Víme, že existuje mnoho způsobů, jak může obraz zastupovat - neboli reprezentovat - svůj námět. Detailně jsme se dívali na elementy a principy, ze kterých jsou složena vizuální díla. Hledali jsme odpovědi na otázku, JAKÉ je dílo, jak a z čeho je vytvořeno? Nicméně, dost možná jste si v tomto procesu všimli i dalších aspektů díla, které se nedotýkaly pouze jeho barev či kontrastů. Zvažovali jste své emoce a poznatky o světě. Směřovali jste k otázce, CO je na obraze zobrazeno a PROČ? Jaké nese dílo význam a kdo nebo co mi může pomoci při jeho odhalování? Právě na tyto otázky si nyní odpovíme.

Tvůrce a divák

Zatím jsme se ohlíželi hlavně po rovině viditelného. Uvažovali jsme nad tím, jak díla vypadají, jakou mají barvu, strukturu, jestli jsou na pohled kontrastní nebo harmonická. Nyní se zkusíme podívat ZA viditelné - k informacím, které nemusí být patrné pouhým pohledem, nebo při zkoumání osamoceného obrazu. Nadneseně řečeno budeme hledat věci neviditelné!

Abychom rozluštili význam objektu (vizuálního díla), potřebujeme subjekt, někoho, kdo dílo vnímá. Jako první se nabízí autor. Na hodinách češtiny jste možná slyšeli obligátní otázku: Co měl autor na mysli, co chtěl dílem říci? Možná vám vyučující řekl nějakou interpretaci a vy jste tento význam v díle vůbec neviděli. Možná jste viděli něco úplně jiného, nebo také vůbec nic. Takto položená otázka svádí k myšlence, že pouze výklad autora je určující. Autor samozřejmě dává dílu význam, ale nemá absolutní kontrolu nad tím, jestli si ho ,,přečteme“ tak, jak zamýšlel. I kdyby malíř napsal ke svému obrazu dlouhou stať (a někteří to dělají!), kde by vysvětlil jeho symboliku a nejrůznější významy, stejně nezabrání tomu, že ho budeme jako diváci vnímat a interpretovat odlišně.

Každý význam, který je zakódován do vizuálního díla autorem, je dekódován divákem. Ať už je divák zkušený odborník či laik, nikdy není tabula rasa - je vybaven předporozuměním, které může zahrnovat jeho vědomosti, názory, které zastává nebo zná, vědomé i nevědomé předsudky, a další skutečnosti, které souvisí s jeho kulturním či socio-ekonomickým zázemím. To vše ovlivňuje to, jak se dívá, jak se díváte vy i já. Jinak se bude dívat historička umění a raketová inženýrka, jinak se bude dívat teenager a důchodce, jinak se bude dívat Australan a Korejka. 

Co je kontextem obrazu?

Rovněž vizuální dílo není nepopsaným papírem a nevzniklo ve vakuu. Náleží k němu kontext neboli důležité souvislosti. V procesu čtení je důležité pamatovat jednak na své osobní kontexty, a zároveň se učit odhalovat specifické kontexty, které náleží k obrazu. Právě díky jejich znalosti se může naše porozumění prohloubit a můžeme objevit další poznání. Zkusme si posvítit na několik typů kontextuálních informací, které bychom mohli vzít v potaz při interpretaci obrazu. 

Co vše můžeme analyzovat, pokud se zamyslíme nad obsahem vizuálního díla? Co vše může utvářet jeho kontext? 

Metadata a texty	Jiná vizuální díla
Někdy jsou kontextuální data přiložena přímo k dílu, například ve formě názvu, autorství, datace, textového popisu nebo audiokomentáře. Jindy je třeba vyhledat si je po vlastní ose - v odborné literatuře, v důvěryhodných článcích na internetu, nebo u osob, které by je mohly znát (historici, kurátoři, knihovníci, politici, příbuzní atd.). Ptejte se: Má dílo popisek nebo podpis? Kdo je jeho autorem? Kdy bylo vytvořeno? Je k dispozici komentář? Kdo by o díle mohl něco vědět, kde se o něm píše/mluví?	Některá díla jsou součástí série, která zpodobňuje určitý koncept, jako celek o něčem vypovídá. Tehdy je na místě uvažovat o významu obrazu nejen osamoceně, ale také z hlediska série. V umění je běžná tvorba v rámci směrů a hnutí, které na sebe vzájemně navazují, nebo se vůči sobě vymezují. Reklamy, seriály a filmy tvoří produkční společnosti, které mohou otiskovat určitý styl nebo ideu do více svých produktů (např. Netflix). Jiná díla komentují, parafrázují, nebo dokonce kopírují další díla - využívají již existující artefakty ke konstrukci svého vlastního významu. Ptejte se: Souvisí dílo s dalšími díly? Pokud ano, jak (jako součást celku, parodie, komentář, kopie, kritika, pocta, jinak)? Jak rozumíte jeho významu samostatně a jak spolu s jinými díly? Změnilo se něco ve vašem vnímání, když jste objevili tyto souvislosti?

Prostředí a místo

Jinak vnímáme obraz pověšený v galerii, ve stánku na trhu, nad gaučem v IKEA, nebo nasprejovaný na zdi domu. Fotografii na titulce časopisu věnujeme jinou pozornost než té, která je umístěna v rohu nevýznamné stránky. Instalace soch ve veřejném prostoru také mívají opodstatnění, například čtyři sochy na Moravském náměstí v Brně odkazují ke čtyřem symbolům, které by podle Platónovy Ústavy mělo mít správné město: umírněnost, odvahu, spravedlnost a prozíravost. Stejně tak stavby obvykle počítají se svým okolím - s dalšími budovami, geniem loci  či zákonnými omezeními. 

Ptejte se: Kde je obraz umístěn (galerie, domácnost, veřejný prostor, billboard atd.)? Proč právě tam a ne jinde? Co se dá z umístění obrazu usoudit o jeho hodnotě nebo důležitosti?

Historické a aktuální události	Instituce, politika a ekonomika
Datum vzniku, zařazení do historického období nebo spojení s významnými dějinnými událostmi nám může odhalit mnoho z otázky PROČ. Například aktuální fotomontáže s rouškami nebudou dávat divákovi za sto let smysl, pokud si je nespojí s pandemií koronaviru z 20. let 21. století. Ptejte se: Kdy bylo dílo vytvořeno? Jaké významné události se k tomuto období vážou? Jaké jsou charakteristiky období, ve kterém obraz vznikl a které mu předcházelo? Jakou měli lidé víru, politické přesvědčení nebo názory na to, co je špatné a co dobré? Co bylo v módě? Je to dnes stejně, nebo se něco změnilo? Projevuje se to nějak na obraze?	Uvažovat o produkci děl, ať už uměleckých nebo neuměleckých jako o ekonomické transakci je také na místě. Pokud zjistíte, kdo je kupující a kdo prodejce, můžete si všimnout, jak se tento vztah promítá do podoby díla. Ukázkovým příkladem je mecenášství, velice populární v období renesance. Ten, kdo finančně podporoval umělce měl také významný vliv na to, CO umělec zobrazoval. Z dnešní doby je zajímavým příkladem fundraising projektů na Kickstarteru nebo platformy jako Patreon a YouTube, na kterých fanouškové finančně i nefinančně (lajky, zhlédnutí) podporují své oblíbené tvůrce. Ti na oplátku tvoří obsah přizpůsobený touhám platícího publika. Ptejte se: Pro koho je dílo určeno, kdo je jeho publikem? Kdo dílo vlastní? Kdo finančně podporuje tvůrce? Jaký je systém podpory tvůrců (granty, stipendia, sponzorství, nezávislá tvorba atd.)?

Filozofie, mytologie a náboženství	Stereotypy
Komplexní systémy představ o fungování světa, jakými jsou filosofické směry, mytologické systémy nebo náboženská hnutí jsou zcela zásadním zdrojem pro tvorbu vizuálních děl. Očividným příkladem jsou umělecká díla zobrazující náměty z řecké mytologie nebo z křesťanské ikonografie. Popkulturním příkladem je série komiksů Sandman, která čerpá náměty z různých mytologií a filosofií, dále je rekontextualizuje a přetváří do nového originálního světa. Důležité může být také čtení symbolů, které mají v různých systémech různé významy (např. svastika, kříž, bílá barva). Ptejte se: Objevují se zobrazené osoby, předměty nebo místa v mytologických, filosofických či náboženských textech? V jakém vztahu je obraz ke konkrétnímu náboženství, mytologii, filosofii (podpůrném, kritickém, satirickém atd.)?	Díla mohou pracovat se stereotypy neboli ustálenými představami o jisté skupině lidí, určité aktivitě apod. Pomáhají nám rychle porozumět, o čem se mluví, ale také mohou mít negativní efekty, jakým je například prohlubování sociálních nerovností. Stereotyp se může výrazně ukázat právě ve vizuálu. Podívejte se například na Amy v Teorii velkého třesku, která svým vzezřením zpodobňuje stereotyp ženy-vědkyně, nebo na zpěváka Childish Gambino ve videoklipu k písni This is America, ve které vizuálně komentuje hned několik pozitivních i negativních stereotypů o afroameričanech v USA. Ptejte se: Opakuje se jisté vyobrazení člověka určitého pohlaví, rasy, povolání apod. napříč vizuálními díly? Proč?

Kultury a subkultury

V každém časovém období a koutě světa je přítomna jistá kultura, která zahrnuje společenské, politické a ekonomické uspořádání, morálku, vědění, zvyky, právo, jazyk, historii atd. O podobách běžného života lidí a mezilidských vztahů vypovídají populární seriály Simpsonovi, Přátelé, nebo Nemocnice na kraji města. Zajímavým pokusem o náhled do českých subkultur je dokumentární série Kmeny. Někdy se různé kultury prolínají, vzájemně ovlivňují a nastává mezi nimi pohyb. Příkladem může být móda, kde se subkulturní styly oblékání (oblečení skejťáků, pankáčů atd.) časem dostalo do mainstreamové produkce korporátních módních řetězců. 

Ptejte se: Jaká je teď/byla v době vzniku díla kultura? Kdo byl často zobrazován a kdo byl na okraji pozornosti? Je dílo produktem masové kultury, nebo je spíše výrazem subkultury? 

Divácký postoj

Ukázali jsme si, že kromě viditelného - barev, linií, kontrastů atd., se za obrazy skrývá i něco ,,neviditelného“. Pokud byste si měli odnést jenom jednu věc, mělo by to být tohle: nestačí se ptát pouze co JE na obraze, ale také, co na obraze NENÍ. Čím déle budete přemýšlet, vyhledávat a hloubat, tým více se bude proměňovat vaše vnímání významu obrazu. Tím více se budete blížit k formování svého vlastního kritického postoje k obrazu, který můžete založit jak na tom, co bezprostředně na obraze vidíte, ale také na tom, jak rozumíte jeho kontextu a vašemu jedinečnému prožívání.

To, jaký postoj zaujímáte k dílu se může časem měnit, když se změní vaše osobní a/nebo vnější okolnosti. Pokud bychom si vypůjčili Heideggerův koncept aletheia, dívání se na vizuální díla můžeme chápat jako nekonečný proces odhalování skrytého (,,neviditelného“), odhalování poznání, které nám dosud unikalo. V tomto pojetí divák nikdy nemůže být pouhým pasivním přijímačem autorova poselství - je osobou, v níž v dialogu s dílem jeho význam teprve vzniká.