Co se dělo po konci Velké Moravy?
Politická situace v okolních zemích
Východofranská říše – Regnum Francorum Orientalium:
• název se objevuje až v roce 920, kdy Karel Dobrý a Jindřich I. Ptáčník uzavřeli tzv.
bonnskou smlouvu: Karel směl svou říši nazývat Regnum Francorum occidentalium,
(„Království západních Franků“).
• od 10. století byla Východofranská říše označována i jako Regnum Teutonicorum; toto
označení se však prosadilo teprve v 11. století, od dob Sálské dynastie (r. 1024,
Konrád II. Sálský)
• Východofranská říše (Svatá říše římská, od r. 962, Oto I. Veliký) byla rovnocenným
nástupnickým státem podle tradice franské a podle tradic antického Římského
impéria.
• 955 – bitva u Lechu, porážka Maďarů, stop jejich další expanzi na západ
• 10. srpna 955. Ottovo vojsko se skládalo z 8 legií, poslední osmou legii tvořilo velmi
dobře vyzbrojených 1000 (?) Čechů – ozbrojenci vyslaní knížetem Boleslavem I.
• Východní Marka – porážka Bavorů v roce 907 u Bratislavy dokonale rozvrátila
mocenské uspořádání středního Podunají; vše za východním břehem řeky Enns (Enže)
zmizelo z historického obzoru soudobých pozorovatelů
Hrob významného staromaďarského mladíka nalezený v dolnorakouské vesničce
Gnadendorf
• kolem roku 979 píše pasovský biskup Pilgrim o této části Marky jako o Maďary
zpustošené oblasti – „barbarica devastatio“
• po bitvě u Lechu se saští králové snažili o normalizaci poměrů, na úkor místních
rodových klanů posílili královské působení prostřednictvím úřadu markraběte (972), v
r. 976 převzal správu Východní Marky první Babenberk – Leopold I. (léno)
• v roce 996 je poprvé doložen název Ostarrichi – Rakousko
Polsko (významná lokalita z počátků formování knížetsví: Gniezdno):
• první historicky doložený Piast Měšek I. (935–992)
• první písemná zmínka o něm: r. 963 se proti jeho území vypravili, jak informuje saský
kronikář Widukind z Corvey, pohanští Rataři v čele s německým velmožem
Wichmarem, útok byl odražen, ale v boji zahynul Měškův bratr, jméno neznáme.
• r. 965 svatba s dcerou čes. knížete Boleslava I. Doubravkou
• Doubravka byla křesťanka, proto se musel nechat pokřtít i kníže Měšek.
• v r. 968 vzniklo v Poznani misijní biskupství latinského ritu, které podléhalo přímo
Římu; v jeho čele stál biskup Jordan
• na konci své vlády, asi kolem roku 991, daroval Měšek I. polský stát formálně stolci
sv. Petra – hlavním cílem tohoto opatření bylo zainteresovat papeže na zřízení
samostatné církevní organizace v Polsku (Dagome Iudex regest).
• Boleslav I. Chrabrý (967–1025), polský kníže (od 992), později první polský král
(1025); dočasně vládcem Čech (1002–1004).
• 1000 – Gniezdno – arcibiskupstvem, první arcibiskup Slavníkovec Radim
• 1025 papež Jan XIX. V Gniezdnu korunoval Boleslava polským králem, bez souhlasu
císaře Konráda II, polský stát – papežské léno
• nástupce B. CH. jeho syn Měšek II. Lambert (990–1034) – postupný úpadek raného
polského království
České knížetství:
• Spytihněv I. (kolem r. 875–915), český kníže samostatně od r. 894 (po smrti
Svatopluka)
• v r. 895 se podle Análů Fuldských objevil na říšském sněmu v Řezně, aby vzdal poctu
Východofranckému králi Arnulfu Korutanskému; byly položeny základy opevnění
Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce; Praha se stala
centrem rodícího se českého státu;
• po jeho smrti (915) se ujal stolce mladší bratr Vratislav I. (888–921) – zřejmě jako
první expandoval za hranice české kotliny; kolem roku 916 založil baziliku sv. Jiří na
PH; zahraniční politiku charakterizovaly boje s Maďary; kronika Šimona z Kézy (konec
13. stol.) uvádí, že Vratislav I. zemřel, pravděpodobně po zranění dne 13. února v
roce 921 ve válce v době maďarského nájezdu do Čech a na Moravu.
• nástupce – spor Ludmila (orientovala se politicky na Bavorsko) – Drahomíra
(orientovala se politicky na Sasko) – nezletilý Václav – zavraždění Ludmily – nástup
Václava na stolec nejpozději v r. 925; v r. 929 – porážka od Jindřicha Ptáčníka –
odvádění tributu pacem do říše, 930 – rotunda sv. Víta – 929/935 zavraždění Václava
v Staré Boleslavě
• Boleslav I. (asi 925–967/972), kníže 929/35–967/972; po převzetí moci po Václavovi
odmítl odvádět tribut do říše; následovala čtrnáctiletá válka (936–950) s králem Otou
I.; Ota obléhal na nějakém hradě Boleslavova syna (?), není jisté, kde to bylo. Ze 16.
července 950 pochází listina, která byla sepsána v někde Čechách, v podhradí Nového
hradu (lat. Niuunburg) – se Boleslav Ottovi poddal.
• na Ottově straně se pak armáda Boleslava I. roku 955 zúčastnila bitvy na Lechu, kde
byly poraženy kočovné maďarské kmeny, které se usadily v Podunajské nížině;
Boleslav sám se bitvy neúčastnil, musel odrazit vedlejší invazi Maďarů na Moravu;
Otovi na pomoc ale poslal podle pís. pramenů. sbor o 1000 vyzbrojených a
vycvičených družiníků
• pravděpodobně za Boleslava I. byla systematicky oslabována moc rodových klanů a
jednotlivá území podřízená Přemyslovcům spravovali knížetem delegováni úředníci –
kasteláni; za Boleslavovy vlády se začínají razit první české drobné mince – pražské
denáry; výboje – během nich připojil ke svému státu Slezsko, Krakovsko, Moravu,
Červené hrady – cesta na Kyjev – obchod s otroky – zdroj zisku; sňatková politika –
Doubravka
• nástupce – jeho syn Boleslav II (932?–999), na stolci od r. 967/72, pokračování v
politice otce, 973 – založení pražského biskupství; 973-76 založení prvního kláštera –
benediktinky u sv. Jiří – Mlada; r. 993 také založen první mužský klášter v Čechách –
benediktinský klášter v Břevnově; spory s Měškem i s Otou II.; 992 tažení s Otou III.
proti polabským Slovanům; 995 vyvraždění Slavníkovců; ke konci vlády územní ztráty
na východě ve prospěch Piastů
• Boleslav III. Ryšavý (okolo 965–1037); český kníže v letech 999-1002, 1003; zahájená
první krize českého státu; ovládal pouze Čechy; snaha o likvidaci bratrů – Jaromíra a
Oldřicha (1001), jejich útěk do Bavor; povstání proti Boleslavovi – jeho útěk do
Polska; na stolec dosazen Boleslavem Chrabrým Vladivoj v příbuzenském stavu k
Přemyslovcům; Jindřich II. - Řezno – léno; razil vlastní denáry, zemřel již v roce 1003
• Břetislav I. (1002/1005-1055), kníže 1034–1055; uzemní zisky na Polsku, 1038–39 –
dobyl Gniezdno, Břetislavova statuta, 1040 – udělení Čech v léno Jindřichem III., 1054
– prosazení seniorátu, moravské úděly (?)
Rané Uherské království:
• Arpád – legendární předek Arpádovců a náčelník kmene Megyerov, podle legend a
kronik měl pod tlakem Pečeňehů vyvést svůj lid z Etelközu (Medziříčí) do Karpatské
kotliny; zřejmě zemřel mezi roky 900 a 907
• jeho nástupce – syn Zoltán – (zemřel 948/49?), pokračoval ve výbojích na západ
• po něm kmen vedl jeho synovec Fajsz (do roku 955, sesazen) – bitva při řece Lechu
nedaleko Augsburgu zastavila postup nomádských hord, na jedné straně bojovali
vojska Ottu I: Legio Regia, nejsilnější šik obrněné jízdy pod vedením krále Otty,
složený především ze saských a franckých rytířů; Bavoři vyslaní umírajícím vévodou
Jindřichem I. Bavorským, bratrem krále Oty; 1000 českých bojovníků poslaných
Boleslavem I.; Frankové pod velením králova zetě Konráda Červeného; Švábové
vedení vévodou Burchardem III.; maďarští vůdcové pobyti, zajati, popraveni – to také
nastartovalo vzestup Arpádovců
• Jeho syn Taksony (vůdce do roku 970), započal proces postupné christianizace, jako
spojenec Rusů (kyjevský kníže Svjatoslav I.) a Turků poražen Byzantinci u Arkadiopole
v r. 970 – sesazen; novým náčelníkem se stal jeho syn Gejza, usazuje se v Ostřihomi a
pod vlivem císaře Oty II. přijímá v roce 973 křesťanství
• Jeho syn a nástupce Štěpán I.; zakladatel uherského státu; jeho původní pohanské
jméno bylo Vajko, vzal si za manželku křesťanku a bavorskou princeznu Gizelu – dceru
bavorského vévody Jindřicha Svárlivého; papež Silvestr II. ho v r. 1000 korunoval
králem, se souhlasem císaře Oty III.; založil arcibiskupství v Ostřihomi; V roce 1083 byl
papežem Řehořem VII. svatořečen
• kolem roku 1002 – první uherský zákoník
• v r. 1031 zemřel jediný Štěpánův syn Imrich, spory o následnictví; Štěpán určil
synovce Petra Orseola, podle seniorátního systému však měl nárok na trůn
Arpádovec Vazul (bratranec Štěpána), byl oslepen a uvězněn v Nitře, jeho synové
Ondřej, Bela a Levente prchli pod ochranu českého knížete Břetislava
• Od smrti Štěpána I. v roce 1038 až do roku nástupu Ladislava I. Svatého v roce 1077
chaos na trůně jako u Přemyslovců na poč. 11. stol.
Příchod Starých Maďarů
• objevení prvního staromaďarského hrobu v Karpatské kotlině – 1834 – lokalita
Benepuszta, dnes Ladánybene
• následně byl r. 1853 odkrytý hrob ve Fejérské župě ve Vereby
• V r. 1868 byl objeven hrob ve slovenském Hlohovci, hrob obsahoval arabský dirham z
dob panování emira Nasr ben Ahmeda (918/919)
• postupně nálezů přibývalo
• 1959 – objev v Zemplíně – mohyla č. 4 ze starší doby římské (1,6x21x18 m) – do ní
zahloubený staromaďarský hrob; byl vyhlouben do středu mohyly, ohraničen
kruhovým příkopem, v ní obdélníková jáma 3,7x2,4x1,4 m), zbytky dubové rakve, muž
s hlavou na Z, hrob obsahoval: nůž, ocílku, šípy v toulci, šavli, u nohou mrtvého 2
třmeny, přezka ze sedla, obruče a kování z vědra, v SZ rohu hrobu – stříbrný šálek, na
krku zlatý nákrčník, na zápěstích zlaté náramky…nášivky na oděv, koňský postroj atd.,
dato: přelom 9./10. stol.
• Z území dnešního Slovenska dosud evidujeme kolem 150 staromaďarských
jezdeckých hrobů z 56 lokalit z 10. až 11. stol.
• počet jezdeckých hrobů nepřesahuje cca 10 % z celkového počtu hrobů
• Lokality: Bánov-Boncové; Levice-Géňa; Ondrochov; Nové Zámky-Szomoray
• Pohřební ritus: kostrový, Orientace: Z-V (SZ, V, JZ); poloha naznak;
Nálezy artefaktů, které jsou spojovány s maďarským kulturním prostředím z Čech: kostěné
obložení reflexního kompozitního luku – Libice nad Cidlinou; garnitury a koň. postroj –
Litoměřicko; zlomek kotle – Libětice; hroty šípů: Hradiště u Němětic;
Nálezy z Moravy: hroty šípů – hradiště: Mikulčice – Valy; Brno – Líšeň; Břeclav – Pohansko;
Znojmo – Hradiště; keramika: Olomouc – Nemilany, Olomouc – Slavonín; šavle: Olomouc –
Nemilany
Šavle z Olomouce – Nemilan, hrobový nález
Belobrdská kultura
• Od 2. poloviny 10. století se v archeologických pramenech Karpatské kotliny
začínají objevovat rozsáhlá řadová pohřebiště s charakteristickou materiální náplní
• Tento stav trvá do poč. 12. stol., kdy mizí střídají je kostelní hřbitovy
• Pohřebiště se v literatuře označují pojmem belobrdská kultura, belobrdský kulturní
komplex
• Eponymní lokalita Bijelo Brdo se nachází v dnešním Chorvatsku; zkoumal ji v 1896 až
1897 dr. Josip Brunšmid
• Belobrdskou kulturu podrobně chronologicky klasifikoval na základě rozboru 5
maďarských pohřebišť Jochen Giesler, 1981, Praehistorische Zeitschrift
• Nadetnický charakter, spojila prvky slovanské, nomádské, byzantské, franské dalších
obyvatel Panonské nížiny
• Charakteristické jsou: pletené či tordované nákrčníky, náramky, prsteny, různé typy
hrozníčkových, lunicových a bubínkových náušnic, plechové většinou dvojdílné
ozdoby oděvu (nášivky), náhrdelníky ze skleněných perel, esovité záušnice, gombíky,
mince – obolus mrtvých
Na území dnešních Čech v mladší době
hradištní (950–1200) se zahušťovala
sídlištní sít centrálními sídly;
ústřední roly hrála ostrožna nad Vltavou
– místo dnešního Pražského hradu:
sídliště
hradiště – Pražský hrad,
Libice nad Cidlinou, Budeč,
Zabrušany, Litoměřice, Netolice, Žatec atd.
• církevní architektura (kostely, kláštery)
• hradská správa
Pohřební ritus na území dnešní ČR
• kostrový – poloha naznak, hlava na Z, natažené končetiny, plochá venkovská
pohřebiště, kostelní etážové hřbitovy
• Kostelní hřbitovy (locus sacer, etážovité vrstvení hrobů)
• Mušov, Holubice, Radomyšl
• Hrobová výbava chudne; esovité záušnice, prsteny, obolus mrtvých – mince, železné
nože, křížky
• Za Boleslava I. – počátek ražby mincí – denár, stříbrná oboustranná mince, ražby tzv.
velkého střížku; jako základ pro zavedení denáru byl karolinský peněžní systém,
přijatý v roce 781 Karlem Velikým; mince ražené v Čechách koncem 10. století, které
byly zavedeny Boleslavem I. až do mincovní reformy Břetislava I. roku 1050 byly
denáry tzv. velkého střížku tj. průměr 18–20 mm a hmotnosti více než 1 g; nálezy
velkého střížku se objevují více v zahraničí než v Česku (např. v Praze a Plzni a v jejich
okolí); od roku 1050 až do začátku ražby brakteátů někdy okolo roku 1217 byly
raženy denáry malého střížku o průměru 16 mm a hmotnosti pod 1 g.
Literatura:
Beranová, M. 2015: Slované. Praha.
Beranová, M. – Lutovský, M. 2009: Slované v Čechách. Archeologie 6.-12. století. Praha.
Budinský-Krička, V. 1965: Staromaďarský náčelnícky hrob zo Zemplína. Archeologické rozhledy
XVII, 309-338.
Eisner, J. 1933: Slovensko v pravěku. Bratislava.
Giesler, J. 1981: Untersuchungen zur Chronologie der Bijelo-Brdo Kultur.
Praehistorische Zeitschrift 56, 6–167.
Kouřil, P. (ed.) 2014: Velká Morava a počátky křesťanství. Brno.
Kouřil, P. (ed.) 2014a: Cyrilometodějská misie a Evropa. 1150 let od příchodu soluňských bratří
na Velkou Moravu. Brno.
Lutovský, M. 2001: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Praha.
Macháček, J. – Wihoda, M. eds. 2016: Pád Velké Moravy aneb Kdo byl pohřben v hrobu 153
na Pohansku u Břeclavi. Praha.
Pinterová, B. 2007: Príchod Maďarov o Karpatskej Kotliny vo svetle archeologických
prameňov. In: Acta Nitriensiae. Zborník FF UKF v Nitre. Nitra, 128–144.
El. zdroje:
https://www.wikipedia.org/