Bruno Latour •Moderní myšlení • •Postmoderní myšlení • •Nemoderní myšlení Bruno Latour - Moderní myšlení •Otázka, kdy jsme se stali moderními •separace dvou kategorií: •1. společenské vědy – abstraktní sociální kategorie jsou aplikovány na jedince a společnost •2. přírodní vědy – zaměření na hmotu, fyzikální zákony, měřitelné jevy, empirický výzkum • •Ve společenských vědách existuje jen subjekt a v přírodních jen objekt •jasná klasifikace jsoucen, která buď náleží do sféry přírody, nebo společnosti •ve skutečnosti probíhá neustálé prostupování těchto oblastí – produkce hybridů •chybí zde termín, který by označoval hybridní objekty, které v sobě mísí přírodu i kulturu •Latour definuje kvaziobjekt - objekt, který v sobě směšuje různé oblasti skutečnosti •Např. sprej - technologický objekt, ekonomická záležitost, ničení životního prostředí, chemické látky, reakce ochránců životního prostředí Bruno Latour - Postmoderní způsob myšlení •zachoval rozštěpení přírodního a kulturního řádu • •zaměřil svou pozornost na analýzu diskurzu • •K dosavadním dvěma sférám skutečnosti přibyla třetí – jazyk • Bruno Latour - Nemoderní způsob myšlení •Všechny přírody-kultury jsou stejné v tom, že konstruují lidská, božská i nelidská jsoucna, •Archaické společnosti svět vnímají jako nerozdělitelný celek, jehož aktéři, ať už jsou přírodního či společenského původu, materiální či abstraktní, vedou společnou existenci a proměňují jeden druhého. •Rozdělení přírody a společnosti bylo pouhou iluzí, nikdy nefungovalo • Řešení – parlament věcí •Když se bude hovořit o nějakém kvaziobjektu, měla by se sejít kompletní skupina jeho reprezentantů • •V tomto novém parlamentu se všichni vyjadřují o stejné věci o tomto kvaziobjektu, který společnými silami vytvořili Tři přístupy k výzkumu viru •1. Moderní – Virus jako umělý život • •2. Postmoderní – Virus jako metafora • •3. Nemoderní – Virus jako řečový akt Virus jako umělý život: moderní přístup k výzkumu viru •Analýza textů, které si kladou otázku, zda můžeme virus považovat za živý •Počátky těchto úvah - 80. léta 20. století •k jejich kulminaci dochází v první polovině 90. let 20. století •Oborové zázemí autorů – Artificial Life, přírodní vědy, počítačová věda •Autoři vytvářejí specifický obraz viru •Cíl- odhalit různé ideologie ukryté v textech, čím byli autoři ovlivněni Příklady textů •Claus Emmeche - The Garden in the Machine: The Emerging Science of Artificial Life (1996) •Eugen H. Spafford - Computer Viruses as Artificial Life (1994) •Paul-Michael Agapow - Computer Viruses: the Inevitability of Evolution? (1993) •J. Doyne Farmer - Alletta A. Belin - Artificial Life: The Coming Evolution (1990) •Fred Cohen – Computer Viruses (1985) • Dva základní faktory, které určují náhled výzkumníků na počítačový virus •1. faktor - Exkomunikace viru z vědeckého prostředí (od pol. 80. let) •Vyloučení viru jako nebezpečného výtvoru hackerské subkultury z výzkumů A-Life se do značné míry promítá do souboru analyzovaných textů •snaha oddělit viry od výzkumu umělého života a vymýtit je z vědeckého teritoria, aby nenarušily jeho celistvost a serióznost •2. faktor – moderní přístup k výzkumu umělého života •Risan, Lars. Artificial Life: A Technoscience Leaving Modernity? •Výzkum umělého života se dělí na dvě odlišné větve, které jsou založeny na rozdílných přepokladech, metodách a cílech. • Moderní větev •cíle – tvorba teorií, poznání fungování přírody, sjednocení vědecké komunity (shodnou se na jednotném obrazu přírody), exploatace přírody •metody - analýza existujících systémů, testování hypotéz •dovednosti – příslušné vzdělání (biologie) Postmoderní větev •neusiluje o objektivní a definitivní poznání přírodních jevů, naopak poukazuje na subjektivnost vědeckých hypotéz a limity našeho poznání okolního světa •Vědci nejsou objektivní pozorovatelé, ale konstruktéři •vztah k technologii a přírodě – přiznávají jim právo samostatného vývoje • •Převážná většina autorů, kteří se zabývají analýzou viru jako umělého života v 80. a 90. letech 20. století, uplatňuje principy moderního pojetí A-Life, což určuje způsob jejich uvažování o viru •autoři využívají identickou metodu k zodpovězení otázky, zda je virus živý – seznam vlastností živých organismů a jejich aplikace na virus • •1. Život je proměňujícím se vzorem v prostoru a čase •2. Schopnost rozmnožování •3. Popis organismu je uložený ve formě informace (DNA) •4. Metabolismus •5. Funkční interakce s prostředím •6. Vzájemná závislost jednotlivých částí organismu •7. Udržování stability navzdory změnám v prostředí •8. Schopnost vývoje (evoluce) •Tyto vlastnosti sdíleny vědeckou komunitou, tlumočí vědeckou představu o specifických funkcích a vlastnostech života – koncepce moderní vědy •U některých vlastností se autoři zcela rozcházejí např. metabolismus, evoluce •Výsledný závěr je jednoznačný – virus není živý, nesplňuje všechna kritéria • •Bližší pohled na dvě kritéria, která tvoří důležitý předpoklad nejen pro vnímání a tvorbu viru, ale hrají také důležitou roli v tom, jakým způsobem si představujeme umělý život • Ztotožnění DNA a informace •Po druhé světové válce nové pojetí komunikace – žijeme v informačním světě, základem technologií i našich těl je informace •Catherine Hayles podrobně zachycuje vznik tohoto nového diskurzu - How We Became Posthuman: Virtual Bodies in Cybernetics, Literature, and Informatics 1st Edition • •Informační diskurz se formoval zde: Macy Conferences of Cybernetics (od 1946 do 1953) •Warren Weaver a Claude Shannon – nová teorie informace •Donald M. MacKay – alternativní koncept •Debaty, během nichž docházelo k vyjednávání o tom, co je to komunikace •Nakonec zvítězil koncept Weavera a Shannona – matematický popis informace, došlo k jejímu odtělesnění, •není důležité poselství, ale přenos signálu, informace tedy může být cokoliv Shannonův koncept informace •Dvě možnosti: 0, 1 – jednobitová informace •Čtyři možnosti: 00, 01, 10, 11 – dvoubitová informace •256 možností – osmibitová informace • •Počet potencionálních kombinací kódu = počet vzkazů, které lze vytvořit •Tento informační diskurz postupně proniká do přírodovědných disciplín, které se zabývají výzkumem živých organismů •Lily Kay - Who Wrote of Book of Life •Otázka : Jak došlo k tomu, že diskurz molekulární biologie využívá jazykové metafory při výzkumu DNA? •uvažování o DNA zasazuje do širšího kulturního i vědeckého rámce •vliv na utváření reprezentace DNA mělo několik oblastí poznání •a) vojensko-průmyslový komplex •b) kybernetika a teorie komunikace •c) kryptografie a lingvistika •Kolem roku 1950 začala biologie objekty svého studia - molekuly a organismy - nahlížet jako informační systémy v souladu s kybernetikou a komunikační vědou •přejímání nových a ještě neprozkoumaných hypotéz •DNA vnímáno jako jazyk - DNA nemá typické znaky jazyka – interpunkce, sémantika, všechna slova mají pouze tři písmena •Autoři textů o počítačovém viru sdílejí pohled na informační podstatu života a nijak jej neproblematizují •virus je informačním vzorem uloženým na disku a díky tomu splňuje jednu z vlastností živých organismů •Ignorují jeho materialitu – jedná se o důsledek odtělesnění informace • •Claus Emmeche - Computational Notion of Life •Jediný odmítá ztotožnění DNA a informace •Vychází z biosémiotiky •komputační terminologie však není schopna reflektovat skutečné dění v buňce, jedná se spíše o metaforický popis Evoluce a mutace •Zatímco předchozí kritérium přijímáno téměř bez výhrad, kolem tohoto kritéria se rozvíjí pestrá debata plná různých názorů •S Jakým modelem evoluce autoři pracují? •Dominantní model – Darwinova evoluční teorie •vypráví nám příběh o evoluci, v níž vítězí ti jedinci, jež mají nejrozvinutější schopnost přežít v daném prostředí • • •Virus se vyvíjí tehdy, pokus soupeří s ostatními o přežití •„Jestliže zde existuje určitý závěr, který lze vyvodit ze studia počítačového viru, mohlo by to být pravděpodobně toto. V počítači, v mysli a ve všech formách života, vždy probíhal a bude probíhat boj o přežití.“ •Evoluce počítačového viru, kterou řídí člověk – hacker x antivirový program •Ovšem tato evoluce pro autory textů není dostatečná – otázka, jestli se virus dokáže vyvíjet samostatně •Evoluci počítačového viru si představují jako soupeření mezi digitálními kódy •problém - malá tolerance hardwaru k chybám – brání evoluci viru • • •Spekulativní charakter textů •velmi často se v textech setkáváme se zamyšleními o tom, jak bude počítačový virus vypadat v budoucnu •Společné znaky těchto vizí - konstrukce poslušného viru, užitečný nástroj, automatizace určitých činností, virus jako průvodce informačním světem • • •„ …namísto toho, aby psali zákeřné viry, které poškozují počítačové systémy jiných lidí, skrývali svou identitu a riskovali zatčení, trestní stíhání a trest. Tvůrcům virů bychom měli poskytnout legitimní prostor pro vyjádření jejich intelektuálních zájmů, aby se jim dostalo pozitivního uznání a finančních odměn za jejich úsilí. Změnou systému odměn a trestů můžeme dramaticky zlepšit globální situaci kolem viru a zároveň využít kreativní snahy tvůrců virů pro užitečné záměry.“ •Fred Cohen •Tyto vize přináší také obavy • •Co když nad viry ztratíme kontrolu • •Co když se virus vyvine do inteligentnějších forem • • Virtuální kontejner: modernistické očišťování •Výzkumníci se chovají k viru stejně jako k biologickým objektům, které zkoumají, přistupují k viru jako k entitě oddělené od kultury a samotných výzkumníků – objektivní pohled •Proto jsou v oblasti A-life realizovány kontrolované experimenty •Experimenty se odehrávají ve virtuálních operačních systémech – příklad – Tierra – Thomas Ray •https://www.youtube.com/watch?v=8jd9U8NtzxY • •Následkem toho se do textů velmi často promítá strach z toho, že by virus mohl uniknout •„Mohlo by být obzvláště nebezpečné přilákat nevyškolené, neopatrné a nedbalé, aby je vytvářeli. Již byly uspořádány soutěže pro tvůrce virů, aby naprogramovali užitečný nebo nejkratší virus. Samoreprodukční kód je lehčí napsat než kontrolovat a stimulovat jeho produkci v nekontrolovaném prostředí je nezodpovědné.“ •Eugen Spafford • •Separace viru od jeho vnějšího prostředí je příkladem modernistické praxe očišťování (viz. Bruno Latour) •V simulaci nemůže skutečně působit na své prostředí •Již není nepředvídatelným a neposlušným objektem, který může realizovat komplexní interakce s vnějším prostředím (samotnými výzkumníky, hardwarem, uživatelem) •Nemůže přcházet mezi různými oblastmi skutečnosti •Disciplinace viru •Stejný postup uplatňují i autoři textů •Virus nepatří do kultury (není subjektem) • je výtvorem vědy (technologický objekt) •Nyní patří pouze do jedné sféry skutečnosti - praxe očišťování •Tímto postupem zakrývají bujení hybridů, které plodí výzkum a teoretická reflexe umělého života • • Virus jako umělý život – hlavní znaky textů •Většinou se hovoří o jakémsi obecném viru, nezmiňují se skutečné viry •Počítačový virus analyzován na základě jasně definovaných binárních opozic (živý x neživý, subjekt x objekt) •Virus existuje mimo společenský a kulturní kontext (technologický objekt) •Negativní obraz viru •Ztotožnění digitální informace s DNA •Místo reálných virů autoři často popisují imaginární viry •Preference Darwinova modelu evoluce • Postmoderní perspektiva – počátky •Dva texty, které ohlašují příchod nového chápání viru • •Mark A. Ludwig – kniha - Computer Viruses, Artificial Life and Evolution •Otázku, zda jsou viry živé zkoumá z vědeckého i filozofického hlediska •Relativizuje seznam vlastností, které jsou podle vědců typické pro živé organismy •Naše představa o tom, co je život se mění •Kritizuje Darwinovu teorii evoluce využívanou v simulacích živých organismů •Počítačové simulace jsou předem připravené, zatímco virus bezprostředně reaguje na různé podněty •Kreativní vs. reaktivní model evoluce •Teorie silné a slabé emergence Julian Dibell - Viruses are Good for You (1995) •Počátky kulturního pohledu na virus • •„(počítačové viry) nejsou produkty přírody, ale kultury, nebyly stvořeny slepou činností vesmíru, lhostejného k našim cílům, ale vědomou snahou lidských bytostí, které jsou stejné jako my.“ • •