C. Renfrew - symbolický rozměr hmotné kultury, asociace symbolu s těmito aspekty existence: design, plánovaní, měření, společenské vztahy, nadpřirozeno, reprezentace;
definice "nadpřirozena" je složitá stejně jako rozpoznání lidských aktivit na něj namířených, viz pohřeb(ní ritus) a jeho kontext
The Archaeology of religion (in: The Ancient Mind 1994, 47-54)
- snaha o identifikaci různých aspektů inherentních ve většině N, které doprovází ostatní aspekty, lépe patrné v archeologickém materiálu; oddělenost místa a zvláštní charakter aktivit jako důležité pro detekci a rozpoznání archeologem; tyto aktivity jsou ve většině N formalizovane, podrobně předepsané a spojené se zákazy, často se odehrávají na zvláštních místech a jsou souvisle strukturované v čase - nutná zobecnění pro zásadní vhled do minulých N
- příliš restriktivní pojetí N - sedí možná na oficiální/veřejný, komunitní kult, ale z velké části ignoruje každodenní a domácí religiozitu, ritualizaci utilitárních aktivit (zemědělství, řemesla, domácí práce, apod.), spoléhá na "oddělenost" posvátného a profánního, zároveň málo rozlišuje mezi "náboženstvím" a "rituálem", respektive mezi N rituálem (kde figuruje "nadpřirozeno") a ne-N, společenským rituálem, obřadem, ceremonií
Archeologické indikátory rituálu: zaměření na pozornost:
1) - rituály se mohou konat na místech se zvláštními přírodními prvky či asociacemi (prameny, jeskyně, háje, vrcholy hor)
2) - alternativně se rituály mohou konat ve speciálních budovách určených pro posvátné účely
3) - struktury (budovy) a vybavení použité pro rituál mohou využívat pozornost přitahující prvky (attention-focusing devices) přítomné v architektuře a nemobilním (ohniště, oltáře) i mobilním vybavení
4) - sakrální zóna bude pravděpodobně bohatá na opakující se symboly (nadbytečnost - redundancy)
hranice mezi tímto světem a jiným:
5) - rituál může zahrnovat nápadné veřejné projevy a náklady i skrytá exkluzivní mystéria, jejichž praxe bude reflektovaná v architektuře
6) - koncepty čistoty a znečištění mohou být reflektovány v zařízení a údržbě posvátné oblasti přítomnost božstva:
7) - asociace s božstvem/-y může odrážet využití kultovního obrazu nebo abstraktní reprezentace
8) - rituální symboly budou ikonograficky odkazovat na uctívaná božstva a jejich asociované mýty, často může být použita zvířecí symbolika, specifická zvířata (i mýtická) mohou odkazovat na specifická božstva či síly
9) - rituální symboly mohou odkazovat také na jiné symboly, používané v pohřebních ritech a rituálech přechodu
účast a oběť:
10) - uctívání bude zahrnovat modlitbu a zvláštní pohyby - adorační gesta - tyto mohou být reflektovány v umení, ikonografii, dekoru a obrazech
11) - rituál může využít různé metody k navození N prožitků - tanec, hudba, narkotika, bolest
12) - může se objevit oběť zvířat či lidí
13) - jídlo a pití mohou být přineseny a případně i zkonzumovány jako obětiny, případně spáleny či vylity
14) - předměty z jiných materiálů mohou být přineseny a nabídnuty jako obětiny (votiva), akt obětování může zahrnovat jejich rozbití, ukrytí nebo odhození (discard)
15) - velké investice bohatství se mohou odrážet v použitém vybavení i obětinách (costly signaling)
16) - velké investice bohatství a zdrojů se mohou odrážet v budově (struktuře) samotné a jejím zařízení
Za hlavní považuje rozpoznání opakovaných aktivit symbolické povahy, směrované vůči transcendentním silám, staví se proti přisuzování rituálního významu pouze reziduálnímu materiálu, kde chybí lepší vysvětlení; upozorňuje na podobnost a těžkou odlišitelnost her a N rituálů, hraček a kultovních obrazů, hry a rituály (nejen N) sdílí podobné formy a nemusí být vzájemně exkluzivní; opomíjení role N a N představ o posmrtném životě v pohřebních ritech
Problematické spoléhání na principiální odlišnost N a ostatního, "světského" jednání. Prolínání obou těchto sfér v archeologickém materiálu zřejmě považuje za záležitost vnější podobnosti různých druhů symbolického jednání, nikoliv za projev skutečné provázanosti náboženství s ostatními oblastmi lidského života. Přesto alespoň poukázal na podobnost náboženství s jinými formami symbolického jednání, provázanost pohřebního ritu s představami o posmrtném životě a časté používání "pozornost přitahujících prostředků" (attention focusing devices) v rituálním a N kontextu
Kritika T. Insolla a S. Mithena - příliš rigidní pojetí N a předpoklad jeho oddělenosti od ostatních kulturních jevů - odráží spíše moderní sekularizovanou společnost, než kulturní prostředí archaických společností, kde takováto oddělenost zřejmě neexistovala; na základě etnografických dat soudí, že většina archaických náboženských tradic byla mnohoznačná již ve své podstatě a frustrace archeologů z neschopnosti rekonstruovat "formální náboženskou ideologii v pozadí figur, kultovních staveb a pohřebních praktik" je možná zbytečná. Ve skutečnosti mohlo jít o vysoce individuální a neurčité představy, osobní interpretace a zkušenosti volně napojené na sdílené ideje, které zůstaly z většiny nediskutované
Část problému je dána také nejasnou terminologií a problémy s vymezením kategorie "náboženství" (nejen) v archeologii a někdy až svévolné a implicitní používání (většinou zapůjčených) termínů jako "rituál", "oběť" apod., ale také zaměňování deskriptivních pojmů za interpretační - např. "skelet" vs "pohřeb", "objekt, jáma" vs "hrob(ová jáma)" apod., (A. Kaliff)
Richard Bradley - {Rituál and Domestic Life in Prehistorie Európe, 2005) - otázka rozlišitelnosti rituálního a ne-ritu-álního jednání v pravěké Evropě, ritualizované aktivity jako součást domácího života i zemědělství - etnografické paralely k archeologickým situacím
Rituál jako specializovaná forma chování zdůrazňující určité starosti (concerns) každodenního života skrze určitý typ performance, není v opozici s domácím (rodinným) životem a často z něj vychází; rituály a symboly prostupují každodenní život, jako způsob komunikace a výraz místní identity; je snažší je rozpoznat než interpretovat. Poukazuje na podobnost sýpek a hrobek u některých kultur a asociace cyklu života a smrti se zemědělským cyklem, zemědělství jako ústřední bod - existenciální závislost a komplexita - i prosté zemědělské stavby mohou nést mnoho vrstev významů.
Kritizuje příliš široké a často implicitní, nevysvětlené, používání pojmu "rituál" a jeho stavění do opozice vůči běžnému, domácímu životu; také předpoklad, že rituál používá "odlišný" typ logiky od té běžné a že je především symbolický: rituály vyjadřují zásadní propozice o světě a jsou silně spjaté s N vírou, proto jsou směřovány k nadpřirozenu (performance-symbolism-belief-meaning).
Kloní se k jinému přístupu - zaměřený více na vnější charakteristiky rituálního jednání - jde především o performanci vykonanou podle určitých konvencí - větší důraz na formalitu a proceduru než na "zprávu", kterou nese (performance -formality-communication-meaning), forma > obsah, důležitá je účast a závazek; ritualizace jako sociální strategie, způsob jak odhalit a zdůraznit určité oblasti života a aktivity (zejména spracovaní stravy).
Neil Price - The Viking Way (2002, 2019) - britský archeolog působící ve Švédsku, zaměřuje se na dobu vikingskou, šamanismus a cirkumpolární tradice, archeologii "jiného", archeologii "čtvrtého světa" (domorodé menšiny); upozorňuje na východní (Uralické) vlivy v severském N a doklady soužití a kulturního ovlivňování starých Sámů se starými Seveřany.
Komplexní studie staroseverské magie (seiôr) v kontextu různých aspektů tehdejší kultury; sám sebe sice neoznačuje za kognitivního archeologa, upozorňuje ale na potřebu zohlednění kognitivních aspektů při výzkumu archaických kultur, zejména skutečnost, že mnohé aspekty jejich života se k nám dostávají filtrované skrze světonázor, který je pro mnohé z nás "nepochopitelný, vzdálený, nepřijatelný až děsivý".
Syntéza různých přístupů zahrnující etnografii, historii a literární kritiku - využívá literární i archeologické doklady ve snaze osvětlit řadu dílčích aspektů, jako: vztah magie a bohů, postavení jejích praktikantů, genderové konstrukce a socio-sexuální identita ve spojení s rituály, nebo rozdílné podoby "domácí" a "válečné magie";
"Splynutí války a náboženství" tvořilo jádro seióru a stálo v centru tehdejšího chápání světa N spíše jako „belief systém", způsob pohlížení na svět; jen jedna z dimenzí denního života, neoddělitelně spojená se všemi ostatními aspekty existence (bytí), volnější pojetí hranic mezi naším světem a tím dalším, stejně jako mezi světem lidí a zvířat.
The Viking Way
Religion and War in Late Iron Age Scandinavia
SfCOND EDITION, FULLY REVISED AND EXPANDED
the
Viking
WAY
magic and Mind in late iron age Scandinavia
Neil Price
Shrnutí a obecné teze doporučení:
Náboženství, stejně jako kapaliny (např. kočky), má tendenci vyplňovat veškeré dostupné prázdné prostory (dokládá i tendence archeologů, vyplňovat jím prázdné prostory v interpretaci).
Jde o vágní, obtížně definovatelný, ale všudypřítomný, kulturní jev (kulturní konstanta) - pro účely bádání je ale potřeba jej nějak uchopit - koncept "náboženství" je z velké části uměle konstruovaná kategorie, proto postačí prostá 1) pracovní definice (odpovídající sledovanému výzkumnému záměru), které je ale třeba se držet.
př. "Veškeré lidské jednání a mentální reprezentace legitimizované odkazem na autoritu nadlidských činitelů. Náboženská zkušenost je emoční reakce na náboženské reprezentace"
2) Náboženství není kategorií sui generis, nýbrž přirozený produkt lidské kultury a mysli, využívající jejich přirozené mechanismy. Jako takové je zkoumatelné nezávisle na subjektivní "existenciami zaujatosti" a schopnosti "vcítit se".
3) Konkrétní obsah symbolů a náboženských reprezentací archaických kultur je nám z většiny nepřístupný, i přes pokusy "imaginativních" a fenomenologických interpretací. Vzhledem k jeho (pravděpodobně) značné variabilitě a kulturnímu kontextu, ale není jeho přesná rekonstrukce nutná, pro alespoň hrubou charakteristiku dané náboženské tradice.
4) Je třeba vyhnout se apriornímu rozlišování "kultovní" (rituální, posvátné) a "světské" (profánní, utilitární)
hmotné kultury vzhledem ke zřejmému prolínání obou těchto sfér u archaických kultur. U "zřetelně kultovní" hmotné kultury je nutné počítat také s jejím možným "profánním" a praktickým významem, u "běžné" hmotné kultury zase nelze vyloučit jejich (sekundární) rituální použití či náboženský význam nebo symboliku.
5) K výzkumu náboženství archaických kultur je třeba přistupovat komplexně a zohlednit jejich vazby na ostatní části života příslušníků těchto kultur, na jejich ekonomicko-subsistenční základnu, socio-politickou organizaci atd.
6) K veškerým pramenům (archeologickým, historickým i jiným) i získaným datům je třeba přistupovat kriticky a s ohledem na jejich kontext. To platí i pro sekundární literaturu - je dobré neomezovat se pouze najeden zdroj/autora a ověřovat (nakolik j e to možné) informace předkládané jako fakta.