Výtvarná esejistika a publicistika Důvody pro studium výtvarné esejistiky a publicistiky • Chci psát kritiky, eseje, nebo jiné podobné texty. • Zajímá mě, jak se dá uvažovat a psát o umění. • Rád bych poznal/a texty, v nichž se síla postřehu spojuje s vybroušenou literární formou. • Myslím si, že literární hodnota textu má podstatnou roli, odrazuje mě kvazi technické vyjadřování. • Přitahuje mě intermedialita a snahy o syntézu umění. Ekfráze • Ekphrasis, popis výtvarného díla • Od prostého popisu až po tvůrčí evokace • „Verbální reprezentace vizuální reprezentace“ (James A. W. Heffernan, Muzeum slov, 2004) • Homérův popis Achillova štítu v Ílliadě (viz obr.) • Horatius, Ars poetica: „ut pictura poesis“ • Umělecký popis se stal módním projevem v ré-torském a učeneckém prostředí, zvláště od 2. stol. po Kr. • Flavios Filostratos starší, Eikones – Imagines, 2 knihy (65 obrazů galerie v Neapoli) • V českém prostředí se e. zabývají Stanislava Fed-rová a Alice Jedličková (Viditelné popisy, 2016) Esej Z fr. essayer, zkoušet. Literární žánr, jehož účelem není hluboce vyčerpávajícím způsobem analyzovat dané téma. Namísto vědeckého výkladu usiluje esej spíše o ori-ginalitu, je osobní a subjektivní. Termín esej se rozšířil po roce 1580, kdy Michel de Montaigne vydal knihu s týmž názvem. Pěstován však byl již od starověku. Étienne Souriau, Encyklopedie estetiky. Praha 1994, s. 241. Možnosti výtvarné publicistiky • Popisy, ekfráze • Životopisy („anekdotické dějiny umění“) • Úvahy a programové texty • Historiografie / esejistika • Vizuální kultura • Kritika: črta, sloupek, fejeton, esej… • „Kritika (z řečtiny) je intelektuální aktivita, schopnost o něčem usuzovat a následně formulovat soudy, a zejména zdůvodněná a motivovaná hodnocení.“ (Souriau, c.d., s. 493) Studium časopisů • Specializované umělecké časopisy: Volné směry, Dílo, Veraikon, Architektonický obzor… • Kulturní časopisy: Lumír, Ruch, Moderní revue, Nový život… • Společenské časopisy: Světozor, Zlatá Praha, Český svět… • Noviny, v Brně např. Tagesbote aus Mähren und Schlesien a Lidové noviny • Studium časopisů: přesahy mezi uměními, zájem o kulturní historii a organizační základnu umění Teoretici a jejich hodnotová měřítka • Romantik, pro nějž je umění oporou v dramatu života a únikem z jeho pasti. Požaduje vroucnost, vášeň, opravdovost, překonání banality, boj s útlakem. Příklad: Baudelaire. • Hédonik, požitkář hodující na duchovních hostinách. Člověk vytříbeného vkusu, což je patrné i z jeho oblečení a kulinářských preferencí. Dandy, často též aristokrat, nebo aristokrat ducha. Příklady: Huysmans, Wilde. • Prorok hlásající mravní obrodu lidstva za pomoci umění – díky jeho pravdivosti a hloubce vhledu. Příklady: Ruskin, Šalda, Březina, Václav Černý. • Vědec podrobující umělecká díla exaktní analýze, racionalista hledající zákony formy, a také nadosobní řád, nadčasová pravidla. Příklady: Mukařovský, Sedlmayr. • Při znejasnění hodnot může být určující pouze zájem na prosazení určitých umělců. Denis Diderot (1713–1784) Filosof, prozaik, dramatik, teoretik a kritik umění, vydavatel encyklopedie Salony, od 1759 do 1781, pro čsp. Literární korespondence Esej o malířství, 1765 Český výbor: O umění (1983) Louis-Michel van Loo, Diderot, 1767 Jean-Baptiste Greuze, Dívka oplakávající mrtvého ptáčka neboli Uplakaná dívka (Salon 1765) Charles Baudelaire (1821–1867) Básník, kritik, esejista, překladatel Květy zla, 1. vyd. 1857 Umělé ráje, 1860 Malé básně v próze, 1869 Salony, od 1845 Estetické zajímavosti, 1868 Romantické umění, 1868 (výbor přel. Miloš Marten, 1911) Český výbor: Úvahy o některých současnících (ed. Jan Vladislav, 1968) Nadar, Baudelaire, cca 1855 Joris-Karl Huysmans (1848–1907) Prozaik, kritik a esejista Naruby, 1884 (přel. Arnošt Procházka, 1897) Někteří, 1889 Katedrála, 1898 (přel. František Odvalil, 1912) Jean Lorrain, Huysmans, cca 1885 Odilon Redon Des Esseintes 1888 (hrdina Naruby) Gustave Moreau, 1876 Salome, olej na plátně Zjevení, akvarel A tak jako onen starý král, i des Esseintes zůstával při pohledu na tuto tanečnici, která byla méně majestátní, méně povznesená, ale ještě vzrušivější než ona Salome z olejomalby, celý zdrcený, zničený, zachvácený závratí. V té necitelné a neúprosné soše, v tom nevinném a nebezpečném idolu se erotismus a hrůza lidského bytí naplno odhalily; velký lotos zmizel, bohyně byla tatam; hrůzný snový přízrak děsil tu teď histrónku přivedenou v extázi vírem tance, kurtizánu zkamenělou, zhypnotizovanou zděšením. (…) Jak říkal des Esseintes, nikdy, v žád-né epoše se akvarelu nepodařilo dosáhnout takové skvělosti koloritu; nikdy nedaly nuzné chemické barvy vytrysknout na papíře podobnému blyskotu drahokamů (…) takhle bájné a takhle oslnivé okázalosti tkanin a pletí. Joris-Karl Huysmans, Naruby, přel. Jiří Pechar. Praha 1979, s. 95. Oscar Wilde (1854–1900) Dramatik, básník, prozaik, esejista Intence, 1889 (přel. Ladislav Rovenský, 1919): Kritik jako umělec, Úpadek lhaní, Péro, tužka a jed, Pravda masek Salome, 1894 (ilustrace Aubrey Beardsley) Aubrey Beardsley, Wilde, cca 1890 Guillaume Apollinaire (1880–1918) Básník, kritik, esejista Kubističtí malíři, Estetické meditace, 1913 Futuristická antitradice, 1914 Básně-obrazy (český výbor 1965) výbor: O novém umění (1974) František Xaver Šalda (1867–1937) Kritik, dramatik, básník Články pro Volné směry Boje o zítřek, 1905 Hugo Boettinger, F. X. Šalda Otokar Březina (1868–1929) Básník a esejista Dvě knihy esejů: Hudba pramenů, Skryté dějiny František Bílek, Otokar Březina Le Corbusier (1887–1965) Architekt, urbanista, teoretik architektury a urbanismu Le Purisme, čsp. L´Esprit Nouveau (Purismus, 1921) Vers une architecture (K architektuře, 1922-1923) Pět bodů moderní architektury (1926) Le Modulor, 1948 Karel Teige (1900–1951) Spisy: manifesty poetismu (1924, 1928), Jarmark umění (1936), Surrealismus proti proudu (1938) Josef Čapek (1887–1945) Teoretické spisy: Nejskromnější umění (1920), Umění přírodních národů (1937) Vincenc Kramář (1877-1960) Historik a teoretik umění, ředitel Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze (1919-1939), významný sběratel umění (1960 daroval svou sbírku Národní galerii) Široké rozpětí témat od středověku až po současné umění, např.: Kubismus, 1921 Otázky moderního umění, 1958 Antologie textů - autoři •Karel Hlaváček (1874–1898), básník, kritik a kreslíř •Adolf Loos (1870–1933), architekt a publicista – rodák z Brna, činný ve Vídni aj. •Otokar Březina (vl.jm. Václav Ignác Jebavý, 1868–1929), básník a esejista •František Xaver Šalda (1867–1937), teoretik umění a kritik, esejista, spisovatel a překladatel •Josef Čapek (1887–1945), malíř, grafik a grafický designér, spisovatel a kritik •Karel Teige (1900–1951), teoretik umění a kritik, překladatel, grafický designér, autor fotokoláží •František Halas (1901–1949), básník, překladatel a kritik •Jindřich Chalupecký (1910–1990), teoretik umění a kritik, esejista, překladatel •Jan Skácel (1922–1989), básník a esejista •Josef Kroutvor (nar. 1942), historik umění a esejista, básník a prozaik •Jan Balabán (1961–2010), spisovatel, překladatel, publicista a kritik