Filozofie umění, 3. 5. 2022
•Přednáška je nahrávána
•Barevně zvýrazněná témata se objeví v závěrečném testu
•
•Ontologie: co je um. dílo? o čem mluvíme?
•Epistemologie: poznání z umění?
•Axiologie: co je na umění hodnotné?
•Etika: má umění vztah k morálce?
•

•Lze umění dobře definovat?
•Je verdikt o hodnotě díla objektivní, nebo subjektivní?
•Co má umění společného s morálkou?
•Lze sestavit obecný recept na dobré umělecké dílo?
•Je autor objevitel, nebo vynálezce?
•Lze dílo interpretovat libovolně?

Lze umění dobře definovat?
•„Dobře“ definovat? Definiendum = definiens
•S obecnou platností!?
•Umění: ontologické definice: standardně mimese a krása, kognitivismus/hédonismus.
•Od modernismu (cca 1850) –ismy. „=„ tvrdá pravda
•Od 1914 (Eric Hobsbawm: Století extrémů) sociologická definice (George Dickie). „=„ měkká dohoda,
koncept, dodekafonie, aleatorika – rezignace na morfologii (krásu).
•Není obecně přijímané definice umění. Jinak: lze definovat, ale partikulárně.

Je verdikt o hodnotě díla objektivní, nebo subjektivní?
•Hume: O měřítku vkusu – etalon hodnoty. Krása reálně neexistuje. Projektivismus. „Skutečná“
hodnota ale – nějak – přetrvává. Jak je to možné?
•Odsouzení k objektivitě: spory?
•Důkazní břímě: hodnota, vnitřní hodnota, test času.

Co má umění společného s morálkou?
•Filosofie umění začíná Platónovou morální kritikou umění.
•Od pol. 19. st., moderna - morální kritika v pozici antikvy, převládá autonomismus.
•Morálka/umění:
•Jsou umění a morálka autonomní domény, nebo jsou vzájemně spjaty?
•Odpovědi:
•1. Autonomismus (silnější . . . slabší)
•2. Eticismus (silnější . . . slabší)
•

Eticismus (moralismus)
•všechny morální defekty = estetické defekty
•
• Esenciální funkce umění: reprezentace morálních skutků; morální soudy nutnou součástí celkového
soudu o hodnotě.
•
• Stupeň hodnoty přímo úměrný důležitosti reprezentovaného morálního obsahu. UD morální fakty
reprezentují a předepisují reakce na ně, zasloužené/nezasloužené.

• „Manifestace nějakého postoje k dílu spočívá v tom, že dílo předpisuje určité reakce na události,
jež popisuje. Pakliže tyto reakce nejsou zasloužené proto, že jsou nemorální, je to pro nás důvod
nereagovat předepsaným způsobem. To, že máme důvod nereagovat způsobem, jaký předepisuje dílo, je
selháním samotného díla. To, jaké reakce dílo předpisuje, je pro estetiku relevantní. Máme-li tedy
důvod nereagovat způsobem, jaký předepisuje dílo, je to estetické selhání toho díla(…) . Čili
manifestace morálně špatných postojů předepsaných dílem je estetickým defektem daného díla.“

•
•
• Berys Gaut: předepisuje-li D (morální) reakci x, ale díky svým (objektivním) vlastnostem x v
kompetentním vnímateli nevyvolává, pak je D esteticky vadné.
• Má-li horor děsit, ale rozesměje, je esteticky vadný. Komedie rozesmutní. (…)
• Některé morální postoje nejsou nikdy kladně hodnoceny; jestliže je dílo předepisuje, je esteticky
vadné:
• Př.: drama předepisuje dojetí; ale tématem je vítězství darebáka – kompetentní reakcí je zlost a
beznaděj, ne dojetí.

Triumph des Willens (Triumf vůle) -



• Radikální autonomismus: morální pojmy nelze na umělecké artefakty vůbec aplikovat.
• Silné – někde je morální kritika nutná, máme-li vůbec dílu porozumět: Zločin a trest, Sofiina
volba, Sedm statečných. . .
• Umírněný autonomismus: lze aplikovat; něco lze kritizovat morálně, ale morální kritika není
kritika umělecká; obhajoba uměleckých kvalit Triumfu vůle, odsudek jeho morálních kvalit; morální
vady UD nezhoršují, morální klady je nezlepšují: morální kritika irelevantní.
•

Lze sestavit obecný recept na dobré umělecké dílo?
•Ne.
•Frank Sibley: Estetické pojmy, supervenience, estetické pojmy logicky (nutně) nevyplývají z
mimoestetických.
•
•Auto Zlatý řez
•tedy Stroj tedy Krása
• ???

Je autor objevitel, nebo vynálezce?
•Ontologie: co je UD?
•
•Konkrétní entita?
•Psychická entita?
•Abstraktní entita?
•







•Platón: definice; objektivismus = nezávislost
•Bolzano: o čem vlastně mluvíme
•Kivy: platonismus v hudbě
•
•

Bernard Bolzano
•Über der Begriff des Schönen
•
•

•



•Bolzano: kritérium identity (platonismus: není entity bez identity, strukturalismus)
•Krása - entita abstraktní, objektivní = platónská
•
•Peter Kivy: Platonismus v hudbě: několik argumentů pro
•Ockhamova břitva: Entia non sunt multiplicanda praeter necessitatem.
•Jsoucna se nemají rozmnožovat, není-li to nutné.
•
•

• type – token.
• Co je společné pro partituru X, koncertní provedení X, nebo X na CD …? Struktura: abstrahováno od
nahodilých vlastností konkrétních instancí.
• UD ¹ token (identita?);
• UD = type.
• Instance typu X – tokeny x typu X.
• Kritérium identity – onus probandi (empirie, intuice).

1.Všechna díla = typy.
2.Všechny typy = abstraktní.
3.Nic, co je abstraktní, nemůže mít smyslové vlastnosti.
4.Hudební díla jsou slyšitelná.
•\ Díla ¹ typy.

•Kivy: „… pokud prohlásíme např. „Lev má hřívu“ (…) nemáme za to, že hřívu mají „logické“ entity.
•Když řekneme, že „Haydnova 49. symfonie je vášnivá“, pak každá dobře utvořená instance této
skladby – tj. její provedení – je vášnivá. Co víc: říkáme i to, že je-li toto dílo (druh či
obecnina) právě takové, pak jejími hodnověrnými instancemi jsou pouze vášnivá provedení. Takto tedy
říkáme něco o díle (chápaném jako obecnina či druh): jako o obecnině či druhu o něm predikujeme
vášnivost, třebaže netvrdíme, že vlastnost vášeň lze slyšet.
•(…) slyšet provedení symfonie znamená slyšet tu symfonii: znamená to slyšet právě toto dílo, ne
jakéhosi zástupce. Provedení je instancí díla, ne jeho náhražkou (…).“
•

•
•Autor je objevitel (charakteristické pro platonismus v umění)
•type / token: kritéria identity
•
1.identita X jako typu: 2 entity jsou X, mají-li totožnou strukturu
2.identita tokenů a typu X: a je instancí X, je-li správným smyslovým provedením X
•

Kognitivismus:
hodnota díla je přímo úměrná míře poznání, které skýtá.


Kognitivní skepticismus, Jeremy Stolnitz: argument o kognitivní trivialitě
1.Poznatek z četby Zločinu a trestu: svědomí za každý zločin požaduje trest.
•Tedy že svědomí za každý zločin požaduje trest, jsme věděli před četbou Zločinu a trestu.
•Obecně:
1.Každý lit. příběh x skýtá poznatek, že P.
2.Že P, víme vždy před četbou x.
•5. Literatura jen potvrzuje již známé.
•Tedy literatura je kognitivně triviální.
1.

•Umění může předat praktické vědění, jak dosáhnout určitých věcí: jak se tříbením emocí cítit
náležitě, zvětšit naši imaginativní kapacitu, a tak porozumět druhým, rozvrhovat vlastní život.
Výtvarné umění nás může naučit, jak nahlížet svět tím, že objevuje dříve přehlížené aspekty
•Umění může naučit jedinečným způsobem rozeznávat důležitost událostí, naučit nalézt smysl v
událostech, v nichž jsme dříve smysl nenalézali. John Stuart Mill nalezl smysl svého života v četbě
Wordsworthovy poezie.
•Literatura skýtá určité filozofické poznání morálních pojmů, např. soucit. Pro pochopení životních
situací potřebujeme určitou morální vizi, kterou skýtá pouze literatura: dobrá literatura funguje
jako filozofická kazuistika.
•
•

Jakou má umění konkurenční hodnotu?
•Hédonismus: hodnota UD přímo úměrná potěšení
•
•Obecně, etika a estetika: hledání vnitřní hodnoty
•
•

Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus
(7 rozvinutých vět)
• Existuje ovšem nevyslovitelné. To se ukazuje, je to mystično (6.522).
• Smysl světa musí spočívat vně něj; (…) Ve světě žádná hodnota není – a i kdyby byla, pak by
neměla žádnou hodnotu. Je-li nějaká hodnota, která má hodnotu, pak se musí nacházet vně všeho dění
a faktického bytí. Neboť všechno dění a faktické bytí je nahodilé. Co je činí nenáhodným, se nemůže
nacházet ve světě, neboť jinak by to bylo náhodné. Musí se to nacházet vně světa (6.41).
• Je jasné, že etika se nedá vyslovit. Etika je transcendentální. (Etika a estetika jsou jedním.)
(6.421). Řešení záhady života v prostoru a čase se nachází vně prostoru a času (…). (6.4312).
• Existuje ovšem nevyslovitelné. To se ukazuje, je to mystično. (6.522)
•
•

OBL



•
•Heidegger: aletheia - brána tajemného
•ve vrcholech umění
•
•Z temného rozevření sešlapaného vnitřku bot civí námaha dělníkova kroku. V bytelné tíži bot je
soustředěna houževnatost pomalé chůze do daleka se táhnoucími a stále stejnými brázdami pole, nad
nímž fičí ostrý vítr. Na kůži lpí vlhkost a sytost půdy. Pod podrážkami se vleče osamělost polní
cesty sklánějící se večerem. V botách, v tomto náčiní, zachvívá se mlčenlivý jásot země, její tichý
dar zrajícího zrna i její neobjasněné sebeodpírání v pustém úhoru zimního pole. Bez nářku proniká
tímto náčiním starost …

Lze dílo interpretovat libovolně?
•Nikoli.
•Interpretace vedena „sémantikou“ díla.
•Alegorie, analogie, moralita, symbolika.
•Vesměs nikoli doslovnost.
•Obtíž se stanovením kladného kritéria, menší s negativním.

Děkuji za pozornost
•