šíra krajina Poutník Lipy! Jsou ta! Kvetou v stáří víc, než kdysi mohly, kvést* Tak se- vždyclcy nevydaří návrat z předalekých cest. Anoř domek, ten, co skrýval moji slabost v dávných dnech, když mě rozbouřeny příval hodil na neznámý břeh. Rád hych ty dva dobré liddb pozdravil a vím, že mě dnes už tady neuvidí, tenkrát rostli do země. Baucia Poutník /stařenka, už velmi stará/ Vítám tě! To jsou k nám hosti! Můj je na kůtěti, pssst! Mevyspat se dosytoati, k dílu nepřiloží prst. Setkal se kdy někdo a něčím, co víc hlavu poplete? Jsi ta Baucis, které vděčím za to, že jsem na světě? Ta, co jako vlastní děcko křísila mě ze všech sil? /Vyjde Filémon/ Ty jsi Filémon, co všecko z příboje mi zachránil? Zas to slyším: oheň praská, zvonek klinká stříbrně*.* Ve vás předurčila láska, že se os ud ustrne • Tea mě pustte, at se vynadívám na moře, srdce aí tam se mnou poděkuje v pokoře. /Popojde po písčině dopředu/ pěkně kle kne, Filémon /Baucidě/ Schystej na stůl na zahrádku rychle něco k večeři,, než se rozkouká... V tom zmatku vlastním očím nevěří. 142 Baucis Pilemon Baucis Filémon Baucis /Vedle Poutníka/ Kde ti hrozilo,; že vlny, zběsile tě utejraj, tam se dnes jen kvítí vlní, tam dnes vidíš zemskej rág» Zdatnejm lidem chytrý pani řekli: Stav hráz? neustaň, dokuá síla vod ti brání, abys na svým byl svůj pán. No a vidíš: cesta k loukám, ves, háj, stromy plny hnízd... Ale slunce slábne, koukám, že je čas jít něco sníst. /Všichni tři u stolu na zahrádce/ Mlčíš... vem si aspoň skývui.. copak ne jseš vyhládlej? Tumpachovej je z těch divů, ty jsi řečná, vykládej*- Divy děly se a jak^l Strach z nich ve mně rošt a rost... Za tím vším se skrpjvá taky bohaprázdná nekalost. Kárat císaře si zpruhni, že mu lénem dal ten břehl Nerozhlásily to bubny v dědinách i ve městech?* Zrovna u našeho vršku kázal stloukat lešení, stavět první stan. A vbrzku palác skvěl se v zeleni. Za světla jen k jeho zvůli břinkot motyk tejral nás, tam, kde plamínky v tmách žhnuly, na druhej den stála hráz. Lidi měli v zádech kudly, darmo dřel jim kůži z těl, v noci vlny ohněm zrudly, ráno tam už průplav měl. Bezbožník je, pokoj nedá, naši střechu rád by strh, povolnost chce vod souseda, sám chce nad^ každým, mít vrch. 143 Nabízí nám ze svejch statků jeden péknej u moře. Mořsky dno tě zradí vkrátku, drž ae tady nahoře! Slunce klesá, den ae sklání k chvíli naší modlitby. Pojaté zvonit na klekání, Bůh aí za nás v noci bdíl 144 PALÁC Rozlehlé květinová zahradě j velký přímočarý průplav* /Už velmi starý Faust ae zamyšleně prochází* Na písčině zazní zvon/ Faust /vytržen z myšlenek/ Zvonek zas potměšile klinká: nemáš, co mají tamti dva,, zeleň lip, začouzená síňka, omšelé kaple není tvá t Mně klid těch míst jen hlavu mate, atín lip mi nedá přístřeší, jsou trnem v okú, trne-m v patě, nic už mě tady netěší.. /Připlouvá nádherný člun bohatě naložený rozmanitým cizokrajným zbožím* Vystupuje Mefistofeles a tři hromotlučti pochopové* Zboží je vykládáno na břeh/ Mefistofeles Dala nám dvě lodě,, tecf ae ti vracíme zpátky s dvaceti* Na moři roste odvaha r pán ani kmán tam neváhá* Kdo první sáhne pro nevod, ten chytí rybuj chytí lož, když ze dvou najednou má tři, snadno si další opatří: spousta vod není lakomá a kdo má moc, i právo má* Jak co kdo získal t čerchmant ví* Je jasné pro každého učně: válčení, obchod, pirátství jsou trojjediné nerozlučném Nespokojeně vypadáš a štěstí přeje ti až až. Uznej, že odtud z paláce tvá ruka dosáhne, kam chce* Všechno jsi tady začal ty, ten první žlábek do malty byl tady, "na místě, kam teá hbitými vesly vplouvá svět* Píli tvůj duch nes na křídlech, pozvedla oceán i břeh. Tady... Dost! Tady ! Přestaň a tím! Tady mě právě stíhá stín. 145 Ty umíš divy, poslechni si, co mému srdci vzalo klid, co nad hlavou jak meč. mi visi a co se stydím vyslovit* Těm starým lidem mé byt jasné, že tady chci mít všechno sám, bohatství , nad kterým svět žasne, bez- těch pár lip jen pro zlost mám. Jak stvořené jsou pro rozhlednu..* vidím ji..» klidně si tam sednu, abych moh jedním pohledem obsáhnout celou novou zem,, abych se těšil ze zásluh, z toho, že tvůrčí lidský duch vymohl od běsivých voď národům prostor pro život* Trápí tě, když jsi bohatý, že něco nemáš zrovna tyi Z klinkáníj z vůně lip mám strach, připadám si jak na márách* Má vůle, chtivá života, na písku tady troskotá* Jak já bych to jen vyhnal z hlavy 1 Ten klinkot rozumu mě zbaví! Mefistofeles Trpět tak velkou nesnází jistě i obra porazí. A pro každého, kdo má vkus, to klinkání je hrůza hrůz. Prokleté bim-bam bimbáníčka, co v obloze své nebe hýčká, bimbá si v každém lidském ději od křtu až k miserere mei, jako by život byl jen klam, okamžik mezi bim a bam. Fauat Svéhlavost, vzdor mi'před nosem ničí, co získám, proto jsem - i když se mi to protiví' — k těm dvěma nespravedlivým Mefistofeles Nemůžeš jednat bez orací? Nezvyk sis na kolonizaci? Faust Tak jděte už a odkliáte je!... Znáš ten dvůr s krásným stavením, tím se jim štědře odměním. T 146 Mefistofeles Dřív nežli spáč si oči promne, octnou se v- krásném novém domě, smíří je s tím, že prožili ve vlastním zájmu násilí. /Pronikavá zapíská. Objeví se tři pochopové/ /Divákům/ Zas jeden Achabř toužící po Nahotově vinici.- * 147 HLUBOKÁ NOC Věžník: Lynkeus ' /zpívá na zámecké hlásné věži/ Svým očím já věřím, můj pohled má vzlet, jsem zasvěcen věžím, svůj svět jsem z nich zhled. Zřím, oči když zvednu, když sklopím zrak niž, hvězd tisíc a jednu., v tmách kolouší akrýš* Svět po věčné časy je divoucí div, já ze samé krásy sám krásou jsem živ* Co spatřil jsem dosud: jak blíž, tak i dál, tím rozmarný osud dar krásný mi dal. /Pauza/ Jenom pro svou radost nejsem výš něž všichni ostatní, tisícerým zlem a děsem svět mi hrozí z Černá tmy. Vidím jiskry, jak se rojí za pobřežní mokřinou, v čím dél prudším ohňostroji nad- lipami víří, žhnou* Božel Plamen na plamenu! V domku s plotem z vlhké hatil Bychlou pomoc neseženu, nic už zkázu neodvrátí! KristevPane! Ti dva k stáru na oheň zvlášť úzkostliví, mají zemřít při požáru! Jaké osudové divy! Blesky cesta ohni klestí do listů a ratolestí, z větve na haluzi skočí, v souškách prudce plápolá* Proč se díváte, mé oči, bystrým zrakem sokola!? Bílá kaplička se hroutí', zvonek puká opodál* Oheň plamennými hroty klenbu lip už probodal. V purpur obrácené tělo stromu ještě zahlídnu... /Dlouhá pauzra, zpěv/ 148 Faust Mefistofeles a tři pochopové Paust Sbor Co se očím nabízelo, mizí v čase dávných dnu. /na balkoně obráceném: k písčině/ Ve zpěvu shora slyším slzy, zvuk slov v něm táhle doznívá* Věžník si stýská... i mě mrzí touha tak netrpělivá. Ale a£ zeleň na trouch zčerná, zkáza lip není zbytečná, bude tam pozorovatelna a rozhledem do nekonečna. A ti dva vlastně pomohli ai, budou mít krásny nový dům, vědomí, že jsem velkorysý, dá radost jejich pozdním dnům* /dole/ Meteme sem jak zběsilíl Nevyhli jsme se násilí* Jdem, klepem, tlučem na dveře, nikdo je nepovotevře, tak jsme se do nich napřeli, až ruply ~ byly zpuchřeLý. Voláme, řveme z plnejch plic, vyhrožujeme t zase nic. Jak bejvá v těchhle případech, neslyšej j nechtěj, taje j dech, jenomže nás to nesplete — šli jsme je vyndat z doupěte* Už ani nevěděli jak, z leknutí voba trefil šlak. Schovával se tam cizí chlap, chtěl šermovat, tak taky zkap. Při prudký hite*3 ve mžiku vod rozprskan<=-jch uhlíků chytila s?-áma. Plamenem, ted všichni tři se škvaře j' v němí Napískal vám to Belzebub? Já jsem chtěl výměnu, ne lup! Proklínám vaše barbarství, na zisk se může-te- třást vy! Zní moudrost platná řady let: Uznávej moc a ohni hřbet! Když máš dost síly, abys trk, riskuješ dům i dvůr i - krk! 149 /na balkoně/ Světlo hvězd mizí za mračny, jas ohně slábne, průzrační, vánek chce j°ště plampn vzdout a přináší sem čým. a čoud1. 2brkl;ý krok, zbrklá ochota! Co se tam ve tmě mihotá?