a. n>'íéeutu st* v/dy itčítí,
škriem' sc hled L lomu mítí.
Obyčej trn vždveky nnv<j.
314 IdU t vŕ:tí nechodíš ej.
Jestliže pak budou chtítt íw na l<;ku vždy tebe míti,
nestarej se, dočkají tě,
hyi pal; bylo i v pul letí.
JSt-í.hej mistra, m elit $e stará,
tvá Jr.io.st bud piedee slůkí. u>~ Knihy, Suty, jiné věcí ■
za karmy neb pod Livírí
všudy aí j<-ou io/meUné,
uvalené, ušišmané.
Jestliže překáží komu. i u i hre-li, nech se vyhne tonut.
Pakli t u t hec, nechť odloží
u tu zase. Ui položí.
Piluosíí stí té/, vystříhej,
co mir/cg nejdéle líhH, ,m Toto nechí jest vlastní lobé,
všudy    \Sí*n steskni suhé.
Nikdy ve \ ',Z<-m nebuď stálý. im,
tak ode mne dojdeš chvály.
Hleď vždy kař.dý d<m jiného 200 zažiti nétco nového.
Tak i pii řemesb: rovně,
učíš-lt se, uč s." skrovně,
Vysiľíhnj se pilné toho.
aby iicmW práe< mnoho, ju Pomni íi;i pi odešlou radu,
níkdá neméj v ničem řádu,
Kapitola VI
Mravové Grobianovi při stole.
KdvŽ pak již más j 1ti k stolu a s jinými jifftí spolu, tyto \eu na pééi mej,
■m nižádnému v to.n aehověj: Za stul Ätiini. kaef se vidí, ni< v tom n< <etr /ádných lidí, au;?, dej u<* >:nsi tomu, aby o ěl kvůli Lomu
as časem místa po^toupiti a řobc hanbu ěinitk ne rad* ji h žeh s néliOj nesudé sr nižádného, by se mel ni m j \sadili
220 neb č e s nim o 10 svaditL Vsak když rn.i? jí li sedětí, to ho tuť sluv hleď" ti, by sedl im íako\em místě, kde/ In moh! Icbnoud £istě,
225 nebs se dosti n pat htoval,
s'-ni tam r hot.e kdy/.s pracoval. A protož, mty mih/ kmochu, aby odpočinul trochu, na stul neb pa. stenu lehni,
230 žádnému <? místa se nehni. Prostranné a hczperne seď, na žádného \ t m1 uie neliied', rmvithn mluv, volně se směj, za vchkél o v/dy se měj.
235 Své moudiuxti tu ukazuj, pySnč a panské i odkazuj podati pka neb ehleba aneb co jim ho th-ba.
Ovšem když polívka tm stá, ju k/dej čtstě na stul y-htisfa,
w:7, doneseš na svťij taiiř,
uka/. se v lom, že jsi malíř.
Na lžíci nabírej mnoho
a potom pal ještě toho 2« pojednou s lžíce nesnídej,
dvakrát krmi z íkí vynímej.
Potom dále mou rada věz,
co C se zdá nejlepsího jez.
Zelí, kaše nebo bruchu 250 uejez mnoho, milý brachu!
Neslouží to tvému zdraví,
sama chut tobě to praví.
Ncchc na tebe jak duí hledí,
kteříž tu za stolem sedí, 2"> zdaleka ruku svou vztáhni
a pro lepší kus vždy sáhni,
zvlášť j<.sl-U kuřátko neb plák,
hovězího masa nech tak.
I toto čiň také zvykem, :k> pilní; oblizuj ;azykcm
lžíci, prsty i také nůž,
obyčej nás to snes n můž.
Polívku i každou jícho,
nic se v tom nebojíc smíchu, j 2C rozkydej čisté po ubrusu, tsst
lepšího se chytej kusu,
A tak budeš dobrý malíř,
klada pilné na svůj talíř.
Třebas před jiným vybírej, 27ň daleko usla otvírej,
ať by v uštu pohleděli,
co v nich máš, mohli vidčti,
zvlálič jcst-li žlutá kaše,
všeckoí sou to mravy naše.
275 Pálí-Ii tč krmě v usta, obracej ji vetoú zhusta, mrzutě se ošklcbuje, naše mravy ukazuje. Též nos ubrusem utírej,
2so na stůl se loktem podpírej, pod stolem, vždy mel nohama, z mísy svinsky ber rukama. S dobrou krmí nemáš hráti, než po plné lžící brati
■m a nosit! v usta často, by pak měl zas vrátiti to. Všemi ušty jez s pilností, nestyd* se v tom ani hostí. I v tom tě chci použiti
290 a tebe v tom pospraviti, jaké mál rukávy mí ti, chcel-li Grobiánem by*ti. Ať okolo ruky visí podobně jako uši psí,
sas ochíípetté až do pěsti, nebojíc se zlé pověsti I toto f chci povčdětíj hledíž to na péči míň a vyuč se těmto ctnostem,
soo nožem,, prstem nebo nehtem Často zuby párej sobe, tor jest potřebná věc tobě, nebo doktoři tak praví, že jest to ne|malé zdraví,
3« I v tom nechci zanecibati, a£ bych nemel správy dátí: Hověj pilně svému břichu, neboj se v tom ani hříchu. Když se najíš hojně dosti,
»to nečiň sobě sám těžkostí.
popiifť pasu o lít dírky,
ro/epiri vSctky hakbks, ; Fou«y dlouhé uv hled mís i, maje jisti nebo piti. 3i3 aby jc máčel v konvici anebo v políwc na lžíci. O b lížeš jc dobří- polom,
toť maä také správ u o tom, ; Cbceá-li toho víc včdčti,       , f 320 můžeš pilno pohleděli, že tak téměř všecko nyní
dvořané a páni činí. í Ivdyž piješ, srkej skrz zuby, > napijíc se neutírej huby 325 a utři raději oči,
žes nedopil ať nepláči. Také zvykni dobře tomu, lib se nebo nelib komu,
chleba sohé takto ukroj,. : 230 čistou dlouhou skyvu přistroj. ■ Dají-li pak na Mul k íemu !_ jaké omáčky neb chřenu, máčej ty tak ten celý kus,
by mel kydat i na ubrus, l m a po kousku vždy okusuj, j
tak zachováš obyčej můj, j-
A buď vesel, volne sedě,
iia žádného niť. nehledě,
jak se jiní při čem mají, 340 kteří lepší mravy znají.
Polívku vždy na míse toč,
každému hned v jeho řeč vskoč.
Všecko | mluv, coť se nahodí, im í
tobé to nic neuškodí. 1 >,h Mlnví-ti kdo eo při stolu s a ty -šcdíí s nirai spolu, f
neposlouchej nižádného, začni znovu nětco nového. Mívej v tomobvžei vlčí..
•iso ten, kdo začal, nechť pomlčí, ty hleď nětco předce žváti, byť měl někdo i nalátt. Rozprávěj vždy svou řeč směle, hled na lidi jako tele,
$ss byť pak byli nad tě vyšší, trhej jimi, ať tě slyší. Ten obyčej vždy máš mi ti, za něj se nic nestyděti, Jcstližeť se bude zdáti,
36o můžeš se i volně smáti. Bude-liť pak krmě dána buď pro hostě neb pro pána, nedívej se dlouho tomu, spěšné také sáhni k. tomu.
ses Jez předce, dokud co v míse, poněvadž proto strojí se, Nikdá neměj nože svého, než vypůjč ho od jiného. Budeš-li pak jaký mí ti,
37a nemať velmi dobrý býti, zdaž tu ta'k dobrého třeba, leda ty úžižlal chleba, A nejíepší bývá kusý, k tomu zuby míti musí.
375 Netřebať ho umývatí, můžeš tak dobře schovat! do škoreň neb pod lavici spolu s umazanou lžicí. Ojhlozíť jej myši jistě,
'«0 jako by ho umyl čisté. Pakliř neučiní toho, nestarej se o to mnoho,
í
můžeš to sám tak spraviti a slinami jej umyti,
suš Také můžeš toho nože pobrousiti o podnože. Nehty dlouhé vždy hleď míti, aby za ně mohl .vzíti hnoje, bláta nebo špíny,
y>o Zadmi* povím spůsob jiný: N ech toho tak všeho spolu, rukou nemej, když jdeš k stolu, však v své usta klásti budeš a snad tak chuti nabudeš.
?m Když jíš, mlaskej jako prase, a co nesníš, vlož to zase tak opiplanč do mísy, vídal jsern to také kdysi. I tomu máš přivyknout!,
•wo často za stolem říhnoutí. Žádného sc neostýchej, kašli, prskej, čistě dmycliej. Kosti ohíozuj zubami, potom mec pod stůl na zemi,
405 však ío ostatek psi spraví a tebe té práce zbaví. Netřeba jích před sc kláslí, talíř jimi zaměstknad. Prsty mastné často lízej,
4i a talíř sobe též utírej
chlebem a potom jej hned sněz, to jest můj mrav, o tom ty věz. Kdy ž ť se j již pak zcchcc pití, máš se přitom takto míti:
tis Konev spčlnfi aby chopil a na hlavu víko vkiopil, zapíjej to, cos v usta vzal, herež by pak konev zmazal.
Nepřekážej ty tím sobě,
•«o žcf někdo toho při tobě velmi hrubé nenávidí, jestli kdy co toho vidí, neb že moje s tebou piti, chce se mu raději bliti.
«j Tak jemu posloužíš k chuti, až se sotyička přinutí, by se také s tebou napil, neb sc bojí, by nelapil toho, cos ty pustil z huby,
430 nechať pije skrze zuby. Též hled', můžes-lí, dopiti, konev prázdnou postavit! před toho, kdož podlé sedí, nechř on na tě jak chce hledí. Ty pohodlí svého vždy hleď a za stolem nejdéle seď. Nedbej, že chtí jíní vstáá a k sve práci každý brali, ty seď co můžeš nejdéle
4« a protáhni sobe chvíle.
Když by pak již musil vstáti a jiným v tom místo dáťi, užívej ty svého práva, vstávej bystře jako kráva,
ms stolicemi zadkem strkej a již sobě volné smrkej, kašli, plij í také říhej. Odcházeje noh nezdvíhej, na vše strany házej j ílusy,
$50 čistými hrubými kusy, aneb šátek jaký máš-li a do něho nasmrkáš-ii, ihned máš jej rozvinout! a do něho pohlídnouti,
íss jak jest pěkný ten nový flus a kterak ho veliký kus. Vychrkna kus, drž jej y hubě, obracej jím, s ním se chlubě, nemáš ho hned vyplívali,
4so než chvilku ho pochovali.
Mluv s ním, chovaje to v tlamě, v tom obzvláštně pomni na mne. Pakli ho nechceš vypliti, můžeš jej zase pozná.
m Polom nepospíchej k dílu., tak zachováš nejspíš sílu.
Kapitola VII
ISapomt nutj slu/.< bukům. Meií slouží k ■ mlu, <> jak při něm chovali >c mají.
Víim, k(< H? a.i slíii sinijhc
■tm b pted sloVm sloužíte,
n.dímť loto u/i tečné, í/í tož mi bv\á \< hru vdtené.
Piv než. se v strojení d.de,
ií to se svaď'.c tí'krátť
{)h\áj pak tento míjí >,
ú\f hodiny vrdyck\ ■-trope, i _ a%";u; ať ledva odjpoiu
pi.-tioí"po hvM*. I:u<>!u.
V<.m"\oúf in nejvíc i tiba
vím, pivd. soli, thleba,
ať si !yto (.sečky ku-;\ >«• pne sno'í u^l obrusy.
Zteplí-ht pivo neb vhin,
bndeť o lom pavčdíuo.
'i y «c pak takto pi'htro) sám
; : a před stoleni stůj jako pán:
m S vleka s sebe svrchní šaty, k tomu ač jsou nahé paty. roztrhané poctívice, ukálené zle střevíce. : Nezapínej nikdy .ňader,
m radíf do nich nčtco 'naber, \ co by se k jídlu hodilo
i a tobě potřebné bylo.
1 Rukama vždy nčtco dělej,
! kloboukem toč neb se drbej,
\ «s kousej nehty, párej zuby,
jazykem mel {o)kolo huby. Ptotei jest výborný kus, stůj na jedné noze co hus, zatím druhá odpočine soo a čas oběda pomine. ; Neclohlídej žádný k tomu,
potřebí«H čeho komu, Zvláší má-li pán jaké hosti, spravte se opatrností, \ sos leckdes v koutě se uzdravte,
• dřív než hosté se užme,
talířův neotírejte
\ a kostí s nich. nezbírejte.
* Zůstaiie-li kdy pak čeho. ;                                  n to že b) nedosedli vštbo,
vy to nelib- s .stolu xbei.'^ ■ íi o lo se vlekni derte.
- Kdy/ pak přijde ěí>s k sklízení,
talířúv, uožuv, lžic zb'i^ní, ; i„ toho box vad} nejddkejte,
I jeden dtuhého pobu<jtc,
; Pakli vás přinutí k tomu,
že musíte sklidit s, stoiu,
: sejmouc rychle věji vyneste,
í
ŕ
, 7 Frantové a wrobiáaí