieder. Siegmund tut einen
langen Zug, indem er den Blick mit wachsender Wärme auf sie heftet. Er
setzt so das Horn ab und läßt es langsam sinken, während der Ausdruck
seiner Miene in starke Ergriffenheit übergeht. Er seufzt tief auf und
senkt den Blick düster zu Boden.)
(Sieglinda usrkne a podá mu roh zpět; Siegmund pije dlouhým douškem, upínaje na
ni zraky se vzrůstající vřelostí. Tak odsadí roh od úst a nechá jej zvolna padnouti,
zatímco výraz obličeje přechází v silné pohnutí. Zhluboka vzdychne a sklopí zraky
chmurně k zemi)
SIEGMUND
(mit bebender Stimme) (chvějícím se hlasem)
Einen Unseligen labtest du: Hosta neblahého jsi hostila:
Unheil wende der Wunsch von dir! 25A rád bych neštěstí chránil tě!
6
(Er bricht schnell auf, um fortzugehen) (Rychle se vzchopí, chtěje odejít)
Gerastet hab' ich und süß geruht. Já odpočal si a oddych dost.
Weiter wend' ich den Schritt. V dál již odvracím krok.
(er geht nach hinten) (odchází do pozadí)
SIEGLINDE
(lebhaft sich umwendend) (živě se obrátí)
Wer verfolgt dich, daß du schon fliehst? Kdo tě stíhá, že nemáš stání?
SIEGMUND
(von ihrem Rufe gefesselt, wendet sich wieder; langsam und düster)
(upoután jejím zvoláním opět se obrátí; zvolna a pochmurně)
Mißwende folgt mir, wohin ich fliehe; Zlý los jde za mnou,kam prchna zajdu;
Mißwende naht mir, wo ich mich neige. - zlý los se vetře,kam se mu vyhnu .Dir,
Frau, doch bleibe sie fern! 25B jím, ženo, šetřit tě ždám!
Fort wend' ich Fuß und Blick. Obracím krok i zor.
(Er schreitet schnell bis zur Tür und hebt den Riegel)
(Kráčí rychle až ke dveřím a zvedne závoru)
SIEGLINDE
(in heftigem Selbstvergessen ihm nachrufend) (prudce se zapomene a volá za ním)
So bleibe hier! 25A Pak zůstaň zde!
Nicht bringst du Unheil dahin, Tam nelze neštěstí vnést,
wo Unheil im Hause wohnt! kde strast dávno domovem!
(Siegmund bleibt tief erschüttert stehen; er forscht in Sieglindes
Mienen; diese schlägt verschämt und traurig die Augen nieder. Langes
Schweigen) 24B 25A
(Siegmund zůstane hluboce rozechvěn stát a pátrá v obličeji Sieglindě: ona sklopí
ostýchavě a smutně oči . Dlouhé mlčení)
SIEGMUND
(kehrt zurück) (vrací se zpět)
Wehwalt hieß ich mich selbst: Wehwalt- tak zvu se sám:
Hunding will ich erwarten. Hunding, počkám až přijde.
7
(Er lehnt sich an den Herd; sein Blick haftet mit ruhiger und
entschlossener Teilnahme an Sieglinde; diese hebt langsam das Auge
wieder zu ihm auf. Beide blicken sich in langem Schweigen mit dem
Ausdruck tiefster Ergriffenheit in die Augen).
26
(Opře se o krb; jeho pohled lpí s klidným a rozhodným účastenstvím na Sieglindě.
Ona zvedne zvolna oči opět k němu. Oba si pohlížejí v dlouhém mlčení s výrazem
nejhlubšího pohnutí do očí).
ZWEITE SZENE
Die Vorigen, Hunding Předešlí, Hunding
(Sieglinde fährt plötzlich auf, lauscht und hört Hunding, der sein Roß
außen zum Stall führt. Sie geht hastig zur Tür und öffnet; Hunding,
gewaffnet mit Schild und Speer, tritt ein und hält unter der Tür, als er
Siegmund gewahrt. Hunding wendet sich mit einem ernst fragenden Blick an
Sieglinde)
26
(Sieglinda se náhle vzchopí, naslouchá a slyší Hundinga, jak zavádí venku koně do
stáje. Jde chvatně ke dveříma otevře; Hunding vstoupí, ozbrojen jsa štítem a kopím,
a stane ve dveřích, když zpozoruje Siegmunda. S vážně tázavým pohledem se
obrací na Sieglindu)
SIEGLINDE
(dem Blicke Hundings entgegnend) (Odpovídajíc na Hundingův pohled)
Müd am Herd fand ich den Mann: Mdlý zde mnou spatřen ten muž:
Not führt' ihn ins Haus. den běd ved jej v dům.
HUNDING
Du labtest ihn? Jej uctilas’?
SIEGLINDE
Den Gaumen letzt' ich ihm, Mu pít jsem poskytla,
gastlich sorgt' ich sein! hostu přála péč!
SIEGMUND
(der ruhig und fest Hunding beobachtet) (jenž klidně a pevně Hundinga pozoruje)
Dach und Trank dank' ich ihr: Krov a číš skýtla mně:
willst du dein Weib drum schelten? chceš pro to svou choť kárat?
HUNDING
Heilig ist mein Herd: - Svat je, věz, můj krb:-
8
heilig sei dir mein Haus! svat ať jest ti můj krov!
(er legt seine Waffen ab und übergibt sie Sieglinde. Zu Sieglinde)
(K Sieglindě, odkládaje zbraně a předávaje jí je)
Rüst' uns Männern das Mahl! 26 Stroj nám mužům teď stůl!
(Sieglinde hängt die Waffen an Ästen des Eschenstammes auf, dann holt
sie Speise und Trank aus dem Speicher und rüstet auf dem Tische das
Nachtmahl. Unwillkürlich heftet sie wieder den Blick auf Siegmund)
(Sieglinda pověsí zbraně na peň jasanu, přinese pak pokrm a nápoj ze spižírny a
chystá na stole večeři)
25A 25B
(Hunding mißt scharf und verwundert Siegmunds Züge, die er mit denen
seiner Frau vergleicht; für sich)
(Hunding pozoruje ostře a s údivem Siegmundovy tahy a srovnává je se ženinými; pro
sebe)
Wie gleicht er dem Weibe! Jak podobni jsou spolu!
Der gleißende Wurm Ten číhavý červ
glänzt auch ihm aus dem Auge. plá též mu plaše z oka.
(er birgt sein Befremden und wendet sich wie unbefangen zu Siegmund)
(skryje svoje překvapení a obrátí se jakoby nic na Siegmunda)
Weit her, traun, kamst du des Wegs; 7 26 Z dálky, žeť, zdáš se sem brát;
ein Roß nicht ritt, der Rast hier fand: byl bez oře, kdo z běd zde křál:
welch schlimme Pfade schufen dir Pein? 23A ký pouti zálud potkal tě zlý?
SIEGMUND
Durch Wald und Wiese, Heide und Hain, Tu v les, tu v louky, houště i háj,
jagte mich Sturm und starke Not: hnaly mě bouř a nápor běd:
nicht kenn' ich den Weg, den ich kam. 23A já neznám těch cest, co jsem šel.
Wohin ich irrte, weiß ich noch minder: Kam jsem to zbloudil,nemám ni zdání:
Kunde gewänn' ich des gern. zpráv o tom doslech bych rád.
HUNDING
(am Tische und Siegmund den Sitz bietend) (u stolu, nabízeje Siegmundovi místo)
Des Dach dich deckt, des Haus dich hegt, Čí krov tě skryl, čí dům ti vděk,
Hunding heißt der Wirt; 26 Hunding hostitel se zve;
wendest von hier du nach West den Schritt, zajdeš-li ztad dále k západu,
in Höfen reich hausen dort Sippen, tam dvorců dost, četnou má čeleď,
die Hundings Ehre behüten. 26 by Hunding čest svoji hájil.
9
Gönnt mir Ehre mein Gast, Hodna mní-li mne host,
wird sein Name nun mir gennant. 24B své mi jméno rciž jímž je zván.
(Siegmund, der sich am Tisch niedergesetzt, blickt nachdenklich vor sich
hin. Sieglinde, die sich neben Hunding, Siegmund gegenüber, gesetzt,
heftet ihr Auge mit auffallender Teilnahme und Spannung auf diesen.)
(Siegmund, jenž se posadil ke stolu, pohlíží zamyšleně před sebe.Sieglinda si sedla
vedle Hundinga naproti Siegmundovi a upírá naň zraky s nápadným účastenstvím a
napětím) 25A 25B
HUNDING
(der beide beobachtet) (jenž oba pozoruje)
Trägst du Sorge, mir zu vertraun, Ve mně málo víry-li máš,
der Frau hier gib doch Kunde: mou choť zde zprávou pocti:
sieh, wie gierig sie dich frägt! viz, jak chtivě se tě ptá!
SIEGLINDE
(unbefangen und teilnahmsvoll) (prostě a s účastí)
Gast, wer du bist, wüßt' ich gern. Zvěst, kdože jsi, ráda zvím.
SIEGMUND
(blickt auf, sieht ihr in das Auge und beginnt ernst)
24B
(vzhlédne, podívá se jí do očí a vážně počne)
Friedmund darf ich nicht heißen; Friedmund nelze mě nazvat;
Frohwalt möcht' ich wohl sein: Frohwalt slul bych sic rád:
doch Wehwalt mußt ich mich nennen. však Wehwalt tak se zvát musím.
Wolfe, der war mein Vater; Wolfe se zval můj otec;
zu zwei kam ich zur Welt, nás dvé spatřilo svět,
eine Zwillingsschwester und ich. moje dvojče sestra a já.
Früh schwanden mir Mutter und Maid. Záhy pozbyl jsem setru i máť.
Die mich gebar und die mit mir sie barg, Z níž já byl syn a již se mnou kryl klín,
kaum hab' ich je sie gekannt. sotva mně dáno je znát.
Wehrlich und stark war Wolfe; Válčit a klát znal Wolfe;
der Feinde wuchsen ihm viel. mu záště vzešlo tím moc.
Zum Jagen zog mit dem Jungen der Alte: Vždy lově bral sebou mladého starý:
Von Hetze und Harst einst kehrten wir heim:když z honby a psot kdys přišli jsme zpět
da lag das Wolfsnest leer. vlk hnízdo prázdné shléd.
Zu Schutt gebrannt der prangende Saal, Jsa sesžen v rum tměl strojný se sál,
zum Stumpf der Eiche blühender Stamm; zbyl kůl, kde dubu kvetl kdys kmen;
erschlagen der Mutter mutiger Leib, tu sklán ležel matčin zmužilý trup,
verschwunden in Gluten der Schwester Spur: ves v žáru se ztrácel po sestře sled.
uns schuf die herbe Not k nám zhouby plam ten vnes
10
der Neidinge harte Schar. 26 z hord Neidingů lítý houf.
Geächtet floh der Alte mit mir; Tak dáni v psí my prchli jsme v dál;
lange Jahre lebte der Junge dlouhá léta bloudili mládě
mit Wolfe im wilden Wald: a Wolfe jak hvozdem zvěř:
manche Jagd ward auf sie gemacht; hojně štval je stihačů houf;
doch mutig wehrte das Wolfspaar sich. však mužně bránil se Wolfů pár.
(zu Hunding gewandt) (obrácen k Hundingovi)
Ein Wölfing kündet dir das, To Wölfing zvěstuje ti,
den als "Wölfing" mancher wohl kennt. jenž co “Wölfing” leckde je zván.
HUNDING
Wunder und wilde Märe 26 Divou a divnou zprávu
kündest du, kühner Gast, smělý mně hlásal host,
Wehwalt - der Wölfing! Wehwalt - syn Wolfův!
Mich dünkt, von dem wehrlichen Paar Mně jest, jak o bijcích těch dvou
vernahm ich dunkle Sage, bych temnou zvěst byl zaslech,
kannt' ich auch Wolfe und Wölfing nicht. Wolfa ač neznám, ni Wölfinga.
SIEGLINDE
Doch weiter künde, Fremder: Však dál nám hoste pověz:
wo weilt dein Vater jetzt? kde dlí tvůj otec teď?
SIEGMUND
Ein starkes Jagen auf uns Nám velkou štvanici v šlak
stellten die Neidinge an: vypravil Neidingů kmen:
der Jäger viele fielen den Wölfen, tu lovců zástup zaskočil vlky,
in Flucht durch den Wald a vlet skrze hvozd
trieb sie das Wild. štval svoji zvěř.
Wie Spreu zerstob uns der Feind. Jak pýr nás rozprášil sok.
Doch ward ich vom Vater versprengt; Však s otcem nás roztrh ten shon
seine Spur verlor ich, je länger ich forschte: jeho šlak jsem ztrácel, čím víc jsem
pátral:
eines Wolfes Fell nur z vlka pouze kůži
traf ich im Forst; v houšti jsem shléd’;
leer lag das vor mir, den Vater fand ich nicht. prázdna zela mi vstříc,po otci však ni
7A slech.
Aus dem Wald trieb es mich fort; Z lesa ven hnal mne pak stesk;
mich drängt' es zu Männern und Frauen. 25B a táh’ mezi ženy a muže.
Wieviel ich traf, wo ich sie fand, Než kolik jich, kde jsem shléd,
ob ich um Freund', um Frauen warb, ať jsem si žen či přátel ždál,
immer doch war ich geächtet: vezdy přec všem jsem byl psancem:
Unheil lag auf mir. zlý los na mě lpěl.
Was Rechtes je ich riet, Co právem já kdy prál,
andern dünkte es arg, druhým zdálo se zlem,
was schlimm immer mir schien, co hnus bouřilo můj,
11
andre gaben ihm Gunst. druhým bylo vždy vhod.
In Fehde fiel ich, wo ich mich fand, Jen svár jsem zvířil,kde jsem se oct’,
Zorn traf mich, wohin ich zog; hněv stih mě, kam jsem se hnul;
gehrt' ich nach Wonne, weckt' ich nur Weh': ždál-li jsem dobro,sil jsem jen žal:
drum mußt' ich mich Wehwalt nennen; tak slout musím Želhoř jménem,
des Wehes waltet' ich nur. 26 25B jsa v hoři, šíře jen žel.
(Er sieht zu Sieglinde auf und gewahrt ihren teilnehmenden Blick).
(Vzhlédne k Sieglindě a zpozoruje její pohled plný účasti)
HUNDING
Die so leidig Los dir beschied, Jimiž zlý tak los byl ti dán,
nicht liebte dich die Norn': ty v lásce nejsi Norn:
froh nicht grüßt dich der Mann, 26 rád tě nezdraví muž,
dem fremd als Gast du nahst. k němuž cizí ci host jsi vpad.
SIEGLINDE
Feige nur fürchten den, Zbabělost bát se ho,
der waffenlos einsam fährt! - 25A když bez zbraně bloudí sám!Künde
noch, Gast, Pověz dál, hoste,
wie du im Kampf zuletzt die Waffe verlorst! ký to byl boj kde v posled pozbyl jsi zbraň
SIEGMUND
(immer lebhafter) (stále živěji)
Ein trauriges Kind rief mich zum Trutz: To dívčiny trud zdráždil můj vzdor:
vermählen wollte der Magen Sippe jí snoubit hodlala Mágů horda
dem Mann ohne Minne die Maid. ač bez vší lásky ji chtěl muž.
Wider den Zwang zog ich zum Schutz, Násilí pych zkřížit jsem spěl,
der Dränger Troß traf ich im Kampf: těch strůjců druž přinutil v boj:
dem Sieger sank der Feind. je vítěz zvrátil v prach.
Erschlagen lagen die Brüder: Mnou skláni leželi bratři:
die Leichen umschlang da die Maid, jich trup děvy objal tu lokt,
den Grimm verjagt' ihr der Gram. neb zášť v ní sžeh nyní žal.
Mit wilder Tränen Flut A prudce pláče proud
betroff sie weinend die Wal: kol skrápěl bojiště kruh:
um des Mordes der eignen Brüder že jsem vlastní jí zavraždil bratry,
klagte die unsel'ge Braut. hroutil tu nešťastnou nářk.
Der Erschlagnen Sippen stürmten daher; 26 Tu se přátel hordy přihnaly v kvap;
übermächtig ächzten nach Rache sie; rozkaceni prahnuli po pomstě;
rings um die Stätte ragten mir Feinde. krutě mne sevřel nepřítel v kruhu.
Doch von der Wal wich nicht die Maid; 26 Děva však ztad nedbá se hnout;
mit Schild und Speer schirmt' ich sie lang', můj hrot a štít dlouho ji kryl;
bis Speer und Schild im Harst mir zerhaun.24Aaž hrot i štít v tu řež byly v tříšť.
Wund und waffenlos stand ich - S šrámy bezbranný stanuv-
12
sterben sah ich die Maid: 23A mřít tu dívku jsem zřel:
mich hetzte das wütende Heer - mne štval pak ten zlícený vojauf
den Leichen lag sie tot. 24B prostřed mrtvol styd’ její trup.
(mit einem Blicke voll schmerzlichen Feuers auf Sieglinde)
(s pohledem plným bolestného ohně k Sieglindě)
Nun weißt du, fragende Frau, teď víš už, jež se mne ptáš,
warum ich Friedmund nicht heiße! 24C proč nesmím Friedmund já slouti!
(Er steht auf und schreitet auf den Herd zu. Sieglinde blickt
erbleichend und tief erschüttert zu Boden)
(Vstane a pokročí ke krbu. Sieglinda pohlíží blednouc a hluboce rozrušena k zemi)
HUNDING
(erhebt sich, sehr finster) (zvedne se, velmi temně)
Ich weiß ein wildes Geschlecht, Mně znám je nerudný rod,
nicht heilig ist ihm, was andern hehr: co svato je všem, to jest mu v smích:
verhaßt ist es allen und mir. 26 je proklínán všemi i mnou.
Zur Rache ward ich gerufen, Mě k pomstě volala výzva,
Sühne zu nehmen für Sippenblut: odvetu žádat za krevnou krev:
zu spät kam ich, und kehrte nun heim, však pozdě přišed, já vrátil se teď,
des flücht'gen Frevlers Spur bych zmizla smělce stop
im eignen Haus zu erspähn. - zde ve vlastním domě stih.(Er
geht herab) (sejde dolů)
Mein Haus hütet, Wölfing, dich heut'; Můj dům chraniž, Wölfing, tě dnes;
für die Nacht nahm ich dich auf; 26 na tu noc krov jsem ti skýt;
mit starker Waffe doch wehre dich morgen; však silnou zbraní ty braň se mi zítra;
zum Kampfe kies' ich den Tag: tě v zápas vzešlým zvu dnem:
für Tote zahlst du mir Zoll. 26 mně z padlých zaplatíš daň.
(Sieglinde schreitet mit besorgter Gebärde zwischen die beiden Männer vor)
25A
(Zhurta k Sieglindě, jež se znepokojenou tváří vstoupí mezi oba muže)
HUNDING
(barsch) (nevlídně)
Fort aus dem Saal! Säume hier nicht! Stěhuj se ztad!Co zde dál chceš!
Den Nachttrunk rüste mir drin Tam na noc nápoj mně stroj
und harre mein' zur Ruh'. a počkej pak, chci spát.
13
(Sieglinde steht eine Weile unentschieden und sinnend. Sie wendet sich
langsam und zögernden Schrittes nach dem Speicher. Dort hält sie wieder
an und bleibt, in Sinnen verloren, mit halb abgewandtem Gesicht stehen.
Mit ruhigem Entschluß öffnet sie den Schrein, füllt ein Trinkhorn und
schüttet aus einer Büchse Würze hinein. Dann wendet sie das Auge auf
Siegmund, um seinem Blicke zu begegnen, den dieser fortwährend auf sie
heftet. Sie gewahrt Hundings Spähen und wendet sich sogleich zum
Schlafgemach. Auf den Stufen kehrt sie sich noch einmal um, heftet das
Auge sehnsuchtsvoll auf Siegmund und deutet mit dem Blicke andauernd und
mit sprechender Bestimmtheit auf eine Stelle am Eschenstamme. Hunding fä
hrt auf und treibt sie mit einer heftigen Gebärde zum Fortgehen an. Mit
einem letzten Blick auf Siegmund geht sie in das Schlafgemach und schlie
ßt hinter sich die Türe.)
25A 24C 25B 22 26
(Sieglinda stojí chvíli nerozhodně a v myšlenkách, obrátí se pak zvolna a váhavým
krokem ke spižírně, kde se opět zastaví a stane v myšlenkách s poloodvrácenou
tváří. S klidným rozhodnutím pak otevře skříň, naplní roh a vysype do něho z krabice
koření. Vzhlédne k Siegmundovi, aby zachytila jeho pohled, jejž on stále na ni upírá.
Zpozoruje však Hundingovo slídění a obrátí se ihned k ložnici. Na schodech ještě
jednou se otočí, upře zraky toužebně na Siegmunda a ukazuje svým pohledem
vytrvale a s výmluvnou určitostí na jedno místo na jasanovém kmeni. Hunding se
rozlítí a prudkým posuňkem jí káže, aby odešla. Sieglinda s posledním pohledem na
Siegmunda zajde do ložnice a zavře za sebou dveře.)
HUNDING
(nimmt seine Waffen vom Stamme herab) (snímá své zbraně s kmene)
Mit Waffen wehrt sich der Mann. 26 Vždy zbrojně brání se muž.
(Im Abgehen sich zu Siegmund wendend) (Odcházeje, obrátí se na Siegmunda)
Dich Wölfing treffe ich morgen; Tě, Wölfingu, vyhledám zrána;
mein Wort hörtest du, hüte dich wohl! 26 co dím rozuměls’,chránit se dbej!
(Er geht mit den Waffen in das Gemach; man hört ihn von innen den Riegel
schließen)
(Zajde se zbraněmi do komnaty; je slyšet, jak zvnitřku zavírá závoru)
DRITTE SZENE
Siegmund, Sieglinde
(Siegmund allein.
Es ist vollständig Nacht geworden; der Saal ist nur noch von einem
schwachen Feuer im Herde erhellt. Siegmund läßt sich, nah beim Feuer,
auf dem Lager nieder und brütet in großer innerer Aufregung eine
Zeitlang schweigend vor sich hin).
14
(Siegmund zůstane sám. Nastala úplná noc; sál je osvětlen pouze slabým ohněm v
krbu. Siegmund usedne blízko ohně na lože a pohlíží zadumán ve velkém vnitřním
rozechvění chvíli před sebe) 22 26
SIEGMUND
Ein Schwert verhieß mir der Vater, 7B 26 Mně meč byl od otce slíben,
ich fänd' es in höchster Not. jejž najdu v den nouze zlé.
Waffenlos fiel ich in Feindes Haus; Bezbranný v sokův jsem zbloudil dům;
seiner Rache Pfand, raste ich hier: - v psí jsa pomstě dán, meškat mám zde:ein
Weib sah ich, wonnig und hehr: 25B květ žen shléd jsem, čárnější všech:
entzückend Bangen zehrt mein Herz. mně vábným steskem chví se hruď.
Zu der mich nun Sehnsucht zieht, 26Jíž touhy teď tíhnou vstříc,
die mit süßem Zauber mich sehrt, jejíž půvab v kouzlo mne spjal,
im Zwange hält sie der Mann, ji v jařmo poutá ten muž,
der mich Wehrlosen höhnt! jenž se mně bezbrannému smál!
Wälse! Wälse! Wo ist dein Schwert? 37E Wälse! Wälse! Kdež je tvůj meč?
Das starke Schwert, Ten mocný meč,
das im Sturm ich schwänge, kterým v bouř bych mával,
bricht mir hervor aus der Brust, z útrob snad mám jej si rvát,
was wütend das Herz noch hegt? jak vztekle si žár můj ždá?
22
(Das Feuer bricht zusammen; es fällt aus der aufsprühenden Glut plö
tzlich ein greller Schein auf die Stelle des Eschenstammes, welche
Sieglindes Blick bezeichnet hatte und an der man jetzt deutlich einen
Schwertgriff haften sieht)
(Oheň se sesuje; ze zasrševšího žáru padne ostrý jas na místo na jasanovém kmeni,
jež Sieglindin pohled naznačoval a na němž je nyní zřetelněji vidět tkvící jilec meče)
Was gleißt dort hell im Glimmerschein? Ký blýsk tam třpyt v šer pablesků?
Welch ein Strahl bricht aus der Esche Stamm? 22 Ký to jas trysk ze pně jasanu?
Des Blinden Auge leuchtet ein Blitz: Cos ve zrak slepce vzplálo jak blesk:
lustig lacht da der Blick. 22 smavě září to v zor.
Wie der Schein so hehr das Herz mir sengt! Jak ten skvoucí čár mně sžíhá hruď!
Ist es der Blick der blühenden Frau, Jest to snad hled té líbezné z žen,
den dort haftend sie hinter sich ließ, jenž tam ulpěl jsa zůstaven jí,
als aus dem Saal sie schied? 22 než za ní sál se stměl?
(Von hier an verglimmt das Herdfeuer allmählich). (Oheň v krbu pozvolna dohořívá)
Nächtiges Dunkel deckte mein Aug', Tmou noci závoj zastřel můj zrak,
ihres Blickes Strahl streifte mich da: její pohled vzpláv, na mě vtom pad:
Wärme gewann ich und Tag. 22 teplo mně skýtnul i den.
Selig schien mir der Sonne Licht; Sladce planul mi slunce jas;
den Scheitel umgliß mir ihr wonniger Glanz - kol témě se lil jeho líbezný lesk bis
hinter Bergen sie sank. 22 až zašlo v zášeří hor.
(Ein neuer schwacher Aufschein des Feuers)
15
(Oheň znova slabě zableskne)
Noch einmal, da sie schied, Však ještě,nežli zjih,
traf mich abends ihr Schein; stih mne večer ten jas;
selbst der alten Esche Stamm sám i ctný kmen jasanu
erglänzte in goldner Glut: 22 tou záplavou záře vzplál:
da bleicht die Blüte, das Licht verlischt; teď zbled ten kvítek a svit mu blík;
nächtiges Dunkel deckt mir das Auge: temnot již závoj zastřel mi oko:
tief in des Busens Berge jen ještě v útrob hloubi
glimmt nur noch lichtlose Glut. 26 24C zří ten bezleský žár.
(Das Feuer ist gänzlich verloschen: volle Nacht.
Das Seitengemach öffnet sich leise: Sieglinde, in weißem Gewande, tritt
heraus und schreitet leise, doch rasch, auf den Herd zu).
(Oheň zcela pohasnul: úplná noc.
Postranní místnost se tiše otevře: Sieglinda vstoupí bíle oděna a kráčí tiše, avšak
rychle směrem ke krbu) 25A
SIEGLINDE
Schläfst du, Gast? Spí můj host?
SIEGMUND
(freudig überrascht aufspringend) (vyskočí radostně, jsa překvapen)
Wer schleicht daher? Kdo vklouz’ to sem?
SIEGLINDE
(mit geheimnisvoller Hast) ( s tajuplným spěchem)
Ich bin's: höre mich an! Já to jsem: slyš co ti chci!
In tiefem Schlaf liegt Hunding; Tam pevně spí teď Hunding;
ich würzt' ihm betäubenden Trank: mnou omamný nápoj mu dán:
nütze die Nacht dir zum Heil! k spáse tu noc zužít spěj!
SIEGMUND
(hitzig unterbrechend) (náruživě ji přeruší)
Heil macht mich dein Nah'n! Spás skýt mi tvůj zjev!
SIEGLINDE
Eine Waffe laß mich dir weisen: Kde je zbraň bych řekla ti ráda:
o wenn du sie gewännst! ó kéž ji získat znáš!
Den hehrsten Helden dürft' ich dich heißen: Tě chloubou reků mohla bych nazvat:
dem Stärksten allein ward sie bestimmt. 22 Jenť silnější všech zvát můž’ ji svou.
16
O merke wohl, was ich dir melde! Ó, dobře dbej, s čím jdu se svěřit!
Der Männer Sippe saß hier im Saal, Sem četně čeleď sešla se v sál,
von Hunding zur Hochzeit geladen: již Hunding sem k svatbě si sezval:
er freite ein Weib, on dívku si bral,
das ungefragt již bez ptaní
Schächer ihm schenkten zur Frau. šerky mu všantročena v choť.
Traurig saß ich, während sie tranken; Smutna sedím, co oni pili;
ein Fremder trat da herein: 7A tu cizinec vstoupil sem k nám:
ein Greis in blauem Gewand; byl stár a šedý měl šat;
tief hing ihm der Hut, 7A hloub klobouk si stáh,
der deckt' ihm der Augen eines; že kryl jemu z očí jedno;
doch des andren Strahl, v druhém plál však blesk,
Angst schuf es allen, 7A strach všem až nahnal,
traf die Männer sein mächtiges Dräu'n: střet-li se s muži ten mračný se hled:
mir allein weckte das Auge ve mně však vzbouzel ten pohled
süß sehnenden Harm, tuch sladkou jen tíž,
Tränen und Trost zugleich. slzy i těchy slast.
Auf mich blickt' er und blitzte auf jene, Mně v líc pohléd a blýsk okem po nich
als ein Schwert in Händen er schwang; 22 v pěsti meč když mávnutím vznes;
das stiess er nun,in der esche Stamm, jej vklál pak v hloub ve pně mocný kmen,
bis zum Heft haftet’ es drin: 22 k jilci vráz vtknut že v něm tkvěl:
Dem sollte der Stahl geziehmen, ten svým onen meč měl zváti,
der aus dem Stamm es zög’. kdož by jej vyrval z pně.
Der Männer alle, 22 Však z mužů nikdo,
so kühn sich mühten, byť mermo se snažil,
die Wehr sich keiner gewann; 22 si nezmoh’ získat tu zbraň;
Gäste kamen und Gäste gingen, host vždy vcházel a host zas mizel,
die stärksten zogen am Stahl - kdo muž chtěl vyrvat ten mečkeinen
Zoll entwich er dem Stamm: 22 ani píď však nehnul se z pně:
dort haftet schweigend das Schwert. - dál tkví tam něm onen meč.Da
wußt' ich, wer der war, 22 Mně svitlo, kdož byl ten,
der mich Gramvolle gegrüßt; ich weiß auch, jež mne strastnou zdravit spěl;a vím též
wem allein im Stamm das Schwert er bestimmt. komu ze všech ten v pni meč
22 určen v dar
O fänd' ich ihn hier und heut', den Freund; Kéž najde se zde a dnes ten druh;
käm' er aus Fremden zur ärmsten Frau. kéž přišel z dálky mou bídu zřít.
Was je ich gelitten in grimmigem Leid, ký trud mne kdy trápil a žeh krutý žal,
was je mich geschmerzt ký bol mne kdys hryz
in Schande und Schmach, - a hanby rval spár,süßeste
Rache sühnte dann alles! nejsladší pomsta smířila by všechno!
Erjagt hätt' ich, was je ich verlor, Mně v lov skýt by, co zloupil kdy los,
was je ich beweint, wär' mir gewonnen, co olkal můj nářek, opět bych našla,
fänd' ich den heiligen Freund, dán být mi spásný ten druh,
umfing' den Helden mein Arm! smět reka schvátit můj lokt!
SIEGMUND
(mit Glut Sieglinde umfassend) (obejme ji s ohnivým žárem)
Dich selige Frau hält nun der Freund, 24C Tě, šťastná ty z žen třímá teď druh,
17
dem Waffe und Weib bestimmt! jenž pro zbraň i choť sem slán!
Heiß in der Brust brennt mir der Eid, Ve hrudi vře přísah mně var,
der mich dir Edlen vermählt. jenž s tebou snoubí mne ctná.
Was je ich ersehnt, ersah ich in dir; Co v touze jsem ždál,to v tobě jsem
shléd
in dir fand ich, was je mir gefehlt! mněs’ ty skýtla,čím já vždy byl chud!
Littest du Schmach, Žeh’-li tě stud
und schmerzte mich Leid; mne svíral-li žal;
war ich geächtet, und warst du entehrt: byl-li jsem psancem a v psí tvoje čest:
freudige Rache lacht nun den Frohen! Čár blahé pomsty vzplál nyní šťastným!
Auf lach' ich in heiliger Lust, Blah svatou bych slastí se smál,
halt' ich dich Hehre umfangen, svíraje, vábná, tě v náruč,
fühl' ich dein schlagendes Herz! cítě srdce v ňadru ti tlouct!
(Die große Türe springt auf) (Zadní velké dveře se rozskočí)
SIEGLINDE
(fährt erschrocken zusammen und reißt sich los.)
(uleknutě sebou trhne a vyškubne se)
Ha, wer ging? Wer kam herein? Ha, kdo šel? Kdo vstoup to sem?
(Die Tür bleibt weit geöffnet: außen herrliche Frühlingsnacht; der
Vollmond leuchtet herein und wirft sein helles Licht auf das Paar, das
so sich plötzlich in voller Deutlichkeit wahrnehmen kann)
(Dveře zůstanou široce rozevřeny; venku nádherná jarní noc; úplněk svítí dovnitř a
vrhá jasné světlo na oba, takže se mohou náhle viděti s plnou zřetelností)
SIEGMUND
(in leiser Entzückung) (v tichém zanícení)
Keiner ging - doch einer kam: Nik nešel - kdos přec však vstoup:
siehe, der Lenz lacht in den Saal! viz jen, tam máj smát sem se v sál!
(Siegmund zieht Sieglinde mit sanfter Gewalt zu sich auf das Lager, so
daß sie neben ihm zu sitzen kommt.
Wachsende Helligkeit des Mondscheines)
(Siegmund stahuje Sieglindu jemnou mocí k sobě na lože, takže sedí pak vedle něho.
Jas měsíčního svitu roste)
Winterstürme wichen 27 Mráz a bouře mizí
dem Wonnemond, před májem v dál,
in mildem Lichte leuchtet der Lenz; a jihnouc jasně jaro se skví;
auf linden Lüften leicht und lieblich, tam v loktech vánku zlehka vábně,
Wunder webend er sich wiegt; vznášejíc se čáry tká;
18
durch Wald und Auen weht sein Atem, a v les a líchy luzně dýše,
weit geöffnet lacht sein Aug': - rozevřevši smavě zrak:
aus sel'ger Vöglein Sange süß er tönt, ze vlastní ptáčat písně sladce zní,
holde Düfte haucht er aus; vůně výdech šíří v šer;
seinem warmen Blut entblühen jeho vroucí krev dá vzkvétat
wonnige Blumen, rozkošným kvítkům,
Keim und Sproß entspringt seiner Kraft. stébel rozpuk trysk z jeho šťáv.
Mit zarter Waffen Zier bezwingt er die Welt; Té něžné zbroje vděk mu podmanil svět;
Winter und Sturm wichen der starken Wehr: bouři i mráz mocná ta zmohla zbraň:
wohl mußte den tapfern Streichen to jistě těm pádným ranám
die strenge Türe auch weichen, i přísné podlehly dveře,
die trotzig und starr uns trennte von ihm. jichž nezbytný vzdor k nám v cestě mu stál.
Zu seiner Schwester schwang er sich her; 25BSem k své teď sestře snáší se blíž;
die Liebe lockte den Lenz: nebť láskou zlákán byl máj:
in unsrem Busen barg sie sich tief; ta nám se v nitra choulila v hloub;
nun lacht sie selig dem Licht. teď šťastna v zář smí se smát.
Die bräutliche Schwester befreite der Bruder; Svou panenskou sestru pout zbavil
25B bratr
zertrümmert liegt, was je sie getrennt: je zhroucen val, jenž srouben jim v hráz:
jauchzend grüßt sich das junge Paar: jásá v pozdrav si junný pár:
vereint sind Liebe und Lenz! 27 jsou jedno láska a máj!
SIEGLINDE
Du bist der Lenz, nach dem ich verlangte Ty jsi můj máj, zde po němž jsem práhla
in frostigen Winters Frist. 25B když zlý mrazil mráz mne zim.
Dich grüßte mein Herz mit heiligem Grau'n, Já vítala tě svatou bázní se chvíc,
als dein Blick zuerst mir erblühte. když tvůj zrak mi vstříc prvně rozkvet.
Fremdes nur sah ich von je, Chlad jen jsem vídala kol,
freudlos war mir das Nahe. 10B cizím bylo vše blízké.
Als hätt' ich nie es gekannt, jak nebyl nikdy by znal,
war, was immer mir kam. nač tu pohled můj pad.
Doch dich kannt' ich deutlich und klar: Však tě zdávna dobře již znám:
als mein Auge dich sah, 25B jak tě shlédnul můj zrak,
warst du mein Eigen; byl jsi mně souzen;
was im Busen ich barg, was ich bin, co má skrývala hruď, čím že jsem,
hell wie der Tag taucht' es mir auf, světle jak v den svitlo mi v ráz,
o wie tönender Schall schlug's an mein Ohr, jak zvířený zvuk tlouklo to v sluch,
als in frostig öder Fremde a v cize mrazivé když poušti
zuerst ich den Freund ersah. 25B můj druh prvně v tvář mi vzhléd.
(Sie hängt sich entzückt an seinen Hals und blickt ihm nahe ins Gesicht)
(Pověsí se mu ve vytržení kolem krku a pohlíží mu zblízka do tváře)
SIEGMUND
(mit Hingerissenheit) (unesen)
19
O süßeste Wonne! Ó nejvyšší blaho!
O seligstes Weib! Nejsladší z žen!
SIEGLINDE
(dicht an seinen Augen) (těsně u jeho očí)
O laß in Nähe zu dir mich neigen, Ó nech mě blízko se k tobě sklánět,
daß hell ich schaue den hehren Schein, bych lépe shlédla té záře čár,
der dir aus Aug' und Antlitz bricht 25B jenž tvůj vzňal zrak, ti z tváře trysk
und so süß die Sinne mir zwingt. a sladkých kouzel klín smysly spjal.
SIEGMUND
Im Lenzesmond leuchtest du hell; Jak lunou líc luzně ti plá;
hehr umwebt dich das Wellenhaar: zářný šlář zvlněn tká ti vlas:
was mich berückt, errat' ich nun leicht, ký jal mne čár, teď číst mohu snáz,
denn wonnig weidet mein Blick. 25B kdy krásou zpíjí se zrak.
SIEGLINDE
(schlägt ihm die Locken von der Stirn zurück und betrachtet ihn
staunend)
(odhrne mu kadeře z čela a pozoruje jej s údivem)
Wie dir die Stirn so offen steht, Jak čelo tvé se volně pne,
der Adern Geäst jak žilek se spleť
in den Schläfen sich schlingt! vine po spáncích v síť!
Mir zagt es vor der Wonne, Až blednu z toho blaha,
die mich entzückt! 7A jímž všechna plám!
Ein Wunder will mich gemahnen: Však ne-mně nedávno zavzněl:
den heut' zuerst ich erschaut, ač prvně dnes tě zde zřím,
mein Auge sah dich schon! 7A můj zrak tě vídal již!
SIEGMUND
Ein Minnetraum gemahnt auch mich: Jak z dávna sen cos dí i mně:
in heißem Sehnen sah ich dich schon! ve vroucí touze vídal jsem tě!
SIEGLINDE
Im Bach erblickt' ich mein eigen Bild - Kraj vod jsem shlédla svou vlastní tvářund
jetzt gewahr' ich es wieder: a teď v ni zírám zde zase:
wie einst dem Teich es enttaucht, jak z tůně té zřela vstříc,
bietest mein Bild mir nun du! zírat svou tvář vidím z tvé!
SIEGMUND
Du bist das Bild, 25B Tys obraz ten,
das ich in mir barg. jejž jsem v hruď svou kryl.
20
SIEGLINDE
(den Blick schnell abwendend) 25B (rychle odvracejíc zrak)
O still! Laß mich der Stimme lauschen: Ó stůj! Nech líp ten hlas mě vnímat:
mich dünkt, ihren Klang mně se zdá, jeho zvuk
hört' ich als Kind. z dětství že znám.
(aufgeregt) (vzrušeně)
Doch nein! Ich hörte sie neulich, 25B Však ne! Mně nedávno zavzněl,
als meiner Stimme Schall když hlasu mého spád
mir widerhallte der Wald. mně ozvěnou vracel hvozd.
SIEGMUND
O lieblichste Laute, Ó sladkých slov půvab,
denen ich lausche! jímž sluch se zpájí!
SIEGLINDE
(ihm wieder in die Augen spähend) 24C (pátrá opět v jeho očích)
22
Deines Auges Glut erglänzte mir schon: Tvého oka plam kdys plál mně již vstříc:
so blickte der Greis grüßend auf mich, tak na mě ten kmet s pozdravem shléd,
als der Traurigen Trost er gab. 7A když mně v úzkosti útěchy skýt.
An dem Blick erkannt' ihn sein Kind - Zříc ten hled jej poznala dceřschon
wollt' ich beim Namen ihn nennen! již málem jsem jménem jej zvala!
(Sie hält inne und fährt dann leise fort) (zarazí se a tiše pak pokračuje)
Wehwalt heißt du fürwahr? Wehwalt jistě se zveš?
SIEGMUND
Nicht heiß' ich so, seit du mich liebst: Mne nezvi tak dík lásce své:
nun walt' ich der hehrsten Wonnen! teď rozkoš mi přána ráje!
SIEGLINDE
Und Friedmund darfst du A Friedmund jak bys rád
froh dich nicht nennen? slouti nesmíš?
SIEGMUND
Nenne mich du, Nazvi mne ty,
wie du liebst, daß ich heiße: jak ti vhod, abych zval se:
den Namen nehm' ich von dir! chci jméno z tvých přijmout úst!
21
SIEGLINDE
Doch nanntest du Wolfe den Vater? Tys děl že slul Wolfe tvůj otec?
SIEGMUND
Ein Wolf war er feigen Füchsen! Byl vlkem jen v láji lišek!
Doch dem so stolz strahlte das Auge, Však jenž jak bůh pyšný měl pohled,
wie, Herrliche, hehr dir es strahlt, jak, vznešená, září i tvůj,
der war: - Wälse genannt. ten věz:- Wälse se zval.
SIEGLINDE
(außer sich) (bez sebe)
War Wälse dein Vater, Tvým Wälse-li otcem,
und bist du ein Wälsung, a jsi-li ty Wälsung,
stieß er für dich pro tě-li vklál
sein Schwert in den Stamm, svůj meč tam v ten kmen,
so laß mich dich heißen, pak nech ať tě nazvu,
wie ich dich liebe: jak mám tě v lásce:
Siegmund - so nenn' ich dich! Siegmund - tak zovu tě!
SIEGMUND
(springt auf den Stamm zu und faßt den Schwertgriff)
24C
(vyskočí, jde ke kmeni a uchopí jilec meče)
Siegmund heiß' ich und Siegmund bin ich! Siegmund zvu se a Siegmund jsem tě!
Bezeug' es dies Schwert, 22 To dosvědč mi meč,
das zaglos ich halte! jejž bez bázně beru!
Wälse verhieß mir, in höchster Not Wälse mi slíbil, že v nouzi zlé
fänd' ich es einst: ich faß' es nun!22 včas najdu jej: schvátím ho teď!
Heiligster Minne höchste Not, 6A svaté teď vášně krajní vzruch,
sehnender Liebe sehrende Not lačné teď lásky žehnoucí žár
brennt mir hell in der Brust, v plápol v ňadrech mi vzplál,
drängt zu Tat und Tod: štve mne v čin i v smrt:
Notung! Notung! So nenn' ich dich, Schwert - Notung! Notung! tak nazviž se mečNotung!
Notung! Neidlicher Stahl! 37A Notung! Notung! Čacká ta zbraň!
Zeig' deiner Schärfe schneidenden Zahn: Zjev již svůj břitce broušený zub:
heraus aus der Scheide zu mir! Nuž pojď z oné pochvy v mou pěst!
(Er zieht mit einem gewaltigen Zuck das Schwert aus dem Stamme und zeigt
es der von Staunen und Entzücken erfaßten Sieglinde)
22
(Mocným trhnutím vytáhne meč z kmene a ukáže jej Sieglindě, jíž se zmocní úžas a
vytržení)
Siegmund, den Wälsung, siehst du, Weib! 24C Siegmunda, Wälsunga zde viz!
22
Als Brautgabe bringt er dies Schwert: 24C Chce snoubence v dar dát ten meč:
so freit er sich tak žádat si
die seligste Frau; jde nejsladší z žen;
dem Feindeshaus entführt er dich so. v zdech sokových tě béře si tak.
Fern von hier folge mir nun, 27 22 Ven teď v dál vést se mnou dej,
fort in des Lenzes lachendes Haus: ven tam v ten vesny úsměvný stan:
dort schützt dich Notung, das Schwert, 25B tam chraň tě Notung, můj meč,
wenn Siegmund dir liebend erlag! až Siegmund ti v lásce se vzdá!
(Er hat sie umfaßt, um sie mit sich fortzuziehen).
(objal ji, aby ji s sebou odvedl)
SIEGLINDE
(reißt sich in höchster Trunkenheit von ihm los und stellt sich ihm
gegenüber)
(vytrhne se mu v nejvyšším opojení a stane proti němu)
Bist du Siegmund, den ich hier sehe, Tys-li Siegmund, v tvář jemuž patřím,
Sieglinde bin ich, die dich ersehnt: Sieglinda já jsem, jíž tak jsi ždán:
die eigne Schwester svou vlastní setru
gewannst du zu eins mit dem Schwert! 25B jsi získal i meč v jeden ráz!
SIEGMUND
Braut und Schwester bist du dem Bruder - Choť i sestra jsi svému bratru so
blühe denn, Wälsungen-Blut! 25B Nuž rozkvétej, Wälsungů krev!
(Er zieht sie mit wütender Glut an sich; sie sinkt mit einem Schrei an
seine Brust. Der Vorhang fällt schnell)
22 25B 4
(Přivine ji s divokým žárem k sobě; ona klesne s výkřikem na jeho hruď. Opona rychle
padá)
23
ZWEITER AUFZUG
Wildes Felsengebirge
Im Hintergrund zieht sich von unten her eine Schlucht herauf, die auf
ein erhöhtes Felsjoch mündet; von diesem senkt sich der Boden dem
Vordergrunde zu wieder abwärts.
Divoké skalnaté pohoří
V pozadí táhne se ze spoda nahoru rokle jež ústí na vyvýšené skalní sedlo; odtud
sklání se půda směrem do popředí opět dolů.
VORSPIEL UND ERSTE SZENE
28 22 10B 25B 26 29A
(Wotan, kriegerisch gewaffnet, mit dem Speer; vor ihm Brünnhilde, als
Walküre, ebenfalls in voller Waffenrüstung)
(Wotan, válečně vyzbrojen a s kopím; před ním Brünhilda, jako valkýra, rovněž v plné
zbroji)
WOTAN
Nun zäume dein Roß, reisige Maid! Spěj sedlati oř, ozdobo děv!
Bald entbrennt brünstiger Streit: Záhy vzplá zápasu běs:
Brünnhilde stürme zum Kampf, Brünhilda burácej v boj,
dem Wälsung kiese sie Sieg! nechť Wälsung zvítězí v při!
Hunding wähle sich, wem er gehört; Hunding dostaň se, komu je vhod;
nach Walhall taugt er mir nicht. pro Walhall nestačí mně.
Drum rüstig und rasch, reite zur Wal! Tož zbrojně a v ráz, rozjeď se v řež!
BRÜNNHILDE
(jauchzend von Fels zu Fels die Höhe rechts hinaufspringend)
(jásajíc skáče ze skály na skálu až na výšinu vpravo)
Hojotoho! Hojotoho! Hojotoho! Hojotoho!
Heiaha! Heiaha! Hojotoho! Heiaha! 29B Hejaha! Hejaha! Hojotoho! Hejaha!
(Sie hält auf einer hohen Felsspitze an, blickt in die hintere Schlucht
hinab und ruft zu Wotan zurück)
(Na vysokém skalním útesu se zastaví, podívá se dolů do zadní rokle a volá zpět na
Wotana)
Dir rat' ich, Vater, rüste dich selbst; To radím ti, otče, stroj se teď sám;
harten Sturm sollst du bestehn. pernou bouř přestát ti jest.
24
Fricka naht, deine Frau, Fricku zřím, tvoji choť,
im Wagen mit dem Widdergespann. 4 sem s beraní zápřeží se hnát.
Hei! Wie die goldne Geißel sie schwingt! Hoj! Zlatý bič jak roztočit zná,
Die armen Tiere ächzen vor Angst; 4 že skopci strachem hýkají v skok;
wild rasseln die Räder; kol ryčně zní rachot;
zornig fährt sie zum Zank! k hádce jede sám hněv!
In solchem Strauße streit' ich nicht gern, Mě půtka taká nevábí nic,
lieb' ich auch mutiger Männer Schlacht! 29A ráda ač rušnou mám rectva řež!
Drum sieh, wie den Sturm du bestehst: nuž hleď, jak té bouře se zbýt:
ich Lustige laß' dich im Stich! já nezbedná nechám tě stát!
Hojotoho! Hojotoho! 29B Hojotoho! Hojotoho!
Heiaha! Heiaha! Hejaha! Hejaha!
Heiahaha! Hejahaha!
(Brünnhilde verschwindet hinter der Gebirgshöhe zur Seite.
In einem mit zwei Widdern bespannten Wagen langt Fricka aus der Schlucht
auf dem Felsjoche an, dort hält sie rasch an und steigt aus. Sie
schreitet heftig in den Vordergrund auf Wotan zu)
(Zmizí za postranní vyvýšeninou. Fricka dostihne ve voze, taženém dvěma skopci, z
rokle horského sedla: tam zastaví, rychle vystoupí a kráčí pak prudce do popředí k
Wotanovi)
WOTAN
(Fricka auf sich zuschreiten sehend, für sich) (vida Fricku se blížiti, pro sebe)
30A
Der alte Sturm, die alte Müh'! Ten věčný svár, ta věčná tíž!
Doch stand muß ich hier halten! Však stát nutno zde pevně!
FRICKA
(je näher sie kommt, desto mehr mäßigt sie den Schritt und stellt sich
mit Würde vor Wotan hin)
30B
(čím blíže přichází, tím více mírní krok až důstojně stane před Wotanem)
Wo in den Bergen du dich birgst, Kam jsi v horstva hloub se skryl,
der Gattin Blick zu entgehn, bys choti své z očí zmiz’,
einsam hier such' ich dich auf, sama sem vyhledat tě jdu,
daß Hilfe du mir verhießest. bys pilnou pomoc mně slíbil.
WOTAN
Was Fricka kümmert, künde sie frei. Co Fricku hryzne, volno jí říct.
FRICKA
26
Ich vernahm Hundings Not, Svou lkal mně Hunding tíž,
um Rache rief er mich an: o pomstu vzývaje mne:
25
der Ehe Hüterin hörte ihn, jej sňatku strážkyně vyslechla,
verhieß streng zu strafen die Tat a ždá přísně ztrestat ten pych
des frech frevelnden Paars, co zpit páše ten pár,
das kühn den Gatten gekränkt. tak zkálev manžela čest.
WOTAN
Was so Schlimmes schuf das Paar, Co tak zlého spáchal pár,
das liebend einte der Lenz? 25B jejž v lásce sloučil zde máj?
Der Minne Zauber entzückte sie: Vždyť vášně čár jen tak vznítil je:
wer büßt mir der Minne Macht? kdo může za lásky moc?
FRICKA
Wie töricht und taub du dich stellst, Jen hluchým a slepým se tvař,
als wüßtest fürwahr du nicht, ni zdání jak neměl bys,
daß um der Ehe heiligen Eid, že jen pro manželský svatý slib,
den hart gekränkten, ich klage! jenž tak je zdeptán, zde žaluji!
WOTAN
Unheilig acht' ich den Eid, Nesvatým ten jest mi slib,
der Unliebende eint; jenž bez lásky co spjal;
und mir wahrlich mute nicht zu, a z mých věru nečekej úst,
daß mit Zwang ich halte, was dir nicht haftet: že bych poutal hrozbou,co se ti hroutí:
denn wo kühn Kräfte sich regen, neb kde sil křepký je rozmach,
da rat' ich offen zum Krieg. tam přímo radím vždy boj.
FRICKA
30A
Achtest du rühmlich der Ehe Bruch, Tak-li ti chvalnou je cizolož,
so prahle nun weiter und preis' es heilig, pak chvály pěj dále a slav co svátost,
daß Blutschande entblüht že krvesmilstvem tu vzkvet
dem Bund eines Zwillingspaars! ten svazek těch dvojčat dvou!
Mir schaudert das Herz, Mně stydne až krev,
es schwindelt mein Hirn: jme závrať mi leb:
bräutlich umfing die Schwester der Bruder! manželsky objal brat vlastní sestru!
Wann ward es erlebt, Kdo zažil to kdy,
daß leiblich Geschwister sich liebten? 27 mít rodného rozence v lásce?
WOTAN
Heut' hast du's erlebt! 27 Zažilas to dnes!
Erfahre so, was von selbst sich fügt, Tak znej, co samo se sejde vždy,
sei zuvor auch noch nie es geschehn. 25B byť se nestalo nikdy tak dřív:
Daß jene sich lieben, leuchtet dir hell; Že vzplála v nich láska, jasno ti jest;
drum höre redlichen Rat: tož poslyš poctivých rad:
Soll süße Lust deinen Segen dir lohnen, 25B chceš-li rajskou slast vzešlou z
žehnání poznat
so segne, lachend der Liebe, pak žehnej s úsměvem lásce,
26
Siegmunds und Sieglindes Bund! 25B Siegmund jíž k Sieglindě spjat!
FRICKA
(in höchste Entrüstung ausbrechend) (vybuchne v nejvyšším rozhořčení)
30A
So ist es denn aus mit den ewigen Göttern, Tak veta je se vším konec s věčnými
božstvy,
seit du die wilden Wälsungen zeugtest? cos’ divé plémě Wälsungů zplodil?
Heraus sagt' ich's; - traf ich den Sinn? To řku rovnou;- pravdu-li dím?
Nichts gilt dir der Hehren heilige Sippe; Nic neznačí věčných slavná ti čeleď;
hin wirfst du alles, was einst du geachtet; tys odvrh všecko,co kdys měl jsi v úctě;
zerreißest die Bande, a v cár trháš svazky,
die selbst du gebunden, jež sám jsi kdys vázal,
lösest lachend des Himmels Haft: - 22 hravě volníš, co víže ráj:daß
nach Lust und Laune nur walte by jen chtíč a choutku moh’ zkájet
dies frevelnde Zwillingspaar, ten bezbožný dvojčat pár,
deiner Untreue zuchtlose Frucht! 30A tvojí nevěry nestoudný plod!
O, was klag' ich um Ehe und Eid, Ó, proč přu se pro manželský slib,
da zuerst du selbst sie versehrt! když’s jej nejdřív znesvětil sám!
Die treue Gattin trogest du stets; Svou věrnou ženu podváděl’s vždy;
wo eine Tiefe, wo eine Höhe, kde v jaké hloubi,kde v jaké výši,
dahin lugte lüstern dein Blick, vždy chtiv slídil lačný tvůj hled,
wie des Wechsels Lust du gewännest jak kde změn bys rozkoš si zjednal
und höhnend kränktest mein Herz. 10B a šklebkem zdrásal mi hruď.
Trauernden Sinnes mußt' ich's ertragen, Rmoutíc se v mysli musela jsem snášet,
zogst du zur Schlacht táhl-li jsi v boj
mit den schlimmen Mädchen, veda zlé ty dívky,
die wilder Minne Bund dir gebar: jež bujných zálet zplodil ti vznět:
denn dein Weib noch scheutest du so, neb svou choť již nectil’s ni tak,
daß der Walküren Schar těchto valkýr že houf
und Brünnhilde selbst, ba Brünhildu též,
deines Wunsches Braut, svojí choutky druž,
in Gehorsam der Herrin du gabst. v poslušenství mně paní jsi dal.
Doch jetzt, da dir neue Však teď, nová co jsi’s
Namen gefielen, oblíbil jména,
als "Wälse" wölfisch im Walde du schweiftest; co Wälse s vlky šel hvozdem se vláčet
jetzt, da zu niedrigster teď, co jsi k nejhorší
Schmach du dich neigtest, hanbě se snížil,
gemeiner Menschen ein Paar zu erzeugen: jen láje lidské bys pár sobě zplodil:
jetzt dem Wurfe der Wölfin teď bys vlčím těm zmetkům
wirfst du zu Füßen dein Weib! 30A vmetnout chtěl k nohoum svou choť!
So führ' es denn aus! Fülle das Maß! Nuž k dílu se měj! Měř po sám kraj!
Die Betrogne laß auch zertreten! Jak’s mne šálil, v šíj mi nech šlápnout!
WOTAN
(ruhig) (klidně)
Nichts lerntest du, wollt' ich dich lehren, Nic nepomoh žádný by výklad,
27
was nie du erkennen kannst, v čem nelze se vyznat ti,
eh' nicht ertagte die Tat. leč až by rozbřesk’ se čin.
Stets Gewohntes nur magst du verstehn: Obvyklé vždy jen chápat jsi s to:
doch was noch nie sich traf, co nezřel svět však stát,
danach trachtet mein Sinn. 22 toť mé touhy je cíl.
Eines höre! Not tut ein Held, Jedno poslyš! Námť nutný rek,
der, ledig göttlichen Schutzes, jenž prost jsa ochrany božské,
sich löse vom Göttergesetz. 7B by zbyl božských řádů se pout.
So nur taugt er zu wirken die Tat, Tak je s to jest,by zmoh jistý čin,
die, wie not sie den Göttern, s nějž, jak nutný je božstvu,
dem Gott doch zu wirken verwehrt. 6B i bůh přec by marně chtěl být.
FRICKA
Mit tiefem Sinne willst du mich täuschen: Tak hloubkou smyslu hledíš mne zmásti:
was Hehres sollten Helden je wirken, co rozdivného měl by rek zmáhat,
das ihren Göttern wäre verwehrt, seč jeho bůh by marně chtěl být,
deren Gunst in ihnen nur wirkt? z jehož přízně přec jen je živ?
WOTAN
lhres eignen Mutes achtest du nicht? Reka vlastní mužnost málo tak ctíš?
FRICKA
Wer hauchte Menschen ihn ein? Kdo vdech ji člověku v hruď?
Wer hellte den Blöden den Blick? Kdo rozsvítil hlupcům těm zrak?
In deinem Schutz scheinen sie stark, Jen tvůj jim štít zdání dal sil,
durch deinen Stachel streben sie auf: tvým ostnem štváni tíhnou vždy výš:
du reizest sie einzig, sám pro ně jsi vzpruhou,
die so mir Ew'gen du rühmst. 30A jež tak bys mi vychválil rád.
Mit neuer List willst du mich belügen, Ty touto lstí znova chceš mne přelhat,
durch neue Ränke těch pletich vrátky
mir jetzt entrinnen; rád bys mi vyklouz;
doch diesen Wälsung gewinnst du dir nicht: však tento Wälsung ten nesmí být tvůj:
in ihm treff' ich nur dich, a vněm stihnu jen tě,
denn durch dich trotzt er allein. neb jen ty vzdor v něm jsi vzdul.
WOTAN
(ergriffen) 7B (dojatě)
In wildem Leiden erwuchs er sich selbst: Vždyť v žáru trýzně on vzrost v sobě sám:
mein Schutz schirmte ihn nie. můj štít nekryl jej nikdy.
FRICKA
So schütz' auch heut' ihn nicht! Pak nech i dnes jej být!
Nimm ihm das Schwert, Vezmi mu meč,
das du ihm geschenkt! jejž v dar mu jsi dal!
28
WOTAN
Das Schwert? 22 Te meč?
FRICKA
Ja, das Schwert, 22 Ano, ten meč,
das zauberstark zuckende Schwert, ten čaromocný činrodý meč,
das du Gott dem Sohne gabst. jejž ty, bůh, jsi synu skýt’!
WOTAN
(heftig) (prudce)
Siegmund gewann es sich Siegmund si získal jej
(mit unterdrücktem Beben) (se stále rostoucím rozechvěním)
selbst in der Not. sám v tísni zlé.
(Wotan drückt in seiner ganzen Haltung von hier an einen immer
wachsenden unheimlichen, tiefen Unmut aus)
(Wotan projevuje celým svým vzezřením stále rostoucí, hlubokou, hrozivou nevoli)
FRICKA
(eifrig fortfahrend) (horlivě pokračujíc)
Du schufst ihm die Not, 7C Tvým dílem ta tíž,
wie das neidliche Schwert. i ten závidný meč.
Willst du mich täuschen, Chceč mne snad šálit,
die Tag und Nacht auf den Fersen dir folgt? jež dnem i nocí jsem ti v patách co krok?
Für ihn stießest du Ty proň vetkl jsi
das Schwert in den Stamm, ten meč v onen kmen,
du verhießest ihm die hehre Wehr: dal’s mu v předpověď tu vzácnou zbraň:
willst du es leugnen, 7C chceš mi snad popřít,
daß nur deine List že jen svou jsi lstí
ihn lockte, wo er es fänd'? jej vlákal, kdež by jej shléd’?
(Wotan fährt mit einer grimmigen Gebärde auf)
(Wotan vybuchne zuřivým posuňkem)
FRICKA
(immer sicherer, da sie den Eindruck gewahrt, den sie auf Wotan
hervorgebracht hat)
29
(Fricka, zpozorovavši dojem, jaký na Wotana učinila, pokračuje stále jistěji)
30A 7C
Mit Unfreien streitet kein Edler, V boj s chámem přec nejde, kdo vznešen,
den Frevler straft nur der Freie. znáť zvůl jen trestat kdo volný.
Wider deine Kraft Býti tvá to moc
führt' ich wohl Krieg: vejdu s ní v boj:
doch Siegmund verfiel mir als Knecht! 7C však Siegmund mi propad co rab!
(Neue heftige Gebärde Wotans, dann Versinken in das Gefühl seiner
Ohnmacht)
(Nový prudký Wotanův posuněk; ten pak upadá v pocit vlastní bezmocnosti)
Der dir als Herren hörig und eigen, Jenž ti co pánu podán co otrok,
gehorchen soll ihm dein ewig Gemahl? být poslušnou má mu tvá věčná choť?
Soll mich in Schmach Má v hanby hloub
der Niedrigste schmähen, ten slouha mne vláčet,
dem Frechen zum Sporn, na svévole vzrůst,
dem Freien zum Spott? a volnému v smích?
Das kann mein Gatte nicht wollen, To ctít můj manžel přec nechce,
die Göttin entweiht er nicht so! 7C mne božskou tak neznesvětí!
WOTAN
(finster) (temně)
Was verlangst du? Co chceš žádat?
FRICKA
Laß von dem Wälsung! 7C Wälsunga vzdej se!
WOTAN
(mit gedämpfter Stimme) (přidušeným hlasem)
Er geh' seines Wegs. Svou ať jde cestou.
FRICKA
Doch du schütze ihn nicht, 7C Však ty nechraň jej teď,
wenn zur Schlacht ihn der Rächer ruft! až jej v boj vyzve pomstitel!
WOTAN
Ich schütze ihn nicht. Já nechci jej stříc.
30
FRICKA
Sieh mir ins Auge, sinne nicht Trug: Pohleď mi v oko, pusť z mysle klam:
die Walküre wend' auch von ihm! 7C i Valkýru od něho zvrať!
WOTAN
Die Walküre walte frei. Měj Valkýra vůli svou.
FRICKA
Nicht doch; deinen Willen vollbringt sie allein: Ne tak; tvojí vůle je nástroj to jen:
verbiete ihr Siegmunds Sieg! 7C má úspěch mu přát jí zbraň!
WOTAN
(in heftigen inneren Kampf ausbrechend) (v prudkém vnitřním boji vybuchne)
Ich kann ihn nicht fällen: Mně nelze jej sklátit:
er fand mein Schwert! 22 on má můj meč!
FRICKA
Entzieh' dem den Zauber, Jen zbav meč ten kouzla,
zerknick' es dem Knecht! a reku jej zlom!
Schutzlos schau' ihn der Feind! 29A Bezbranným najdi jej sok!
BRÜNNHILDE
(noch unsichtbar von der Höhe her) 29B ( z výše je slyšeti Brünhildu)
Heiaha! Heiaha! Hojotoho! Hejaha! Hejaha! Hojotoho!
FRICKA
Dort kommt deine kühne Maid; 29A B Sem cválá tvůj výkvět děv;
jauchzend jagt sie daher. výskat v jízdě ji slyš.
BRÜNNHILDE
(wie oben) (jako nahoře)
Heiaha! Heiaha! Heiohotojo! Hotojoha! Hejaha! Hejaha! Hejahotojo! Hotojoha!
WOTAN
(dumpf für sich) (tlumeně pro sebe)
Ich rief sie für Siegmund zu Roß! 29A Já vyzval jsem na kůň ji proň!
31
(Brünnhilde erscheint mit ihrem Roß auf dem Felsenpfade rechts. Als sie
Fricka gewahrt, bricht sie schnell ab und geleitet ihr Roß still und
langsam während des Folgenden den Felsweg herab: dort birgt sie es dann
in einer Höhle)
(Brünhilda se objeví se svým ořem na skalní stezce vpravo. Když zpozoruje Fricku,
ihned utichne a odvádí svého koně zvolna a tiše stezkou dolů; tam jej ukryje pak ve
sluji)
FRICKA
Deiner ew'gen Gattin heilige Ehre Tvé věčné choti čest vezdy svatou
beschirme heut' ihr Schild! dnes štítiž její štít!
Von Menschen verlacht, verlustig der Macht, Jsouc lidstvu je v smích,svou pozbyvši
moc
gingen wir Götter zugrund: spělo by božstvo v svůj pád:
würde heut' nicht hehr und herrlich mein Recht když by dnes, jak slušno, slavně
gerächt von der mutigen Maid. 7B mne v práva nemstila statná ta z děv.
Der Wälsung fällt meiner Ehre: By Wälsung pad, dáš pro čest mou:
Empfah' ich von Wotan den Eid? 7C zda složí mně Wotan ten slib?
WOTAN
(in furchtbarem Unmut und innerem Grimm auf einen Felsensitz sich
werfend)
30B 30A
(vrhaje se v strašné nevoli na skalní sedadlo)
Nimm den Eid! Máš můj slib!
(Fricka schreitet dem Hintergrunde zu: dort begegnet sie Brünnhilde und
hält einen Augenblick vor ihr an)
(odchází do pozadí: tam se potká s Brünhildou a na okamžik se u ní zastaví)
FRICKA
(zu Brünnhilde) (k Brünhildě)
Heervater harret dein: Vojvládce zřít tě ždá:
lass' ihn dir künden, wie das Los er gekiest! jím dej si říci,ký teď los určil sám!
18B
(Sie besteigt den Wagen und fährt schnell davon)
(vstoupí do vozu a odjede rychle směrem dozadu)
(Brünnhilde tritt mit besorgter Miene verwundert vor Wotan, der, auf dem
Felssitz zurückgelehnt, das Haupt auf die Hand gestützt, in finstres Brü
ten versunken ist)
32
(Brünhilda přistoupí s údivem a obavami ve tváři k Wotanovi, jenž opřen a skalní
sedadlo je pohroužen v temné zamyšlení)
ZWEITE SZENE
BRÜNNHILDE
Schlimm, fürcht' ich, schloß der Streit, 7C Zle, zdá se, skončil spor,
lachte Fricka dem Lose. smí-li Fricka se smáti.
Vater, was soll dein Kind erfahren? otče, co dozví tvé se dítě?
Trübe scheinst du und traurig! truchlit zdáš se a trudit
WOTAN
(läßt den Arm machtlos sinken und den Kopf in den Nacken fallen)
(nechá ruku, o niž opíral hlavu, bezmocně klesnout a hlavu zvrátit v týl)
In eigner Fessel fing ich mich: 7C Ve vlastní pouta pad jsem sám:
ich Unfreiester aller! já nejmíň volný ze všech!
BRÜNNHILDE
So sah ich dich nie! Tak prvně tě zřím!
Was nagt dir das Herz? 18B Co hryzne ti hruď?
WOTAN
(von hier an steigert sich Wotans Ausdruck und Gebärde bis zum
furchtbarsten Ausbruch)
(jehož výraz a posuněk stupňuje se až k nejstrašlivějšímu výbuchu)
O heilige Schmach! 18B Ó, hanby té žeh!
O schmählicher Harm! Ó, hořký ten žal!
Götternot! Götternot! 30A Božství tíž! Božství tíž!
Endloser Grimm! Ewiger Gram! Bezměrný vztek! Bez konce strast!
Der Traurigste bin ich von allen! 12 Všech bědnější jsem v světa šíru!
BRÜNNHILDE
(wirft erschrocken Schild, Speer und Helm von sich und läßt sich mit
besorgter Zutraulichkeit zu Wotans Füßen nieder)
(uleknuta, odhodí štít, oštěp a přilbu a usedne se znepokojivou přítulností k
Wotanovým nohám)
33
Vater! Vater! Sage, was ist dir? Otče! Otče! Promluv, co jest ti?
Wie erschreckst du mit Sorge dein Kind? Proč tak starostmi děsíš svou dceř?
Vertraue mir! Ich bin dir treu: Jen svěř se mi! Mou věrnost znáš:
sieh, Brünnhilde bittet! hleď, Brünhilda prosí!
(Sie legt traulich und ängstlich Haupt und Hände ihm auf Knie und Schoß)
(Položí mu důvěrně a úzkostlivě hlavu a ruce na kolena a klín)
25B
WOTAN
(blickt ihr lange ins Auge; dann streichelt er ihr mit unwillkürlicher Z
ärtlichkeit die Locken. Wie aus tiefem Sinnen zu sich kommend, beginnt
er endlich sehr leise)
(pohlíží jí dlouho do očí a hladí jí pak s bezděčnou něžností kadeře. Jakoby se
vzpamatovával z hlubokého přemýšlení, počne konečně velmi tichým hlasem)
Lass' ich's verlauten, Když bych se svěřil,
lös' ich dann nicht nezbavím svor
meines Willens haltenden Haft? vlastní vůle základ a sloup?
BRÜNNHILDE
(ihm ebenso erwidernd) (odpoví rovněž tiše)
Zu Wotans Willen sprichst du, Díš k vůli Wotanově,
sagst du mir, was du willst; díš-li mně, oč ti jde;
wer bin ich, wär' ich dein Wille nicht? čím jsem ti, když tvojí vůlí ne?
WOTAN
(sehr leise) (velmi tiše)
Was keinem in Worten ich künde, Co žádnému nezjevím slovem,
unausgesprochen bleib' es denn ewig: nevysloveno zůstaniž věčně:
mit mir nur rat' ich, red' ich zu dir. - 7C řku sám jen k sobě, tobě co dím. (mit
noch gedämpfterer, schauerlicher Stimme, während er Brünnhilde
unverwandt in das Auge blickt)
(ještě tlumenějším hlasem, zatímco pohlíží Brünhildě neodvratně do očí)
Als junger Liebe Lust mir verblich, Když lásky mladé plam ve mě bled,
verlangte nach Macht mein Mut: tu v mysli jen moc jsem měl:
von jäher Wünsche Wüten gejagt, jsa žhnoucím žárem žádosti štván,
gewann ich mir die Welt. jsem získal sobě svět.
Unwissend trugvoll, Untreue übt' ich, Nevěda pln šalby, nevěru jsem páchal,
band durch Verträge, was Unheil barg: smlouvami poutal, co páchlo zlem:
34
listig verlockte mich Loge, lestně vždy zlákal mě Loge,
der schweifend nun verschwand. 7C jenž šmejdě teď mně zmiz.
Von der Liebe doch mocht' ich nicht lassen, Avšak s láskou jsem nemoh se loučit,
in der Macht verlangt' ich nach Minne. maje moc já lačný byl lásky.
Den Nacht gebar, der bange Nibelung, Syn temnoty, ten teskný Nibelung,
Alberich, brach ihren Bund; Alberich, zbyl se těch pout;
er fluchte der Lieb' und on proklel vši lásku
gewann durch den Fluch a získal tou kletbou
des Rheines glänzendes Gold Rýna skvoucí kov
und mit ihm maßlose Macht. 6B a s ním též nezměrnou moc.
Den Ring, den er schuf, Ten kroužek, co skul,
entriß ich ihm listig; jsem vyrval mu lstivě;
doch nicht dem Rhein gab ich ihn zurück: jej však zas v Rýn nevrátil jsem zpět:
mit ihm bezahlt' ich Walhalls Zinnen, jím bašty Walhally jsem splatil,
der Burg, die Riesen mir bauten, 7A ten hrad, jenž obry mně srouben,
aus der ich der Welt nun gebot. a jímž já pak svět mocně zvlád’.
Die alles weiß, was einstens war, 19A Jež všecko zná, co bývalo,
Erda, die weihlich weiseste Wala, Erda, ta velebná vědma Wala,
riet mir ab von dem Ring, kroužku vystřehla mne,
warnte vor ewigem Ende. s výhružkou věčného konce.
Von dem Ende wollt' ich mehr noch wissen; O tom konci jsem chtěl víc ještě vědět;
doch schweigend entschwand mir das Weib... však něm v navě zjihnul ten zjev...
Da verlor ich den leichten Mut, 7C Tu přestal jsem to lehce brát,
zu wissen begehrt' es den Gott: vše poznat již práhnul jen bůh:
in den Schoß der Welt proto v země klín
schwang ich mich hinab, ruče jsem se zhoup,
mit Liebeszauber zwang ich die Wala, tam lásky kouzlem zkořil si Walu,
stört' ihres Wissens Stolz, vědmy se pýchy dotk,
daß sie Rede nun mir stand. takže řekla mi pak vše.
Kunde empfing ich von ihr; Zpráv z jejích získal jsem úst;
von mir doch barg sie ein Pfand: však vložil jí zástavu v klín:
der Welt weisestes Weib z tou nejmoudřejší z žen
gebar mir, Brünnhilde, dich. jsem zplodil, Brünhildo, tě.
Mit acht Schwestern zog ich dich auf; Ti já s osmem sester dal zkvést;
durch euch Walküren wollt' ich wenden, dík vám,valkýry chtěl jsem zvrátit,
was mir die Wala zu fürchten schuf: před čím zvěst Waly mi vnukla strach:
ein schmähliches Ende der Ew'gen. 29A ten potupný pád věčna božstva.
Daß stark zum Streit uns fände der Feind, By silny v boj nás zastal náš sok,
hieß ich euch Helden mir schaffen: dal jsem vám rectvo mně sbírat:
die herrisch wir sonst jež pánovit náš
in Gesetzen hielten, zavždy zákon poutal,
die Männer, denen den Mut wir gewehrt, ty muže,jichžto jsme snům kladli hráz,
die durch trüber Verträge trügende Bande které kluzké vždy smlouvy klamnými pouty
zu blindem Gehorsam wir uns gebunden, jsme v slepou vždy poslušnost chytře spjali
die solltet zu Sturm je měly jste v bouř
und Streit ihr nun stacheln, 29A a v boj vždy poštvat,
ihre Kraft reizen zu rauhem Krieg, jejich krev dráždit ve vojny vír,
daß kühner Kämpfer Scharen bych válečníků houfy
ich sammle in Walhalls Saal! ve Walhally sebral síň!
35
BRÜNNHILDE
Deinen Saal füllten wir weidlich: 7A My v tvou síň svezly jich hojně:
viele schon führt' ich dir zu. houf jich už odnes můj oř.
Was macht dir nun Sorge, Co vzbouzí tvůj strach,
da nie wir gesäumt? 19A když pilny jsme tak?
WOTAN
(wieder gedämpfter) (stále přidušeně)
Ein andres ist's: 6B To jinde tkví:
achte es wohl, dobře to věz,
wes mich die Wala gewarnt! před čím hlas Waly mě střeh’!
Durch Alberichs Heer Nám z Albericha hord
droht uns das Ende: hrozí teď zhouba:
mit neidischem Grimm grollt mir der Niblung: na mě zlou popjav zášť hrozí teď
Niblung:
doch scheu' ich nun nicht teď nejde však strach
seine nächtigen Scharen, z jeho zástupů nočních,
meine Helden schüfen mir Sieg. reků voj by zvítězil v ráz.
Nur wenn je den Ring 6B Jenom když ten kroužek
zurück er gewänne, zpět zas by získal,
dann wäre Walhall verloren: to pak by Walhally byl konec:
der der Liebe fluchte, er allein ježto lásku proklel, onť jen sám
nützte neidisch des Ringes Runen znal by zužít ty kroužku runy
zu aller Edlen endloser Schmach: na všeho božstva bezměrný pád:
der Helden Mut entwendet' er mir; on rectva hruď by odcizil mně;
die Kühnen selber ba smělce samy
zwäng' er zum Kampf; poštval by v boj;
mit ihrer Kraft bekriegte er mich. 6B a silou jich by potíral mne.
Sorgend sann ich nun selbst, sklíčen plány jsem kul,
den Ring dem Feind zu entreißen. ten skvost jak škůdci bych vyrval.
Der Riesen einer, denen ich einst Z těch obrů jeden, jimžto jsem kdys
mit verfluchtem Gold den Fleiß vergalt: zlatý kov ten skýt co píle žold:
Fafner hütet den Hort, Fafner střehne ten skvost,
um den er den Bruder gefällt. pro který bratra byl sklál.
Ihm müßt' ich den Reif entringen, Mu musel bych šperk ten vyrvat,
den selbst als Zoll ich ihm zahlte. jejž sám jsem splátkou mu splatil.
Doch mit dem ich vertrug, Že však smlouvou je kryt,
ihn darf ich nicht treffen; jej nesmím teď zkrátit;
machtlos vor ihm erläge mein Mut: - sklíčen mu v tvář bych odvahou kles:das
sind die Bande, die mich binden: to jsou ta pouta, jež mne spjala:
der durch Verträge ich Herr, smlouvami pánem se stav,
den Verträgen bin ich nun Knecht. 22 nyní smluv jsem otrokem sám.
Nur einer könnte, was ich nicht darf: 7C 31 Jen jeden zmoh’ by, co nelze mně: ein
Held, dem helfend nie ich mich neigte; toť rek jejž chránit nespěl bych nikdy,
der fremd dem Gotte, frei seiner Gunst, jenž cizí bohu, dán jím jsa v šanc,
36
unbewußt, ohne Geheiß, bezděky, jím nejsa slán,
aus eigner Not, mit der eignen Wehr jen z nouze své, majíc jen svou zbraň
schüfe die Tat, die ich scheuen muß, doved by čin, jehož se stříc’ mi jest,
die nie mein Rat ihm riet, 7C 31 jejž v hruď mu nevnuk já,
wünscht sie auch einzig mein Wunsch! byť po něm nad vše bych práh’!
Der, entgegen dem Gott, für mich föchte, Jenž by, vzdoruje mně,za mě bil se,
den freundlichen Feind, wie fände ich ihn? ten přítel i sok, kde najde se však?
Wie schüf' ich den Freien, Kde vzít jej tak volna,
den nie ich schirmte, jejž stříc’ bych nesměl,
der im eignen Trotze který svým však vzdorem
der Trauteste mir? tak drah by mně byl?
Wie macht' ich den andren, 7C 31 Jak dvojence stvářet,
der nicht mehr ich, jenž, nejsa mnou,
und aus sich wirkte, was ich nur will? by sám tam cílil, kam já jen chci?
O göttliche Not! Gräßliche Schmach! Jak v bídě je bůh! Hanby té hlod!
Zum Ekel find' ich ewig nur mich Až hnusno vidět věčně jen se
in allem, was ich erwirke! v tom ve všem, co jsem kdy stvářel!
Das andre, das ich ersehne, To další, po čem tak dychtím,
das andre erseh' ich nie: to další vždy marně ždám:
denn selbst muß der Freie sich schaffen: neb sám musí volný se stvořit:
Knechte erknet' ich mir nur! 7C 31 chámy si vzkvést však jen znám!
BRÜNNHILDE
Doch der Wälsung, Siegmund, 30 Přec Wälsung, Siegmund.
wirkt er nicht selbst? 24A vůlí je svůj?
WOTAN
Wild durchschweift' ich mit ihm die Wälder; S ním jsem divě se toulal hvozdy;
gegen der Götter Rat reizte kühn ich ihn auf: božský by míjel řád dráždil smělců
24A jsem vzdor:
gegen der Götter Rache teď proti božstva pomstě
schützt ihn nun einzig das Schwert, chrání jej jedině meč,
(gedehnt und bitter) (nataženě a hořce)
das eines Gottes Gunst ihm beschied. jež božským příznivcem byl mu přán.
Wie wollt' ich listig selbst mich belügen?Jak chtěl bych přelstně sám sebe
7C přelhat?
So leicht ja entfrug mir Fricka den Trug: Tak hravě mně vymklať Fricka ten klam:
zu tiefster Scham durchschaute sie mich! a k hanbě mé mou prohlédla hru!
Ihrem Willen muß ich gewähren. Její vůli musím být svolný.
BRÜNNHILDE
So nimmst du von Siegmund den Sieg? Chceš vítězství Siegmundu vzít?
37
WOTAN
Ich berührte Alberichs Ring, 6B Já jsem sáh’ na Albericha skvost,
gierig hielt ich das Gold! chtivě třímal ten kov!
Der Fluch, den ich floh, 10B Ač kletb já se střeh’
nicht flieht er nun mich: již nelze je setřást:
Was ich liebe, muß ich verlassen, 6A s všakou láskou musím se loučit,
morden, wen je ich minne, vraždit,k nimž mocně přilnu,
trügend verraten, wer mir traut! šálit co zrádce věrnou hruď!
(Wotans Gebärde geht aus dem Ausdruck des furchtbarsten Schmerzes zu dem
der Verzweiflung über)
(Vypukne v divokou bolest, jež pak přejde v zoufalství)
Fahre denn hin, herrische Pracht, 18B 22 Rozleť se v pýr, panství a moc,
göttlichen Prunkes prahlende Schmach!božského lesku chlubný ten cár!
Zusammenbreche, was ich gebaut! Ať v rum se zhroutí, co jsem kdy zdil!
Auf geb' ich mein Werk; Díla já se vzdám;
nur eines will ich noch: jen jedno ještě chci:
das Ende, vše skončit,
das Ende! - 19A vše skončit!(Er
hält sinnend ein) (stane v zamyšlení)
Und für das Ende sorgt Alberich! 19A A o konec postará se Alberich!
Jetzt versteh' ich den stummen Sinn Teď již chápu ten smyslu taj
des wilden Wortes der Wala: 18A jenž byl ve slovech Waly:
"Wenn der Liebe finstrer Feind “Když by tím, jenž lásce klel
zürnend zeugt einen Sohn, v zlobě zplozen byl syn,
der Sel'gen Ende säumt dann nicht!" 7A 5 pak božstva konce blízky jsou!”
Vom Niblung jüngst vernahm ich die Mär', O Nieblungu nově jde zvěst,
daß ein Weib der Zwerg bewältigt, jedné z žen že Alp se zmocnil,
des' Gunst Gold ihm erzwang: 18A ji zvav za zlato svou:
Des Hasses Frucht hegt eine Frau, teď ještě plod lůnem je hřát,
des Neides Kraft kreißt ihr im Schoß: a závist zlá vzdouvá ten klín:
das Wunder gelang dem Liebelosen; 12 ten zázrak on zmoh ač lásky vzdal se;
doch der in Lieb' ich freite, však mnou, jenž láskou víži,
den Freien erlang' ich mir nicht. ten volvý vždy marně je ždán.
(mit bitterem Grimm sich aufrichtend) (vzpřímí se v hořkém vzteku)
So nimm meinen Segen, 7A 5 Nuž nech, bych mu žehnal,
Niblungen-Sohn! Niblungův syn!
Was tief mich ekelt, Co v hloub si hnusím,
dir geb' ich's zum Erbe, 7A 5 já dávám ti v dědictví,
der Gottheit nichtigen Glanz: ten božstva bláhový lesk:
zernage ihn gierig dein Neid! jej rozhlodej chtivě tvá zášť!
38
BRÜNNHILDE
(erschrocken) (ulekaně)
O sag', künde, was soll nun dein Kind? 31 Ó zjev, pověz, co počnu pak já?
WOTAN
(bitter) (hořce)
Fromm streite für Fricka; Služ oddaně Frice,
hüte ihr Eh' und Eid! manželský slib jí střez!
(trocken) (suše)
Was sie erkor, das kiese auch ich: Co ona chce, to chci teď i já:
was frommte mir eigner Wille? co měl bych též z vůle vlastní?
Einen Freien kann ich nicht wollen: Muže volna chtíti mi nelze:
für Frickas Knechte kämpfe nun du! tož Fricky rabstvo brániti spěj!
BRÜNNHILDE
Weh'! Nimm reuig zurück das Wort! Žel! Vem kajícně zpět cos děl!
Du liebst Siegmund; Ti drah Siegmund;
dir zulieb', tobě vděk’,
ich weiß es, schütz' ich den Wälsung. 31 oh vím to, chránit chci Wälsunga.
WOTAN
Fällen sollst du Siegmund, Siegmunda máš sklátit,
für Hunding erfechten den Sieg! a Hundinga k vítězství vést!
Hüte dich wohl und halte dich stark, 31 Pozor si dej a pevnou měj paž,
all deiner Kühnheit entbiete im Kampf: všecku svou statnost hleď sebrat v ten boj:
ein Siegschwert schwingt Siegmund; - 22 meč silný má Siegmund;schwerlich
fällt er dir feig! sotva babsky by pad!
BRÜNNHILDE
Den du zu lieben stets mich gelehrt, Shlížet naň s láskou štípils’ mě vždy,
(sehr warm) (velmi vřele)
der in hehrer Tugend pro své vzácné ctnosti
dem Herzen dir teuer, 31 byl vezdy ti drahým,
gegen ihn zwingt mich nimmer proto naň štveš mne marně
dein zwiespältig Wort! svým dvojsmyslem slov!
WOTAN
Ha, Freche du! Frevelst du mir? Ha, troufalá! Vzdor vůči mně?
39
Wer bist du, als meines Willens Kdo jsi ty, než mojí vůle
blind wählende Kür? 7B slepý nástroj a sled?
Da mit dir ich tagte, sank ich so tief, S tebou já zde zjednav,tak že jsem kles,
daß zum Schimpf der eignen tropit smích že vlastní
Geschöpfe ich ward? si tvor ze mě smí?
Kennst du, Kind, meinen Zorn? Dítě, znáš-li můj hněv?
Verzage dein Mut, Tvůj zalk’ by se vzdor,
wenn je zermalmend by v ráz kdy kruše
auf dich stürzte sein Strahl! tě v prach sklál jeho blesk!
In meinem Busen berg' ich den Grimm, Zde v temnu nitra tají se vztek,
der in Grau'n und Wust wirft eine Welt, že by v děs a spoušť rozvrátil svět,
die einst zur Lust mir gelacht: jenž se kdys blah vstříc mně smál:
wehe dem, den er trifft! běda těm, jež by stih!
Trauer schüf' ihm sein Trotz! 31 trud by ztrestal jich vzdor!
Drum rat' ich dir, reize mich nicht! Tož chraň se prám, drážditi mě!
Besorge, was ich befahl: Splň příkaz, jak jsem si přál:
Siegmund falle - Siegmund padniž Dies
sei der Walküre Werk! 7C Toť úkol, valkýro, tvůj!
(er stürmt fort und verschwindet schnell links in Gebirge)
12
(Prudce odkvapí a zmizí rychle vlevo v pohoří)
BRÜNNHILDE
(steht lange erschrocken und betäubt) 7C (stojí dlouho omámena a vyděšena)
So sah ich Siegvater nie, Tak jsem nikdy neshlédla jej,
(sie starrt wild vor sich hin) (strnule a divoce hledí před sebe)
7C 29A
erzürnt' ihn sonst wohl auch ein Zank! byť vzbouřil jej i jindy spor!
(Sie neigt sich betrübt und nimmt ihre Waffen auf, mit denen sie sich
wieder rüstet)
(Skloní se zarmoucena a chopí se svých zbraní, jimiž se opěr ozbrojí)
Schwer wiegt mir der Waffen Wucht: - 29A Kým bříměm ta zbroj mi jest: wenn
nach Lust ich focht, když je lákav boj,
wie waren sie leicht! je lehka jak pýr!
Zu böser Schlacht V ten zlý se boj
schleich' ich heut' so bang. 24B vlétnu dnes tak mdlá.
(Sie sinnt vor sich hin und seufzt dann auf) (Hledí před sebe a pak vzdychne)
Weh', mein Wälsung! Žel, můj Wälsungu!
Im höchsten Leid 7C V plen krajních běd
muß dich treulos die Treue verlassen! má teď věrná tak zrádně tě vydat!
40
(Sie wendet sich langsam dem Hintergrunde zu) (Obrátí se zvolna do pozadí)
DRITTE SZENE
(Auf dem Bergjoch angelangt, gewahrt Brünnhilde, in die Schlucht
hinabblickend, Siegmund und Sieglinde; sie betrachtet die Nahenden einen
Augenblick und wendet sich dann in die Höhle zu ihrem Roß, so daß sie
dem Zuschauer gänzlich verschwindet. - Siegmund und Sieglinde erscheinen
auf dem Bergjoche. Sieglinde schreitet hastig voraus; Siegmund sucht sie
aufzuhalten)
31 7C 6B 25B
(Když dostoupí horského sedla, zpozoruje, dívajíc se do rokle, Siegmunda a
Sieglindu; chvíli je pozoruje, jak se blíží a obrátí se pak do sluje ke svému oři, takže
diváku zcela zmizí. - Siegmund a Sieglinda objeví se na horském sedle. Sieglinda
kráčí kvapně napřed; Siegmund se snaží, aby ji zadržel)
SIEGMUND
Raste nun hier; gönne dir Ruh'! 25B Spočni teď zde, přej sobě klid!
SIEGLINDE
Weiter! Weiter! Dále! Dále!
SIEGMUND
(umfaßt sie mit sanfter Gewalt) (zachytí ji a obejme s jemným násilím)
Nicht weiter nun! Ne dál už teď!
(Er schließt sie fest an sich) 25B (Pevně ji přivine k sobě)
Verweile, süßestes Weib! Zde zůstaň, nejsladší z žen!
Aus Wonne-Entzücken zucktest du auf, Ty ze snů ses rajských vzrvala v ráz,
mit jäher Hast jagtest du fort: 25B a náhle v kvap pádila pryč:
kaum folgt' ich der wilden Flucht; div bouřný ten stih’ jsem běh;
durch Wald und Flur, über Fels und Stein, ty v les i v luh,středem skal i v sráz,
sprachlos, schweigend sprangst du dahin, beze slov,něma v skok spělas dál,
kein Ruf hielt dich zur Rast! já marně zval tě stát!
Ruhe nun aus: rede zu mir! Odpočiň zde, mluv ke mně zas!
Ende des Schweigens Angst! Mlčení skonči děs!
Sieh, dein Bruder hält seine Braut: Viz,tvůj brat to objal svou choť:
Siegmund ist dir Gesell'! 25B Siegmund druhem ti sám!
(Er hat sie unvermerkt nach dem Steinsitze geleitet)
(Nepozorovaně ji dovedl ke kamenému sedadlu)
41
SIEGLINDE
(blickt Siegmund mit wachsendem Entzücken in die Augen, dann umschlingt
sie leidenschaftlich seinen Hals und verweilt so; dann fährt sie mit jä
hem Schreck auf)
(pohlíží mu s rostoucím vytržením do očí, pak jej vášnivě obejme okolo krku a chvíli
tam setrvá; nato vyskočí v náhlém úděsu)
Hinweg! Hinweg! Flieh' die Entweihte! 25B Jdi pryč! Jdi pryč! Zneuctěné chraň se!
Unheilig umfängt dich ihr Arm; Bezbožně tě tiskne ta paž;
entehrt, geschändet schwand dieser Leib: cti prost a zprzněn ztráven je trup:
flieh' die Leiche, lasse sie los! zůstav mrtvou, spěj od ní dál!
Der Wind mag sie verwehn, Ji v prach rozvaniž bouře,
die ehrlos dem Edlen sich gab! že bezctná se reku skýtla v dar!
Da er sie liebend umfing, Když v náruč láskou ji spjal,
da seligste Lust sie fand, když nejblažší našla slast,
da ganz sie minnte der Mann, když všecku ždál si ji muž,
der ganz ihre Minne geweckt: 25B jenž vešken žár v ní byl vzňal:
vor der süßesten Wonne heiligster Weihe, prostřed rozkoše rajské svatého vznětu,
die ganz ihr Sinn und Seele durchdrang, jenž vešken cit a duši jí prodch’,
Grauen und Schauder závrať a hrůza
ob gräßlichster Schande nad strašnou tou hanbou
mußte mit Schreck die Schmähliche fassen, musely v děs tu nejhorší vehnat,
die je dem Manne gehorcht, jak zřel kdy muž ji se vzdát,
der ohne Minne sie hielt! jenž bez vší lásky jí vlád’!
Laß die Verfluchte, laß sie dich fliehn! 25B nech již tu klatou, ji nech jít v dál!
Verworfen bin ich, der Würde bar! Jsem ztracena a prázdna cti!
Dir reinstem Manne muß ich entrinnen, Tě, reku čistý, je mi se stranit,
dir Herrlichem darf ich nimmer gehören. ti skvoucímu nesmím náležet nikdy.
Schande bring' ich dem Bruder, Hanbou zbrotím jen bratra,
Schmach dem freienden Freund! 24C v kal mnou rván drahý druh!
SIEGMUND
Was je Schande dir schuf, Že kdy hanbou tě kryl,
das büßt nun des Frevlers Blut! 24C to smýt má teď kance krev!
Drum fliehe nicht weiter; harre des Feindes; Tož v útěku ustaň, stihače dočkej;
hier soll er mir fallen: zde mnou nyní padne:
wenn Notung ihm das Herz zernagt, 22 Až Notung nechám hruď mu zhrýzt,
Rache dann hast du erreicht! pomstěn pak bude tvůj pád!
SIEGLINDE
(schrickt auf und lauscht) (se lekne a naslouchá)
Horch! Die Hörner, hörst du den Ruf? 26 Slyš! Toť rohy, zaslechs’ ten ryk?
Ringsher tönt wütend Getös': Ze všad zní vzteklý ten zvuk:
aus Wald und Gau gellt es herauf. že hvozd i stráň vřeskem se chví.
Hunding erwachte aus hartem Schlaf! Hunding se vzbudi z těch mátoh snů!
42
Sippen und Hunde ruft er zusammen; Čeleď a feny chvátá teď svolat;
mutig gehetzt heult die Meute, štvána jak běs vyje smečka,
wild bellt sie zum Himmel štěk bouří až v oblak
um der Ehe gebrochenen Eid! že tak zlehčen byl manželský slib!
(Sieglinde starrt wie wahnsinnig vor sich hin) (Sieglinda zírá jako šílená před sebe)
Wo bist du, Siegmund? Seh' ich dich noch, Kam děl ses,Siegmunde?Dosud tě zřím,
brünstig geliebter, leuchtender Bruder? 25B dražší mi nad vše,zářný můj bratře?
Deines Auges Stern Svůj mi hvězdný zor
laß noch einmal mir strahlen: ještě jednou nech zářit:
wehre dem Kuß des verworfnen Weibes nicht! - zavrženou v sled se ženou zlíbat
nech!
(Sie hat sich ihm schluchzend an die Brust geworfen: dann schrickt sie ä
ngstlich wieder auf)
(Vzlykajíc vrhne se mu na prsa; pak se opět v úzkosti vyděsí)
Horch! O horch! Das ist Hundings Horn! Slyš!Ó slyš! Hundingův to roh!
Seine Meute naht mit mächt'ger Wehr: 31 jeho láj slyš mocně hnát se blíž:
kein Schwert frommt Ký meč zmoh’ by
vor der Hunde Schwall: tu smečku psů:
wirf es fort, Siegmund! hoď jej v prach, Siegmunde!
Siegmund - wo bist du? 31 Siegmunde - kam děl ses?
Ha dort! Ich sehe dich! Ha, tam! Jak zřím tě to!
Schrecklich Gesicht! Strašný to zjev!
Rüden fletschen die Zähne nach Fleisch; Mordy cení svůj zub na tvůj sval;
sie achten nicht deines edlen Blicks; psi nedbají na tvůj zářný hled;
bei den Füßen packt dich das feste Gebiß -22 v tvoje lýtka hryzne jich lítý se chrupdu
fällst - in Stücken zerstaucht das Schwert: tys pad-a v trosky ztříštěn je meč:
die Esche stürzt, es bricht der Stamm! kmen schýlen v pád, a v půl je peň!
Bruder! Mein Bruder! Siegmund - ha! - Bratře! Můj bratře! Siegmunde - ha!(Sie
sinkt ohnmächtig in Siegmunds Arme) (Omdlí a klesne Siegmundovi do
náruče)
SIEGMUND
Schwester! Geliebte! 25B Sestro! Oh, lásko!
(Er lauscht ihrem Atem und überzeugt sich, daß sie noch lebe. Er läßt
sie an sich herabgleiten, so daß sie, als er sich selbst zum Sitze
niederläßt, mit ihrem Haupt auf seinem Schoß zu ruhen kommt. In dieser
Stellung verbleiben beide bis zum Schlusse des folgenden Auftrittes.
Langes Schweigen, währenddessen Siegmund mit zärtlicher Sorge über
Sieglinde sich hinneigt und mit einem langen Kusse ihr die Stirne küßt)
43
(Poslouchá, zda-li dýše a přesvědčí se, že žije. Nechá ji podle sebe sklouznouti, takže
když sám spustí se na sedadlo, její hlava spočívá na jeho klíně. V tomto postavení
oba setrvají až do konce následujícího výstupu.
Dlouhé mlčení, zatímco Siegmund s něžnou starostlivostí se sklání nad Sieglindou a
dlouhým polibkem políbí ji na čelo) 25B
VIERTE SZENE
(Brünnhilde, ihr Roß am Zaume geleitend, tritt aus der Höhle und
schreitet langsam und feierlich nach vorne. Sie hält an und betrachtet
Siegmund von fern. Sie schreitet wieder langsam vor. Sie hält in größ
erer Nähe an. Sie trägt Schild und Speer in der einen Hand, lehnt sich
mit der andern an den Hals des Rosses und betrachtet so mit ernster
Miene Siegmund)
32A 32B 7A
(Brünhilda vystoupí ze sluje, vedouc oře na uzdě a kráčí zvolna slavnostně do
popředí. Zastaví se, pozoruje Siegmunda z dálky a postoupí opět zvolna kupředu.
Poblíž pak stane. V jedné ruce drží štít a kopí, druhou se opíráo šíj koně a pozoruje
tak s vážnou tváří Siegmunda)
BRÜNNHILDE
Siegmund! Sieh auf mich! 32A Siegmund! Pohleď sem!
Ich bin's, der bald du folgst. Jáť jsem, s níž záhy máš jít.
SIEGMUND
(richtet den Blick zu ihr auf) (pozvedne zraky k ní)
Wer bist du, sag', 32B Kdo jsi ty, mluv,
die so schön und ernst mir erscheint? jež tak vábnou a vážnou se zdáš?
BRÜNNHILDE
Nur Todgeweihten taugt mein Anblick; 32A Jen na smrt jdoucí smí mne spatřit;
wer mich erschaut, mou líc kdo shléd,
der scheidet vom Lebenslicht. ten s žití se světlem luč.
Auf der Walstatt allein 7A Jen kde chystá se boj
erschein' ich Edlen: se zjevím chrabrým:
wer mich gewahrt, kdo zřel mi v tvář,
zur Wal kor ich ihn mir! by pad’, zvolen je mnou!
SIEGMUND
(blickt ihr lange forschend und fest in das Auge, senkt dann sinnend das
Haupt und wendet sich endlich mit feierlichem Ernste wieder zu ihr)
32A
(pohlíží jí dlouho pátravě a pevně do očí, skloní pak v myšlenkách hlavu a obrátí se
konečně rozhodnut opět k ní)
44
Der dir nun folgt, 32B Když výzvy dbá,
wohin führst du den Helden? vést kam hodláš pak reka?
BRÜNNHILDE
Zu Walvater, der dich gewählt, 7A Tě k vojsk otci, zvoucímu tě,
führ' ich dich: nach Walhall folgst du mir. vést chci: ve Walhall se mnou pojď.
SIEGMUND
In Walhalls Saal Walvater find' ich allein? 32B Ve Walhally zdech s vojsk otcem
setkám se sám?
BRÜNNHILDE
Gefallner Helden hehre Schar 7A Tam padlých reků skvoucí řad
umfängt dich hold mit hoch-heiligem Gruß. ti vyjde vstříc tě v svůj vítaje kruh.
29A
SIEGMUND
Fänd' ich in Walhall 32B Najdu ve Walhalle
Wälse, den eignen Vater? Wälse, jenž mým je otcem?
BRÜNNHILDE
Den Vater findet der Wälsung dort. 7A S otcem shledá se Wälsung tam.
SIEGMUND
Grüßt mich in Walhall froh eine Frau? 32B Vyjde mne vítat žen skvoucí čár?
BRÜNNHILDE
Wunschmädchen walten dort hehr: 10A Děv sladkých vládne tam péč:
Wotans Tochter reicht dir traulich den Trank! Wotanova dcera skýtne zvoucí ti číš!
29A
SIEGMUND
Hehr bist du, Pláš zářna,
und heilig gewahr' ich das Wotanskind: a svatě zde zřím dceru Wotana:
doch eines sag' mir, du Ew'ge! 32B Však jedno rci mně, ty věčná!
Begleitet den Bruder Smí provázet bratra
die bräutliche Schwester? mu snoubená sestra?
Umfängt Siegmund Sieglinde dort? Jme v lokt Siegmund Sieglindu tam?
BRÜNNHILDE
Erdenluft muß sie noch atmen: Země vzduch dál jest jí dýchat:
45
Sieglinde sieht Siegmund dort nicht! Sieglindu nemá Siegmund tam zřít!
SIEGMUND
(neigt sich sanft über Sieglinde, küßt sie leise auf die Stirn und
wendet sich ruhig wieder zu Brünnhilde)
25B
(skloní se něžně k Sieglindě, políbí ji tiše na čelo a obrátí se klidně zpět k Brünhildě)
So grüße mir Walhall, grüße mir Wotan, 7A Pak pozdrav mi Walhallu, pozdrav mi
Wotana
grüße mir Wälse und alle Helden, pozdrav mi Wälse a všechny reky,
grüß' auch die holden Wunschesmädchen: - pozdrav i sladkých děv mi půvab: -
10A
(sehr bestimmt) ( velmi rozhodně)
zu ihnen folg' ich dir nicht. 32A v ta místa marně mne zveš.
BRÜNNHILDE
Du sahest der Walküre sehrenden Blick: 32B Ty shléd jsi valkýry smrtící zrak:
mit ihr mußt du nun ziehn! 32A teď s ní musíš se brát!
SIEGMUND
Wo Sieglinde lebt in Lust und Leid, Kde Sieglindě nést je slast či strast,
da will Siegmund auch säumen: tam i Siegmund chce dlíti:
noch machte dein Blick mne ještě tvůj hled
nicht mich erbleichen: nepřiměl zblednout:
vom Bleiben zwingt er mich nie. 32A mnou z místa nehne ni krok.
BRÜNNHILDE
Solang du lebst, zwäng' dich wohl nichts:32A Dokud jsi živ, zmoct nelze tě:
doch zwingt dich Toren der Tod: však zmůže bloude tě smrt:
ihn dir zu künden kam ich her. té dát ti předzvěst přišla jsem.
SIEGMUND
Wo wäre der Held, dem heut' ich fiel? Kde jest onen rek,jímž dnes bych pad?
BRÜNNHILDE
Hunding fällt dich im Streit. 32A Hunding v boji tě sklá.
SIEGMUND
Mit Stärkrem drohe, To větším hroz mi,
als Hundings Streichen! než Hunding vydá!
Lauerst du hier lüstern auf Wal, Lapnout-li ždáš lačna svůj lup,
46
jenen kiese zum Fang: jej si za kořist zvol:
ich denk ihn zu fällen im Kampf! 32A já hodlám v tom boji jej sklát!
BRÜNNHILDE
(den Kopf schüttelnd) (zavrtí hlavou)
Dir, Wälsung - höre mich wohl: Ti Wälsungu - dobře to věz:
dir ward das Los gekiest. ti ten souzen je los.
SIEGMUND
Kennst du dies Schwert? 22 Znáš tento meč?
Der mir es schuf, beschied mir Sieg: Kdo mi jej skul, mně skýt i zdar:
deinem Drohen trotz' ich mit ihm! tvojí hrozbě vzepru se jím!
BRÜNNHILDE
(mit stark erhobener Stimme) (se silným důrazem)
Der dir es schuf, beschied dir jetzt Tod: Jenž jej ti skul, tvůj určil teď skon:
seine Tugend nimmt er dem Schwert! jeho síly zbavil ten meč!
SIEGMUND
(heftig) (prudce)
Schweig, und schrecke Mlč, a děsit
die Schlummernde nicht! ji z dřímot se střez!
(Er beugt sich mit hervorbrechendem Schmerze zärtlich über Sieglinde)
(sklání se v propukající bolesti něžně nad Sieglindou)
Weh! Weh! Süßestes Weib! 10B 25B Žel! Žel! Nejsladší z žen!
Du traurigste aller Getreuen! Ty bědnější všechněch kdož věrni!
Gegen dich wütet in Waffen die Welt: K zhoubě tvé vztekle vši zbraň zvedá svět:
und ich, dem du einzig vertraut, a já, jenž tvou vírou byl vší,
für den du ihr einzig getrotzt, a pro nějž tvůj všem čelil vzdor,
mit meinem Schutz tě ráměm svým
nicht soll ich dich schirmen, teď víc nemám chránit,
die Kühne verraten im Kampf? mám v boji se zrádcem ti stát?
Ha, Schande ihm, der das Schwert mir schuf, Ó hanba mu, co ten meč mi skýt,
beschied er mir Schimpf für Sieg! když zvrací mně v posměch zdar!
Muß ich denn fallen, Mám -li teď padnout,
nicht fahr' ich nach Walhall: v tvou nevejdu Walhall:
Hella halte mich fest! 10B Hella v peklo mne schvať!
(Er neigt sich tief zu Sieglinde) (Skloní se hluboce k Sieglindě)
47
BRÜNNHILDE
(erschüttert) (dojata)
So wenig achtest du ewige Wonne? 32A Tak zlehka vážit znáš věčné ti slasti?
(zögernd und zurückhaltend) (váhavě a zdrženlivě)
Alles wär' dir das arme Weib, Vším že jest ti ta nebohá,
das müd' und harmvoll jež strasti trýzní
matt von dem Schoße dir hängt? 10B zemdlena klesla ti v klín?
Nichts sonst hieltest du hehr? Nic už neceníš si víc?
SIEGMUND
(bitter zu ihr aufblickend) 32B (hořce k ní vzhlédne)
So jung und schön erschimmerst du mir: Tak mlád a lep tvůj svítí mně zjev:
doch wie kalt und hart však jak chladně zlou
erkennt dich mein Herz! 25B tě shledal můj cit!
Kannst du nur höhnen, so hebe dich fort, Znáš-li jen posměch,pak pil zas jen
pryč,
du arge, fühllose Maid! ty děvo bezcitně zlá!
Doch mußt du dich weiden an meinem Weh', Však máš-li již pást se na pekle muk,
mein Leiden letze dich denn; 32B z mé strázně stroj si svůj kvas;
meine Not labe dein neidvolles Herz: v bolu znoj hrouži svou závistnou hruď:
nur von Walhalls spröden Wonnen jen tu Walhally vratkou rozkoš
sprich du wahrlich mir nicht! 10B nechval věru mně víc!
BRÜNNHILDE
Ich sehe die Not, 32B Mně zjevný je trud,
die das Herz dir zernagt, tobě v hruď jenž se vhryz’,
ich fühle des Helden heiligen Harm - 25B a cítím i reka nezměrnou strast Siegmund,
befiehl mir dein Weib:12 Siegmunde, ó svěř mi svou choť: mein
Schutz umfange sie fest! můj štít jak hradba ji chraň!
SIEGMUND
Kein andrer als ich soll Nikdo nesmí než já
die Reine lebend berühren: této čisté se živé dotknout:
verfiel ich dem Tod, když souzen mi skon,
die Betäubte töt' ich zuvor! za těch mátoh zavraždím ji dřív!
BRÜNNHILDE
(in wachsender Ergriffenheit) (s rostoucím pohnutím)
Wälsung! Rasender! Hör' meinen Rat: Zešílel’s Wälsungu! Slyš co ti dím:
48
befiehl mir dein Weib ó, svěř mi svou choť
um des Pfandes willen, pro ten lásky důkaz,
das wonnig von dir es empfing! jejž sladce jsi vložil jí v klín!
SIEGMUND
(sein Schwert ziehend) (tasí meč)
Dies Schwert, Ten meč,
das dem Treuen ein Trugvoller schuf; co ten zrádný mně věrnému skýt;
dies Schwert, ten meč,
das feig vor dem Feind mich verrät: jenž babsky,kdy boj,dá mně všanc:
frommt es nicht gegen den Feind, sláb-li, kde stane mi sok,
so fromm' es denn wider den Freund! - 22 pak služ mi, by trefen byl druh! (Er
zückt das Schwert auf Sieglinde) (Vzpřáhne meč na Sieglindu)
Zwei Leben lachen dir hier: Dvé žití smát se zde viz:
nimm sie, Notung, neidischer Stahl! mějž je Notung, závidný meč!
Nimm sie mit einem Streich! Protkni je v jeden ráz!
BRÜNNHILDE
(im heftigsten Sturme des Mitgefühls) (v nejprudší bouři soucitu)
Halt' ein Wälsung! Höre mein Wort! Ha, stůj Wälsungu! Slyš slovo mé!
Sieglinde lebe - Žij Sieglind dále und
Siegmund lebe mit ihr! a Siegmund žij sní zde též!
Beschlossen ist's; Je zvážen čin;
das Schlachtlos wend' ich: ten los bitvy zvrátím:
dir, Siegmund, schaff' ich Segen und Sieg! ty,Siegmunde,měj co vítěz v ní zdar!
(Man hört aus dem fernen Hintergrunde Hornrufe erschallen)
(Daleko v pozadí je slyšet zvuk rohů)
Hörst du den Ruf? Nun rüste dich, Held! Výzvy slyš roh!Nuž stroj se jak rek!
Traue dem Schwert und schwing' es getrost: Důvěřuj v meč a smělě jej nes:
treu hält dir die Wehr, máš věrnou v něm zbraň,
wie die Walküre treu dich schützt! jak ve valkýře věrnou stráž!
Leb' wohl, Siegmund, seligster Held! Buď zdráv reku, vzácnější všech!
Auf der Walstatt seh' ich dich wieder! V poli bitevním sejdem se opět!
(Sie stürmt fort und verschwindet mit dem Rosse rechts in einer
Seitenschlucht. Siegmund blickt ihr freudig und erhoben nach. Die Bühne
hat sich allmählich verfinstert; schwere Gewitterwolken senken sich auf
den Hintergrund herab und hüllen die Gebirgswände, die Schlucht und das
erhöhte Bergjoch nach und nach gänzlich ein)
10B 25B 32A
49
(Odkvapí a zmizí s ořem v pobočné rokli napravo. Siegmund pohlíží za ní
rozradostněn a povznesen. Scéna se poznenáhlu ztemnila; těžké, bouřlivé mraky se
snášejí do pozadí a zakalí postupně úplně horské stěny, rokli a vyvýšené horské
sedlo. Ze všech stran ozývají se z dálky rohy, jež se postupně blíží)
FÜNFTE SZENE
SIEGMUND
(neigt sich wieder über Sieglinde, dem Atem lauschend)
(sklání se opět k Sieglindě, naslouchajíc jejímu dechu)
Zauberfest bezähmt ein Schlaf 25B V kouzel síť teď víže sen
der Holden Schmerz und Harm. té vábné strast a trud.
Da die Walküre zu mir trat, To když valkýra vešla sem,
schuf sie ihr den wonnigen Trost? 32A snad ta těchy skýtla jí slast?
Sollte die grimmige Wal Neměl ten urputný boj
nicht schrecken ein gramvolles Weib? snad zděsit mou uštvanou choť?
Leblos scheint sie, die dennoch lebt: Bezduchou zdá se, ač žije dál:
der Traurigen kost ein lächelnder Traum. - 27 ji v zármutku zlaskal líbezný sen.(Neue
Hornrufe) (Nový zvuk rohů)
So schlummre nun fort, Tak dřímej zde dál,
bis die Schlacht gekämpft, až se skončí boj,
und Friede dich erfreu'! 10A a mír v tvůj sen se směj!
(Er legt sie sanft auf den Steinsitz und küßt ihr zum Abschied die
Stirne. Siegmund vernimmt Hundings Hornruf und bricht entschlossen auf).
(Položí ji jemně na kamenné sedlo a políbí ji na rozloučenou na čelo. Zaslechne
znovu Hundingovy rohy a chystá se rozhodně k odchodu)
25B 26
Der dort mich ruft, rüste sich nun; Jenž zve mne v boj,stroj se mi teď,
was ihm gebührt, biet' ich ihm: 22 jeho již díl, dát mu chci:
Notung zahl' ihm den Zoll! Notung splať můj mu dluh!
(Er zieht das Schwert, eilt dem Hintergrunde zu und verschwindet, auf
dem Joche angekommen, sogleich in finstrem Gewittergewölk, aus welchem
alsbald Wetterleuchten aufblitzt)
(Tasí meč, spěchá do pozadí a dospěv na sedlo, zmizí ihned v temných mracích, ve
kterých počne prošlehávat blýskavice)
26 23B
50
SIEGLINDE
(beginnt sich träumend unruhiger zu bewegen)
(začne se ze sna nespokojeně hýbati)
Kehrte der Vater nur heim! Kéž otec se vrátil zpět!
Mit dem Knaben noch weilt er im Wald. 26 Ještě s kloučetem ve hvozdech dlí.
Mutter! Mutter! Mir bangt der Mut: Matko!Matko!Jde na mne strach:
nicht freund und friedlich 25B ne mír a pokoj
scheinen die Fremden! z příchozích dýše!
Schwarze Dämpfe - schwüles Gedünst - Čmoudu mraky - dusno a dým feurige
Lohe leckt schon nach uns - ohnivý plápol plzí se blíž es
brennt das Haus - zu Hilfe, Bruder! to hoří krov - ach pomoz, bratře!
Siegmund! Siegmund! 23B Siegmunde! Siegmunde!
(Sie springt auf. Starker Blitz und Donner) (Vyskakuje. Silné hromy a blesky)
Siegmund - Ha! 23B Siegmund - Ha!
(Sie starrt in Angst um sich her: fast die ganze Bühne ist in schwarze
Gewitterwolken gehüllt, fortwährender Blitz und Donner. Der Hornruf
Hundings ertönt in der Nähe)
26
(S rostoucí úzkostí se vyjeveně rozhlíží: tíměř celá scéna je zahalena v černou
mrákavu, stále hřmí a blýská se. Hundingův roh se ozve na blízku)
HUNDINGS STIMME
(im Hintergrunde vom Bergjoche her) (v pozadí z horského sedla)
Wehwalt! Wehwalt! Wehwalte! Wehwalte!
Steh' mir zum Streit, Postav se v boj,
sollen dich Hunde nicht halten! nemám-li psy na tě poštvat!
SIEGMUNDS STIMME
(von weiter hinten her aus der Schlucht) (dále ze zadu z rokle)
Wo birgst du dich, Kam skryl jsi se,
daß ich vorbei dir schoß? že minul skok tě můj?
Steh', daß ich dich stelle! Stůj, ať tebe stihnu!
SIEGLINDE
(in furchtbarer Aufregung lauschend) (poslouchá ve strašlivé úzkosti)
Hunding! Siegmund! 26 Hunding! Siegmund!
Könnt' ich sie sehen! Moci je spatřit!
51
HUNDING
Hieher, du frevelnder Freier! Pojď sem,ty zhýralý svůdče!
Fricka fälle dich hier! Fricka skol tě zde v ráz!
SIEGMUND
(nun ebenfalls vom Joche her) (nyní rovněž shůry ze sedla)
Noch wähnst du mich waffenlos, Mne mníš dosud beze zbraně,
feiger Wicht? sketo sket?
Drohst du mit Frauen, so ficht nun selber, Hrozíš-li ženou, jen sám teď bojuj,
sonst läßt dich Fricka im Stich! 22 sic nechá Fricka tě v psí!
Denn sieh: deines Hauses Neb viz: ve tvém domě
heimischem Stamm z odvěka pně
entzog ich zaglos das Schwert; 22 jsem vyrval mužsky si meč;
seine Schneide schmecke jetzt du! jeho ostří okus teď sám!
(Ein Blitz erhellt für einen Augenblick das Bergjoch, auf welchem jetzt
Hunding und Siegmund kämpfend gewahrt werden)
22
(Blesk na okamžik ozáří horské sedlo, na němž je nyní vidět bojující muže)
SIEGLINDE
(mit höchster Kraft) 22 (ze vší síly)
Haltet ein, ihr Männer! 26 Meče zpět, vy muži!
Mordet erst mich! Zabte mne dřív!
(Sie stürzt auf das Bergjoch zu, ein von rechts her über den Kämpfern
ausbrechender, heller Schein blendet sie aber plötzlich so heftig, daß
sie, wie erblindet, zur Seite schwankt. In dem Lichtglanze erscheint Br
ünnhilde über Siegmund schwebend und diesen mit dem Schilde deckend)
(Vrhne se směrem k horskému sedlu, zprava nad bojovníky vyrazivší zář ji však náhle
tak prudce oslní, že jako oslepena zavrávorá stranou. Ve světelné záři se objeví
Brünhilda, jež se vznáší nad Siegmundem a kryje jej štítem)
BRÜNNHILDE
Triff ihn, Siegmund! 29A Sekni, Siegmunde!
traue dem Schwert! Důvěřuj v meč!
(Als Siegmund soeben zu einem tödlichen Streiche gegen Hunding ausholt,
bricht von links her ein glühend rötlicher Schein durch das Gewölk aus,
in welchem Wotan erscheint, über Hunding stehend und seinen Speer
Siegmund quer entgegenhaltend)
52
(Právě když se Siegmund rozpřáhne k smrtící ráně na Hundinga, vyrazí zleva
mrákavou žhavě červená zář, ve které se objeví Wotan, stoje nad Hundingem a
vztahuje své kopí napříč proti Siegmundovi)
WOTAN
Zurück vor dem Speer! Ha, před kopím zpět!
In Stücken das Schwert! A na kusy meč!
(Brünnhilde weicht erschrocken vor Wotan mit dem Schilde zurück;
Siegmunds Schwert zerspringt an dem vorgehaltenen Speere. Dem
Unbewehrten stößt Hunding seinen Speer in die Brust. Siegmund stürzt tot
zu Boden.
Sieglinde, die seinen Todesseufzer gehört, sinkt mit einem Schrei wie
leblos zusammen.
Mit Siegmunds Fall ist zugleich von beiden Seiten der glänzende Schein
verschwunden; dichte Finsternis ruht im Gewölk bis nach vorn: in ihm
wird Brünnhilde undeutlich sichtbar, wie sie in jäher Hast sich
Sieglinden zuwendet.)
22 7B 4 24C
(Brünhilda couvla ulekaně se štítem před Wotanem; Siegmund přerazí meč o
nastavené kopí. Bezbrannému vrazí Hunding svůj oštěp do prsou. Siegmund padá
mrtev k zemi.
Sieglinda, která zaslechla jeho smrtelný sten, padne s výkřikem jako bezduchá.
když Siegmund padne, zmizí zároveň na obou stranách skvoucí zář; hustá tma tkví v
mrákavě až do popředí: v ní je viděti nejasně Brünhildu, jak se v náhlém chvatu
obrací k Sieglindě)
BRÜNNHILDE
Zu Roß, daß ich dich rette! 32A Sem v oř, ať tebe spasím!
(Sie hebt Sieglinde schnell zu sich auf ihr der Seitenschlucht
nahestehendes Roß und verschwindet sogleich mit ihr. - Alsbald zerteilt
sich das Gewölk in der Mitte, so daß man deutlich Hunding gewahrt, der
soeben seinen Speer dem gefallenen Siegmund aus der Brust zieht. Wotan,
von Gewölk umgeben, steht dahinter auf einem Felsen, an seinen
Speer gelehnt und schmerzlich auf Siegmunds Leiche blickend)
29A 32A
(Zvedne rychle Sieglindu k sobě na svého oře, stojícího blízko postranní rokle a ihned
s ní zmizí. - Záhy rozdělí se mrákava uprostřed, takže je zřetelně vidět Hundinga, jenž
právě vytáhl své kopí z prsou padlého Siegmunda. Wotan,
zahalen mrákavou, stojí za ním na skále, opíraje se o své kopí a bolestně
pohlížeje na Siegmundovu mrtvolu)
WOTAN
(zu Hunding) (K Hundingovi)
Geh' hin, Knecht! Kniee vor Fricka: Ty jdi, rabe! Pokloň se Frice:
53
meld' ihr, daß Wotans Speer hlas jí, že Wotan sám
gerächt, was Spott ihr schuf. 7B zde mstil, co v úkor jí.
Geh'! - Geh'! Jdi! Jdi!
(Vor seinem verächtlichen Handwink sinkt Hunding tot zu Boden)
(Pod opovržlivým mávnutím jeho ruky klesne Hunding mrtev k zemi)
WOTAN
(plötzlich in furchtbarer Wut auffahrend) (Vypukne náhle v strašnou zuřivost)
Doch Brünnhilde! Weh' der Verbrecherin! 7C Však Brünhilda! Chvěj se ta zrádkyně!
Furchtbar sei die Freche gestraft, Strašně bude ztrestán ten vzdor,
erreicht mein Roß ihre Flucht! 31 až stihne zmizlou můj oř!
(Er verschwindet mit Blitz und Donner. - Der Vorhang fällt schnell)
(Zmizí za hromu a blesku. - Opona rychle padá)
DRITTER AUFZUG
Auf dem Gipfel eines Felsenberges.
Rechts begrenzt ein Tannenwald die Szene. Links der Eingang einer Felshö
hle, die einen natürlichen Saal bildet: darüber steigt der Fels zu
seiner höchsten Spitze auf. Nach hinten ist die Aussicht gänzlich frei;
höhere und niedere Felssteine bilden den Rand vor dem Abhange, der - wie
anzunehmen ist - nach dem Hintergrund zu steil hinabführt. Einzelne
Wolkenzüge jagen, wie vom Sturm getrieben, am Felsensaume vorbei.
Na vrcholu skalnaté hory.
Vpravo ohraničuje scénu jedlový les. Vlevo vchod do skalní sluje, tvořící přirozenou
síň: nad ní se tyčí skála svým nejvyšším vrcholem. Do zadu je výhled úplně volný,
vyšší a nižší balvany tvoří okraj nad svahem, jenž - jak nutno předpokládat, srázně
spadá do pozadí. Jednotlivé mraky táhnou jako bouří hnány kolem okraje skály.
VORSPIEL UND ERSTE SZENE
29A 29C
(Gerhilde, Ortlinde, Waltraute und Schwertleite haben sich auf der
Felsspitze, an und über der Höhle, gelagert, sie sind in voller Waffenrü
stung.)
(Gerhilda, Ortlinda, Waltrauta a Schwertleita se už usadily na skalním vrcholu nad
slují, jsou v plné zbroji)
GERHILDE
54
(zuhöchst gelagert und dem Hintergrunde zurufend, wo ein starkes Gewölk
herzieht)
(nalézá se nejvýše a volá do pozadí, kde táhnou silné mraky)
Hojotoho! Hojotoho! Heiaha! Heiaha! 29B Hojotoho! Hojotoho! Hejaha! Hejaha!
Helmwige! Hier! Hieher mit dem Roß! Helmwigo! Zde! Sem k nám oře stoč!
HELMWIGES STIMME
(im Hintergrunde) (v pozadí)
Hojotoho! Hojotoho! Heiaha! 29B Hojotoho! Hojotoho! Hejaha!
(In dem Gewölk bricht Blitzesglanz aus; eine Walküre zu Roß wird in ihm
sichtbar: über ihrem Sattel hängt ein erschlagener Krieger. Die
Erscheinung zieht, immer näher, am Felsensaume von links nach rechts
vorbei)
(Mrákavou prorazí svit blesku; je viděti valkýru na koni: přes její sedlo visí zabitý
válečník. Zjevení táhne stále blíže, podél okraje skal zleva napravo)
GERHILDE, WALTRAUTE UND SCHWERTLEITE
(der Ankommenden entgegenrufend) 29B (volají příchozí vstříc)
Heiaha! Heiaha! Hejaha! Hejaha!
(Die Wolke mit der Erscheinung ist rechts hinter dem Tann verschwunden)
(Mrak se zjevem zmizel vpravo za jedlovím)
ORTLINDE
(in den Tann hineinrufend) (volá do jedloví)
Zu Ortlindes Stute stell deinen Hengst: 29A Zde k Ortlindy klisně hřebce si stav:
mit meiner Grauen grast gern dein Brauner! rád se s mou ryzkou pásá tvůj vranka!
WALTRAUTE
(hineinrufend) (volajíc tam rovněž)
Wer hängt dir im Sattel? Kdo visí ti v sedle?
HELMWIGE
(aus dem Tann auftretend) (vystupujíc z jedloví)
Sintolt, der Hegeling! 29A Sintold to Hegeling!
55
SCHWERTLEITE
Führ' deinen Brauen fort von der Grauen: Odveď si vranku pryč od té ryzky:
Ortlindes Mähre trägt Wittig, den Irming! k Ortlindy klisně spjat Wittig je Irming!
GERHILDE
(ist etwas näher herabgestiegen) (sestoupila poněkud blíže)
Als Feinde nur sah ich Sintolt und Wittig! Jsouť soupeři známí Sintolt a Wittig!
ORTLINDE
(springt auf) (vyskočí)
Heiaha! Die Stute stößt mir der Hengst! 29C Hejaha! Mou klisnu kop’mi tvůj kůň!
(Sie läuft in den Tann) (Běží do jedloví, ostatní se smějí)
(Schwertleite, Gerhilde und Helmwige lachen laut auf)
GERHILDE
Der Recken Zwist entzweit noch die Rosse! Těch bitců svár štve v boj ještě oře!
HELMWIGE
(in den Tann zurückrufend) (volá zpět do jedloví)
Ruhig, Brauner! Ticho, vranko!
Brich nicht den Frieden! 29A B C Mír neruš s vádou!
WALTRAUTE
(auf der Höhe, wo sie für Gerhilde die Wacht übernommen, nach rechts in
den Hintergrund rufend)
(na vrcholu, kde převzala stráž za Gerhildu, volá napravo do pozadí)
Hoioho! Hoioho! Hojoho! Hojoho!
Siegrune, hier! Wo säumst du so lang? Siegruno sem! Tak dlouho kde dlíš?
(Sie lauscht nach rechts) (naslouchá napravo)
SIEGRUNES STIMME
(von der rechten Seite des Hintergrundes her) (z pravé strany pozadí)
Arbeit gab's! Z práce jdu!
56
Sind die andren schon da? Jsou již ostatní zde?
SCHWERTLEITE UND WALTRAUTE
(nach rechts in den Hintergrund rufend) (volají napravo do pozadí)
Hojotoho! Hojotoho! Hojotoho! Hojotoho!
Heiaha! Hejaha!
GERHILDE
Heiaha! Hejaha!
(Ihre Gebärden sowie ein heller Glanz hinter dem Tann zeigen an, daß
soeben Siegrune dort angelangt ist. Aus der Tiefe hört man zwei Stimmen
zugleich)
(Z jejich posuňků, jakož i jasné záře za jedlovím je vidět, že tam Siegruna právě
dorazila. Z hloubi jsou současně slyšet dva hlasy)
GRIMGERDE UND ROßWEIßE
(links im Hintergrunde) (z pozadí vlevo)
Hojotoho! Hojotoho! Hojotoho! Hojotoho!
Heiaha! Hejaha!
WALTRAUTE
(nach links) (doleva)
Grimgerd' und Roßweiße! Grimgerd a Rossweise!
GERHILDE
(ebenso) (rovněž)
Sie reiten zu zwei. Ty cválají v dvou.
(In einem blitzerglänzenden Wolkenzuge, der von links her vorbeizieht,
erscheinen Grimgerde und Roßweiße, ebenfalls auf Rossen, jede einen
Erschlagenen im Sattel führend. Helmwige, Ortlinde und Siegrune sind aus
dem Tann getreten und winken vom Felsensaume den Ankommenden zu)
(V mracích, blesky ozářených, jež táhnou kolem zleva, objeví se Rossweise a
Grimgerda, rovněž na koních, každá majíc zabitého v sedle. Helmwiga, Ortlinda a
Siegruna vystoupily z lesa a kynou z okraje skály příchozím na uvítanou)
57
HELMWIGE, ORTLINDE UND SIEGRUNE
Gegrüßt, ihr Reisige! Zdar vám, zbrojjasé!
Roßweiß' und Grimgerde! Rossweiss a Grimgerd!
ROßWEIßES UND GRIMGERDES STIMMEN
Hojotoho! Hojotoho! Hojotoho! Hojotoho!
Heiaha! Hejaha!
(Die Erscheinung verschwindet hinter dem Tann) (zjevy mizí za jedlovím)
DIE SECHS ANDEREN WALKÜREN
Hojotoho! Hojotoho! Heiaha! Heiaha! Hojotoho! Hojotoho! Hejaha! Hejaha!
GERHILDE
(in den Tann rufend) (volajíc do lesa)
In Wald mit den Rossen zu Weid' und Rast! V les dál koně pusťte,ať jdou se pást!
ORTLINDE
(ebenfalls in den Tann rufend) (volá rovněž do lesa)
Führet die Mähren fern von einander, Dejte ty oře od sebe dále,
bis unsrer Helden Haß sich gelegt! až našich reků ochladne hněv!
(Die Walküren lachen) (Valkýry se smějí)
HELMWIGE
(während die anderen lachen) (zatímco se ostatní smějí)
Der Helden Grimm büßte schon die Graue! Ten reků vztek stihnul už tvou ryzku!
(Die Walküren lachen) (Valkýry se smějí)
ROßWEIßE UND GRIMGERDE
(aus dem Tann tretend) (vystupují z lesa)
Hojotoho! Hojotoho! Hojotoho! Hojotoho!
DIE SECHS ANDEREN WALKÜREN
Willkommen! Willkommen! Zdar s vámi! Zdar s vámi!
58
SCHWERTLEITE
Wart ihr Kühnen zu zwei? Vy jste vyšli si v dvou?
GRIMGERDE
Getrennt ritten wir und trafen uns heut'. My zvlášť jezdily a sešly se dnes.
ROßWEIßE
Sind wir alle versammelt, Jsme-li pospolu vesměs,
so säumt nicht lange: nač váhat dlouho:
nach Walhall brechen wir auf, 7A ve Walhall dejme se v cval,
Wotan zu bringen die Wal. Wotan ať přijme náš plen.
HELMWIGE
Acht sind wir erst: eine noch fehlt. Osm je zde nás: o jednu míň.
GERHILDE
Bei dem braunen Wälsung To ten smáhlý Wälsung
weilt wohl noch Brünnhilde. mešká as Brünnhild.
WALTRAUTE
Auf sie noch harren müssen wir hier: Jí ještě dočkat musíme zde:
Walvater gäb' uns grimmigen Gruß, Wotan nás jistě vítal by zle,
säh' ohne sie er uns nahn! nevida s námi ji jít!
SIEGRUNE
(auf der Felswarte, von wo sie hinausspäht) (na stráži, od kud pátravě shlíží)
Hojotoho! Hojotoho! Hojotoho! Hojotoho!
(in den Hintergrund rufend) (volá do pozadí)
Hieher! Hieher! Se k nám! Sem k nám!
(zu den anderen) (k ostatním)
In brünstigem Ritt Viz prudce jak
jagt Brünnhilde her. hnát Brünnhildu sem.
DIE ACHT WALKÜREN
(alle eilen auf die Warte) (spěchají na strážní místo)
59
Hojotoho! Hojotoho! Hojotoho! Hojotoho!
Brünnhilde! Hei! Brünnhildo! Hej!
(Sie spähen mit wachsender Verwunderung) (pátrají s rostoucím údivem)
WALTRAUTE
31
Nach dem Tann lenkt sie das taumelnde Roß. Přímo v háj řízen již vrávoře oř!
GRIMGERDE
Wie schnaubt Grane vom schnellen Ritt! 29C Jak supá Gran sem pádě v skok!
ROßWEIßE
So jach sah ich nie Walküren jagen! V ten chvat kdo kdy zřel valkýry
cválat!
ORTLINDE
Was hält sie im Sattel? Co třímá to v sedle?
HELMWIGE
Das ist kein Held! To není rek!
SIEGRUNE
Eine Frau führt sie! 25B Veze ženštinu!
GERHILDE
Wie fand sie die Frau? Jak přišla as k té?
SCHWERTLEITE
Mit keinem Gruß grüßt sie die Schwestern! 29C Ni hlesem rtů nezdraví sestry!
WALTRAUTE
(hinabrufend) (volá silně dolů)
Heiaha! Brünnhilde! Hörst du uns nicht? Hejaha! Brünnhildo! Neslyšíš nás?
ORTLINDE
Helft der Schwester Pomoz sestře
vom Roß sich schwingen! se s koně shoupnout!
(Gerhilde und Helmwige stürzen in den Tann) (Gerhilda a Helmwiga běží do lesa)
60
(Siegrune und Roßweiße laufen ihnen nach) (Siegruna a Rossweisse běží za nimi)
HELMWIGE, GERHILDE, SIEGRUNE, ROßWEIßE
Hojotoho! Hojotoho! Hojotoho! Hojotoho!
ORTLINDE, WALTRAUTE, GRIMGERDE, SCHWERTLEITE
Heiaha! 29B Hejaha!
WALTRAUTE
(in den Tann blickend) (pohlížejíc do lesa)
Zu Grunde stürzt Grane, der Starke! V zem zhroutil se Grane, ten statný!
GRIMGERDE
Aus dem Sattel hebt sie hastig das Weib! Z jeho sedla ženu vyzvedá v kvap!
ORTLINDE, WALTRAUTE, GRIMGERDE, SCHWERTLEITE
(alle in den Tann laufend) (všechny běží do lesa)
Schwester! Schwester! Was ist geschehn? Sestro! Sestro! Co jen to jest?
(Alle Walküren kehren auf die Bühne zurück; mit ihnen kommt Brünnhilde,
Sieglinde unterstützend und hereingeleitend)
(Všechny valkýry se vrátí na scénu; s nimi přichází Brünnhilda, přivádějíc a podpírajíc
Sieglindu)
BRÜNNHILDE
(atemlos) (bez dechu)
Schützt mich und helft in höchster Not! Chraň mě kdo můž’ v té nouzi zlé!
DIE ACHT WALKÜREN
Wo rittest du her in rasender Hast? Zkad jdeš to k nám v ten šílený kvap?
So fliegt nur, wer auf der Flucht! Tak pádí jen, kdo je štván!
BRÜNNHILDE
Zum erstenmal flieh' ich und bin verfolgt: Toť první můj útěk a na mne hon:
Heervater hetzt mir nach! Wotan to štve mne sám!
61
DIE ACHT WALKÜREN
(heftig erschreckend) (prudce se uleknuvši)
Bist du von Sinnen? Sprich! Sage uns! Wie? Ztratilas rozum?Mluv!Pověz nám!Jak?
Verfolgt dich Heervater? Jsi štvána vojskootcem?
Fliehst du vor ihm? 31 Před ním ten cval?
BRÜNNHILDE
(wendet sich ängstlich, um zu spähen, und kehrt wieder zurück)
(úzkostně se obrací, aby se pátravě rozhlédla, a vrátí se zase zpět)
O Schwestern, späht von des Felsens Spitze! Ó sestry, pátrejte ze skal špice!
Schaut nach Norden, ob Walvater naht! Ze severu, zda Wotan jde sem!
(Ortlinde und Waltraute springen auf die Felsenspitze zur Warte)
(Ortlinda a Waltrauta vyskočí na vrchol skály na stráž)
Schnell! Seht ihr ihn schon? 29C Jak! Shlédly jste jej?
ORTLINDE
Gewittersturm naht von Norden. 31 Z tmy půlnoční táhne bouře.
WALTRAUTE
Starkes Gewölk staut sich dort auf! Mocný to mrak stáh se tam v hrad!
DIE WEITEREN SECHS WALKÜREN
Heervater reitet sein heiliges Roß! S vojskootcem rozjel se v cval svatý oř!
BRÜNNHILDE
Der wilde Jäger, der wütend mich jagt, Ten lítý lovec, jenž zlícen mne štve,
er naht, er naht von Norden! jde sem, jde sem od severu!
Schützt mich, Schwestern! Wahret dies Weib! Stůjte při mně!Chraňte tu mdlou!
SECHS WALKÜREN
Was ist mit dem Weibe? Co jest s onou ženou?
BRÜNNHILDE
Hört mich in Eile: Slyšte mne v spěchu:
Sieglinde ist es, Sieglinda jest to,
Siegmunds Schwester und Braut: Siegmundova sestra a choť:
62
gegen die Wälsungen na oba Wälsungy
wütet Wotan in Grimm; zlícen Wotan je zle;
dem Bruder sollte Brünnhilde heut' a bratru měla Brünhilda dnes
entziehen den Sieg; dar vítězství vzít;
doch Siegmund schützt' ich mit meinem Schild,však Siegmunda štítil v seči můj štít,
trotzend dem Gott! Wotanu vzdor!
Der traf ihn da selbst mit dem Speer: Jenž vztáh pak naň sám kopí hrot:
Siegmund fiel; Siegmund pad’;
doch ich floh fern mit der Frau; však já s ženou pádila pryč;
sie zu retten, eilt' ich zu euch - zde ji schránit, chvátala k vám ob
mich Bange auch zda mně teskné též
(kleinmütig) (malomyslně)
ihr berget vor dem strafenden Streich! zde dáte před mým trestem se skrýt!
SECHS WALKÜREN
(in größter Bestürzung) (v ohromném zděšení)
Betörte Schwester, was tatest du? 4 Ó zbloudilá sestro, co spáchalas’?
Wehe! Brünnhilde, wehe! Běda! Brünnhildo, běda!
Brach ungehorsam Proč nedbala jsi
Brünnhilde Heervaters heilig Gebot? voskootcův příkaz že svat?
WALTRAUTE
(von der Warte) (na stráži)
Nächtig zieht es von Norden heran. Temně táhne to od severu.
ORTLINDE
(ebenso) (rovněž)
Wütend steuert hieher der Sturm. Běsně sem se stáčí ta bouř.
ROßWEIßE, GRIMGERDE, SCHWERTLEITE
(dem Hintergrunde zugewendet) (obráceny do pozadí)
Wild wiehert Walvaters Roß. Ržá divě vojvládcův oř.
HELMWIGE, GERHILDE, SCHWERTLEITE
Schrecklich schnaubt es daher! Strašně supě jde v před!
BRÜNNHILDE
Wehe der Armen, wenn Wotan sie trifft: 10B Běda té bídné, by Wotan ji stih:
63
den Wälsungen allen droht er Verderben! - zle Wälsungům všechněm hrozil on
zkázou! Wer
leiht mir von euch das leichteste Roß, Kdo půjčí mi z vás svůj nejlehčí kůň,
das flink die Frau ihm entführ'? by křepce odnes ji v dál?
SIEGRUNE
Auch uns rätst du rasenden Trotz? I nás nutkáš v šílený vzdor?
BRÜNNHILDE
Roßweiße, Schwester, Rossweisse, sestro,
leih' mir deinen Renner! půjč mi svého běžce!
ROßWEIßE
Vor Walvater floh der fliegende nie. Před vojvládcem nikdy neprchal můj oř.
BRÜNNHILDE
Helmwige, höre! Helmwigo, slyš mne!
HELMWIGE
Dem Vater gehorch' ich. Jsem poslušna otce.
BRÜNNHILDE
Grimgerde! Gerhilde! Gönnt mir eu'r Roß! Grimgerdo!Gerhildo!Skýtni mi kůň!
Schwertleite! Siegrune! Seht meine Angst! Schwertleito!Siegruno!Vizte můj strach!
Seid mir treu, wie traut ich euch war: Nezklamte mě, tak drahou kdys vám:
rettet dies traurige Weib! spaste tu nešťastnou z žen!
SIEGLINDE
(die bisher finster und kalt vor sich hingestarrt, fährt, als Brünnhilde
sie lebhaft - wie zum Schutze - umfaßt, mit einer abwehrenden Gebärde
auf)
(jež doposud chmurně a chladně upírala zraky před sebe, vytrhne se, když Brünnhilda
živě a jako na ochranu ji obejme, s odmítavým posuňkem)
Nicht sehre dich Sorge um mich: Ti netruď víc mysli můj los:
einzig taugt mir der Tod! pro mne zbývá jen smrt!
Wer hieß dich Maid, Kdo kázal ti,
dem Harst mich entführen? z té zkázy mne vyvést?
Im Sturm dort hätt' ich den Streich empfah'n Tam v bouři byl by již blesk mne stih
von derselben Waffe, der Siegmund fiel: a to z téže zbraně, jíž Siegmund pad:
das Ende fand ich můj skon by býval
vereint mit ihm! mne sloučil s ním!
64
Fern von Siegmund - Siegmund, von dir! - Pryč je Siegmund-Siegmund mi vzat!O
deckte mich Tod, daß ich's denke! Ó schvátiž mne smrt, že to chápu!
Soll um die Flucht Nemám-li pro
dir, Maid, ich nicht fluchen, ten útěk tě proklít,
so erhöre heilig mein Flehen: tedy vyslyš mou vroucí prosbu:
stoße dein Schwert mir ins Herz! vraz mi svůj meč přímo v hruď!
BRÜNNHILDE
Lebe, o Weib, um der Liebe willen! Žij ženo dál, pro svou lásku živou!
Rette das Pfand, das von ihm du empfingst: Zástavu chraň, již ti zůstavil on:
(stark und drängend) (silně a pronikavě)
ein Wälsung wächst dir im Schoß! tvůjť Wälsunga počal klín!
SIEGLINDE
(erschrickt zunächst heftig; sogleich strahlt aber ihr Gesicht in
erhabener Freude auf)
(nejprve se silně ulekne, avšak hned potom zazáří její obličej povznesenou radostí)
Rette mich, Kühne! Rette mein Kind! Zachraň mě,smělá!Dítě mi spas!
Schirmt mich, ihr Mädchen, 31 Chraňte, ó děvy,
mit mächtigstem Schutz! mne ze všech svých sil!
(Immer finstereres Gewitter steigt im Hintergrunde auf: nahender Donner)
(stále temnější bouře vystupuje v pozadí: blízké zahřmění)
WALTRAUTE
(auf der Warte) (na stráži)
Der Sturm kommt heran. Již bouř táhne blíž.
ORTLINDE
(ebenso) (rovněž)
Flieh', wer ihn fürchtet! Spěš, komu strašna!
DIE SECHS ANDEREN WALKÜREN
Fort mit dem Weibe, droht ihm Gefahr: Pryč s tou teď ženou, hrozí-li zmar:
der Walküren keine wag' ihren Schutz! neb z valkýr ji chránit každá se střez!
SIEGLINDE
65
(auf den Knien vor Brünnhilde) (na kolenou před Brünnhildou)
Rette mich, Maid! Rette die Mutter! Spásy mně přej!Chraň ve mně matku!
BRÜNNHILDE
(mit lebhaftem Entschluß hebt sie Sieglinde auf) (zvedá Sieglindu s živým
rozhodnutím)
So fliehe denn eilig - und fliehe allein! Pak pryč odtud rychle a sama spěj v dál!
Ich bleibe zurück, Já zůstanu zde,
biete mich Wotans Rache: v šanc se dám Wotana pomstě:
an mir zögr' ich den Zürnenden hier, co já zmeškám jej zlícena zde,
während du seinem Rasen entrinnst. chvátej ty jeho zlobě se skrýt.
SIEGLINDE
Wohin soll ich mich wenden? 31 Kam, kudy mám se dáti?
BRÜNNHILDE
Wer von euch Schwestern Kdo jste z vás, sestry
schweifte nach Osten? sjezdily východ?
SIEGRUNE
Nach Osten weithin dehnt sich ein Wald: V dne východ dálný táhne se hvozd:
der Niblungen Hort entführte Fafner dorthin. co poklad si svůj tam Fafner odvlík v
6B skrýš.
SCHWERTLEITE
Wurmesgestalt schuf sich der Wilde: Nestvůry zjev vzal na se běs ten:
in einer Höhle hütet er Alberichs Reif! tam v jedné sluji hlídá si Albrichův
6B kruh!
GRIMGERDE
Nicht geheu'r ist's dort für ein hilflos' Weib. 17 Věru zlá to skrýš jesti slabých žen.
BRÜNNHILDE
Und doch vor Wotans Wut A přec před Wotana
schützt sie sicher der Wald: mstou skýtne bezpeč ten hvozd:
ihn scheut der Mächt'ge těch míst se štítě
und meidet den Ort. 17 vždy vyhne se mu.
66
WALTRAUTE
(auf der Warte) (na stráži)
Furchtbar fährt 31 Hrozný cválá
dort Wotan zum Fels. Wotan sem k nám.
SECHS WALKÜREN
Brünnhilde, hör' Brünnhildo, slyš
seines Nahens Gebraus'! jeho příchodu jek!
BRÜNNHILDE
(Sieglinde die Richtung weisend) (Naléhavě, ukazujíc Sieglindě směr)
Fort denn eile, nach Osten gewandt! Pryč už pospěš, tam k východu kvap!
Mutigen Trotzes ertrag' alle Müh'n, - Mužně a vzdorně hleď vzmáhat vši strast,Hunger
und Durst, Dorn und Gestein; 25B žízeň i hlad, kámen i trn;
lache, ob Not, ob Leiden dich nagt! směj se,ať trud,ať strázně tě žhnou!
Denn eines wiss' und wahr' es immer: Neb jedno věz a schraň to vezdy:
den hehrsten Helden der Welt 33 že reka skvělejšího všech
hegst du, o Weib, im schirmenden Schoß!- živí, ó ženo, tvůj ochranný klín! (Sie
zieht die Stücken von Siegmunds Schwert unter ihrem Panzer hervor
und überreicht sie Sieglinde)
(zpod pancíře vyjme kusy Siegmundova meče a podává jí je)
22
Verwahr' ihm die starken Schwertesstücken; Ty mocné mu schráněj meče trosky;
seines Vaters Walstatt kde otce mu skláli
entführt' ich sie glücklich: je vzala jsem šťastně:
der neugefügt das Schwert einst schwingt, 33 jenž zas jej skuv, ten meč má vznést,
den Namen nehm' er von mir - ten jméno z mých úst ať má "Siegfried"
erfreu' sich des Siegs! 22 “Siegfried” se z vítězství těš!
SIEGLINDE
(in größter Rührung) (ve velkém pohnutí)
O hehrstes Wunder! Herrlichste Maid! 34 Ký zářný zázrak! Zdárná ty z děv!
Dir Treuen dank' ich heiligen Trost! Mně věrně skýtlas’ útěchy zdroj!
Für ihn, den wir liebten, 33 Chci proň, nám jenž drah byl,
rett' ich das Liebste: nejdražší chránit:
meines Dankes Lohn lache dir einst! Můj ti díku vděk zař jednou vstříc!
Lebe wohl! Dich segnet Sieglindes Weh'! Zdráva žij! Ti žehná Sieglindin žal!
(Sie eilt rechts im Vordergrunde von dannen. - Die Felsenhöhe ist von
schwarzen Gewitterwolken umlagert; furchtbarer Sturm braust aus dem
Hintergrunde daher, wachsender Feuerschein rechts daselbst)
67
(Odkvapí popředím napravo. - Skalní výše je obklopena černými bouřlivými mraky;
strašlivá bouře žene se z pozadí blíž; rostoucí ohnivá zář osvětluje stranou les. Za
hřímání je slyšet Wotanův hlas)
WOTANS STIMME
Steh'! Brünnhild'! Stůj! Brünnhild’!
(Brünnhilde, nachdem sie eine Weile Sieglinde nachgesehen, wendet sich
in den Hintergrund, blickt in den Tann und kommt angstvoll wieder vor)
(Brünnhilda, poté co chvíli sledovala Sieglindu, obrací se do pozadí, hledí do lesa a
jde plna obav opět dopředu)
ORTLINDE UND WALTRAUTE
(von der Warte herabsteigend) (sestupují se skály)
Den Fels erreichten Roß und Reiter! Teď skály dospěl oř i jezdec!
ALLE ACHT WALKÜREN
Weh', Brünnhild'! Rache entbrennt! Žel, Brünnhild! Pomsty jde běs!
BRÜNNHILDE
Ach, Schwestern, helft! 31 Ah, sestry, sem!
Mir schwankt das Herz! Mně stydne krev!
Sein Zorn zerschellt mich, Ten hněv mne zkruší,
wenn euer Schutz ihn nicht zähmt. leč vámi hnut dřív by zkrot.
DIE ACHT WALKÜREN
(flüchten ängstlich nach der Felsenspitze hinauf; Brünnhilde läßt sich
von ihnen nachziehen)
(ustrašeně utíkají na vrcholek skály, Brünnhilda se od nich nechává vést)
Hieher, Verlor'ne! Laß dich nicht sehn! Nuž pojď sem,schraň se!Zrakům se skryj!
Schmiege dich an uns stul se mezi nás
und schweige dem Ruf! a ozvat se chraň!
(Sie verbergen Brünnhilde unter sich und blicken ängstlich nach dem
Tann, der jetzt von grellem Feuerschein erhellt wird, während der
Hintergrund ganz finster geworden ist)
(Skryjí Brünhildu mezi sebe a pohlížejí úzkostně k lesu, jenž je nyní osvětlen ostrou
ohnivou září, zatímco pozadí se úplně setmělo)
Weh'! Wütend schwingt sich Wotan vom Roß! -Žel!Vztekle Wotan s oře se shoup!
68
Hieher rast sein rächender Schritt! Míří sem se mstít jeho krok!
ZWEITE SZENE
(Wotan tritt in höchster zorniger Aufgeregtheit aus dem Tann auf und
schreitet vor der Gruppe der Walküren auf der Höhe, nach Brünnhilde spä
hend, heftig einher)
(Wotan vystoupí v největším vzkypění hněvu z lesa a kráčí prudce před skupinu
valkýr, jež se postavily na výšině, pátraje po Brünnhildě)
WOTAN
Wo ist Brünnhild', wo die Verbrecherin? Kdež jest Brünnhild,kdež je ta zrádkyně?
Wagt ihr, die Böse vor mir zu bergen? Chcte tu bídnou mně v tvář zde skrývat?
DIE ACHT WALKÜREN
Schrecklich ertost dein Toben! Strašně tvůj hněv se vzbouřil!
Was taten, Vater, die Töchter, co,otče, spáchaly dcery,
daß sie dich reizten zu rasender Wut? že tě tak dráždí v ten šílený vztek?
WOTAN
Wollt ihr mich höhnen? Jest to snad posměch?
Hütet euch, Freche! Chraňte se vzpurné!
Ich weiß: Brünnhilde bergt ihr vor mir. Však vím:Brünnhildu skrýváte zde.
Weichet von ihr, der ewig Verworfnen, Straňte se jí, již navždy jsem zavrh,
wie ihren Wert von sich sie warf! 7C jak ona čest svou smetla v prach!
ROßWEIßE
Zu uns floh die Verfolgte. Sem k nám chvátala štvána.
DIE ACHT WALKÜREN
Unsern Schutz flehte sie an! Ždála nás zastat se jí!
Mit Furcht und Zagen faßt sie dein Zorn: Strach a hrůza hroutí tu bědnou:
für die bange Schwester bitten wir nun, otče vyslyš nás,obměkčit dej se,
daß den ersten Zorn du bezähmst. za svou bědnou sestru prosíme tě.
Laß dich erweichen für sie, zähm deinen Zorn! Hněvu nával zlý dříve zkroť!
WOTAN
Weichherziges Weibergezücht! Přesoucitné plémě ty žen!
So matten Mut gewannt ihr von mir? Což mdlý tak duch byl vdechnut vám mnou?
Erzog ich euch, Či ved jsem váš
kühn zum Kampfe zu zieh'n, vznět vždy k odvaze v boj,
schuf ich die Herzen vnuk v srdce pevnost vám
euch hart und scharf, ráznost v hruď,
69
daß ihr Wilden nun weint und greint, byste zplihly teď v brek a pláč,
wenn mein Grimm eine Treulose straft? 7C kdy můj hněv na tu zrádnou šle trest?
So wißt denn, Winselnde, was sie verbrach, Nuž vězte fňukny vy,v čem její pych,
um die euch Zagen die Zähre entbrennt: když jí vám schlíplým tak líto a žel:
Keine wie sie Žádná, jak ta
kannte mein innerstes Sinnen; neznala taj mého nitra;
keine wie sie žádná, jak ta
wußte den Quell meines Willens! nevnikla ve zdroj mé vůle!
Sie selbst war Mělť já v ní
meines Wunsches schaffender Schoß: - svého přání rodící klín: und
so nun brach sie den seligen Bund, a tak teď přervala svatý ten svaz,
daß treulos sie meinem Willen getrotzt, že v zrádné vznik’ proti vůli mé vzdor,
mein herrschend Gebot offen verhöhnt, že rozkaz jí můj zřejmě byl v smích,
gegen mich die Waffe gewandt, proti mně že vztáhla svou zbraň,
die mein Wunsch allein ihr schuf! - již jsem z vůle své jí skýt’! Hörst
du's, Brünnhilde? Du, der ich Brünne, Slyšíš, Brünnhildo? Ty, které kyrys,
Helm und Wehr, Wonne und Huld, helm i zbroj, půvab i vděk,
Namen und Leben verlieh? jméno i život jsem dal?
Hörst du mich Klage erheben, Slyšíš mne žalobu vznášet,
und birgst dich bang dem Kläger, a skrýt se teskně toužíš,
daß feig du der Straf' entflöhst? by sketskou tě nestih trest?
BRÜNNHILDE
(tritt aus der Schar der Walküren hervor, schreitet demütigen, doch
festen Schrittes von der Felsenspitze herab und tritt so in geringer
Entfernung vor Wotan)
(vystoupí z hloučku valkýr, sejde pokorným, avšak pevným krokem se skalního
vrcholu a předstoupí tak na krátkou vzdálennost před Wotana)
Hier bin ich, Vater: gebiete die Strafe! Zde viz mě, otče,dle vůle mne trestej!
WOTAN
Nicht straf' ich dich erst: Tě neztrestám já:
deine Strafe schufst du dir selbst. svému trestu chtěla jsi sama.
Durch meinen Willen warst du allein: Ty z mé kdys vůle vzešla jsi jen:
gegen ihn doch hast du gewollt; proti ní však troufáš si chtít;
meinen Befehl nur führtest du aus: jen na můj rozkaz ti jednati jest:
gegen ihn doch hast du befohlen; proti mně však troufáš si jednat;
Wunschmaid warst du mir: přání’s dívka mých:
gegen mich doch hast du gewünscht; proti mně však troufáš si přát;
Schildmaid warst du mir: štít můj nést mi máš:
gegen mich doch hobst du den Schild; proti mně však zvedla jsi štít;
Loskieserin warst du mir: los určovat dal ti já:
gegen mich doch kiestest du Lose; proti mně však řídila’s osud;
Heldenreizerin warst du mir: rectvo získat mně slal tě já:
gegen mich doch reiztest du Helden. proti mně však dráždila’s reky.
Was sonst du warst, sagte dir Wotan: Čím dřív tě zval, řek ti teď Wotan:
70
was jetzt du bist, das sage dir selbst! čím teď však jsi, to sama si rciž!
Wunschmaid bist du nicht mehr; Z děv mých už nejsi víc;
Walküre bist du gewesen: valkýrou přestala jsi býti:
nun sei fortan, was so du noch bist! nuž buď si dál, čím tak ještě jsi!
BRÜNNHILDE
(heftig erschreckend) (mocně se ulekne)
Du verstößest mich? Versteh' ich den Sinn? Chceš mi výhost dát,slov chápu-li taj?
WOTAN
Nicht send' ich dich mehr aus Walhall; 32B Tě nevyšle víc už Walhall;
nicht weis' ich dir mehr Helden zur Wal; ti nepřiřknu víc reky jdoucí v boj;
nicht führst du mehr Sieger víc vítěze vodit
in meinen Saal: v mou nemáš síň:
bei der Götter trautem Mahle v božstva družném hodokvasu
das Trinkhorn nicht reichst du traulich mir mehr;mně číš smavě skýtat nemáš už víc;
nicht kos' ich dir mehr den kindischen Mund; již netknu já víc tvých dětských se úst;
von göttlicher Schar bist du geschieden,ty z božstva jsi řad vyobcována,
ausgestoßen aus der Ewigen Stamm; 7B navždy zatratil již věčných tě rod;
gebrochen ist unser Bund; již rozerván je náš svaz;
aus meinem Angesicht bist du verbannt. já jsem od tváře své výhost ti dal.
DIE ACHT WALKÜREN
(verlassen, in aufgeregter Bewegung, ihre Stellung, indem sie sich etwas
tiefer herabziehen)
(opustí vzrušeny své místo a sestoupí poněkud hlouběji)
Wehe! Weh'! Běda! Žel!
Schwester, ach Schwester! Sestro, ach sestro!
BRÜNNHILDE
Nimmst du mir alles, was einst du gabst? Béřeš mně všecko, co’s kdys mi dal?
WOTAN
Der dich zwingt, wird dir's entziehn! Tvůj kdys pán vzít má to v plen!
Hieher auf den Berg banne ich dich; Neb sem na ten sráz připoutám tě;
in wehrlosen Schlaf schließ' ich dich fest: a v bezbranný sen pohroužím tě:
der Mann dann fange die Maid, ten muž pak dívku si měj,
der am Wege sie findet und weckt. který cestou by najda ji zved’.
DIE ACHT WALKÜREN
(kommen in höchster Aufregung von der Felsenspitze ganz herab und
71
umgeben in ängstlichen Gruppen Brünnhilde, welche halb kniend vor Wotan
liegt)
(přicházejí ve velkém vzrušení ze skály dolů a obklopují v starostlivé skupině
Brünnhildu, která před Wotanem napůl klečí, napůl leží)
Halt' ein, o Vater! Halt' ein den Fluch! Ó stůj, oh otče! Vem kletbu zpět!
Soll die Maid verblühn 32B Měl by dívčin pel
und verbleichen dem Mann? 31 muži padnouti v plen?
Hör unser Fleh'n! Schrecklicher Gott, Ach strašný otče!Slyš nás tu lkát,
wende von ihr die schreiende Schmach!Hanby ji té tak strašlivé zbav!
Wie die Schwester träfe uns selber der Schimpf!Jako sestru hanbou bys postih i nás!
WOTAN
Hörtet ihr nicht, was ich verhängt? 7B Neslyšely jste, ký vyřkl jsem soud?
Aus eurer Schar Už s vámi víc
ist die treulose Schwester geschieden; nemá zrádná ta setra co činit;
mit euch zu Roß teď s vámi dál
durch die Lüfte nicht reitet sie länger; 7B nemá vzduch více koňmo již dráždit;
die magdliche Blume verblüht der Maid; a panenský kvítek-ten zvadne jí;
ein Gatte gewinnt ihre weibliche Gunst; neb manželu dá ženskou přízeň svou v dar;
dem herrischen Manne gehorcht sie fortan; co pánu má muži vždy poslušna být;
am Herde sitzt sie und spinnt, 7B se před krb sádlit a příst,
aller Spottenden Ziel und Spiel. 29A všechněch vtipkařů terč a cíl.
(Brünnhilde sinkt mit einem Schrei zu Boden; die Walküren weichen
entsetzt mit heftigem Geräusch von ihrer Seite)
(Brünnhilda klesne s výkřikem k zemi; valkýry od ní ustupují zděšeny a s hlasitým
vzruchem) 7C
Schreckt euch ihr Los? So flieht die Verlorne! Strašný to los?Pak ztracené se
straňte!
Weichet von ihr und haltet euch fern! Zůstavte ji a zůstaňte zpět!
Wer von euch wagte bei ihr zu weilen, kdo z vás by vzpurně s ní hledal spolky,
wer mir zum Trotz kdo mně by vzdor
zu der Traurigen hielt' - s onou trudnou co měl die
Törin teilte ihr Los: tu zpozdilou stih by týž los:
das künd' ich der Kühnen an! 7C to troufalé přímo dím!
Fort jetzt von hier; meidet den Felsen! Pryč nyní ztad, skal těch se chraňte!
Hurtig jagt mir von hinnen, V klus a kliďte se odtud,
sonst erharrt Jammer euch hier! sice vám nářk vzejde zde!
DIE ACHT WALKÜREN
Weh! Weh! 29A Žel! Žel!
(Die Walküren fahren mit wildem Wehschrei auseinander und stürzen in
hastiger Flucht in den Tann. Schwarzes Gewölk lagert sich dicht am
72
Felsenrande: man hört wildes Geräusch im Tann. Ein greller Blitzesglanz
bricht in dem Gewölk aus; in ihm erblickt man die Walküren mit verhä
ngtem Zügel, in eine Schar zusammengedrängt, wild davonjagen. Bald legt
sich der Sturm; die Gewitterwolken verziehen sich allmählich. In der
folgenden Szene bricht, bei endlich ruhigem Wetter, Abenddämmerung ein,
der am Schlusse Nacht folgt.)
29C
(Valkýry se rozběhnou s divým křikem a řítí se v kvapném úprku do lesa. Černá
mrákava visí těsně na okraji skály. V lese je slyšet divý hluk. Ostrý svit blesku zazáří
mrákavou a v něm je viděti valkýry, jak se spuštěnou uzdou, tísníce se k sobě, divoce
pádí odtud. - Brzy na to se utiší bouře; mraky se pozvolna rozpouštějí. V následující
scéně nastává za počasí konečně se uklidnivšího večerní soumrak, po němž nakonec
následuje noc.)
DRITTE SZENE
(Wotan und Brünnhilde, die noch zu seinen Füßen hingestreckt liegt, sind
allein zurückgeblieben. Langes, feierliches Schweigen: unveränderte
Stellung)
32B 7C
(Wotan a Brünnhilda, jež ještě leží u jeho nohou, zbyli na scéně sami. Dlouhé,
slavnostní mlčení: jejich postavení se nemění)
BRÜNNHILDE
(beginnt das Haupt langsam ein wenig zu erheben. Schüchtern beginnend
und steigernd)
35 7C
(začíná zvolna pozvedat hlavu a nesměle začíná)
War es so schmählich, Což byl tak hrozný
was ich verbrach, spáchán mnou pych,
daß mein Verbrechen žes’ mému hříchu
so schmählich du bestrafst? tak hrůzný určil trest?
War es so niedrig, was ich dir tat, Co jest tak nízké,v prohřešku mém,
daß du so tief mir Erniedrigung schaffst? Že takto v prach zaň teď snížit mě chceš?
War es so ehrlos, was ich beging, Což jest tak bezctně bídný můj pád,
daß mein Vergehn nun die Ehre mir raubt? že tento čin všecku čest rve mi v cár?
(Sie erhebt sich allmählich bis zur knienden Stellung)
(Zvedá se poznenáhlu až klečí)
O sag', Vater! Sieh mir ins Auge: 7C Ó, mluv, otče! pohleď mi v oko:
schweige den Zorn, zähme die Wut, zmírni svůj hněv, zkroť vzteku bouř,
und deute mir hell die dunkle Schuld, a jasně mi zjev můj temný hřích,
die mit starrem Trotze dich zwingt, jenž tě štve v tak úporný vzdor,
zu verstoßen dein trautestes Kind! 7C bys proň odvrh svou nejdražší dceř!
WOTAN
73
(in unveränderter Stellung, ernst und düster) (nemění postoj, vážně a chmurně)
Frag' deine Tat, sie deutet dir deine Schuld! Zkoumej svůj čin,ten odhalí tvůj ti
29A hřích!
BRÜNNHILDE
Deinen Befehl führte ich aus. Jen co jsi chtěl proved můj čin.
WOTAN
32A
Befahl ich dir, für den Wälsung zu fechten? Což kázal já krýt ti Wälsunga v boji?
BRÜNNHILDE
So hießest du mich als Herrscher der Wal! Tak’s poručil mně co souboje pán!
WOTAN
Doch meine Weisung nahm ich wieder zurück! Však ten svůj příkaz já odvolal včas!
30A
BRÜNNHILDE
Als Fricka den eignen Sinn dir entfremdet; Když Fricka tvou vlastní vůli ti vzala;
da ihrem Sinn du dich fügtest, an její vůli ses’ podal,
warst du selber dir Feind. 7C sebe potřel jsi sám.
WOTAN
(leise und bitter) (tiše a hořce)
Daß du mich verstanden, wähnt' ich, Dobře že mě chápeš, mněl jsem,
und strafte den wissenden Trotz: a trestal jen vědomý vzdor:
doch feig und dumm dachtest du mich! však sketou a hlupcem já se ti zdál!
So hätt' ich Verrat nicht zu rächen; Nuž nemám-li zradu zde ztrestat;
zu gering wärst du meinem Grimm? 36 příliš nízkou jsi pro můj hněv?
BRÜNNHILDE
Nicht weise bin ich, doch wußt' ich das eine, Já vědmou nejsem,však věděla jsem
jedno, daß
den Wälsung du liebtest. že jsi Wälsunga rád měl.
Ich wußte den Zwiespalt, der dich zwang, Mně znám byl ten rozpor,jenž tě hnal,
dies eine ganz zu vergessen. to jedno zapomnít zcela.
Das andre mußtest einzig du sehn, 7C Věc jinší směl jsi výhradně zřít,
was zu schaun so herb schmerzte dein Herz: nač však hled tak zle svíral ti hruď:
daß Siegmund Schutz du versagtest. že Siegmundu štít jsi odňal.
WOTAN
74
Du wußtest es so, Ty vědouc to tak,
und wagtest dennoch den Schutz? přec jej sis’ troufla krýt?
BRÜNNHILDE
(leise beginnend) (tiše počínajíc)
Weil für dich im Auge das eine ich hielt, V zájmu tvém že v mysli to jedno jsem měla,
dem, im Zwange des andren k čemu štván jsa tím druhým
schmerzlich entzweit, v rozpalu zlém,
ratlos den Rücken du wandtest! v zmatku ses obrátil zády!
Die im Kampfe Wotan den Rücken bewacht, Wotanu jež v bitvě vždy chránila zad,
die sah nun das nur, was du nicht sahst: - ta zřela to jen, co’s nezřel ty: Siegmund
mußt' ich sehn. 32B Siegmunda jal můj zor.
Tod kündend trat ich vor ihn, Skon věštíc šla jsem mu vstříc,
gewahrte sein Auge, hörte sein Wort; mu pohlédla v oko, vyslechla jej;
ich vernahm des Helden heilige Not; v hruď mi vrýval rekův těžký se stesk;
tönend erklang mir des Tapfersten Klage: v sluch mocně zněl mi ten mužného nářek:
freiester Liebe furchtbares Leid, nejvolnější lásky nejkrutší žal,
traurigsten Mutes mächtigster Trotz! mužného rectví mocný to vzdor!
Meinem Ohr erscholl, mein Aug' erschaute, Co tu vnímal sluch,več zrak se vpíjel,
was tief im Busen das Herz to v ňadra vrylo se hloub
zu heilgem Beben mir traf. a svatě prochvělo hruď.
Scheu und staunend stand ich in Scham. Chvíc a žasnouc stanu se rdíc.
Ihm nur zu dienen konnt' ich noch denken: Již jen mu sloužit mohla jsem dychtit:
Sieg oder Tod mit Siegmund zu teilen: triumf či pád se Siegmundem sdílet:
dies nur erkannt' ich zu kiesen als Los! - 7C to jen jsem mohla si zvolit co los! Der
diese Liebe mir ins Herz gehaucht, 35 Vůle jež lásku tu mně vdýchla v hruď,
dem Willen, der dem Wälsung mich gesellt, té vůle,jíž mně Wälsung dán co druh,
ihm innig vertraut, trotzt' ich deinem Gebot. dobře znalá jsouce,přestoupila příkaz
35 jsem tvůj.
WOTAN
So tatest du, 35 Tak jednalas’,
was so gern zu tun ich begehrt, jak tak bych rád jednat byl chtěl,
doch was nicht zu tun jak však nejednat
die Not zwiefach mich zwang? 7B můj los nutkal mne zlý?
So leicht wähntest du Tak hrou hodlalas’
Wonne des Herzens erworben, luznosti lásky tu získat,
wo brennend Weh' in das Herz mir brach, kde žhoucí žel v moji hruď se vhryz,
wo gräßliche Not kde v náporu běd
den Grimm mir schuf, můj bouřil hněv,
einer Welt zuliebe der Liebe Quell takto v zájmu světa že lásky zdroj
im gequälten Herzen zu hemmen? v muko zprahlém srdci mám zdusit?
Wo gegen mich selber Kde sám proti sobě
ich sehrend mich wandte, jsem zuře se vzepřel,
aus Ohnmachtschmerzen a ze mdlob trýzně
schäumend ich aufschoß, vztekle se vztyčil,
75
wütender Sehnsucht sengender Wunsch šílené touhy sžíravý žeh
den schrecklichen Willen mir schuf, kde strašnou tu vůli mně vnuk,
in den Trümmern der eignen Welt 12 ve svých troskách můj vlastní svět
meine ew'ge Trauer zu enden: - 18B mou by věčnou trýzeň již pohřbil:da
labte süß dich selige Lust; tam ssál tvůj ret jen rozkoše slast;
wonniger Rührung üppigen Rausch úchvatných vznětů opojný kvas
enttrankst du lachend der Liebe Trank, tě lákal prázdnit jen lásky číš,
als mir göttlicher Not kdy já z božských jen běd
nagende Galle gemischt? nejtrpčí žluče směl pít?
Deinen leichten Sinn laß dich denn leiten: Svojí svévolí dál se dej vésti:
von mir sagtest du dich los. 35 neb mne odřekla jsi se.
Dich muß ich meiden, Tě nechci znát již
gemeinsam mit dir a s tebou teď víc
nicht darf ich Rat mehr raunen; už nesmím brávat radu;
getrennt, nicht dürfen už v dvou nám nelze
traut wir mehr schaffen: důvěrně jednat:
so weit Leben und Luft kde vrou život a vzruch
darf der Gott dir nicht mehr begegnen! 35 nesmí bůh víc s tebou se potkat!
BRÜNNHILDE
Wohl taugte dir nicht die tör'ge Maid, Ti zpozdilá z děv je málo vhod,
die staunend im Rate jež v úžase z úrad
nicht dich verstand, nechápala tě,
wie mein eigner Rat kdy můj vlastní duch
nur das eine mir riet: jen to jedno mi děl:
zu lieben, was du geliebt. - mít v lásce, co tys’ měl rád. Muß
ich denn scheiden Mám - li se loučit,
und scheu dich meiden, tě plaše míjet,
mußt du spalten, was einst sich umspannt, chceš-li servat,co semknuto kdys,
die eigne Hälfte fern von dir halten, svou vlastní půli pryč od se poslat,
daß sonst sie ganz dir gehörte, že dřív ti patřila všecka
du Gott, vergiß das nicht! jak’s bůh, to nezabuď!
Dein ewig Teil nicht wirst du entehren, Svou věčnou část přec nemůžeš znectit,
Schande nicht wollen, die dich beschimpft: hanbě přec nechceš, jež hanbou tvou:
dich selbst ließest du sinken, neb sám snížil bys sebe,
sähst du dem Spott mich zum Spiel! 25B posměchu v pospas mě dav’ !
WOTAN
Du folgtest selig der Liebe Macht: Tě vedla šťastnou jen lásky moc:
folge nun dem, den du lieben mußt! Běž si teď s tím, jenž ti k lásce dán!
BRÜNNHILDE
Soll ich aus Walhall scheiden, Walhallu mám - li míjet,
nicht mehr mit dir schaffen und walten, víc nesmím-li s tebou se stýkat,
dem herrischen Manne gehorchen fortan: jen muži co pánu vždy poslušna jsouc:
dem feigen Prahler gib mich nicht preis! mě chloubě skety dát nechtěj v šanc!
Nicht wertlos sei er, der mich gewinnt. Ať bezctný není, jenž má mne mít.
76
WOTAN
Von Walvater schiedest du - 24C Tys od otce odpadla nicht
wählen darf er für dich. víc volit nesmí ti vděk.
BRÜNNHILDE
(leise mit vertraulicher Heimlichkeit) (tiše s důvěrnou tajemností)
Du zeugtest ein edles Geschlecht; Ty zplodil jsi šlechetný rod;
kein Zager kann je ihm entschlagen: 33 v něm zbabělec nevzroste zrůdný:
der weihlichste Held - ich weiß es - teď nejskvělejší rek - oh, vím to entblüht
dem Wälsungenstamm. má z kmene Wälsungů vzkvést.
WOTAN
Schweig' von dem Wälsungenstamm! Nejmenuj kmen ten mi v tvář!
Von dir geschieden, schied ich von ihm: Se louče s tebou , loučím se s ním:
vernichten mußt' ihn der Neid! jej v zánik uvrhla zášť!
BRÜNNHILDE
Die von dir sich riß, rettete ihn. 33 Tou jež vzdorna ti, zachráněn jest.
(heimlich) (tajemně)
Sieglinde hegt die heiligste Frucht; 33 V Sieglindě vzklíčil nejdražší plod;
in Schmerz und Leid, a v trýzni běd,
wie kein Weib sie gelitten, jaké z žen nežhly žádnou,
wird sie gebären, klín její zrodí,
was bang sie birgt. 33 co teskně kryl.
WOTAN
Nie suche bei mir Schutz für die Frau, Nikdy nechtěj bych já chránil tu z žen,
noch für ihres Schoßes Frucht! 22 ni jejího lůna plod!
BRÜNNHILDE
(heimlich) (tajemně)
Sie wahret das Schwert, Však máť ona meč,
das du Siegmund schufest. jejž jsi Siegmundu skýtnul.
WOTAN
(heftig) (prudce)
Und das ich ihm in Stücken schlug! 32A A v trosky jej mu roztřepil!
77
Nicht streb', o Maid, den Mut mir zu stören; Těch snah nech být,mě v úmyslu zvrátit;
erwarte dein Los, wie sich's dir wirft; a vyčkej svůj los, jak padne sám;
nicht kiesen kann ich es dir! ti určit jej nelze mně!
Doch fort muß ich jetzt, fern mich verziehn; Však pryč musím teď, v dál již se brát;
zuviel schon zögert' ich hier; už příliš prodlel jsem zde;
von der Abwendigen wend' ich mich ab; mně se odřeknuvší odříkám se;
nicht wissen darf ich, was sie sich wünscht: víc znát už nesmím, čeho si ždá:
die Strafe nur muß vollstreckt ich sehn! teď ortel jen musím skutkem zřít!
BRÜNNHILDE
Was hast du erdacht, daß ich erdulde? Jaks vymyslel trest, jenž má mne
stihnout?
WOTAN
In festen Schlaf verschließ' ich dich: 36C Teď pevně v sen zde spoutám tě:
wer so die Wehrlose weckt, 36A kdo takto bezvládnou vzbudí,
dem ward, erwacht, sie zum Weib! s tím pak jít bdíc má co choť!
BRÜNNHILDE
(stürzt auf ihre Knie) (padne na kolena)
Soll fesselnder Schlaf fest mich binden, Mě spánek-li má pevně spoutat,
dem feigsten Manne zur leichten Beute: i pro zbabělce co snadnou kořist:
dies eine muß du erhören, 36A v tom jednom musíš mě vyslyšet,
was heil'ge Angst zu dir fleht! oč úzkost nejvyšší lká!
Die Schlafende schütze Mne v spánku tom ochraň
mit scheuchenden Schrecken, a hrůzami obklič,
daß nur ein furchtlos freiester Held 33 ať prostý bázně volný jen rek
hier auf dem Felsen einst mich fänd'! 33 na této skále najde mne!
WOTAN
Zu viel begehrst du, zu viel der Gunst! 36A Chceš příliš mnoho,tak bych ti přál!
BRÜNNHILDE
(seine Knie umfassend) (objímajíc jeho kolena)
Dies eine mußt du erhören! V to jednom musíš mě vyslyšet!
Zerknicke dein Kind, das dein Knie umfaßt; V prach rozdrť svou dceř zde u nohou
svých;
zertritt die Traute, zertrümmre die Maid, svou rozšlap družku a zkruš děvy květ,
ihres Leibes Spur zerstöre dein Speer: 7B toho těla sled zde zhlaď kopí hrot:
doch gib, Grausamer, nicht však dát, strašlivče,
der gräßlichsten Schmach sie preis! 36D nechtěj v hrozné ji hanbě v šanc!
(mit wilder Begeisterung) (s divokým zanícením)
78
Auf dein Gebot entbrenne ein Feuer; 36D Na rozkaz tvůj zde rozhoř se plápol;
den Felsen umglühe lodernde Glut; 29A kol skály nech sálat zářivý žár;
es leck' ihre Zung', es fresse ihr Zahn by žeh jeho plam a hryz jeho zub
den Zagen, der frech sich wagte, toho sketu jenž troufat chtěl by,
dem freislichen Felsen zu nahn! v tu strastnou sem skálu se drát!
WOTAN
(überwältigt und tief ergriffen, wendet sich lebhhaft zu Brünnhilde,
erhebt sie von den Knien und blickt ihr gerührt in das Auge)
29A 36A
(obrátí se, jsa přemožen a hluboce dojat, živě k Brünnhildě, pozvedne ji a pohlíží jí
pohnutě do očí)
Leb' wohl, du kühnes, herrliches Kind! Měj mír,buď zdráva,ozdobo děv!
Du meines Herzens heiligster Stolz! 36A Tys mého srdce pýchou zas dál!
Leb' wohl! Leb' wohl! Leb' wohl! Měj mír! Měj mír! Měj mír!
(sehr leidenschaftlich) (velmi vášnivě)
Muß ich dich meiden, 36A Mám - li tě míjet,
und darf nicht minnig a povždy vroucí
mein Gruß dich mehr grüßen; ti odpírat pozdrav;
sollst du nun nicht mehr neben mir reiten, víc-li už nesmíš vedle mne cválat,
noch Met beim Mahl mir reichen; v čas kvasu číši mi skýtat;
muß ich verlieren dich, die ich liebe, mám-li tě ztratit,tě jež tak rád mám,
du lachende Lust meines Auges: ty úsměvná útěcho oka:
ein bräutliches Feuer soll dir nun brennen,36D teď svatební plápol má tobě vzpláti,
wie nie einer Braut es gebrannt! jak sotva kdy nevěstě vzplál!
Flammende Glut umglühe den Fels; Sálavý žár bok žehni těch skal;
mit zehrenden Schrecken a ztřeštění hrůzou
scheuch' es den Zagen; straš duši sketskou;
der Feige fliehe Brünnhildes Fels! - 36D kdo bázliv boj se Brünhildiných skal!
Denn einer nur freie die Braut, 33 Jen jeden muž měj tě co choť,
der freier als ich, der Gott! víc volný než já, než bůh!
(Brünnhilde sinkt, gerührt und begeistert, an Wotans Brust; er hält sie
lange umfangen. Sie schlägt das Haupt wieder zurück und blickt, immer
noch ihn umfassend, feierlich ergriffen Wotan in das Auge)
35
(Brünnhilda klesne v pohnutí a v nadšení Wotanovi na prsa, ten ji dlouho drží v objetí.
Pak zvedne hlavu a stále ještě jej objímajíc, pohlíží skavnostně uchvácena Wotanovi
do očí)
Der Augen leuchtendes Paar, 36A Ten oka zářivý lesk,
das oft ich lächelnd gekost, jejž často zlíbal jsem blah,
wenn Kampfeslust ein Kuß dir lohnte, když bojovnost ti splácel pocel,
wenn kindisch lallend der Helden Lob když dětsky žvatlav rek chvalozpěv
von holden Lippen dir floß: ti vábně ze rtů se chvěl:
79
dieser Augen strahlendes Paar, 36A těchto očí zářivý pár,
das oft im Sturm mir geglänzt, jenž často v bouři mně plál,
wenn Hoffnungssehnen das Herz mir sengte, když touhy plápol mne v nitru pálil,
nach Weltenwonne mein Wunsch verlangte po slasti světů mé přání prahlo
aus wild webendem Bangen: jak vztek stvářel je v stesku:
zum letztenmal 36B nuž naposled
letz' es mich heut' osvěž mne dnes
mit des Lebewohles letztem Kuß!36A sledním rozloučení polibkem!
Dem glücklichen Manne Mně blažšímu muži
glänze sein Stern: sviť jeho jas:
dem unseligen Ew'gen mně neblahému bohu
muß es scheidend sich schließen. 32A musí louče se zamknout.
(Er faßt ihr Haupt in beide Hände) (Vezme její hlavu do obou rukou)
Denn so kehrt der Gott sich dir ab, 6A 12 Neb tak bůh teď zříká se tě,
so küßt er die Gottheit von dir! tak slíbá tvé božství ti s řas!
(Er küßt sie lange auf die Augen. Sie sinkt mit geschlossenen Augen,
sanft ermattend, in seinen Armen zurück. Er geleitet sie zart auf einen
niedrigen Mooshügel zu liegen, über den sich eine breitästige Tanne
ausstreckt. Er betrachtet sie und schließt ihr den Helm: sein Auge weilt
dann auf der Gestalt der Schlafenden, die er mit dem großen Stahlschilde
der Walküre ganz zudeckt. Langsam kehrt er sich ab, mit einem
schmerzlichen Blicke wendet er sich noch einmal um. Dann schreitet er
mit feierlichem Entschlusse in die Mitte der Bühne und kehrt seines
Speeres Spitze gegen einen mächtigen Felsstein.)
36C 36A 36B 32A 7B
(Políbí ji dlouze na oči. Brünnhilda klesne se zavřenýma očima, mírně umdlévajíc,
zpět do jeho náruče.On ji vede a jemně složí na nízký, mechem porostlý pahrbek, nad
nímž se rozkládá širokovětvová jedle. Ještě jednou pozoruje její rysy a zavře pak
hledí přilbice. Jeho oko spočívá chvíli na postavě spící, kterou posléze zcela zakryje
velkým ocelovým štítem valkýry. Zvolna se odvrátí, obrátí se však ještě jednou s
bolestným pohledem. Konečně kráčí se slavnostním rozhodnutím do středu scény a
obrátí hrot svého kopí proti mohutnému balvanu.)
Loge, hör'! Lausche hieher! 11 Loge, slyš! Soustřeď sluch sem!
Wie zuerst ich dich fand, als feurige Glut, Jak jsem nejprv tě shléd co ohnivý žár,
wie dann einst du mir schwandest, jaks’ mi jednou pak zmizel,
als schweifende Lohe; co pálavý plápol;
wie ich dich band, bann ich dich heut'! 7B jak jsem tě spjal, poutám tě dnes!
Herauf, wabernde Lohe, Zde vzplaň, blýskavý ohni,
umlodre mir feurig den Fels! 11 mně obžehuj žárem ten tes!
(Er stößt mit dem Folgenden dreimal mit dem Speer auf den Stein)
(Vrazí třikrát kopím do balvanu)
Loge! Loge! Hieher! Loge! Loge! Zde plaň!
80
(Dem Stein entfährt ein Feuerstrahl, der zur allmählich immer helleren
Flammenglut anschwillt. Lichte Flackerlohe bricht aus. Lichte Brunst
umgibt Wotan mit wildem Flackern. Er weist mit dem Speere gebieterisch
dem Feuermeere den Umkreis des Felsenrandes zur Strömung an; alsbald
zieht es sich nach dem Hintergrunde, wo es nun fortwährend den Bergsaum
umlodert)
36A 36C 36D
(Z balvanu vyšlehne ohnivý paprsek, jenž mohutní v pozvolna stále jasnější ohnivý
žár, až z něho vyrazí jasně plápolající plamen. Divě šlehající plameny obkličují
Wotana, jenž kopím velitelsky vykazuje ohnivému moři směr proudu v okruhu kol
okraje skály; plameny stáhnou se do pozadí kde trvale plápolají kol okraje hory)
Wer meines Speeres Spitze fürchtet, 33 Před mým kdo kopím chví se bázní,
durchschreite das Feuer nie! 36B 36D ten nevkroč v ten ohně kruh!
(Er streckt den Speer wie zum Banne aus, dann blickt er schmerzlich auf
Brünnhilde zurück, wendet sich langsam zum Gehen und blickt noch einmal
zurück, ehe er durch das Feuer verschwindet. Der Vorhang fällt)
32A
(Vztáhne kopí jako v zaklínání. Ohlédne se bolestně po Brünnhildě, načež ohněm
zmizí do pozadí. Opona padá)