CIV KLA104 Archeologické doklady Kognitivní archeologie - vzniká jako myšlenkový proud v reakci na post-procesualistickou kritiku procesualismu; spíše oblast zájmu, než konkrétní archeologickou „škola", tendence k pluralitě komplexních interpretací vliv marxismu - dialektické chápání dějin, zájem o ideologii a její fungování; původní snaha procesualistů vyhnout se ideologicky zatíženým interpretacím a etnocentrismu je sama o sobě ideologií, implicitní předporozumění je v archeologii všudypřítomné (volba problematiky, výběr dat, interpretace) vliv strukturalismu - kultura má (stejně jako jazyk) skrytá pravidla, která podvědomě chápeme, ale explicitně nevyjadřujeme; potřeba je odhalit pro pochopení jak vznikají různé kulturní formy; artefakty jako doklad věrských systémů v nej širším významu Noam Chomsky - "otec moderní lingvistiky" (Syntactic Structures 1957), kritika behavioralismu (B. F. Skinner), teorie univerzální a generativní gramatiky - společné základy všech lidských jazyků vycházející ze struktury lidského myšlení, mají genetický, neurobiologický původ - propojení evoluce jazyka a mysli (kognice) (později rozkol v otázce speciálního "jazykového modulu" v mysli - generativní sémantika a kognitivní lingvistika) Širší proud kognitivních věd - od 50. let, "kognitivní revoluce", počátky v rané kybernetice 30. a 40. let - počítačová teorie, neurální sítě a UI; hlavní rozvoj v psychologii a neurovědě (kognitivní psychologie, neuropsychologie), lingvistika, antropologie adal.; ústřední je snaha o vysvětlení myšlenkových mechanismů a procesů v lidském mozku na neuro-biologické a psychologické úrovni - na jej ich základě by pak mělo být alespoň částečně možné „vysvětlit" (nejen interpretovat) zákonitosti lidského jednání a kultury, překlenutí "propasti" mezi science a humanities (mezi neuro-biologií a psychologií) - princip konzilience a hierarchie věd Kognitivní archeologie - různé oblasti zájmu: vznik a vývoj lidského myšlení na nej základnější úrovni, zejména během procesu hominizace - evolučně-kognitivní archeologie; výzkum obrazivého umění mladšího paleolitu a „přírodních národů" s využitím psychologických poznatků o změněných stavech vědomí; výzkum symbolického rozměru materiální kultury (kognitivně-procesuálníarch.) - objektivní poznání minulosti na základě podložených generalizací ve fungování lidské mysli (v čase i prostoru - "všelidské" zákonitosti lidského uvažování) Steven Mithen (The prehistory of the mind, 1996; The Singing Neanderthals, 2006) - proces hominizace, modulární mysl, vznik mysli moderního člověka kombinací různých způsobů zpracování znalostí a používání nástrojů, propojenost modulů, "kreativní (kognitivní) fluidita" - analogie, metafory, "originální myšlenky" oproti izolovaným kognitivním doménám pracujícím odděleně (domain-specific) u starších hominidů Merlin Donald (Origins of the Modem Mind, 1991) - psycholog a neuroantropolog, hmotná kultura jako "externí (symbolické) paměťové médium" - získává význam „ponořením do bohatého substrátu" zvyků, rituálů, narací a mýtů a může být podle potřeby přizpůsobena symbolické funkci, symbióza lidského myšlení a hmotné kultury, výzkum symbolického myšlení a jeho vztahu k artefaktům Colin Renfrew (Archaeology and Language, 1987; The Ancient Mind, 1994 + E. Zubrow; Prehistory: The Making of the Human Mind, 2008) - průkopník "archeologie mysli", autor Anatolské hypotézy původu PIE jazyků; ideologie i hmotná kultura jako aktivní síly působící ve společnosti a tvořící prostředí, v němž lidé žijí - hmotná kultura má aktivní roli ve společnosti i symbolický rozměr - podstatné pro výzkum archaických náboženství David Lewis-Williams (The Mind in the Cave, 2002) - interpretace paleolitického jeskynního umění v "šamanistickém" kontextu s poznatky o změněných stavech vědomí, možnost vlivu entoptických jevů a halucinací, využívá analogie z jihoafrického prostředí Definice náboženství podle C. Renfrewa (Ancient Mind, 1994): Každá definice náboženství (N), aby byla použitelná musí zahrnovat smysl (sense) individuální náboženské zkušenosti; archeologie N předpokládá, že N zkušenost byla v minulosti stejně dostupná jako dnes. Každé N zahrnuje systém věr, které nabízí odpovědi na základní existenciální otázky, otázky po původu a smyslu života jako počáteční bod kosmologie, mýtů, rituálů a N doktrín, ale i moderní vědy; jednou takovou odpovědí může být víra v konkrétní božstvo, ideologii, vědeckou metodu nebo pochybnost že vůbec nic nemá smysl. Definice náboženství V současnosti neexistuje žádná obecně uznávaná a univerzálně platná definice náboženství. Náboženství, jako takové, neexistuje, jde o umělý koncept a badatelský konstrukt. Existují pouze konkrétní historické kulturní tradice, které na základě určitých společných znaků zahrnujeme do jedné kategorie a které poté označujeme jako "náboženství" nebo "náboženské", (volně podle J.Z. Smithe) Zásadní problém spočívá v určení těchto společných znaků a hranic této kategorie jako celku. "Náboženství" je navýsost abstraktní pojem, k němuž dospíváme teprve na základě mnoha myšlenkových operací. V dějinách se ale nikde nesetkáváme s reduktivní představou náboženství, nýbrž vždy s konkrétními, historicky, kulturně a filosoficky založenými podobami náboženství, s určitými a určitelnými náboženskými skutečnostmi. Až na základě jejich výzkumů se objevují otázky na jejich vzájemné podobnosti (afinity), začíná se uvažovat o tom, které z nich a které jejich náležitosti může religionistika zařazovat pod společný obecný pojem náboženství. V religionistickém užívání tohoto pojmu tak ze všeho nejdřív zaznívá otázka, které jevy a skutečnosti a které vzájemné souvislosti mezi nimi můžeme zahrnovat pod sjednocující pojem náboženství a které zůstávají vně pomyslné demarkační linie." (B, Horyna: Uvod do religionistiky, 1994, 18-19.) (Pokusy o) definici náboženství "Náboženství je víra v duchovní bytosti" (E. B. Tylor; animismus) "Náboženství je systém věr a praktik, které se vztahují k oblasti posvátného, tj. vyděleného a zakázaného, systém, který všechny ty, kdož věří a praktikují kult spojuje v morální celek, v církev." (E. Dürkheim; totemismus) "Náboženství vzniká jako odpověď na nej vlastnější otázky člověka, které si sám klade, otázky o smyslu bytí - Co je život? Co bude po smrti? Kdo jsem?" (responzivní hypotéza J. Hellera) "Náboženství je veškeré lidské jednání a mentální reprezentace legitimizované odkazem na autoritu nadlidských činitelů." (pracovní definice N podle kognitivní religionistiky) Religionistické teoretické proudy - počátky kritického uvažování o "náboženství" již v Antice - Xenofanés z Kolofónu (kritika antropomorfismu, skeptik), Démokritos z Abdér (atomista, kritika smyslového poznání), Protágorás z Abdér (relativismus, agnostik), Hérodotos z Halikarnasu („otec dějin náboženství", průkopník srovnávací antropologie), Euhémeros (euhemerismus), adal. Ve středověku především jako "filosofie Náboženství" v rámci teologie. Sekularizační tendence pak s humanistickými proudy renesance a osvícenství. Počátky vlastní Religionistiky spadají do druhé pol. 19. stol. (přednášky Maxe Mullera 1870), od počátku dva různé přístupy: - N jako neredukovatelný, samostatný jev, kategorie sui generis (vychází z a často se překrývá s teologií) - N jako historický a sociální jev nebo filosofická idea - metodologický odstup Oba přístupy jsou zastoupené ve 3 hlavních (původních) proudech religionistiky: Historická religionistika - v podstatě "dějiny náboženství", dříve snaha o komplexní model vývoje N systémů od "primitivních" po "vyspělé", dnes spíše dějiny konkrétních tradic, obsahově nejbližší historii a archeologii, ale přináší jen málo nových teoretických a metodologických posunů (absence vlastní metody) Srovnávací (komparativní) religionistika - srovnávání různých tradic mezi sebou, hledání paralel a jej ich vysvětlování nejen vzájemným kontaktem, ale paralelním vývojem - hledání společných struktur a obecných zákonitostí vývoje N (- problematický koncept); první typologie N a morfologická schémata N jevů (J. G. Frazer - Zlatá Ratolest, G. Dumézil - troj funkční hypotéza IE N, M. Eliade - popularizátor R) Hermeneuticko-fenomenologická religionistika - vychází z filosofické hermeneutiky a fenomenologie, usiluje o "porozumění" a interpretaci (ne "vysvětlení") N nereduktivním způsobem, existenciální význam N jako kulturně aktivní hodnoty, místo popisu usiluje o "eidetickou redukci" na jeho "čistou podstatu" - nejvíce náchylná k "nevědečnosti", obecně spíše filosofický přístup, větší zastoupení "krypto-teologů" a "konfesijních religionistů" (G.v.d. Leeuw, F. Heiler, J. Waardenburg - hermeneutika, M. Eliade - "totální hermeneutika") Kognitivní R a naturalizující proudy - závěr 20. stol., "krize identity" spojená s kritikou pozitivistických paradigmat a problémů s vytvořením vlastní definice N a metody jeho zkoumání; snahy o větší přiblížení "osvědčeným" vědám -kontextuální religionistika - výzkum N z pozice jiných věd - sociologie N, psychologie N apod. naturalizující proudy - snaha o vysvětlení N s využitím poznatků přírodních a pomezních věd jako sociobiologie, kognitivní vědy apod. Kognitivní religionistika (CSR) - snaha vysvětlit N jako specifický druh lidského jednání s využitím poznatků kognitivních věd a spřízněných oborů jako etologie, sémantika, lingvistika apod., siřeji snaha o vysvětlení zákonitostí lidského jednání a kultury vůbec; Odmítá N jako kategorii sui generis - jde o produkt lidské kultury a N ideje a reprezentace (potažmo celá kultura) jsou produkty lidské mysli, a tím empiricky zkoumatelné; studium N by tak mělo vycházet ze studia lidské mysli a jejích kognitivních schopností a omezení a mělo by splňovat kritéria pro formulaci vědeckých, explanaěních teorií; snaha více propojit humanitní vědy s přírodními i mezi sebou navzájem - multidisciplinarita a konsilience - velmi složitá problematika, zatím bez funkčního "celkového" modelu N, ale určitý pokrok u dílčích témat: -vznik a šíření konceptů nadlidských (nadpřirozených, duchovních) bytostí - "kontraintuitivních činitelů" (CIA) - Pascal Boyer a Justin Barrett - 5 ontologických kategorií (osoba, zvíře, rostlina, artefakt, přírodní neživá věc) a 3 domény intuitivních očekávání (psychologie, biologie, fyzika), porušením těchto intuitivních předpokladů vzniká kontraintuitivní koncept, např. duch - osoba s nehmotným tělem (fyzika), létající okřídlený had (biologie), mluvící strom s lidskou myslí (psychologie) - tyto koncepty jsou "zajímavější" a tím lépe zapamatovatelné a přenositelné Vznik "kontraintuitivních činitelů" spojován také s HADD - hyperactive agency detection device - obecná tendence hledat intencionálního činitele i v situacích, kde není jeho existence jistá či nutná (Stewart Guthrie), evolučně výhodnější předpokládat přítomnost potenciálně nebezpečných činitelů (např. šelem, nepřátel) v pozadí událostí a jevů, jejichž příčina není dostatečně rozpoznatelná - také ve spojení s HTR - hyperactive teleological reasoning - tendence přisuzovat nahodilým a přírodním jevům a entitám účel, funkci či "cíl" - mutace a selekce vs. inteligentní design, "pseudofakty" vs artefakty, Většina božstev, duchů, "nadpřirozených" a mytologických postav a konceptů spadá do tzv. kognitivního optima - jsou dostatečně kontraintuitivní, aby byly zajímavé, odlišné a tím lépe zapamatovatelné oproti skutečným, intuitivním konceptům, ale ne natolik komplikované, aby byly nepochopitelné (většinou narušují intuitivní očekávání 2-3 způsoby) Veškeré N myšlení a jednání je na kognitivní úrovni totožné s ne-N myšlením a jednáním - jediný rozdíl je přítomnost a operace s kontraintuitivními koncepty a činiteli; v pozadí probíhají běžné, základní neuro-psychologické procesy, jejichž intenzita či priorita může být zesílena či upravena využitím "zajímavějšího", "kognitivně optimálního" konceptu - podobné změněným stavům vědomí, fight-or-flight situacím, apod. LEVYNA - brněnská Laboratoř pro Experimentální Výzkum Náboženství - výzkumy na řadu témat: sociální interaktivita a skupinová soudržnosti - společná účast na rituálech, nákladná signalizace (costly signaling) - obětní rity, vzruchovost "extrémních rituálů", ritualizace Činností, pro- a anti-sociální priming, adal. Harvey Whitehouse - divergent modes of religiosity (DMR) - antropolog, etnografická pozorování na Papui-Nové Guinei, rozlišuje dva mody náboženskosti, obrazivý a doktrinální; zpětně aplikuje na archaická a pravěká N - každý modus má typické znaky, které lze doložit; jde o ideální typy, ne o absolutní kategorie Obrazivý (imaginatívni) m. - využívá epizodickou paměť, méně časté, ale zato vysoce vzrušivé rituály a jejich individuální exegezi - iniciace, přechodové rituály, podporuje vysokou kohezi skupiny a užší vazby mezi členy - menší, izolovanější skupiny, častěji využívá extenzivní symboliku a emoční vazby; př. helenistické mysterijní kulty, "sekty", menší "domorodé" komunity Doktrinálním. - využívá více sémantickou a procedurální paměť, rutinizované rituální aktivity - častější rituály s větším počtem účastníků, ale menším individuálním dopadem, a autoritativní výuku - větší důraz na hierarchii a dogmatiku, větší, (obvykle) lépe organizované a synchronizované skupiny, ale méně intenzivní vazby, typičtější pro "organizovaná" náboženství -nemusí souviset přímo s "náboženskostí" - spíše obecné zákonitosti ritualizované činnosti a sociální koheze, může souviset s limity množství informací, které jsou různé typy paměti schopny zpracovat a s jevy jako je Dunbarovo číslo (R. Dunbar) - počet osob, s nimiž je jedinec schopen udržovat stálé sociální vztahy - velikost stabilní sociální skupiny (100-250, 150), v historii a archeologie odpovídá např. předpokládané velikosti tlup paleolitců, nejčastěji používaným vojenským oddílům apod.; odvozené od poměru objemu mozkové kůry (šedé hmoty) k vnitřnímu mozku (bílá hmota) Různé dílčí aplikace poznatků z oblasti kognitivních věd jsou v archeologii možné a použitelné pro výzkum a lepší pochopení archaických N tradic, úplná teoretická či metodologická kompatibilita ale chybí. Možné řešení by byla syntéza kognitivní religionistiky a procesuálně-kognitivní archeologie - zakotvení v evolučním paradigmatu, exaktnost alespoň dílčích závěrů C SR, materialistické pojetí symbolického rozměru kultury a výzkum lidských kognitivních procesů na základě analýz artefaktů - v současnosti jen omezeně, nové výzkumy v CSR zaměřené hlavně na lepší pochopení rituálního jednání a prožívání (a kognitivních procesů v pozadí) Pro měn mi Doktrinální mod. Obrazivý mod. Psychologické rysy 1. Frekvence přenosu n. představ Vysoká Nízká 2. Míra vzrušivosti rituálu Nízká Vysoká 3- Hlavní zapojený typ paměti Sémantická pro věrouku a implicitní pro rit. úkony Epizodická 4. Smysl rituálu Naučený/osvojený Vnitřně vytvořený 5. Technika „odkrytí" n. smyslu Rétorika, logická soudržnost, narace Obrazotvornost, propojenost s vlastní zkušeností Sociopolitické rysy 6. Sociální soudržnost Rozptýlená Vysoká 7. N. vůdcovství Silné, aktivní Pasivní žádné 8. Inkluzivita exkluzivita Inkluzivni Exkluzivní 9. Šíření Rychlé a efektivní Pomalé žádné 10. Velikost komunity Velká Malá 11. Míra uniformity Vysoká Nízká 12. Struktura Centralizovaná Necentralizovaná - také poměrně úspěšné využití počítačových modelů a zohlednění socio-ekonomických faktorů při rekonstrukci historického šíření konkrétních N tradic (např. helenistické kulty ve Středomoří - A. Chalupa, T. Glomb) Témata seminárních prací - volný výběr, hlavním aspektem by měl být kritický přístup k dostupným pramenům a jejich dosavadním interpretacím] zaměření na konkrétní tradici, nález/artefakt či typ artefaktu, lokalitu apod. (Svůj výběr oznamujte předem, případně i s literaturou, kterou chcete použít) Návrhy: Oberdorla - celkový popis a interpretace, srovnání s podobnými lokalitami (severské, Polsko) Mokřadní „obětiště" severní Evropy - společné znaky, rozdíly, problémy s datací a interpretací, Mysterijní kulty na římském limitu - Mithraismus, Isis, stručný popis, arch. doklady, vysvětelní/ interpretace jejich výskytu a šíření v R pohraničí Lokální kulty Galie a dolního Porýní - keltské a galo-románské kulty, Nehalenie, doklady (arch. i jiné) Pohřební ritus Germánů a jeho interpretace - arch. doklady vs písemné prameny, dílčí aspekty - význam mohyl a "památníků / pohřebních monumentů" „Idoly" a figurální zobrazení v Germánském kontextu a jejich interpretace - arch. doklady (movité i „nemovité"), písemné prameny - srovnání a kritika