Mircea Eliade - rumunský filosof, jogín, spisovatel, publicista a popularizátor religionistiky, spojován s fašizujícím hnutím Železná Garda (asistent Nae Ionescu), po válce přednášel dějiny náboženství v Paříži, kde vyšly jeho nejznámější práce, od roku 1957 vedl nově založenou katedru religionistiky (History of Religions) v Chicagu (s Joachimem Wachem) Pro širší veřejnost asi nejznámnější a „nejčtivější" představitel religionistiky, bohužel také jeden z nej problematičtějších. Vlastní metodu a teorii nikde nepopsal - mnohdy implicitní - rekonstrukce O. Sládka (disertace z roku 2004) Projekt univerzálních dějin N - náboženství pojímá jako kategorii sui generis, neustálé dějinné „vyjevováníse Posvátna" (hierofanie), posvátno považuje za reálně existující kvalitu, či dimenzi, transcendentálni realitu, jež je v opozici k profánnímu, hierofanie je pak „průnik" posvátna do profánního světa, (setkávání člověka s posvátnem) Horno religiosus - idealizovaný „náboženský" člověk (žijící ve světě posvátna), do určité míry předobraz mýtických postav (bohů, hrdinů apod.), vnímá svět jinak, než člověk profánní - „jazyk náboženství", náboženští praktikanti se mu svým uvažováním blíží, příslušníci „tradičních" (archaických) společenstev pak uvažují téměř stejně Veškeré výpovědi náboženského charakteru se zakládají na použití symboliky vycházející z archetypálního obsahu nevědomí, které propojuje veškeré lidstvo napříč časem i prostorem; cílem badatele (religionisty-hermenutika) je pak zbavení těchto výpovědí a symbolů jejich kulturního nánosu (podobně jako ve fenomenologii) a odhalení původní hierofanie v pozadí - komparací různých výpovědí mající stejné jádro, stejnou opakující se hierofanii, lze tuto lépe pochopit a „vysvětlit" (čti: interpretovat, poznat „hlubší význam") a skrze ni i Posvátno - totální hermeneutika spasitelský význam religionistiky/dějin N - vysvobození člověka a posvátna z dějin, umožňující jeho věčný návrat k „pramenům skutečnosti" Náboženské jednání (rituál) není jen imitace, ale také účast na a obnovení posvátných událostí (hierofanii) z Počátku - mýtus vždy odkazuje na stvoření, první hierofanii, kdy posvátno dalo světu strukturu a řád, počátek dějin, „realizace" (rekonstrukce, „odehrání") mýtu (rituálem, náboženským aktem) dochází k jeho zpřítomnění - („věčný") návrat posvátného, prvotního (archaického) času, času "před časem" (není lineární), nostalgie po počátku - lidská touha po návratu do prvotního Ráje Problémy a přínosy: - politické a ideologické asociace s krajní pravicí (v pozdějších dílech méně výrazné, ale jistá inspirace je patrná v některých myšlenkách - dějiny N jako degenerativní, nostalgie, sjednocující a „spásonosné" tendence) - ontologické zakotvení N a posvátna, kategorie sui generis - jedinečnost N, je zkoumatelné jen z N pozice, za jeho podmínek - neslučitelné s vědeckým přístupem a falsifikovatelnými metodami, "teologizace" religionistiky - selektivní výběr dat, jejich zkreslování a zjednodušování, aby pasovaly do jeho modelu N (neoblíbený u etnologů) - idealizace N myšlení v kontrastu s kritikou moderny, nostalgie po "autentické" lidské existenci v jejím sakrálním rozměru +/- někdy až inovativně porovnává jevy zdánlivě odlišné, které ale mohou mít společné jádro, někde je však těžké rozpoznat zda přání není otcem myšlenky + velký přehled o N jevech a tradicích z velkého časového i prostorového úseku + upozorňuje na konstitutivní charakter N v lidské kultuře, varuje před přílišným redukcionismem Lze použít pro inspiraci, či nasměrování, ale nepřebírat nekriticky jeho interpretace! tituly: Mýtus o věčném návratu, Posvátné a profánní, Obrazy a symboly, Pojednání o dějinách náboženství, Dějiny náboženského myšlení I - IV, Mýtus a skutečnost, Kováři a alchymisté, Mýty, sny a mystéria, Samanismus a nej starší techniky extáze, a další... 1 1 E L I A D E I 1 Dějiny náboženského myšlení I V. Podhorský - Náboženství pravěkých Evropanů - přejímá řadu, často zastaralých, modelů, tezí a klasifikačních systémů bez jasného a kritického vyhodnocení a reflexe jejich použitelnosti v archeologii / na archeologický materiál - často rozporuplné a protichůdné postoje a přístupy např. na s. 23-jako "samozřejmé předpoklady" archeoreligionistiky klade vedle sebe apriorní nezaujatost a oproštění se od „krypto-teologického myšlení" (podle Havelky) a empatické cítění a schopnost „imaginace" po vzoru Eliadeho problém s pojmem "archeoreligionistika" - spojení řeckého archaios a latinského religio - lépe "prehistorie náboženství", "archeologie náboženství" nebo "prehistorická religionistika" problematické je také oddělování "magie" a "náboženství" (s. 28-29) jako dvou odlišných kategorií - magie jako „primitivnější" forma N, jeho předstupeň či v opozici vůči N - v praxi spíše ponižující kategorie pro rituální akce a expresivní jednání jiných (cizích) kultur a tradic Rozlišuje 3 složky náboženství: 1. teoreticko-dogmatickou, 2. prakticko-kultovní 3. institucionálně-organizační V praxi problematické - navzájem provázané a zejména v archeologickém materiálu těžko odlišitelné, spíše snaha o kategorizaci v rámci "úhledného" klasifikačního systému - postavené spíše na analogiích a apriorním tříděním jevů do "škatulek" než na důkladné analýze podobně i "teoretický (spíše hypotetický) vývojový model" pravěkých náboženství (s. 74) - spíše přejímání přežitých klasifikací bez dostatečné reflexe výběr prezentovaného materiálu často působí svévolně a použitá terminologie zklouzává k hodnotícím a "krypto-teologickým" výrokům TEORETICKÝ VÝVOJOVÝ MOD A RANĚ HISTORICKÝCH RELIGIÍ EL PRAVĚKÝCH STŘEDNÍ EVROPY PALEOLIT starý 1,000.000-300.000 > střední 300.000-40.000 prvé stopy sebereflexe, prvé rituální pohřby mladý 40.000 - 10.000 dynamismus, kult předků, počátky animismu, animatismu a démonismu pozdní 10.000-8.000 konečný 8.000-6.000 NEOLIT 6.000-4.000 animismus, animatismus, démonismus, prototeismus ENEOLIT 4.000-2.000 počátky polyteismu DOBA BRONZOVÁ 2.000 - 1.300 rozvoj polyteismu DOBA POPELNICOVÝCH POLÍ 1.300-750 vrchol polyteismu DOBA HALŠTATSKÁ 750-400 počátky etnických náboženství DOBA LATÉNSKÁ 400-0 keltský polyteistický partikularismus DOBA ŘÍMSKÁ 0-400 germánský henoteismus, prvé stopy křesťanství, christianizace Germánů STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ 400 - 568 RANÝ STREDOVEK 568 - 800 slovanský pohanský supremoteismus 800-950 christianizace středoevropských Slovanů Z velké části asi založeno na použité literatuře a (praktické) nemožnosti proniknout hlouběji do problematiky Také faktografické chyby a nedostatky - příliš široký záběr syntézy vedoucí k neověřování přejatých tvrzení a interpretací; např. s. 447 zmínka, že bůh "Tór jezdil na kozlu" s odkazem na tab. 145:6 převzato od J. Bednaříkové - Stěhování Národů I, s. 358, kde je stejná fotografie popsána jako: „Obrazový kámen z Gôtlandu. Zobrazuje zřejmě boha Thóra, jedoucího na kozlu." (v textu na něj dále neodkazuje) ve skutečnosti se jedná o jeden z '»'r-""vy kámen íu„ H""nhonako»l.. rh,» obrazových kamenů z Hunnestad, nedaleko hradu Marsvinsholm ve Skanii (jih Švédska), původně šlo o seskupení osmi kamenů, 5 z nich mělo vyryté obrazce (DR 282 - 286), z toho dva i runové nápisy (DR 282 a 283). Během renovací pozemku na konci 18. stol. byly kameny odstraněny, 4 z nich se dochovaly do současnosti a jsou umístěny v muzeu v Lundu, oba nápisy jsou pamětní a datovány do let 1000-1050, původně se tedy zřejmě jednalo o pohřební / pamětní monument z konce 10. až 1. pol. 11. stol. Hunnestad DR 284 - "jezdec" má dlouhé spletené vlasy a dlouhý háv bez opasku - spíše ženský oděv - v rukou drží dva hady, jednoho používá jako uzdu, zdá se, že dalšího hada má místo jazyka - nemá žádné vousy ani jiný znak, který by postavu identifikoval jako mužskou - nemá žádný atribut tradičně spojován s Thórem či jiným severským bohem Hunnestad DR 284 - "jezdec" má dlouhé spletené vlasy a dlouhý háv bez opasku - spíše ženský oděv - v rukou drží dva hady, jednoho používá jako uzdu, zdá se, že dalšího hada má místo jazyka - nemá žádné vousy ani jiný znak, který by postavu identifikoval jako mužskou - nemá žádný atribut tradičně spojován s Thórem či jiným severským bohem - "kozel" buď nemá uši, nebo to co mají být rohy, jsou ve skutečnosti uši - výrazné špičáky v tlamě - nohy nemají kopyta, ale prsty s drápy - dlouhá či výrazná hříva nebo srst na šíji - dlouhý, "huňatý" ocas závěr: spíše ženská postava s hady, jedoucí na šelmě, zřejmě vlku "Takposlali do Jotunheimu pro obryni zvanou Hyrrokkin. A když přijela, jedoucí na vlku a mající zmije místo otěží, sesedla ze svého oře a Odinn povolal čtyři berserky, aby ho ohlídali, ale nedokázali ho udržet, dokud ho nesrazili (na zem)." -Snorriho popis Baldrova pohřbu v severské poezii se vlci často objevují jako jízdní zvířata trollic, obryň a čarodějnic (trôllkonna - "trollice, čarodějnice", pojem troll je zaměnitelný s jôtunn, ríši, thurs aj. - někdy překládáno jako "obr", obecně vágně definovaná skupina nadpřirozených bytostí odlišných od "bohů", často v opozici či konkurenci vůči nim, případně tak mohou být označováni lidé s "nadpřirozenými" schopnostmi či používající magii - čarodějové obecně "Svého vlka vezmi, vyveď ho ze stáje, ať rychlým krokem s mým kancem se žene!" - Píseň o Hyndle (Freyja) "Takposlali do Jotunheimu pro obryni zvanou Hyrrokkin. A když přijela, jedoucí na vlku a mající zmije místo otěží, sesedla ze svého oře a Odinn povolal čtyři berserky, aby ho ohlídali, ale nedokázali ho udržet, dokud ho nesrazili (na zem)." -Snorriho popis Baldrova pohřbu v severské poezii se vlci často objevují jako jízdní zvířata trollic, obryň a čarodějnic (trôllkonna - "trollice, čarodějnice", pojem troll je zaměnitelný s jôtunn, ríši, thurs aj. - někdy překládáno jako "obr", obecně vágně definovaná skupina nadpřirozených bytostí odlišných od "bohů", často v opozici či konkurenci vůči nim, případně tak mohou být označováni lidé s "nadpřirozenými" schopnostmi či používající magii - čarodějové obecně "Svého vlka vezmi, vyveď ho ze stáje, ať rychlým krokem s mým kancem se žene!" - Píseň o Hyndle (Freyja) Marija Gimbutas - litevská archeoložka a antropoložka, s využitím lingvistiky systematizovala "stepní hypotézu" o původu proto-lndo-Evropanů v pontické stepi - "Kurganová hypotéza" (1956) - kurganová kultura (k. okruh) - volné seskupení několika eneolitických a starobronzových kultur (samařská k., Sredny Stog, jámová k., k. se SK adal.) - tyto se měly dále šířit do Evropy, Indie a Íránu - velmi mobilní, spojené s domestikací koní, D. Anthony - revize 2007 (The Horše, the Wheel andLanguage) - Kurganová k. je definována příliš široce, proto-IE spojuje přímo s jámovou k., jako hlavní jádro "indoeuropeizace" Gimbutas spojuje šíření IE v době bronzové s násilnou invazí, nástupem bojovníckych elit a patriarchátem, které dává do kontrastu s paleoevropskými kulturami, které měly být mírumilovné, egalitární, matrilineární a matrifokální - spojuje je s uctívání Bohyně Matky (Mother Goddess), totožné s Matkou Zemí (např. Gaia) - bohyní plodnosti, úrody a vegetace Problematická idilizace neolitických kultur a démonizace kulturních změn v DB, předsudečné pojímání většiny neolitických figur jako ženských "venuši" (u většiny ale nelze jednoznačně určit pohlaví), argumentace kruhem Spolu s J. Mellaartem a R. Gravesem (White Goddess) popularizovala pojem Mateřské Bohyně, která byla ztotožněna s Velkou Bohyní Matkou jako archetyp a původní archaické vrchní božstvo pravěké Evropy - dosud rozšířené pojetí zejména u novopohanských a New Age proudů