1
Metody klinické psychodiagnostiky
I. Klinické metody
- pozorování
- rozhovor
- anamnéza
- analýza spontánních produktů
II. Testové metody
A. Výkonové testy
1. Vývojové škály
2. Testy inteligence – a, jednoduché ( = K-kostky; Raven; Domino)
b, kombinované (Wechslerovy testy; IST = Anith; AIT = Meilli)
3. Testy speciálních schopností, znalostí a dovedností
a, testy paměti – např. Wechslerova škála paměti; také subtesty Wechslerova testu;
Anthauera; Luria
b, testy speciálních schopností – technických, hudebních, matematických, výtvarných např.
Bourdonova zkouška = pozornosti; Sčítací zkouška – učenlivost, únavnost; testy
kreativity; Torranc = div.myšlení
c, testy organicity – Bender – Gestalt test; Bentonův test; Minessotský percepčně
diagnostický test; Grassiho test organicity
B. Testy osobnosti
1. Projektivní testy
a, verbální (Rorschach; Slovní asociační experiment; TAT; Rosenzweigův obrázkový
frustrační test; Test ruky; Nedokončené věty)
b, grafické (Kresba postavy; Baum test; Wartegův kresebný test)
c, manipulační (Lüscherův barvový test; Barevný pyramidový test)
2. Objektivní testy osobnosti
- závisí na vnějším chování a výkonech jedince – Testy mravního cítění; Testy aspirační
úrovně; Testy sugestibility event. hypnability; Test zrcadlového kreslení
3. Dotazníky
- dotazníky (otázka ANO – NE) x inventáře (oznamovací věta – souhlasím –
nesouhlasím)
a, jednorozměrné – sledují 1 rys osobnosti = např. Dotazník životní spokojenosti ZIS; Škála
manifestní úzkosti MAS; Zájmové dotazníky)
b, vícerozměrné – např. MMPI = Minessotský multifázový osobnostní inventář); CPI =
Kalifornský psychologický inventář; ICL – Dotazník interpersonální diagnózy – Leary;
TEZADO – Smékal – Temperamentově zaměřený? dotazník; EDD – Eysenckův test osobnosti
4. Posuzovací škály a stupnice
a, sebeposuzovací – např. Beckova subjektivní stupnice deprese; metoda zjišťování
životního stylu (Marolis)
b, objektivní – Mapa osobnosti; Smékal – Profil způsobů chování osobnosti;
Hamiltonova posuzovací stupnice deprese
2
III. Přístrojové metody
- = zejména automatizace psychologického vyšetření
- počítače – řada testů je počítačovou formou – výhody i nevýhody
- výhody: šetří čas psychologa
- nevýhody: chybí kontakt s pacientem; pacient tuto formu většinou negativně prožívá
Některé psychometrické vlastnosti psychodiagnostických metod
Reliabilita a validita
- reliabilita = spolehlivost testu, se kterou test měří to, co měří
- validita = platnost testu, zda test měří to, co měřit má (vypovídá o jeho praktické
užitečnosti)
- empirická validita – udává pravděpodobnost shody mezi výsledkem testu a tím, co
máme pomocí testu zjistit
- predikční validita – je pravděpodobnost shody mezi výsledkem testu a chováním
testované osoby po časovém odstupu
- pojmová validita určuje, které psychologické kvality test měří
- paralelní validita – nakolik zjišťuje současný stav
- posuzovací stupnice – numerická, grafická, sémantický diferenciál
- reliabilita – stabilita v čase; vnitřní konzistence
3
Klinické metody - rozhovor
Zásady vedení diagnostického rozhovoru s rodiči a s dětmi různých věkových skupin,
pozorování volné hry a interakce
- důležité – navázání kontaktu – 1. dojem (ovlivní ochotu a schopnost dítěte i rodičů
s námi spolupracovat)
- dobře předem prostudovat dostupnou dokumentaci
- pokud lze – navázat kontakt s celou rodinou (hned poprvé), většinou nelze, pak alespoň
dítě + rodič, který ho doprovází, nejprve oba (pak dítě samo)
- malé dítě – spíše nejprve neverbální kontakt – přijme od nás hračku, tužku apod., pokud
musíme testovat dříve, než se dítě rozmluvilo – neverbální techniky; pokud se vůbec
nepodaří – pochválíme např. za to, že vydrželo bez maminky, odměníme, odložíme na
příští návštěvu
- nutné udržet zájem, nepřetížit dítě při 1. vyšetření – nechceme získat hned všechny
informace
Malé děti
- hračka, hovor přes maňáska, usuzujeme spíše z nepřímých informací
- můžeme podpořit i fyzickým kontaktem – pohladit, laskavě se jich dotknout
Větší děti
- vysvětlíme účel rozhovoru
- nejprve probereme spíše témata, která nejsou ústřední (zájmy, úspěchy, škola, domov,
sourozenci, spolupacienti)
- spíše v dalších sezeních – potřebné informace
- rozhovor – volný, nedirektivní: obtíže + příznaky, rodinné vztahy, škola, stresující
události, osobní perspektiva atd.
- vyhýbáme se mlčení (pouze, když má dítě něco na jazyku)
- nepoučovat, domlouvat, mluvíme spíše hovorově, srozumitelně (spisovně mluví
učitel), nepodbízíme se
- negativně hodnocenou skutečnost přeznačkujeme, čím je dítě starší, tím více přímé
otázky
- pečlivě pozorujeme
- být připraveni na citové reakce i na negativní emoce k examinátorovi
- záznam – poznámky rukou!!!, u dospívajících – předtištěný arch
- diagnostický rozhovor se liší od rozhovoru terapeutického
Analýza rodinné interakce
- k detekci rodinné dynamiky – různé projektivní metody – použité kolektivně se všemi
členy rodiny:
a, Rorschach (rodinný)
- společná administrace; u každé tabule se musí shodnout na společném řešení
- jak se kdo prosadil; hodnocení i podle klasických Ror. kritérií
b, TAT
- kvalita námětů a příběhů
- nevýhoda: členové s lepší fabulační schopností se lépe prosadí, ostatní již nemohou
uplatnit své nápady
c, Test stromu (rodinného)
– společná kresba stromu
d, Ostrov rodiny (kresba mapy rodiny), modelovat ostrov – aranžovat provaz, každý má
někde místo
e, Lüscher
4
- kterou barvu rodina umístí na které místo
f, Scénotest
g, Test světa
Rozhovor s rodinou
- základní technika rodinné diagnostiky (buď celá rodina nebo alespoň 1 rodič + dítě,
které doprovází)
- podrobně propracovaná např. technika 1. rozhovoru (interview) s celou rodinou, který
je úvodem k rodinné terapii a má převážně diagnostický ráz (vhodné např. i rozhovor
s oběma rodiči i kojencem)
- obsah rozhovoru: - cíl:
a, získat informace o životě rodiny
b, pozorovat rodinné interakce
- nejprve řeč o snadno dostupných stránkách rodinné interakce:
a, jakými společnými činnostmi tráví čas – dvojice, trojice, větší část, celek rodiny
b, jak rodiče pečují o děti, pomáhají jim s přípravou do školy, přibírají je k domácím
pracím, dívají se na TV, sportují apod., odměňování a trestání – čas v intimní blízkosti
1. analýza prostoru – svůj prostor, kde, kdo ho navštěvuje
2. analýza obtíží a symptomů – v čem překáží, kdo je vyvolává, kdo dítěti při obtížích
pomáhá, kdo je k nim lhostejný, kdo žárlí, co symptom dělá v rodinném systému –
udržuje rovnováhu
3. vztah mezi rodiči – konflikt, vztahy kde děti a vzájemná závislost – brání rozpadu, atd.
4. sourozenecké vztahy – někdy trvale traumatizují!
5. intergenerační vztahy
- normální = rodičovská „vládní“ koalice x proti ní koalice dětí, ale ne hostilita
- patologie = koalice jednoho z rodičů s dětským pacientem
6. zjistit eventuální „delegaci“ – dítě delegováno k tomu, aby saturovalo nenaplněné
motivy a cíle rodičů; nežije svůj vlastní život, ale život svých rodičů (event. i prarodičů)
7. rodina jako vyvíjející se struktura
- vztahy se v průběhu vývoje mají měnit; rodinné vztahy se nepřizpůsobily vývoji dětí i
rodičů jako individuí
- zjišťovat, co dítě smí a nesmí, kde jeho osamostatnění vázne vinou rodičů nebo jeho
samého
- dítě může být vázáno na úrovni:
a, hedonická – rozmazlování
b, kognitivní = znejasňování vztahů, jež bere odvahu i možnost k samostatnosti
c, nadjáská = vytváření pocitu povinnosti vůči rodičům
d, někdy i předčasné nucení dítěte, aby bylo samostatné (chladnou matku obtěžují pocity
závislosti)
8. etická dimenze – vnímat vykořisťování jednoho člena rodiny jiným apod.
Techniky rozhovoru:
- přivítat všechny, nechat posadit (sám si sednout nakonec), všímat si, jak se rozesadili
- vymezit důvod rozhovoru: „Co pro vás mohu udělat?“
- výzva k otevřenosti, citově se angažovat; někdy rodičům položit otázku: „Co by tomu
říkali vaši rodiče, kdybyste byl udělal něco takového? (jako udělalo dítě, kvůli kterému
jste přišli
- pokud rodiče mluví za dítě – vrátit otázku dítěti, aby mluvilo za sebe
5
Pozorování volné hry:
- předškolní věk až po konec mladšího školního věku hra = nejoblíbenější prostředek
kontaktu dítěte s vlastním nitrem a okolním světem
- hra = činnost, která dítěti přináší radost
- pozorujeme, jak si dítě hraje – ukazuje to mnoho o tom, jak dítě žije:
a, o čem to je?
- hra o osamělosti, ochraně, agresi, budování, nehody, neštěstí
b, schopnost kontaktu v průběhu hraní
- je v kontaktu nebo ponořené
c, jak dítě reaguje na nezbytné hranice, které mu ukládá situace (časové vymezení, zákazy
ničit a odnášet hračky, atd.
Analýza rodinné interakce – popř. interakce s matkou
- zaměřeno na interpersonální vztahy – hlavně rodinné interakce mezi členy rodiny
- menší děti – optimální v přirozených podmínkách = doma, ale je obtížné zajistit; proto
standardní situace, při níž má rodina vyřešit nějaký problém, udělat rozhodnutí
Diagnostika rodinných vztahů
Klinické metody
1. Podrobná anamnéza rodinná
2. Rozhovor s rodinou, se členy
3. Analýza rodinné interakce (= pozorování)
Projektivní metody
1. Kresba rodiny
2. Kresba začarované rodiny
3. Staabsové – scénotest
(TAT – často i mnoho informací o rodinně, okolí)
Dotazníky
1. Dotazník rodinných vztahů Bene.-Antony – z pohledu dítěte
2. Dotazník rodičovského jednání a postojů pro adolescenty (ADOR)
Posuzovací škály
- např. rodiče posuzují povahové vlastnosti dítěte
6