Indexovaná periodika
citační index
impakt faktor
Scientometrie – vědecká nauka, studuje evoluci vědy
pomocí kvantitativních indikátorů vědecké informace,
jakými jsou například počet publikací v časopisech
určitého druhu, počet citací jednotlivých článků či
autorů, atp.
- v kontroverzním, zúženém a nevědeckém smyslu je
scientometrie chápaná jako nástroj pro "objektivnější"
hodnocení vědecké výkonnosti jednotlivců či hodnocení
"kvality" vědeckého výzkumu jako celku –
„kafemlejnek“
• ročně vychází +/- 350000 vědeckých knižních
publikací
• dalším obrovským nezmapovaným zdrojem je
internet
• zaujímavost: v r. 1981 – nebylo nikdy citováno
20 % článků z renomovaných časopisů
• průměrně více než 50 % všech citací pochází z
cca 160 titulů a kolem 85 % všech citací je z
2000 časopisů – což je pouze 2,7 % všech
evidovaných odborných periodik
• denně na světě vychází cca ±7000 článků – z toho
cca 5 % původní studie – z nich ±35 % nebude
nikdy citováno
• 90 % citací je soustředěno do 1 % nových článků
• abstrakt článku si průměrně přečte tak 20 osob,
jeho titulek tak 500 lidí, více než 50 % časopisů si
v knihovně nikdo nikdy nevypůjčí
• kdo chce být (hodně) citován – publikuje v
impaktech nebo dává své články volně přístupné
na internetu (např. open access: zelená/zlatá
cesta/ veřejné licence creative commons
https://knihovna.phil.muni.cz/podpora-studia-a-
vedy/open-science)
Citační index/registr
• zrodil se z myšlenky mít k dispozici mechanizmus
umožňující snadno vyhledat, jaký ohlas vzbudila
konkrétní publikace nebo studie u badatelů
• sleduje se kolikrát a kde byla práce citována
• v současnosti je hlavním citačním registrem
Science Citation Index (SCI) → dnes označován
jako Science Citation Index Expanded : přístupný
online na stránkách Web of Science (WOS)
• SCI obsahuje víc než 9200 významných odborných
časopisů z více než 178 vědních oborů, obsahuje
periodika vycházející od r. 1900 po dnešek
• Science Citation Index (SCI) vyvinul
a poprvé použil chemik Eugene Garfield
na 50/60. let 20. stol.
• při sekundárním zpracovávaní periodik a prací byl
k bibliografickým údajům a abstraktům přiřazen i
soupis použitých citací (references)
• v r. 1956 založil Institute of Scientific Information
(ISI, Philadelphia, Pennsylvania); od r. 1992 jej
vlastnil Thomson Reuters, od roku 2016
společnost Clarivate Analytics
• výchozí platforma pro fungování SCI
Citační index/registr
16.9. 1925 – 26.2. 2017
Thomson ISI byl součástí Intellectual Property &
Science business, která pracovala pod Thomson
Reuters do roku 2016, pak byla společnost
prodána – získala jí společnost Clarivate
Analytics
V únoru 2018 společnost CA vyhlásila obnovu ISI
jako součásti její Scientific and Academic
Research group
• v roce (oficiálně) 1964 začal ISI vydávat tzv.
citační index – SCI: Science Citacion Index
(vědecko-citační index)
• od r. 1988 vycházela databáze na disketách
• v r. 1997 začal svou činnost Web of Science –
internetová modifikace databází ISI
• v r. 2001 byl vyvinut Web of Knowledge – s
více oddíly: časopisecké databáze, citační
databáze, patentová databáze, specializovaná
dtb. chemických sloučenin, genetického
sekvencování apod.
Citační index/registr
• Karentovaný/impaktovaný časopis — vědecký
časopis registrovaný a zpracovávaný službou
ISI Current Contents a vyhledatelný v některé
z tematických databází Current Contents
Connect, které jsou dostupné v rámci portálu
Web of Knowledge / Web of Science
• Spravidla se jedná o recenzovaný, vědecky
výše hodnocený časopis
Citační index/registr
• ukazuje relativní důležitost časopisu v
porovnání s ostatními periodiky
• nenulový IF může dosáhnout pouze časopis
vedený ve WOS, musí být vedený v angličtině
(nebo alespoň abstrakty a klíčová slova),
recenzovaný
• IF – míra frekvence, s níž byl článek z časopisu
citován v konkrétním roce
• počet citací ve zvoleném roce se vydělí
počtem příspěvků publikovaných v časopise za
předcházející 2 roky
Impakt faktor / IF
• Například citační faktor časopisu pro rok 2019 se
dá zjistit následovně:
• A = kolikrát byly články z daného časopisu
publikované v letech 2017 a 2018 citovány jinými
sledovanými časopisy v roce 2019
• B = kolik v něm vyšlo v období 2017-2018 článků
celkem
• 2019 impakt faktor daného časopisu = A/B
• Do jmenovatele tohoto zlomku se však
nezapočítávají "speciální" články jako novinky,
komentáře nebo errata
Impakt faktor
• IF se každý rok uveřejňuje v časopise Journal
Citation Reports (JCR)
• časopisy s vysokým IF – prestiž (Science,
Nature, Cell)
• v časopise JCR se objevuje i tzv. Immediacy
Index – index bezprostředního ohlasu – ten
vyjadřuje, jak brzo po publikaci je citován
článek v časopise nebo jak často jsou citovány
články publikované v časopise v tomtéž roce
Impakt faktor
Časopisy s nejvyšším impakt faktorem:
• CA: A Cancer Journal for Clinicians – 101,780
• The New England Journal of Medicine – 53,298
• Annual Reviews of Immunology – 52,761
• Reviews of Modern Physics – 43,933
• Chemical Reviews – 40,197
• Natural Reviews Molecular Cell Biology – 39,123
• Lancet – 38,278
• Nature Reviews Genetics – 38,075
• Nature Reviews Cancer – 37,545
• Advances in Physics – 37,000
Zdroj: https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/seznamte-se-
nejprestiznejsi-vedecke-magazinysveta.A130330_031300_pozice_108144
z roku 2013
Archeologické časopisy a jejich IF
• Journal of Archaeological Research, IF
4,18
• Quaternary Science Reviews, IF 3,96
• Journal of World Prehistory, IF 3,44
• Journal of Archaeological Method and
Theory, IF 3,19
• Journal of Archaeological Science, IF 3,04
https://www.resurchify.com/impact/category/Archeology
Hirschův index / H-index
Ve scientomertrii udává, kolik článků daného
autora dosahuje citovanosti vyšší, než je
pořadové číslo článku dle počtu citací.
Index citačního ohlasu vědeckých článků
publikovaných jedním vědeckým pracovníkem
Vyšší hodnotu H-indexu má autor, u kterého má
"vyšší" počet článků "vyšší" citovanost.
Příklad:
Má-li např. devátý nejcitovanější článek autora
citační index 10 a desátý článek citační index 8,
pak pro daného vědce je Hirschův index h = 9.
Práce na 15. místě má
počet citačních ohlasů
18, práce na 16. místě
16, práce na 17. místě
15. H-index autora je
tedy 16.
udává, kolik článků daného
autora dosahuje citovanosti
vyšší, než je pořadové číslo
článku dle počtu citací.
• přístup na WOK/WOS je zpoplatněn
• z MU je možný vstup k omezenému množství
databáze na stránkách
http://ezdroje.muni.cz/prehled/zdroj.php?id=61
&lang=cs
• musíte být zapojeni v síti MU
Citační index/registr
• Scopus je multioborová bibliografická a citační databáze
společnosti Elsevier (funguje od roku 2004); přes síť MUNI se
dá na SCOPUS dostat bezplatně
• je největší abstraktovou a citační databází odborné
recenzované literatury v Evropě
• databáze Scopus, jejíž nástroje slouží ke sledování, analýze a
vizualizaci výzkumu, byla navržena a vyvinuta za přispění více
než 500 uživatelů a knihovníků po celém světě
• databáze obsahuje abstrakty a záznamy z cca 40 000
recenzovaných časopisů od více než 11 000 vydavatelů po
celém světě (k dubnu 2021)
• přináší široké pokrytí různých vědeckých disciplín
• Scopus obsahuje přímé odkazy na plné texty článků,
knihovnické zdroje a další aplikace, jako je například systém
pro správu bibliografických referencí
The European Reference Index for the Humanities and the
Social Sciences (ERIH PLUS)
• vznik 2008 pod patronátem organizace European Science
Foundation (ESF)
• zpočátku orientovaná pouze na humanitní vědy
• v roce 2014 byla přesunuta pod patronaci Norwegian Social
Science Data Services (NSD) a začaly být sledovány i výsledky
sociálních věd
• od 9. července 2014, je ERIH PLUS otevřena pro přijetí nových
odborných periodik
• https://ezdroje.muni.cz/prehled/zdroj.php?lang=cs&id=618
Rada pro výzkum, vývoj a inovace je odborným a poradním orgánem vlády České
republiky, který byl zřízen zákonem č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu,
experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a
inovací), ve znění pozdějších předpisů.
http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=496
Národní referenční rámec
excelence / NRRE
Kritéria:
Časopis zařazen pod jeden z oborů NRRE
Má www stránku s informací o poslání
časopisu, vydavateli, RR, pokyny pro autory
V RR alespoň polovina externích členů
Vědecké stati tvoří alespoň ½ každého čísla
Nezávislé recenzní řízení
Alespoň 30 % textů je odmítnuto
Pro potřeby v oblasti základního výzkumu humanitních a společenských věd
• AA – Filosofie a náboženství
• AB – Dějiny
• AC – Archeologie, antropologie, etnologie
• AD – Politologie a politické vědy
• AG – Právní vědy
• AE – Řízení, správa a administrativa
• AI – Jazykověda
• AJ – Písemnictví
• AL – Umění, architektura, kulturní dědictví
• AM – Pedagogika a školství
https://ezdroje.muni.cz/prehled
/abecedne.php?lang=cs
https://ezdroje.muni.cz/prehled
/obor.php?lang=cs&id=8
ISBN - International Standard Book Number
• mezinárodní standardní číslo knihy) je číselný kód určený pro
jednoznačnou identifikaci knižních vydání
• ISBN je specifikováno mezinárodním standardem ISO 2108, v
Česku převzatým jako ČSN ISO 2108 (původně bylo ISBN v ČSSR zavedeno k
1. 1. 1989 v ČSN 01 0189)
• V českých knihách bývá ISBN zpravidla uvedeno na rubu titulního listu a v
čárovém kódu na obálce.
Historie
• 1965 britská knihkupecká firma W. H. Smith vyvinula počítačový systém
řízení - jednoznačný systém číslování knih
• sdružení britských vydavatelů - profesor Gordon Foster z London School of
Economics – 1966: SBN – 9 místní kód
• Mezinárodní organizace pro normalizaci (International Organization for
Standardization – ISO) - 1970 mezinárodním standardem ISBN
• V červenci 1972 vznikla v Berlíně Mezinárodní agentura ISBN, která systém
ISBN koordinovala.
• 2007 - 9 místní kód se změnil na 13 místní; přesun agentury do Londýna
Mezinárodní kódy jednotlivých typů pramenů
ISSN (International Standard Serial Number, mezinárodní
standardní číslo seriálové publikace)
• jednoznačný osmiciferný identifikátor periodické publikace (noviny,
časopisy, včetně těch vycházejících online).
• ISSN je obdobou ISBN používaného pro knihy; některé knihy, které jsou
částí série, mají dokonce přiděleny oba identifikátory
• Na rozdíl od ISBN však ISSN nemá žádnou vnitřní strukturu a nelze z něj
zjistit žádné informace o publikaci – jde o jednoduchý identifikátor (z ISBN
lze např. určit vydavatele nebo tematické zařazení knihy).
Co je DOI?
• DOI je zkratka anglického výrazu Digital Object Identifier – identifikátor
digitálního objektu. Jedná se o unikátní a trvalý identifikátor digitálního objektu
dostupného prostřednictvím digitálních sítí (např. vědeckého článku na webu).
Podobně jako ISBN identifikuje jednoznačně a v celosvětovém měřítku tištěné
knihy, tak DOI jednoznačně identifikuje digitální objekty na globálním internetu.
Jednou přidělený identifikátor DOI je trvalý; i když se digitální objekt přesune
na novou lokaci na webu nebo se změní vlastník digitálního objektu, jeho DOI
zůstává stále stejný.
K čemu lze DOI v praxi použít?
• DOI může být využit principiálně k identifikaci jakéhokoliv typu objektů,
které mají svou reprezentaci v digitální podobě dostupnou na internetu (články,
knihy, e-learningové publikace, obrázky, tabulky, data, osoby, věci atd.)
Nejčastěji je DOI v současnosti používán pro časopisecké články. Umožňuje
článek globálně jednoznačně identifikovat (na rozdíl od nejednoznačně
zapisovaných bibliografických citací), vyhledat jeho aktuální umístění na webu
(na rozdíl od URL, které po čase nezřídka přestává být platné a vrací chybu typu
„webová stránka nebyla nalezena“) a řadu dalších užitečných služeb.
• Správce: International DOI Foundation (IDF) (vznik r. 2000)
Jak DOI vypadá?
• Identifikátor DOI má následující tvar doi 10.1058/am123456 a skládá se ze dvou částí:
• prefix (10.1058) je číslo, které jednoznačně identifikuje instituci, která daný digitální objekt
opatřila číslem DOI (např. vydavatel Elsevier nebo Nakladatelství Masarykovy univerzity).
Prefixy přiděluje institucím tzv. registrační agentura
• sufix (am123456) je libovolný řetěz znaků, který jednoznačně identifikuje digitální objekt
v rámci dané instituce. Sufixy přiděluje sama instituce, podle svých interních pravidel tak,
aby žádné dva různé digitální objekty nedostaly stejné DOI a současně aby žádný digitální
objekt neměl přiděleno více než jedno DOI
Jak DOI funguje?
• Vydavatel (resp. majitel digitálního objektu) přidělí DOI příslušnému digitálnímu objektu
a vloží do databáze registrační agentury. DOI metadata o digitálním objektu, která obsahují
mimo jiné i URL odkazující na aktuální umístění digitálního objektu na webu. Jestliže
se digitální objekt přesune na jinou lokaci, je jeho vlastník povinen aktualizovat
URL digitálního objektu v databázi registrační agentury. Registrační agentura zajišťuje
tzv. směrování DOI identifikátorů: tj. po obdržení DOI identifikátoru vrátí uživateli webovou
stránku (response page), která obsahuje plný text digitálního objektu nebo (není-li plný text
volně dostupný) jeho bibliografickou citaci a informaci o tom, jak lze plný text objektu získat.
Kdo stojí za DOI a garantuje jeho provoz/rozvoj?
• DOI je otevřený systém vytvořený původně na popud Americké asociace vydavatelů.
V současnosti se o rozvoj tohoto systému stará mezinárodní asociace IDF (International DOI
Foundation), která provozuje základní infrastrukturu a poskytuje licence registračním
agenturám pro nasazení DOI v různých aplikačních oblastech. Systém DOI je mezinárodním
standardem ISO.
Etika
a publikování
a prezentace vědecké práce
• autor zodpovídá za zveřejněný obsah práce
• autorství – zásadní podíl na koncepci studie,
na získání údajů, na analýze, na interpretaci
– příprava rukopisu, jeho kontrola
– závěrečné posouzení práce,
potvrzení verze
• nešvary: u spoluautorství připisování kolegů,
vedoucích (bez spolupráce), citování
nepoužitých prací
• redundance publikací
• opětovné vydání v jiném jazyce – autor musí
uveřejnit údaje o původním zdroji
• plagiátorství – nepovolené používání cizích
publ. i nepubl. myšlenek, formulací, poznatků,
výsledků bádání, tabulek, fotografií, ilustrací
...apod.
• ochrana proti nařčení z plagiátorství –
zveřejňovat/citovat všechny použité zdroje
• dodržovat podmínky podepsaných smluv s
vydavately (pokud jsou)
• pokud vydavatel v recenzním řízení doporučí
(na základě erudovaného, nestranného
posudku) změnit/upravit určitou část studie, je
autor zavázán před publikací tyto změny učinit
• Bernská konvence 1886: Bernská úmluva o ochraně
literárních a uměleckých děl
(The Berne Convention for the Protection of Literary and
Artistic Works)
• Všeobecná copyrightová konvence – Universal Copyright
Convention (UCC) – 1952, Ženeva
• Pro podporu ochrany duševního vlastnictví vznikla při
OSN v roce 1967 Světová organizace duševního
vlastnictví se sídlem v Ženevě (World Intellectual
Property Organization, WIPO).
• Copyright ©
• Český autorský zákon –Zákon č. 121/2000 Sb. ve znění
pozdějších novelizací
• Autorské právo je součástí tzv. duševního
dědictví
TELEC, Ivo; TŮMA, Pavel. Autorský zákon: Komentář. Praha : C. H.
Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-608-4. Kapitola §107, K odst. 2, Bernská
úmluva, s. 866–868.
autorské právo – copyright law
Etika – tradiční filozofická disciplína; zkoumá
dobro, morálku, morální jednání a jeho normy
- je to obor zabývající se správným jednáním v
rámci lidského společenství
- Etický kodex české pedagogické vědy a
výzkumu (Průcha – Švaříček 2009)
Co je příčinou neetického jednání?
• Nadměrná ctižádost
• Malá sebekritičnost
• Bezcharakternost
• Nedostatek obyčejné lidské slušnosti
• Nezřízená snaha zvýšit svoji vědeckou prestiž a
proslulost
• Neznalost pravidel
• Shoda náhod
• Cesta do pekla dlážděná dobrými úmysly
• Neúměrný tlak na výkon (publikace, granty,
přednášky) – z vědců/kyň se stávají falešní hráči
kafemlejnkové hry na body
- Sborníky jsou vykazovány jako monografie
- Zakládání vlastních recenzovaných časopisů
- Redundance publikačních výstupů
- Připisování spoluautorů …
Pokud na tuto hru přistoupí – publikují příliš často i
banální výsledky – přicházejí o akademickou reputaci
a prestiž
Pokud na hru nepřistoupí – nebezpečí, že brzy
nebudou mít podmínky pro to dělat dobrou vědu
Proč vědci/kyně podvádějí?
1. Jiní badatelé/lky ve své práci navazují na námi
publikované výstupy. Zkreslené publikace vedou
k plýtvání časem a zdroji kolegů, kteří se snaží
naše výsledky marně zopakovat nebo rozvíjet.
Záměrné zkreslování kvality a kvantity výstupů
znamená přisvojení si zdrojů a prestiže na úkor
těch, kteří se neetického jednání nedopouštějí.
U plagiátorství jde o přímé poškození práv
kolegů/gyň.
Etické zásady
2. Výsledky bádání mají často dopad na celou
společnost, neboť se stávají zdrojem doporučení
při praxi nebo dalšího vzdělávání. Nesprávné či
neúplné výsledky/metodické postupy mohou
vést k přímému poškození samotných studentů,
kteří jsou na univerzitních pracovištích vedeni
neeticky smýšlejícími pedagogy.
3. Nedodržením etických standardů výzkumu
ohrožujeme i sebe, riskujeme vyloučení z
přístupu ke grantům, ztrátu zaměstnání i
dobrého jména.
- Podezření na neetické konání u kolegy/gyně –
za určitých okolností nastupuje riziko, že se
staneme spolupachatelem tohoto neetického
konání
1. HRUBÉ PORUŠOVÁNÍ VĚDECKÉ ETIKY (scientific misconduct)
Fabrikace, falzifikace, plagiátorství, připisování autorů,
duplicitní publikování, falešné/nepravdivé posouzení textu,
grantu v recenzním posudku, nepřiznání použití výstupů AI
2. SPORNÉ VĚDECKÉ POSTUPY ( questionable research
pratices)
Rozdělení výsledků z jednoho výzkumu do dvou článků
(salámové publikování), recyklování textů, vzájemné
(reciproční) citování spřízněných kolegů, zkreslené citování,
nepřiznaný konflikt zájmů, porušování majetkových
autorských práv
Dvě kategorie neetického jednání
Slovo plagiát je odvozeno od latinského plagiarius, byl
to ten, kdo unesl svobodnou osobu do otroctví, což
římské právo trestalo bičováním (plaga – rána, úder,
náraz). Toto trefné přirovnání poprvé použil římský
básník Marcus Valerius Martialis v 1. století AD, když
jakýsi Fidentinus recitoval jeho básně jako své vlastní.
Plagiát
Úmyslné vydávání cizího díla za vlastní
Nedůsledné citování použitých zdrojů a pramenů
Neuvedení / necitování těchto zdrojů
(doslovní plagiátorství – mozaikové plag. – parafráze či
překlad bez uvedení zdroje – autoplag. – nesprávné
citování / neúmyslné plag.)
Plagiát
Opakované využití textu z vlastního díla bez řádného
uvedení původního /primárního zdroje
I vlastní texty je nutno citovat
Autoplagiát
Úmyslné padělání
Záměrné uvádění nepravd
Falzum
Tři velké Oproti plagiátorství
• Odlišit převzaté myšlenky od vlastních
• Odkázat na původní zdroj
• Označit původní zdroj tak, aby se dal dohledat
Odhalování plagiátů na MU
S plagiátorstvím je spojena otázka, jak plagiáty
vyhledávat. Na Masarykově univerzitě slouží k
odhalování potenciálních plagiátů speciální aplikace,
která je implementována v Informačním systému MU.
Systém na odhalování plagiátů umožňuje vzájemné
srovnávání dokumentů, které jsou součástí jeho
databáze. Pomocí funkce „jako vejce vejci“ je možné
najít k danému dokumentu dokumenty obsahově
podobné, tedy potenciální plagiáty. Tento nástroj
mohou využívat vyučující, administrativní pracovníci i
studenti.
- Theses.cz
- Odevzdej.cz
https://www.muni.cz/o-
univerzite/uredni-
deska/plagiatorstvi
http://www.ffabula.cz/cs/akce-projekty/obscura/komentare/dopustil-se-profesor-martin-
kovar-prorektor-univerzity-karlovy-plagiatorstvi/
Katuščák, D. 1998: Ako písať. Bratislava.
Kubátová, H. – Šimek, D. 2007: Od abstraktu do
závěrečné práce: jak napsat diplomovou práci ve
společenskovědních a humanitních oborech:
praktická příručka. Olomouc.
Meško, D. – Katuščák, D. – Findra, J. a kol. 2006:
Akademická příručka. Martin.
Šesták, Z. 2000: Jak psát a přednášet o vědě. Praha.
Vinkler, P. 2012: The evaluation of research by
scientometric indicators. Oxford.
http://www.phil.muni.cz/wff/home/studium/informa
ce/predpisy-a-navody