BATOLECÍ OBDOBÍ
BATOLECÍ OBDOBÍ
ROZVOJ ŘEČI
Řeč je prostředkem i základním nástrojem sociálního přizpůsobení.
Jazyk slouží jako znakový systém pro:
1) poznávání,
2) zpracování a
3) uchování informací.
 Na počátku je řeč reflexní záležitostí, projevem primární kruhové reakce.
 Veškeré nepřesnosti ve výslovnosti jsou způsobeny nadměrnou generalizací, či
naopak přílišnou konkretizací významů.
 Učení názvům objektů je spojeno s pochopením trvalosti jejich existence.
 Kolem 12. měsíce se u dítěte objevují první slůvka...
 Matky tuto záležitost velice citlivě vnímají a na rozdíl od cizí osoby velice
dobře vlastnímu dítěti rozumí.
Slovník dítěte se odehrává na dvou úrovních:
 1. pasivní
 2. aktivní
 Ve věku 14 - 15 měsíců dítě používá jedno slovo pro velké množství věcí.
 Ve 2 letech zvládá dítě obvykle dvouslovná sdělení.
Stern rozděluje základní dva prahy řeči:
 1. Práh porozumění, kdy dítě nemluví, ale rozumí
 2. Práh řeči, kdy dítě rozumí a mluví
 V 9.měs. dítě disponuje přibližně 30
slovy, ve 13.měs. se 100 slovy a kolem
druhého roku používá již kolem 200 až
300 slov.
 63% dětského slovníku tvoří podstatná
jména a pouze kolem 6% jsou to
slovesa.
 Zpočátku si můžeme u slov všímat
nepřesné generalizace.
Děti je možné rozlišovat podle stylu používání řeči:
1. expresivní (emotivně-regulační) styl řeči
2. referenční (kognitivní) styl řeči
 Vývoji řeči se podrobuje i stavba vět.
 První věty jsou tzv. jednoslovné a děti je používají kolem 12.měs.
 Kolem 18.měs. již dítě obvykle složí jednoduchou větu, která je ale typická
telegrafickou formou.
 Věty v tomto období vyjadřují především atribuci - atribuční věta
obsahuje podstatné jméno a přídavné jméno.
Dále rozlišujeme věty:
 činnostní
 majetnické
 Ve větách jsou časté agramatismy.
 Na vývoji řeči se významně podílí prostředí.
 Řeč, kterou se dítě naučí používat mu umožňuje emancipaci a oproštění se od
pasivní role, kterou doposud přijímalo.
OTÁZKY K NASTUDOVÁNÍ
 (VÝVOJ ŘEČI Z LOGOPEDICKÉHO HLEDISKA – do budoucna aplikace v
poradenské a školní psychologii)
 JAZYKOVÉ ROVINY V ONTOGENEZI DĚTSKÉ ŘEČI
ROZVOJ OSOBNOSTI
 Zdrojem vývojové dynamiky je rovnováha mezi potřebou emancipace,
osamostatnění a potřebou stability a jistoty.
Erickson označuje toto období rozporem mezi potřebou emancipace a pocitem
studu a pochybností, které mohou vzniknout jako reakce na nezvládnutí
samostatnosti.
 Cílem tohoto období je dosáhnutí základní důvěry v sebe a ve své schopnosti.
Primární podmínkou je zde odpoutání z předchozí symbiotické vazby na
mateřskou osobu.
Je třeba rozlišovat:
 aktivní separaci a
 pasivní separaci.
Separační úzkost (8 měs – 3 roky):
 1. fáze protestu
 2. fáze zoufalství
 3. fáze odpoutání.
Rozvoj osobnosti se opírá o vědomí sebe sama, uskutečňované prostřednictvím:
 separace od matky
 sebeprosazením, v krajním případě negativismem:
1.varianta "já sám" - pokus o samostatnost, vlastní situace, tato tendence
souvisí s vědomím vlastních kompetencí;
2.varianta "já chci" - zde se odráží vědomí sebe sama jako aktivní bytosti.
Často je jednání samo o sobě účelem.
Negativismus lze chápat jako projev nezralé vůle, ale i jako experimentování s
vůlí.
 Z hlediska smyslu batolecího vývoje je negativismus jedním z faktorů, které
pomáhají vymezit novou pozici dítěte ve světě...
 Rozvíjí se predispozice pro to, zda bude dítě aktivní či pasivní…
Batole dospěje k vědomí kontinuity sebe sama v čase.
Pro sebepojetí batolete je charakteristické:
 1. chápání sebe sama jako samostatné bytosti,
 2. vědomí trvalosti vlastní existence,
 3. zkušenost s její proměnlivostí.
Příkladem je hra, kdy dítě si hraje na nějakou osobu nebo zvíře a ví,
že je to jenom "jako„...
Dochází též k decentraci v poznávání:
 batole si uvědomuje, že je pouze jedním z objektů a že věci se dějí i mimo
jeho vůli…
 začíná si uvědomovat vlastnictví věcí…
 pojem "já" nezahrnuje jen tělesnou schránku, ale i její kompetence schopnost
sebeovládání.
ROZVOJ SEBEPOJETÍ BATOLETE
 Dítě si uvědomuje, že je pouze jedním z objektů vnějšího světa…
 Svůj obraz v zrcadle bez problému pozná kolem dvou let.
 Ve hře batolat se objeví tendence symbolizovat svoji osobu a dokonce za sebe
používá prvně jména, ale potom i zájmena JÁ.
Sebepojetí dítěte se rozvíjí:
1) ve vztahu k osobnímu vlastnictví - "MOJE".
2) utvářením vědomí účinku vlastní aktivity na okolní svět.
 V této fázi jsou děti velice motivovány
se něčemu učit.
 Lze ji charakterizovat slůvkem "SÁM".
 Dítě chce být chváleno.
 S rozvojem sebepojetí souvisí schopnost sebeovládání.
 Součástí sebepojetí jsou různé role, které dítě získá.
 Matějček uvádí příklady, kdy dítě je současně tatínkův rošťák, maminčin
mazel, či babiččina ovečka.
SOCIALIZACE V BATOLECÍM VĚKU
 Dítě samo získává ve svém sociálním prostředí různé role.
 Roli dítěte lze chápat jako komplex predeterminovaných kompetencí.
 Sociální role, které dítě získá, vyjadřují zároveň jeho hodnocení, ale i
očekávání a požadavky jiných…
Pro socializaci je nezbytný proces komunikace, který je podmíněn procesem
emancipace.
Verbální komunikace má dva aspekty:
1) je interakcí,
2) je řečí o něčem...
 Rozvoj komunikace - schopnosti komunikovat - je jedním z obecných
předpokladů emancipace.
 Schopnost verbální komunikace je podmínkou vzniku diferencovanějších
sociálních kontaktů.
 Potřeba komunikace stimuluje vznik a rozvoj řečových dovedností.
 K učení řeči je dítě stimulováno i dospělými, kteří preferují tento způsob
komunikace.
Verbální komunikaci charakterizují:
1. schopnost něco vyjádřit;
2. schopnost přijímat informace.
 Děti se nejprve ptají otázkami "CO?" a potom "PROČ?".
 Verbální komunikace má dva aspekty: je interakcí s někým jiným i řečí o
něčem.
NORMY CHOVÁNÍ
Mají dvojí význam:
1) pomáhají batoleti orientovat se ve světě,
2) umožňují lépe diferencovat, jaké chování bude odměněno či trestáno.
Batole normy přejímá dvěma způsoby, které jsou nejúčinnější při vzájemném
působení:
 pozorováním,
 verbálně.
 V tomto mají nevýhodu handicapované děti…vývoj superega je u nich
zpomalen, opožděn.
 Pro dítě je přirozené přebírání norem na základě tendence podobat se ostatním.
 Identifikace…
 Pro dítě je v tomto směru důležité podněcující prostředí...pravidla dítěti
umožní lépe diferencovat, jaké chování bude pozitivně akceptováno a jaké
nikoli.
 To, že se dítě pravidly řídí, dává najevo svou stydlivostí, proviněním, pokud
pravidla poruší...
 Učení nápodobou a identifikací často hraje důležitější roli než verbální typ
informace.
 Nápodobu chápeme jako opakování nějakého pozorovaného projevu - je to
jedna z forem učení.
 E. Claparede se domníval, že existuje tzv. instinkt konformity.
 U batolete je také možná tzv. regresivní nápodoba.
 Rozvoj napodobivého chování se shoduje s nástupem symbolického
myšlení.
 Předstupněm pravé nápodoby je podle H. Wallona tzv. receptivně motorická
identifikace.
 Čím častěji dítě nějaké chování vidí, tím má větší tendenci k jeho opakování.
 Nápodoba je však výběrovým, diferencovaným procesem.
 Učení nápodobou umožňuje přejmout hotový vzorec chování.
 U malých dětí je nápodoba projevem určité závislosti na okolí, tendence
očekávat řešení od někoho jiného a přejímat je.
 Nápodoba je jedním z dostupných způsobů orientace a adaptace na prostředí.
 Problémem v batolecím věku je generalizace a diferenciace napodobovaného
chování.
 Specifická varianta nápodoby je identifikace - ztotožnění se s někým, chovat
se stejně jako někdo.
 Na konci batolecího období to bývají právě rodiče, se kterými se děti
identifikují.
 Identifikační fáze následuje po uvolnění ze symbiotické vazby (znovusblížení).
 Specifická varianta identifikace je obranná identifikace.
 Zde se vytváří nadměrně silné superego.
Jak je to s agresivitou?
 Př.: tzv. Bandurovy pokusy s nápodobou agresivního chování
 Dále viz např.: Svoboda et al. 1999, studie Násilí v masmédiích)
Vztah k oběma rodičům se může vytvořit stejný.
1) možnost diferencovat rozličné varianty vztahu a
2) profitovat z jejich rozdílnosti.
 Vztah s matkou bývá obvykle primární, vlivem zkušenosti je vztah k otci pro
dítě zpravidla sekundární. ..
 Vztah s otcem se může stát alternativním zdrojem jistoty a bezpečí, ale i
zdrojem stimulace…
 Otcové slouží svým synům jako model mužského chování, dcerám pak
obdobným způsobem...
 Základní zkušenost s chováním otce ovlivňuje sebepojetí chlapce především v
oblasti sexuální identity.
 Matky a otcové se dovedou ke svým dětem chovat stejně kompetentně, ale
otcové tak činí mnohem méně často.
 Příčinou je sociální norma.
 Hra otců s dětmi je mnohem aktivnější, více stimuluje tělesnou aktivitu.
 Otcové se chovají k dětem selektivněji v závislosti na jejich pohlaví.
 Matky se soustřeďují na klidnější hru s hračkami, knihami a více stimulují
verbalizaci.
 V tomto věku je významný i vliv
sourozenců.
 Starší batolata se ke svým mladším
sourozencům chovají často
pečovatelsky.
 Určitým problémem zůstává
batolecí egocentrismus.
 Vztah k vrstevníkům bývá zpočátku málo diferencovaný.
 Na počátku batolecího období bývají vrstevníci chápáni na stejné úrovni jako
jeho hračky a objekty.
 Později jejich význam roste…
OTÁZKY K NASTUDOVÁNÍ: ADEKVÁTNÍ FÁZE VÝVOJOVÝCH TEORIÍ
 FREUDOVA TEORIE - dítě je v období análního stádia - velký vliv má přístup matky k naučení se na
toaletu...přísná matka může v dítěti vybudit pedantství...
 ERICKSONOVA TEORIE - dítě hledá vhodnou míru mezi volností a vnější kontrolou. Je to období
autonomie versus stud, pochybnost. Dítě prochází obdobím negativismu…
 DALŠÍ AUTOŘI A TEORIE VÝVOJE…psychomotorický vývoj, vývoj emocionality a temperamentu
 Pro osobnost batolete je důležitá rovnováha mezi potřebou emancipace, osamostatňováním a potřebou
stability, jistoty a bezpečí. Nějaká negativní zkušenost může vést k útlumu emancipace a ponechání si
závislosti na matce. V batolecím věku by dítě mělo dosáhnout základní důvěry v sebe a své schopnosti.
Důležitým předpokladem je odpoutání z předchozí symbiotické vazby s mateřskou osobou. Schopnost
připustit separaci je podporována rozvojem poznávacích procesů. Děti si v průběhu postupné
emancipace z vazby na matku vytvářejí vztah k přechodným objektům - například na nějakou plyšovou
hračku. Dítě nechce dát hračku pryč zejména pokud je frustrované nebo smutné. Podle Mahlerové
dochází v prvních měsících batolecího věku k tzv. praktikující subfázi separačně - individuačního procesu.
Dítě si zkouší reálně separaci, když zjistí, že už je od matky neúnosně vzdáleno, vrací se k ní zpět. Jde o
tzv. znovu sbližování. Jde o potvrzování jistoty vztahu s matkou. Znovu sbližovací fázi lze chápat jako
jakési moratorium batolecího věku. Děti opět chtějí, aby je matka krmila, oblékala, i přes to, že už to
zvládají samy.