Filosofická antropologie
Daniel Špelda,
Katedra filosofie FF MU

uVymezení témat a otázek
uI. Klasická dualistická vymezení podstaty člověka
uII. Friedrich Nietzsche
uIII. Existencialismus
uIV. Filosofická antropologie 20. století
uV. Transhumanismus a posthumanismus
uSeznam pojmů
uDoporučená literatura
u
Osnova

Vymezení témat a otázek
uantropologie z řec. anthropos – člověk a logos – rozum, řeč, nauka
uantropologie = obecně nauka o člověku
uv 19. století vznikly kulturní a sociální antropologie – soustředí se na různé aspekty sociálního
a kulturního života ufilosofie se člověkem zabývala už od svých počátků, ale jako filosofická
disciplína se filosofická antropologie objevuje ve 20. století
ufilosofická antropologie chce především odhalit podstatu člověka
uklíčovou otázkou filosofické antropologie je: „Co je člověk?“
udílčí témata: klíčová vlastnost člověka, místo člověka v kosmu (v řádu přírody), otázka vztahu ke
druhým lidem
u

I. Klasická dualistická vymezení podstaty člověka



udualismus (z lat. duo – dvě). Jako dualistické se tedy označují všechny názory (na cokoliv), které
předpokládají existenci nějakých dvou sil, dvou principů, dvou prvků.
uod antiky – dualistické pojetí
uPlatón: nesmrtelná duše x smrtelné, nedokonalé tělo; sóma séma – tělo hrob
uduše člověka se má oprostit od materiálního světa
učlověk má pohrdat svým tělem; má rozumově potlačovat přirozené instinkty; asketismus
ukřesťanství: duše x tělo; idea svobodné vůle; člověk je obrazem božím – tím, že je svobodný
usvobodná vůle znamená především možnost rozhodnout se pro Boha, tj. žít ve skromnosti, v pokoře, v
lásce k bližnímu, plní milosrdenství a soucitu k ostatními.
upřejímá platónský dualismus
ukřesťanství klade důraz na individualitu člověka
u

uRené Descartes (1596–1650)
umateriální tělo = tělesná substance (substantia corporea);
umyslící část = vědomí = mysl = myslící substance (substantia cogitans).
utělo = stroj ; mysli jsou duchovní
umateriální objekty vs. myslící vědomí (subjekty)
usubjekt-objektový model světa: myslící subjekt vs. materiální objekty, které se nacházejí vně
subjektu
uCartesian dualism
u
u
u

II. Friedrich Nietzsche (1844-1900)



1. Romantické období
uovlivnění filosofií Arthura Schopenhauera
uSvět nemá smysl, je bytostně iracionální; jeho základem je slepá vůle
uLidský život nemá smysl, ani zvláštní hodnotu – je tragický, plný bolesti a beznaděje
uÚtěchu a pomoc hledali Schopenhauer i Nietzsche v umění
u

2. Pozitivistické/vědecké období
unadále tragické vidění světa
uútěšná role náleží vědě: představuje holou pravdu.
ukritika křesťanství: křesťanství člověka oslabuje, ba dokonce přímo ničí jeho přirozený, konkrétní
život ve jménu vylhaného zásvětna; „zvulgarizovaný platonismus“
uRadostná věda (1882): „Bůh je mrtev“ – ztráta orientace v povinnostech a hodntoách
uS rozvíjením průmyslové společnosti a oslabováním tradičních hodnot křesťanské společnosti
přicházela dezorientace a hledání nových ideálů.
u
u

udva druhy morálky:
ua) morálka otroků (= morálka křesťanů): Křesťanské ideály pokory, lásky, soucitu atd. interpretuje
Nietzsche jako morálku slabých, neúspěšných a dekadentních. To jsou podle něj ti, kteří mylně
považují poslušnost a pokoru považují za ctnost. Slabost, pokora, soucit, trpělivost a sebelítost.
ub) morálka pánů: moc, síla, hrdost, vládychtivost, přitakání životu – ale také přísnost a tvrdost
k sobě.
upouze páni dokaží produkovat hodnotná umělecká, filosofická a vědecká díla. Otroci vytvářejí
hodnoty pouze odvozeně a sekundárně: totiž když se bouří proti hodnotám a výtvorům svých pánů.
Otroci potřebují díla pánů jako vzor, který mohou popřít: sami za sebe nic nevytvoří.
ukřesťanství jako kultura a náboženství otroků zvítězilo nad panskou kulturou Řeků a Římanů.
u
u

3. Období vůle k moci
uNejvýznamnější Nietzschova díla: Tak pravil Zarathustra (1883-5), Soumrak model (1889), Mimo dobro
a zlo (1886). uNadčlověk  - idea nadčlověka měla vyplnit vakuum, které vzniklo smrtí Boha. Ideál
nového typu člověka; cíl evoluce lidského rodu – jako vyšší biologický druh uNadčlověk má lepší
biologické vlastnosti, ale podstatné je to, že ztělesňuje nový typ myšlení a nové sebepochopení
člověka uVe jménu vyšších a původních hodnot svede definitivní boj s nízkou, otrockou morálkou:
ztělesňuje sílu, udatnost, sebejistotu, rozhodnost, individualitu a schopnost myslet sám za sebe.
Jeho nepřítelem je maloměšťácká stádnost.
uexpresivní, poetický jazyk, používal poměrně siláckou darwinistickou rétoriku
ukulturně-antropologický ideál, který měl vyvést lidi z morálního marasmu maloměštácké a pokrytecké
německé společnosti konce 19. století.
u10 Life Lessons From Friedrich Nietzsche
u

III. Existencialismus



upředchůdci: Kierkegaard, Dostojevskij, Kafka
uexistencialismus: Německo, Francie; vrchol 30.-60. léta 20. století
uateistický ex. Martin Heidegger (1889-1976), Jean Paul Sartre (1905-1980) a Albert Camus
(1913-19360)
ukřesťanský: Gabriel Marcel (1889-1973) nebo Karl Jaspers (1883-1969)
upodněty: a) zkušenost první světové války, v níž se člověk stal pouhou částečkou v neosobní
mašinérii vojenských struktur a politických ideologií; b) rozvoj moderní industriální společnosti,
která pod povrchem relativního blahobytu skrývala zásadní nebezpečí, jako bylo odcizení, frustrace,
deprese, osamělost; c) filosofie, která se bouří proti filosofickým a vědeckým systémům, které
považují všechny jednotlivce jen za projev univerzálních zákonů a univerzálních kategorií uhlavní
cíl: zjistit, jak člověk může překonat různé dehumanizující tendence v moderní společnosti i pocity
absurdity a jak prožít smysluplný a naplněný život
uExistencialism (youtube - Crash Course Philosophy)
u
u

ulidé nemají danou podstatu: naší existenci utváříme svými vlastními rozhodnutími a činy. na
počátku života je nám dána holá existence a záleží na každém z nás, co se sebou v průběhu života
udělá.  To může být frustrující: jsme „odsouzeni ke svobodě“ (Sartre).
uSvoboda v utváření vlastního života není žádná výhra, ve skutečnosti jde o to, že nám nic jiného
nezbývá.
uvědomí vlastní svobody = úzkost a frustrace: na každý se rád rozhoduje sám za sebe.
unemůžeme překročit hranice podmínek, které nás vymezují: nemůžeme být všichi Jágr nebo Bagárová
ui když jsme omezováni podmínkami, máme vždy možnosti, mezi kterými můžeme volit. Každý okamžik je
volbou, nebo potvrzením předchozí volby. Vlastní život utváříme neustále, ať chceme nebo nechceme.
uPokud lidé svobodně utvářejí svůj život, tak jsou také plně zodpovědní za všechny své činy, za
vše, co se svými životy dělají. uExistencialista nepřipouští výmluvy všech válečných zločinců: „Já
jsem pouze plnil rozkazy“, „Já jsem pouze dělal svou práci“.
u
u

usvoboda a odpovědnost za vlastní života vyvolávají úzkost a existenciální „nevolnost“
uúnik do davového a konzumního života: Při takovémhle způsobu života nežijeme sami za sebe, ale
jenom zcela pasivně přejímáme sociálně uznávané vzorce jednání a přestáváme být svobodnou lidskou
bytostí. uhledání autentické formy existence. Člověk začíná sám utvářet svůj vlastní život podle
vlastních, rozvážených a plně uvědomovaných rozhodnutí.
upřechod od stádního života k autentické existenci = mezní situace: pocity úzkosti, zhnusení a
nesmyslnosti
u
u

IV. Filosofická antropologie 20. století



Základní vymezení
una počátku 20. století vzniká v Německu filosofická antropologie jako samostatný program
utři autoři: Max Scheler (1874-1928), Helmut Plessner (1892-1985) a Arnold Gehlen (1904-1976)
ureakce na rozvoj humanitních disciplín i (evoluční) biologie, podle níž je člověk jen další
živočich
ufilosofická antropologie od počátku usilovala o to, aby vyzdvihla výjimečnost a výlučnost člověka
v přírodě
upředstava naturalizovaného člověka, tedy člověka, který je součástí živé přírody plné živých
bytostí.
uz biologie pojem osvětí (Umwelt, J. Uexküll): každý druh vnímá i stejnou lokalitu (např. říční
zátoku) zcela jinak podle svých preferencí: klíště, pták a divočák vnímají stejný keř úplně jinak a
vypouštějí vše, co není potřebné z hlediska jejich přežití usrovnání se zvířetem: popření dvou tezí
a) že člověk je podobný Bohu, b) že člověk sestává z myslícího vědomí a těla, které je jen
fungujícím automatem
učlověk je bytost, která má také nějakou biologickou tělesnost, která nás specificky spolurčuje
u„být člověkem“ není něco daného nějakým souborem znaků, ale je to něco, co člověk trvale
uskutečňuje.
u
u
u
u
u

1. Max Scheler (1874–1928): Otevřenost ke světu
uMísto člověka v kosmu (1928)
ustupnice biopsychického života (vše, co žije, má duchovní život-psychické jádro): 4 vitální
principy = formy duše.
u1) rostliny – pudící cítění;
u2) živočichové – instinktivní chování ;
u3) sociálně žijící živočichové – navyklé chování – naučené, podmíněný reflex;
u4) primáti: praktická inteligence – učit se a chápat pomocí asociací a analogií
učlověk zahrnuje všechny čtyři stupně + princip, který člověka pozvedá nad tuto stupnici a proti
ní: duch (Geist): pozvedá nad organický svět. Duch zahrnuje především myšlení, ale také emoce,
touhy a schopnost se svobodně rozhodovat. .
u
u
u
u
u
u
u

uA hlavním znakem duchovních bytostí je to, že jsou otevřené světu a pro svět (weltoffen).
ua) Otevřenost ke = člověk není upoután ke svému okolí/osvětí: Člověk dokáže živočišnou upoutanost
na určité prostředí překračovat – a je schopen si uvědomit svět jako celek. ub) Otevřenost ke světu
= člověk se dokáže adaptovat na každé prostředí. Člověk si svým myšlením a další aktivitami
přisvojuje svět, jak potřebuje = civilizace. uV člověku proti sobě stojí duch a biopsychická
charakteristika: duch utváří lidství člověka tím, odmítá jeho pudovou přirozenost.
uTouto aktivitou také vzniká opravdová lidská osobnost
uSouhrnně řečeno, člověk je výjimečný tím, že dokáže jednat nezávisle na faktorech a podnětech,
které určují jeho biologickou existenci. Dokáže potlačit svá vnitřní nutkání a dokáže potlačit i
omezení vnějšího světa (tím, že buduje technickou civilizaci)
u
u
u
u
u
u
u

V. Transhumanismus a posthumanismus



Základní vymezení
unové a zcela současné proudy uvažování o člověku, které velmi úzce souvisí s rozvojem moderních
technologií
upředpoklad dalšího vývoje lidského rodu, cestování do vesmíru
upředstavitelé často nejsou filosofy, ale pojednávají o filosofických tématech
u
u
u
u
u
u
u

1. Transhumanismus
uTranshumanismus je stanovisko, které chce dále rozvíjet člověka – chce ho optimalizovat,
modifikovat a vylepšovat pomocí moderních technologií – člověk se moc nepovedl – Homo sapiens 2.0,
Homo sapiens 3.0
uhumanistické hnutí  - překonání bolesti a utrpení
uNick Bostrom (Oxford) - https://www.nickbostrom.com/
ua) prodloužení života a nesmrtnost (amortalizace) – smrt je obscénní, stárnutí je nemoc;
implantáty, zavedení nanobotů, tj. maličkých robotů ve velikosti nanometrů, tj. 10-9 m, klonování,
přenos vědomí. Vaše generace už patrně umírat nebude. Nesmrtnost není nesmrtelnost (lze umřít při
nehodě).  ub) vylepšování člověka (Human enhancement) – „Lépe je více“ – tělesné změny (slyšení,
vidění atd.), mentální optimalizace (soustředění, extended-mind technologie), reprodukční
technologie (prenatální vylepšování); biotechnologie nebo human genetic engineering
uTranshumanism BBC
u
u
u
u
u
u

2. Posthumanismus
uPosthumanisté nechtějí člověka vylepšovat, ale chtějí ho nahradit úplně jiným typem bytosti –
transhumanismus je jen první fáze posthumanismu
unová umělá křemíková bytost splývající s umělou inteligencí – postčlověk
uMarvin Minsky (The Society of Mind, 1986), Raymond Kurzweil (Singularity is Near, 2005), Frank
Tipler, Hans Moravec
u„odtělesnění člověka“ – odmítnutí naší biologické podstaty
ua) Mind Uploading (= Whole Brain Emulation) a virtuální nesmrtelnost. Nový typ nesmrtelné
digitální bytosti, kterou už neomezuje její biotický/biologický substrát. ub) Singularita =
okamžik, nebo epocha, kdy se lidský život zásadně promění tím, že bude zrušen lidský druh, který
bude nahrazen umělou superinteligencí. Singularita bude doprovázena enormně rychlým rozvojem
dalších technologií. (Může být i obrácené pořadí: důsledkem rozvoje technologií může být zrušení
lidského druhu).
udobývání vesmíru v podobě oblak nanobotů nebo souborů dat.
usplynutí člověka a techniky – božská bytost, která splyne s vesmírem – homo scientificus
astronauticus
uposthumanism (youtube)
u
u
u
u
u

Seznam pojmů



Doporučená literatura
uSokol, J.: Filosofická antropologie: člověk jako osoba, Praha 2002 (a další vydání pod názvem Malá
filozofie člověka). 1-SOKO1-2  1-SOKO-1-3
uCoreth, E.: Co je člověk. Základy filozofické antropologie, Praha 1994. 111-CORE-1-1
uStevenson, L. F. – Haberman, D. L.: Ten Theories of Human Nature, New York 2009. SKL-16515
u
u
u