Sommer, Vladimír, skladatel, narozen 28. 2. 1921, Dolní Jiřetín (u Mostu), zemřel 8. 11. 1997,
Praha.

Narodil se na Mostecku v dnes již neexistující obci Dolní Jiřetín do židovské rodiny otci Josefu
Sommerovi, pracujícímu v okolních dolech jako horník, později školník, a matce Anně, rozené
Sekyrkové. Otec mu zemřel ještě v mládí. Vladimír vychodil obecnou školu (1927–32) v rodné obci,
kvůli stoupající agresi vůči židům však byl se svou matkou nucen Sudety opustit. Část 2. světové
války strávil v německém pracovním táboře. Později absolvoval učitelský ústav v Bílině
(1937–38), Lounech (1938–40) a Praze (1940–41). V letech 1942–46 studoval housle u Bedřicha Voldana
a kompozici u Karla Janečka na Pražské konzervatoři. Ve svém vzdělávání pokračoval na Hudební
fakultě AMU studiem kompozice u Pavla Bořkovce. Studium završil v roce 1950 absolventskou prací
Koncert pro housle a orchestr g moll. Po dvou letech nedokončeného doktorského studia pracoval
několik měsíců v hudební redakci zahraničního vysílání Československého rozhlasu (1953). V letech
1953–56 byl tvůrčím tajemníkem Svazu československých skladatelů. Od roku 1955 pedagogicky působil
na Katedře skladby AMU a od roku 1960 i na Katedře hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity
Karlovy v Praze, kde mu v roce 1968 byl udělen profesorský titul hudebně teoretických předmětů.

Sommer novátorsky obohatil českou soudobou hudbu zejména v oblasti koncepcí symfonických a
komorních. Jeho počáteční tvorba byla spjata s nástupem socialismu a velká část děl vznikla na
objednávku komunistické strany a za svou tvorbu se stal laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda.
Na přelomu 40. let byl aktivní v mládežnických souborech, které ho přivedly ke skládání bojových
sborových, tzv. masových písní, např. Kantáta o Gottwaldovi, Hej, Stalinovci!, Pochod mladých
brigádníků, Stráž nového žití, Májová, Pionýrská, Do kolečka, Ach, větře, Slzy, Modravou nocí,
Sláva armádě. V té době byl autorem také několika prací pro Státní soubor lidových písní a tanců,
např. Myjavský čardáš (1951).

Sommerovou první publikovanou instrumentální kompozicí byla ještě za studia Sonáta pro 2 housle
(1948), inspirovaná skladatelem Sergejem Prokofjevem. Jeho tvorba byla též ovlivňována skladateli
Dmitrijem Šostakovičem, Igorem Stravinským a Arthurem Honeggerem. Postupně ovšem dosáhl vyhranění
vlastní osobité hudební řeči. Od druhé poloviny 50. let se věnoval již zcela kompozici klasické
hudby. Vládní představitelé ČSSR jej však opakovaně nařkli z formalismu a dekadence. Mimo
absolventský Koncert pro housle a orchestr složil např. Klavírní sonatinu (1947), Tři polky (1950)
a původně zamýšlenou absolventskou práci smyčcový kvartet d (1950–55), dále Klavírní koncert fis
(1952), sonátu e (1954–56), předehru k Sofoklově tragédii Antigona (1956–57) a Violoncellový
koncert (1956–59). Vedle instrumentální tvorby komponoval i vokální, např. Tři dětské sbory (1949),
Je nám dobře na zemi (1948), písně pro dětský sbor a malý orchestr na básnické texty Františka
Hrubína (1955), Pět sborů pro ženský sbor na slova Františka Halase, Jaroslava Seiferta a lidové
poezie (1948), Nové jaro, cyklus smíšených sborů (1951), Tři ženské sbory (1960).

 V letech 1957–59 vznikalo jeho nejvýznamnější dílo Vokální symfonie pro alt, recitátora, sbor a
orchestr, poprvé uvedené až v roce 1963. Skladba je úvahou nad lidskou krutostí a smrtí. První věta
je zkomponovaná na texty povídky Franze Kafky V noci, přemýšlení nad prázdnotou, která může během
noci nastat. Druhá věta vychází z románu Zločin a trest od Fjodora Michajloviče Dostojevského. Věta
představuje Raskolnikovův sen o mužích, kteří v opileckém hněvu k smrti ubijí koně. Poslední věta
je zhudebněním básně Přijde smrt a bude mít tvé oči od Cesara Pavese, o smíření se s koncem života.
Symfonie byla několikrát nahrána. Poprvé brzy po premiéře Supraphonem v nastudování Václava
Neumanna s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem, Věrou Soukupovou a Otakarem Brouskem
(1965). V zahraničí vznikla nahrávka v nastudování Igora Buketoffa s Londýnským symfonickým
orchestrem, Ambrosianským sborem, Nancy Williams a Peterem Ustinovem (1971).

Jako skladatel se věnoval i filmové hudbě, např. k filmům Věděli si rady (1949), Dopis z fronty
(1957) či nejznámějšímu Princ Bajaja (1971). Roku 1958 zkomponoval scénickou hudbu pro divadlo S.
K. Neumanna ke hře Günthera Weissenborna Lofter aneb Ztracená tvář.

Vladimír Sommer zůstal aktivním skladatelem až do 80. let, kdy byl premiérově uveden např. jeho
Smyčcový kvartet h mol a Sedm písní pro mezzosoprán a klavír. Jeho druhou manželkou byla
dokumentaristka Olga Sommerová, s níž má syna Jakuba Sommera, který je filmovým a divadelním
režisérem. Dále z jeho tří manželství pochází dcera Anna Jouzová Sommerová, která je houslistkou.

Články, kritiky a rozhovory

O situaci v oblasti tvorby masových písní (Hudební rozhledy 1954, s. 177).
Tvůrčí výsledky v oboru symfonické a komorní tvorby (Hudební rozhledy 1954, s. 827–29).
V. S. o hudbě těchto dní (Literární noviny 1958, č. 49).
články a kritiky v Kultuře (1957 a 1958, značka m).

Orchestrální skladby

Koncert pro housle a orchestr g moll (1950).
Koncert pro klavír fis moll (1952).
Antigona. Předehra k Sofoklově tragédii pro velký orchestr (1956 – 1957).
Vokální symfonie pro alt, recitátora, sbor a orchestr na texty Franze Kafky, Fjodora Michajloviče
Dostojevského a Cesara Pavese (1958).
Orchestrální suita Princ Bajaja (1970).
Symfonie č. 2 pro smyčce, klavír a bicí/tympány (1977).
Sinfonia da requiem, Vokální symfonie č. 2 pro sóla, sbor a orchestr na texty Fjodora Michajloviče
Dostojevského a liturgie (1978).
Koncert pro violoncello a orchestr (1979).

Komorní skladby

Sonáta pro 2 housle, nebo pro housle a violu (1948).
Smyčcový kvartet d moll (1955).
Klavírní sonáta (1980).
Smyčcový kvartet h moll (1981).

Vokální skladby

Pět sborů, pro ženský sbor na slova Františka Halase, Jaroslava Seiferta a lidové poezie (1948).
Tři dětské sbory (1949).
Nové jaro, cyklus smíšených sborů (1951).
Je nám dobře na zemi, cyklus sedmi dětských sborů s průvodem klavíru nebo malého orchestru na texty
Františka Hrubína a Vítězslava Nezvala (1948) (1955).
Černý muž pro recitátora, baryton a orchestr na slova Sergeje Jesenina (1969).
Tři ženské sbory na slova Jaroslava Seiferta (1960) nebo (1987).
Sedm písní pro mezzosoprán a klavír, na slova Alexandera Alexandroviče Bloka a Rainera Marii
Rilkeho a Sergeje Jesenina (1981) nebo (1984–85).
Tři smíšené sbory na slova Františka Halase (1988).

Filmová hudba

Posádka na štítě (1956).
Dopis z fronty (1956).
Život na třetí, TV film (1962).
Pršelo jim štěstí (1963).
Třiatřicet stříbrných křepelek (1964).
Smrt za oponou (1966).
Žalář nejtemnější, TV film (1969).
Já, truchlivý Bůh (1969).
Princ Bajaja (1971).
Zločin v Modré hvězdě (1973).
Dvacátý devátý (1974).
Život na zámku, studentský film (1998).

Zdroje

ČSHS.

SOMMER, Vladimír: Vladimír Sommer: výběr z tvorby (Praha 1982).

https://art.ceskatelevize.cz/inside/ctyri-minuty-o-skladateli-vladimiru-sommerovi-jenz-by-se-dozil-
sta-let-UoujW

https://operaplus.cz/pred-100-lety-se-narodil-cesky-skladatel-vladimir-sommer/

https://www.oxfordmusiconline.com/grovemusic/view/10.1093/gmo/9781561592630.001.0001/omo-9781561592
630-e-0000026184?rskey=bTCCta

https://www.csfd.cz/tvurce/76888-vladimir-sommer/

https://www.klasikaplus.cz/nahravka-2/item/4758-sommerova-vokalni-symfonie-aktualni-v-kazde-dobe

Táňa Vobecká