Ačkoliv je tento modul pojmenován „Trestní právo“, vhodnějším názvem by byly jednoduše „Delikty“.  Je to z toho důvodu, že středověk, potažmo ani raný novověk, nezná pojem „trestní právo“, resp. „trestné činy“ ve smyslu dnešní právní úpravy.
V praxi to znamená, že závažná protiprávní jednání, jako je například vražda, zabití apod., měla v dřívějších dobách soukromoprávní povahu a skutečnost, zda byli jejich pachatelé potrestáni, záležela především na iniciativě pozůstalých.
 
Jako další příklad můžeme uvést „krádež“ (furtum), na které si rozdíl mezi současným a historickým pojetím trestných činů podrobněji vysvětlíme. Krádež měla ve středověku povahu soukromoprávního deliktu, zatímco platná právní úprava klasifikuje toto jednání jako trestný čin (za předpokladu, že jsou naplněny předepsané znaky skutkové podstaty tak, jak je definuje trestní zákon). To pochopitelně neznamená, že v dobách, kdy byla krádež vnímána jako pouhý delikt, nedocházelo
k přísnému potrestání usvědčeného pachatele. Hlavní rozdíl mezi moderním a dobovým chápáním pojmů "trestný čin"
a "soukromoprávní delikt" spočívá v principu, na jehož základě bylo soudní řízení, jež vedlo k odsouzení a potrestání pachatele, zahájeno.

Dnes se uplatňuje princip inkviziční, což jinými slovy znamená, že k zahájení trestního stíhání může dojít na základě trestního oznámení, případně  z moci veřejné (ex offo), tj. bez předchozího podnětu poškozeného. Vychází to z předpokladu, že krádež, případně jiné protiprávní jednání, které za trestný čin označuje trestní zákoník, je jednáním společensky nebezpečným a je hrozbou nejen pro konkrétního poškozeného, ale pro společnost jako celek. Úkolem moci veřejné, kterou reprezentuje státní zástupce, pak je zajistit, aby pachatel daného trestného činu byl v případě jeho prokázání pravomocně odsouzen a potrestán. V případě, že pachatel dle platného trestního zákona odcizí věc, jejíž hodnota přesahuje částku pěti tisíc korun, pak platí, že se dopustil trestného činu krádeže a dle platné právní úpravy může být potrestán trestem odnětí svobody (případně trestem nižším, jsou-li stanoveny určité podmínky, např. existence polehčujících okolností apod.).

Ve středověku krádež nebyla považována za protiprávní jednání, které by bylo nebezpečné společensky a platilo, že poškozený (případně jeho dědicové) musel sám podat žalobu proti pachateli a domoct se tak svého práva u soudu. Tomuto principu pak říkáme princip akuzační. Bylo by však mylné se domnívat, že všechna protiprávní jednání měla ve starších dějinách soukromoprávní povahu. Povahu trestného činu v duchu výše uvedené definice měla urážka majestátu (crimen laese maiestatis) a v některých případech také kacířství, jež bylo zpravidla trestáno dle pravidel církevního práva. Trestný čin urážky majestátu představoval zvlášť závažný skutek, neboť se přímo či nepřímo dotýkal osoby panovníka a potenciálně tak ohrozil politickou a bezpečnostní situaci v zemi.

                                                                                    Kontrolní otázky

 

1. Svými slovy vysvětlete středověké pojetí deliktů a trestných činů.
2. Uveďte alespoň tři majetkové delikty vč. latinských názvů.
3. Dohledejte v literatuře, jak se ve středověkém městském právu obvykle trestala krádež.
4. Pomocí literatury popište skutkovou podstatu deliktu „mortificatio“.
5. Proti které osobě mohl být spáchán „crimen laese maiestatis“?

                                                                                                           Literatura

•  JANIŠOVÁ, Jana. Delikt urážka na cti v českém a moravském zemském právu. Právní normy a právní praxe. In: Spory o čest ve středověku a raném novověku. Brno: Matice moravská pro Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura, 2010, s. 68-110.
• MALÝ, Karel. Delikty moci a odboje v díle Všehrdově a zemském právu 15. a 16. století. In: Právněhistorické studie, 1961, sv. 7, Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, s. 275-287.
• MALÝ, Karel. Trestní právo v Čechách v 15.-16. století. Praha: Univerzita Karlova, 1979.
• MALÝ, Karel. Trestní právo v Obnoveném zřízení zemském. In: Právněhistorické studie, 2013, sv. 43, Praha: Nakladatelství Karolinum, s. 25-52.
• PROCHÁZKA, Vladimír. Trest zničení a rozchvácení delikventova majetku u Slovanů. Vladimír Procházka. In:Právněhistorické studie, 1956, sv. 2,Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, s. 257-291.
• ŠEJVL, Michal. Crimen maiestatis. In: Československé trestní právo v proměnách věků. (Sborník příspěvků). Brno: Masarykova univerzita, 2009.
• ŠMÍDOVÁ MALÁROVÁ, Lenka. Sexuální delikty v právní úpravě Arnoštových provinciálních statut z roku 1349. In: Sexuální trestné činy včera a dnes. Ostrava: Key Publishing, 2014, s. 102-108.

                                                                                           Domácí úkol