Septakord II. stupně Septakord na II. stupni se od ostatních septakordů liší tím, že jej lze užívat dvěma různými způsoby. 1. Chápeme-li jej jako souzvuk subdominanty s přidanou spodní septimou d + f a(as) c, říkáme mu septakord S+7 /septakord es plus sedm/ a jeho rozvodnými akordy jsou obraty tónického kvintakordu (T, T6 , T6/4 ). Je rozváděn tzv. „subdominantním rozvodem“. 2. Chápeme-li jej jako akord druhého stupně doplněný o vrchní septimu, označujeme ho jako septakord střídavé dominanty ID7 (střídavá dominanta=dominanta dominanty) a je rozváděn do obratů D (D, D6 ) nebo D7 (D7 , D6/5 , D4/3 , D2 ) tzv. „dominantním rozvodem“. (Tvar značky tohoto akordu vzniká spojením římské II a obloučkem písmene D. Protože není možné tuto značku vytvořit v textovém editoru, jen dodávám, že oblouk písmene D je veden již od první čáry římské II.) Spodní septimu u akordu S+7 i vrchní septimu u akordu ID7 chápeme jako disonanci, a proto je nutné je připravovat podle stejných pravidel jako septimu akordu D7 : Nástup septimy v septakordu – při nástupu septakordu v hudebním proudu je nutné vždy dbát na přípravu septimy (podobný postup jako při přípravě citlivého tónu, na který přicházíme shora). Podle způsobu přípravy se rozeznává septima: 1. zadržená – septimový tón je součástí předchozího akordu, septima se zadržuje v daném hlase 2. následná – septimový tón následuje po jiném akordickém tónu 3. průchodně vedená – nastupuje stupňovitě (= sekundovým postupem) a týmž směrem stupňovitě pokračuje Nemůže-li nastoupit septima žádným z těchto způsobů, zmírňujeme její nástup alespoň tím, že jí umožňujeme nastoupit v protipohybu s basem. Obraty septakordu – princip tvoření obratů septakordu II stupně je shodné s tvořením obratů jakéhokoli septakordu, opět tedy záleží na tom, který tón je umístěn do basu. Užití tónů v basu u septakordu II stupně ( S+7 a ID7 ) v C dur tónině: Tón v basu d f a/as c Název obratu septakord kvintsextakord terckvartakord sekundakord Značka akordu 7 6/5 4/3 2 Rozvod septakordu II. stupně a jeho obratů 1. V podobě akordu S+7 je jako vázaný tón chápána disonantní spodní septima d. Protože septimové tóny septakordů (v akordu S+7 septima spodní, v akordu ID7 septima vrchní) směřují vždy k akordu, spodní septima zde tedy stoupá (tón d směřuje do e). Tomuto druhu rozvodu (rozvod se stoupající spodní septimou) říkáme rozvod subdominantní. Přidaná spodní septima je zde tónem, který zesiluje subdominantní harmonii a vytváří disonantní akord směřující k rozvodu, pokud je užita snížená kvinta, vzniká i charakteristický interval zmenšené kvinty rozváděný následně do intervalu tercie. Povinnost spodní septimy v akordu S+7 stoupat způsobuje rozvod základního tvaru akordu S+7 vždy do tónického sextakordu, tón d v basu je veden stupňovitě na tón e tedy k tónické tercii. Tercie akordu (tón f) není tónem vázaným, ocitá-li se tedy v akordu S+6/5 v basu, lze jej vést jak na tón e tak na c, rozvodnými akordy je tedy tónický sextakord nebo tónický kvintakord. Kvinta akordu může být jak tón a, tak as (v mollové tónině nebo harmonické dur), chápeme jej tedy jako tón sestupný a proto je rozvodným akordem obratu S+4/3 tónický kvartsextakord s basovým tónem g. Obrat S+2 má v basu shodný tón se základním tónem tónického kvintakordu (c), je tedy do něj rozváděn. Nejužívanějším tvarem byl v historii první obrat tohoto septakordu, tedy kvintsextakord. Byl nazýván subdominantou s přidanou sextou (též označována jako rameauovská ramo:ovská podle francouzského skladatele Jeana Philippa Rameaua /žána filipa ramo:a/, který na ni první upozornil), protože právě sextový tón nastupoval následně po zaznění subdominantního kvintakordu a tedy vypadal jako „přidaný“ k subdominantě. 2. Pro septakord ID7 a jeho rozvod je charakteristická klesající vrchní septima, jde tedy o rozvod dominantní (stejně jako u akordu D7 ). Ostatní tóny lze vést volně, nejčastěji postupují stupňovitě. Rozvodnými akordy jsou základní tvary dominantního kvintakordu a dominantního septakordu, v případě, že se tón septakordu II. stupně shoduje s některým z tónů D7 , je rozváděn i do obratu, který má tento tón v basu. Klesající vrchní septima předznamenává jedinou výjimku v rozvádění akordu ID7 , v C dur se jedná o tón c, který sestupuje v basu na tón h, tedy k dominantní tercii, proto jsou v tomto případě rozvodnými akordy akord D6 a D6/5 , u akordu D6 v dur a harmonické a melodické moll připomínám, že nesmí být zdvojen basový tón, protože je zároveň tónem citlivým. V případě postupu septakordu ID7 do D7 připravujeme dominantní septimu akordu D7 tím, že u obratů septakordu ID7 zadržujeme původní tercii. Akord ID7 je akordem subdominantní funkce, může tedy v kadencích zastupovat kvintakordy subdominanty či druhého stupně, velmi často je také užíván jako výchozí akord v cílové tónině, tvoříme-li enharmonickou nebo chromatickou modulaci. Tabulka rozvodů S+7 : Tabulka rozvodů ID7 : S+7 – T6 S+6/5 – T, T6 S+4/3 – T6/4 S+2 – T ID7 – D, D7 , (D4/3 ) ID6/5 – D, D7 , D2 ID4/3 – D, D7 ID2 – D6 , D6/5 Další zacházení se septakordem II. stupně: Rozvod akordu – kromě již jmenovaných postupů do tónické a dominantní funkce můžeme vést septakord II stupně klamným rozvodem do kvintakordu III stupně, vytváříme tedy obdobu klamného závěru (k označení akordu užijeme značky II7 ). Částečný rozvod akordu – akord S+7 lze rozvést částečným subdominantním rozvodem do kvartsextakordu VI stupně, v rozvodu zůstává stupňovité stoupání spodní septimy. Převod akordu – septakord není rozveden, ale pouze převeden do jiného obratu (např. ID7 do ID6/5 ) nebo jsou vystřídány různé obraty mezi sebou. Spoj akordu – akord je spojen s jiným akordem tak, že ani jeden z vázaných tónů není rozveden (některý zůstává zadržen, některý je veden na tón, který není tónem rozvodným), jako obdobu spoje II-D chápeme spojení se sextakordem VII stupně, rovněž je možné užít spoj s kvintakordem VI. stupně. Tvoření septakordů: Zadání 1: Jmenujte tóny septakordů II. stupně v různých tóninách (na příslušném stupni vyjmenujeme septakord a přidáváme tónům posuvky podle předznamenání zadané tóniny): es moll, G dur, b moll, Cis dur, A dur, F dur, fis moll, H dur Zadání 2: Zapište septakord II. stupně do určených tónin, dodržte zadanou polohu akordu Zápis septakordů a jejich obratů v různých polohách: Zapisujeme akord tak, aby vzdálenost mezi basovým a sopránovým tónem odpovídala intervalu určenému číslem polohy Zadání 3: Rozvod septakordu II. stupně: Rozvádíme obraty akordů S+7 a ID7 . Zadání 4: Číslovaný bas: Opět postupujeme nám známým způsobem – označíme v celém příkladu funkční značky k akordům a poté doplňujeme vrchní hlasy. Akordy II. stupně označujeme funkčními značkami S+ nebo ID podle toho, zda jsou rozvedeny do akordu tónického nebo dominantního. Pro rozhodnutí, jakou funkční značkou je označíme tedy musíme nejprve určit funkční značku akordu následujícího. U akordů II. stupně je výhodou, že v nich žádné tóny nevynecháváme ani nezdvojujeme, užíváme tedy ve čtyřhlasu všechny 4 tóny akordu a dále s nimi zacházíme tak, jak nám předepisují pravidla rozvodů. Bez určení funkční značky tak nelze septakord II. stupně správně rozvést. U obratů akordu opět hledáme základní tón o příslušný interval níže (shodný postup jako u D7 ) a od něj si celý akord vyjmenujeme. Tón, který byl uveden v basu se už ve vrchních hlasech neobjevuje. Zadání 5: Výchozí poloha terciová (3) Výchozí poloha sextová (6) Řešení zadání: Zadání 1: f-as-ces-es, a-c-e-g, c-es-ges-b, dis-fis-ais-cis, h-d-fis-a, g-b-d-f, gis-h-d-fis, cis-e-gis-h Zadání 2: Zadání 3: Zadání 4: Zadání 5: