OSMANSKÁ ŘÍŠE stručný vývoj Marek Čejka Turkické národy Altajské a uralské jazyky Migrace turkických národů Vznik Osmanská říše ▪ Vzniká postupně na troskách Byzantské říše ▪ Po bitvě u Mantzikertu (1071) zřizují vítězní Seldžuci Ikonijský (Rúmský) sultanát ▪ Ve 13. stol. jsou další turecké muslimské kmeny (Oguzové) vytlačovány Mongoly do malé Asie a spojí se se sultanátem – formování říše ▪ Samotný osmanský stát vzniká 1299 pod vedením Osmana I. Gázího ▪ Postupné porážky Byzance a spojenců, expanze na Balkán, ▪ 1453 – pád Cařihradu Mehmed II. Fatih (Dobyvatel) Pád Cařihradu 1453 Osmanská říše dobývá Evropu Politická struktura Osmanské říše ▪ tur. OSMANLI İMPARATORLUĞU ▪ absolutní monarchie Opory sultánovy moci ▪ Janičáři – branci křesťanského původu, odvedení v raném věku (devširme), donuceni konvertovat k islámu a vychováni k absolutní poslušnosti a disciplíně. Později se změnili v politicko-společenskou třídu. ▪ Sipahíjové – jezdecké armádní jednotky s lenním vlastnictvím půdy pověřené výběrem daní. Konkurenti janičářů, rovněž společenská třída. Osmanské kulturní dědictví Súfismus v Osmanské říši ▪ Osmanský islám je více rozvolněný než fundamentalistický → velký rozmach heterodoxních islámských mystických hnutí (občas kritizovaní islámskými konzervativci rovněž v Osmanské říši vlivnými) ▪ mystické praktiky – taríky (řády), zikry (obřady), dervišové, tanec, hudba, extatické stavy… ▪ Významní mystici a řády v Osmanské říši ▪ Rúmí, Gül Baba, Abulláh Bosneví... ▪ Bektašíja, Mevleví, Rifáí, Kádiríja, Nakšbandíja, Bajrámí… ▪ Později politizace súfismu → zákaz za Turecké republiky Triumf a úpadek ▪ Její vrchol za Sulejmána I. „Nádherného“ (1520–1566) ▪ Ve stejné době i první příznaky stagnace – říše ztrácí po mnoha stránkách dech vůči Evropě, snaha o modernizaci ▪ Na východě konflikt Osmanské říše s Persií a Ruskem, na západě porážka u Vídně (1683) ▪ 1699 – Smlouva z Karlovic – počátek poklesu osmanského vlivu v Evropě ▪ Ztráta evropských území na Balkánu ▪ Spojenectví s evropskými supervelmocemi (Francie, Británie), později s Německem ▪ „nemocný muž na Bosporu“ ▪ Z politického hlediska tvrdá centralizace, represe, byrokracie ▪ Z náboženského hlediska relativní tolerance Počátek západního ohrožení Osmanské říše na Blízkém východě: Napoleon v Egyptě (1798-1801) Od křížových výprav další evropský pokus o hegemonii v „Orientu“ Poslední sultáni ▪ Abdülhamid II. 1876-1909 ▪ Neochotně otevřel první éru ústavnosti v r. 1876, následně obnovil absolutismus v r. 1878 ▪ V r. 1908 byl donucen obnovit ústavnost ▪ 1909 převratem provedeným Mladoturky sesazen ▪ Mehmed V. 1909-1918 ▪ Až do své smrti vládl jako loutka tří pašů: Mehmeda Talata, İsmaila Envera a Ahmeda Cemala. ▪ Mehmed VI. 1918-1922 ▪ Za jeho vlády zakázán sultanát ▪ Istanbul opustil 17. 11. 1922 ▪ Zemřel v exilu v San Remu v r. 1926. Chalífa v čase republiky: ▪ Abdülmecid II. 1922-1924 Mladoturci ▪ Politické hnutí, jehož počátky sahají do 70. let 19. století. ▪ Cílem hnutí bylo prosadit politické a společenské reformy. ▪ Angažovalo se v něm i mnoho příslušníků armády (osmanští důstojníci byli nuceni učit se francouzsky a získali tak příležitost seznámit se s dějinami Francie a s cíli francouzské revoluce). ▪ Od roku 1876 se stoupenci tohoto hnutí ilegálně snažili o liberální reformy a o ústavní státní formu. ▪ Roku 1907 založili v Soluni výbor „Jednota a pokrok“ a provedli 1908 revoluční převrat, v jehož důsledku byl sultán Abdülhamid II. donucen 1909 k abdikaci. ▪ Mladoturci, kteří se poté zorganizovali jako strana, vytvořili až do roku 1918 vládu (s výjimkou krátkého období 1912/1913). ▪ Od roku 1913 Mladoturky plně ovládali tzv. "Tři pašové", jednalo se o Talata Pašu, Envera Pašu a Džamala Pašu, kteří tím pádem měli pod svou kontrolou celou Osmanskou říši. Soumrak Osmanské říše „Nemocný muž na Bosporu“ Karikatury Abdülhamida II. v evropském tisku Etnické složení Malé Asie, Východní Trácie a Kypru (1910) Posilování západních zájmů na Bl. východě na přelomu 19./20. století Blízký východ roku 1914 Aliance před první světovou válkou Tři pašové De facto vládci Osmanské říše v době 1909-1918 ▪ Mehmed Talaat Pasha (1874–1921), ministerský předseda a ministr vnitra ▪ Ismail Enver Pasha (1881– 1922), ministr války ▪ Ahmed Djemal Pasha (1872–1922), ministr námořnictva ▪ Byli zodpovědní za vstup Osmanské říše do 1. sv. války v r. 1914 První světová válka na Blízkém východě ▪ Osmanská říše bojuje na straně Německa a Rakouska-Uherska ▪ Francouzi - a hlavně Britové - usilují o rychlou porážku Turků ▪ 1915 – katastrofa u Galipolli ▪ Britové hledají nové možnosti jak porazit Turky ▪ Navazují spolupráci s Araby a jejich vedením ▪ Arabové chtějí svůj stát, Britové jim ho slíbí za jejich pomoc při porážce Osmanů ▪ Viz korespondence šarífa Husajna s McMahonem, brit. vysokým komisařem v Egyptě, červenec 1915 - leden 1916) První světová válka na Blízkém východě Gallipoli/Çanakkale - 1915 Gallipoli 1915 Osmanská armáda Výzbroj osmanské armády Těžké boje na Blízkém východě Turkům velí němečtí generálové von Sanders von Falkenhayn von Kressenstein Osmanská říše a Arméni Arménská genocida Film: The Promise (2016) 1917 – porážka Osmanské říše ▪ Dobytím Jeruzaléma, Damašku a Iráku končí turecké panství na Blízkém východě ▪ Arabové požadují svůj stát ▪ Britové naoko souhlasí, stát na velmi krátkou dobu vznikne, ale je vzápětí rozdrcen Francouzy, protože se nachází v jejich zóně zájmů vymezené tajnou dohodou s Brity ▪ Arabové jsou rozčarovaní z evropské politiky na Blízkém východě ▪ Turci jsou svrženi, ale Brity a Francouze považují za další utlačovatele Plánovaná podoba Turecka dle smlouvy ze Sèvres (1920) Poslední sultán Mehmed VI. Navždy opouští svou vlast Děkuji za pozornost! Pro další informace sledujte: http://blizky-vychod.blogspot.com Publikace: ▪Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009) ▪Izrael a Palestina (2005) ▪Encyklopedie blízkovýchodního terorismu (2007) ▪Rabíni naší doby (2010, spoluaut.) ▪Dějiny moderního Izraele (2011) ▪Lidé svatých zemí (2012) ▪Rabbis of our Time (2015, Routledge) ▪Korán, meč a volební urna (2020)