Tento týden se zaměříme na problematiku jednoho z nejvíce frekventovaných majetkových deliktů, a to krádeže. V tomto textu, který jsem před lety publikovala ve sborníku Majetkové a hospodářské trestné činy, se prostřednictvím konkrétního právního naučení, evidovaného v uherskohradišťské městské knize Liber informationum et sententiarum, budeme věnovat skutkové podstatě deliktu krádeže a souvisejícím procesněprávním otázkám, které případ provázely. Celý text, který byl pro účely výuky upraven, si v případě zájmu můžete přečíst přímo ve sborníku. Bibliografický údaj uvádím níže v sekci Literatura.

Ještě předtím než se dostaneme k vlastní analýze vybraného právního naučení, je vhodné alespoň stručně nastínit pojmové znaky deliktu krádeže. Navzdory absenci legální definice krádeže v brněnských právních pramenech lze tento delikt charakterizovat jako úmyslné odcizení movité věci za účelem obohacení pachatele nebo jiné osoby, pro kterou je kradená věc určena.

V Právní knize města Brna je deliktu krádeže (lat. furtum) věnován oddíl „De furtis“, umístěný mezi články 298 a 318. Příslušný oddíl se okrajově zabývá také deliktem loupeže (lat. spolium, případně rapina), který lze vymezit jako odcizení věci doprovázené násilím. Prvek násilí, stejně tak jako veřejný charakter spáchání tohoto činu, odlišuje loupež od krádeže a představuje pomyslnou hranici mezi oběma jinak velmi podobnými skutkovými podstatami. Brněnské městské právo však paradoxně trestalo přísněji krádež. Pachatel tohoto deliktu (fur) byl zpravidla odsouzen k trestu smrti oběšením (čl. 427 Právní knihy). M. Flodr význam tohoto opatření shledává ve společenské nebezpečnosti krádeže, jež se skrývala v jejím tajném (skrytém) provedení. Druh uloženého trestu se samozřejmě odvíjel od hodnoty ukradené věci. Je proto na místě zdůraznit, že trest smrti oběšením nebyl uložen tehdy, nepřevýšila-li hodnota kradené věci sumu 60 denárů. V takovém případě byl pachatel potrestán pouze vypálením cejchu na tváři. Hodnota kradené věci nicméně nebyla jediným faktorem relevantním pro určení trestu. Způsob potrestání závisel také na dalších okolnostech, jako je například doba a místo spáchání krádeže, případně druh kradené věci (např. přísněji byla trestána krádež věci posvátné apod.).

Uherskohradišťská kniha právních naučení eviduje celkem 24 zápisů evidujících žádosti o právní naučení ve věci krádeže. Pro tyto účely jsem zvolila případ reflektující problematiku trestní odpovědnosti za spáchání deliktu krádeže, který se pokusím podrobně rozebrat. Předmětem žádosti o právní naučení je dotaz, jak naložit s pachateli, kteří se dopustili krádeže (ukradli sousedovi „kopu grošuov českých a 4 české groše, šest šestákuov a šest lotuov pepře“), ke které se později přiznali. Pachateli byli dva muži ve věku 16 a 17 let. Uherskohradišťští radní se v žádosti o právní naučení brněnských přísežných dotazují, zda mohou mladíky odsoudit k trestu smrti („To znajíce vašiech milostí prosíme, že nás právem naučiti ráčíte, mají-li ti mládenci pro ten krádež na smrt odsúzeni býti, aneb co v tom za právo jest etc.“). Z uvedených informací vyplývá, že radní z Uherského Hradiště si byli velmi dobře vědomi toho, že hodnota ukradených peněz přesáhla sumu 60 denárů (v té době 5 grošů), proto bylo na místě uvažovat o nejpřísnějším potrestání v podobě hrdelního trestu. Byť v žádosti o právní naučení není způsob „trestu smrti“ blíže specifikován, lze se domnívat, že uherskohradišťští měli na mysli oběšení, které přesně odpovídalo skutkové podstatě tohoto deliktu (srov. čl. 21 Iura originalia a čl. 427 Právní knihy). 

Stanovení druhu trestu evidentně nedělalo uherskohradišťským větší potíže, jako problematický nicméně shledávají věk pachatelů a jejich způsobilost zakládat svým jednáním právní účinky. Než přejdeme k odpovědi brněnských přísežných, je na místě zmínka o čl. 316 Právní knihy, který se týká způsobilosti k protiprávním jednáním, konkrétně ke krádeži. Podle tohoto ustanovení byl v plném rozsahu trestně odpovědný pachatel (muž), který dosáhl věku 14 (resp. 15) let. Jak plyne z dalších ustanovení Právní knihy, tato věková hranice dospělosti se netýkala pouze způsobilosti k protiprávním jednáním, ale k právním jednáním obecně (k tomu srov. např. čl. 502, 650 apod). Nahlédneme-li do textu právního naučení, které uherskohradišťští na žádost obdrželi, je zřejmé, že brněnští přísežní vydali stanovisko, v němž nařídili, aby pachatelům byl z důvodu nízkého věku přidělen procesní poručník (opatrovník). Ačkoliv toto rozhodnutí nelze spolehlivě podpořit žádným ustanovením Právní knihy, lze vyslovit úvahu, že brněnští přísežní mohli postupovat podle čl. 15. Zde se totiž uvádí, že hlava rodiny (pater familias) může dle svého uvážení zastupovat u soudu nejen svou manželku, ale také děti. To je třeba doplnit myšlenkou M. Flodra, který je toho názoru, že termín „děti“ (pueri) nelze v tomto ohledu interpretovat jako nedospělce (inpuberes), ale obecně jako potomky (tedy i dospělé). Je však otázkou, nakolik je pravdivost hypotézy o aplikaci čl. 15 reálná, pokud vezmeme v úvahu fakt, že brněnští přísežní v textu právního naučení argumentují „nedostatkem věku“ pachatelů, nikoliv právem otce zastupovat své syny i v jejich dospělosti.

Na příkladu konkrétního právního naučení jsem se pokusila demonstrovat způsob řešení zdánlivě jednoduchého případu krádeže, kdy již z textu žádosti o poskytnutí právní rady bylo zřejmé, že se jedná o dospělé pachatele, kteří jsou plně způsobilí sami procesně jednat u soudu. Jak se však z příslušného právního naučení ukázalo, situace se zkomplikovala, protože brněnští přísežní tento názor nesdíleli a naopak zastávali stanovisko, že pachatelům musí být pro jejich nízký věk ustanoven procesní poručník (opatrovník), aby mohli před soudem vypovídat. Navzdory tomu, že kvůli absenci meritorních soudních rozhodnutí z této doby nelze spolehlivě určit, jak byl případ vyřešen, je důvodné se domnívat, že rozsudek odrážel názor brněnských přísežných, neboť jimi vydaná právní naučení měla závazný charakter a to i tehdy, pokud se odkláněla od zažité právní úpravy.

                                                                                    Kontrolní a doplňující otázky

1. Zamyslete se, proč byla krádež ve středověku a ještě v raném novověku považována za obligaci vznikající ex delicto.

2. Ve vztahu k první otázce uveďte, z jakého důvodu nebyla krádež chápána jako trestný čin v moderním slova smyslu.

3. Liší se pojetí krádeže v městském a zemském právu? Odpověď dohledejte v literatuře.

4. Jaká byla hranice "trestní" odpovědnosti v brněnském městském právu?

5. Vymezte úlohu procesního opatrovníka.

                                                                                                Literatura

KNOLL, Vilém - DOSTALÍK, Petr. Krádež a vliv římského práva v českém městském právu. In: ANTALOVÁ, B. - SOLIAR, L. (eds.). Delicta privata a crimina publica v rímskom práve. Zborník príspevkov z 12. konferencie právnych romanistov Slovenskej republiky a Českej republiky, 21.–23. máj 2010). Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika, 2010, s. 32-55.

RYBA, Jan. Delikt krádeže a jeho trestání v Čechách v druhé polovině 19. století. In: Právněhistorické studie, 1980, sv. 23,
s. 125-145.

RAUSCHER, Rudolf. O krádeži a loupeži v českém právu zemském. Bratislava: Nákladem Právnické fakulty University Komenského, 1929.

ŠMÍDOVÁ MALÁROVÁ, Lenka. Delikt krádeže ve světle uherskohradišťské knihy právních naučení Liber informationum et sententiarum. In: Vojáček, L. - Tauchen, J. (eds.). Majetkové a hospodářské trestné činy včera a dnes. Sborník z konference. Brno: Masarykova univerzita, 2016. s. 53-59.

                                                                                                   Úkol

Milé kolegyně,

Vaším úkolem tento týden bude určit, jak delikt krádeže upravovala právní kniha Viktorina Kornela ze Všehrd, tzv. Knihy devatery. Edici této právní památky, kterou v 70. letech 19. století vydal H. Jireček, najdete online v Digitální knihovně PrF MU, zde: https://library.law.muni.cz/content/cs/e-zdroje/digitalni-knihovna/.

Krádež tak, jak ji vymezuje Všehrd, rozeberte z hlediska skutkové podstaty a uveďte, jak se liší od loupeže. Argumentujte konkrétními ustanoveními Knih devaterých.

Hotové texty, prosím, odevzdávejte do úterý 26.4.2022 (včetně).