historická gramotnost 3 – příčiny a následky. Proč se události dějí a jaké mají dopady? Proč Češi[1] po roce 1945 volili komunisty? ZADÁNÍ: 1) Přečtěte si základní informace a vzpomínky pamětníků. 2) Na základě vzpomínek vytvořte koktejl, který bude obsahovat příčiny vítězství komunistů po roce 1945. 3) Do obrysu koktejlu (naleznete na poslední straně) vybarvěte jeho jednotlivé složky, příčiny vítězství. Jejich poměr ať odpovídá váze příčiny vítězství komunistů po válce. 4) Jednotlivé složky koktejlu do obrázku pojmenujte, například charisma K. Gottwalda. 5) Drinku dejte přiléhavý název. 6) Ve vzpomínkách označte ty pasáže, které byly pro vás při rozhodování o příčinách vítězství komunistů důležité. Základní informace: Komunistická strana Československa (KSČ) vznikla v Československu v roce 1921. Po celé období první republiky byla významnou stranou, v prvních parlamentních volbách v roce 1925 skončila druhá a v dalších ne hůře než čtvrtá. Nikdy však nebyla součástí nějaké vládní koalice, šlo o radikálně levicovou politickou stranu, která ostře kritizovala prvorepublikový režim a svůj vzor měla v sovětském Rusku. To se změnilo po druhé světové válce. V poválečných volbách v roce 1946, kdy mohl o hlasy voličů soutěžit omezený počet stran (čtyři v českých zemích), komunisté s přehledem zvítězili. Čeští a slovenští komunisté v celkovém součtu získali téměř 40 % hlasů. Už je nebylo možné ignorovat. Stali se nejsilnější vládní stranou a získali i post premiéra, kterým se stal předseda KSČ Klement Gottwald. Vzpomínky pamětníků[2] 1/ Po válce jsem se dal ke komunistům. Slíbil jsem si to v Osvětimi, kde ti nejstatečnější byli především Rusové. Často si zpívali bojovné písně, mnohokrát se pokusili o útěk, vzdorovali, a to mi imponovalo. Říkal jsem si: to je národ! Na tom jejich komunismu musí něco být. 2/ Jednou, když jsem šel z práce, zastavil mě kamarád a říká: „Jak to, že nejsi na schůzi?“ Nevěděl jsem, o jaké schůzi mluví. Zavedl mě do takového malého domku, který byl uvnitř naší továrny. Bylo tam namačkáno dobrých dvacet lidí – komunistů. Ti chlapi ale nemluvili o politice, oni mluvili o práci, o práci pro republiku, o výrobě. A já jsem si najednou řekl: „Sakra, tyhle lidi se mi líbí.“ 3/ Nebýt té strašné války a jejích následků, které v nás vzbudily tu nepřekonatelnou potřebu změny, zatracení všeho minulého, byli bychom komunismus snadno prokoukli. Ale když si člověk zoufá nad světem, když o všem pochybuje, když pochybuje dokonce sám o sobě, i já, osoba naprosto nefanatická, jsem tomuto mámení podlehla. 4/ Stačí prosté, třeba i nepodložené udání, že jste se za války nechovali jako „správný Čech“ a osobní bezpečnost je ztracena. A je málo lidí s odvahou a tvrdým čelem, kteří si řeknou, že se nebojí, že se před případným soudem obhájí, že nepodlehnou. Tak se dnes vyskytli mnozí, kteří se před těmito útoky uchýlili pod ochranu komunistů – komunistu si totiž málokdo troufne obvinit. 5/ Ve volebním programu KSČ nebyla vůbec žádná zmínka o třídním boji, ani o diktatuře dělníků. Hovořilo se tam o poválečné obnově republiky, o solidaritě a poctivé práci, o naději na lepší svět, o boji proti fašismu. Většina komunistů nevypadala hrozivě, ale nadšeně, vesele a odhodlaně. 6/ Vycházela spousta nových brožurek, které lidé dychtivě četli. Dávaly tak jasné a prosté odpovědi na ty nejsložitější otázky: Proč jsou války? Odpověď najdete v kapitole 5 na straně 68. Proč vypukají hospodářské krize? Čtěte kapitolu 7 na straně 82. Co je pravda? Viz kapitolu 10 na straně 99. Přestože se mi zdálo, že v tom musí být nějaký háček, nakonec jsem podlehla... 7/ V komunistických brožurkách se také psalo, že masarykovská demokracie byla neuskutečnitelná iluze, že se vzdala bez boje Hitlerovi, že není možné se vracet nazpátek a dělat znovu tytéž chyby a za čas se dožít nového Mnichova. Kdo nás zaprodal Hitlerovi? Naši spojenci, západní kapitalisté. Jediná velmoc, která zaručí naší lepší budoucnost je Sovětský svaz. 8/ Komunisté za války přestali mluvit o komunismu, přestali mluvit o bolševismu, přestali mluvit o sovětizaci. Edvard Beneš sám říkal, „to je přece nesmysl, že by oni chtěli nás nějak bolševizovat, oni nám naopak zajistili, že budeme se moci vyvíjet vlastním způsobem, nezávisle, demokraticky, tak se k těm sovětům přikloníme“ a národ to přijal s otevřenou náručí. 9/ ELK byl Evropský literární klub, který se tady po válce založil, a vydávaly se tu knihy. Tady o tom vyšly knihy. Mě bylo devatenáct a četla jsem to. (…) Není pravda, že se tady o tom nevědělo. Kdo nechtěl vědět, nevěděl. Ať se na tohle nikdo nevymlouvá, protože já jsem to četla a nebyla jsem z žádné intelektuálské rodiny. 10/ Pamatuju si, jak tenkrát, když nás Rusové osvobodili, každý musel nechat nějakou tu místnost pro ruský vojáky, kteří táhli za Němcema. Můj manžel občas seděl venku na terase s nějakým ruským profesorem, který byl pomocníkem velitele, a klábosili. No a on tenkrát říkal: „že tu máte komunisty, to by ještě šlo, ale vy tu máte bolševiky, a to je horší. To my víme, co to je.“ ________________________________ [1] Slováci volili komunisty méně často než Češi. Na Slovensku ve volbách v roce 1946 zvítězila Demokratická strana. [2] Zdroje: č. 3-8 Heda KOVÁLYOVÁ. Na vlastní kůži. Praha 1992; č. 1 a 10 rozhovor s pamětníkem; č. 2 a 9 Milan DRÁPALA: Na ztracené vartě západu. Praha 2010.