Tolerance

 Pod slovem tolerance si každý člověk představí něco jiného. Mě jako první napadají vážná témata
jako je rasová tolerance, tolerance na sociálních sítích a celková tolerance mezi lidmi, vlastně
celá tato ‘‘snášenlivost‘‘ se týká hlavně společnosti lidí. Ale když se nad tím zamyslím, tak by
měl být člověk tolerantní i sám k sobě.

 Někteří lidé se snaží snášet, všemi možnými způsoby, osoby kolem sebe. Snaží se k nim být
ohleduplní a přehlížejí jejich otravné vlastnosti, aby se jich, jakkoliv nedotkli nebo aby jim
neublížili. A při tom se právě tito lidé, kteří se snaží být tolerantní, stávají obětí vlastní
intolerance. Věci, které by druhým nikdy neřekli do očí si denně opakují jako básničku. Chyby,
které na jiných nevidí nebo se snaží nevidět, na sobě detailně popisují a vrývají si je do paměti
jako jizvy, které ostatní na první pohled nezpozorují. Tyto jizvy jim zahojí někdo, kdo je pohladí
po tváři, rozsvítí světlo a ukážou jim sebe samotné z úhlů, na které by sami nikdy nepřišly. Ale
osoby toho druhu, které by se podělily o své světlo a pomohly tím druhým se hledají velice obtížně.
Málo kdo se v této uspěchané době zastaví a rozhlédne se kolem sebe, protože kdyby to udělal, tak
by s překvapením ve tváři zjistil, kolik takových osob má ve svém okolí. Samozřejmě ještě úplně
jiný případ nastává ve chvíli, kdy takového člověka máte přímo před očima, ale vidět ho nechcete.
Tomu totiž říkám zářný příklad intolerance.

 Tím světlem je myšleno vlídné tolerantní chováni a pomoc, kterou někteří lidé potřebují, aby našli
světlo samy v sobě. Proto bychom měli být i tímto způsobem vůči sobě tolerantní a pomáhat si. Tak
co? Vidíte někoho? A jestli ano, pomůžete mu?