GEORGE BERNARD SHAW
Pygmalion
(1856-1950)
Higgins   (zavírá poslední zásuvku)   A to je celý ten krám. Pickering   Opravdu úžasné. Stejně mi dobrá polovina unikla. Higgins   Chcete si něco probrat ještě jednou?
Pickering (vstane a přejde ke krbu, kde se uvelebí zády k ohništi) Dě-kuju, teď rozhodně ne. Pro dnešní dopoledne toho mám až po krk.
Higgins (jde za ním a postaví se vedle něho po jeho levici) To vás tak unavilo poslouchat zvuky?
Pickering Unavilo. Je to strašný nápor. Dost jsem si zakládal na tom, že dokážu vyslovit čtyřiadvacet různých samohlásek, ale vašich sto třicet mi vzalo dech. Většinou je vůbec sluchem nerozpoznám.
Higgins   (se pochechtává, jde ke klavíru a jí cukroví)   To chce cvik. Nejdřív žádný rozdíl neslyšíte, ale stačí se zaposlouchat, a najednou zjistíte, že se všecky liší jako á od bé. (Vejde paní Pearceová, Higginsova hospodyně) Co je?
Pearceová   (váhá, zřejmě si neví rady)   Přišla za vámi nějaká mladá žena,
pane Higginsi. Higgins   Mladá žena! Copak chce?
Pearceová Říkala, že budete mít z její návštěvy radost, jen co se dovíte, proč přišla. Je to docela obyčejná holka, pane Higginsi. Opravdu hrozně obyčejná. Já bych ji poslala pryč, ale povídám si, co když šiji budete chtít namluvit, do těch přístrojů. Snad jsem nic neprovedla, ale když k vám, s prominutím, kolikrát chodí takoví divní lidé. Kdybyste náhodou -
Higgins   Nic se neděje, paní Pearceová. Výslovnost má zajímavou?
Pearceová Spíš hroznou, pane Higginsi, namouduši. Já nevím, jak vás něco takového vůbec může zajímat.
Higgins (Pickeringovi) Sem s ní. Klidně ji přiveďte, paní Pearceová. (Jde rychle ke svému pracovnímu stolu a vybere jeden váleček do fonografu)
---
Pearceová (jen zpola smířená) Prosím, pane Higginsi. Je to vaše přání. (Odejde)
Higgins Jde jako na zavolanou. Aspoň vám ukážu, jak si dělám záznamy. Necháme ji mluvit, já si to nejdřív zaznamenám Bellovou optickou řečí, pak širokou románskou, a nakonec si ji chytíme na fonograf, takže si ji pak můžete pouštět, jak často budete chtít, a současně sledovat písemný záznam.
Pearceová (se vrací) Tady je ta mladá žena, pane Higginsi. (Květinářka vejde v plné parádě. Na hlavě má klobouk se třemi pštrosími péry: oranžovým, modrým a červeným. Zástěru má skorém čistou a chatrný kabát trochu vylepšený. Jímavost této žalostné postavičky, její nevinná marnivost a sebejistota zapůsobí na Pickeringa, který se napřímil už v přítomnosti paní Pearceové. Higgins však reaguje zcela jinak: jediný rozdíl, který děl mezi mužem a ženou, spočívá v tom, že pokud zrovna na ně nepouští hrůzi nebo nevznáší protest k nebesům kvůli nějakému jako pírko lehkému kříi
ii f.
2
>CD . *3   N i
Q-.cq cd
' cm
Ü C?
*cd in
-ic co
00 CNl
CD Is-
ľ ô
N 00
>cb -šč Z
C >co GO
U"
Cň m co
* C
CD .O
C -Q CD
>o
o
o o
CM
g co
5
e
co >o
O)
o
CD CO
o
Z) O CO
3
co 2
i m ■ 0
-t—*
co
"d _c0
j*:
co
c
«<D
o
"co o
CD
co
T3 CD Q.
»3
* -
co -z_
O 0-
Q_ CO
Ale děvče! Snad si nemyslíte, že takový pán se stará, čím jste
který musí nést, lísá se k ženám jako dítě ke své chůvě, když po ní něco chce)
Higgins (ji pozná s neskrývaným zklamáním, a hned z toho dětinsky dělá nesnesitelnou křivdu na své osobě; bryskně) Ale to je ta holka, co ji mám poznamenanou od včerejška! Taje k ničemu; ze severozápadního Londýna mám všechny záznamy, které potrebujú. Přece kvůli ní nezničím další váleček.   (Dívce)   Koukejte mazat, já vás nechci.
Květinářka Jen si nevytahujte triko. Eště nevíte, proč sem tady. Pearceové, která čeká u dveří na další rozkazy) Řekla ste mu, že sem při-frčela taxíkem?
Pearceová přijela!
Květinářka My sme ňáká honorace! Ale dávat hodiny, td mu nejni zatěžko, dobře sem ho slyšela. Já se ho vo žádný prezenty neprosím, a dyž mu moje mergle nejsou dost dobrý, můžu jít ke konkurenci.
Higgins   Dost dobrý pro co?
Květinářka Dost dobrý pro váás! Už vám to došlo, jo? Přišla sem si vyjednat hodiny, abyste věděl. A taky je zacvaknout, aby nebyla mejlka.
Higgins   (omráčen)  No ne!!! (Popadne dech) Co vám na to mám říct?
Květinářka Dybyste byl slušně vychovanej, třeba byste mi nabídnul židli. Přeci mám pro vás kšeft, ne?
Higgins   Pickeringu, nabídnem té couře židli - nebo s ní vyrazíme dveře?
Květinářka (zděšeně uprchne ke klavíru, kde se otočí, zahnaná do kouta) Aáááooúúú! (Ublíženě naříká) Já si nenechám nadávat do cour, když chci platit jako dáma!
(Oba muži na ni z druhého konce místnosti užasle zírají)
když
Pickering   (jemně)   A co byste vlastně chtěla, děvče?
Květinářka   Já bysem chtěla dělat slečnu v květinářství, a né prodávat na
ulici. Ale voni mě nevernou, dokaď nebudu šveholit spisovnějc. Von řek,
že by mě naučil. Tak sem tady, chci mu solit - já se ho vo nic neprosím
- a von se mnou zachází jako s handrou. Pearceová   To jste tak hloupá? Vy si myslíte, že si můžete dovolit platit
hodiny u pana Higginse? Květinářka   Co bych nemohla? Vím, nač takový hodiny přídou, zrovna
jako vy, a můžu klopit. Higgins Kolik?
Květinářka (se vrací k němu, triumfálně) To je řeč! Já tušila, že přestanete dělat haura, sotva zmerčíte, že byste moh trhnout něco z toho, co ste mi včera večír vysolil. (Důvěrně) Že ste měl zakalenej chobot, že jo?
Higgins   (kategoricky)   Sedněte si.
Květinářka  Jó, dyž mi to chcete dát prezentem...
Higgins   (zahřmí) Sednout!
Pearceová   (přísně)   Sedněte si, děvče. Koukejte poslechnout. Květinářka  Áááoooúúú!   (Zůstane stát se smíšenými pocity vzdoru a rozpaků)
Pickering (velmi zdvořile) Neposadíte se prosím? (Postaví osamělou . židli poblíž krbové předložky mezi sebe a Higginse)
Květinářka   (upejpavě)   Dyž jinak nedáte...
(Posadí se. Pickering se vrátí na krbovou předložku) Higgins   Jak se jmenujete? Květinářka  Líza Doolittlová.
Higgins   (vážně deklamuje)   Bětka a Alžběta, Bětuška, Líza, vyšly si do
lesa na ptačí hnízda. Pickering  Čtyři tam vajíčka v hnízdečku byla. Higgins   Vzaly si po jednom, tri ještě zbyla.
(Upřímně se smějí vlastnímu vtipu) Líza  Co blbnete?
Pearceová   Takhle s panem Higginsem nesmíte mluvit.
LIza   A proč von teda nemluví rozumně se mnou?
Higgins   Vraťme se k obchodním věcem. Kolik mi nabízíte za hodinu?
Líza Já to mám na chlup spočítaný. Jedna moje přítelkyně se učí fráninu, jo - a platí půldruhýho šilasu za hodinu vopravdickýmu Francouzovi. Vy mě máte učit můj rodnej jazyk, tak byste přeci po mně nechtěl toliká jako tamten za fráninu. Dám vám šilas; berte, nebo nechte bejt.
Higgins (přechází po pokoji sem a tam, chrastí v kapse klíči a drobnými) Víte, Pickeringu, když vezmete jeden šilink ne prostě jako šilink, ale jako procento z jejího příjmu, tak plně odpovídá takovým šedesáti, sedmdesáti librám od milionáře.
Pickering  Jak to?
Higgins Jen si to spočítejte. Takový milionář si přijde na sto padesát liber denně. Ona vydělá asi tak půlkorunu.
Líza   (vznešeně)   Kdo vám řek, že mám jenom -
Higgins (pokračuje) Nabízí mi za hodinu dvě pětiny svého denního příjmu. Dvě pětiny milionárskeho denního příjmu jsou asi tak šedesát liber. To je slušné. To je balík peněz! Tolik mi ještě nikdo nenabíd.
LIza (vstane, zděšena) Šedesát liber! Co to žvaníte? Já vám žádnejch šedesát liber nenabízela. Kde bysem schrastila -
Higgins  Buďte zticha.
Líza   (pláče)   Já přeci nemám šedesát liber. Áááá-
Pearceová   Nebrečte, holka hloupá. A posaďte se. Nikdo vám vaše peníz nevezme.
Higgins Někdo ale vezme tebe, a koštětem, jestli nepřestaneš fňukat. Sednout!
Líza   (pomalu poslechne)   Ááááooúú! Děláte, jako byste byl můj táta. Higgins  Jestli se rozhodnu tě učit, budu na tebe horší než dva tátové dc
hromady. Tumáš. (Nabídne jí svůj hedvábný kapesník) LIza  Na co to je?
Higgins  Na oči. Na každou partii tvého obličeje, která je mokrá. Pamat si: tohle je tvůj kapesník, a tohle je tvůj rukáv. Když se chceš stát slečnou prodavačkou, tak si je nepleť. (Dočista popletená Líza na něho bezmocně zírá)
Pearceová  Takhle se s ní nedomluvíte, pane Higginsi: ona vám nerozur Kromě toho jste na omylu: tak ona nesmrká. (Bere jí kapesník)
Líza (ho popadne) Moment! Navalte ten kapesník. Dal ho mně, a ne vám!
Pickering (se směje) To je pravda. Mám dojem, že ten kapesník je třeba pokládat za její majetek, paní Pearceová.
Pearceová   (rezignuje)   Patří vám to, pane Higginsi.
Pickering Higginsi, nasadil jste mi brouka do hlavy - s tím diplomatickým koktejlem. Jestli to dokážete, prohlásím vás za největší pedagogickou kapacitu na světě. Vsadím se s vámi o všecky náklady na ten pokus, že to nesvedete. A zaplatím hodiny.
Líza   Jé, vy jste ale príma! Děkuju, pane řiditel.
Higgins   (v pokušení, dívá se na ni)   Pokušení je téměř neodolatelné. Je tak nádherně sprostá - tak šíleně ušňupaná -
Líza (vehementně protestuje) Ááááoooúúú!!! Já nejsem ušňupaná. Náhodou sem si na cestu umyla vobličej i ruce, to je fakt!
Pickering  Lichotkami jí rozhodně hlavu nepopletete, Higginsi.
Pearceová (neklidně) Jen to nezakřikněte, pane plukovníku. Ono je víc možností, jak děvčeti poplést hlavu, a pan Higgins je na to kadet, i když
třeba ani nechce. Pevně doufám, pane plukovníku, že ho v žádných hloupostech podporovat nebudete.
Higgins (bere nápad vážně a rozpaluje se) Co jiného je život než série hloupých nápadů? Potíž je na ně přijít. Jenom nepromeškat šanci: nena-skytne se každý den. Udělám z té ucourané pobehlice vévodkyni.
Líza   (zásadně neuznává toto hodnocení vlastní osoby) Ááááooúúú!
Higgins (unesen) Ano, za půl roku - kdepak, za čtvrt, jestli má dobrý sluch a mrštný jazyk - za čtvrt roku ji vezmu kamkoliv a prohlásím ji za kohokoliv. Začneme dneska, teď! hned! Odveďte ji a umyjte, paní Pearceová. Vydrhněte ji rejžákem, když to nepustí jinak. Máte v kuchyni zatopeno?
Pearceová   (protestuje)   Mám, ale -
Higgins (bouří dál) Vysvlečte ji, a všecko, co má na sobě, spalte. Nové šaty můžete objednat telefonicky. Než přijdou, omotejte ji třeba balicím papírem.
Líza Vy nejste žádnej džentlas, to teda nejste, dyž mluvíte vo takovejch věcech. Já sem náhodou slušná holka, a takový ptáčky mám prokouknutý.
Higgins Ženská, vaši periferní stydlavost tady nemůžeme potřebovat. Musíte si osvojit chování vévodkyně. Odveďte ji, paní Pearceová. Když se bude cukat, klidně jí nařežte.
LlZA (vyskočí a v běhu hledá ochranu střídavě u Pickeringa a paní Pear-ceové):   Ne!!! Zavolám na vás policajty.
Pearceová  Ale kam ji uložím?
Higgins   Strčte ji do popelnice.
Líza Ááááooúúú!
Pickering  Ale Higginsi! Mějte rozum!
Pearceová (rezolutně) Musíte mít rozum, pane Higginsi, to skutečně musíte. Nemůžete takhle po lidech šlapat.
(Higgins, takto napaden, ochladne. Po hurikánu následuje mírný vánek překvapení)
-s a é
% o -s
~ i %
« § a
>cs -a u
s w> a -Q  C i
s -c
a .a X)
O cl
1*1
>
c
Í3
CÄ '7-5
0 S
1 i
a t3
u
1 °
> §
—I § B S o 'B" E>
N
2 c
O co re cs t?
"S* CO
x£ —
■B
a! x)
1 f
g I
CO CU P N
>co
— S
z  S. o
M o
CO
o
> c
d oj M >