Žánrově je Karlova autobiografie na pomezí historiografie a knížecího zrcadla (tzn. spisu, který popisuje panovnický ideál). Karlovým autorským záměrem bylo vytvořit dílo vypovídající o historických skutečnostech, ale stejně tak popisuje ideální vlastnosti mladého panovníka před nástupem na trůn.

V úvodu se Karel obrací na svého budoucího nástupce na českém a římském trůně a uvažuje o ctnostech křesťanského vládce. První část díla (kapitoly 1-14) popisují Karlův život do r. 1340 (mládí ve Francii a Itálii, první léta vlády v Čechách a na Moravě). Obsahem kapitol 12 a 13 jsou morální a náboženské úvahy a dále následuje výklad několika podobenství z Matoušova evangelia. Poslední oddíl (do volby římským králem r. 1346) už napsal jiný autor (stylově je text odlišný, autor píše ve 3. osobě - narozdíl od kapitol 1-14, kde Karel píše v 1. osobě množného čísla).

Ještě za Karlova života byly pořízeny dva překlady této autobiografie do češtiny.

(J. Nechutová: Latinská literatura českého středověku do r. 1400. Praha: Vyšehrad, 2000, s. 143-144.)