MODERNÍ TURECKO
stručný vývoj
Marek Čejka
Plánovaná podoba Turecka po WW1
dle smlouvy ze Sèvres (1920)
Vznik moderního Turecka 1.
▪ Okupace částí Osmanské říše po WW1, Řecko obsadilo anatolské pobřeží,
▪ Po válce ještě dva sultáni: Mehmed VI. (1918-1922) a exilový Abdülmecid II.
(1922-1924)
▪ Posílení tureckého národního hnutí pod vedením Mustafy Kemala – ten se
postaví do čela zbytků osmanské armády a tajně opustí Istanbul
▪ Březen 1920 – Britové obsadí parlament, Kemal přesouvá parlament do Ankary
▪ Začala turecká válka za nezávislost (1919–1923) s cílem zvrátit důsledky
Sèvreské smlouvy.
▪ Vytlačení Řeků, odmítnutí kurdské autonomie, arménské nezávislosti (ta byla
vyhlášena 1918) - zbytek Arménie obsazen na žádost Rudou armádou
▪ 9. března 1921 – Kilkijský mír s Francií
▪ 13. října 1921 – mírová smlouva z Karsu mezi Kemalisty a zástupci sovětské
Arménie
▪ 18. září 1922 západní okupační síly odchází z Turecka.
Turecká válka za nezávislost
Řecko-turecká fáze války
Vznik moderního Turecka 2.
▪ 1. listopadu 1922 nový parlament v Ankaře formálně zrušil
Osmanskou říši, avšak vzápětí je Abdüllmecid II. jmenován
chalífou
▪ 3. března 1924 je zrušen i chalífát
▪ Neratifikovaná Sèvreská smlova nahrazena Lausannskou,
která určila hranice moderního Turecka
▪ Lausannská smlouva z 24. července 1923 vedla k
mezinárodnímu uznání nezávislosti nové Turecké republiky.
▪ Nový stát oficiálně vyhlášen 29. října 1923
v novém hlavním městě Ankaře.
▪ Generál Mustafa Kemal se stal prvním tureckým
prezidentem
Smlouva z Lausanne (1923)
(revidovala smlouvu ze Sévres)
Geografie Turecka
Turecké regiony
Mustafa Kemal „Atatürk“
(1881–1938)
• Klíčová osobnost vzniku Turecka, hlavní
vůdce a ideolog přeměny Osmanské říše v
Tureckou republiku
• Stal se známým v souvislosti s bitvou u
Galipoli 1915
• Kemalova politická koncepce začala být
nazývána „kemalismus“
• Její součástí byla řada reforem potlačujících
osmanského dědictví a zavádějící moderní
reformy evropského stylu: od velkých
reforem typu radikální sekularizace,
výrazného posílení práv žen a přechodu z
arabského písma na latinku až po detaily
typu zákazu fezů
▪ Narodil se v Salonice, studoval vojenské školy a jeho protimonarchistické
postoje ho přivedly k mladotureckém hnutí
▪ Před WW1 měl zkušenosti z osmansko-italské války a
balkánských válek
▪ Před Gallipoli bojoval na kavkazské frontě, po něm na syrskopalestinské
frontě, jako jediný z tureckých generálů nebyl
během války poražen
▪ Během vzniku Turecka byli jeho nejbližšími kolegy İsmet
İnönü, Fevzi Çakmak a Kâzım Özalp
▪ V roce 1934 mu bylo na základě zákona uděleno čestné
příjmení Atatürk („Otec Turků“).
▪ Ženatý byl jen jednou a velmi krátce
▪ Adoptoval 13 dětí včetně Sabihy Gökcen, později první
turecké letkyně
▪ Jeden z jeho klíčových projevů:
https://www.youtube.com/watch?v=wQPtkbAiRrU
Kemalismus
6. šípů kemalismu:
1. nacionalismus,
2. laicismus/sekularismus
3. republikanismus,
4. etatismus/statismus,
5. revolucionismus/
reformismus
6. populismus.
strana 15
Zákaz:
Silná role turecké armády
▪ 1923-1946 režim jedné strany – Lidová
republikánská strana (C.H.P.)
▪ 1932 – přijetí do Společnosti národů
▪ 1938-1950 prezident İsmet İnönü (generál)
▪ 1939-45 neutralita
▪ únor 1945 – vyhlášení války
Německu a Japonsku – následně
vstup do OSN (zakládající člen)
▪ 1946 – první pluralitní volby
▪ 1950 – poprvé vítězí jiná strana než CHP –
konkrétně Demokratická strana (DP)
İsmet İnönü
2. turecký prezident
(1938–1950)
strana 19
1952 – Turecko v NATO (společně s Řeckem)
1955 – Bagdádský pakt (od r. 1959 CENTO)
▪ 1950-60 populární vláda
Adnana Menderese se dostane
do ekon. krize (inflace, dluh)
cenzura.
▪ 1960 – Převrat generála
Cemala Gürsela – sesazení
prezidenta, poprava Menderese
▪ 1961-1971 slabé civilní vlády
▪ 1971 – další vojenský převrat,
Svržení vlády Süleymana
Demirela (AP – Strana
spravedlnosti, vzniklá z DP)
Poprava Adnana Menderese
Během soudního řízení byl Menderes shledán vinným z porušení turecké
ústavy, zpronevěry a iniciování istanbulského pogromu, který způsobil smrt
více než 57 istanbulských Řeků a odsouzen k smrti.
strana 22
▪ 1974 – za premiéra Bülenta
Ecevita (C.H.P.) dojde
k invazi na Kypr
▪ 2. pol. 70. let - nestabilní
vlády pravicových národních
front – srážky mezi
ultranacionalisty a komunisty
(5000 mrtvých)
▪ 1980 – vojenský převrat
generála Kenana Evrena
▪ 1982 – civilní vláda Turguta
Özala (Strana vlasti, ANAP),
ekonomický vzestup
Sekulární turecká kultura
▪ volby 1995 - krátkodbá koalice ANAP
(Mesut Yılmaz) a Strany správné
cesty (bývalá DP) s premiérkou
Tansu Çillerovou.
▪ 1997 - armáda obviní vládu z
narušování sekularismu a vyzve
premiéra Necmettina Erbakana
(Strana blahobytu, RP) k rezignaci.
Stane se. „Postmoderní převrat“
▪ RP je zakázána a změní se na
Stranu ctnosti (FP)
▪ Volby 1999 – vítězí Strana
demokratické levice (DSP) – koaliční
vláda, zlepšení lidských práv,
přibližování EU
Éra strany AKP 1.
▪ Ekonomické problémy vedou k volbám 2002 –
vítězí AKP (Adalet ve Kalkinma Partisi –
Strana spravedlnosti a rozvoje) istanbulského
starosty Erdoğana
▪ AKP vznikla v roce 2001 a navázala na
reformní politiky z ústavním soudem dříve
zakázané islamistické Strany cti (Fazilet
Partisi) a Erbakanovy Strany blahobytu (Refah
Partisi).
▪ AKP dále navázala na některé konzervativnější
i liberální formace z devadesátých let.
▪ Stala se postupně dominantní silou turecké
politiky a symbolem ekonomického vzestupu
Turecka (9% nárůst HDP). Velká popularita,
symbol stability ...ALE...
Éra strany AKP 2.
▪ AKP vítězí v dalších volbách (2007, 2011, 2015 – dvoje volby)
▪ AKP začala být sekularisty obviňována z:
▪ prosazování politického islámu,
▪ neo-otomanismu,
▪ autoritativnosti,
▪ korupce.
▪ Konflikt z bývalým spojencem Fethullahem Gülenem (post-
islamismus)
▪ 2010 – obří kauza Ergenekon (údajný pokus o armádní
převrat)
▪ 2013 – Gezi Park protesty, narůstající napětí ve společnosti
▪ 2016 – pokus o převrat – upevnění Erdoganovy moci
a autoritativních praktik
▪ 2017 – úspěšné (a zároveň kontroverzní) referendum
o posílení moci prezidenta
Erdoğan vs. armáda
strana 29
Erdoğan vs. Gülen
Červenec 2016 – neúspěšný pokus
o vojenský převrat
▪ https://www.youtube.com/watch
?v=jW_c30hwXTM
Čistky v turecké armádě
po převratu
strana 33
Čistky po převratu
CHP
Cumhuriyet Halk Partisi
Lidová republikánská strana
▪ Pilíř turecké sekulární politiky v tradici
Kemala Atatürka (kemalismus).
▪ Nejstarší politická strana oficiálně založená
v roce vzniku Turecké republiky – 1923.
▪ Dnes silný kemalistický a sociálnědemokratický
charakter.
▪ Současný předseda: Kemal Kılıçdaroğlu.
MHP
Milliyetçi Hareket Partisi
Strana nacionalistického hnutí
▪ Ostře nacionalisticky orientovaná
▪ Podle jejího neoficiálního militantního křídla se
jí také přezdívá „Šedí vlci“ (Bozkurtlar).
▪ kombinuje vyhraněný turecký nacionalismus,
panturkismus (přesahující do mytologického
turanismu) s prvky fašismu a xenofobního
populismu.
▪ Za současného předsednictví Devleta
Bahçeliho strana jisté umírnění
a odklon od nejradikálnějších postojů.
„Šedí vlci“
Panturanismus
(utopická nacionalistická vize „Šedých vlků“)
HDP - Lidová
demokratická strana
▪ Někdy označována za „kurdskou“ stranu,
ale vymezuje se protinacionalisticky
▪ Neformálně je inspirována demokratickým
konfederalismem
▪ Snaží se zaujmout hlavně mladší turecké
voliče progresivně-levicovým programem
▪ antidiskriminace, enviromentalismus,
odmítání neoliberalismu, feminismus
atd.
▪ Vedení strany i členství je rozdělené podle
genderových kvót
▪ Dříve předsedají: Selahattin Demirtaş a
Figen Yüksekdağ (oba uvězněni 2016)
▪ Současné vedení: Pervin Buldan, Mithat
Sancar
Ostatní politické strany
▪ İyi Partisi („Dobrá strana“) – mix bývalých
členů MHP a CHP pod vedením Meral
Akşener (liberální nacionalismus,
kemalismus, proevropanství)
▪ Saadet Partisi („Strana štěstí“) je
islamistická politická strana založená v
roce 2001 podporovaná konzervativními
muslimy. Zakladatel: Necmettin Erbakan
Současný předseda: Temel Karamollaoğlu
▪ Vatan Partisi („Vlastenecká strana“)
levicově-nacionalistická orientace
(socialisté, turečtí nacionalisté a
kemalisté). Předseda: Doğu Perinçek
Volby 2018
Erdoğanismus
Děkuji za pozornost!
Pro další informace sledujte:
http://blizky-vychod.blogspot.com
Publikace:
▪Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009)
▪Izrael a Palestina (2005)
▪Encyklopedie blízkovýchodního terorismu (2007)
▪Rabíni naší doby (2010, spoluaut.)
▪Dějiny moderního Izraele (2011)
▪Lidé svatých zemí (2012)
▪Rabbis of our Time (2015, Routledge)
▪Korán, meč a volební urna (2020)