1. Jaká je první pomoc při práci se stresem u žáka?
2. Jaký je rozdíl mezi strachem a úzkostí?
3. V čem je užitečná emoce vzteku?
4. Jaké kroky zahrnuje učení dětí pracovat s emocemi?
5. Co je mindfulness?
Pedagogická psychologie - rozšiřující témata
Vnější motivace (odměny a tresty), práce s chybou
Milí studenti,
vítejte v další části naší online výuky. Dnes se budeme věnovat tématu vnější motivace a práce s chybou.
Nejdříve si zopakujeme, co jste se dozvěděli v minulém semináři:
Opakování z předchozího tématu
V této osnově najdete několik interaktivních aktivit, pár otázek k zamyšlení a odkaz na diskuzní fórum. Když budete mít k tématu otázky, nebo připomínky, neváhejte je s námi sdílet buď na diskuzním fóru, nebo si je připravte na setkání na Teams.
Vnitřní motivace
V první půlce semináři se budeme věnovat tématu vnější motivace, ale než se k němu dostaneme zkusme se ještě podívat na vnitřní motivaci. Pomůže nám s tím následující cvičení:
Vzpomeňte si z přednášky na teorii Ryana a Deciho.
Zkuste se zamyslet nad naplněním potřeb, o kterých se v této teorii mluví, u Adama, Barbory, Dariny a Cyrila.
Napadá Vás, jak u Adama zajistit, aby měl pocit, že do třídy patří?
U koho myslíte, že je nejméně naplněna potřeba sounáležitosti, která souvisí s pocitem bezpečí, jistoty a pocitu uspokojení z mezilidských kontaktů v sociálním prostředí? Napadají Vás způsoby, jak tuto potřebu naplnit?
Jak u Cyrila zajistit, aby měl pocit, že školní úkoly dokáže a měl pocit, že práce pro něj má smysl?
Podmínky pro udržení vnitřní motivace (téměř identické s potřebami zmiňovanými Ryanem a Decim)
Smysluplnost (K čemu mi to bude?)
S dětmi můžeme pracovat na ozřejmování smysluplnosti našich požadavků a současně trvat na jejich provedení. Z efektivních dovedností přijdou ke slovu především informace. Dobře použitelné je i vracení otázek, samozřejmě bez ironického tónu (Proč to mám dělat? - Co myslíš, proč to po tobě žádám?).
Spolupráce
Zejména tam, kde je potřebná činnost monotónnější a nepříliš záživná, posiluje vnitřní motivaci možnost komunikace, vzájemná blíz kost a pocit sounáležitosti.
Svobodná volba (autonomie)
Mít možnost rozhodnout o tom, zda něco dělat, jakým způsobem, kdy nebo s kým, je třetí podmínkou udržení vnitřní motivace. Vysvětlení opět najdeme v základních lidských potřebách: součástí potřeby seberealizace je dělat si věci po svém. Když nám dává někdo vybrat, dává najevo víru v naše schopnosti, je to projev respektu, úcty - uspokojuje se tím potřeba uznání.
Zpětná vazba
Informace o správnosti postupu nebo o výsledcích naší činnosti, o našem snažení a chování se významně podílejí na tom, zda budeme v činnosti nebo chování pokračovat.
Vnější motivace
Pomocí vnější motivace lze naučit děti různým dovednostem, otázkou však je, zda a jak je později opravdu využijí, když jejich osvojování bylo spoje no s emočními zážitky nechuti a přinucení. A ještě větší otázkou zůstává, zda to stálo za ty vedlejší účinky - například návyk dělat věci jen do té míry, aby člověk „proplul" a neměl problémy.
Používání prostředků vnější motivace může vést k vytvoření návyku čekat na signál, pokyn od okolí, od druhých lidí, zda máme čí nemáme něco dělat. Důsledkem může být, že dítě (později dospívající a dospělý) se z vlastní iniciativy téměř do ničeho samo nepouští. Dalším negativním dopadem je návyk dělat věci jen do té míry, aby bylo dosaženo odměny nebo byl odvrácen trest. O nic víc či lépe! Všichni máme zkušenosti s odbytou prací, provedenou s různými nedostatky, které však nebyly tak závažné, aby bylo možné odmítnout práci proplatit. Souhrnně se tyto návyky dají nazvat závislostí na vnější motivaci.
Tresty
Zkuste si vzpomenout na nějakou situaci, kdy jste byli potrestáni jako děti, případně jako dospělí. Zkuste pojmenovat alespoň tři pocity, které jste měli bezprostředně po trestu. Co to udělalo s Vašim soustředěním se, s Vaším vztahem k osobě, co Vás potrestala, jak se po trestu změnilo Vaše chování?
Tento příklad nám měl pomoct dostat se do tématu tresty, o kterém si více přečtěte v článku níže.
Na základě kapitole o trestech zkuste odpovědět na následující otázky
Jaké jsou důvody, proč se někdy uchylujeme k trestání?
Jaká rizika přináší trestání?
O čem je v článku řeč v souvislosti s racionalizací trestů?
V čem se v principu liší tresty a přirozené důsledky nějakého nesprávného chování
Představme si tři typické situace, kdy dochází k trestání:
• Desetiletý Jirka při fotbale rozbije okno panu Boudovi.
• Sedmnáctiletá Lucka přichází domů namísto v devět hodin večer v jedenáct. Není to první pozdní příchod.
• Karel a Vláďa z 8. třídy už podruhé poškodili lavici.
Zkuste se zamyslet nad následujícím:
A. Co by bylo v těchto situacích trestem? Co konkrétně by řekli rodiče nebo učitel v duchu zásady „potrestat"?
B, Kdybyste byli vy oním dítětem nebo dospívajícím, co byste rádi slyšeli od rodičů nebo učitele, abyste byli ochotni podílet se na nápravě toho, co jste způsobili, a zároveň zůstali v dobrých vztazích s druhou stranou? (Toto je velmi praktická zásada, která se dá použít, kdykoliv v reálném životě řešíme podobné situace!)
Na základě kapitoli o trestech zkuste odpovědět, zda jsou daná tvrzení pravdivá či lživá.
1) Tresty nás učí, že mít moc je důležitější než chovat se správně.
2) Sociální učení nápodobou, provázené kladnými nebo záporný mi emocemi, je v životě dítěte tím nejmocnějším učením.
3) Tresty mohou fungovat jako odpustky.
4) Trestáním se nerozvíjí, ale naopak poškozuje oblast rozvoje osobnosti a také oblast vztahů.
5) Použitím trestů se stavíme do mocenské pozice.
6) Aby děti porozuměly řádu a vnitřně jej přijaly, nesmí se cítit ohroženy chováním těch, kteří jim řád zprostředkovávají.
7) Trestem můžeme někoho přimět, aby udělal, co chceme, nebo nedělal, co nechceme. Mechanismus, kterým toho dosáhneme, je však založen na strachu, nikoliv na osvojování morálních hodnot.
8) Tresty účinkují krátkodobě, jen pokud trvá hrozba.
Odměny
Jedná se o pozitivní zpětnou vazbu anebo pochvalu? Jaký je rozdíl mezi pozitivní zpětnou vazbou a pochvalou?
Příklad 1.:Tvá úvaha o přátelství je napsána přehledně, je členěna do odstavců podle toho, co k sobě patří, myšlenky se neopakují a ty citáty jsou opravdu neotřelé.
Příklad 2.:Ty jsi opravdu literárně nadaný, napsal jsi to moc krásně, tu úvahu o přátelství pošleme do soutěže
Výsledek se dozvíte v kapitole o odměnách na straně 173
Nejprve si zkuste uvědomit, co si asi pomyslí dítě nebo dospělý, když uslyší pochvalu. Poté zkuste nahradit pochvaly zpětnou vazbou a oceněním. Když si rozkliknete klíč, tak uvidíte možná řešení.
Dítě přinese obrázek, s nímž si dalo dost práce. Pochvala dospělého: Máš to moc pěkné.
Dítě v mateřské škole sní celý oběd a jde ukázat prázdný talíř paní učitelce.
Učitelka: Ty si šikovný. Mám z tebe radost.
(Nabízí se otázka: Jaká jsou rizika pochval v situacích jídla?)
Žákyně v druhé třídě napíše úhledně a bez chyby cvičení z češtiny.
Učitelka: Tys to krásně napsala. Úplně vzorně. Děti, podívejte se, jak to má Evička krásně napsané. Tak to má vypadat. Za to si zasloužíš jedničku s hvězdičkou. Děti, zatleskáme Evičce!
- Gymnazista hlásí, že dostal výbornou ze čtvrtletní anglické písemky. Rodiče: To jsi teda pašák. Děláš nám opravdu radost!
- Zvládl/a jste náročný pracovní úkol.Šéf to před ostatními spolupracovníky hodnotí slovy: To je perfektní práce. Kdyby každý pracoval jako tady kolega, kde už by naše firma byla! Tak nějak bych si to představoval i od ostatních.
- Rádi fotografujete a ukazujete svým známým své nové snímky. Jeden z nich vás chválí: Ty jsi úplný profesionál. To může jít rovnou na výstavu. Já jsem vždycky říkal, že jsi moc nadaný.
Práce s chybou
Výsledkem vzdělávání by neměl být co nejmenší počet chyb a jejich odraz v hodnocení, ale pokud možno co nejlepší znalosti.
Dítě se díky vedení dobrého učitele učí nebát se věci zkoušet, i když se třeba nedaří. Za omyl nenásleduje výsměch, pokárání, pětka nebo trest, ale naopak povzbuzení. Probuzení zájmu jít dál, udělat to příště lépe a pamatovat si i cestu, která vedla ke správnému řešení.
Otázky z rozhovoru
1. Proč potřebujeme chyby?
2. Jaká obtížnost je nejúčinnější z hlediska motivace žáka?
3. Jaké jsou důsledky strachu z chyby? (Zkuste si vzpomenout na naše fiktivní žáky- Barboru a Darinu)
4. Jak autorka tabule pracuje s žáky, kterým něco nejde, jakou metaforu pro to využívá?
5. Proč si máme chyby pojmenovávat sami?
Pokud dětem chyby opravujeme my a rozdáme jim sešit s červenými fajfkami, jsou veškeré obrázky zbytečné.
Co je tedy důležité si zapamatovat z tohoto semináře?
Chyba je výzva. Je to ta příležitost, kvůli které jsme ve škole. Omyly nás posouvají dál.
Několik otázek, které mohou pomoci zvýšit kvalitu vyučovací hodiny:
- Bude žákům jasné, co se mají učit a proč - k čemu jim to bude? Lze zařadit nějaké propojení s reálným životem?
- Budou mít příležitost v hodině spolupracovat - ve dvojicích nebo ve skupinách? Dala by se nějaká činnost změnit ze samostatné na spolupráci?
- Co budou mít žáci na výběr? Kolikrát za hodinu si budou moci vybrat?
- Jak a čím získají okamžitou zpětnou vazbu ke své činnosti?
Procvičte si informace z dnešního semináře:
Zkuste si odpovědět na následující otázky, které vám pomohou identifikovat nakolik jste porozuměli probírané látce
Které podmínky (potřeby) souvisí s vnitřní motivací?
Jaký je rozdíl mezi pozitivní zpětnou vazbou a pochvalou?
Jaká rizika přináší trestání?
Proč je důelžité naučit se pracovat s chybou (neúspěchem)?
A nyní prostor pro Vás:
Otázky/myšlenky/připomínky pište do diskuzního fóra