360 DOBA NÁRODNÍCH STÁTŮ / Evropa I (1871-1914) Bismarckův spojenecký systém 358 DOBA NÁRODNÍCH STÁTŮ / Baílián (1871-1908) A f"S i, Tamopol « J **■ | ř"S»,f----\ H*9e (TemopoO 1 RAKOUSKO- >—\ i UHERSKO w / o, RUSKO Budíusaíf | Záhřeb , *»a ■ V Jasy Moldavsko Sedmihradska hranice osman. řiSe 1830 nové státy plošné vybarveny i územní zisky protitur. povstání 1875/76 aaini^ postup rus vojsk Žáž?? ra(l vojenská hranice (liakllon: Horakfion) Nové poměry na Balkáně po berlínském kongresu 1878 25 34 AFRIKA V 19. A NA POČÁTKU 20. STOLETÍ (DO R 1914) SO ri|>. ihI Cmmml '20 50 Vllát. imJ Crnnw. HO Sir £1 . ^ r Sardinie - . -,; f £,**•" Oj t>- >-., , - - „ i« O *----i A (im*)« ] iSS^Nübie N i á "e r \ / ■ Kofi era f 1KB) Kapv^*o. ; XF™ncou*«ká záplni Afrika j JfcHw ~ í - _a s - ; (port. KM51) - -Jg1 ~o«i«ie<«*ŕr™*,,*»i/) . Ba^uni nWab_ — J—i"" m i« k i nana - - - b J, g?,?/ N i á é r i e J T 'ľ I **V \/ í~,v' B™ A, B^W-.Wírí S"i /previl. vJ^ôtS* í ŕ u*«°w »*» / V**"* « I I* Kantáta /■ r,HS's6> ^«ŕrt*«Jŕ«WS C3 SiUauíitoliSiii) t/1 f - sL,„ C .IDDtS ABEBA O Fernando Poo ^Buea (ras*; ľ* j > Princípe ta. m™ *!»•■■ (pórt. 14«) Irancouiske _ tptnébkA •_] portugalskí BfPi — belgickí ° italské __a [__nemecké ^__? eimostatn* státy španělské kolonie Mal«lla 14»e Cauti 1580 1 Span. Msfoko 1912 ::::: oibrcjenv »doof proi **■•• kolonialistOTi č H - Černi Horí BULH. - Bulharsko ALB. - Ubitá* H.. Jihoafrická unie (brii domimumj od r 1910 (Kapsko. Natal Transvaal. Qran&koJ ... . _ o MO 10ÚÚ km IX: Nemeckí.;.:; . ^"T^L _ ^«T™ „iioVrtu L ./„i_____t___u f'}sI-ourenco Maroua — *J p^ ,•■ . ftr jihozápad.!. y& Stpntiywimt. V.lrybi •áMH j. _. n Reunion dař-* Cape Towns Kap*^0 o- / / ^ aJ Nejvýznamněji! africké výzkumné cesty " » - '■»ri,*''\ I—sr \ / ■ Vývoj Jihoafrické unie do r. 1949 \ Jihozápadní! ir "Afrika \ (1120 mand. »oaft. unií, 1 »V«' \ 1946 svéf. úz.0SN) (imttll,' JídMfr. unií) y ISSI i*oift,J V Mítabelsko' í ľ i Oudney CalBie Liv.ngilwnj Speke Du Chail [ü RDh!f9,ryachUgxl : NecMiQei ; Holub i v. Vviiťnanr • Staníc ;tä7*^87ľ.^ , ' RoMb.Stecher___..'i7?^ , Cap* Towi I steck*. Jfltiu^au Liiere^-^s^^^_ o_[___ •MfíTůUtS —^ #£A£rfAW- j Q-x-^';6P,ko i?»f'iaco brit.. i«oe init ť < O T f ^k<| i I K*l«rtko ISeOZ! bnUftwt Beti.4r.ik» j 1866 IflSQ iitoafr. Natal IB3B^e Büro««. ISO bnL koloo,; IGM ť.onjr.n- Velen,e r- • : '-í^ :■' . r j ke 5,Éiít< j. 't-54 cpet '";;*s!, ■ t ese-1902 t>'t. T'jíisydj'- IB36/37 kokonliac* Bar*, \0K-T) l.1 bitu t ■ samospráva. 1902 briL o J<"W*r>*íni Alnfcs:^ IfjW-igCOnem., ? 1820 mandaL uwni Jihoalncke unl*. I ktersubyta 1.10*9 aMkttwena eJíuUků. IA66 britský protektn-a! S»3ľi -ihc. taS* burska. 1903 br.t. I :*)(KK)000 —-■ ■■■? 9-i Tg- .*........jg. * 70 (11 c • ■ . - -.......- ^ -í^imj^a. , _^(- t ,».'1»"" * . ^vtíSalP - -LlL Čínská revoluce v letech 1911-1913 o's.. Sj. j 1 h 4idtwá m-.s-tarsi pod jl ■íedtiíNm Stifi-j^t-sf-r-a m* r. iwe-isoa a r. 1910-18) i ozbrojené povstání ■» vů Wďtcbangu 10. X. 1911 ^ MavnJ centra revoluce města, ve ktBrych byly | I dočasné organizován* revoluční vlády koncentrac* vojsk téJ imp^rialistiCKvCh diíív pnj potlačeni fevolucB vyhia&eni Onaké wtkJ zvolaní Sgn-jal-sera ^■bí-eaídBnlflm 29. Xíl. 1911 v Nan-frngu iBJd3leři|Ě|ii iretin* > O j t.r.:w !: usa ; nenwtfce J (rartctuzske nilOiemgfeg do r. ISOl od r. 1315 . IBI6-IŮS3 ' Od r. I6E6-IB76 I otf r. 1377-1900 | portugalské Újsmi ifazalů: i japone-ké □ 51ŠSSV ChanAt tcrecků ' I Chivaky chanat 1-1 od IB73 (íůwtoon 1060 bfrí. ůřřml rozpěno IS9Ů pronájmem dal li obiasu na 93 lei l:c0 0oq0oo ?_«» • 90 S 140 16 ITiC) a o «5 i—>■ .'30 ""o My Ol í spojenecká politika pred první světovou válkou anekční krize (C) - mezinárodní politická krize, trvající od října 1908 do dubna 1909, vyvolaná anexí Bosny a Hercegoviny Rakouskem-Uherskem. Habsburská monarchie okupovala a spravovala Bosnu a Hercegovinu na základě mandátu ® berlínského kongresu velmocí od r. 1878. Prakticky od počátku okupace plánovala úplné připojení (anexi) obou obsazených zemí, které z hlediska mezinárodního práva nadále patřily pod suverenitu tureckého sultána. Po vypuknutí tzv. mladoturecké revoluce v létě 1908 hrozilo, že Istanbul vznese nárok, aby mohl znovu ovlivňovat politický vývoj na okupovaných územích. Uskutečnění anexe se stalo pro Vídeň neodkladnou záležitostí. Ostatní velmoci - signatáře berlínského kongresu - chtěla postavit před hotovou věc. Zájmy habsburské monarchie na Balkáně se střetávaly se zájmy Ruska. Tehdejší rakousko-uherský ministr zahraničí A. L. Ahrenthal se proto snažil získat pro myšlenku anexe ruského ministra zahraničí A. P. Izvolského, s nímž se tajně sešel na zámku v Buchlovicích (16. 9. 1908). Za ruskou vstřícnost vůči anexi Bpsny a Hercegoviny přislíbil Ahrenthal Izvolskému podporu požadavku Ruska na otevření černomořských úžin pro ruské válečné lodě. Zatímco se Izvolskij v následujících dnech marně pokoušel získat pro revizi statutu Úžin politické představitele Velké Británie a Francie, Rakousko-Uhersko začátkem října 1908 jednostranně provedlo ® anexi Bosny a Hercegoviny a Izvolského vystavilo v očích jeho dohodových spojenců (® Dohoda) diplomatické blamáži. Zaskočené Rusko odmítlo uznat anexi a požadovalo svolání mezinárodní konference, která měla vyřešit jak záležitost Bosny a Hercegoviny, tak Úžin. Jednostranný krok Rakouska-Uherska odsoudila většina tehdejších velmocí, politickou podporu získala Vídeň jen ze strany svého troj spolkového spojence (® Trojspolek) - Berlína. Kromě Ruska vyvolala .anexe bouřlivou reakci zvláště v Turecku a Srbsku. Turky se po čase podařilo Vídni uklidnit slibem vyklizení Novopazarského sandžaku a finančním odškodněním za turecký majetek ponechaný na území Bosny ve výši 2,5 miliónu tureckých liber (54 miliónů rakouských korun). Turecko souhlasilo s anexí ^6. 2. 1909; Anexi však nadále odmítalo Srbsko, zprvu propagandisticky silně podporované Ruskem. Připojení Bosny a Hercegoviny k habsburské monarchii hatilo srbské plány na vytvoření Velkého Srbska, které mělo sjednotit na etnickém a historickém základě všechny „srbské" oblasti." Srbové trvali na svolání mezinárodní konference a územní kompenzaci (zajištění přístupu k moři^adokonce přikročili k válečným přípravám. Vídeň odpověděla posílením své vojenské síly v Bosně a Hercegovině a rovněž se připravovala k mobilizaci. Na počátku r. 1909 vznikla nebezpečná mezinárodněpolitická situace, která hrozila přerůst v ozbrojený konflikt. Britové a Francouzi se stavěli k návrhům Ruska a Srbska rezervovaně, nepřáli si ani mezinárodní konferenci, ani válku. V nej vypjatější chvíli krize (polovina března 1909) do situace razantně zasáhlo Německo, které vědělo, že Rusko v té době nebylo schopno vojensky podpořit Srbsko (trvající důsledky porážky z rusko-japonské války 1905) a ostrou nótou přimělo Petrohrad, aby anexi 25.3. 1909 akceptoval. Spojeným politickým tlakem západní velmoci následně donutily vyjádřit souhlas s anexí i bojechtivé Srbsko (31.3. 1909). Anekční krize byla formálně ukončena v polovině dubna 1909, kdy s anexí Bosny a Hercegoviny postupně vyjádřili souhlas všichni zbývající signatáři někdejší berlínské smlouvy. Anekční krize zřetelně odhalila rozštěpení Evropy do dvou znepřátelených politických bloků. Krize znamenala definitivní krach všech pokusů o vzájemné sblížení Vídně s Petrohradem, v něž věřili např. stoupenci ® novoslovanství. V následujících letech zavládl mezi Ruskem a Rakouskem-Uherskem jednoznačný antagonismus, kritickou oblastí jejich vzájemných vztahů se stal Balkán) Důsledky nebezpečné politiky soupeřících bloků se v jihovýchodní Evropě projevily již v době ® balkánských válek 1912 - 1913 a zejména po ® sarajevském atentátu, který otevřel cestu k ® první světové válce. Většina českých politiků v době anekční krize odsoudila způsob provedení anexe (došlo k ní bez souhlasu ostatních velmocí, bez otázání se lidu Bosny a Hercegoviny), v zásadě však proti připojení Bosny a Hercegoviny k habsburské monarchii neprotestovala. Od přičlenění Bosny k říši si Češi slibovali další posílení vlivu slovanského živlu uvnitř Rakouska-Uherska a zlepšení možností pro uplatnění českého zboží a kapitálu. Mezi veřejností v Rusku a na jihu Balkánu vyvolal vlnu pobouření zejména fakt, že loajální postoj vůči anexi zaujal i vedoucí představitel novoslovanského hnutí Karel Kramář. V době eskalace válečného napětí mezi Rakouskem-Uherskem a Srbskem na přelomu let 1908/1909 docházelo v českých zemích k protestním protiválečným schůzím a demonstracím, jejichž hlavními organizátory byli mladí národní socialisté a sociální demokrati. Nepokoje provázely zejména odjezdy českých vojáků do Bosny a Hercegoviny, při nichž demonstranti dávali najevo svůj odpor vůči válečnickým snahám habsburské monarchie. 2