Náboženství starých Germánů Písemné prameny - prakticky žádné Náboženství starých Germánů Písemné prameny - prakticky žádné primární prameny - jen krátké runové nápisy chybí souvislejší texty Antické prameny - soudobé, ale z pozice jiné kultury - často popisují jen situaci z pohraničí a provinciálního prostředí - již ovlivněné římskou kulturou, nebo římský topos "barbarství" ideologické a politické motivace, interpretatio romana - různorodá spolehlivost Středověké křesťanské prameny - záznam starších orálních tradic různorodého původu, stáří a vývoje, Staroseverské prameny méně ovlivněné křesťanskou ideologií, ale mladší a více lokalizované, také vliv nepůvodních středověkých tradic (např. britské vlivy v islandských ságách), problém kontinuity a korelace se Starogermánskými tradicemi i«t.faom Arabské prameny - poměrně spolehlivé, ale spíše epizodické záznamy soudobých aktivit Seveřanů, možná korelace s archeologickými nálezy a soudobými Staroseverskými prameny, ale hůře "promítnutelné" na starší období Novověký folklór - systematicky zaznamenáván až od 18. stol, možné doklady kontinuity kulturních forem, ale nejde o doklady kontinuity významů (N, sociálních či jiných) - forma i význam jsou proměnlivé a adaptivní Náboženství starých Germánů Problematická definice "náboženství", ale také "Germánů", germani jako antický koncept kulturně a jazykově jednotného barbarského etnika - spíše jen souhrnné označení různých barbarských kmenů za hranicemi říše, které nikdy netvořily jednotný celek "Germánská identita" vzniká až v římsko-provinciálním prostředí a rozvíjí se s úpadkem říše Etnicita jako do značné míry umělý socio-kulturní a ideologický konstrukt, elitní vrstvy byly pravděpodobně značně homogenní a exkluzivní, je ale otázka nakolik antičtí autoři rozlišovali mezi různými vrstvami barbarského obyvatelstva, nebo zda pod jednotlivé názvy kmenů zahrnovali více etnických skupin; více archeologických kultur a skupin je spojováno s germánskou populací, některé z nich přitom nelze s určitostí spojovat ani s konkrétními historickými kmeny - germánské kmeny doby římské zřejmě netvořily žádnou jednotnou etnickou skupinu a ani se tak samy nevnímaly Vymezení "Germánů" na základě společného jazyka jako schůdnější, ale také ne bez problémů - jednotná staroger-mánština není přímo doložena, hypotetická rekonstrukce z mladších nápisů, v době římské byly germánské jazyky a dialekty patrně již značně rozrůzněné; kritika příliš "homogenizujících" pojetí jednotlivých rodin indo-evropských jazyků, bez zohlednění vnějších vlivů Původ pragermánštiny (starogermánštiny, germánských jazyků) hledán ve skandinávských kulturách doby bronzové ("před-protogermánština" - jazyk před prvním hláskovým posunem, tzv. Grimmův zákon) a v Jastorfské kul. doby železné S expanzí "Germánů" se šíří na jih a dále rozrůzňuje - k. pomořanská, později przeworská, k. oksyvská, skup. Harpstedt-Nienburg, gubinská skup., k. domových uren Problém nakolik lze tyto archeologické kultury identifikovat s různými dialekty či vývojovými fázemi "germánštiny", či s historickými nebo "mýtickými" germánskými kmeny (Ingvaeoni, Istvaeoni, Hermioni, Vandilové a Peucini -Bastarnové) Vzhledem ke kulturní, etnické a pravděpodobně i jazykové nejednotnosti starých "Germánů" je nutné předpokládat podobnou nejednotnost i v jejich duchovním životě - neexistovalo (pokud víme) jedno, rekonstruovatelné, starogermánské N - spíše soubor regionálních a časově ohraničených N tradic, které se vyvíjely a měnily ("náboženství" jako plurál) t t n pi O m (F,U,Th,A,R,K,G,W H,NJJ,Ei/Ae,P,Z/R,S T,B,E,M,L,NG,D,0) *kámen z Tune, spona z Himlingoje, nákrčník z Pietroassy, závěsek z Lind-holmu, spona z Meldorfu, sekerka z Hainspachu-Lipové, kopí z Dahmsdorfu, hřeben z Vimose, kování z Thorsbergu, brakteát z Tjurkó, roh z Gallehus. Pietroassa - asi 1. pol. 5. stol., zlatý nákrčník - jeden z 22 v depotu, asi součást královského pokladu Gótů, runový nápis (ve středu poškozený): XKTľtl N HflľľX " gutani(?) wi hailag interpretace: "posvátný poklad Gótů", "Gótek/žen-bojovníků svatosvaté", "(majetek) Gótů, svatý" - hailagr - "svatý" (srov. holy, heilig), wi(h) - útočiště, svatyně (vi, weilí) Kragehul - násada kopí z bažiny, Dánsko, asi 5. stol., runový nápis nArtfirMitrr*rmrfTnxxxxiti\x - ekerilazasugisalasmuhahaitegagagaginuga (...) - ekerilaz - „já, erilaz" - termín erilaR, se opakovaně objevuje na nejrůznějších předmětech i runových kamenech a bývá interpretován jako titul nebo označení osoby ve významném postavení, zřejmě s privilegovaným přístupem k „nadpřirozenu", "čaroděj", "znalec run", příp. "kníže, velmož" (eorl, jarl), koncové "ga ga ga" pak bývá vykládáno jako opakování magické runy „dávám štěstí" nebo „dávám ochranu", případně onomatopoické „křičím hlasitě" v Lindholm - kostěný závěsek ("amulet"), bažina ve Švédsku, podobný nápis (asi i datace) /iii;TTT/ro ttmriiiifflMAriTiHYixiiiivTiiifiAn - ekerilazsawilagazhateka:aaaaaaaazzznnn?bmuttt:alu - podivné seskupení run, často interpretované jako zápis magické formule s možným číselným významem a koncové alu -často se objevuje na brakteátech a bývá chápáno jako magické slovo či požehnání Ve starším období jsou runové nápisy vzácné - znalost futharku měli pouze nemnozí privilegovaní jedinci, často jde o jednoslovné nápisy - osobní jména (majitel, výrobce), příp. pojmy jako "bojovník" (harja) nebo na hrotech kopí může jít přímo o jména těchto zbraní nebo o jejich vlastnosti, které měly být tímto posíleny ("vyjící, pronikavý, napadající apod."). Od 4. stol. se začínají objevovat delší fráze a věty, které ale zároveň začínají využívat metafory a aliterace - prvky běžné v mluvené poezii, jejichž význam ale bývá někdy hůře interpretovatelný Tjurkô I - brakteát typu C, druhá pol. 5. až 6. stol, Švédsko, nápis v proto- severštině: - wurte runoz an walhakurne heldaz kunimundiu "vyryl runy na vlašském (cizím) zrnu Heldar Kunimundovi (ochránce rodu?)'' walha-Zwalhaz - "cizí, cizinec" - tento pojem zřejmě vznikl výpůjčkou z keltského názvu kmene Volků (lat. Volcae) - specifické označení pro Římany či Galy, nebo všechny cizince - dodnes existuje ve slovech Wales, Welšan, Valonsko, Vlach, Valašsko apod. walhakurne - "cizí (římské, galské) zrno" - zřejmě kenning (básnický opis, metafora) pro zlato, kterým je zde míněn samotný brakteát; podle jiné interpretace souvisí s výrazy pro "hluboký spánek" a "mák" - opium? - nelze zcela vyloučit, jiné nápisy odkazují na (omamné) nápoje Na starší futhark navazují anglo-saský futhorc (ca. 400 - 1066?) a staro-severský mladší futhark (ca. 800 - 1100 + navazující "lidové systémy") Pokračuje rytí run do movité hmotné kultury, více se také rozvíjí rytí do kamene a nemovitých památek a architektury - hrobky, sarkofágy, památníky / náhrobky, kříže (zejména v Británii delší soužití s křesťanskou kulturou), více používány jako "standardní" písmo - širší využití, také na pergamenu K/n>f=RkXF>H + feoh - f ur - u óorn - }i os - o rad - r cen - c gifu - g wyn - w hegel - h nead - n wealth aurochs thorn god? ridintz torch gift joy hail plight I * X Ľ Y H T & ľl M is - i gear - j eoh - i" peoró - p ilx - x. sigel - s ti/tir -1 berc - b eh - e man - m ice harvest yew tree ? elk's? sun Tiw? birch tree steed man lagu -1 ing - ij dreg - d e|)el - oe ac - a aesc - a? yr - y ear - ea calc - k gar - g lake Ing day estate oak tree ash tree ? gravesoil? ? spear skandinávské nápisy, obvykle na runových kamenech, jsou většinou upomínkou a oslavou významných flibčlľk h ľl Í cl S tbmlR událostí, nebo významných či zesnulých osob, některé mohou odkazovat na mýty či mytologické motivy ■t kámen z Rok (rané 9. stol.) schránka z Auzon (též "franská schránka"), 8. stol. orbjôrn Hornklofi, Í>jó5ólf z Hvinu; obvykle oslavné písně na významné (historické) osobnosti a události, poměrně časté asociace s bohy a "nadpřirozenými" postavami či mytologickými koncepty (původ hrdinů, králů, "božská" intervence, používání čar apod.) Aliterativní verš a rytmické metrum (dróttkvcett, také starší fornyróislag a zpěvné Ijóóaháttr), původně asi součást dramatických vystoupení u příležitosti oslav, pohřbů a jiných ceremonií, spíše než prostých přednesů (výzkum Terryho Gunnella); záznamem událostí ze života svých benefaktorů fungovali skaldi také jako kronikáři - královské, legendární či rodinné ságy a kroniky často obsahují skaldské básně nebo jejich úryvky - např. Snorriho Heimskringla, sága o Ynglinzích, sága o Vôlsunzích, sága o Ragnaru Loóbrokovi, adal. K severským pramenům: Ladislav Heger, Helena Kadečková - české překlady eddické literatury a ság - použitelné, někdy je ale umělecká kvalita překladu upřednostněna před "přesností" či "doslovností" Jan Kozák, Jiří Starý - o něco přesnější zahraniční: Margaret Clunies Ross, E. O. Gabriel Turville-Petre, John R. R. a Christopher Tolkien, Terry Gunnell Skaldic project (online): https ://skaldic. abdn. ac.uk/db.php https ://skaldic. org - použitelné pro hledání veršů, heiti, kenningů, jmen apod. více k mytologii: Raymond I. Page, Else Mundal, Clive Tolley, Jan de Vries, Rudolf Simek, Hilda Ellis Davidson Arabské prameny Ibráhím ibn Jákúb al-Turtúší (Abrahám ben Jákób) - popis tržní osady v Haithabu (Hedeby) ca. 965, "...obyvatelé uctívají Šíria vyjma nemnoha křesťanů, kteří tam mají vlastní kostel"; "...obyvatelé konají slavnost, kde se shromáždí, aby uctívali svého boha a jedli a pili, každý kdo porazí obětního berana, vola, kozla či vepře, vztyčí u brány svého domu kůly a přiváže na ně poražené zvíře, aby lidé věděli, že obětuje k poctě bohu." Ahmad ibn Fadlan (ibn al-Abbäs ibn Räšid ibn Hammäd) - bagdadský vyslanec k povolžským Bulharům - výprava z let 921 - 922 (Risála - "deník / zápisky" z cest), během cesty měl být svědkem lodního pohřbu významného velmože povolžských vikingů - Rusů (jj^ - Růsiyyah), přikládá jejich popis; "jejich těla byla od špiček prstů až po krk pokryta množstvím stromů, figur a podobných kreseb" (asi tetování); ...jakmile jejich lodi vpluly do tohoto kotviště, vystoupil každý z nich na břeh, nesa s sebou chléb, maso, cibuli a nabid (pravděpodobně pivo) a zamířil k vysokému dřevěnému kůlu, který má tvář podobnou člověku, kolem tohoto kůlu stojí malé figury a za nimi opět velké kůly, zasazené do země, každý z mužů si lehl před velkým kůlem na zem, řka: "O, můj pane, přišel jsem z daleka s tolika a tolika dívkami a tolika sobolími kůžemi," načež vyjmenuje všechny druhy zboží, které přivezl, "nyní ti přináším tuto oběť", potom položí ke kůlu to, co má s sebou, "Prosím, pošli mi obchodníka, který má mnoho denárů a dirhamů a který ode mne bude kupovat tak, jak si přeji, a který nebude odporovat tomu, co já říkám." ...pak všichni odejdou, když některému obchod nejde a čas plyne, vrátí se k soše s dalšími dary, když má i potom obtíže, přinese obětní dar každé z malých sošek a prošije o přímluvu, říkaje: "toto jsou manželky, dcery, synové našeho pána." pak padne na kolena před každou z nich, proseji, aby byla jeho přímluvčím, a pokořuje se před ní, když jde obchod dobře pak praví: "Můj Pán ukojil mé potřeby, nyní je mojí povinností se mu odvděčit", pak obětuje kozy nebo dobytek, něco z jejich masa rozdá jako almužnu, zbytek položí mezi velký kůl a malé dřevěné sošky kolem, hlavy dobytka a koz připevní na vysoké kůly, když se setmí přijdou psi a všechno sežerou, obchodník pak praví: "můj Pán je jistě se mnou spokojen a snědl mé obětní dary" ...mrtvé otroky nechávají na pospas psům a dravým ptákům, chytí-li zloděje pověsí jej na vysokém stromě a nechají tam, až ho vítr a nepohoda rozervou na cáry; ... král nikdy nesestupuje z trůnu