Zdoroslavíček sluje,

jest raněn od lásky,

tu ránu obnovuje

skrz své libé hlásky;

Čest, slávu toho světa

 pokládá za smetí,

chce po všechna svá léta

 Boha mít v paměti.

Umí proměnit místa,

i také povětří,

kde voda teče čistá

najdeš ho, i ve kři;

Tuto samotný zpívá,

tam skřivánkem pěje,

tak Boha svého vzývá,

až se srdce směje.

Někdy na vrbu sedá

a chce být s pastýři,

u Cedronu se shledá

někdy i s žoldnýři;

Časem se vznáší vzhůru

na vrch Kalvarije,

časem ho najdeš v kůru,

jejž Ježíš spravuje.


Tvoje střely, Spasiteli,

z tvého lučiště vyšly,

rychlý co pták orel,

luňák do mého srdce přišly.

Je zranily, podmanily

tvé spasitedlné lásce,

však se těším, když rozmejšlím,

že tebe mám za střelce.

Jest pravda sic, mohu to řic,

že ty tvé střely, Pane,

vprostřed srdce tak vězíce,

mne svírají náramně.


Nohy jeho a ruce

jako mramor bílý;

Ach, jak mi ranní srdce

Tou krásou můj milý!

Ten, ten kam jest odešel,

povězte ztrápené,

byť pak za hory zašel,

ozveť se soužené?

Na jeho rty když patřím

 drobet pozorněji

a na tu barvu šetřím

něco bedlivěji,

nic červenost korální

v pěknosti neplatí,

tu s krásou růže polní

nemůže obstáti.


Již jest zima pominula,

havránek se navrací,

již jest studenost zhynula,

již zas zpívají ptáci.

Dříví se listem pomalu

již zase přiodívá,

můž vzdát člověk Bohu chválu,

když se jen na to dívá.


Tak Dafnisa nebeského

stvoření litovalo,

když ukrutně zabitého

na kříži spatřovalo;

Byť tě, člověče,

pohnulo k spasitedlnému pláči

a skutkem připomenulo,

kdo pro tebe trpět ráčí. Amen.


Ach, Ježíši, světlo pravé!

Když se ty nám ukrýváš

a tvé papršlky ohnivé

kamsi jinam vodíváš,

srdce naše v té temnosti

musí zármutkem vadnout,

a leč přispěje v rychlosti,

pro velké hoře padnout.


Řekl jsem kdys: „Dlouho příliš,

měsíci, nevycházíš,

ach, kýž vyjít, kýž připílíš,

kýž již nebe obcházíš!“

A vtom vidím zemdleného pastýře

sem tam chodit,

na ovci se ptajícího,

kde by se mohla najít.


Ano, tehdáž potekou

medem, mlékem řeky,

vínem plný natekou

studně, i potoky,

nýbrž z nebe pršeti

bude nápoj božský,

z něhož mají tučněti

ovečky křesťanský.