Vybrané etické otázky v psychoterapii Mgr. Danka Cieślar Není to neetické pokud mohu s čistým svědomím říct: –Co jiného jsem mohl dělat? –Každý na mém místě by udělal totéž... –Myslel jsem to upřímně! –Udělal jsem to ve shodě se svým svědomím –Můj instinkt mi napověděl, že to mám udělat –Byla to docela chytrá věc –Bylo to v souladu se zdravým rozumem –Já přece vím, co můj klient potřebuje! Není to neetické pokud mohu s čistým svědomím říct: –Byl jsem mezi dvěma mlýnskými kameny, co jsem si měl vybrat? –Kdybych se dostal do stejné situace, udělal bych to znovu –Dělal jsem to i dřív a bylo to v pořádku –Jsem jenom člověk! –No, to je toho! Otázky k zamyšlení... nEtické chování psychoterapeuta vlastně začíná ještě dříve, než k nám klient usedne do křesla. Je to způsob, jakým žijeme. nJe to způsob, jakým studujeme psychologii, zda si klademe TY otázky, zda se dostatečně sebevzděláváme. nPodle čeho si vybereme terapeutický výcvik. Otázky k zamyšlení... nZda podstoupíme vlastní terapii, než začneme psychologicky (nejen psychoterapeuticky) pracovat. nMůžeme s kamarády řešit jejich problémy? Jak a čím nás ohrožují duální vztahy? Otázky k zamyšlení... nA když už se staneme terapeutem, pak jsou to třeba informace, které o sobě uvádíme na stránkách – zda si svůj životopis přikrášlujeme a zveličujeme zkušenosti, které třeba ani za moc nestály, ale hodí se do životopisu, zda klienta seznámíme s tím, že jsme začátečníci ve výcviku. Otázky k zamyšlení... nPodle čeho si klienty vybíráme? Eliminujeme např. těžké poruchy osobnosti? A nejsou to zrovna ti, kteří byli v dětství nejhrubším způsobem poškozeni a tak by si právě terapii zasloužili? nMůžeme si dovolit učit se na lidech dělat chyby? Kdo má pak zodpovědnost za poškození klienta? Otázky k zamyšlení... nklientovo očekávání od terapie – máme pracovat se zakázkou, kterou klient přinesl do terapie, přestože máme pocit, že jde o nereálné nebo například škodlivé přání? Máme klientovi říct, že na takové zakázce nechceme nebo nebudeme pracovat? A bude to neetické, pokud naoko zakázku přijmeme a budeme klienta opatrně směřovat k cílům, které pro něj vidíme jako prospěšnější? Otázky k zamyšlení... nMateřská náruč nebo otcovské požadavky? Jak udržet rovnováhu, abychom: …na jedné straně klienta příliš nechránili a neopečovávali (nebo dokonce nebrzdili, ve snaze zabránit mu v pokroku a tím opuštění terapeuta)… … a druhé straně nepostrkovali klienta k výkonu (který si sami představujeme, že by jej měl klient dosáhnout a tím potvrdit naše kompetence jako terapeuta)… Otázky k zamyšlení... nVyloučit klienta z terapie, pokud je takzvaně nemotivovaný? Co když je nemotivovanost příznakem jeho vnitřních potíží, které si právě zaslouží pozornost? nVolat klientovi, pokud se nedostaví na terapii? nKdy a jak ukončit psychoterapii? Otázky k zamyšlení... nJe možné od klienta po skončení nebo v průběhu terapie přijmout dárek? nJe možné s ním po skončení terapie navázat vztah? Kamarádský, milenecký, obchodní…? dobro a zlo... „Jsem-li zaměřen empiricky, neznamená to však, že relativizuji dobro a zlo jako takové. Vidím dobře: to je zlé – ale paradoxní totiž je, že u tohoto člověka, v této konkrétní situaci, na tomto určitém stupni jeho cesty zrání to může být právě dobré. Na druhé straně platí, že dobré v nesprávném okamžiku, na nesprávném místě bude tím nejzvrácenějším.“ život v paradoxu... „Člověk, jenž ví, co činí, když koná zlo, má sice nějakou šanci na blahoslavenství, ale nejprve je v pekle. Neboť zlo, jestliže je konáme, i když je konáme vědomě, je zlo a působí tak. Ale kdyby člověk tuto cestu neprošel, kdyby tento krok býval neučinil, byla by to asi duševní regrese, krok zpátky v duševním vývoji, infantilní zbabělost. Kdo si myslí, že použitím apokryfního výroku – „vědoucím konáním“ – se uchrání před hříchem nebo se spasí, mýlí se; spíše se ponořil do hříchu. Ale je to tak paradoxní, že je to pro obvyklý cit strašně šokující.“ (Jung, výbor z díla IX., s. 151). sebereflexe především... „Neustálou snahou poznat, jak náš psychoterapeutický stín funguje, snahou přistihnout jej tak říkajíc in flagranti, pomáháme pacientům střetnout se s temným bratrem. Pokud to neučiníme, pacient se od nás jen naučí, jak oklamat sebe i svět, a analýza pak má značně pochybnou hodnotu.“ (A. Guggenbuhl-Craig) Co tedy dělat, když se dostaneme do úzkých? •Především je potřeba rozpoznat, že jsme v eticky náročné situaci •Vytrvat, nedělat unáhlená rozhodnutí •Prozkoumat vlastní pohnutky, potřeby a stínové tendence •Konzultovat s kolegy •Vzít na supervizi Dlouhodobě... •Projít vlastní terapií •Podstupovat supervizi •A především: Pěstovat lidské vztahy (s nepsychology) Četba pro vaši inspiraci: nAdolf Guggenbuhl-Craig: „Nebezpečí moci v pomáhajících profesích“ (Portál, 2007) nThomas Moore: „Temný eros“ (Portál, 2001) nChristina Becker: „Jádro věci: individuace jako etický proces“ (Emitos, 2007) nKarel Kopřiva: „Lidský vztah jako součást profese“ (Portál, 2006) nRob Preece: „Moudrost nedokonalosti“ (DharmaGaia, 2006) Děkuji za pozornost.