Závazkové, neboli též obligační právo, upravuje právní vztahy majetkové povahy mezi oprávněnou osobou na straně jedné (věřitelem) a osobou povinnou na straně druhé (dlužníkem). Jednotlivé závazky se dělí do tří kategorií, mezi něž patří:

Středověké obligační právo vycházelo z římskoprávních základů a operovalo s klasickými smluvními typy, pro něž je nejtypičtějším reprezentantem kupní smlouva (emptio-venditio), ve staročeských pramenech označovaná jako smlouva trhová, případně jako trh nebo kup. Kupní smlouva patřila do skupiny dvoustranných smluv rovných, což v praxi znamenalo, že oba subjekty měly vůči sobě určitá práva a povinnosti. Jinými slovy to lze vysvětlit také tak, že prodávající (venditor) měl současně postavení jak věřitele (creditor), tak dlužníka (debitor), vůči kupujícímu (emptor). Tento vzájemný vztah mezi prodávajícím a kupujícím lze definovat tak, že z titulu kupní smlouvy vznikala prodávajícímu nejen pohledávka (nomen, creditum) za kupujícím, ale také dluh (debitum) vůči němu. Plyne to z povahy kupní smlouvy, kdy prodávajícímu nejenže vznikal nárok na zaplacení kupní ceny za věc, jež byla předmětem prodeje, současně byl ale povinen věc převést do vlastnictví kupujícího. Totéž pak platilo o kupujícím, jež byl nejen dlužníkem, ale zároveň také věřitelem prodávajícího. 

Kupní smlouva patří mezi konsensuální kontrakty. To znamenalo, že k uzavření smlouvy docházelo v okamžiku dosažení konsensu obou stran (tj. ke shodě vůle, jinými slovy též k souhlasu). V tento moment se kupní smlouva stávala perfektní
a nebezpečí škody na věci stíhalo kupujícího, bez ohledu na to, zda došlo k tradici (předání) předmětu koupě. Jistě si vzpomenete na jeden z úkolů z minulého semestru, jehož zadání spočívalo v rozboru právního naučení pro Uherské Hradiště v kontextu s příslušným ustanovením Právní knihy města Brna.  Jednalo se o případ, který se týkal odpovědnosti

za škodu na včas nevyzvednutém zboží a povinnosti zaplatit za toto zboží smluvenou kupní cenu. Mezi oběma stranami byla řádně uzavřena kupní smlouva (tj. stala se perfektní). Kupující zboží (slad) ponechal u prodávajícího. Uskladněné zboží následně začalo podléhat zkáze, načež kupující odmítl slad v takovém stavu převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Spor se dostal před uherskohradišťské radní, kteří se rovnou obrátili do Brna se žádostí o právní naučení. Z Brna přišla odpověď znějící ve prospěch sládka. Prodávající (sládek) totiž v případě předchozí perfekce kupní smlouvy neodpovídal za škodu na zboží způsobenou, kupující byl proto povinen zboží v takovém stavu převzít a zaplatit stanovenou kupní cenu. Tato 

 

Milé kolegyně,

Vaše pozornost se tento týden zaměří na překlad a právněhistorický rozbor tematického právního naučení, které v druhé polovině 14. století obdrželi uherskohradišťští radní od brněnských přísežných. Text právního naučení se dochoval v městské knize Liber negotiorum, v současnosti uložené ve fondu SOkA Uherské Hradiště. Městská kniha, resp. její části, je dostupná ve dvou moderních edicích. První část, obsahující nejrůznější zápisy pamětního charakteru, edičně zpřístupnila M. Čoupková (ČOUPKOVÁ, Magdalena (ed.). Nejstarší uherskohradišťská městská kniha. Liber negotiorum civitatis Hradisch. Uherské Hradiště: Státní okresní archiv Uherské Hradiště, 2001). Druhá část je předmětem edice M. Flodra (FLODR, Miroslav (ed.). Nálezy brněnského městského práva. Svazek I. - 1389). Brno: Archiv města Brna, 2007).