KLÍMA, Jan. Dějiny Latinské Ameriky. Praha: NLN, 2015, str. 229-351.

QUESADA, Sebastián. Madrid: Edelsa, 2001, 98-107.

Druhá polovina 19. století

...je období pod znamením pokroku a modernity.

• Ekonomický růst, průmysl, infrastruktury, urbanizace. Zahraniční investice a zasahování do vnitřních záležitostí. USA nahrazuje Evropu jako imperialistická velmoc. Panamerikanismus, "Doktrína Monroe": Amerika Američanům.
• Liberální vlády. Centralizace, urbanizace, imigrace, kulturní evropeizace (viz zejména Buenos Aires).
• Politický pozitivismus: potlačení názorové diverzity, řízení správy bez parlamentní či občanské diskuze.

Mexiko

• Benito Juárez: liberální a proticírkevní reformy. Občanská válka. Francouzská intervence na pomoc konzervativců (1861 - 1867). Druhé mexické císařství (Maxmilián Habsburský, 1864-1867).
• Porfirio Díaz (1876-1911): positivistická diktatura (vláda "los Científicos"), vykořisťování pracujících, prospěch zahraničním společnostem, klid (Paz Porfiriana), makroekonomický růst.

Střední Amerika

"Banánové republiky". United Fruit Company a intervence USA.

Argentina

Faustino Domingo Sarmiento a další liberální vlády. Vyhlazení Indiánů a anexe Patagonie. Imigrace, průmysl.

Tichomořská válka

1879-1883: Modernizovaný Chile vs. "tradiční" Perú a Bolívie.

Paraguayská válka

1864-1870: Brazílie, Argentina a Uruguay (Triple Alianza) proti Paraguayi.

Vývoj latinskoamerické identity

1898: Válka USA-Španělsko o nezávislost Kuby, Portorika a Filipín.

Arielismo. José Enrique Rodó (Ariel, 1900), Rubén Darío. Podobné myšlenky: José Martí (Nuestra América), José de Vasconcelos (La Raza Cósmica).

Uznání hispánského -potažmo latinského- dědictví, opozice latinskoamerického "duchovna" a angloamerického materialismu.

Konec oligarchie, lidová hnutí a revoluce (začátek 20. století)

Ekonomický růst v liberálních oligarchických pozitivistických republikách umožnil vznik nové politické identity: lid. Střední a nižší socioekonomické třídy (tzv. lid, pueblo) tvořily masy a ty vybojovaly (často revolučními způsoby) své místo v politické reprezentaci na začátku 20. století. Často byli znovu vojáci ti, kdo se ujali roli "ochránci lidu", proto najdeme několik vojenských diktatur v tomto období.

• Mexická revoluce:
  • 1910-1917. Nejdříve povstání proti diktátorovi Díazovi, později občanská válka všech proti všem (Villa, Zapata, Carranza, atd.). Ústava z roku 1917. Neustálé boje o moc.
  • 1929. Založení Partido Revolucionario Institucional (Revolučně Institucionální Strana, PRI).
  • 1938. Prezident Lázaro Cárdenas. Znárodnění ropných nalezišť, naplnění ústavy z roku 1917, ekonomická svrchovanost Mexika.
  • Změny v národní kulturní identity: muralismo, mestické Mexiko, revoluční rétorika.
• Andská oblast: Alianza Popular Revolucionaria Americana (Americká Lidová Revoluční Aliance, APRA). José Carlos Mariátegui, indigenismo.
• Argentina: Juan Domingo Perón, obdivovatel italského korporativismu, založil hnutí justicialismo ("mezi Západem a Východem", ani kapitalismus ani komunismus). Eva Perón, descamisados.