NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL (1809-1852) Revizor
Hejtman  Dovolte, abych vám představil svou rodinu: manželka a dcera. Chlestakov   (klaní se) Jak jsem šťasten, milostivá, že mám tak nějak potěšení vás poznat.
Anna Andrejevna Větší potěšení je na naší straně, že můžeme poznat takovou osobnost.
Chlestakov (natřásá se) Ó nikoliv, milostivá, právě naopak: větší potěšení je na mé straně.
Anna Andrejevna Ale kdež! To vy ráčíte říkat jen tak, jako poklonu. Přijměte místo, prosím.
Chlestakov Stát po vašem boku je již samo o sobě štěstím; ale konečně, když jinak nedáte, já si sednu. Jak jsem šťasten, že konečně sedím po vašem boku.
Anna Andrejevna Ó nikoliv, to bych se nijak neopovážila vztahovat na svou osobu... Myslím, že po pobytu v hlavním městě vám voajáž kočárem připadala velice nepříjemnou.
Chlestakov Neobyčejně nepříjemnou. Být uvyklý, comprenez-vous, společenskému životu a najednou se ocitnout na cestách - ty špinavé hostince, temná zaostalost... Nebýt, abych pravdu řekl, té náhody, která mě... (pokukuje po Anně Andrejevně a natřásá se před ní) tak odškodnila za všechno...
Anna Andrejevna  Skutečně, jak se musíte cítit nepříjemně.
Chlestakov   Nicméně v tuto chvíli, milostivá, se cítím velice příjemně.
Anna Andrejevna  Ale kdež! Vy mi tuze lichotíte. Nezasluhuji si toho.
Chlestakov Proč byste si nezasloužila? Vy, milostivá, vy si toho zasluhujete.
Anna Andrejevna  Jsem pouhá venkovanka...
Chlestakov Ano, leč i venkov má své pahorky, potůčky... Jistě, s Petrohradem se to srovnat nedá! Ach, Petrohrad! To je život, na mou věru! Vy si třeba myslíte, že tam jen něco opisujú; kdepak, přednosta oddělení je se mnou per tu. Jen mě takhle plácne po rameni „Přijď na oběd, kamaráde!" Já vždycky zaskočím do našeho odboru jenom na pár minut, jen jim říct: tohle tak a tak, tohle tak a tak! A koncipista, taková myš, už zrovna perem trr-trr... hned to zapisuje. I odborovým radou mě svého času chtěli udělat, jenže já si povídám: co z toho? A vrátný za mnou ještě po schodech letí s kartáčem - prý dovolte, Ivane Alexandroviči, já bych vám očistil botky. (K hejtmanovi.) Co stojíte, pánové? Prosím, posaďte se.
»
5 5 Hejtman   Subordinace mi nedovoluje.
11 Špitální rada  My postojíme.
Školní inspektor  Neračte se obtěžovat.
Chlestakov Subordinace stranou, sedněte si, prosím vás. Hejtman a ostatní si sedají. Já nemám rád ceremonie. Naopak, dokonce se snažím všude proklouznout nepozorovaně."Jenže člověk se neschová, neschová! Jen někam přijdu, už si povídají: támhle prý jde Ivan Alexandrovič! A jednou si mě dokonce spletli s vrchním velitelem - vojáci vyběhli z hauptvachy a dávali mi k poctě zbraň. Až potom mi důstojník, můj moc dobrý známý, povídá: „Tedy kamaráde, my si tě ale úplně spletli s vrchním velitelem."
Anna Andrejevna Neříkejte!
Chlestakov Hezounké herečky tam znám. Vždyť já i všelijaké ty ope-retky... S literáty se vídám často. S Puškinem jsem jedna ruka. Kolikrát mu říkávám: „Tak co, Puškine, hochu zlatá?" „Ale to víš, hochu," říkává on na to, „tak nějak to všechno..." Originální chlap.
Anna Andrejevna Tak vy dokonce píšete? Jaká rozkoš musí být takové tvoření! Jistě vycházíte i v žurnálech?
Chlestakov Ano, vycházím i v žurnálech. Těch mých kusů je mimochodem hodně: „Figarova svatba", „Robert Ďábel", „Norma". Ani si už ty názvy nepamatuju. A to všechno byla náhoda: já psát nechtěl, ale ředitel divadla pořád: prosím tě, kamaráde, napiš něco. Povídám si: dobrá, kamaráde, možná, že napíšu! Ahned, myslím zajeden večer, jsem to všechno napsal, všechny jsem ohromil. Mně myšlenky napadají neobyčejně lehce. Všechno, co vyšlo pod jménem barona Brambeuse, „Ubohou Lízu" i „Moskevský ranní telegraf ... to jsem všechno napsal já.
Anna Andrejevna  Prosím vás! tak to vy jste byl ten Brambeus?
Chlestakov To se rozumí, já jim všem opravujú články. Nakladatel Smir-din mi za to platí čtyřicet tisíc.
Anna Andrejevna  To tedy určitě i „Jiří Miloslavský" bude vaše dílo?
Chlestakov  Ano, to je moje dílo.
Anna Andrejevna  Já si to hned myslela.
Másenka  Ach mamičko, tam je napsáno, že je to dílo pana Zagoskina.
Anna Andrejevna No samozřejmě - to jsem věděla, že i tady se budeš hádat.
Chlestakov  Ó ano, pravda: je to skutečně od Zagoskina, ale existuje ještě
jeden „Jiří Miloslavský", a ten je právě od mne. Anna Andrejevna  To já jsem tedy určitě četla toho vašeho. Jak je to pěkně
napsáno!
Chlestakov Já, abych pravdu řekl, písemnictvím žiju. Vedu nejlepší salon v Petrohradě. Snadno se doptáte: salon Ivana Alexandroviče. (Obrací se ke všem.) Udělejte mi tu radost, dámy a pánové - když se dostanete do Petrohradu, budete vítáni, budete vítáni. Vždyť já pořádám i plesy.
86
Anna Andrejevna  Tak si myslím, s jakým vkusem a nádherou se tam asi ty plesy konají.
Chlestakov  To se nedá ani vypovědět. Na stole máte například meloun
- za sedm set rublů meloun. Bujón v kastrůlku připlul po lodi přímo z Paříže; odklopíte pokličku - a taková vůně, že v přírodě nic podobného nenajdete. Já bývám dennodenně na nějakém plese. Už jsme tam i dali dohromady takovou partičku na bridž: ministr zahraničí, francouzský vyslanec, anglický, německý vyslanec a já. A člověk se při těch kartách tak utrmácí, že je to zrovna k neuvěření. Sotvaže vyšlápne schody domů do třetího patra a řekne hospodyni: tumáš, Máry, úklid kabát... Co vám to vykládám - úplně jsem zapomněl, že bydlím v prvním patře. Jenom ty schody mě stály... Ale co je zajímavá podívaná, to je u mne v před-pokoji, ještě než ráno vstanu: hrabata a knížata se tam tlačí a bzučí jako čmeláci, jen to tam takhle dělá bzz... bzz... bzz... Někdy i ministr...
Hejtman a ostatní v posvátné hrůze vstávají ze židlí. Mně i na rekomanda píšou „Excelence". Jednou jsem dokonce šéfoval odboru. To byla zvláštní příhoda: direktor odjel, ale nikdo nevěděl kam. No samozřejmě, že se začalo rozvažovat: co a jak, koho na to místo? Generálů kolik mělo zálusk, že by se do toho pustili, ale jen se podívali, a: kdepak, to nepůjde! Ono se to napohled zdá jako nic, jenže když člověk všechno pováží - inu sakra! Pak už jim bylo jasné, že se nedá nic dělat
- musí na mě. A hned v ten moment po ulicích kurýři a kurýri a kurýři... pomyslete, jenom těch kurýrů pětatřicet tisíc! „Jaká je situace?" ptám se. „Ivane Alexandroviči, honem běžte šéfovat odboru!" Mně, abych pravdu řekl, bylo trochu trapně, vyšel jsem jen tak v županu; chtěl jsem odmítnout, ale povídám si: donesou to mocnáři, no, a pak mi to taky přijde do osobních spisů... „Prosím, pánové, já přijímám ten úřad, já přijímám, jářku, budiž tedy, jářku, já přijímám, ale to vám tedy říkám: chraň - vás
- ruka - páně! Já mám totiž pod čepicí! já totiž..." A taky že jo: jen j sem takhle procházel odborem, učiněné vám zemětřesení, všechno se to chvěje a tetelí jako listí.
Hejtman a ostatní se třesou strachy. Chlestakov se kohoutí ještě víc. Kdepak! se mnou není legrace. Všem jsem jim to nakreslil. Mne se bojí i celá státní rada. A co by ne? Jednou jsem takový! na nikoho se ani nepodívám. .. každému řeknu: já se znám, já se znám! Já jsem všude, všude! Do paláce jezdívám dennodenně. Zrovna zejtra mě mají povýšit na feld-marš - (Uklouzne a málem sebou praští o zem, ale hodnostáři ho uctivě podepřou.)
Hejtman   (přistoupí k němu a celý se třesa, pokouší se promluvit) Vava...
E-e-e... e... Chlestakov  (rychle, úsečně) Co je? Hejtman   Vava... E-e-e... e...
Chlestakov   (stejně) Nic nerozumím, co je to za nesmysl?
Hejtman Vava-e-e... cence, Excelence, neráčil byste si odpočinout?... tady je pro vás připraven pokoj se vším pohodlím.
Chlestakov Odpočinout - nesmysl! No budiž, jsem ochoten si jít odpočinout. Ta vaše svačina, pánové, byla výbor-... Jsem spokojen, jsem spokojen.   (Vchází do pokoje po straně, hejtman za ním.)
Bobčinsku (k Dobčinskému) To je ale, Petře Ivanoviči, tohleto je někdo! Tady vidíte, jak vypadá někdo! V životě jsem nebyl poblíž tak význačné persóny, div jsem strachy neumřel. Co myslíte, Petře Ivanoviči, co on je zač, pokud se hodnosti týče?
Dobčinskd  Já myslím, jestli skoro ne generál.
Bobčtnskd A já si zas myslím, že takový generál mu nesahá po kotníky! a jestli generál, potom kdoví, ne-li sám generalissimus.
(Přeložil Karel Milota)
voajáž  foneticky voyage - francouzsky cesta
comprenez-vous  vyslov [komprené vu] -
francouzsky rozumíte? per tu tykání
koncipista   nižší stupeň úředníka vypracovávajícího návrhy spisů
subordinace   služební podřízenost hauptvacha   zastarale hlavní stráž rekomando  doporučená zásilka, zvláště dopis
persóna   osoba, osobnost; postava generalissimus   nejvyšší vojenská hodnost udělovaná vojevůdcům velkých armád
SOUKAL, Josef. Čítanka pro II. ročník gymnázií: učebnice plně vyhovuje Katalogu požadavků ke společné části maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury. Praha: SPN pedagogické nakladatelství, 2002. ISBN 80-7235-183-4.
87