JAROSLAV HEROUT^ U 0. k 1 \j slabikář návštěvníků památeí^ Nejmocněj&ím Činitelem, zasahujícím do života, je čas, jenž stále plyne, ubíhá a na druhé straně mění způsoby naší exísten- j re, jako měnil ráz a tempo či rytmus, kterým žili naši předkové. Není to stav lidmi vymyšlený, nýbrž srážka přirozeného splynutí, stálé proměny a ustavičné změny, jež námi procházejí a mění vnější okolnosti, jako jsou šaty nebo způsob života í myšleni a nazírání. Právě tyto nepřetržité změny, pokud jen lidská pamět sahá, jsou svědectvím vývoje obratů a událostí, kterými prošla minulá století a které dále působí i před našimi zraky, v maličkostech, jako jsou zvyky a hromadné způsoby \ lidského bytí i vnější okolnosti, nebót každá doba vytváří jakousi soustavu. československo ve svém celku t ve všech zemích a krajích je podivuhodný útvar uprostřed Evropy. To nejsou krajiny, to je skutečný celek, velmi vyrostlý z tisícileté minulosti, která určovala a formovala lidi, města a krajiny a působila na cizince právě tak, jako na domácí obyvatele. V této zemi spojují se ; myšlenkové proudy, veliká hnuti i osobní osudy lidi, kteří tu I rostli a pracovali jako rodáci i jako přistěhovalci. Tito příchozí f se připojovali k velkolepému celku naších krajin a naší země, která projevuje na každém kroku osobitou zvláštnost a rozmanitost i moc přetvářet cizince tady zdomácnělé a pokračující od nepamětt v dílech, stavbách i zařízeních, jež zjevují povahu tohoto útvaru. Od doby mýtických pověstí soustředěných kolem velkolepého monumentálního zvonu hory Řípu pokračuje tvůrčí síla ve všech končinách našich zemí, jejichž bohatství nám tlumočí památky. Ve slově je vyjádřena hodnota a význam této náplně, jež žije, působí a formuje příchozí cizince i zdejší rodáky, příslušníky krajin území a celého stále živého inventáře, který nevystydnul, nestal se pouhou minulostí, patřící do učebnic. Do příkladů vývoje slohů stavěly a podnes staví generace náš životní prostor, formují lidi a barví příznačnými tóny a lesky souvislý celek památek. Nejsou to však pouhé vzpomínky nebo doklady přešlých časů, nýbrž živé schrány tvůrčích schopností rozvinovaných umělci. Chodíme, zastavujeme se před nápad-nostmi, ale sotva si uvědomujeme, že v těchto zbytcích minulosti blízké i vzdálené bytuje podnes živá tvůrčí síla našich krajin a našeho lidu, jež se nestává pouhým historickým dokumentem slohového vývoje, nýbrž zjevením schopností, citu a Života, který trud, nemizí, takže není pouhou naukovou složkou slohového vývoje. Památky, to je věru život uzavřený do budov, krajin a útvarů, jež se nestaly předmětem učeneckého popisu a zkoumání, nýbrž jsou citovými a duchovními organizmy. Znamenají život souvislý, rozvíjený od nepaměti do dneška, státe obohacovaný novými výtvory, v nichž dále žije s přítomností i minulost a jeví se vždy nově tvůrčí schopnosti obyvatelů našich krajin a našich měst. Ty udržují nevyhaslý proud života vyvěrajícího z území naší vlasti, kde často bez uvědomění zjevuji zvláštní \ mocné hodnoty, tryskající z obsahu tohoto velkolepého praco- 2619997469 Jlště a zápasiště. Nebof památky, to nejsou suché naukové objekty, nýbrž plody odvěkého úsilí lidu, jenž projevoval > předmětech a budovách společnou vůli zcelovat a formovat iřltomnost stále novými výtvory ukazujícími schopnosti skryté zjevné, národní i všelidské. Znamenají bohatý inventář krásy, Uvota a bojů o bytí opět a opět formované v jednotlivosti před-nětů i krajinné celky a útvary. Je to jedinečná zpráva o minulosti, zároveň však mocný ioklad Uvota bytujícího v našich městech a sídlech, kde se itále projevuje mocná vůle dobýt přírodu, přisvojovat ji přítomnosti i spojit tento dnešek s minulostí dávnou a i blízkou, nluvlcí tvary, věcmi, stavbami o stálých proměnách i o trvaní Uvota překonávajícího časové \a náhodné projevy tvůrčí ex-yanze obsahujících v dobových užitkových kusech trvání i ži-jotadárné schopnosti překonávající pouhé praktické potřeby íkoly a duchovní hnutí. Památky, to není učebnice slohového vývoje či schrána tonzervované minulosti, nýbrž živá síla zvláštního celku země, zrajů, Udí, kteří zde žili a podnes se uplatňují. Jako v minulosti ak i dnes se v nich projevuje život věčný i měnící se podle lOhybu času. Kdo umí číst v této obdivuhodné živé knize, najde > nich moudrost i skrytou krásu, osudové obraty, souvislost i minulostí i přítomnost měněnou a trvající, zasahující do životů jednotlivců, pokolení i celku národa. Ovšem památky také :avazují, neboť naléhavě připomínají, že nutno pokračovat dnes, formovat věcmi, tvary i zařízeními mocný proud života vyvěrajícího z krajiny práce, úsilí a myšlenek. Ze je třeba idržovat souvislost lidí, dob a kultur a pokračovat tam, kde Jřestalt předkové. Udržovat tak život věčný, krásný, dávat yřttomnosti náplň a plnit ji odvěkou vůlí ke tvaru, ke kráse 'ozkvétající melodiemi věků, příbuznými oněm, jež před časy vzkvétaly z naší půdy a života. Minulost učí, ukazuje dále iopředu a zjevuje povinnost pokračovat na cestě časů lidského conání, chtění i cítění. Její živá síla dále působí. V. V. Stech Kraj, který nás obklopuje — lesy, louky, stráně, řeky — přírodu I lidské dílo, které ji přetváří, rádi nazýváme rodným králem, svým krajem. Jen někdy si však uvědomujeme, že tento kraj, jako každý jiný, žije a projevuje se nejen svou současností, ale také svou minulostí. A nejen minulosti osobní, naším neopakovatelným mládím, minulostí rodinnou, ale i minulostí lidu a národa. Málokdy si uvědomujeme, že teprve tehdy, poznáme-li minulost svého kraje, své země, získá naše láska k němu mimořádně nluboké kořeny. Nejde však jen o toto „kŕajanství" v dobrém smyslu slova. Vždyť — a to je Jen mírná nadsázka — i sám pojem vlasti, lásky k vlasti, se stává prázdným, nemáme-li svůj kout či kraj, který máme nejraději a kam patříme. Každé místo je naplněno historií, která vydává svědectví o dávném úsilí a bojích lidí za lepší životni postavení, za větší společenská a politická práva, za krásnější, spravedlivější a radostnější život. Dávno pominula doba, kdy památková péče byla podružnou oblastí veřejné správy, stojící celkem mimo životní dění a vykonávající své povinnosti ve spontánním nadšenectví. Hluboká sociální proměna naší společnosti, která stojí mezi naší současností a například léty po roce 1900, kdy došlo k nej-větším a často beznadějným sporům o osud mnoha památek, je příčinou změny vztahu státních orgánů i veřejnosti k uměleckým dílům a památkám minulosti. Je to již skutečně dávno, kdy jednotlivci podstupovali mnohdy nerovný zápas o záchranu památky proti byrokratické správo, ovlivňované zájmem podnikatelských úspěchů. Kapitalističtí stavitelé, kterým překážely středověké domy, samozřej -mě argumentovali tím, že razí cestu pokroku, hygieně a kráse měst. Demagogie sociální i vlastenecká se střídala s korupcí a bezohledným ničením toho, co se samo nedokázalo bránit. Dnes nepřipouští program rozvoje kultury utilitaristické snižování, ideových hodnot, které jsou schopny přispět k vytváření socialistického člověka a zejména k výchově a poučení mladé generace. Památková péče je v naší socialistické spo lečnosti zákonem postavena na místo, z kterého musí principiálně a nekompromisně hájit svou kulturní sféru, vytvářet pozitivní protipól, vysvětlovat své stanovisko a uvádět je v konstruktivní soulad s požadavky společnosti. Právě ve funkci správního faktoru a ideově výchovného prostředku se liší socialistická památková péče od starého typu ochrany památek. Jako součást oblasti kultury se také podílí na výchově nové generace. O to odpovědnější je její extenzívní činnost, jejíž publiclstní dosah může stručně charakterizovat fakt, že památkové objekty naší socialistické republiky navštěvuje rok od roku stále větší počet návštěvníků. Naše země má svoji minulost a své dějiny, ze kterých vyšla naše současnost. Svědky toho nejsou jen hrubé zdi hradů klenby kostelů a dochovaná díla mistrů všech uměleckých oborů. Místa, na kterých se rodila naše svoboda, místa bojů a vítězství zůstávají pro nás a pro budoucí pokolení takovou hodnotou, jak hluboká je úcta k těm, kteří za naši současnost bojovali, a jak významné pro osud našeho národa a společnosti byly události, ke kterým zde v historických chvílích došlo. B TSmto památným mlstQm přísluší stejná pozornost Jako památkám umelecky a hmotné cenným. Využitím všech prostředků, které jsou nám k dispozici, 0 chceme vrátit tyto památky minulosti 1 doby nedávné do pod-P v6domí veřejnosti a poskytnout aktivní impuls světonázorové 1 výchova. Vydání tohoto Slabikáře návštevníka památek pak 2 pokládáme za skromný příspévek k uskutečněni programu roz-n voje kulturního života ve Středočeském kraji a v naší socialistické vlasti. 0 Středisko státní památkové péče a ochrany přírody s Středočeského kraje í r. í ř 1 l k k t ř t í r. s i l i i I n v od Duhu vzniku našich nejstarších památek se prakticky kryje nu začátky historického období našich dějin. Vše, co předchá-/nln, luill rouška tajemství, kterou jen pozvolna odkrývají ar-t Iwnlngové. Výzkumy sídlišť, hradišť, pohřebišť, kultovních míst, itlifllISÍ a dalších stop někdejšího osídleni poskytují prameny h poznání nejstarších dějin člověka. Spojku mezi nimi a historickou dobou tvoří dávné zkazky — staré pověsti, z nichž se vynořil |l |ména osob, míst i dě|e, podrobované nejednou zkoumání (i kritickým rozborům jak historiky, tak archeology. A |sou to stále ještě archeologové, kteří přinášejí poznatky n nejstarší zděné architektuře, o jejíž existenci ještě donedávna 11111116I nikdo tušení. .. velkomoravské období Nepočítáme-li ojedinělé stopy římských staveb ve stanicích I zvaných castra — vyslov kastra] — dlouhodobých leženích řlm-nkých legii postoupivších ve 3. a 4. stol. na levý břeh Dunaje — m tzv. limes romanus, hranici římské říše (stanice u Mušova na |lžní Moravě, několik stanic na Slovensku), pak první, již vyspělou architekturu nacházíme na území Velkomoravské říše. Vzni-kula od doby kolem r. 830 až do počátku 10. stol., kdy se okolo v. 906 Velká Morava rozpadla pod nájezdy Maďaru. Sešlé stavby pak okolní obyvatelé postupně rozebrali a většinou vykopali i zdivo ze základů, ty zasypali materiálem odlišným od okolního terénu a dík tomu se podařilo archeologům po staletích odkrýt alespoň tyto zásypy jako negatívni půdorysy staveb. V několika případech se však našlo i zdivo a další stopy úprav. Z nich lze vyvodit, že velkomoravské architektury byly stavěny z plochého pískovcového lomového zdiva na maltu, stěny vně I uvnitř pokrývala bílá (zevně také šedohnědá) omítka s ornamentálni i figurální malbou nebo se obkládaly šedým hlazeným vápencem. V interiéru se užívala dlažby z červeného mramoru a mozaikové podlahy, maltové lité podlahy se našly i v obytných chatrčích. Krytinu tvořily obdélné tašky podobné římským. Vícb z archeologických nálezů než z cizích latinských kronik vyplývá, že velkomoravská společnost se skládala kromě zemědělců z vysoce specializovaných řemeslníků (hlavně šperkařství dosáhlo mimořádné výše) a obchodníků a kolem knížete se seskupovali velmoži — základ šlechty. Významná role připadla tehdy |lž početnému kněžstvu. Život se soustřeďoval na hradištích — opevněných sídlištích, která jakožto střediska řemeslné výroby, obchodu i správy bývají označována názvem města. Rozkládala se často v rovinách, opřena o ramena řek a mokřiny; a kromě tohoto přirozeného opevnění |e chránilo bud dřevěné palisádové hrazení, nebo — častěji — mohutné valy s čelní nasucho kladenou kamennou zdí, uvnitř zpevněné matovou nebo komorovou konstrukci. Z výzkumů v okolí Starého Města u Uherského Hradiště, z Modré, Mikulčic a Pa-J lianska u Břeclavě známe palisádou upevnené panské dvořen a z Mikulčic základy paláce o rozměrech 8,5 x 23 m. Nejpočetnäjšl a nejvýznamnější jsou však kostely, jejich pravdo-; podobnou podobu lze v kresbách a modelech rekonstruovat z pn-1 dorysů podle obdobných dosud stojících kostelů na Balkáně a na území někdejší východoflmské čili byzantské říše. První z nicUj vznikaly již po r. 830, kdy na Velké Morava působily západo-; evropské křesťanské misie, usilujicf zároveň o získáni politické nadvlády Západu. Příchod solunských bratří Konstantina (Cyrila) a Metoděje r. 863, přinášejících východní křesťanství i slovanský] liturgický jazyk a prvni písmo — hlaholici — znamená v pokřes-tBni Moravy již druhou fázi. Obé se projevují také v odlišné po-| době kostelů. REKONSTRUKCE PVQU Z VELKOMORAVSKÝCH HOTUND: MIKULČICE Rotunda —9. kostel » čtyřmi apsidovými výklenky v sile zdi s dvouapsldova rotundě — 6. kostel |s částečné dochovaným zdi varn] Hmr»l, předcyrllomelodějské, jsou jednak okrouhlé svatyně — iiihimty, z nichž — v Mikulčicích - měla |edna dvě protilehlé »p»IUy, |lná uvnitř v síle mohutné zdi — čtyři výklenky do SAD V U STARÉHO MĚSTA K — předcyrilomelodějský kostel kfilového pCdorvsu e pravoúhlým presbyteriem (vlevo) a věžovým převýšením; B?—snad baptistérium, přístavba ke křtícím účelům; PK - pohřební kostelík s apsidou, rovněž přistavěný Vykopaný půdorys s rekonstrukce podle J. Pošmourného. kříže, Jednak podélné kostely s pravoúhlým presbyteriem nebo kněžištěm. Jsou většinou jednolodní, někdy křížového půdorysi asi klenuté a nad některé vystupovala nízká hranolová vS| Z cyrilometodějského období pocházejí podélné kostely s podko vovou nebo půlkruhovou apsidou a některé patrně mfvaly jakc v byzantské říši i zevně viditelnou kupoli. Protože řada kostel patřila podle velikosti, množství a polohy vůči dvorcům zřejmí velmožům, předpokládáme V nich panské tribuny nebo emporj pro majitele a jeho rodinu, jiné kostely byly určeny pro pohřbí kupolové velkomoravské kostely STARÉ MĚSTO - SPITAlKY. tzv. 2. kostel: vlevo střecha nižšího nartexú, uprostřed lorfs viditelnou kupoli na tamburu, vpravo apsida, kolem vnéjéí dřevené zastřešená .chodba Rekonstrukce podle J. Pošmourného MIKULČICE, tzv. 3. kostel A—atrium - chrámové před-dvoří se sloupovými chodbami; N — nartex - krytá západní předsíň pro dosud nepokřténé {katechumeny) a církevní škola; K — kostel ■ trojlodí s viditelnou kupoli na tamburu apsidou. Rekonstrukce podle J. Poimourného. váni privilegovaně vrstvy. Útvary, které v pozdější architektuře utnut itliinio, jsou atrium, chrámové předdvořf s krytými sloupovími chodbami, nartex, západní krytá předsíň — shromaždiště Mímmi nnpnkřtěných — katechumfl a škola (jak naznačují nálezy hiivuvycli a kostěných plsátekj a křestní prostor, baptistérium. OBLEKY NA VELKOMORAVSKÝCH archeologických " nálezech 5±5 O vybavení obydlí té doby mnoho nevíme, asi se blížilo pozdej-filmu románskému a právě tak obleky ve velmi schematické podobě máme je ze zpodobení na ozdobných nákončlch řemení (jsou tu tzv. oranti, tj. prosící nebo modlící sej a z kovového terčíku % podobou jezdce s loveckým sokolem. Nádheru oblečení zámožných vrstev dotvářely překrásné šperky, náušnice, gombíky, na-končí. ostruhy a jiné výtvory uměleckých řemesel, zpracovávajících kovy; prq dokonalost se zprvu o všech těchto předmětech Kuudllo, že jsou dovážené z Byzance. ia__ románský sloh Najstarší stojící stavební památky pocházejí až z doby zániku Velkomoravské říše. Povšechně je označujeme sice románské (přičemž pojmenování, obsahující latinské jméno ft.lt — Roma, naznačuje, že tak se stavělo na území někdejšího řfc ského impéria), avšak starší z nich patří dvěma předrománský^j slohům, karolínskemu (u nás 10, stol.) a blokovému, málo čil attému otonskému [u nás ještě celé 11. stol.). Názvy jsou odvd zeny od jmen uměnimllovných císařů svaté říše římské, Karl Velikého a Oty Velikého. Teprve po r. 1100 můžeme I u mluvit o románském slohu, jenž vyvrcholí na samém pral gotiky ve druhé čtvrti 13. stol. v bohatě Členôné arcbltektul kostelů tzv. vinecké skupiny, nazvané po kostele ve Vinci u MU dá Boleslavi. Stavebním materiálem je kámen (a jen ojediněle cihly |: bui. hrubé přltesévané řádkově kladené, nejčastěji opukové kvadriky ve staral době nižší, později vyšší, zevně ponechané v režnéu zdivu a zevnitř stavby kryté omítkou, často s malbami, neb je to lomový kámen, někdy skládaný do klasové vazby |kl( sové zdivo — opus spicatum). Málo členité stavby působí do jmem tíhy, klenby, užívané kromě trámových stropů, af kupole konchy, valené klenby či klenby křížové bez žeber, pozdil oddalované půlkruhovými kvádrovými pasy, jsou těžké, jejlcl tlaky při malé stoupavosti jdou do šířky, omezuji šířku prostor| a vyžaduji silné zdi, do jejichž tloušťky se s oblibou vkládáv úzké schodiště. * Proto i okenní a dveřní otvory |sou maM u okének oboustranně široce rozevřené Spaietami (místo skla v nich užívalo většinou měchuřiny) a u vchodů rámované nálev kovitě rozevřenými ústupkovými portály se sloupky v ústupclcjjj a s tympanonem v nadpraží.'jen u luceren rotund, věží a velkýci palácových sálů se vyskytuji větší sdružená, podvojná, potrojná PORTÁL S BOBULEMI ÚSTUPKOVÝ PORTAL OKNO SDRUŽENÉ OKNO i vlceosá okna, dělená Stihlými sloupky. Vnějšek sten již ad stol. člení li2ény a obloučkový vlys, ve 12. a 13. stol. slepé (lichl arkády anebo oblé přlporky a Jen ojedinělé zdrobnělá — trpasllí galerie. Volné podpory tvoří hmotné pilíře čtvercového nebo kl žového průřezu a sloupy s krychlovou, kalichovou, polštářové nebo košovou hlavicí, s drápky při patce a s dřlky hladkými, krytými někdy pletencem a vzácnějt tordovanými — šroubový stáčenými. Z ornamentiky jsou na architektuře nejběžnější plet| nec, provazec, palmeta, bobule, zubořez a pilový motiv. V /.(nul ještě počátkem historického období rozdrobené na kiMMiKivá knížectví a po sjednocení dynastií Přemyslovců rozdě-Imirt v»i HprávnI kraje vládne v Praze knize (později král) a na MtHNVfl údolná knížata. Šlechta, vznikajíc! z členů panovníkovy it ■ 14 9,111 y a ji poddaní venkované, většinou zemědělci, tvoří ne-pľllí* početné obyvatelstvo lesnaté země. Města ještě neexistují; IpiiiiIi zárodkem jsou tržiště pod staršími, dosud sloužícími rozlehlými hradišti s kostely nebo pod menšími kamennými hrady, nu križovatkách dálkových obchodních cest (stezek) a při bro ilHí'h, kde se zastavují cizí kupci. Křesťanství v těchto nejstar-llih dobách neplní jen poslání náboženské, ideologické. Klášte-ty benediktinské, později cisterciácké a premonstrátské — jsou (tiviilml středisky vzdělanosti a výtvarného umění (malované ruko-|il*y, rezby a|.|, ale i pomocníky při kolonizaci nerovnoměrně imlillniié krajiny. Laičtí členové řádů učí nové osadníky dokonalit jl obdělávat půdu a dobývat rudy, zejména stříbro, jež znamená (IPfi panovníka i zemi bohatství. Založení biskupství v Praze ľ, 073 (v Olomouci r. 1062) posílilo pak postavení Čech i po liticky, neboť je zbavilo závislosti na biskupství řezenském. apsica CTYftAPSIDOVA DISPOZICE — REZNOVICE U BRNA 1 [ PANSKÉ 2 TRIBUNOVÉ IEMPOROVÉ) l i KOSTELY iíitjuna trojlodí PATROVÝ KOSTEL V ZABOŘÍ NAD LABEM vlevo rekonstrukce V. Mencla. vpravo F. J. Lehnera schodište v sile zdi oonál portál triumlální oblouk preibytéFium schodi^Iě v sile zdi VINEC U MLAOÉ BOLESLAVI VMnmeme-lí si dochovaných staveb, tedy najpočetnejší jsou feMluly, vesměs orientované (oriens — latinsky východ), tj. obrá-kněžištěm k východu, jednak centrální (centrum — lat. ilřmll, hlavně válcové rotundy, ale i čtvercové stavby se čtyřmi npsldanii, jednak podélné, longitudinální [longitudo = lat. itÉlkal, jednoiodní i vícelodní. Zprvu jsou tyto jednolodnl kostelíky mfllfl, nízké, valené klenuté, bez věže, a teprve po r. 1100, kdy si vlnahii kostely zakládají I Šlechtici při svých dvorech, mají vyšší liul mi dvěma křížovými klenbami, nižší apsidu (někdy i pravouhlí! kriěíiště), v západním průčelí věž a na západní straně lodi (Himkou tribunu neboli emporu, spojenou dřevěnou chodbou v 1. iMttřu s přilehlým dvorcem. Skupinu vícelodnlch kostelů tvoří vMlunu trojlodní baziliky se dvěma věžemi a někdy i příčnou lodí, irnniuptem a jednou nebo dvěma polozapuštěnými sloupovými kryptami. Jsou hlavně — 1 když ne výhradně — svatyněmi klát-l#řft, již nyní vybavených ambitem kolem rajského dvora, kapl-llllnl síní, dormitářem {ložnicí), refektářem (jídelnou) a dalšími htmpiidářskými i provozními budovami v obvodu bezpečné bájí-lilnn /dl. •illllka klášter osthov u davle podle rekonstrukce F, a J. Stehlíka HRAD PRIM D A - typ obytné veie V architektuře kamenných hradů (které vyslřídaly dosavadní mnohem rozlehlejší, převážné dřevěné hradiště) najdeme řadu lypo. Pražský knížecí hrad po Soběslavově přestavbě má hradby N bHltaml a se třemi vežovitými branami, několik kostelů, klášter I palác — s domácí kaplí — typu falce, jaká se nám dochovala Nalito Roudnice (pod nynějším barokním zámkem) zastupuje typ V Chebu Přimda naproti tomu je čistou ukázkou obytné věže, francouzského donžonu s plnými oblými věžicemi v bocích a na nlrotfch. K pozoruhodným stavbám té doby patří kamenný Juditin most v Praze (12. stol.), položený o něco severněji než pozdější most KarlĎv — druhý [po řezenském) ve střední Evropě — a několik desítek zděných kupeckých domu a zemanských dvorců na nynějším Starém Městě pražském, jejichž přízemí [od počátku zapuštěná poněkud pod okolní úroveň], často sklenutá na jeden a někdy i dva střední sloupky nebo pilíře, se dochovala dík umělé navážce terénu jako sklepní prostory pozdějších domů. Obydlí, pokud byla zděná, (hrady, pražské kupecké domyj, mívala uvnitř krb a (na Přimděl také kamenný záchod s odpadem přímo ven. Omítané stěny alespoň někdy pokrývala malba (příkladem jsou postavy králft a královen téměř v životní velikosti z okenních špalet pražského domu j nBbo závěsy. Mobiliář známe ponejvíce z knižní malby: kromě ozdobných křesel a trůnů to byly pisařské pulpity (se řezbanii zvířat), čtyřnohý stůl, stolička, skříně nebo skříňky dělené přihrádkami (např. na psané svitky), truhly (jejich obdobu tvoří kamenné rakve — sarko' tágy) a na svícení svícny, vysoké téměř i jako člověk, a lustry. Podlahy — hlavně v kostelech a klášterech — pokrývaly dlaždice s reliéfy zvířat i lidí (např. císař Nero). schránka na svitky kalamář DLAŽDICE S GRYFEM A LVEM Tiiké obleky z té doby dokládá ponejvíce knižní a nástěnná iimllMt a vzácně i kamenné plastiky [např. na průčelí kostela v liikubu u Kutné Hory), Jen kovové části, Jako drátěná krouz-k..vit košile, helmice s nannsnlkeni nebo diadém (čelenka) se lir hovil ly v originále. Mužský šat se skládal z volné přepásané linlitiiy sahající do půl lýtek, z přiléhavých nohavic a bot ke kot-ii f k n m a z pláště středně dlouhého, U žen spodní roucho sahalo M Mimi a mělo ttzké rukávy, svrchní bylo kratší se širšími, zprvu tlimtl krátkými rukávy. Bojovníci nosili kromě meče a kopí ještě Ulil mandlového tvaru, dole špičatý, zvaný normanský. Oděv feu-ilfllľi byl pestřejší a ozdobně vyšívaný, poddaní se odívali prostěji. mitra - ŕnfule OIľľI K A Ntiiiŕiumfl s dožíváním románského slohu přichází do našich |0Nit mm musí tři století gotika. ImiHiiA za všech slohů nečerpá z antického tvarosloví, a proto D vynlniizllu u osvícenské kritiky svůj název s hanlivou připo-(HlKhini Ijíirburských Gótíi. Vzniká ve Francii kolem r. 1150 a po f. Ulil proniká do Čech, kde se děli na ranou neboli časnou, lrľln>iii[iu a pozdní čili vladislavskou. K jejím nejtypíčtějším IHHknni xfl počítá vertikalita — smerovaní vzhůru, lomený oblouk, fffVn'ii |lr:( uzlt stejné vysoké klenby nad různě Širokými prosto-fflIMi « svádějící tlaky puiněrně lehkých kleneb, nesených iebry, llhuiAll dolu než u klenutí románského. Tomu ještě napomáhá Iplrny *ystém, umožňující postupně stále více ubírat zdiva I (VÄlAovat okenní otvory. Staví se z neomítaných kvádrů, z vy-Hjkfľli clhel, tzv. buchet (v = 8, 9 i 11 cm), někdy glazovaných t K limiovóho kamene vždy omítaného, ale užívá se 1 dřevěného tľltlm ii drážděného zdiva. *Pro portálky, okna, arkády podloubí, fli l /.uhra se vyrábějí někdy i velmi ozdobné keramické tvarovky jformovky], slabší, namáhanějšl kamenné podpory se místo Rtlillou spojují olovem. Nejen stěny, ale i žebra, portály atd. se jMNlfii nmalnvávají. • Pro gotiku jsou příznačná vřetenová scho-MlIlA |4nek) — v síle zdi i ve věžičkových přístavcích — a na Vlnných sklepních klenbách otisky prken bednění — šalování V p r 111 f i k 1 é malte, kterou se kamenná klenba shora zallvala. TROJLALOČNÝ OBLOUK PORTAL s THOJLALOCNÝM OBLOUKEM Okno i 3 století ÚSTUPKOVÝ PORTAL 21 21 Raná (časná] gotika k nám přichází za Václava 1. a zbruĚ od 30. let 13, stol. trvá do počátku 14. stol. [1306 Václavem Ilť vymírají Přemyslovci). Převládá v ní tzv. cIsterckoburgundskKl gotika, šířená z Burgundska stavebními hutěmi mnichů císte ciákň. Vyznačuje se množstvím těžkých hmotných stavebníci článků, sestavených jakoby ze stavebnice, trajlaločným obloukem! náběžnimi štítky nad konzolami nebo hlavicemi většinou svazkoj vých přípor,c ústupkovými portály,* talířovými putkami a prstenc| a hmotnými okenními kružbami, jejichž pruty mají vlastní h la-i vice a sokiíky. Kromě křížových kleneb se užívá šestidílných] a v centrálních prostorách hvězdicových. Je to období zakládání! kolonizačních měst, hradů a velkých klášterů (nebo jejich přel staveb |; tehdy vzniká v Písku náš nejstarší stojící most. nSbižní / V V*N Štítek X) í ! kružbová konzole NABĚ2NI STÍTKV nad konzolami při-patě klenebních iooer hruškové a hranolové okosené klenební žebro Vrcholná gotika se kryje přibližné s obdobím panování Lucemburku (1310-1419, kromě vlády Zikmundovy — do 1437, vyplněné téměř zcela husitskými válkami). Zatímco v tvorbě francouzských mistrů i hutí školených mimo české území převládá verti-kalita, štíhlost tvarů a množství svislých článků (mluvíme o li nearismu), přibližně od r. 1330 se vyvíjí český směr gotiky, dobývající si obdobně jako současná malba a sochařství evropského významu. Česká gotika usiluje o jednotný světlý prostor, zbavuje se přemíry architektonických článků (žebra se nakonec zasekávají bez přípor a bez konzol do stěn nebo oblých sloupků |, baziliku nahrazuje síiíový prostor a dvoulodl a místo uzavřených klenebních polí se objevují síťové klenby parléřovského nebo milevského typu a z nich vyvozená obkročná klenba. K lomenému oblouku přibývá půlkruhový a segmentový a v kružbách sférické trojúhelníky a čtyřúhelníky a plaménkové (ílamboyantníj mo ll V y Města se zakládají již jen ojediněle (1348 např. Nové M**m iinížskéj, ale stavějí se zděné měšťanské domy, první rad-Kíl n kiiNlnly (od r. 1344 Matyáš z Arrasu a po něm Petr Parléř VMilim Hlnvbu Svatovítské katedrály), další hrady, na vsích tvrze M v Kominici a v Praze kamenný most. Pimlnl gotika po období vlády jíříka Poděbradského, kdy na-|ii ni liliová la [en vzory z předhusitské architektury, se plně rozvili tn panováni Vladislava II. jagellonského [proto název vla-rilulHVHká). Reprezentuje ji jednak královský stavitel Benedikt H*|l (podle stavby kostela v Lounech ho starší literatura nazý-M llminäem z Lounj, jednak samouk (původně bakalář týnské thulyl Mátě] Rejsek, jehož smysl pro bohatství tvarů a až pře |l|nňii(iMl ornamentem odpovídal vkusu zbohatlého měšťanstva. Vnn|Slini znaky pozdní gotiky jsou přetínání profilů ostění, tttlitn- /i později i kružeb zbavených nosů, oblouky tzv. oslí hřbet H Artcloiiový (jehož obdobou je „houpání" štítků, oblíbených sta-Mltvýili střech apod.), šroubovité stáčení (tordování) sloupkových uflkrt, Hoklíků přlpor i prutů v profilovaných ostěních, äachov-1111« n negativní, vpadlé formy diamantového řezu, mělké výžlab-ky (uber a stěn opět polygonálnich sloupů.*Místo žeber i v por-lAlmh se objevují motivy sukovitých větví, doprovázené plasti-HhiiiI drobného zvířectva (ještěrkami, ptáky apod.). Jako nově pricliňzejl kroužené klenby s žebry proplétajícími se v křivkách. Tvťilftl hvězdové a slfové klenební obrazce houstnou a mění se ■ min více v ornamentální, a konečně v reakci na přemíru žeber VKiilkn|l sklípkové neboli diamantové klenby, které přetrvávají jtNk flž do renesance. VYZLABENi STĚN větvoví 1 tordovoný m=9 vyžlabený SOKLiK diamantovaný VĚTVOVÍ Gotika v našich zemích vyplňuje zbytek středověku a — souběžné s pronikající renesancí — přechází do novověku. Fe dální společnost (pomineme-lí mocnou církev), v jejímž čele stc král, se dělí na stavy: vyšší šlechtu — pány, nižší šlechtu rytíře a zemany, a když pak král zakládá k posílení své politu; ké, hospodářské i vojenské moci města, jako další stav přisni pují měšťané, zatímco venkovští poddaní zůstávají zcela závis na své vrchnosti. Zlatý věk rytířství — s turnaji, hrdinskými a milostnými pL, něnii potulných pěvců — vyplňující dobu vlády posledních Přa mysipvcťk, dožívá v dobrodružném životě |ana Lucemburského, Novou éru přináší panování Karla IV., kdy české království na| bývá po stránce politické (Karel je zároveň císařem svaté říá« římské) i kulturní | zejména dík výtvarnému uměni j evropskéhc významu, k čemuž přispělo i založeni arcibiskupství a univerzit; v Praze. Rozkvět země plodí však zárovBft propastné sociální rozdíly] Uměnlmilovný, ale slabý král Václav IV. (dvakrát vězněný nespoí kojenými pány) nedokáže usměrnit vření, které po upáleni M. Jana Husa přerůstá v husitské války. Výsledkem bojů Je poi češtění měst a posílení jejich politického významu i bohatstvy (na úkor církevního, hlavně klášterního majetku zabaveného ví válkách) nikoliv však původní cíl — vyřešení sociální otázky (to ostatně koncem 15. století dokládá vystoupení Dalibora z Kc zojsd a bouře kutnohorských havířů, zakončené popravami). LEDŇÁČEK VE VENlKU — osobni mírněni Václava IV W VLADISLAVA ii. A L LUDVIKA JAGELLONSKÉHO t |iflk Poděbradský se svým plánem na vytvoření spolku IVľnprtkýci] panovníků (diplomatické poselstvo podniklo tenkrát MSlu „z Cech až na konec světa") předešel dobu. Země, ne-plnlnl vftll mocných tohoto světa, byla napadena zvenčí n upro-IINd bo|fl .husitský král" zemřel, uvolniv tak trůn polskému ■Mu jagellonců. První z nich Vladislav II.. nerozhodný „král lltllffl", Hlrtlll převážně v Uhrách a Ludvik po deseti letech vlády Uhynul při tažení proti tureckým výbojům v bažinách u Maliuče. (toliku je klasickým obdobím hradit. Jako pevná, těžko dobyt-M HltíIh s! je staví král, ale i šlechta, biskup nebo rytířské řá-'ftyi Typ hradů — jak výšinných, tak vodních — v souladu s roz-Vajtln dobývací i obranné techniky, s požadavky komfortu, ale I Vllvum uměleckých proudů se ovšem vyvíjí a mění, a tak zatlm-|i Mil*) gotický hrad 13. stol. se vyznačuje štíhlou, většinou vál-ftVuu věži (bergfritem), odděleným palácem, popřípadě samo-llltnou kapli, ve 14. stol. nastupuje mohutná hranolová věž I Olttitnl části hradu stále více srůstají až k útvaru obdélného JMlác* na dvěma věžemi při krátkých stranách. leště před husit-fNftni válkami se věž opouští docela a objevuje se jednak typ se titrlmi souběžnými paláci a dvorem uprostřed, jednak se palác tifltivá dokonce do čela hradu. Pozdní gotika navazuje na dvou flláoavnu dispozici a jak nové, tak i starší hrady zabezpečuje VM|lfm pásmem mohutných podkovových dělových bašt. Sou na vsích vyrůstají tvrze zemanů a drobné šlechty. pŕednrsdí bývalé kuchyne *Á j studna Vr «i 1 ■ ■ * 4 i i palác r ■ kaple I horní-vruítai hri A \ velká věž park* pozdější pivovar podhradí mista první bránv HřIAD KflíVOKLÄT v nynéjii podobí Teprve nyní, od 13. stol. |zejména za Přemysla Otakara a Václava II.J, se v našich zemích objevují města jednak krále ská, k nimž patří i věnná města, zapisované od 14. stol. jako věr českým královnám (odtud Hradec j^álové, Dvftr Králové, tj. krí lovný], a hornická — báftská, jednak poddanská [šlechty, biskíj pů, klášteru % Zakladatel (panovník, šlechtic ci biskup) poví řuje schopného muže — lokátora (locus - lat. místoj, aby vyhlfl dal pro město vhodné místo a získal pro ně nově obyvatele, zpravidla přicházeli z nynějšího Německa (kolonizace) a kol«j nizafiní mesta se spravovala právem norimberským nebo mHgdé burským. Zakládala se „na novině" neboli „na zeleném drnuj a svým charakteristickým tzv. šachovnicovým pňdorysem [témij pravoúhlé protínáni ulic, čtyřúhelné náměstí) se liší od nepra vldelných a nCkdy spletitých půdorysů měst vzniklých, tj. doda íeuně povýšených z. bezpLánovitě vyrostlých tržních či hornií kých osad, podhradí apod. ZNAK KRÁLOVSKÉHO MĚSTA RAKOVNÍKA s českou fconjnGU ZNAK PODDANSKÉHO MESTA BENEŠOVA shodný se znakem vrchnosti - StsrnUerkťl liiiniiiviil bloky se vesměs dělily na úzké dlouhé parcely, je-\\\ lit prodlil část vyplnily řadové měšťanské domy, některé již tni piifniku zděné a opatřené dokonce věží nebo arkýřem, někdy I (iiMlIuiiliím a vysokými trojúhelnými (občas jen dřevěnými nebo ht A/ilftnýinl) či stupňovými (zubatými) štíty; vzadu težela hospo-rtAtsUň stavení. Dům, označený domovním znamením a obývaný MIíiih< rodinou majitele, míval v přízemí průjezd a později máz-ItHiix, odkud se šlo do dvora, do sklepa (kde bývala často stud-ttrt I, «1» komor a po schodech iio obytného patra s horní síní, "hlubinu Černou kuchyni (bez oken, s ohništěm pod otevřeným ttoiiiiiiimi) a s dalšími místnostmi. MĚŠŤANSKÉ DOMY Nn rozlehlém náměstí se pravidelně pořádaly Irhy, což bylo lithiím z městských práv, symbolizovaným sochou Rolanda, rytíře | IliKcnm a korouhví, stavěnou buď na kašny (zásobované dřevě fit lil pohubím vodou z věžovitých vodáren při mlýnech u řeky HVtln v městských hradbách), nebo na radnice. Ty vznikají --bMt! přustavbou vykoupených domů, nebo uprostřed náměstí ||do novostavba — teprve od 14. století, kdy si města vy-Hlllllltt samosprávu. Mívají věž s orlojem, zvonek, jíinž se fcflfllilé svolávali do rady, někdy zevně i vzorové duté a délkové Mlřy n uvnitř zasedací síň, kapli, šatlavu a muCírnu. Před rad-flISl mával pranýř. K vybavení města náležely od středověku Ifctla, ibrojnice, solnice, masné a chlebné krámy a farní kostel, Ifcklopímý — někdy až do 19. stol. — hřbitovem. V městských llřldhách stávaly i se svým kostelem kláštery žebravých řádů — mnul kuntů. Žide, pokud bydlili ve městech, mívali svou ulici fllbn Mvrt — ghetto — a hřbitov někdy na městských vaieeh, (llvykla před dolní branou se rozkládal špitál s kostelem nebo (Hlpll. Protože města měla také právo hrdelní, tj. vynášet a vyko dlVIt rozsudky smrti, stávala mimo město katovna a na návrší (AltOhda dosud zvaném Na spravedlností, Šibeniční vrch apod.) fit (yfllly ilbanlCB a kolo na lámání. Dalším privilegiem měst je iffiVO ituvet opevněni [proto se tak často v městských znacích 10 objevuji motivy hradeb, věží a bran), na něž a na jehož údribt poskytoval panovník nebo majitel úlevy z plato a dávek. VI vnitřním pásmu hradeb, s cimbuřím a pak s ochozy a podsebitt a s baštami, střežily vjezd do mesta věžovité brány s padací ml t.i — hřebenem, nazvané nejčastěji podle města, k němuž se jíl vyjíždělo, zevně obíhal parkán s parkánovou zdí (později do| uánou nižšími baštami) a tu přerušovalo předbraní s p a dacii mostem, dosahujícím k pevné Části mostu přes vyzdívaný a zi vodílavaný přikop, zevně ještá chráněný náspem s palisáde nebo vyplétaným, tzv. polským plotem. V pohusitské době krom dělových věží a bašt zesilovaly obranyschopnost válcové neb polygonálni barbakány před branami. K vodě, k lázním, mlýnťin k haltýřům (tj. sádkám na ryby], popřípadě ke katovně vedl menší branky či fortny a opevnění valy s ploty a s branair obtáčelo někdy í předměstí. V některých nehrazených městec se opevnuje alespoň kostel. tíPEVHĚH* KOSTEL SflHČANY •Iřiln, I |.!*lyrik(i . .iiut .1 a hořící síp vystřelován proti šindelovým strechám dobývaného hradu nabo mésta KOČKA - pojízdná vež s padacím mostem ke zteči dobývaných hradeb, proti zapálení chránená Čerstvými dobytčími kůžemi Také mimoměstské kláštery {jinak vybavené přibližně stejr jako již v románském období) měly pevné ohradní zdi a v pl padě válečného nebezpečí dostávaly vojenskou posádku. Dobývání hradů a měst nebylo proto snadné. Nepodařilo li užít zrady nebo zklamal-li náhlý útok s použitím zápalných šíp(| a věnců, žebříků a ostrví k zlezení hradeb (odkud z podsehlt na útočníky pršely šípy, kamení, klády a žhavá smůla), bylo nutí né přikročit k obléhání, bud s cílem vyhladovět město či hradí nebo z nejsnáze přístupné strany, z okolních návrší apod. vés| dlouhodobé dobývání pomocí metacích praků — totachň a (od druhé poloviny 14, stol.) děl umístěných v opevněných postavěj nich. Na pláních se užívalo k útoku pojízdných dřevěných věží.l zvaných kočka, a polním opevněním se zajišťovalo také ležení| dobyvatelů. BOMBARDA — dobývací dělo (ráře ai 86 cm) 3*3 in Nejpočetnějšlmi a riejdochovalejšími gotickými stavbami však kostoly, o nichž především plat! to, co bylo řečeno o gí úvodem. Kromě drobných venkovských kostelíků s typickým čí cóvým presbyteriem o jednom poli křížové žebrové klenby pro 13. stol. typické hloubkové kostely, baziliky (i když zj z té doby 1 sinové prostory J s těžkými mezilodnfmi arkád a dlouhým presbyteriem (mystický prostor). Ve 14. stol. nad'' sokýmí stavbami lineárního" slohu nabývá vrchu česká gotlkáj sinovými prostory, dvoulodím a prostorem o jednom střed sloupku. Objevují se opět pravoúhlá presbyteria, ale s dv okny v závěru I kostely bez presbyteria, osmiúhelný prostor, si hřbitovech se budují patrové kamery. Ve čtyřech případech! u nás setkáváme s katedrální dispozici; nejstarší z nich, kil terní chrám (Sedlec u Kutné Hory), nemá opěrný systém, ovlivnil řádový požadavek jednoduchosti stavby, podle něhož;! také při některých klášterních kostelech nesměly stavět ví Po husitských válkách zůstává nejběžnějším typem sinový stor, do jehož bočních lodi se vkládají zpěvácké — literát tribuny, určené pro Uterátská bratrstva, provozující sborový zi (v té době se pořizují bohatě Iluminované kancionály). Boti měšťané a šlechta sl při kostelech buduji výstavné a malova pohřební kaple a někdy k témuž účelu stavějí mimo měa i kostely. Novým prvkem jsou kamenná boží muka a smírčí kříjj PŮDORYS RANĚ GOTICKÉHO KOSTELÍKA (íápadnlpredstňavychodnisakrlstiBmladäí) HOVORČOVICE U PRAHY POLYGONÁLNI STODOLA Nn vnukově se z gotiky dlouho traduje typ stodol roubených |0 hIiihi kratších stranách do polygonu a dřevěné zvonice (nej-Mftljl u kostelů bez věží), zakončené jehlancem nad bedněním lllllll Hlollce se zvony. Ohylne prostory, pokud nejsou klenuté, maji stropy s trámy AlpHdnA hustě kladenými nebo vyřezávanými, často pestře malo-VtH* iihImi povalové. Stěny se někdy obkládaly dřevem buď po Hlt výlet) nebo na způsob vysokého soklu (táílovánt), často je (§M pokrývají malby (v pozdní gotice např. šedozelený rostlinný IrHaniNiit). Zatímco v kostel leh se okna zasklivají již od druhé iUlovlny 13. stol., v domech nahrazuji měchuřinu okrouhlé tabul-|y puklice — teprve v 15. věku. Krby s dymnikem hřály, jen po-kuú tm u nich seděla, proto k vytápěni se stavějí kacbluvá kamna I ktiilillkn reliéfně zdobených erby, figurami, ornamenty a na-Hof« /.uhutým cimbuřím. Nábytek co du druhů se zprvu podstat-ftf 11*1 iAf od románského. V 15. stol. bývá zdoben plochou rozvtli-HHVitu řezbou, u lavic se objevuje typ s překlápěcím opěradlem. KřUHiA vzácných stojících skříní se jiné, menší, zazdívají do stěn. K KV letnil sloužily i víceramenné svícny a v pozdní gotice tzv. ftnľlmlmrský lustr z parohů s vyřezávanou a omalovanou lidskou PNlopitHtHVOu. V 15. stol. kromě keramiky a skla přibývá cínového néllolit. Ke komfortu — na hradech, tvrzích i na městských bra-Rlfill patří záchod v malém arkýřku s odpadem volně dolů.— | koule In leh zařízení připomeňme alespoň křídlové oltáře — tľtlhy, kazatelny, křtitelnice, chórové lavice a sanktuaría. ZVONICE V RAKOVNÍKU A V NEPHOBVUClCH NA SLANSKU ihlfli 'in náme převážně z vyobrazeni v rukopisech, i.......stanných malbách, ze soch a reliéf Ti a jen M n lim hiiviinycli předmětu (kovové doplňky, zbroj, součásti .........n, fragmenty látek apod. |. niky oblek u mužů i žen (obdobně jako účes| |e iv ITiis spodní dlouhou sukni s rukávy se natahuje "iiiin, někdy bez rukávů a na boku rozstřižená a přes ii-il kolový (do tvaru kruhu střižený) plášť, užívaný Hniaiiirii iiiíMHtiiotích. ........luvliiy 14. stol. se mužský a ženský oděv rnzliSují lm|i se tvaru těla. Ženský Sat má přiléhavý živútek výstřihem, s knoflíky nebo hustým šněrováním • in,mi rukávy. Svrchní tvoří součást šatu (později od nich ti umí Ůlké pruhy), spodní, přiléhavé, jsou vyniěftovaci. .....■. i > I v v ri. Navrch se nosívá někdy ještě vpředu neza- iinil Mužská suknice se zkracuje a mění se v stále prlléhuvě|ŠÍ kabátec, který nakonec sahá jen pod pas ' i i • inliij u ženského oděvu je opatřen knoflíčky a háčky; i iiiip.....|l přiléhavé nohavice. Vdané ženy nosi hlavy zavité 1 i iii/ik'! úpravě, muži (již od třetiny 14. stol.) kápě 1 1 r ' cípy, někdy s třapečkem, sahají až téměř k zemi, , liHádavých vyšívaných čepečků nad holým krkem. Méně zá-Mtttinň vrstvy a chudina se pochopitelně oblékají jednodušeji, ||||nnll lomu havíři, např. v Kutné Hoře, mají slavnostní bílé itlilnliy s kápěmi a vyšívanými pruhy a dvojitým vladislavským n.i prsou, takže se tu setkáváme s počátky havířských stejno-i ilijkvujících se v pozdějších stoletích natrvalo, vždy ovšem lW|nl jako u vojska — přizpůsobovaných běžné dobové módě i i: n e s a n c e ' ■' ti y rinäscita (rinašitaj znamená znovuzrození, obrození. ■ ľv vychází z domnění italských umělců, že svými díly křísí ....... iiutickou kulturu. Italští architekti zcela programově hle- 'luli \.....čení nejdříve ve starokřesťanských stavbách, (které po- mfoviili za starorímskej, později již ve skutečné antické archi-iwliiiirn n první čistá renesanční stavba vzniká v r. 1420, kdy ....... liojuje Žižka na Vítkově. Do českých zemí proniká rene- "" " r. 1492 a trvá do Bílé Hory (1620). Rozměry se přizpůso-lidskému měřítku; proti gotické vertikalitě, směřování lunu, převládá šířkovost, klidné vrstveni, vodorovná linie (ob-nim nllkyj a kromě ostění oken (velmi často sdružených do dvo-|i' I ii portálů jsou fasády většinou hladké, oživené sgrafitem, .....n..... (obliby nabývá chiaroscuro (čti kyjaroskúro|,. iluzivní .....lim, napodobující několika tóny reliéf) nebo jen nárožními 'inliiliilky (obvykle šedými). Hlavní římsa bývá někdy lunetová. Ncké architektury přejímá renesance architrávový systém vo-• i.....vnáho břemene (kládí) a svislé podpory (sloupu) a z řím- ■ im stavitelství oblouk a pilíř a oba principy s oblibou kombi- želeiné kleštiny 101111111 entase — rozšířeni i parapet s kuželkami - balustrami nuje. Sloupové řády, zejména v několikapatrových arkádovýcl lodžiích, se řadí podle klasické nadřazenosti ad nejjednoduššícl dole k nejbohatším směrem vzhůru. V arkádách, v zábradlíc| schodišť i v sgrafitu se objevuje kuželková balustráda. Z klene se nejčastěji užívá křížové, valené s lunetami, ale i neckovl a klášterní, vzácněji pak kupole. Hrany kleneb mívají vytaženi tzv. hřebínky a po r. 1600 často ploché lišty. Z gotiky přetrvával sklípkové klenby a v žebrových nebo hřebínkových obrazcícl síťové i kroužené motivy, přetínání atd. Stuk (zpočátku v Čechácl považovaný za méněcennou náhražku kamene) se uplatňuje jal v antikizujlcí ornamentice (vejcovec, perlovec, listovec aj.), lat HREBÍNKY LIŠTA —po 1600 .......li li výjevech alegorických, mytologických nebo čer- iiiitických dějin či bible. Někdy se objevují i terako i Klínit Ikliiré na Pardubicku v sériové produkci okenních iniili nsintil nahradily kámen j. Oblíbené jsou napouštěné, lil ("iisinjí malované trámové a kazetové stropy. M».m iinmxaiice |souběžná s pozdní gotikou a omezující se m i m portály, okenní ostění a vzácně i podloubí) přináší j|f i i ii/ //imecké portály v Tovačově a Moravské Třebové, i im patrna podle italských vzorníkii, tesá dvorská huf Be-hl.in Kiijtfi (psaného někdy také Ried) okna Vladislavského mi ľmiském hradě; toto období trvá zhruba do r. 1538. r, imliisloupy i pilastry mají kanelované dříky s vloženými iliniii. |nště bez entaze, s hlavicemi z blanitých širokých listů, .....lyli/.ovaných akantů a květin, na tenkých dřících. Kládí i.i |iMii|ii)i osobnosti a individualitě (obliba portrétů, ......, ii n t y umělců) a vůbec k životu pozemskému, který Hj| liyt |i/ odříkavou přípravou pro věčný život posmrtný. .....n iiKinika měšťanstvo neochuzené nadlouho ani kon- iii........t/.diiřeném povstání r. 1547 proti Ferdinandovi I. ■■ i• v udržela v hospodářství krok, chápe se sama podnl-iiinliivAkých bojovníku se mění šlechtici ve velkostat-■ i... 11 ■ 111 • i rybníky, ovčíny, chmelnice, vinice, ale i pivo-.ii stretávaj! v neustálých sporech s městy) a sklá.-iij.-. i.iIimi .lavlmmi jsou nyní zámek, palác a měšťanský dům, ......iň stt slaví méně. Církev, omezovaná zprvu kališuíky. , i ■ luterány a českými bratry (sjednocenými na spo- \tv ruské konfesi) má být posílena příchodem jezuitů do i i. |iv,ii| a r. 1611 sahá prostřednictvím vojsk pasovského i i i. u/.htojené intervenci proti platnosti Majestátu Rudof-< iinili, zaručujícího nekatolíkům značná práva. Když pak tnu iMestantský kostel v Hrobě a zavřen kostel v Brou-iiiiiiľ | ii nula tamních občanů uvězněna), vybíjejí se nastřádané rmiskou defenestrací (1618) — svržením niístodržících ly a m.ii-iniice (a písaře Fabricia) z oken Hradu (císdř iniiz |iž trvale pobýval ve Vídni). To je také začátek tři -• války. České stavovské vojsko, pro nedůvěru pánů k podružené z cizích žoldnéřů, je poraženo 1620 na Bílé hoře ■ >.■■■< 11 ľulcký, „Zimní král", ponechává zemi osudu a prchá S rulou řadou násilných změn, renesance ustupuje baroku, ■......ni slohu cizáckých vítězů. BOJOVÉ FORMACE PĚCHOTY Z POČÁTKU 17 STOLETÍ /////// □ □ □ □ l MSKY ZPÜS0B -, ...i. .i 500 mužích, i ,<>> v.i|i.kom užívaný ŠPANĚLSKÝ ZPŮSOB, zvaný tercie — dutý čtverec o 3 000 mužích — zevně muíketýfi, uvnitř pikovnici s dlouhými pikami ZAVÍJENÝ ORNAMENT — ROLWERK Výfto zmíněné ekonomické změny i nový světový názor se MlírAzujI také ve způsobu života renesanční společnosti. Šlechta .....I icela opouští osamělé hrady, popřípadě v nich ponechává právu panství, nebo je modernizuje přístavbou nového paláce, Irhádovým ochozem na staré věži apod., převážně však dává i míst novému obydlí, jímž je na panství zámek a v sídelním Dl II panovníkově palác. Zámek vychází často ze schématu ital-ultfllio kastelu — obklopuje čtyřmi křídly nádvoří, do něhož |v Čuchách však nikdy na všech čtyřech stranách) se obracejí u iwiiiové lodžie, jimiž se chodí k jednotlivým místnostem, pro-litím bez pevně stanoveného určení. Nárožní vězíce a vyzdívané ,i r násop — za nim příkop ■o ô- spojovací chodba do kostela O tämeks nár°in™i věžicemi - KOSTELEC NAD ČERNÝMI LESY příkopy občas upomínaj! na obranný charakter italských kastell Menší zámky o jednom nebo dvou křídlech mívají místo ar kál Často jen chodbu. Řada venkovských tvrzí si dodnes uchovM klenby nebo sgrafita. Městský palác nestává volně, ale komfl tem se podobá zámku. U obou se zakládají geometricky řešen zahrady s terasami, fontánami a letohrádky [půdorysnou hříčko je šesticípá dispozice letohrádku Hvězda na Bílé hořel, oraní riemi a fíkovnami. Stavějí se jízdárny a pro míčové liry míčová Měšťanské domy, dispozičně blízké gotickým, se někdy roj iiřují spojením dvou parcel (zejména po zhoubných požáreij atika prodejní okno krámek MĚŠŤANSKÉ DOMY- vysazením patra na krakorce se vyrovnáva nepravidelnost ptw i | (i puk mívají dva štíty. Charakteristické jsou pro ně m im inniihoboké — nejčastěji nárožní — arkýře a ně- .......li i nrkndové lodžie v nádvoří. Město reprezentují novo- iiiiIhIcii s věží a bran (nová opevnění vznikají jen ojedi-ii ijil sypané bastiony tvaru komolého kužele, spojené ....... ví' viidníni opevnění pernštejnských Pardubic), ostatní ■ i |/míněné podrobněji v gotice) se přestavuje nebo dn-......iľi.h i při venkovských panských sídlech se objeli y s dvoulodními klenutými prostorami, vyrůstají sýp-kt mIV<■ v "lit. i .i i koulely se doplňují zvonicemi, předsíněmi a uvnitř lite-I "'i 11 ilMinumi, v novostavbách až do počátku 17. stol. přežívá i n milci! v polygonálním závěru presbyteria, často s opěr-Hftni pilin. v« štíhlých oknech s kružbami a v sítových obraz- ........li, nezřídka na kamenných žebrech. Teprve před nástu- . lil hliníku se objevují půdorysy protáhlého mnohoúhelníka i .líniu oživují početná boží muka. RENESANČNÍ KOSTELY: BRANDÝS NAD LABEM A KOSTELEC NAD ČERNÝMI LESY, zámecký kostel typické renesanční pravoúhlé zalamování profilu prežívaní kružeb a lomeného oblouku z gotiky Kromě brodů přes vodní toky vedou mosty, jednak kamer jednak dřevěné, v podobě kryté chodby. Interiéry, bud" klenuté, někdy s bohatými ornamentálnln a figurálními štukaturami, nebo s dřevěnými trámovými a kas tovými stropy (malovanými běžně i v měšťanských domech| valy stěny, zejména v zámcích, někdy pokryté malbami s orn| mentikou, alegorickými postavami nebo celými výjevy (nu stropními trámy bývají často pestře malované květinové a ovocn festony s vlajícími červenými stužkami zakončenými trapech a kolem kamenných portálkú se malovaly ještě ozdobné iluzívn portály a edikuly], jindy se obkládaly dřevem — deštěním, případě ověšovaly tlačenými barvenými a zlacenými koženými ta petamí nebo nástěnnými koberci (tapiseriemi, gobelíny). V ho ném počtu se objevují závěsné portrétní obrazy, vytvářející cel rodové galerie. Bohatě štukované nebo tesané krby se obdobti jako v gotice zřizovaly souběžně s kamny z barevně polévanýc kachlů. Kuchyně mívaly nad ohništěm bud přímo otevřený korní nebo dymník, opatřovaly se výlevkou apod. Vyřezávané, intiirzl váné nebo pestře ornamentálně malované byly i výplňové dveř a také ozdobně kované mříže z provlékaných prutů kruhového průřezu, stáčených do spirál a propletenců a na koncích rozte pávaných do tvarů listu, zvířecí nebo lidské hlavy v helmici, zlatily a mnohobarevné natíraly (i v kostelfch, nad kašnan a studněmi). Do oken se vsazovaly malované skleněné terče s fl gurami, rodovými znaky apod. — Základní kusy nábytku se dál) vyvíjejí; truhly jsou vyřezávané, dostávají nohy, žídle s poměřil vysokými svislými konstrukcemi opěradel se doplňují kůži s vlašskou renesancí přicházejí jako nový typ kredenc a kabinet! šlechta a zámožnější vrstvy si pořizují benátská zrcadla. Interiéj KREDENC ŽIDLE II _ J____ jil KRB KRESLO 4R obohacují benátské sklo, české a nemecké sklo emailované, ita a (labanská malovaná majolika, cínové a stříbrné nádobí a p mety, vázy, mísy a mycí soupravy, skládající se z konvice a m; Víceramenné lustry jsou kovové, většinou mosazné podobné svícny. S renesančními obleky se setkáváme na obrazech a graficky listech, na reliéfních doplňcích staveb a v hojné míře na • tafech a kamenných náhrobcích — tam ponejvíce se žensk( módou, zatímco muži tu bývaji zpodobováni převážné v brnSI Ze Švýcar a jižního Némecka tehdy proniká móda prostřih váných částí oděvů, v prostřižení podložených jinobarevnou li kou, běžná na oblecích lancknechtů; podobně se prořezav! ' ■ kolsná střevíce se širokými tupými konci. Muži nosili kamlzolu |v níž, zejména u krku, bylo vidét košili), hft Iwillmly u punčochy. Ženský oblek tvořily baret, živňtek IiiIviii límcem a dvě sukně na sobě a k tomu v zimě dlouhý .....i oblečeni v pestrých barvách ustupuje v poslední tře- lllll Mi 'ni. španělské módě, v níž převládají tmavé tóny. Obleky ■ n isdii tuhé, nutící postavu do důstojné ztrnulosti, a do-ľ příznačný skládaný španělský límec, postupně zvětšo-¥mhv |ihiJ. si pro svůj tvar vysloužil název mlýnský kámen. ŠPANĚLSKA MÓDA JSp RUDOLF II ŠLECHTA JAROSLAV Z PERNŠTEJNA POLYXENA Z ROŽMBERKA IM i K A ROKOKO TfiíLETV H0SÍK-160Í kolem 1620 Mužská kazajka je upnutá a počátkem 17. stol. v prsou a ramenou vatovaná stejně jako krátké balonovité nohavice. Na nohou se nosily trikotové punčochy a střevíce, přes ramena krátký otevřený pláštík a na hlavě tuhý, poměrně vysoký klobouk s neširokou střechou, jenž se příliš nelišil od ženského klobouku té doby. Ženský oblek tvoří krunýřovltý živňtek se španělským límcem a s úzkými rukávy, jen u ramen vycpanými, a tuhá sukně s obručovými výztužemi, bez vlečky. Doplňkem jsou rukavice. Plášť, vpředu otevřený, sahá až k zemi, k pasu se někdy zavěšuje jakási kabelka. Před třicetiletou válkou se v našich zemích objevují i dlouhé mužské pláště a široké nohavice stažené pod koleny mašli. Kordy s bohatě kovanými a tepanými koši tvořily doplněk úboru slech- \ tice a v častých šarvátkách pomáhaly prosazoval „pravdu" svého pána, k jehož vzdělání nutně patřila znalost šermu. i.....V má obdobně jako gotika původně hanlivý prutech. * i■ logice označoval nesprávné a směšné úsudky l ■• ■iilliiíi znamená cosi jako nabubřelý. Pojmenování slo-i.luhu v lli. stol. v Itálii a rozšířeného v 17. a 18. stol. kli i i li- narážkou na „nedostatky" baroku ve srovnání i fasádami renesance. Do Cech proniká barok již po i in druhé poloviny 18. stol., kdy se kolem r. 1750 H^tt H|il ^ i n 11 m stává rokoko. im luhem mu byla Italská pozdní renesance, a z ni .......,'ismus, slohové období mezi renesancí a barokem, ......lokonalost čerpáním ze slavných vzorů a vyzkouše- i" h- už k určitým návykům (manýrám) na úkor vlastní ^Hb llniiiU v architektuře nastupuje cestu dvěma směry. První i' lnlxii|li:i - tvaroslovím i strohým uspořádáním vnějšku ii n |iH|iiiinlná antiku, druhý; — dynamizující — je plný po-n i • krivky se zmocňují nejen jednotlivých tvarů ale i pů-l< im ľ se složitě konstruují z elips, takže stěny se vlní .....h | ven vypouklých) a konkávních (dovnitř vydutých) n n ji ilávaji vznikat prostorům s kupolemi a nástropními i kinrn iluzivně otvírají pohled do oblačných nebeských |iiľ,lnvfniii světců, na monumentální sloupové architektury .....'ii .inlicích kupolí. Zlato, štuk, barevné umělé mramory il.....vniir! přiváděné světlo dosahují někdy až divadelního m IiiI.ii ......li (1 když v našich zemích ne od samého počátku) vyniká .....Iiy(ii|nyin urbanistickým citem. Architektury komponuje ve i-itini li prostoru náměstí nebo ulice (neváhá k dosažení tohoto .....hulili kostel třeba o 90° i 180°, presbyteriem k západu, i.....i |iihi> stranu řešit jako průčelí) i pro dlouhé průhledy, lilu h li. nebo v zahradách při zámcích a palácích. Dsilí ba-nviist a souměrnost vede k tomu, že např. u zámků proti-lili nh|(ikly (nebo křídla) různého určeni dostávají stejnou i i npiavu, že průčelí paláce nebo domu má dva portály, ač • iilou vede do průjezdu, že po stranách vjezdů bývají sy-hliliydvě branky, z nichž jedna zůstává od počátku slepá atd. S01IMĚHNĚ RESENÝ HOSPODÁŘSKÝ DVŮR — MARKOVICE U ČÁSLAVĚ Raný barok převážně klasicizující a zejména v počátcích nýristický, se objevuje souběžně s pozdní renesancí (1611 1613 luteránský kostel N. Trojice v Praze, nyní P. Marie v tězné, u jezulátka v Karmelitské ulici a 1614 Matyášova brál na Hradě) — vítězství Habsburkíi na Bílé hoře 1620 mu poiU, otvírá naplno brány — a trvá do 90. let 17. stol. I když za třiceti leté války je stavební činnost omezena (např. valdštejnské stavn v Praze a v Jičíně], ve druhé polovině 17. stol. vyrůstají šlecH tické paláce a zámky i kostely s kolejemi navrátivšího se jezult ského řádu (odtud termín „jezuitský barok"). Jsou to většino rozlehlé, zdejšímu prostředí tvarem i měřítkem cizí stavby přu-vážně onoho strohého klasicizujícího směru a různé umeleckí úrovně a navrhují je i stavějí italští mistři nestejné kvality. Por tálky i ostění oken (někdy po renesančním způsobu ješté sdrvi zených) dostávají typické uši s kapkami, nad okny se přes jedni osu (nebo podle pater) střídají trojúhelné a segmentové froo tony a tyto tvary také zakončují štíty, ze stran sevřené voluta vými křídly a v obrysu doplněné kamennými koulemi, pinlovýn šiškami nebo obelisky. Vysoké pilastry nebo polosloupy spínají dv i více podlaží a stejně jako na kamenných portálech se přes je-jich dříky přetahuje pásová bosáž. Klenby jsou valené s výseče! mi (lunetami) nebo styčnými výsečemi (podobné křížovým), a zejména v kostelích je dělí na pole jeden nebo dva pásy, neseny při stěnách odpovídajícím počtem pilastrů, kupole i jejich tambury bývají mnohoúhelné. Štuk je těžký, plastický, z ornamentflt! převládají rouška (šátek), ovocný a květinový feston a boltec, kombinovaný někdy s penízky. PORTAL SCHÉMA RANĚ BAROKNÍ FASÁDY 2 poloviny 17. stol kapka piniová A äiska PROFIL OSTÉNI ŠTÍT i holný barok zabírá období přibližně od 90. let 17. stol. do > lny lil. stol. a platí o něm všechno to, čím jsme si charak-ImiHhviiII dynamizující směr. Barok přestává být importovaným, m luhem"; zejména v díle obou Dienzenhoferů, otce Kryš- i 1" h ytm Kiliána Ignáce, nabývá nového zabarvení (český nebo <■■■■ i--, Imrnk) a zároveň evropské úrovně. Ale i tvorba méně MHiimých stavitelů, nyní již i Čechů, vrůstá do organismu měst ..... doplňuje a zmalebňuje je. Vše prostupují křivky, vzni- • - - • i • kiiNtilová okna, mansardové střechy, plackové klenbyavkos- lili li iircliltekturách Dienzenhoferů tzv. česká klenba se v měk-..... rnkflvení klene nad prostorem libovolného půdorysu, a ne- lli ilnlena na pole, je jako stvořena pro velkolepé nástropní .....ii>v v nriianientice — na architektuře, podstavcích soch,v řez- II b i luivu — se vystřídají akant (nově méně výstižně zvaný I'm.....i ,iii,mt s pentlí, páska, mřížka a mušle, z níž se vyvíjí | lll< II j PORTAL NEBO SAMOSTATNÁ BRANÁ ..........im vyivřlří v architektuře i v kostelním mobi- i , .ii.iiimni kapitolu v rámci vrcholného baroka první iiil V nevelkém počtu staveb (převážně obnovované ..i in r, tiíly a jen ojedinelé novostavby) používají ii litím liliiviinni Santini Aichl (Jan Santin Aychl) nebo Ivln I Ivnrň Inspirovaných gotikou (v mobiliáři oltáře M| VVIiIihmiium I, komponovaných však barokně. ii »iii ni mimy předsíň kostela ■ ' u naši architektuře (asi mezi r. 1745 a Šedesátými až 11V1111 Kily 18. stol.) zůstává téměř epizodou. Charakte- i......mnout rokaj (rocaille) a určité zdrobnění, přičemž ............la jednoznačně odlišit od baroka. ROKAJOVA ORNAMENTIKA i. |iii(hň/.l po Bílé Hoře do země těžce postižené následky i li urtlky. Poprava 27 českých pánů [přesněji pánů, rytířů .....I) i 1021 byla jen pobídkou všem, kdo se nechtěli po- lill nu Habsburků a rekatolizaci, aby opustili zemi. Města i vsí (z nichž mnohé po vypálení zanikly) jsou co chvíli cíle sařských i cizích vojsk, sedláci prchají do lesů a z některýcll stávají loupežníci [pověstní Petrovští), stejně jako později z , brodruhů a bývalých žoldnéřů, kteří po skončení třicetileté vál se uchycují na opuštěných hradech (proto také Ferdinand l| káže celou řadu hradů pobořit). Městům byl Obnoveným zřízením zemským ponechán na l mech jediný hlas a z hospodářské ochablosti se vzmáhají tepr v 18. věku. Proti selskému lidu na venkově se postupuje nev^^ ravě: opuštěné grunty se spojují v dvorce a statky a zbylé obfl vatelstvo se mění v nevolníky, zbavené práva volby povolání, stfl hování atd. Stará privilegia se ruší a odpor proti tomu je tvp potlačován (např. r. 1695 poprava vůdce Chodů Jana Sladkéli sice také velké povstá poučován (např. r. 1695 poprava vůdce Chodů Jana Sladkéh 22712; y^r^ rOZdrCen° byl° SÍCe velké povstn pm , , ízak°ncené Příslovečnou bitvou u Chlumce n Cidlinou), ale přinutilo Marii -----■« ------..... sedláků 1UI11LC . Terezii k vyhlášení některých (■ forem. Proti lidu stojí vládnoucí vrstva, kterou kromě panovníckej rodu Habsburků vytvořila jednak pobělohorská šlechta cizlfl původu, jednak povýšenci z řad přisluhovačů císaři a církvi. Ji čilá stavební činnost, manifestující moc a bohatství, je financi vána nejen z výtěžku lesů a polí, ale i z nově zakládaných textl nich manufaktur a skláren. Také církev, získavší na sněmed první místo, zahlazuje všemi prostředky ztráty způsobené refoi mací. V tom jl posloužily protireformační řády, kapucíni a a jména jezuité (z nichž vyšel i představitel doby temna P. Antonf Koniáš, smutně proslulý veřejným pálením nekatolických knih stejně jako na city působící okázalé náboženské slavnosti, prii cesí a pouti k zázračným obrazům a sochám, nádhera kostelních interiérů s leskem zlata, vůní kadidla a hudbou, a ovšem i svato-I řečení Jana Nepomuckého, jímž měla být z myslí Cechů vymazán na vzpomínka na M. Jana Husa. politické, hospodářské i náboženské poměry vyvo- ..... i'■|inft rozsáhlou stavební činnost. i, Mimr; sezónních loveckých zámečků — zůstávají • M\ mi venkovských panstvích. Starší uzavřenou čtyř- i im u i v podstatě italskou jako v renesanci, často .........Minu středního dvora, vystřídává otevřená trojkříd- iM.,iimviivrt — dispozice francouzská s čestným dvorem i.......i......iiniir - čti kúrdonér), kdežto hospodářský dvůr, >inř k zámku, se zpravidla stohuje z estetických .....kých ilúvndů na samotu. Půdorys zámku se stává složi- wi»i". i.....imiiiii místnosti se specializuji pro určitý účel (sa- ■ 11 irt ľ y. jídelna, knihovna, ložnice, kaple, obrazárna, di-iiľľiini místo zaujímá první patro — tzv. piano nobile ■. 1111111 sálem, spojeným s balkónem a někdy i vnějším, ■ i.'plněným schodištěm s parkem. Většinou to bývá im nsovitá italská zahrada nebo osově geometricky řeše-■ n/ský park se sálou terrenou, fontánami, sochami, gro-Iimh iiiiniiAti a pergolami a na něj nejednou navazuje daňčí obora r lip linnohdy o 4 řadách stromů), lemující příjezdní ■ .......im •.iiiftľujíci k pohřební kapli či kostelíku. i i ..... vybavené městské paláce, sevřené často řadovou zá- ' m Miiviijí někdy široké průčelí převýšeno pavilóny a balu- ii 11 kou se sochami, řazenými podle rytmu pilastrů ve fa-■i piii-trtl do průjezdu a později do obvykle trojlodního vesti- Iniiii mi .lupem na reprezentativní schodiště. Vzadu, někdy na Kltl, rozkládá architektonicky řešená zahrada. m»«i* se do konce 17. stol. vzpamatovávají z následků třiceti-i v (i teprve barok 18. stol. Je v detailu i panoramatu zmu-lilinn|». "t již jde o věže kostelů, radnic nebo domovní štíty. Na itiAkliih se od drulié poloviny 17. stol. vztyčuj! mariánské, tro-||l ' 11 iiulm svatojánské sloupy (někdy jako výraz díků za odvrá- i mil ......u, a proto zvané morové), zprvu skutečné sloupy, v 18. ' in1 obelisky a útvary navršených oblaků s řadou soch a re-K/imenné sochy se stavějí i na četné kašny, při vchodech lirliitnvy, na zdi, rampy a mosty po vzoru plastik na Kamen-II Hiiislě v Praze. Barokní dům, nenl-li vázán úzkou gotickou ■ • lni, je šířkový, v 18. stol. s mansardovou střechou a vikýři, i /.od je souběžná s průčelím, podlahy v patrech v jedné ľ .i průčelí často členěné jedním neho dvěma rlzality. ......M A VOLNÉ STOJlClHO .......AIIY, PALÁCE ....... ;"MI l KU Iři stol Městská opevnění, vesměs gotická, nestačí již k obraně, některá města se narychlo opevnila ve třicetileté válce, a proti císařským, nebo později proti Švédům bastiony z lili dřeva či z materiálu ze stržených předměstí. Pouze určitý po| strategicky významných měst se mění v pevnosti (podle okolno s citadelou). V českých zemích ani nově zakládané pevnosti I mají půdorys pravidelné hvězdice, jako např. na Slovensku U poldov; u ostatních se před gotické hrady staví opevnění hola ského systému s pětibokými bastiony, cihelným lícem, kašemi a raveliny v příkopě, za nímž se rozkládá volné koliště (glac jiné raveliny nebo rohy (hornwerk či kornišon) obdobně jni v gotice barbakán chrání bránu. BRANDÝS NAD LABEM 1640 — RENESANČNÍ ZÁMEK DOPLNĚNÝ BAROKNÍM OPEVNĚNÍM Kostely spolu se zámky jsou opět ukazatelem vývoje slohu V 17. stol. převažuje typ přinesený jezuity z jejich řádovéh kostela II Gesú (il džezu) v Rfmě, jednolodí, do něhož se z boků otvírají nižší kaple, propojené průchody, a nad nimi někdy jest tribuny. Průčelí, často dvouvěžové, dělí výrazné římsy na několť vodorovných pořadí. O podélných 1 centrálních jednotných prdj storech 18. stol. na složitých zprohýbaných půdorysech platí to,> kapucínský kostel za průchodní slabou příčkou mníšsky chór Typově ustálené jsou kapucínský kostel (již ort renesano jednolodí bez věže, s trojúhelným štítem a pravoúhlým ptesbyj riem, předěleným napříč, dále santa casa (svatá chýše), ústředí svatyně četných loret, a konečně jeruzalémská kaple čí kap božího hrobu, připojovaná namnoze ke kostelům, nebo v kraji! zakončující křížovou cestu. Poutní kostely, mnohdy nad prám nem, jsou bud dvouvěžové, nebo menši svatyni obklopují ambl s kaplemi v rozích a důraz se klade na přístupové .schodiště. Barokizují se — zevně i uvnitř (včetně zařízení) — i stal kostely, nejen po požárech (kdy se snižují okna a klenby), i i proto, aby se odstranilo vše, co by připomínalo jejich nedávn kališnickou čí protestantskou minulost. Venkovské kostelíky n vajl pravoúhlé nebo půlválcové presbyterium (nezachovalo-li i např. gotické), nad sakristií panskou oratoř pro šlechtické pa rony a věž (někdy též gotickou), popřípadě zvoníci, jejíž přízeí tvořívá vstup na hřbitov. V ohradní zdi hřbitova stávají márníů někdy i kostnice a občas šlechtická hrobka. Některé hřbitov jsou dokonce řešeny na půdoryse různých obrazců či doplňovali sochami. Zejména od rokoka na nich nacházíme bohatě kován a tepané železné kříže. Kláštery na venkově mají jako ve středověku rozlehlou hosppj dářskou část se sýpkami, stodolami apod., ale i zámkům podobni prelatury. Ve městech vynikají měřítkem zejména jezuitské k leje, budované obvykle na místě řady domů, opuštěných a koj fiskovaných za třicetileté války. Obě skupiny klášterů mají rajsk dvůr s ambity, z prostorů jsou nejvýznamnější zpravidla refektal a sály knihovny s malbami a štukaturami. >.i.iii.i>v proniká barok prostřednictvím zámků, kostelů i '•i'ľ'ilmila-ll vrchnost plány u význačnějšího architekta), |i»t. ...... hýli i státních — kontribučních, ale i far, podobajl- i iv menším zámečkům s malbami uvnitř. Lidová zděná ....... pni niž se někdy razí název selský barok, však ná- iti i 1» ii velké části 19. stol. a motivy z „velkého" uměni ^MlA jiřtilváři. ■ li, vsích l ve volné krajině se objevují stovky zdě- | i..........me tesaných božích muk, kaple a kapličky, křížové Mr ......infaitvf soch jako nikde v Evropě. Světce, které před- iMinii! podle ustálené ikonografie a atributů a kromě niiliv mi podstavcích nám usnadní zjištění jejich stáři nrmny v prosebných nebo dedikačních (věnovacich) námi li?, vzácně najdeme uvedené i jméno autora. rokokové krizově cesty RUDA |o. Bruntál) 1760 Inlnrlóry raného baroka 17. stol. jsou bud klenuté — někdy lllkfml ornamentálními a figurálními štukaturami a malbami, "■■i......n)l dřevěné stropy, v nichž převažuje — i v měšťanské lillnktuře a dokonce i ve venkovských mlýnech apod. — trá-■ v. pust re malovaný strop (ornamentika, květiny i figury), li) .muku a paláců, pokud nejsou malované, potahují se damaš-III n vzácněji se na ně zavěšují tapiserie nebo pařížské gobe-||)l) 1'nčetné jsou také závěsné obrazy portrétní, ale i kraji-iii «rtllftl s květinami, ovocem, zvěří atd. Parkety od jednoduchého ni mi čtvercová pole se v 18. stol. vyvíjejí v intarzované lun ' ' 1'ostele mají nebesa splývající od rámu na čtyřech ozdobit sloupcích a většina nábytku, těžké vyřezávané skříně, I lilliuvny aj., je řešena jako architektura někdy se sloupky či | ' Iry, často šroubovitě stáčenými — tordovanými. Stoly, 1 in a židle maji nohy kuželovitě soustruhované a sedací iirthyiiik v druhé polovině 17. stol. začíná být čalouněný s látkovými pnluhy. Mahagonové kabinety se vykládají pravou i nepravou i ivluou, zříceninovým mramorem a kolem r. 1650 je módní tzv. „i linbskrt (či pražská) práce" jak ve výplních nábytku, tak u skří-iiii hry. Čínský porcelán, fajáns z holandského Delftu s mod-inii iiuiliiou, české sklo a cínové nádobí doplňují interiér, k němuž i ■ ■ 1111 Inž kovové lustry a svícny. Vii vrcholném baroku první poloviny 18. stol. kromě ojedinělý li případů pokrytí stěn umělými mramory se Interiér právě-tak jako později v rokoku maluje nebo stěny nad deštěným sok se po celé výšce obkládají malbami na plátně (krajiny, loví scény, slavnosti aj.), stálé oblibě se těší tapiserie nebo parli»| gobelín a na stropy, povětšina ploché, (a někdy i na stěny) rozprostře štuk v jemných ornamentálních a květinových kom(( zicích (datování podle ornamentiky) nebo alespoň ozdobné rín tzv. zrcadla, uprostřed stropu, jejichž plochu někdy vyplní mal|| Krby ustupují do pozadí a reprezentačním doplňkem interiéru stávají ozdobná kamna, do nichž se přikládá z chodby nebo zvláštních komůrek. Nábytek je světlejší, hladký, v půdoryse zvlněný, místo ll kých profilů, detailů a řezbářské práce dýhovaný, ořechol dubový, intarzovaný javorem, kořenicí (méně často cínem, mosil a želvovinou). V intarzii převládá pásková ornamentika, hv8l| a později jsou běžné i květy, ptáci apod. Z nových druhů uvedl sekretář — psací skříň s prádelníkovým spodkem, šikmou odkl pěcl deskou a kredencovým nástavcem, kredenc s nástavcem j zaskleným, skříňové hodiny a vícezásuvkové prádelníky — H mody, které vytlačuji dosud užívané truhly. Nechybějí ani dom cí oltáriky, tvořené obrazem s klekátkem. Nad majolikou vltě porcelán, objevený po starších pokusech v Itálii a Francii Jáni Bottgerem r. 1709 v Míšni a kolem r. 1725 (zejm. čajové souprj vy) malovaný v ateliéru Jana Řehoře Herolda čínskými námel (šinoazerie). České sklárny, kromě horských zrcadel, soutňžíclc s benátskými a pařížskými, vyrábějí od r. 1720 proslulé sklenôn lustry, řezané sklo a neméně proslavené sklenice dvoustěnkj Tyto drobné, nejen uZitkové, ale i okrasné předměty se občas vl stavují v zasklených vitrínách, které později nahradil sklení) pokojová prosklená skříň. UnT n ii . ., muMovou ornamentikou , ; ,-tvili 18 siol. ROKOKOVÝ STOLEK kolem 1750 ROKOKOVĚ KŘESÍLKO (tlily Hlikokn vnáší do vybavení interiéru další křivky. Ladných ne- ..........h tvarů s hřebínkovými a rokajovými ornamenty nabý- i i.......ni, bílá, napr. se zlacenými, růžovými nebo červenými •.u, .....niiientiky. Pohyb vniká i do štíhlých nožek odlehčeného ItlMltii, z požadavku většího pohodlí vzniká chaise longue (šéz-II | Vmlln vyřezávaného zlaceného nábytku cizí výroby a fran-i ■ im nábytku, nazývaného podle výrobce Boulíc (čti: bul), > i ' i uirilio mosazí, cínem a želvovinou (např. charakteristické lllllovó hodiny), u nás převládá nábytek bílý se zlacenými de-v intarzií trvají páska a květy. Lustry jsou jednak kovové CTI POSTEL kolem 1700 SKRÍŇ SEKRETÁR z 2 ítvrti 1B. stol. přikládalo se z chodby nebo komůrky ROKOKOVÁ KAMNA (bud1 masivní z barevných kovů, nebo plechové s barevnými kvěj ty), jednak složité skleněné, dílem čiré, dílem benátské, jemnýcl] barevných tónů. Neodmyslitelný doplněk interiéru tvoří míšeňské a vídeňské porcelánové figurky, české řezané sklo a holičskí fajáns (majolika). Barokní obleky jsou zpodobeny častěji než renesanční, pouza na náhrobcích, v nichž převažuje kartuše s erbem, mnohořád] kovy nápis a pod., se figury zemřelých vyskytují vzácněji. Móda se také rychleji mění, a proto se tu lze dotknout jen nejvýraz-] nějších jejích znaků. /'ii třicetileté války převládla móda nizozemského měšťanstva. Mh?i nosili delší volnější kabát s širokým límcem až na ramena, ničeným rovně nebo členěným cípy, s bohatým použitím kra-i' i Kolem pasu se vázala šerpa a šikmo přes rameno se nosil i......lalfr, široký pruh, na němž byl zavěšen kord. Široké kalhoty iblhaly do vysokých bot, později nahoře přehýbaných, opatřeny* li vysokými podpatky a ostruhami. Krátký pláštík se přeha-lOVBl přes jedno rameno a na dlouhých vlasech seděl plstěný liiuký a vysoký klobouk s peřím [v jakém se malují loupežnicí ml Petrovští, kteří se skutečně v té době, po třicetileté válce, 11in uiovali z válečných dobrodruhů i zběhlých sedláků). ľ.eny si dlouhé vlasy pudrují černým pudrem, nosí lehčí šaty POVnBž se širokým krajkovým límcem, který se postupně zmen-(u)e ve prospěch výstřihu až na ramena, sukně se mírně vlečou P" zemi a později se svrchní sukně vpředu rozvlrá. 650 1657 1630 - ALBRECHT Z VALDŠTEJNA 2 TŘICETILETÉ VÁLKY 1647 DÔSTOJNÍK kolem 1673 Před koncem 17. stol. dosahuje přiléhavý mužský kabát ke kolenům, má široké rukávy, velké kapsy a množství knoflíků, které zůstávají rozepnuty, takže je vidět vestu, téměř stejně dlouhou jako sako, s různými rukávy. Později se kolem krku váže krajkový šátek a krajky vyčnívají také z rukávů. Ozké kalhoty sahají pod kolena a punčochy dostávají pestré barvy {převzaly je a podržely si některé lidové kroje). Střecha nižšího klobouku se formuje tak, že vzniká typický třírohý klobouk. Novou pánskou módní záležitostí se stává ryšavá nebo zlatistá paruka, na konci 17. stol. dosahující největších rozměrů a spadající vpředu i vzadu až přes ramena. Odkládala-li se, posazovala se na stojánek houbovitého tvaru, jaké se ještě dochovaly. 68_ 'Mim, ROKOKO - kotem 1770 ROKOKOVÝ PAfl-po 1750 ?.miy nosí malý plátěný čepeček, živůtek s výstřihem má poloviční rukávy a z nich v předloktí vykukují krajky košile, litknl zprvu poměrně úzká, zvonovitá, se v prvé polovině 18. stol. .....ll v krinolinu a v rokoku nabývá velkých rozměru, jsouc FOMpJftta na kostře z pěti obručí nad sebou, zprvu na kruhovém » puk na Šířkově eliptickém půdorysu. Sešněrováním hrudníku v/nlká tzv. vosí pas. Zeny i muži nosí v rokoku bílé paruky, -1111 napudrované, u žen dosahující jeden čas ohromných rozměrů, u mužů menší, vzadu stažené hedvábnou stuhou, (kdežto .•pivu vojsko a pak i civilisté nosili cop). Vesta již nemá rukávy n ]fijí dolní část stejně jako u kabátu, teď s menšími kapsami, no vyztužuje, aby odstávala. Kromě líčidel k úpravě obličeje — i u mužů — patří zejména v době rokoka tmavé nalepovací mušky, připomínající ojedinělou pihu, jež má dodat tváři zajímavosti. Děti se po celou dobu šatily stejně jako dospělí a jen zvolna •.(! v pozdějších letech ujímalo odlišení v obleku. klasicismus a empír Klasicismus v obecném významu znamená inspirační navazování na tzv. klasické umění, tj. umění antického Řecka a Říma. jako sloh představuje údobí baroku a rokoka v poslední třetině 18. stol. a jeho součástí je tzv. sloh nebo styl Ludvíka XVI. (1774-1792), Louis-Seize (luiséz), vzniklý ve Francii za vlády tohoto krále. Empír, nebo také císařský sloh, vyplňující první polovinu 19. stol., převzal název z francouzského slova empire — impérium, císařství, protože spadá do období Napoleonova císařství (od r. 1804). Někdy i jemu se však říká klasicismus. Souběžný/ s těmito slohy je Časný romantismus neboli — podle nově zaváděného názvosloví — romantický historismus, podnícený a inspirovaný zámořskými cestami, exotikou i romantickým přístupem ke středověku — gotice, zříceninám atd. Ve 2. čtvrtině 19. stol. se v měšťanských vrstvách vyvíjí biedermeier, zvaný také sloh doby předbřeznové (tj. do revolučního března 1848) nebo měšťanský empír, omezující se na bytovou kulturu, nábytek, umělecký průmysl a odívání; jeho název vznikl kombinací jmen pánů Bidermanna a Bummelmeiera, dvou měšťáckých postav z německého časopisu „Fliegende Blatter". Klasicismus zpočátku celým rozvržením architektur připomíná barok, je však sušší, střízlivější, křivky půdorysů ustupují přímkám. Na venkově je běžná fabionová hlavní římsa — v omítce vytažená na prkenné konstrukci, šambrány oken mívají uši, orámované prostou lištou, a v hlavicích pilastrů i v parapetech pod okny bývá častá čabraka neboli lambrekýn. Ve štítech, kromě 71 strohého trojúhelníku, nadokenních římsách i otvorech portálft se uplatňuje stlačený oblouk, ze sloupových řádu korintský a kompozitní, zčásti i iónský, charakteristické jsou také oválnA medailóny s reliéfními profily hlav tzv. imperátorů — římských císařů, provázené přeloženými snítkami listnatých stromů. Ornamentika těží z římské antiky, ale sloh Ludvíka XVI. - luiséz —| ji doplňuje charakteristickými vavřínovými festony a věnci s mašlemi ze zvlněných vlajících stužek a pravoúhle zalamovanými volutami, připomínajícími jako stejně tvarovaná ucha u váz orna-j ment meandr. VAVŘÍNOVÝ FESTON r-J UJtSÉZNl PRAVOÚHLE ZALAMOVANÁ VOLUTA KLASICISTNÍ ROZETA KONZOLA VAZA NÁHROBNÍ VAZA Empír již zcela programově vychází z římské a řecké architektury, první přejímá také nejstarší řecký řád — dorský (i když užívá též iónského řádu a sloupu s palmetovými hlavicemi) a sloupoví staví s oblibou před průčelí budov. Do trojúhelného štítu vkládá někdy reliéf nebo jen nápis či letopočet a u méně honosných staveb půlkruhové či segmentové okno nebo vpadlinu. Jindy se štít skládá z několika stupňovitě řazených nízkých pruhů a tupé zakončení mívají také zděné věže. Menší věžičky ■ Ito.hilň, čtyřboké, vrcholí buď jehlancem nebo zvonovou ..... ľni fasádu jsou typické slepé arkády, zejména v příze- IHl <......Iikdvá kvádrovaná bosáž, kolem r. 1840 se střídajícími i hul a vyššími vrstvami. Mříže nebo příčky v půlkruhově 1 mu nných oknech, dveřích a světlících Jsou radiálně řazené a na Ni Ii n vratech převládají tzv. slunce. V oknech 1 dveřích je ChhIv i»nlindiánský či vignolovský motiv, někdy zjednodušený, hn< nlilouku nad střední širší osou. Okna se od klasicismu zdvo-|n|l ii posunují do líce a opatřují se vnějšími, v empíru s oblibou Imiýml žaluziovými okenicemi. V plochých klenbách převažují lilmliy n valené segmentové klenby s typickými pětiúhelnými ŠTUKOVÝ NADOKENNi VĚJÍŘ - POLOSLUNCE —rV-rT LX pětiúhelná výseč POZDNÉ EMPÍROVÁ RUSTIKA kolem 1840 MOTIVY ŽELEZNÉHO ZÁBRADLÍ PAVLAČI A BALKONŮ 3 kosočtverce a mřížováni NA EMPIROVÝCH VRATECH A DVERlCH 968443 nebo segmentově zakončenými výsečemi (lunetami), kupole nad ústředními prostorami v zámcích a kostelích člení kazety, burf plastické, nebo iluzivně šedě malované tzv. grisaji (grisaille), v podstatě chiaroscurem. Rímsy s konzolami i celé sloupy (zejména u pavilónů apod.) bývají dřevěné, barevně přizpůsobené fasádě, nově se užívá litiny pro palmety, akroterie, gotizujfcí fialy romantických staveb, zábradlí a mříže plotů, pokud hejsou kované. Časný romantismus od sklonku 18. stol. přináší drobné stavbičky altánů, pavilónů, rozhleden a jiné doplňky zahrad, inspirované Čínou, starým Egyptem, Tureckem, maurskými stavbami, samozřejmě i antikou, ale také — již před r. 1800 — gotikou, a dokonce idealizovaný a povrchní zájem šlechty o venkov se objeví v napodobování lidových staveb. Vzniká tak při přeměno anglického parku v přírodní jeho zvláštní obměna — park romantický. Klasicismus a empír zapadají do doby základních politických a hospodářských změn a reforem a rozvoje techniky. Ještě r. 1775 v důsledku velkého povstání nevolníků omezuje Marie Terezie robotu a podle návrhu dvorního rady F. A. Raaba přiděluje pozemky z rozparcelovaných královských, nadačních a církevních statků drobným rolníkům, aby místo roboty na panském pracovali na svém a odváděli peněžité dávky tzv. raabizace, Raabúv systém). Při tom se zakládají nové, tzv. raabizační vsi. Císař Josef II., přední představitel racionalismu a osvícenství, r. 1781 ruší nevolnictví (čímž se uvolňují pro početné manufaktury potřebné pracovní síly) a tolerančním patentem (tolerance, tolerantnost = snášenlivost) povoluje tajným evangelíkům hlásit se veřejně k své víře a stavět kostely. Církev (r. 1773 oslabenou dočasným zrušením jezuitského řádu — do r. 1814) omezuje rušením řady klášterů a kostelů a zřízením generálních seminářů pod dohledem státu. Pro slovanské národy v rakouském soustátí byl však tuhý centralismus, trvající na jediném ústředním jazyce a znamenající poněmčování, pohromou. Také Praha se odchodem úřadů do Vídně mění v provincionální město. Napoleonské války (po Francouzské revoluci 1789) způsobují r. 1811 v Rakousku státní bankrot, ale měšfanstvo, měnící se v buržoazii, se dravě chápe průmyslového podnikání a dává hospodářství základ, jaký byl pro dožívající cechovní zřízení nedo sažitelný. Vynález parního stroje, uvolňující závislost továren na energii vodních toků, a jeho zavedení do dopravy (místo starší koněspřežné dráhy) jsou dalšími kroky vpřed. Politický a národnostní útlak, charakterizovaný Metternicho-vým absolutismem, nezabránil odporu, spíše ještě napomohl vzniku tzv. národního obrození, vedeného řadou osobností z oblasti vědy i umění, a je zcela zákonité, že k revolučnímu vření v Itálii a Francii se r. 1848 přidávají také české země s požadavkem konstituce — ústavy. Boj o reformy je nakonec zlomen vojensky, ale významným ziskem zůstává zrušení roboty. Miuin kii začínají ted* zbavovat hradeb a bran (nových se staví Mil nirtin), místo valů a příkopů vznikají okružní ulice, rušené iinvy u kostelů se mění v parky nebo náměstíčka, vyrůstají lirndměstf, zahrady s vilami a první veřejné sady, podél *|iii|nii města s obvykle vzdáleným nádražím se tvoří živé tepny. Nn i ni ■ loná! nich (účelných) půdorysech se zakládají lázeňská in i loplice. Mariánské Lázně, Františkovy Lázně) i nejmladši minii - Terezín a Josefov — jež měly čelit opakovaným prus-i/pádům do Čech. ■•x 11 0 0 m m D OJ Q QQ m m 00 nn n v [sój t IDOL ľl y oo m m ioo 1 JÚLU m [no] Mllfll »0 MARE štítové ďomv k HREBENÝ KOLMÝMI K PROČELI TYTÉŽ DOMY PO EMPIROVÉ ÚPRAVĚ SE STŘECHAMI OBRACENÝMI O 90° SE SVĚTLÍKY A ZAZDĚNÝM PODLOUBÍM J33_m VOLNĚ STOJÍCÍ. NAPR. PŘEDMĚSTSKÝ EMPIROVÝ DUM 74 'H-m 0|l 6(1 Príliv obyvatelstva do měst nacházejícího tam obživu v nový průmyslových podnicích dává vzniknout typu nájemního do: — činžáku s byty oproti dřívějším vzdušnými, světlými, příst nými z pavlačí ukončených společným záchodem. Do starých dontl se světlo přivádí Šachtami nově prorážených světlíků, vystupuji cích nad střechu věžovitým útvarem s okny. U těchto domů odstraňují štíty a střechy s hřebeny kolmými k průčelí se obrac o 90 stupňů a vkládají se mezi boční požární štíty, takže vzhli měst se zcela mění. Starší podloubí se zazdívají a jejich prosto) se mění v byty nebo krámky (opatřené dvoukřídlými vraty a běžňw v přízemích empírových domú) a nová se stavějí jen v případech, kdy je třeba navázat na podsíně (= podloubí) v sousedství. DH movní znamení se těší oblibě i nadále, třebaže za Marie Terezlo (do r. 1780) dostaly domy popisná čísla. Zřizují se městské lázně, plovárny, střelnice, nemocnice u so>. ciální ústavy, divadla, kasárny a na vyhlídkových místech se stavějí pavilóny a rozhledny, a kromě velkých lázeňských měst pfl bývají venkovské lázně a lázničky s většinou dřevěnými glorienH kolonádami a přístřešky nad prameny. Zhoustla také sít komunikací, z nichž tzv. císařské silnice, doprovázené topolovými alejemi, se vyměřovaly z věží kostelffl a proto věž vídáme v jejich ose dlouho před sebou. Formanům slouží zájezdní hospody s dvěma branami vjezdů a přlstřeškeflí uprostřed dvora a na pravidelných linkách dostavníkové pošty se stavějí nové poštovní budovy. Pro železnice, od r. 1839 přetínající Moravu a od r. 1845 spojující Olomouc s Prahou, se budoí jí nádražní budovy s výtopnami a vodárnami (a při stanicícm hotely), strážní domky, tunely a kamenné viadukty na rozdíl od řetězových mostů pro pěší a povozy. ŘETĚZOVÝ MOST PŘENESENÝ Z PODOLSKÁ KE STADLCI U BECHYNĚ Na venkově se teprve nyní rozvíjí zděná architektura — s malebnými štíty pokrytými štukem — čerpající podněty z baroku |tzv solský barok proti skutečnému baroku až o sto let mladší t a empír sem proniká z panských staveb zámků nebo dvorců a správních budov. lim h In, obracející se k Vídni, staví méně zámků než v ba- imI.....n počátku klasicismu, některé jen doplňuje a adaptuje. imky řešený francouzský park při nich ustupuje módnímu !•..... parku, pojatému jako komponovaná volná příroda, ■ •In •■<• umíníme skupiny stromů střídají s loučkami, jezírky apod. v pí i'., iií-iii parku romantickém se do krajinného rámce umis-i < 111 i'iiiiiľiy, chrámky (Chrámek přátel venkova a zahrad ve Vel výiii názvem nejlépe charakterizuje dobu hlásající s filo ) ). Rousseauem návrat k přírodě), čínské pavilony. ČÍNSKÝ PAVILÓN - VLAŠIM n«yptské kabinety, sfingy a obelisky, zříceniny gotizujíclch tvarů, iili; i švýcárny — „venkovské" salaše pro chov švýcarských krav. Kostelů se buduje rovněž méně, a to — kromě prostých tole rančnfch evangelických sborů bez věží — spíše v nově založených městech a předměstích, nebo namísto starších dřevěných. Charakte rlstické je u nich vtažení věže do obvodu zdiva a její zasunuti POZDEŇ NA SLAnSKU pozdeň na slansku jakoby za kulisu štítového průčelí, dosti častý je pťidorys fcc ho kříže a půlkruhová termální okna jako v raném baro Šlechtické hrobky a pohřební (sepulkrální j kaple mívají ant zující průčelí, venkovské kaple a kapličky nejednou převá empírové tvary do lidového pojetí. Naopak výše vzpomenuté formy Josefa II. vedou k rušeni i cenných kostelů a k jej zboření nebo proměno na obytné domy, skladiště, kovárny Podobně i kláštery mění funkci a z některých, zejména z jej výstavných prelatur, se stávají zámky, z jiných kasárny nebo jemní domy, v Sedlci tabáková továrna apod. Široké uplatnění nachází již zmíněná litina, z níž se zhotovuji válečné památníky, velké kříže se strukturou jakoby ze dřeváj pamětní a náhrobní desky, náhrobky empírové i v tvarech romanl tické novogotiky, busty a sochy na pomníky, figury granátníktOj apod., a hlavně zábradlí a mříže. Všeobecně ubývá individualizo váné rukodělné práce a průmysl ji nahrazuje sériovou výroboj| stolek klasicistní kamna Interiér v klasicismu směřuje v tvarech i barvách ke střízlivosti. Stěny jsou polepovány tapetami nebo malovány s použi-llm chiaroscura nebo grisaille, zejména v ornamentálně bohatých uilobilých rámech kolem modravých, oranžových nebo zelených plOCb, ale — stejně jako v drobných parkových stavbičkách — tu nacházejí uplatnění exotika a romantismus v malbách čínských u oxotických krajin, antických zřícenin apod. Většinou bílá kamna na nožkách jsou válcová nebo kónických tvarů, kanelovaná, vrcholu! vázou a na plášti pokrytá reliéfními vavřínovými festony n girlandami, esovitými pletenci, beranfmi hlavami aj. Také u ná-iiyiku, obkladů stěn a u dveří, zhusta dvojitých [v lící obou Ntrun příčky), převažuje bílý nátěr, kombinovaný v orámování n v kanelurách rovných, dolů zúžených noh zelenou nebo orán-ř.nvou barvou. V detailech doplňují celek iuisézní rozety a pravo-ulile zalamované voluty. Svítidla mají někdy tvar zasklené poly-Knnální plechové lucerny s kvítky a typickými mašlemi. Empir v prvé čtvrtině 19. stol. v zjednodušení a inspiraci iiuiikou dále pokračuje. V interiérech se chiaroscurem malují např. iluzivní pilastry, kladl apod. Podlahy v zámcích pokrývají přebohaté geometrické a plastickým dojmem působící obrazce páriu:! z různobarevných dřev. Kamna s římsovým zakončením jsou válcová, hranolová nebo tvaru strohého i trojbokého jehlance, n . 11! 11 ktz.ii jícími a egyptizujícími figurálními reliéfy, např. bílými hlavami nebo postavami na šedém, žlutohnědém nebo jinak jemně lomeném pozadí, a egyptské prvky se dostávají i na nábytek v podobě helem, polopostav, sfing apod. Ty bývají na jednoduchém, ale řemeslně dokonalém, černě lakovaném nábytku zla-coné, nebo na hnědém černozlaté, nohy končí zvířecími pazourami nebo ptačími spáry. Nástěnné hodiny se doplňují řezbou, např. zlaceného orla; početností a tvarovou bohatostí vynikají imipkové hodiny. Nádhery dodávají mobiliáři i zlacené a mosazné apliky a kováni. Kliky dveří mívají nejednou podobu sfingy, 7» KNIHOVNA — první čtvrtina 19. stol. CtvrtvAlcov^ KOUTOVÁ SKRifi 1820 PYRAMIDOVÝ KLAVlR s HODINAMI kolem 1810 sedací nábytek pohovka a dole — dvé křesla — kolem 1830 ŽIDLE— kolem 1820 ryby, lidské ruky držící napříč krátkou tyč apod. Lustry jsou bud kovové, kruhových antikizujicích tvarů, nebo dřevěné zlacené se zavěšenou okrouhlou „mísou", a konečně skleněné o několika různě velikých kovových kruzích nad sebou, určených proí svíce, na nichž a mezi nimiž visi skleněné kapky, závěsy a šňůry. iiiiHlttiiiinier (1830—1850), někdy označovaný v bytové kultuře .....ifisťanský pozdní empír, se oprošťuje od ornamentiky, i.....iir.n|(! empírový nábytek a nejednou sahá i k masivnějším • iiiii, nupř. u válcovitých noh stolů s charakteristickými prs-l, u skříni a postelí. Vedle jiných druhů nábytku je častý iní s ohrádkou ze tří stran, v opěradlech židlí kromě pou-i pflčck bývají intarzované tvary stylizovaného vějíře, květu, m/.nvřeného deštníku, k vybavení domácnosti patří stojací ■a h 11111 • i v <• věšáky na šaty, kalichovitá plivátka, zouváky atd. Převa-|ii|n '.vřilc hnědé, třešňové, lesklé dřevo, římsy a někdy i před-■ i miň sloupky nebo polosloupky bývají černé nebo tmavohnědá PRÁDELNÍK ŽIDLE n mosazné doplňky ve střízlivějším provedení než v empíru. Je to Dbdobl slávy českého porcelánu z Horního Slavkova, Klášterce, lirii/.uvé, Lokte aj. a české póroviny (zvané někdy nepřesně kame-. iiIiiii), která od začátku 19. stol. nabývá vrchu nad cínem a májo-llkou. Na výši je i sklo a jako upomínky na lázně (ale i jiné místa J se zhotovují sklenice s vybrušovanými charakteristickými nb|Hkty, gloriety nad prameny apod. Portrétní sošky — ale i velmi působivé šperky — se zhotovují z černé litiny a měšťanstvo se ilrtvú hojně portrétovat nejen na velkých obrazech, ale i na mi-uliitiuách, usilujíc se vzrůstem sebevědomí, aby se vyrovnalo llechté. Klasicistní oblečení, jak je formovaly Rousseauovy myšlenky nílvratu k přírodě, anglická obliba lovů a jízdy na koni i Fran- ...../.ská revoluce, je proti dřívějšku praktičtější a „civilnější". Muži nosí přes krátkou vestu jakýsi frak, vpředu jen do pasu. Q1 lilu n dlouhými Sosy, s vysokými rameny, širokými klopami, i > krkem až po bradu velikou bílou vázanku a dlouhé, někdy i '...... kalhoty do vysokých bot. Kulatý klobouk nabývá tvaru viilihflliu, nahoru rozšířeného cylindru (stejný tvar, jen se štít- .......tisto obruby, mají vojenské Čepice |. Paruka byla záhy opuš- llilfl (Btejné jako krátké kalhoty s punčochami) a nosí se kratší. Mi nvláié, dopředu sčesané vlasy v účesu „á la Titus", nápodobu-|i. i rlmsknu úpravu hlavy. Rozevlátý nebo do antikizujícího h/Iii svázaný účes nosily i ženy, zejména kolem r. 1800, když liptlNtlly oblek vzniklý zjednodušením rokokového a odívaly se ■ in Ki'eque" — „po řecku" — tenkými dlouhými, ponejvíce Mlýml šaty košilového střihu bez rukávů s vysoko posunutým i"i um, Ještě během empíru se šaty zkracují ke kotníkům, dostáni rukávy, později s kulovitým rozšířením u ramen, pas se sni-lu|« a kromě stále oblíbené bílé „řecké" barvy, přibývají i jiné, ľ".Ké tóny. V mužské módě zatím převládly dlouhé kalhoty — in'/ vysokých bot a novinkou je dlouhý, na 10 cm k zemi sahali' i plášť, od pasu dolů řasený a opatřený velkým límcem (v zimě liu7i'šinovým), připomínajícím krátkou pelerinu. Oblečení do-i'iini|(! vysoký štíhlý klobouk. kolem 1830 liinilnľiniilBrské oblečení si vybavíme při představě Machko-ii itmlľiMii měšťanů nebo ilustrací Babičky Boženy Němcové, n mIi lMľl/.u)i je modré a hnědé mužské fraky, květovaná vesta, . mini ii dlouhé kalhoty, u žen šaty se staženým pasem, širo-HiiKiiiii až přes ramena, sukně rozšiřovaná množstvím spod-IM h h n pod ní u dětí viditelné dlouhé batistové spodní kalhoty. ■ ■i !■ ilupIAoval kašmírový šátek. Pro chladnější počasí se užíva-Im Hlinko pláštěnky a starší měkký čepec byl vystřídán širokým i In......linu. Stejně jako v potazích nábytku a tapetách převládly I v IrtlkAch na šaty koncem biedermeieru střídající se svislé pruhy. romantismus lni hnlmu poloviny 19. stol., doznívající v ojedinělých případech n' iln počátku 20. stol., se liší od romantismu časného, zmíněného v kiipítole o klasicismu a empíru. Místo antiky a exotických Itllil poskytuje teď inspiraci rytířský středověk, v němž šlechta, IrAoojtc své výsadní postavení, zejména po r. 1848, hledá lesk <.iMťi rytířské slávy a nákladně přestavuje starší sídla ve snaze vyivnnt z nich iluzi hradu. ROMANTICKÁ GOTIKA Restaurace zámku ve Windsoru v Anglii a podrobné studium a obnova francouzské středověké, hlavně pevnostní architektury architektem Vicllet-le-Ducem vedou ke dvěma hlavním proudům v romantické architektuře. Anglická novagotika, tzv. windsorská, která přes cizorodost se stala módním slohem a ze zámků (Hlu- winnnnri (wuvvvwinn, U Kvwwwvwi .... JoseSuK Ill^mnnnívvinl PRAHA - NOVA ÚJEZDSKÁ BRÁNA S PRVKY ANGLICKÉ NOVOGOTIKY indiil, prílb, kyrysfl atd.) a zbraní i nejríiznějších předmětů ..... i originálů a vědomých napodobenin a kopii, které se ■ jinřrtdáni interiéru považují za rovnocenné. A aby fikce sta- .....v.....li sídla byla co nejúplnějši, dává se majitel zámku ve ll«.....li Vincenc Auersperg portrétovat v úboru ze 17. stol. Ne- ll v opožděném záblesku romantismu na počátku našeho sto Ihii |i motivováno zpodobení rodiny novodobého šlechtice Špačka ......MMiinčním loveckém oblečení na stěnách obnoveného hradu Plna Všeobecné romantické cítění se ostatně projevilo I při I il ikrtm carousellu (čti karuselu) v r. 1854 — slavnosti, jejíž i li....... /. hlavních složek je defilé "jezdců i pěších; všichni účast- m. i -.i! šlechtici byli oděni v historických krajích, jak dokládá IM| i .'niobr' barevné album. Pokud |de o občanské oblečení, jen těžko bychom je v rámci inin |nňce mohli výrazněji odlišit od toho, co v módě představili' i til A druhá polovina 19. stol., jíž je věnována další kapitola. boká, Lednice) se rozšířila na stavby všeho druhu včetně továren, mostů a kasáren, se vyznačuje tupým zakončením věží a nárožních věžiček, obvykle mnohobokých, zubatým cimbuřím na kra-korcích, tudorským (či tudorovským) obloukem a plošnými klenbami s imitovanými žebry. Projektant přestavby Lednice byl poslán na studijní cestu do Anglie a pro zámek Hrádek u Nechanic došly plány přímo od anglického architekta. Francouzsky zabarvená novogotlka s válcovými, hrotitě zastřešenými věžemi a' strmými střechami je mnohem bližší českým středověkým hradům a nejvýrazněji ji reprezentuje přestavba zámku ve Zlebech se čtyřmi branami, věžemi a věžičkami se střílnami i napodobeninou příkopu před hlavním vstupem. Interiéry přes snahu vyvolat zdání středověku nebo alespoň období renesance zůstávají ovšem místnostmi 19. stol. Přitom na ; jejich ploché stropy se bez rozpaků nanášejí štukové kroužené obrazce, odpozorované z pozdně gotických kleneb, nebo motivy seschlých sukovitých větví. Pokoje, jídelny, knihovny a schodiště se často celé obkládají deštěním s řezbami bud" zhotovenými domácími řemeslníky, nebo přivezenými odjinud (do Žleb jednak z Tyrol, jednak z nyní polského Malborku, do Mnichova Hradiště strop ze zrušeného zámku v Dobrovicích) a stejně tak se kombinují původní a nově napodobené tlačené, přibarvované a zlacené tapety z kůže. Jinde se obložení imituje iluzivní malbou. Malují se ovšem také erby, devízy^, hesla a průpovědi gotizujícím písmem, postavy dávných předků ve smyšlených podobách apod., nebo se stěny chodeb, schodiště, ale i místností upravují na způsob sgrafita, provedeného v drsné a hladké omítce. V parketových podlahách se objevují intarzované kružbové obrazce, prvky z erbů aj. A protože romantismus, zahleděný do minulosti, jde ruku v ruce se sběratelstvím, do oken z šestiúhelníkových tabulek v olovu se zasazují staré renesanční a raně barokní na skle malované erby, hlavy a postavy, a také nábytek a množství zbro- dobí historických sloho /.ustavujeme se u něho nejen proto, že v něm vznikají stavby llknvé závažnosti a významu pro celý národ, jako jsou Národní Uvadlo, Národní muzeum a jiné, ale že právě v této době se nivrth pojem památky a památkové péče i v našich zemích a řa-iin památek — hrady a zámky v to počítajíc — je obnovována h dostává dnešní vzhled, třebaže většinou neodpovídající původnímu. Historické slohy měly být východiskem ze situace na sklonku ťlltlvajícího empíru, kdy proti předchozím obdobím se souběžně Milný nový sloh nevytvářel. Eklektickým způsobem, vybíráním prvků a motivů z dřívějších slohů a sestavováním jich v nové ■ ' -1 k y. pracuje proto většina architektů celou druhou polovinu II stol. Oasově sem také spadá, ale od historizujících slohů se liší i/v druhé rokoko (50.—60. léta), v němž doznívá romantický historismus, inspirovaný nejen rokokem, ale i barokem. Druhé rokoko vystřídalo v měšťanské kultuře starší biedermeier a ojedi-nflle se uplatnilo i v architektuře. Typická jsou okna s horními nliy čtvrtkruhově zaoblenými a na fasádách i na vyřezávaných vnitech a dveřích ornamentika, připomínající rokoko spíše nesouměrností. Pro interiéry se kromě štuku začíná užívat levnějších Omámenia z plasticky tlačené papírové hmoty, zlacených nebo ba nivně přizpůscbených úpravě stropu čl stěn, popřípadě sádrového niliéfu a místnosti zámků a paláců se zařizují jednak bílým zla-itiuým, jednak hnědým nábytkem barokně zprohýbaných tvarů, rnlouněným a doplněným řezbami. Tytéž tendence se projevují v lustrech, rámech obrazů i ostatních doplňcích tehdejšího interiéru šlechtického i měšťanského obydlí. ■I Vlastní nástup historických slohů začíná od 40. let 19. stul kdy se empír přezíravě odsunuje jako sloh vhodný jen pro úřnil ní budovy a činžáky, zatímco pro kostely se propagují sloh r manský a gotika a pro zámky, radnice a školy renesance U novorománského, ale především u novogotického šlohli vzniká — na rozdíl od volné inspirace, charakteristické pro golť, zující stavby romantického období, — jakýsi univerzální vzornlli, schematický a strohý, třebaže podložený studiem architektury příslušného slohu, neboť většina novogotiků se současně věnovtiln restaurováni památek. V dějinách památkové péče je to období purismu (purus latinsky čistý), reprezentované architektu Mockrem, Schmoranzem a Láblerem, kdy se ve snaze o dosaženi „čisté" podoby památky odstraňují k její škodě všechny mladil, třebaže hodnotné doplňky jnapř. renesanční nebo barokní) a n|i hrazují se bezkrevnými tvary novogotickými čili pseudogotickým!' (pseudo znamená nepravý). Stavby se nesprávně a proti původ nímu uspořádání zbavovaly omítek a kamenné lomové zdivo M po vyspárování ponechávalo holé. Po sejmutí omítek se objevo« valy zazděné a dosud skryté detaily, a to po purismu vedlo k analytické metodě (analýza — rozbor) při obnově stavebníci! památek. Ve snaze zachovat viditelné všechny nalezené stopu které umožnily rozbor stavebního vývoje objektu, ponechávají sít vykrajováním v omítkách odkryté, třeba i nevelké části starých ostění, sgrafitovaných spodních fasád apod., bez ohledu na koj nečný výsledek. Novogotika užívá kamene, neomítaných i glazovaných cihel, terakotových i štukových detailů a obdobně je tomu i v novOr románském slohu. Novorenesance — přes určité tvarové náznaky v pozdním en píru — přicházejí proti jiným zemím s jistým zpožděním. Přikladen práce většiny architektů jsou výtěžky z jejich studijních cest do Vídně a do Itálie. Po období inspirovaném časnějšími florentskými paláci převažuje napodobení severoitalské pozdní rene-j šance s vysokými, kanelovanými sloupy, stavěnými před pilíř arkád nebo meii okna, s mohutným kvádrováním (někdy jeři v omítce imitovanou bosážl] v přízemí a s kuželkovou balustro> vou atikou nad hlavní římsou (Zítkovo Národní divadlo, Rudol-] finům aj.) a s velkým důrazem na honosné vestibuly a schodiště. Současně z francouzské renesance přicházejí fasády s režnými cihlami mezi omítnutými nebo kamennými architektonickými články a typické komolé jehlancové střechy při nárožích, z nizozemské (holandské) oblasti pak vysoké vykrajované štíty a přemíra bohaté plastické ornamentiky. V reakci na tuto mezinárodnost prosazuje architekt Ant. Wíehl architekturu národní, „českou renesanci". Jejími znaky, vyvozenými ze studia památek 16. a počátku 17. stol., jsou malebné štíty, lunetové římsy, arkádové lodžie a na stěnách, zbavených nadměrné plasticity, malby a sgrafita (mnohde podle návrhů M.Alše a Fr. Ženíška). Méně šfastný byl jeho pokus použít na stavbách ihi..vr dřevěné architektury* např. lomenic. Novorene- .........Wr produkci zaplavila města a někdy nezvládnuté liifnkn, plné prefabrikovaného dekoru si libují v bulko .iliyNrh na krakorcích bez nosné funkce a v nárožních • ii litiptilkaini, špicemi a ochozy. 1.......tun ukul stavby se objevují převážně až koncem století ■ i..... kdy se přestává na barok hledět jako na „zka- ■ iiic.miicI", a to především diky Bedřichu Ohmannovi po ■ ifirilýrli restauracích velkých barokních kostelů. Tehdy, m .(iistné pražské „asanace", kdy se celé starobylé bloky 11 v krumpáči, se novobaroku chopili propagátoři zachování itnhn" rázu Prahy a domnívali se, že pseudobarokními novo- i....... . ni/iikíi (do nichž někdy vsadili 1 starý portál) dosta- Itw nn mtliiudí ztrátu bořených domů. i., yiingógách, stavěných ve většině měst, se objevují maurské mi iimiáliii prvky a nechybí ani příklad novoempfru (evange- ...... v Kutné Hoře). Ihitliá polovina 19. století a počátek 20. století jsou dobou I n|nfl rozsáhlé a mnohotvárné stavební činnosti, ale postrá-.i. i.iii|ši urbanistické cítění: každá stavba je řešena jako mt n sobě, tvrdě, bez ohledu na prostředí a bez snahy (i i- ..mi s ním. Vyrůstají celé městské čtvrti s kostely, školní ■ mluvy atd. a mj. i smutně proslulé novorenesanční radnice iiÄHtské spořitelny, narušující většinou neodčinitelným způso-prostory náměstí s dosud vyváženou zástavbou. Činžovní i»iy /.pivu přejímají systém pavlačí z empíru. Časem se však k y místností zvětšují, dvorky se zmenšují vestavbami dílen, .....llSť aj., schodiště jsou temná. Přibývá zvýšené přízemí a nad ...... iinv.ipatro (časté nad výlohami obchodů). V novorenesanci M i kn v Praze na Příkopě první Haasův cbchodní dům. honzlk 1874 1886 Na vesnici — kromě novostaveb kostelů — přinášej! pseucln slohy stavby sokoloven a hostinců. Uctění památky padlýoli v krvavých bitvách z rakousko-pruské války 1866 — zejméns u Hradce Králové — je podnětem k zřizování pomníků a památníků v místech bojů. Všechny slohy se vystřídají i v nábytku: novogotické kun převážně na zámcích a v kostelích (tam vzácně i novorománsk zařízení), novorenesance a novobarok s množstvím řezbářskýo dopiňků i soustruhovaných částí běžně v zařízení domácnosW jak je ještě mnozí z dětství pamatujeme u našich babiček. Mnohem méně přímých vzorů poskytla předchozí staletí oděv ní módě. V oblečeni, které se stále více blížilo dnešnímu s módními výkyvy spíše v ženském odívání —, se nejcharaktl rističtěji projevilo snad druhé rokoko širokými krinolínami obručích stejně jako v 18. stol. nejdříve kruhových a pak šírkov eliptických, šitých nyní z velkého množství látky a zdobenýo volánky. Opět se uplatňuje velký dekolt, ale účes je malý. Mul nosí nepestrý oblek a bud tvrdý klobouk, nebo cylindr a časti tříčtvrteční pláštěnku. Další módu zachycují — po vzácnýc daguerrotypiích — již fotograíie, které se dochovaly snad v každ domácnosti. 20. století — secese a moderní slohy Pro úplnost a na závěr našeho putování staletími zbývá zrnin se ve stručnosti o architektuře 20. století. V letech 1895—1900 se historický akademismus dostal do si pé uličky ; na průčelích činžovních domů z tohoto období se při pleta jí různé slohy a do těchto poměrů vstupuje secese s do\ secesní StItové průčelí .......kou, že situace se vyřeší novou, nehistorizující ornamenti- JHlll, kterou stačí pokrýt stavby běžného pojetí. Slovo secese v la- ..... n.iiiiená odděleni, rozštěpeni, roztržku a v názvu slohu má IftilNt, že tu dochází k názorovému i tvůrčímu odštěpení pře- iA mladších umělců (proto v němčině označení Jugendstll) ml itai'51, konzervativnější generace. Vy/.nučuje se neobyčejnou dekoratívností křivek, květů a listů malebných tvarů, spojovaných s lidskými maskami, naturalisticky pi l jn t ý lil I íigurami v aktu, např. kolem vchodů, ale nechybějí ani flflury n scény z českých dějin: Hus, Žižka, Jiří Poděbradský. 1 Adu tiživují malby, mozaiky, kachlíky, různé obklady a barevní n zlacené ornamenty. Tvůrčím způsobem do secese zasáhli ■nlák Bedřich Ohmann, Kamil Hilbert a Dušan Jurkovíč (jenž se lil iiii uval slovenskou a moravskou dřevěnou lidovou architek- ......u) a Jan Kotěra. Zejména první tři se také podíleli výrazně ■ i obnově množství významných památek. / množství nerealizovaných projektů je však patrné, že Rljldnou mělo jít spíše o přestavbu než obnovu památkových (lb|«ktň. Na těchto návrzích lze nejlépe sledovat, jak pozvolna ..... l>Hz obtíží se utvářel zdánlivě samozřejmý názor, že pří obno- .■ůslňvá určujícím činitelem památka a že všechny zásahy on a doplňky mají respektovat originál a neubírat z něj ve prospěch nové tvorby [o jejíž vhodnosti se třeba již po krátkém čase začíná pochybovat Pokud jde o secesi samotnou, záhy se zjišťuje, že v problemt tice architektury není východiskem a v tvorbě Jana Kotěry proJ niká i k nám funkcionalismus. Funkce budovy udává i její tvar a místo dekorativních detallO1 se na výtvarného činitele povyšují konstrukce a nové materiály, jako válcované železo, sklo, železobetonový skelety neomítané čeř vené a bílé šamotové cihly se nechávají volně'přemlouvat. ■& Reakcí na tento směr je vznik tzv. kubismu (kolem r. 1910), v* cházejícího z teorie, že základním tělesným tvarem je krychlo, latinsky kubus, a že geometrické tvary dodají uměleckému dlllí větší působivosti. Fasády se pr>omodelovávají krystalickými vjj stouplými i proláklými formami, připomínajícími diamantový řez Od sklonku 1. světové války do poloviny 20. let se abstraktní ge» metrizací tvarů v podstatě renesančních formuje sloh Legiobanky ípodle banky Čs. legií, proti nynější Bílé labuti v Praze) se silni plastickými fasádami, které se době jeví jako příliš dekorativní! (Nově se pro převažující tvary začíná tento styl označovat jako! obloučkový sloh a protože v uvedeném období se objevují 1 růjl né jiné typy dekoru, shrnují se pod společný název dekorativismus.) A tak po Výstavě soudobé kultury v Brně r. 1928, pod dojmem myšlenek francouzského architekta Le Corbusiera, zvítězí konstruktivismus s prostou, harmonickou ztvárněnou konstrukci. Na něj se zprvu navazuje i po přerušení architektonické tvorby 2. světovou válkou, avšak potřeba rychlé obnovy vede k typizaci, k tvarově chudým dvouletkovým holotypům. Ty záhy vystřl-dává socialistický realismus v architektuře, v jiné výtvarné kvalito OBLOUČKOVÝ STYL — SLOH LEGIOBANKY líných myšlenkových pohnutek sahající jako kdysi nevorene-iii! ke dvěma hlavním vzorům, k antice (kanelované sloupy, .....11vy triumfálního oblouku, např. v Ostravě-Porubě) a k rene- irtcl (obloučkové a volutové štíty, sgrafito, arkády, keramická Bitěnf), ale nechybí ani inspirace trojúhelnými empírovými štíty I slunci a z baroku převzaté mansardové střechy s cibulovou vftř.ičkou (Čáslav). Příkladem výškové stavby tohoto období je pťiíský hotel International v Podbabě. Příprava Světové výstavy 1958 v Bruselu přivádí naši architek-iiini k novému tvůrčímu pojetí a vítězný československý pavilón I pruvezený do Prahy) otvírá etapu, jejímiž jsme současníky. H i......itán ■jNi i 11 , i . 11. i rostlina, jejíž listy, dekorativně stylizované, se od starověku korintská hlavice) uplatňují v ornamentice. V rozmezí zhruba ....... i /'o plně převládá jako výtvarně upravená parafráze v barokních fpt\m> h, kamenných reliéfech, štuku, kování i zlatnických předmětech lloil"jerově porcelánu. Kolem r. 1710 se objevuje akant s pentlí po okrajích lemovanou a vrapovanou, proplétající seakantový-l itnožňuje - jako barokní ornamentika vůbec - poměrně přesné 1 1 mi staveb i předmětů. \l I c .OKIIv l.....lajné znázornění napr. ctností, vlastností, podnikání, činnosti, .....tich dob, světadílů apod. lidskou (božskou) postavou, podobou zvířat, m t lni či věcí. al fresco viz freska. alianční znak sdružený znak - viz znak. almužní (obětní) sloupek pokladnička na příspěvky, almužnu, v kostelích, ve tvaru hranolového nebo bohatěji ztvárněného nízkého sloupku, nejčastěji kamenného, ale i dřevěného. V horní části je vytesaná schránka na peníze, které se vhazuji otvorem v železné, dobře okované svrchní destičce na závěsech a s petlici zajišťovanou visacím zámkem. al secco nástěnná malba na suchou omítku (srovnej s freskou, al fresco, freskovou technikou). altrohlau viz porcelán a pórovina. ambit viz křížová chodba. amdg zkratka latinské devízy jezuitského řádu Ad maiorem Dei gloriam [K větší slávě Páně (boží)] na bývalých jezuitských stavbách a předmětech. analytická metoda směr v památkové péči, požadující konzervaci památky bez doplňků a rekonstrukcí, zaměřený k analýze, stavebnímu rozboru památky, a často v neprospěch celkového jednotného účinu odhalující všechny - i fragmentárne - dochované stopy starších stavebních a slohových frází (napr. v barokní fasádě vykrojená část s renesančním sgrafitem, kusem ostění apod.). anglický park viz park. 98 NTICKÉ stavební řády .....ibni systémy původně řeckých a později i římských chrámů, převzaté |iiilt i civilní architekturou. S výjimkou gotiky z nich čerpaly více či méné ■ hny slohy, které se v našich zemích"vystřídaly, přičemž se např. místo | melo váného užilo často hladkého dříku nebo se do kanelur vkládaly i i ilv. popřípadě dolní třetina dříku se pokrývala ornamentikou; přímo i.....i.iinově z antiky vycházel empír, hlavně z řeckého stavebního Irmu svislé podpory a vodorovného břemene. Nejstarší je hmotný Iwlnnduchý řád dorský, mladší iónský se vyznačuje větší vznosností, llhlostl sloupů a ještě subtilnější a zároveň dekorativnější je řád i......i .k v. V římské architektuře se pak spojením (skladbou - kompozicí) •lul iónské hlavice a akantů korintské vytváří kompozitní hlavice etruského stavitelství (Etruskové obyvatelé Itálie před Římany) » vlivy řeckými vzniká jednoduchý sloh toskánský, nebo také římskodor-i přejímaný hojně naší renesancí a empírem. Na fasádách i v interié-11111 se všechny řády užívají i s pilastry (místo volných sloupů) a některé hluvice, zejména iónské a toskánské, dávají tvar konzolám (např. m uťsančním interiéru a arkádách). KORINTSKÁ HLAVICE KORINTSKÉ a IÓNSKÉ KANELOVANl DÓRSKY RAD modul průměr dolní základny, z jehož násobku se odvozup poměry celé stavby akroterie mezilehlá -acroterfa mediána akroterie nárožní - ac. angularia g i e m i a i b iq;, WWW' inierkolumnium mezisloupí II lN\* Y f%Ali entasis-entaze rozSíření dříku v jedné třetina výäkv KORINTSKY fiÁD do dolní třetiny kanelur vloženy někdy píšťaly -hůlky patka plintus - základová deska APOKALYPSA zjevení budoucích osudů církve Janu Evangelistovi na ostrově Patrnu, poslední kniha Nového zákona. Tajemné symboly a vize Apokalypsy byly zobrazovány zejména ve středověku (např. na Karlštejně). APSIDA apsis - nejčastěji v románské architektuře název pro kněžiště nebo jeho závěr, půlválcový útvar (případně podkovového půdorysu) uvnitř klenutý čtvrtkulovou konchou, zevně vystupující z těla chrámové stavby a krytý půlkuželovou stříškou. stupen J ahchivolta Iilustické orámování oblouku arkády, podloubí aj. ABKADA nliliiuk na svislých podporách (sloupech, pilířích). Arkád se užívá u lodžií, saly terreny, u litera tských (zpěváckých) tribun apod. Profilované vystupující orámování oblouku se nazývá archivolta. Mezilodní "luh oddělují od sebe lodi vícelodního kostela. Slepé (liché) arkády -Oblouky na pilastrech, polosloupechapod., přisazené k plné stěně, kterou pouze člení (velmi časté na přízemí empírových domovních fasád). ARABESKA ornamentika z proplétajících se akantových rozvilin, spojených nékdy s figurálními prvky a v souměrném uspořádání vyplňující vpadlé dříky pilastrů, svislá pole i vlysy v renesanci, klasicismu a novorenesanci. ARBORETUM výlučně stromová zahrada (arbor = mi druhy dřevin. latinsky strom) zejména se vzácnéjší- ARCHA gotický křídlový oltář. Na kamenné mense (stole), stojí predela, malovaná deska nebo vyřezávaný reliéf, nad ní jako retabulum skříň se sochami nebo reliéfy, případně malbami, s jedním nebo dvěma páry otáčivých skládacích křídel s deskovými obrazy či reliéfy postav světců či celých výjevů. Archa vrcholí architektonickým nástavcem z vyřezávaných fiál s kraby a kytkami (kyticemi), doplněnými sochami, nebo prostým štítem. boční loď hl8vnl. stfednl loď -\ archivolta SLEPÉ (LICHÉ) ARKÁDY ARKÁDOVÝ DVŮR nádvoří zámků, paláců i měšťanských domů, obklopené arkádovými ochozy (lodžiemi). Ve vícepatrových arkádových dvorech renesančních zámků se užívá tzv. nadřazenosti řádů od nejníže položených jednoduchých a hmotných směrem nahoru k lehčím a dekorativnějším (pořadí zdola: pilíř nebo toskánský řád, iónský, korintský, kompozitní). arkády na iónských sloupech ioproti přízemí a 1. patru zdvojený rytmus) arkády na pilířích s přiloženými toskánskými polosloupy bosované arkády na pilířích dodržována nadřazenost Pádu hlavní římsa železné kleštiny v parapetu kuželková balustráda hlavní klenák archivolta kordonová rímsa bosáž arkádová lodžie ARKÝŘ vysunutý výběžek vnitřního prostoru v poschodí, zevně vystupující z nároží nebo z líce stavby jako čtyřboký, polygonálni nebo válcový útvar, mnohdy bohatě architektonicky ztvárněný, vysazený buď na konzole, krakorcích, nebo spočívající na noze. Ve středověku tvořil často presbyterium domácí, radniční nebo hradní kaple, nebo v něm byl umístěn záchod s přímým odpadem podél stěny hradu, městské brány apod. (viz prevet). V měšťanské civilní architektuře se arkýř hojně vyskytuje v renesanci, zejména jako nárožní a o několika patrech. AKMATURA ,, historické architektury nejčastěji zpevnění nároží a opěrných pilířů n i11 y, které v gotice zůstávají zpravidla neomítnuté. Později se malbou, dra f i tem nebo omítkovou bosáží nebo rustikou armatura jen naznačuje důvodů dekoratívnosti a členění fasády. kvádry malba ASANACE doslovně ozdravění, napr. domovního bloku odbouráním zdravotně závadných objektů, v širším významu pak vůbec uvolnění stavby nebo mritého území od nevhodných doplňků. Smutně proslula tzv. pražska asanace na přelomu 19. a 20. stol., jíž padlo za oběť celé Židovské Město, I i i Starého a Nového Města. _ ASSUMPTA ikonograficky ustálený typ P. Marie Nanebevzaté, nesené na oblaku anděly k nebi. ATIKA (ATTIKA) zeď nad hlavní římsou stavby, kryjící pohled na střechu. Končí rovné, zubatým cimbuřím, malými štítky apod., někdy ji tvoří balustráda s vázami, sochami aj. Užívají ji zejména renesance, barok, klasicismui a empír a historizující slohy (srovnej také atikové patro!). nli 0 ©H©n® UMIIIUT illcký předmět v rukou nebo u nohou zobrazených osob světců nebo Dkých božstev, usnadňující jejich rozpoznání. Připomíná jejich Ml (Isidor - rolník s pluhem, Diana - bohyně lovu s lukem a laní), i skutky (Martin, jezdec ve zbroji, přetínající plášť, aby polovinu dal Ikovi), nebo mučednickou smrt (Vavřinec s mřížovým roštem, Pavel •ilam aj.). Kromě těchto osobních atributu je pro všechny mučedníky (lnovým atributem palmová ratolest. iImIi KLESTĚ s vytrženým zubem -sv Apolonifl KLlČE-sv Petr NAVINUTÁ STŘEVA - sv. Erôsmus ATIKOVÉ PATKO atika napodobující další, ve skutečnosti neexistující patro, prolomená^ oknem do půdy. Ostatní okna jsou slepá, i když někdy zasklená neboB opatřená žaluziovými okenicemi. V I. pol. 19. stol. nad atikou bývá trojúhelný nízký štít. ROZBITĚ KOLO • sv. Kateřina AVKRS (zkratka av.) líc, svrchní - hlavní strana mince nebo medaile s podobou božstva, panovníka, znakem města nebo státu, který ji dal razit. Opakem )!■ revers. ATLANTI, ATLAS obří postavy, nahrazující hlavně v barokní architektuře - především u portálu a balkónů - nosný článek (mytologický obr Atlas vzpíral nebeskou klenbu). BAROKIZACE přestavba nebo vnějšková úprava (např. fasádou, zaklenutím, štukat mi) staršího objektu, např. gotického, v období baroka (časté u kosteli nejen po požárech, ale i z módních a ideologických důvodů) BAROKNÍ GOTIKA směr ve vrcholném baroku prvé třetiny 18. stol., inspirující se po tvarová stránce gotickou architekturou a objevující se v našich zemích v díM několika architektů. (G. Santini, Ott. Broggio) a řezbářů (Lazar Wid«i' mann) při obnově a zařizování starších, většinou klášterních kostolft] a zčásti i v nové tvorbě. ■ Ittké podle podoby přesněji hradební věž - součást opevnění, mské době plná, v gotice dutá. válcová, podkovová nebo (hlavně ve i loj.) hranolová, někdy dozadu otevřená věž v hlavní hradební zdi, ňtijici i boční střelbu, v 15. a 16. stol. mohutná, opatřená dělovými i.......nimi, V parkánové zdi hlavně po husitských válkách vznikají ....... ľiisto polygonálni a hrotité nízké parkánové bašty. Současně i......11 ■ I (ivých věží se vytváří široký nezastřešený oblý rondel (konec 15. H III Nlol.). plná románská hradební véž polygonálni parkánová bašta KLADRUBY — P0Z0RKA chrámová kupole BASTION pětiboká sypaná dusaná bašta 16. stol. (na Slovensku) a v baroknín bastionovém fortifikačním systému 17. a 18. stol., obezděná kamennou zdí a většinou lícovaná cihlami. Pouze hrany a římsa bývají z opracovaJ ného kamene. V časnější době jej od hradby odděluje krček, pozdějij navazuje na kurtinu - úsek hradby mezi dvěma sousedními bastiony • v pravém úhlu (viz také hradba). pevnost psi nLnJTJ~ururi J hliněný násep HLT hrot (Spíce) Ir^t půlválcová hranolová hradební véž dělová bašta 110 ffi hranolová hradební vôž dozadu otevřená cimbuří bazilika pôvodne antická verejná civilní stavba, u nás od pŕedrománské dobd základní prostorový chrámový typ, skládající se z lichého počtu lodi (oddělených sloupy nebo pilíři s arkádami), z nichž strední je vysál I imvi'l lována přímo tzv. bazilikálními okny nad pultovými střechami liiiŕnirh lodí. (K ní může přiléhat příčná loď - transept a na východě ......inské době apsida nebo později presbyterium a při něm nebo m itľľlí zpravidla dvě věže). Bazilikální uspořádání mívaly často také .......■ krámy. Chybějí-li vyšší střední lodi bazilikální okna, vzniká imniilobazilika čili nepravá bazilika. bazilika pseudobazilika ItINÁTSKÉ zrcadlo dol x'1 baroka dovážené z Benátek; jeho rám je složen z přibrušovaných IfCátek, z květů vyřezávaných do skla apod. Neméně proslulé byly i leněné benátské lustry. Často se tak mylně označují zrcadla a lustry < tlkého původu, lišící se však materiálem i provedením. ItMKOFRIT nebojsa - útočištná, volně stojící nebo do hradby vložená věž zejména raně gotického hradu 13. stol. a počátkem 14. stol., válcová, někdy opatřená hranou - břitem, proti účinku balvanů z metacích strojů obléhatelů (odtud název klínová), vzácně mnohoboká, přístupná pouze i nebo vyšším patře po odstranitelném můstku - poslední útočiště Obyvatel a obránců hradu. prcdsehiti n;i krakurcich 113 BIBLE CHUDÝCH lat. biblia pauperum - obrázková bible pro negramotné, ale take didakticky pojaté nástěnné malby téhož určení v kostelech. BIEDERMEIER - měšťanský empír, sloh doby předbřeznové - viz I. část, kapitolu Klasicismus a empír. BISKUIT biskvit - porcelán bez polevy, matový. BOLTEC raně barokní ornament 2. pol. 17. stol., nazvaný tak prct podobnost s chrupavčitým útvarem boltce lidského ucha, bývá kombinovaný s penízkovým motivem. Souběžný s černozlatými oltáři a kazatelnami. BORDURA ornamentálně pojatý okrajový pruh na textiliích, zejména nástěnných kobrecích, nebo v knižní malbě po straně textu. bosáž plasticky ztvárněné nebo v omítce napodobené kvádrové zdivo (jednotlivý takový kvádr se nazývá bosa) s vystouplým povrchem hrubě E3 fc3 prstencová pásová |ii iiľ'iiivaným, opracovaným do podoby diamantového řezu (tzv. dia-mimlová hosáž) apod. Užívá sejí v renesanci (také v samotných portálech I ti líních oken), v palácové barokní architektuře a u novorenesančních 'i • li severoitalského směru. Viz také rustika, i ' ■>vii hosáž je průběžná, v pruzích bez svislého dělení, i . i .iicová hosáž plasticky člení sloupy, polosloupy či pilastry, na jejichž Ir ili Nľ v intervalech navlékají válcové (nebo ploché) prstence hladkého i» zhrubělého povrchu (v pozdní renesanci a baroku, také na loi tátech). 10ti MUKA I l.nákova, kamenná, v pozdní gotice (nejstarší dochovaná) někdy l n ihatě zdobená, v podobě sloupku s kapličkovým horním ukončením, ■ tii jehož bocích, není-li lucernovitě otevřená, bývají reliéfy, zejména v renesanci Ukřižování (odtud zřejmě i název), popřípadě postavy Hvatých, nápis, letopočet apod. Na vrcholu kamenný nebo kovaný křížek. 1 iiilířková, zděná, obyčejně čtyřboká, omítaná a bílená s horní částí bud lucernovitou se soškou, nebo s výklenky na obrázky Střecha kryta šindelem, cihlami, taškami neboprejzy. Zvláštními druhy jsou trojboké hranoly (symbol sv. Trojice), ploché šířkové útvary kasulo-vcho obrysu aj. lOŽÍ OKO ■obražení oka (v malbě nebo reliéfu) v trojúhelníku, obklopeném nvutozáří. Kromě použití v kostelech velmi časté v klasicismu a empíru V domovních štítech, nad portály, v trojúhelných nástavcích náhrobků ii .i 1.1 114 115 BRNĚNÍ kovová zbroj podoby částí nebo celého obleku, užívaná od raného středověku do konce 17. stol. Starší typ šupinatého brnění (na kožený kabátec našité kovové šupiny nebo kolečka), převládající do 11. stoi. přežívá ještě do 13. věku, kdy plně vítězí druhý typ, brnění kroužkové, (složené původně z kabátu po kolena, kalhot a kukly, příp. střevíců), pres něž se nosíval dlouhý látkový šat a pak kožený kabátec. Postupným doplňováním tohoto brnění kovanými chrániči (zprvu vyduté terčíky na I ramena a kolena a pak pláty na paže a holeně) se vyvíjí v 1. pol. 15. stol. úplné plátové brnění spínané řemínky. Ve svých tvarech sleduje končen 15. stol. (dlouhé špice bot) i v renesanci (tupé široké špičky bot) dobovou módu a bývá bohatě zdobeno. Po polovině 16. stol. užívá se úplných brnění jen při turnajích, pro praktické využití ve vojsku zůstávají jen přední plát - kyrys a přílba. Kroužková košile a kukla trvají souběžně s plátovým brněním. Také koně (na něž museli být rytíři pro váhu brněni vytahováni kladkou, a spadli-li, nebo byli-li strženi zvláštním hákem, | stali se téměř nepohyblivými) měli brnění: do 15 stol. šupinové nebo kroužkové, v 15. a 16. stol. plátové. Na turnaje byli celí oblékáni do látkového kropíře v barvě podle šlechticova erbu se znameními nebo figurami. Tvarový vývoj prodělává také přílba (viz heslo přílba), doplňovaná přikrývadly. klenotem, příp. točenicí, polštářem nebo koru«< nou (viz znak). 1390-1410 druhá polovina 15 stol RROKÁT ,,...!!, vazby atlasový, damaškový, ripsový), jedno- nebo vícebarevná , l.,tka s bohatým vzorem a protkáváním zlatými nebo stříbrnými i ,,• , užívaná na reprezentační obleky, církevní obřadní roucha, ]ako lli i kuvý potah a na závěsy. ni STA I,. ita - nejčastěji sochařský portrét v podobě hlavy a části tela na nndNtavci, nebo zpodobení antického božstva v baroku, napr. alegorii .......,. (Sol), Měsíce (Luna), dne a noci apod. (na fasádach). T 117 CENTRÁLA - CENTRÁLNI (STŘEDOVÁ) DISPOZICE stavba nebo prostor na půdorysu kruhovém, čtvercovém, trojúhelncm polygonálním, oválném, hvězdovém nebo tvaru řeckého (stejnoramenné-' ho) kříže. PRAHA — LETOHRÁDEK HVĚZDA KOLlN - KOSTNICE CIBORIOVV OLTÁŘ viz oltář. CIBORIUM schránka na hostie, podobná většímu kalichu s víčkem. CIMBÁL kovový bicí nástroj tvaru půlelipsoidu nebo kulového vrchlíku. Bývá opatřen nápisem a letopočtem jako zvon, avšak na rozdíl od něho nemá srdce, je zavěšený pevné a bije do něho palička (kladívko) spojená s hodinovým strojem; jinak laděný je cimbál pro odbíjení čtvrtí, jinak pro odbíjení celých hodin. CIMBUŘÍ zubaté zakončení hradeb a věží středověkého opevnění, tvořené střídáním zubů - stínek a výřezů - proluk, tj. krytů a výhledů střelců hlavně ze samostřílů (kuší). V pozdní gotice a v renesanci se cimbuří někdy dodatečně zazdívá a ponechávají se pouze méně snadno zasažitelné štěrbinové nebo klíčové a křížové střílny pro palné zbraně. I II AIHI.A ...... Intná pevnost, zejména barokni, v rámci opevněného města nebo |i Im Kousedství (Vyšehrad, Špilberk), záštita města a sídlo posádky. • i/i I.OVÁNÍ 1111tých kovových předmětů dodatečná úorava a zdobení jejich n Im speciálními nástroji (rydla, pilníky, dláta). I llľOVÝ SLOH ......značení pro umění pozdního rokoka a klasicismu sklonku 18. stol. II ■■" 11 ■ ■ mužského účesu s copem) a nesprávně někdy i pro barok (viz i II ukový sloh v hesle paruka). < MIKAKA Itmbrekýn - původně pokrývka nebo závěs na prsou koně, s oblouko-ii zakončením a třapci. V architektuře motiv podobného tvaru (od .....simce do klasicismu a na lidových stavbách) v konzolách, hlavicích pí i.i ,t i ú, v parapetech oken. V řezbách např. po obvodu stříšky kazatelen. ("KUNA KUCHYNĚ . i.mou malá prostora bez oken s ohništěm, na němž se vařilo na iilinrných trojnožkách, rendlících nebo v kotlíku a peklo na rožních přímo pod otevřeným komínem. Dodnes v gotických a renesančních domech a v lidové architektuře. V roubených chalupách bývá jedinou ■ linou částí. — ČESKÁ RENESANCE v 16. stol., hlavné ve vrcholném období slohu, architektura ovlivněná českým prostředím, lišící se od italských vzorů (např. štíty, omezením plastických detailů, funkcí sgrafita) i od pozdní renesance německého a holandského zabarvení. - V 19 stol. pak směr v novorenesanci, vedený zejména Ant. Wiehlem a užívající štítů a omítkových fasád se sgrafity a malbami na rozdíl od kamenných sloupových architektur Zítkových a Schulzových. ČESKÉ SKLO název pro draselnovápenné čiré sklo, vyráběné v Čechách od 17. stol., jehož tvrdost umožňuje broušení a řezání. Užívá se také názvu český křišťál. ČESTNÍ DVŮR - francouzsky cour ďhonneur (čti kúrdonér) - od sklonku 17. stol, a hlavně v 18. stol. prostranství obklopené třemi křídly podkovové (francouzské, na rozdíl od uzavřené čtyřkřídlé italské) dispozice zámku nebo průčelím zámku a dvěma, třeba nižšími hospodářskými křídly, někdy více či méně zakřiveného půdorysu, řešenými souměrně i při různém účelovém využití. Přední stranu uzavírá zpravidla zeď s výstavnou branou nebo oplocení ozdobnou mříží. I vlastni zámek budovy obklopující čestný dvůr VELTRUSY 0 AI.O VICE - Dalwitz I porcelán. D/IVUNPORT Invárna na anglickou kameninu (1773-1866), s tištěnými barevnými 1 i ipnami nebo rostlinnou ornamentikou. Značení nápisem s korunou nilin kotvou. lil I.ITSKÁFAJÁNS i •!.unika (nádoby, figurky, obkladači a do desek nábytku vkládané n i.'ky apod.) s vysokou ciničito-olovnatou polevou, převážné s malbou kobaltovou modří, inspirovanou čínskými a japonskými vzory. Byla i ibčna od konce 16. stol. v holandském městě Delftu a vyhledávána do poloviny 18. stol.; značena podle dílen písmenami, třemi zvonky, růži, i i nu apod. de S KOV A MALBA deskový obraz - viz malba. desky ZEMSKÉ zápisy z jednání zemských sněmů a pak zemských soudů o sporech I majetníckych změnách (např. zápis statku do zemských desek zajišťoval, že po smrti šlechtického majitele nepropadlo zboží králi). deštění ládování, obkládání soklu nebo celé místnosti dřevěnými deskami (staré prevezené odjinud nebo nově zhotovené bývá např. na romantických límcích). DIADÉM ■ •linka, zejména stříbrná nebo zlatá, s drahokamy apod. DOLNÍ CHODOV viz porcelán. dóm katedrála (viz též), biskupský kostel, méně často hlavní městský kostel. DOMOVNÍ ZNAMENÍ na průčelí - před zavedením popisných čísel (v Praze r. 1770) orientační odlišeni městských domů, známé od konce 14. stol. a užívané s oblibou _12C_ I ještě v 19. stol.; kamenné, štukové, dřevěné, malované, kovové a většinou vždy barevné, někdy ještě doplněné psaným názvem (U modré lišky, U prstenu, U tři praporečníků, U dvou sluncú, U zlatého anděla aj,), Podle d. z. pojmenováni i majitelé (Janek od Zvonu, Šimon od Bílého lvi apod.). donátor dárce, ten, kdo věnoval na svůj náklad oltář, obraz, sochu, kalich apc V gotice a v renesanci bývá zobrazen oproti postavám světců malýfl obvykle klečící, a je-li šlechtic, tedy s erbem nebo na soklech barokníaj soch uveden jménem v tzv. darovacím čili dedikačním nápisu. donjon (čti donžon), původně raný jihofrancouzský hrad typu obytné věžej sevřeného krychlového nebo hranolovitého tvaru, na nárožích a někdj" i v délce stěn zesíleného oblými plnými věžicemi (u nás biskupskýj románský hrad v Roudnici), pak obytná věž a někdy i totéž co bergfrit. f ROUDNICE — HRAD podle rekonstrukce D. Menclové Roudnice — půdorys hradu S/f ví'vlK/ii v A /v! A j! A I A XXaXJa imiksKÝ rád (sloh) ' M| iiiilické stavební řády. m n m (u Karlových Varů) - Aich 11/ porcelán. DRAPÉRIE ■ Hinliistvi nebo sochařství dekorativně nařasený šat, závěs apod. (též ve Ruku, v řezbě). Druhé rokoko (nyní se zavádí také méně vžitý název druhý barok) slohové údobí 2. 111111 iy 19. stol., čerpaj ící hlavně v bytové kultuře a ženské módě, méně j iž ■ .....hitektuře, z rokoka 18. stol. V malířství, zejm. nástěnném (ponejvíce mi .mneích) vyniká Josef Navrátil. nvo.lSTĚNKA i uplovka - vlastně dvě sklenky přesně do sebe zapuštěné, mezi jejichž nv se vkládá rytá zlatá folie nebo je tu malba na stříbře. Vyráběná ■i hách jako dárkový předmět ve 2. čtvrti 18. stol. dvoulodí prostorový útvar, většinou klenutý, jehož středem jdou sloupy nebo pilíře, dělící jej na dvě souběžné lodi: síně, mázhauzy, sklepení, rtnesančni pivovarské prostory; v gotické chrámové architektuře dosahuje vrcholu od 70. let 14. století do husitských válek. Zkráceným ilvoulodím je prostor s jediným středním sloupkem. (U nás hlavně jižní Čechy.) KUTNÁ HORA — KAMENNÝ DŮM s dvou!odnlm mázhausem DÝKA tulich, krátká bodná zbraň, jejímiž částmi jsou čepel, jílec (rukojeť) a < středověku i záštita (příčka) mezi oběma. V renesanci při šermu oběn rukama se držela v levici - k zachycování ran, v pravic; kord. Zvláštnrjj druhem dýky, která má trojdílnou čepel, jež se po vbodnutí stísknutífl knoflíku v držadle (jílci) v těle rozevře, je tzv. misericordia. ( ni \ (vrdé těžké dřevo černé barvy, oblíbené pro zhotovováni ...... ' i n (kabinetů, šperkovníc, skříněk aj.) v 17. stol. Umělý eben vzniká '......um jiných dřev. Nábytkový truhlář znalý práce s ebenem a - i.....ii i s jinými exotickými dřevy, spojené s vykládáním, se nazývá l lil "lltll. i |>lKULA .1 liľľktonické orámování dveří, okna, oltáíního obrazu, epitafu nebo i i sloupy, pilastry a kládím s nástavcem. 1 im m mi na w p i 141 kkticismus i ■ nlľ nepůvodní tvorba, jež čerpá náměty a prvky zdila jiných mistrů ■" In i dob a slohů a skládá je v nové celky (např. v architektuře 11, lni Izujících slohů 2. poloviny 19. stol.). I MAM lil holi smalt - zlatnická technika zdobení kovu různobarevnými pastami ■ linll polevami. U starších smaltů kov odděluje jednotlivá různobarev-■ ■ | i M il íčka a tvoří v líci kresbu - kontury. Je-li toto kovové ohraničeni na i., ni kládovou desku naletované, vzniká buňkový, komůrkový neboli hllpkový smalt, zv. také cloisonné {čti kluazoné), jsou-li polička pro t n ď i podkladu vyryta jako jamky, je to smalt limožský (podle mésta I inn^rN (čti limóž), kde se těšil oblibě podobně jako v Porýní). Jestliže se ■ i lepaný povrch kovu přelil průsvitným emailem, nazývá se tento i .i ...I i in creux (čti an kré). V 17.-19. stol. se na bílém podkladě malují i n i \ nvmi emaily miniaturní obrázky, např. oválného tvaru pro šperky l i .in t výzdoba kalichů a monstrancí apod. m lilovou připalovanou malbou se zdobily také skleněné nádoby, i ropěod 15. stol. benátskéskloaod2. poloviny 16.stol. do 18, stol.pak kli) české a německé a námětem byly ponejvíce erby. Ve 2. polovině 18. ■ i u se průsvitnými barevnými smalty a mnohem jemnější technikou n lliljl na skle veduty měst, figurální aj. náměty. V těchto případech mhu iniľ n emailovaném skle. I tílľilt i i ipílolu Klasicismus a empír v 1. části, i HPOKA i., i...li tribuna - vyvýšené místo nebo prostor hlavně v kostelech, nmimské době má tribuna v západní části kostela buď tvar obdobný nynější kruchtě, nebo ji i v patře odděluje od lodi stěna s arkádovými otvory, či je umístěna ve věži a obloukem spojena s lodí. V té době se na účastnil bohoslužeb šlechtic, pán (panská tribuna, tribunové či emporovi kostely) oddělen od prostého lidu a přicházel na ni bud1 přímo v patří v renesanční literátská — ipévácká tribuna - MLADA BOLESLAV i1| 11.11 spojovací chodbou z přilehlého dvorce, nebo schodištěm v síle zdi i ■ m m i m v baroku tuto funkci plní panská oratoř). Jiné, i postranní '"i.....y v klášterních kostelech sloužily členům řádů (mnichům, jeptiš- i lm) '>d pozdní gotiky a hojně v renesanci se i do postranních lodí > ují zpévácké či literátské tribuny a v barokních kostelích typu II ■ u le často umisťují nad boční kaple. Svou tribunu měl také nejvyšší m ii ve Staré sněmovně na Pražském hradě. i n FACE II m fas) čelný pohled na figuru, tvář, portrét, na rozdíl od profilu, l"
  • .....N m i i mou čtvrtválcový přechod mezi stropem asténou Zhruba totéž i ii unitu (cli vúta). EVANGELISTA MAREK — atribut lev EVANGELISTA LUKAS — atribut dobytče i IlHNOCH |tľ llu,y vadlo, pokrývka (viz znak) - látka na přílbě pod klenotem i irvách erbu (na líci barva, na rubu kov) v pozdní gotice a v renesanci In n ováná jako roztřepená do rozvilinových cípů a ozdobně stáčená i-vlátá kolem přílby i štítu. i lANS fayence - (podle města Faenzy v Itálii), ve 14.-18. stol. majolika, rifiiimika z pálené hlíny s cíničito-olovnatou polevou, malovaná nebo i 11 itieky zdobená (např. Delft, Holič). i íKSIMILE | doslovném překladu z latiny „učiň podobné"), přesná kopie listiny, i ■' i 'li. podpisu, malby, pořízená reprodukční technikou v měřítku, lim viich atd. shodných s originálem (např. k výstavním účelům nebo je-li m i|.;iii:i! v cizině apod.). I AI ( lil i Uhúdkyně hradu, opevněné a hospodářsky soběstačné (zemědělství, ......dočasné sídlo panovníka Svaté říše římské (viz heslo) v raném Iredověku (předrománské období). Císař s družinou cestoval od falce i i ilii a konzumoval tamní zásoby. - Ústřední stavbou falce byl obdélný I íl.u' s komorami a zásobárnami v přízemí a reprezentačním sálem patře. Podle něho se název fale přenáší i na obdobný typ zejm. rané 11, kého hradního paláce. fl A 4v\ ■ ~ i ti-' OOOffl 00030 OOOOfl ® |§ h ®ß , ■ ■ i ii FALC. CHEB — rekonstrukce podle J. Sokola 128 129 i '.íl/a m, r .-\ i j /ji r íiuir padělek. FESTON závěs z listů, květů, prípadné ovoce, propletený nebo zakončený stuhan U nás častý v pestré malbě s povlávajícími červenými třapci na stěnri"l kovadlina iii i M UK prilba - viz přílba. • . .ii.l řešení věže: kuželové, jehlancové (i zděné nebo kvádrové), ■ ilmlové, zvonové - viz střecha. heraldika i........cná věda historická, zabývající se znaky (erby), jejich dějinami n l u uvídly jejich tvoření. Heraldické barvy a jejich grafické vyznačování Vil znak. HISTORISMUS .....vslné navazování na starší slohy nebo tvarové čerpání z nich (romantismus sahá ke gotice a románskému umění, období historických m bo historizujících slohů 2. pol. 19. stol. hledá vzory i mimo domácí oblast). Hláska většinou hradní, na níž konal službu a obvykle i bydlel hlásný. HLAVICE Inii ní, zakončovací část sloupu, pilíře, pilastru nebo přípory. V antice dorská, iónská, korintská, kompozitní, toskánská (u nás většinou přejímány v renesanci, baroku, klasicismu, teprve v empíru i dorská), v románském umění krychlová, košová, palmetová, polštářová, v gotice krychlová košová polStáfová — bochnlková římsová, kružbová, jehlancová, kuželová, listová (nebo s jinými rottlil nými prvky, tzv. vegetabilní), se zvířecími motivy (zoomorfní) n. M s lidskou maskou či postavou (antropomorf ní) aj. Viz též antické stavil .ni řády. hlavice bobulová ionizující — vycházející z iónské, ale s obmenami HOLBA původně dutá míra, necelého V-t litru, přeneseně nádoba na pití, cínovil. dřevěná, keramická nebo skleněná, s uchem a víkem (u skleněných a keramických holeb cínovým), obvykle s reliéfní nebo malířskou výzdobou. holíč keramická manufaktura na Slovensku, vyrábějící od r. 1743 pro vídeňsky panovnický dvůr a šlechtu nádobí podle italských a francouzských majolík a později podle rokokového porcelánu, které však přetvářela: nádoby podoby zeleniny, ptáků; živá barevnost, červené květy. Od r. 17811 do zavření r. 1827 byla tu zavedena kamenina malovaná a potiskovaná klasicistní ornamentikou. Značena H manganem. J 6 hospitál -špitál - dům pro staré a nemocné; ve středověkých městech-ve spojení s kaplí nebo kostelem - zřizován velmi často před dolní branou, později přímo ve městech. Hospitály spravovala špitální bratrstva a některé rytířské a křížovnické řády (zejména jako útulky pro poutníky). Jako špitální byl např. zřízen český řád křížovníků s červenou hvězdou. houfnice polní dělo českého původu, užívané hodně husity ke střelbě do houfů (odtud název); mělo krátkou hlaveň ráže kolem 16 cm, na podvozku, dostřel asi 100-120 m. námerové zařízení HOUFNICE Mil \l> llľiluvéké opevněné panské sídlo, podle polohy výšinný nebo vodní (IiIhIiiv), rozložený v rovině a chráněný systémem rybníků a vodních |.iii..pii. podle majitele královský, věnný (věno českých královen), I.....••!<>', biskupský (arcibiskupský) nebo řádový (tj. některého rytířského Iiiilu. např. johanitů neboli maltézských rytířů), podle funkce sídelní, i ivní, strážní (při hranicích a zemských stezkách) apod. Skládá se llltního hradu s kaplí a někdy z jednoho nebo několika postupně připojovaných, níže položených a hospodářským účelům určených linilliradí. Důležitý a při obléhání citlivý článek tvořila hradní studna, nbovaná spodní vodou (proto hluboká), nebo z okolních svahu |)ňtlovým vodovodem (dřevěným potrubím). K zachycování dešťové lil Itkové) vody se do skály tesaly někdy cisterny. Typologický vývoj lil "In viz v kapitolách o románském slohu a gotice, v renesanci většinou palác srostlý s dvémB vezemi — doba Karla IV. — KAŠPERK ztratily hrady vojenský význam a ustoupily novému sídlu, zámku i renesance). Po třicetileté válce měly být nebo byly z rozkazu panovu některé hrady bořeny, aby se nestaly oporou dobrodruhů a loupeinlkd popř. nepřítele. V 19. stol. romantický zájem vedl k obnově mnnh.Vi 1 a k přestavbám i zámků na napodobeniny hradů. hradba obranné zařízení kolem města, hradu, pevnosti nebo jiného prostoru, tvořené buď kamennou nebo cihelnou zdí, nebo hliněnými, zvenčí obezděnými nebo dřevem zpevněnými náspy. U měst a hradů se do vlastní hradby s cimbuřím nebo podsebitím vkládaly brány, hradební věže a bašty (od pozdní gotiky upravené pro dělostřelbu), před hradbou vnější pásmo, oddělené parkánem, tvoři parkánová zeď, zejména v pohu-sitské době doplňovaná nižšími parkánovými baštami. Barokní hradba s bastiony je zevně posílena soustavou ravelinů a dalších staveb. Viz také opevnění a val. Úsek hradby mezi dvěma sousedními baštami nebo bastiony se nazývá kurtina nebo kurtena. hrebinkovy ornament viz rokaj. hut stavební středověká kamenická a stavební samostatná dílna, jaké se asi vytvořily z dílen při klášterech (zejména cisterciáei se věnovali stavebnictví, vl|l cistercko-burgundská gotika ve 13. stol.) a pracovaly na velkých chrámových stavbách, ale i při výstavbě např. královských hradů a pod Učňové a tovaryši pod vedením parléřů si tu osvojovali sochařské uniŕnl i technické znalosti. Podle tvarosloví (detailů architektonických článkfl lze zejména ve 13. a 14. stol. rozpoznat z dochovaných staveb půsnbn n | které huti a jejich vyučenců. I lihl I I.ONGUE \>h • •''('! nábytek 17. a u nás hlavně 18. stol., kombinace křesla 1« v (doslovně dlouhá židle), lehátko, v rokoku někdy s opěradly HÉb.V 111 ■ 11 lilďho tvaru. | III IISKA 1'RÁCE n. |nu>skii práce, název podle místa proslulých dílen), reliéfní barevné ....... lliříurální a krajinné náměty) z měkkých dřev na nábytku m l ni ich) a skříňkách na hry kolem poloviny 17. stol. I IIINOISKRIE llliiiui/ľľi, .sinoazerie), módní vlna v uměleckém řemesle (porcelán. * 'i... nábytek, textil), ve výmalbě exteriérů (a vzorech tapet) v l.pol. 18. 1 | i zejména v rokoku, čerpající z čínských (odtud i název), ale I |it|.....ikych vzorů, které pak volně přetváří. V 1. pol. 19. stol. se |i|ľ|i vujľ kromě keramiky a skla ještě v „čínských" pavilónech v roman-11. I. .. li parcích. I lllľl.NDALE iii. Ipndejl), sloh anglického, zejména sedacího nábytku ve 2. polovině m lni. (název podle tvůrce, Thomase Ch.) vyráběného z tmavých l|. i h dřev; charakterizuje ho smysl pro ornamentiku a dekorativní , i .. a idobé čínské módy. t HUKOV-Dolní Chodov ■ i kamenina a porcelán. 141 chór dnes většinou totéž co presbyterium, kněžiště, prostor určený původní pro kněze, zpěváčky sbor (chór), a v klášterních kostelech pro mnichy nebo jeptišky, oddělený od lodi triumfálním (vítězným) obloukrm a u katedrální dispozice obklopený ochozem s věncem kaplí. V přední manských a románských bazilikách býval někdy chór i na protilehlí*, západní straně. Pod oběma se umisťovala polozapuštěná krypta. Prostor kolem hlavního oltáře odděluje od části pro věřící chórov* přepážka, nízké zábradlí, balustráda, nebo mříž s dvířky. - Při podélných stěnách chóru stávají chórové lavice či stally (pro členy řádu, kapituly nebo městskou radu - viz také patronátni lavice), někdy řešen stupňovitě ve dvou řadách nad sebou s oddělenými sedadly a s řezbaml nebo intarziemi na přední a zvýšené zadní stěně (v Kutné Hoíe gotický chórové iavice). V kapucínských kostelích se chórové lavice umisťují do východní části presbyteria (do mníšskeho chóru), za příčnou lehkou malovanou stěnou, k níž přiléhá hlavní oltář. Již v baroku mívaly tyto lavice zasouvací sedátka (Mnichovo Hradiště). - Viz též závěr. chórová přepážka — mřížka pojevé — evangelijní íevangelní) straně hlavního oltáře Sanktuarium, po pravě — epištolní straně sedile--* —■---—H ' IIKONOGRAM nucení letopočtu vzniku stavby, sochy, malby, zlatnické práce apod. iiupiso tak, že písmena, shodující se s římskými číslicemi (M, D, C,L,X, VI), jsou větší, popřípadě zlacená nebo červená. Jejich součet dá rok, mim/ dílo pochází. Chronogram může být také dvojitý - pak se Irdek dělí dvěma. Je-li nápis ve verších, nazývá se chronostich. VÝPOČET CHRONOGRAMl chrámek templ (název pro inspiraci antickou chrámovou architekturou), pavilón, drobná stavbička v romantickém parku sklonku 18. a 1. pol. 19. stol.,— napr. tvaru dórskeho chrámku, nebo čtvercová a velmi často kruhová, se I sloupovím a kupolí. chrlic ozdobně provedené zařízení na přepad dešťové vody tak, aby se střech (v době, kdy nebyly okapní roury) netekla přímo na fasádu. V gotické architektuře kromě přesahujících kamenných žlabů (u městských domů i dřevěných dlabaných žlábků) je chrlič kamenný v podobě pitvorné zvířecí či lidské postavy nebo smyšlené nestvůry, v renesanci a baroku bývá z plechu (např. měděného), podepřený kovaným ramínkem a ukončený někdy dračí hlavou. Voda vytéká z úst (tlamy), jako by ji postava chrlila. CH M D C LL w Hill 2xS0 2« 5 5x 1 1000 500 100 100 10 5 PAMÁTKA POCHAZl Z ROKU 1715 142 143 CH IHS monogram Kristův, zkratka slov Iesus hominum salvator (= Ježil spasitel lidí, lidstva). Nad srdcem se třemi hřeby častý na jezuitsky li stavbách. ikonografie nauka o námětech a způsobu zobrazování jednotlivých svatých (např, I Petr s pleší a věnečkem prošedivělých vlasů, Anna jako starší žen|j a náboženských námětů (např. Zvěstování P. Marie, Poslední večeří Zmrtvýchvstání apod.) O ikonografii mluvíme např. i při přehledu zpodobování určité stavební památky nebo města od nejstarších dob. SV. BARBORA princezna s atributy kalichu a věže SV. ROCHUS (ROCH) — poutník se psem a ranou nad kolenem SV. KAREL BOROMEJSKÝ — kardinál s protáhlým nosem iluminace 1. osvětlení (např. slavnostní iluminace), od lumen = světlo. 2. knižní malba, malířská výzdoba především středověkých rukopisí (iniciály, okrajové i celostránkové malby). iluzionismus způsob zobrazování v ploše, určený k vyvolávání dojmu skutečnéh< prostoru (např. pohledy na architektury a do oblačných výšin v barokních nástropních freskách) nebo trojrozměrného předmětu (u renesančních malovaných "edikul kolem skutečných portálků nebo architektur a soch v pozadí barokních oltářů v 18. stol.) nebo dojmu vyklenutí či j ubíhání do délky, v členění mříží, v reliéfu apod. iluzivní miiž IMMACULATA i li i ■ ■ ■ ■. K viněná, ikonograficky ustálený typ P. Marie, častý na barokních i lupech od pol. 17. stol. Prostovlasá P. Maria s rukama sepjatýma na ......Il (kolem hlavy mívá svatozář s 12 hvězdami) stoji na půlměsíci ■ niikouli obtočené hadem, jenž drží v tlamě jablko (symbol dědičného hříchu). INICIÁLA v*t AI nebo ozdobné začáteční písmeno v textu. Bohatě malované iniciály ■ * 11 I ředověké rukopisy. inkunábule v!/ |>rvotisk. INKI i i.ilka slov Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum (= Ježíš Nazaretský, král |d< ivský) na nápisové bláně nebo tabulce nad Ukřižovaným (tzv. titulus). INTARZIE i i .idání nábytku, podlah nebo celých obrazů většinou různobarevnými dřevy do dřeva, ale také (hlavně v baroku) slonovinou, perletí, želvovi-iiimi. kovem. IÓNSKÝ ŘÁD (sloh) vl/. antické stavební řády. ITALSKÁ ZAHRADA viz park. 144 145 kabinet 1. menší místnost v renesančním paláci, určená pro sbírky cemi předmětů. 2. v renesanci a baroku skříňka na vysokých nohách, s množstvím zásuvek (mj. také tajných, různě maskovaných a skrytých). kabřinec kukla, půlkuželový (ve starší době také jehlancovitý) vystupující přístřešek v horní části štítu, zespodu opatřený záklopovým prknem s malbami, letopočtem, nápisy apod. (nezaměňovat s polovalbou). značka Petra Pariere t um** KAMI MNA km minku s hutným barevným nebo bílým střepem (lomem). Kamenina llytn .střepem se označuje také jako porcelánová. Kromě typické solné ii v (polevy) se pro úpravu povrchu užívá i glazur hlinitých, i milých a olovnatoživcových. Kamenina vznikla patrně v Číně, ropě je známa od 11. stol. v Německu a do Čech - na Plzeňsko -i 11 * ii.i/i v 1. polovině 16. stol. Názvu kamenina se někdy nepřesně užívá i |ii'o |)(in)vinu (viz heslo pórovina), asi i proto, že hranice mezi tvrdou , m ivinou a bílou kameninou lze těžko vymezit. půlkuželový kabřinec — kukla jehlancovitý kabřinec kalvárie 1. sochařské nebo malířské zpodobení Krista na kříži, pod nímž stojí Bolestná P. Maria a sv. Jan (Evang., Miláček Páně) a někdy ještě klečící Maří Magdalena. Vzácněji jsou připojeny ješté další dva kříže s lotry. 2. kaple na návrších při městech (zejména jako součást křížové cesty). ] KAIYIEJ viz gema. kamenické značky většinou z přímých tesaných čar sestavené drobné obrazce a znamení zejména na gotických portálech, oknech a vůbec kvádrových částech stavby. Byly buď značkou tvůrce (mistrovské, tovaryšské), nebo jen pomůckou k správnému sesazení jednotlivých opracovaných kamenů (značky konstruktivní). 146 J IV R: iW.Te AD. i In ¥ TÝNÍCE — TÝNEC NAD SÁZAVOU značky vrtbovské kamBniny (póroviny) KANCIONÁL náboženský zpěvník, ve středověku a zejména v 16. stol. určený pro celý hIxii' (umístěn rozevřený na vyvýšeném pulpite), proto měl podobu knihy velkých rozměrů. V 16. stol. bývaly kancionály obzvláště bohatě zdobeny malbami. KANELOVÁNÍ žlábkování dříku sloupu. Viz antické stavební řády. 147 kapitulní síň shromažďovací prostor (ke společnému čtení - proto v něm stávl kamenný pulpit - nebo poradám) řeholníků v klášteře nebo kanovníku v sídle kapituly. Bývá připojena k ambitům a architekturou (často dvoulodí) i výmalbou patří k nejcennějším prostorám gotického kláštera. karner v románské (u nás na jižní Moravě) a gotické architektuře dvoupodlažní hřbitovní kaple s polozapuštěnou dolní částí, kostnicí (ossarium; os, 2, pád ossis je latinsky kost), a horní, vlastní kaplí. kaktus - kartuše - plocha často mírně vypouklá (nejde-li o malbu), různého tvaru v bohatě utvářeném ornamentálním rámci. Bývají v ní letopočty, nápisy, znaky, domovní znamení apod., zejména v renesanci a baroku. karyattda svislý, podporovací článek tvaru ženské postavy, nahrazující sloup kh^éhířádu)813" (nSPř' V renesanci' která & Převzate z antického empírová KARYATIDA 148 NAKIIMATY . I n ii 11 m iv il é prostory v hradbách barokního opevnění, obranné, ubytovací ■ ■• i in ■kladovaci. l< \ liování .....m stropu, stěn, klenby kasetami, čtvercovými, osmiúhelnými aj. ni v ni y s prohloubeným středem, vyplněným buď malbou (někdy celými |i u dřevěných-trámových-kasetových stropů renesančních) nebo ,1 tlckou rozetou. V empíru se napodobovalo kasetování iluzivní .....M n m, např. grisailleí (čti grisají), v šedivých a belavých tónech. KATEDRÁLA orbo dóm - každý biskupský nebo arcibiskupský kostel. Nii/,cv odvozen od katedry, trůnu pro biskupa, umístěného zprvu v ose |ui'sbyteria a pak na jeho levé straně. Přeneseně se ustálil tento název pro i. ľ především gotického vícelodního kostela s ochozem kolem hlavního Oltáře, k němuž přiléhá věnec kaplí. Nad tento ochoz vyrůstá tzv. vysoký ľhrtr s velikými okny a při jejich patě, ale i po obvodu hlavní bazilikální I m 11, někdy obíhá úzký chodbovitý ochoz, zvaný triforium. Katedrála má luke bohatě rozvinutý opěrný systém z opěrných pilířů s fialami, kraby n Kytkami (kyticemi) a z opěrných oblouků. operný vysoký chór vénec kapli katedrální závěr — KOLÍN "U Q katedrální dispozice SEDLEC U KUTNĚ HORY — kaple závěru zevně polygonálni KOLÍN — mezi kaplemi závěru bloky zdiva KLADI viz antické stavební řády. KLASICISMUS viz v 1. části kapitolu Klasicismus a empír. KLÁŠTER sociologický a stavební útvar, skládající se v uzavřeném areálu z budov a případně z dalších pozemků (zahrady, dvorů apod.) a určený za obydlí a působiště řeholnímu řádu mužskému (mniši) nebo ženskému (jeptišky). Nejvýstavnějším objektem je klášterní kostel, k němuž z boku přiléhá spolu s obytnou budovou křížová chodba (ambit), obklopující rajský dvůr se studnou a kašnou na mytí (lavatorium), a spojená s kapitulní síní, popř. další kaplí. Sklepy nahrazovala zprvu zásobárna (cellarium) v přízemí. V části uzavřené příslušníkům druhého pohlaví (klausura) jsou dormitář (společná ložnice) nebo samostatné cely, refektář (jídelna), někdy zvlášť letní a zvlášť zimní apod. V baroku se pro představené řádu budují zámkům podobné prelatury se sály a knihovnami a při některých ženských klášterech proboštství jako sídlo probošta, duchovního k vykonávání obřadů. Zatímco kláštery žebravých (mendikantských) a kazatelských řádů (augustiniáni, dominikáni, františkáni, minorite, klarisky) se soustřeďovaly ve městech, starší benediktinské, premonstrátské a cisterciácké řády, usídlené na samotě nebo v osadě, dodatečně kolem kláštera vyrostlé, měly hospodářskou část s dvory, se sýpkami, stodolami atd., hospitál, zahradu okrasnou i užitkovou aj. Zvláštním útvarem je kartouza - kartuziánsky klášter, kde jednotliví mniši obývali samostatné malé domečky, obklopující ústřední prostranství, s vlastními zahrádkami a kuchyní. Podobně jako sídlem kartuziánu je kartouza, užívá se speciálních názvů i pro konventy některých jiných řádů: rytířské .....které křížovnické řady man Komenau, jun muuviuv. o i inovníci (augustiniáni-kanovníci a premonstráti) kanonii (kostel při ní •■ľ imzývá kolegiátní), řeholní klerikové, jako jezuité, piaristé aj. sídlí holeji a např. oratoriáni mají oratorium (jediné u nás stojí ve •iiiminách na Vysoké u Kutné Hory). Jako obecný název, v némž se [Wpochybi, se doporučuje označení konvent. Některé kláštery měly svá -lulinská - jména, např. Porta Coeli (Brána nebes) v Předklášteří 11 Tišnova, Rosa Mariae (Růže Mariina) ve Vizovicích, Apostolorum Porta i Hi lna apoštolů, z čehož vznikl název Postoloprty), Aula Regia (Královny ilvůr) na Zbraslavi apod. kostel #—^ TftEBOŇ — goticky klášter augustiniánů kanovníku KUTNA HORA barokní klášter voršilek — nedokončeny konvent a refektář SEDLEC U KUTNÉ HORY — bývalý klášter cisterciéků KLÁŠTEREC Klášterec nad Ohří - viz porcelán. KLENÁK článek klenebního oblouku, obvykle klínovitého tvaru (kámen, keramická tvarovka), někdy jen vyznačený v omítce, malbě nebo sgrafitu. Klenák uprostřed ve vrcholu oblouku, často větší, ozdobnější, s reliéfem, letopočtem, znakem, číslem domu a monogramem majitele, se nazývá hlavní klenák. . i i Mil" l» ll l AMU t ..in in. závěr klenby patka klenby rozpon (světlost) klenby výska klenby valená klenba I — llc klenby r — rub klenby n — nadezdlvka s — sila (dimenze) klenby i — zdivo podporné (podpůrná, nodporovacl) bok klenby hlavni klenák KLENBA je architektonický útvar, který uzavírá shora prostor a nese sám sebe. Tlaky - svislé a šikmé - zachycují podporovací části (zdi) a opěrný systém. Výjimku tvoří imitovaná klenba (v barokních a klasicistních kostelech), bedněná na trámovou konstrukci z prken a na rákos omítaná. Odlišná je klenba nepravá neboli přečnělková, vzniklá.přesahem vodorovných vrstev kamene nebo cihel. Klenební pás je úzký pruh valené klenby, podtažený někdy ještě pod jinou klenbu. - Samostatně klenutý nebo pojatý úsek klenby, oddělený od sousedních mezildenebními žebry nebo pasy, tvoří klenební pole neboli travé. - Gotickou klenbu (a některé renesanční, barokně gotické a novogotické klenby) charakterizují žebra - klenební, meziklenební, přístěnná či přízední - o různých profilech, které umožňují poměrně přesné datování stáří klenby. Zprvu bývají žebra kamenná nebo keramická (a pestře omalovaná), od renesance se napodobují i ve štuku a v romantismu též ve dřevě. Viz žebro. valena klenba podle tvaru oblouku průřezu můSe být lomená. stlačená. segmentová necková (rovová) klenba zrcadlová klenba nepravá - přečnélkova vzniklá přesahem, přečníváním vodorovných vritev S )- lucerna okulus (oko) — otvor ve vrcholu kupola tambur (buben) i-ni VAÍNĚ GOTICKÉ KLENBY trompa koutová klenbicka např. při převodu čtvercového půdorysu na osmiúhelníkový šestidílná různé hvězdicové klenby koncha (tvar čtvrtkou le nebo čtvrtelipsoidu) síťové klenba parléřovského milevského typu typu kalot — tvar kulového vrchlfku kroužená hvězdová klenba m \/ J j \,'' J ' \S i Í klenební pole J\ ,*v 'I A. j j - travé \ 1 i\ í 11 \ ✓ i i \ >1 i \ y i !*\ ! \ ' X 1 1 X ' I X ! 5 vázaný klenební systém — délka jednoho pole hlavni lodi odpovídá dvěma polím boční lodi Kt.lČOVÁ střílna ■ i .11 lina. KNĚŽIŠTĚ i i ■hyterium (presbyter = knéz), apsida (ta hla vně v románské architek-iiiiľ), chór - prostor, v němž je umístěn hlavní oltář (u orientovaných i • lelů směřuje k východu); od lodi odděleno zpravidla triumfálním nlilnukem. KOLONÁDA !■ Hipová neklenutá chodba (klasicistní nebo novorenesanční), sloupořadí Viz také sloup. KOMODA prádelník, skříň, většinou na nožkách a se zásuvkami v několika ľ"i iidích nad sebou na celou šířku komody. Oblíbena od 1. poloviny 18. Itol. meziklenební žebro- prlzednf prísténné žebro klenba diamantová, skllpková (nesprávně routová) KLENOT (viz znak) - v heraldice ozdoba přílby nad fafrnoehy, točenicí, polštářem nebo korunou. Pomocný klenot opakuje v trojrozměrné podobě znamení na štítě (např pětilistou růži), samostatný klenot se od znamení odlišuje (]sou to např. křídla, lidská, zvířecí nebo ptačí polopostava, chocholy z pávích nebo pštrosích per, rohy nebo trouby, tzv. olifanty apod.) i koncha í'tvrtkulová klenba v apsidě nebo v nice. KONVENT osazenstvo kláštera a v přeneseném významu obytná klášterní budova KONZERVACE znamená odborné zajištění památky před chátráním, rozpadem ni'ltii vůbec pokračováním rozkladného procesu, aniž se mění, doplňuje nelni rekonstruuje stav památky, v jakém se dochovala. KONZOLA architektonický nosný Článek, vystupující ze stěny a nesoucí kleneb! žebro, sochu, římsu (při hustším rytmu vzniká konzolová římsa) nrlui balkón. V gotice podle tvaru rozeznáváme konzoly např. kružboví, jehlancové, římsové, antropomorfní - figurální, s lidskými motiv! zoomorfní - se zvířecími motivy, vegetabilní - listové nebo vúbw s rostlinnými prvky. cabfaková toskánské ■ord ii m podobná lehčímu meči, ale určená k bodání (při šermu), s rovnou n lom čepelí (později v průřezu troj- nebo čtyřúhelnou s vyžlabenými 11.11 i;imi) a s bohatě provedeným, kovaným a zdobeným košem. KORINTSKÝ ŘÁD (sloh) \l/ imlické stavební rády. rorpus Minsky tělo: speciálně název pro samotné tělo ukřižovaného Krista (tělo i 11 lem = krucifix). koruna ZDIVA ■Orní zakončení zdi (odtud také korunní, korunová římsa) nebo rozpadá-1111 ■ i se (popř. nově zajištěný) vrch zdiva zřícenin. hic \H ■ ItariH literatuře také žabka - zdobný prvek v gotické architektuře humenné, dřevěné (oltáře) nebo kovové (monstrance), umisťovaný na In noy fiál, okraje štítů a vimperků, opěrných oblouků apod.; v prvotní lOdobě tvaru bobule nebo poupěte, později stále bohatěji provedeného, 11 ii i iliýbaného, nebo seschlého plazivého listu. f&Y? KRAKOREC kamenný nosný článek, vysunutý ze stěny, oproti konzole masívnéjíl, složený často z několika opracovaných a na konci zakulacených nebi zdobených hranolů, směrem nahoru postupně stále více vyčnívajících Nese arkýře, ochozy, vysazená patra domů, balkóny apod. KRÁSNÝ SLOH - měkký sloh - (KRÁSNÉ MADONY) tvarově zjemnělé období vrcholné gotiky kolem r. 1400, předznamenávající pozdní gotiku. V plastice (sochařství) a přeneseně i v malířství vyznačují se krásné madony lyrickým výrazem jemné tváře a oděvem naskládaným do přebohatých záhybů. KRUCHTA - hudební kůr - tribuna o patro vyvýšená nad podlažím kostela (někdy i dvojitá, ve dvou patrech nad sebou), určená pro varhany, pěvecký sbor, hudebníky, a umisťovaná v lodi nejčastěji protilehle k hlavnímu oltáři, někdy ještě podél jedné nebo obou bočních stěn (viz také empora). KRUŽBA souměrný obrazec, vyplňující (kromě zábradlí, tympanonů, hlavic a konzol) nejčastěji oblouky oken a arkád v gotické a z ní odvozené 160 |( i.ii. iitiuv (napr. v barokní a romantické gotice, ale i v oknech ........inu h kostelů), nesený pruty. Slepá, lichá či típaná nebo panelová i,iini..i i přikládá přímo na plochu stěny, zábradlí apod. Iluzivně se také iliuje v malbě. Ve 13. stol. tvoří kružbu kružnice ve spojení ' In 11 n ŕty ŕ- nebo pětilaločným obrazcem a s troj laločnými oblouky nad ■liti 11 loré mají soklík. patku a hlavici), ve 14. stol. se vystřídají skupiny li.lt] .mm, dolů se rozšiřující část štítu, zejména volutové křídlo (viz i.lnlii). V baroku může nad bočními nižšími loděmi nebo kaplemi I ..r.i.lii plnit funkci opěrného systému. poitranní část oltáře, v gotice otočná, malovaná, v baroku z vyřezáva-ľ ch ornamentů. .m. ast průchodních dveří nebo dveří nábytku (jednokřídlé, dvou-i i Idlé), oken apod. kfídlo gotické archy a barokního olléfe dvorní pavlačové křidlo CO (v čtyřkridiá dispozice dvoukřídlé dispozice 164 165 KŘÍŽOVÁ CESTA ve 14 výjevech - zastaveních - (označených I. - XIV.) zobrazuje Krtita ■• cestu v Jeruzalémě od odsouzení až k ukřižování na Kalvárii a kladen |H hrobu. Obrazy nebo reliéfy křížové cesty visí v kostelech nebo m zděných kapličkách - které se umísťovaly při kostelech po obvOfll hřbitovů (zejména na Moravě) a v přírodě. Kapličky často stoupaly M kopec (jako na biblickou Kalvárii), kde křížová cesta končí někdy kupil božího hrobu (tzv. Jeruzalémskou). Vzácněji má křížová cesta v krajlňj podobu ozdobně tesaných kamenných desek s reliéfními výjevy. PRAHA — BlLA HORA SLANÝ - KVIČEK KŘÍŽOVÁ CHODBA ambit, kvadratura - od předrománské doby základní součást vybavení Mastera nebo sídla kapituly, klenutá chodba kolem čtvercového nebo gotický klášterní ambit — ZLATÁ KORUNA 166 m nijského dvora, otevřená do něho arkádami, do jejichž . i gotice vkládaly kružby. V baroku obklopují ambity také P .i. Iv ;i lorety. ľ iil/OVÁ KYTKA •i k vlku (kytice). •i n i um.NICE ......iiii.i nebo kovová nádoba s křestní vodou, umístěná v křesťanském i ■ i«lr a určená ke křtu kropením vodou (od 13. stol.). V románské době lA ilu vrcholné gotiky byly křtitelnice kamenné, složené z obvykle kuli ivé, někdy hranaté a (v gotice) erby zdobené mísy a dříku s patkou, •til pozdní gotiky a v renesanci převažuje kovová, cínová křtitelnice [tu i lurši datovaná u nás již z r. 1406) tvaru převráceného zvonu poklopem, na třech nožkách někdy zvířecích tvarů, s nápisem I lulopi irtem, v baroku buď kamenná na kuželkovité noze, nebo dřevěná, ■ vloženou cínovou mísou (kotlíkem). Na víku řezba Jana Křtitele, 1.11 iclho Krista vodou z řeky Jordánu. mlsa i 167 1378 kurfiŕtská číše - kurfiŕtský pohár - nádoba vyráběná hlavně v 16. stol. v Německu .■■ zelenavého sodného skla, nazývaná podle postav císaře a sedmi kurfiřtů jeho volitelů (stojících nebo na koních), malovaných emailovými barvami. kuše - samostříl - ve středověku (hlavně v 15. stol.) a až do počátku 16. stol vojenská a pak lovecká a sportovní zbraň (ve střeleckých měšťanských spolcích pro střelbu „ku ptáku"), složená z luku, vsazeného ve vodorovné poloze do tzv. sochy se žlábkem pro vložení šípu a pažbou. Napínala M buď zvláštním strojkem s kličkou, nebo zaklesnutím tetivy do háčků u pasu střelce a sešlápnutím kuše k zemi pomocí jakéhosi třmenu na předním konci sochy. ' iiliAf, teras, atik (viz balustráda v chórových přepážkách), podobající ......i kuželce buď kruhového, čtyřúhelného, nebo víceúhelníkového i..... n Renesanční kuželky bývají souměrné i podle vodorovné osy, I Hni m mívají spíše vázovitý nebo lahvovitý tvar. n v WMl/VrUKA VI' lil i/.ová chodba (stavěná do čtverce - kvadrátu). U VKV S lul 1» není chránící hruď (k. jednoduchý) nebo i záda (k. dvojitý). Podle ■ i.....n/váni kyrysníci, příslušníci těžké vojenské jízdy (u nás do r. 1860). K VTKÁ i. j i |ce - v gotice ozdobný zakončovací článek, jímž vrcholí fiala nebo štít, Imperk apod. Tvoří ji čtveřice listů (proto někdy také křížová kytka či i i u e) a uprostřed se tyčí poupě. poupé kuželka (balustra) architektonický článek, kamenný, dřevěný nebo v malbě a ve sgrafitu iluzivně napodobený, užívaný v zábradlích balkónů, krucht, 168 kytka 1A9 lapidárium (od lapis, latinsky kámen) - sbírka kamenných soch, architektonickí, i i detailů, vykopaných nebo vyňatých z bořených objektů nebo originnly, nahrazené na původním místě kopií nebo odlitkem (pro vzácni «1, narušení apod.). Lapidárium bývá při muzeu, na hradech, v bývalyťli klášterech apod. latrán ulicový útvar, přihrazený k boku hradu (název z latinského latus, 2. pAtt lateris, bok) a tvořený domky řemeslníků a hradní čeledi. Typický pro jihočeské rožmberské hrady. (V Českém Krumlově se vyvinul v samostul • nou městskou část s vlastní radnicí.) predhradi ČESKÝ KRUMLOV lavabo obřadní umyvadlo v sakristii kostelů nebo v klášterním refektáři. Hor jeho část tvoří obvykle kovová nádrž na vodu s často ozdobný, kohoutkem, dolní část kovová nebo kamenná (mramorová) do zc zasazená mísa. lese na viz lizéna letohrádek zámečku podobná stavba v oboře nebo parku, určená pro občasný krátkodobý pobyt či jen odpočinek. lilie 1. v architektuře ornamentální zakončovací článek tvaru zploštělé heraldické lilie, většinou obrácený dolů. Čtyřmi vztyčenými liliemi | vrcholí např. kovová část české svatováclavské koruny. .....„.„i v heraldice (zejména francouzské) u nás např. ve znacích ni Mrrých řádů a jejich klášterů, ve znaku Litomyšle apod. ( IHIOVKC .......„nit složený ze stylizovaných listů, řazených vedle sebe jakoby ve i nu v rstvách na sobě (u nás v renesanci, zčásti v baroku a v empiru). i 111 kátské bratrstvo ..... iii sdruženi pro kostelní sborový zpěv, českého původu (od 14.stol), lírené zejména koncem 15. a v 16. stol., kdy se pro né v gotických l i......iľch dodatečně zřizují nebo v renesančních kostelech - protestant- »li vili od počátku budují i v bočních lodích nebo v jednolodí po obvodu i toru tzv. literátské či zpěvácké tribuny. I IIIIVALIN iiiiiv;ilinové sklo - neprůzračné červenohnědé žilkované sklo, užívané ' i 11 to i lapodobenina broušeného achátu. Vynalezl je a od r. 1828 vyráběl i ľri inann v Polevsku a v Novém Boru. LIZÉNA i nu plochý svislý architektonický článek bez hlavice a patky (tím se lilie 170 rustikovaná luena I sdružené liíény lizénové rámy liší od pilastru), provedený v mírně předstupujícím zdivu nebo Jmi v omítce. Spojí-li se v rozčlenění fasády s obdobnými vodorovný mi pruhy, vytvářejí se tzv. lizénové rámy. lodžie loggie - nejčastěji chodba, otevřená na vnější straně (nebo je-li spojovat' mezi dvěma objekty, tedy z obou stran) arkádami. NOVĚ DVORY U KUTNÉ HORY loď chrámová prostor mezi vchodem a kněžištěm, určený pro věřící. Je-li rozdělen arkádami, sloupy nebo pilíři, vzniká víceloďní prostor. Kromě dvoulodl u lichého počtu lodí rozeznáváme střední neboli hlavní loď (u baziliky vyšší a s vlastními bočními okny, u stejnolodí shodne výškv s ostatními, ale často širší) a postranní, boční či vedlejší lodi. Někdy ještě přistupuje příčná loď neboli transept, jež tvoří s hlavní lodí kříž. vřetenové schodiště -Šnek boční — vedlejší loď sakristie 172 presbytérium, kněžiště, chór v*i lv půdoryse din rdi triumfální — vítězný oblouk prebytérium. kněžiště. předsíň meiilódni arkády pilíř křížení i |>KKT VI' |K>rcelán. I.OMENICE Irojúhelný (u sedlové střechy) nebo lichoběžníkový štít (u polovalbové) ||dw ého stavení, z různě skládaných prken (svisle, šikmo, klasovitě), ľ |i< hž spáry kryjí někdy bohatě vyřezávané lišty, objevují se tu i motivy dunel, drobných galerií, vložených pavlačí apod. Stříška při dolním i ■ ijl lomenice se nazývá podlomenice, nebo - zejména je-li užší -..i.lumka, přesahy po stranách, obvykle malované, jmenujeme okřídlí. Podhled polovalby nebo kukly či kabřince (viz též) tvoří záklopové II li no potovalba záklopové prkno okřídlí podlomenice loreta niipříč průchodní hranolová kaple, napodobující včetně uměle zhotover iiv h vnitřních trhlin a fragmentů maleb na cihelné zdi tzv. svatou chýši li isa santa čti káza s.) v italském Loretu, prý domek, v němž přebývala v Nazaretu P. Maria a který - dle legendy - přenesli andělé do Itálie, i IhýSi obestavěli v 1. čtvrtině 16. stol. sloupovou architekturou navrženou D. Bramantem a bohatě doplněnou plastikami od A. Sansovina. Protože Loreto se tehdy stalo vyhlášeným poutním místem, kopie svaté chýše se stavěly od 17. stol. i jinde bud v interiéru kostela nebo neicasteji - uprostřed prostranství obklopeného ambity s kaplon ? bývaly svěřovány přilehlým kapucínským klášterům. Plastickc, fasádu nékde nahrazuje pouze iluzivní malba chiaroscurem (Slaný) KOSMONOSY LUCERNA 1. v architektuře věžičkovitý (válcový, hranatý) útvar nad střecho zejména nad kupolí, s okny, která přivádějí světlo otvorem (2 oculus) v horní části kupole do prostoru. 2. malá věžička pro zvonek na střeše válcové lodi románské rotundj Není však spojena s prostorem svatyně (s výjimkou otvoru pro prova k zvonku). 3. část cibulové helmice věže, opatřená kolem dokola otvory. LUNETA plocha stěny, vymezená vodorovnou základnou a půlkruhovým stlačeným, nebo segmentovým obloukem, vznikající v klenební výseči'(včetr lunetové nmsy), ve slepých arkádách apod., vyplňovaná malbou neb sgrafitem. V přeneseném smyslu také výseč v lunetové klenbě výseč L - luneta 174 ■ I KM.iKA líni n ostrova Mallorca nebo Majorka) -keramika, f ajáns, vypalovali iliky z jemně plavené hlíny s neprůhlednou, zpravidla bílou ■ i"'ilovnatou polevou. MAKOVICE i luh iiiké knoflík - měděná pozlacená dutá koule nebo elipsoid na "i věže, do níž se vkládaly záznamy a údaje o založení a stavbě i i i u u opravě apod. Na lidových stavbách nad štíty, volně stojícími liiiliiliinky apod. bývá makovice dřevěná. M * i HA i ii fresco - viz freska, ii lecco - viz též. t niiilba desková - deskový neboli tabulový obraz: malba na dřevěné i If.sľc, zejména v gotice (závěsné obrazy nebo v křídlech oltáře-archy), 17 stol. ještě v nizozemském malířství, i imilba knižní - viz iluminace. ri malba na skle: doplňovala (např. v obličejích postav) zasklívání gi itlckých kostelních oken (znovu v 19. stol.) různobarevnými skly do oli rva, které tvořilo kresbu prosvětlovaného obrazu. - Od renesance se podobně malovaly okenní terče, velmi často s heraldickými náměty (■rby). - Od 18. stol. v lidovém umění zobrazování svatých, různé niťiivoličné náměty apod. malovány na spodní stranu skleněné tabulky, která je chrání před poškozením, a rámovány jako závěsné ■ 'l názky. Někdy také svrchu malováno na zrcadlové plochy. 1 malba nástěnná - viz al fresco nebo al secco. Kombinací obou technik nika frescosecco. MANDORLA i lim tvar svatozáře, podobající se elipse s horním a dolním vrcholem hrotitými (zejména ve středověkých miniaturách, v nástěnné koslrlm malbě a v románském a gotickém reliéfu - nad vchody - a mallIMvl) kolem postavy Krista nebo i P. Marie. manýrismus v malířství a sochařství původně směr v období pozdní renesance (u nr»» umění na dvoře Rudolfa II), hledající dokonalost v opakování slav m i !• uměleckých děl až k hranici návyku - manýry (typickým znakem \h><» dlouhá těla a malé hlavy postav). V architektuře nyní samostatné sluli..'. údobí, spojující pozdní renesanci s raným barokem (viz v 1. části kapitulu Barok a rokoko). maska, maskaron v architektuře, zejména v gotické a barokní, výzdobný motiv v podOM lidské tváře, v baroku obvykle stylizované a často napůl vytvořily ornamentikou (v gotice na konzolách, v baroku na hlavních klenáctl li portálů, na nárožních patnících aj.). schody do patra mázhaus gotika mi/\ni»i{ .....nuky ornament řeckého původu (název podle stejnojmenné , i „ , w maloasijské říčky) buď pravoúhle zalamovaný, nebo složeny ..n .il tvz. mořská vlna mauzoleum hrobka řešená jako stavba s vnitřním prostorem (název podle hrobk krále Mausola v Halikarnasu v Malé Asii, ve starověku zařazené mezi' divů světa), někdy též veliký honosný náhrobek (královské mauzoleu u sv. Vita v Praze). mázhaus velká síň nebo také „palác", ústřední prostora hlavně v přízemí a někde také v patře gotického a renesančního měšťanského domu, z níž vedljj vstupy do jednotlivých místností. V dolejší síni (mázhausu) provozova" majitel obchod, řemeslo a čepoval pivo. 176 >ii « n.i i bodná chladná zbraň, jejíž části jsou rovná oboustranné broušená i ' I s hrotem, jílec (rukojeť), kratší pro uchopení jednou rukou, pro li ' ni obouruč delší, zakončený hruškou (tvaru hrušky, kotouče, nebo půlměsíce) a od časného středověku i záštita, příčka mezi čepelí a jílcem i Hchycování ran. Popravčí meč je široký, nezužuje se do špičky, ale l......i buď půlkruhem, nebo rovně s mírně zaoblenými rohy. Mečem i • ' i.ilmho určení je dlouhý šaršoun se zvlněnou nebo pilovitou čepelí, i.ili.i pěchotní zbraní se jím ze strany přetínala ratiště napřažených m přátelských kopí. Meč se nosil v pochvě při levém boku, šaršoun bez pni h vy přes rameno. 177 popravčí meč medailon obraz nebo reliéf oválného tvaru (v renesanční architektuře bývá i kruhový), často s portrétním lidským profilem (v baroku a zejména v klasicismu se smyšlenými profily římských císařů - imperátorů nebo vousatých antických myslitelů - filosofů). Ml NIIIKY .......s se vyskytující kultovní kameny (od mladší doby kamenné . i....../.(ivé, 2000-1000 let před n. 1. až do doby keltské krátce před II .iliiii našeho letopočtu) - neopracované balvany postavené na výšku, i >. iili Izv megalitických staveb. mi:nsa I" tni slul oltáře- viz oltář. gotická mensa barokní mensa tumbová, sarkofágová MILNÍK loup, válec nebo hranol při dálkových cestách a silnicích s označením dl Itností v mílích. Někdy tak označovány i rozcestníky z 1. pol .19. stol. n vytesanými nápisy - ukazateli směru na křižovatkách. miniatura drobnomalba v knižní malbě, iluminaci; od renesance, ale zejména od pol. 18. do pol. 19. stol. oblíbené drobné závěsné portréty v rámečcích někdy ze slonoviny, dřeva, kovu apod. míšeň viz porcelán. mluvicí páska hlavně v gotickém malířství zvlněný pás u úst nebo v rukou zobrazených 178 179 postav s psaným vysvětlením děje nebo s vyznačením řeči uvedené osoby, a to tak, že věta začíná u úst, a jde-li páska odprava doleva, bývá nápis i „vzhůru nohama", aby tuto zásadu dodržel. Text bývá psán ve vžitých latinských zkratkách zde: „ora pro (no)bis, s(ancta) dei (genitnx)' t.j. pros za nás, svatá rodičko boíi morion viz přílba mozaika - opus musivum - plošná výzdoba na podlahách, stěnách či klenbách z kamenných nebo skleněných různobarevných kostek, hranolků nebo kolíčků, z nichž sestavovány ornamenty i figurální výjevy; mozaiková dlažba se říká výdlažbě městských chodníků z drobných, zejména různobarevných kostek (šedé, šedomodré, fialové, bílé apod.). mbizka ornament charakteristický pro dobu kolem 1740-1750 (od 1740 s mušlí, později s rokajovým ornamentem), na kříženích mřížky bývají zpravidla růžice. MŘÍŽKA a mušketa pěchotní ruční palná zbraň od r. 1515, pro délku a tíhu opíraná při střelbě o vidlici, zaraženou buď do země, nebo někdy přidržovanou druhým vojákem. " "týuLvolá lastura; pokrývá zejména v pozdní renesanci a raném obr"ín^ře«?nS'doř„ ...tem ÚMfc postupné „abývé nesymetrických tvarů, prokrajuje se a mem v rokaj^_ mušle ve štuku v mřížích nanosnik viz přílba. i 1. * .. . exedra nika numismatika pomocná historická věda, zabývající se studiem mincí, mincovnictví a medailí. nartex (narthex) - u nás ve velkomoravské, archeologicky zjištěné architektuře prostorná krytá předsíň, shromaždiště katechumenů, tj. dosud nepokřtě-ných, navazující na západní průčelí některých kostelů. Podle nálezů kovových a kostěných písátek tu zároveň bývaly církevní školy. (Viz v 1. části kapitolu Velkomoravské období.) naturalismus ve výtvarném umění projev co nejvěrněji a do všech podrobností napodobující předlohu (v gotice např. protiklad stylizovaného a naturalistického listu v ornamentice). neogotika, novogotika viz v 1. části kapitoly Romantismus a Období historických (historizujících) slohů - 19. stol. neorenesance, novorenesance pseudorenesance - viz v 1. části kapitolu Období historických slohů - 2 pol. 19. stol. nika výklenek, nejčastěji půlválcového tvaru o půlkruhové nebo půleliptické j základně, zakončený konchou. Velká nika s lavičkou se nazývá exedra konchu pokrývá mušle obelisk •lihly komolý jehlan, ukončený v základní podobě nízkým jehlancem; > pozdní renesanci, a zejména v raném baroku ho bylo v drobnějším mil itku užíváno jako zakončovacího článku v obrysu štítů, na pilířích Oplocení (někdy končil koulí s plamennými paprsky svatozáře) nebo 11 inrových aj. sousoších nahrazoval střední sloup. V klasicismu a empíru " m do parků (v romantickém pojetí napr. i s hieroglyfy, egyptským-niipndobeným - obrázkovým písmem - Konopiště) a oblíben pro i .imitníky (někdy v této funkci zakončen sochou). S novorenesancí Upraven pro tvar náhrobního pomníku. OBLOUK oblouk plný — půkruh převýšený eliptický výškový 1«? kobylí hlava (na schodišti) stlačený (eliptický) 101 segmentový oblouk lomený přímý tudorský (v romantické gotice) • •lil oUK TRIUMFÁLNÍ li vítézný - viz triumfální oblouk. '•til utlK SYRSKÝ I •! | i i(íii«lovský (čti viňolovský) nebopalladiánský, palladiovský motiv [tiiiillc italských renesančních architektů), u nás nejčastěji v klasicismu .....i in u (u portálů a oken): útvar tří otvorů, oddělených sloupy nebo liiliiliv. z nichž střední je širší a zakončený půlkruhovým obloukem, bii Irunni jsou užší a mají vodorovný překlad (u oken empírových II n )> iviiich domů zjednodušován v trojici obdélných otvorů, z nichž boční . . |JI poloviční šířku). okno VOT ve zdi, určený k osvětlování a větrání vnitřku stavby. Uspořádání, členění oken se postupně mění (viz úvodní kapitoly o jednotlivých joiích) a při opravě památkových objektů by měly být dodržovány ilí'lrm i barevnost (nátěry) oken v souladu se slohem památky. Některé /vlnštní druhy oken: sdružené podvojné okénko potrojné okno rozeta — růžice 4QC ist sdružená okna y ..... bnkutolickém kostele se skládá z mensy - oltářního stolu, .....mušiu' době a v gotice hranolové, kamenné, s přesahujíc! deskou, .....In i n i ramorové, zděné a potažené umělým mramorem nebo dřevěné ' i iiv'vého (tumbového) tvaru. Na mensu v gotice nasedá nízká , . ■ id in malbou nebo reliéfem, horní část se nazývá retabulum. V gotice nul p.',|,.hu archy, křídlového uspořádání (viz archa), od renesance m v baroku je tvoří nejčastěji sloupová architektura s jedním nebo i .......lu-azy a sochami, jindy obraz v bohatém řezaném rámu nebo - lil lek ture -figurální skupina. V baroku se retabulum často odděluje |njl /ji mensou, kterou lze obejít. Architektura i sochy se v 18. stol. bily jen iluzivně malují, pouze ústřední obraz, obvykle věnovaný |i n .i- života světce, jemuž je oltář zasvěcen, je skutečný, zavěšený na .li m N:i mense od 16. stol. stojí skříňkový tabernákl - svatostánek na IHmiiiiI iiinci s hostií a ciborium (dříve tuto funkci plnilo sanktuarium ve »ill |niuzogáň, kladivovitá bicí zbraň a pak odznak velitele. Tvoří jej .....11 pvéné nebo kovové násadě palice, např. z několika listových žeber MWih'Iiii tvaru, ve 14. a 15. stol. i tvaru zaťaté ruky, třímající dýku 1 i v palcát). ťAIISADA i ■ "m ze souvislé řady svisle zarážených a nahoře zahrocených kůlů I., ii m sliedověkých tvrzí, u kamenných opevnění ještě v předním valu jjlilulii palisády někdy vyplétaný polský plot), v polních opevněních, na dur příkopů i v barokní fortifikaci. MM lili u palisáda vyplétaný či polský plot PALMETA ■ 1111 iv itý, někdy silně protáhlý souměrný ornamentální motiv, vycháze- .....stylizace palmového listu a užívaný u nás od románské doby až do 1» "lni (v gotice ve 13. stol. a v díle Matěje Rejska). palmeta 190 191 anthemjon — střídánípalmetva lotosového květu PARAPET viz poprseň. PARAVÁN španělská stěna, zástěna, nejběžněji trojdílná plenta s dřevěnou kostrou a potahem nebo vyplní z kůže, látky nebo malovaných tapet. I.......iíOky atd. (viz v 1. části v kapitole Klasicismus a empír odstavce snované časnému romantismu). in |rodní park se vyvíjí z anglického; kolem r. 1850 jej obohacují vodní plnchy a toky, květinové záhony a síť cest, avšak neužívá - oproti i niiiantickému parku - architektonických doplňků. 17. stol. FRANCOUZSKY PARK PARK popřípadě zahrada - zvlášť upravený výsek přírody, který od novověku obklopuje zámky a paláce; kde zámek vznikl přestavbou hradu, bývA spojen s parkem za někdejším příkopem spojovací chodbou nebo mostem. Střídání slohů i změny dobového názoru vedou také k obměnám podoby parku. 1. italská zahrada u renesančních a raně barokních vil, paláců a zámků, řešená s užitím ramp, schodišť, balustrád a soch terasovitě na svažitém terénu, se v nejčistší podobě rozděluje vetři části: slunečnou květnici při obydlí, dále polostinný libosad s cestami, alejemi a pergolami a stinný lesík. Celek doplňují fontány a vodní kaskády, perspektivní průhledy iluzivně prodlužují vzdálenosti, potlačuji se trávní plochy a zeleň tvoři převážně jižní dřeviny (cypřiš, myrta, oranžovník, pinie, tamaryšek). 2. francouzský park (zahrada), převzatý z prostředí francouzských zámků 17. a 18. stol. má geometricky řešenou souměrnou (obvykle hvězdovou) síť cest, vroubených střihanými dřevinami, umožňujících dlouhé průhledy na fontány, sochy a pavilóny. V rovinné části parku před průčelím paláce nebo zámku, zvané parter, tvoří nízká výsadba ornamentální obrazce (např. Dobříš). 3. anglický park má podobu komponované, tj. záměrné upravené volnť krajiny, kde se střídají louky, lesíky i jednotlivé stromy (solitéry). J 4. romantický park se podobá anglickému, ale navíc jej oživují romantické a exotické stavbičky, dřevěné i zděné, umělé zříceniny, sochy. 18. st«1 Parkán v Hni ickém opevnění prostor mezi hradební zdí a příkopem, nad nímž jej ■ In.míla parkánová zeď se střílnami a později parkánovými baštami. ňirku parkánu bývá u měst 10-12 m, u hradů často značně menší. parter "in asi zahrady, parku - viz park. partyzána i il ■ notní zbraň (a od 16. stol. hodnostní odznak), již tvoří dřevěné ratiště 192 193 (násada) a podlouhlá čepel listového tvaru, bohatě zdobená, při ntl 1 rozšířená srpkovými uchy. Partyzáně se podobá kratší sponton (spontlj fANI K ^^■t - viz antické stavební řády t\HH\, PÁSKOVÁ ORNAMENTIKA .........,i typický pro období 1720-1740. tvořeny systémem pásek stejně lli nkych nebo užších a širších. Pásku střídmě doprovází dožívající akant I i 111,,. 111 j i se k ní závěsy z třapečků nebo zvonkovitých kvítků. A páska ve Stuku dvě partyzány PARUKA jako módní doplněk se u nás vžila ve druhé polovině 17. stol. a ve stol. 18, Mužská paruka od 17. stol. alonžová, byla vysoká a s bohatými loknami, spadajícími na ramena. Před polovinou 18. stol. ji vystřídala (i ve vojsku) menší bílá paruka, opatřená po straně ruličkami a vzadu copánkem, ovinutým stužkou. Dámské rokokové paruky byly neobyčejně vysoko a složitých tvarů. - Z módy jednotlivých období se ve staršíuměleckohis-torické literatuře odvozují názvy pro barok parukový sloh a pro klasicismus sloh copový. páska ve mfíři klasicistní paruka ľASTOFORIUM Volně stojící nebo přístěnná kamenná schránka na nádobu s hostiemi -Olborium. Viz sanktuarium. patka I. samostatne řešená (např, vodorovně profilovaná) dolní část sloupu, pilíře, pilastru, přípory apod. I, patka oblouku nebo patka klenby, místo nebo čára, kde oblouk nebo klenba se stýkají se zdivem. V žebrové klenbě gotické útvar výběhu žeber, není-li užito konzoly nebo přípory. .195 převodka _ obloun — torus 1 výžlabek — trochílus a ti cko- iónská čili atická patka plintus cz 3Si|SkO-iOrV.k i čili iónské i'.ni. patka gotické klenby patka románského sloupu plintus nárožní drápuk patronátni lavice chórové lavice speciálního určení nebo lavice na jiném místě kostela, určené pro šlechtického patrona kostela a jeho rodinu (zejména neni-ll v kostele panská oratoř). Lavice bývá ozdobnější a doplněna malovaným nebo vyřezávaným erbem. pavilón 1. menší zahradní stavba 16.-19. stol. (např. v romantickém parku „čínský pavilón"), obvykle centrálního půdorysu a zevně i uvnitř ozdobně řešená. 2. samostatně řešená (zpravidla ve fasádě, výšce, zastřešení odlišená) součást většího stavebního celku (např. zakončení křídel po obvodu čestného dvora aj.). ■ 3. individuálně pojatý zastřešený útvar nad hlavní římsou zámku, paláce, vzácně i domu. peegola zahradní volná lehká konstrukce, tvořená dřevěnými nebo kamennými podporami po stranách cestičky, nesoucími příčné trámky (nověji vše z železných prutů) a obrostlá popínavými rostlinami v chodbovitý útvar. peblovec neboli astragal - ornament vzniklý v antice a běžný u nás od renesance, složený jakoby z navlečených perel kulového nebo eliptického tvaru. OOOCOXXXZDCraiD 19A > . v JOST hih.......ni nebo barokní. Místo nebo město opevněné mohutnou a dúmy- .......ti fortifikační soustavou, zesilovanou někdy ještě věncem iii.M>iir.ii-k, předsunutých do několikakilometrového okruhu. Pevnosti, i. . m - na strategicky význačných místech, chránily nepřímo i města, i ||i li i.ľl ické opevněni již zastaralo. Viz také citadela. JOSEFOV 1'IANO NOBILE (llHUky šlechtické nebo lépe vznešené poschodí) v barokním zámku nebo ■ i i. i první patro, obsahující reprezentační sál, a proto vyšší než ostatní hodí a bohatěji řešené. Sál někdy převyšuje postranní křídla (má i ilvoji okna nad sebou) a vystupuje plochým nebo válcovým rizalitem |h nť-ťlí. Ze sálu lze někdy vyjít na připojený balkón a z toho popřípadě ■ i.l mým schodištěm do parku. puta Iknimuraficky ustálené (zejména v gotické plastice) zpodobení P. Marie, KM (i-jimž klíně spočívá tělo Krista sňatého s kříže. PtLASTR IVlllj) architektonický článek, vystupující mírně z líce stěny a - na rozdíl Od lizény - opatřený hlavicí a patkou. Sdružené pilastry jsou dvojice iilliisliú blízko u sebe, někdy na společném soklu a nesoucí společný úsek L hulí Svazkový pilastr vznikne položením několika vrstev pilastrů (upftovitě na sebe, takže spodnější jsou vždy vidět po stranách, střední n. |více předstupuje. gfflf 12 pilastr — sdružené pilastry — svazkový pilastr PILÍŘ svislá zděná nebo z jednoho kusu zhotovená podpora čtyřúhelného, kruhového i jiného průřezu buď s patkou a hlavicí, nebo bez nich. Křížový pilíř má průřez řeckého stejnoramenného kříže. Svazkový pilíř vzniká obklopením jádra příporami často s vlastními sokly, patkami a hlavicemi. Přízední či přístěnný pilíř přiléhá jedním bokem ke stěně, polopilíř je podobný, avšak jakoby na půl tloušťky zapuštěný do stěny {není však tak plochý jako pilastr). Opěrný pilíř viz opěrný systém. svazkové piliŕe — profil (rez) PINIOVÁ ŠIŠKA zakončovací článek, volny nebo reliéfní, tvaru plodu pinie, přicházející | v renesanci, ale nejčastěji v baroku. Podobně jako koule nebo váza se ! vyskytuje na štítech, portálech, pilířích ohradních zdí, sloupcích balustrád apod. ľl./Vl'KA > i/ klenba. plastika kiií.dt1 sochařské dílo, volné (socha) nebo vázané (reliéf) nebo jejich aniibor. Také sochařství vůbec. podloubí DOdlíii - klenutá nebo plochostropá prostora v přední části přízemí tlitmu, otevřená do ulice nebo náměstí oblouky arkád na sloupech nebo pilířích a do stran navazující na podsíně sousedních domů; tak vznikal 'oiivislý krytý veřejný prostor pro pěší, kde se v době trhů také n i dávalo. podsebití (braň) - obranný zděný, brázděný nebo dřevěný ochoz na hradební zdi, nitě, bráně, hradní věži, vysazený na dřevěných konzolách nebo kamenných krakorcích tak, že odklápěcími otvory v podlaze mohli obránci bít pod sebe (odtud název) nepřítele, přilehl-li k patě zdi, střílet M něho, svrhávat klády, balvany, lít vařící vodu, smůlu apod. PODSÍŇ viz podloubí. 1QQ POLYCHROMIE doslovně mnohobarevnost, vůbec vícebarevné zbarvení plastik, architektonických článků (např. červená a zelená na portálech) nebo fasád. POPRSEŇ poprsnice, poprsník, parapet - část zdi pod oknem nebo plné zděné, popřípadě dřevěné zábradlí ochozů, arkádových lodžií, mostů, kruchty, kazatelny. PORCELÁN hliněná hmota z kaolínu, živce a dalších nerostů, z níž se vypalováním zhotovují nádoby, vázy a plastiky s nepórovitým průsvitným střepem (lomem) a přilnavou polevou. Podle pálení a přísad vzniká tvrdý nebo měkký porcelán, nepolévaný matový se jmenuje hiskvit. Jako první znali výrobu porcelánu Číňané. V Evropě se ho pokoušeli vyrábět nejdříve v Itálii a ve Francii, až v r. 1709 konečně technologii výroby tvrdého porcelánu objevil J. F. Bôttger (Míšeň). V Čechách založili první továrnu na porcelán r. 1792 v Horním Slávkové, druhou r. 1793 V Klášterci nad Ohří a k nim přibyla v 19. stol. v Podkrušnohoří řada dalších. Abecední přehled nejznámějších českých i cizích porcelánů: Aich (Doubí u Karlových Varů): od r. 1849; polévaný porcelán i biskvit, běžné nádobí i figurky. Značky: tlačené A, Aich, AM (M = zakladatel a modelér J. Mohlinger). í .•'-.i fellovlcfl (Dalwitz: od r. 1804 kamenina, od r. 1830 porcelán; především i........ nádobí. Značky; vtlačené iniciály jména majitele a D nebo I iiilwitz. 9\R RlK DALUv|T*ER H..I111 Chodov (Chodov, Chodau): 1811, zprvu kamenina, r. 1835-1875 MľCelán; nádobí a biskvitové busty, ručně malované dózy a sošky, /.mírky: V. P., PS, Kodau, Chodau nebo podle majitelů von Portheim. KOMU Cnodau ^H mc @ H*J m PjS c Altrohlau (Stará Role): od r. 1814 kamenina, od r. 1838 porcelán; převážně užitkové nádobí pozdně empírových tvarů, po r. 1840 zdobené měditiskem, ale i dekorativní vázy a figurální nádoby. Značky: tlačené iniciály nebo celé jméno města a majitele. Berlín: od r. 1750; typické jemně malované květinové vzory nádob a plasticky členěné koflíky. Značky: 1750-1763 W (výrobce Wegely), pak modré žezlo, od r. 1832 říšské jablko nebo žezlo (manufaktura od r. 1763 královská) a písmena KPM. IQ I tmibí u Karlových Varů - viz Aich Horní Slavkov (Slavkov, Schlaggenwald) na Karlovarsku: od r. 1792; pí vu duryňské formy, pak za J. Lipperta a V. Haase empírové nádobí, . inu-na koflíky s mytologickými, krajinnými a květinovými malbami podle zahraničních vzorů. Mezi r. 1810-1830 rozkvět: nádobí, vázy, lllnfanová stínidla a především zvonovité koflíky tzv. slavkovského typu milovanými vedutami a podobiznami. Od r. 1830 k výzdobě užíváno > i Isku. Od r. 1835 výroba figurek a asi v téže době začátek reliéfních tvarů .liuhého rokoka. Značky: zprvu S malované (modré, zlaté, barevné) II liióené, pak tlačený nebo tištěný nápis se jménem majitele a místa. Od r. III17 výrobky datovány ještě tlačeným trojmístným lepotočtem (817). ('hodov - viz Dolní Chodov 200 701 Klášterec nad Ohři: odr. 1793 za účasti duryňských odborníků; odr. 18(KI thunovská, porcelán zprvu nekvalitní, po r. 1820 a po r. 1835 zlepšeni, před r. 1840 ozdobné, zejména barevné biskvitové figurky, kolem r. 1881) nádobí prvořadé jakosti. Značky: do r. 1803 malované Ks parohy, pototn TK, zprvu malované, pak tlačené. Loket (Elbogen): od r. 1815; před r. 1830 jako první v Čechách vyráběny porcelánové sošky. Kolem r. 1840 nejpůvodnější složité tvary nádob a současně kopírovány stará Míšeň a stará Vídeň. Značky: malovaná, pak tlačená obrněná paže s mečem (z městského znaku), později jméno majitele Haidinger. co Míšeň v Sasku: od r. 1710; dor. 1719 vedl J.F. Bôttger, 1720-1735 malířJ. G. Hórold (Herold), autor „čínsky" malovaných jídelních souborů,: 1735-1756 pod vedením sochaře J. J. Kandlera malované i biskvitové; sošky a skupiny. R. 1774-1813 období hrabete Marcoliniho a sochaří Aciera tvoří přechod od rokoka ke klasicismu. Typický pro nádobí je tzv. cibulový vzor, modrý na bílém podkladě. Značky: AR (Augustus Rex), KPM, od r. 1726 různě obměňované zkřížené modré meče, 1763-1774 dole s tečkou, 1774-1815 s hvězdou a někdy s iniciálou malíře. 1716/- t ...I.., od r 1791 do r. 1837 kamenina, od r. 1837 porcelán; nejvýznamněji i >l>dobí ve tvarech druhého rokoka, kromě schránek (vpodobé ovoce I) a nádobí figurky, b sty skupiny a žánry, navrhované A. Poppem. ' i i; ní jen užitková výroba. Značky: tlačené P, Prag. „ PMC & Mvrcs (čti sévr): proslulý francouzský porcelán, zvaný podle místa Wii'by, kam r. 1756 přenesena manufaktura z Vincennes (zal. r. 1740). i i .i. ka rokoková plastická i malovaná výzdoba, syté podkladové barvy tmavá modř a růžová. Kromě nádob vyráběny hlavně biskvitové lldtirky a jako zvláštnost šperkový porcelán s emailovými perlami na ilťTti podkladě. Nejvýznamnější značka: dvě zkřížená L, iniciály ItiAlova jména (Louis = Ludvík), jemuž manufaktura patřila. V 1. HIM 1870 korunované N aj. MJmp1-6 de Scvrts •tliivlw.v (Schlaggenwald) - viz Horní Slavkov 'Huni Role - viz Altrohlau \ Ideň: od r. 1718 (druhá po Míšni) dor. 1864 (1744-1774 císařská); jemné II ..I ílu' s čínskými a květinovými motivy (proslavené jídelní soubory), ItlMlivttové podobizny a drobné figurální plastiky (od 40. let 18. stol.). íčka: znak Vídně, připomínající obrácený úl, zprvu vtlačovaný nebo iľliifm, od r. 1750 modře malovaný pod polevou. ľoitOVINA bělnina, nazývaná někdy nepřesně kamenina, je vypalovaná ná keramika s bílým pórovitým střepem (lomem) a s průsvitnou liťlinli llllUI'1... polevou (glazurou). Podle druhu a složení střepu se pórovina dělí na mékkou - tvrdou - živcovou (blížící se kamenině nebo porcelánu) 207 a střední - smíšenou. V Čechách ji vyráběli např (viz heslo kamenu Wrtbové v Týnci (Týnici) nad Sázavou (1793-1866) v Praze (od r. 1711 v Dalovicích (od r. 1804), ve Staré Roli (od r. 1814), nebo v Dolňfl Chodově (od r. 1835). Z cizích viz Wedgwood či Davenport. PORTÁL architektonické nebo plastické orámování otvoru dveří nebo vrtl V interiéru, zejména renesančním, bývá kolem kamennéhoportálku joM* namalovaný další, iluzivní portál nebo edikula. svetlík Hlavní klenek S maskaronem l.n.lllv I průřezy) IMIllálŮ II V. okosení renesanční pravoúhlé zalomeni profilu nad soklem U portikus ttoupová plochostropá předsíň monumentálních staveb, někdy jen ■dlová stříška s nízkým štítem na dvou sloupech před vstupem do domu. IV>VALOVÝ STROP i trop. ľlCAHA VI/. porcelán. PRACHOVNICE schránka na střelný prach, opatřená odměrkou, v minulosti stabilní příslušenství každé ruční palné zbraně. Zhotovovala se z rohu (odtud ui pojmenování růžek na prach), z kůže, dřeva, kovu apod. a velmi riulu byla na povrchu zdobena. prampouch zděný, většinou stříškou opatřený rozpěrný oblouk mezi dvěma budovami, zejména v úzkých uličkách. PRANÝŘ kamenný sloup nebo kůl (často podobný božím mukám, někdy opatřený vodorovně trčícím předloktím se vztyčeným mečem) před radnicí, na náměstí apod., k němuž bývaly připoutány osoby, jež se provinily lehčím přestupkem. Jihočeské pranýře mívají zvonek. > l.....ha a oltář. flll l./vrURA I M.iAter. Plti KHYTÁR i i.vterium - viz kněžiště, apsida, chór, závěr. i m VET ilh'ilnví'ký záchod arkýřového tvaru na krakorcích s kruhovým otvorem i imonném sedadle a přímým odpadem podél zdi k její patě. 1'KOSPEKT VARHAN lim pohled určená ozdobně řešená skříň varhan s ornamentálními i Figurálními řezbami (andělé s hudebními nástroji apod.). JHUT ■vlhly článek, členící gotické okno a nesoucí kružbu - viz kružba, nebo ĎUČást profilace portálů, okenních ostěni, svazků přípor apod. prvotisk Inkunábule - nejstarší knižní tisky do r. 1500, někdy ručně kolorované (ml 2. čtvrtiny 15. stol. používal knihtisku jeho vynálezce Jan Gutenberg i Mohuči). 1'RfČNÁ LOĎ Ii misept - viz loď chrámová. 1'ítlKOP Uměle vyhloubená, většinou vnější (ale při několika pásmech i vnitřní) ličást opevnění, ztěžující nepříteli přiblížení k hradbám. Rozeznáváme pl (kopy: vodní, suchý (např. kolem výšinných hradů), šíjový - vykopaný nebo ve skále vylámaný napříč hřbetu šíje, na jejímž konci stál hrad. i prehistorických a polních opevnění byl pouze vyhlouben, u stálých 11 iitovékých nebo barokních opevnění (pokud nebyl tesán do skály) se DO i >bou stranách vyzdíval. sijouý přikop 206 PRILBA většinou kovová (v pravěku i kožená) součást zbroje, chránící hlavu, v některých dobách (zejména v gotice) včetně obličeje. Jednotlivé typjl pŕípora podporovaci článek gotických klenebních žeber při stěně nebo pilíři butf tvaru tříčtvrtečního válce se soklíkem, patkou a hlavicí, nebo o profilu hruškového nebo vyžlabaného žebra, sbíhající bez hlavice až k zemi, Přípora, která nesahá až k zemi a např. dosedá na konzolu, se jmenuje zkrácená, někdy též kusá přípora. Ze tří nebo více prutů vzniká svazková přípora. dhi-. talířový 'Čočkový prstenec talířová patka sokl konzola zkrácená — kusá přípora psaníčkové sgrafito v dvouvrstvé omítce sgrafitovou technikou napodobuje plastickou bosáž tvaru diamantového řezu, která v lineární kresbě připomíná zadní stranu obálky - psanička. Typické pro renesanční architekturu. pseudobarok viz v 1. části kapitolu Období historických slohů. pseudogottka viz neogotika, novogotika. pultová střecha viz střecha punc úřední značka vyražená kovovou razničkou na předmětech z drahýcl kovů (stříbra, zlata, platiny), z níž je zároveň podle tvaru nebo čísla vloženého v obrazci patrno, kolik ryzího kovu materiál předmětu obsahuje. [Ve vícelaločném nebo mnohoúhelníkovém či nejrůzněji kombinovaném ohraničení punců značí vydutá (konkávni) strana obrazce 14 setin ryzího kovu, rovná strana 15 a vypuklá (konvexní) 16 setin: jejich součtem vyjde počet procent (setin) příslušného drahého kovu v slitině.] Starší rakouské úřední puncy od r. 1699 do konce r. 1865 jsou označeny letopočtem, číslo udává počet lotů stříbra (13 nebo 15) a písmeno nahoře -v 19. stol. - zemi: A=Austria, tj. Rakousko, B=Bohemia, tj. Čechy. Odr. 1866 se puncy mění; k nejznámějším patří pro zlaté předměty hlava Apollona s paprsky, pro stříbrné hlava Diany s půlměsícem nad čelem (t v domácnostech na starších stříbrných příborech), Československé puncy od r. 1921 užívaly pro zlato hlavu sedláka, pro stříbro hlavu selky, od r. 1929 pro stříbro trojúhelník se znakem Slovenska a pro zlato ovál na výšku s českým lvem a u všech vždy číslici značící stupeň ryzosti Kromě úředních punců bývají na zlatých, stříbrných, ale i na cínových i>iiilmětech vyraženy značky jiného určení: značka s úplným nebo i |c i .ik lenkem, např. v průjezdech bran, domů, radnic, nejčastěji však (I ni ,těně presbyteria, určený pro duchovenstvo a v gotice zpravidla Imliiilé řešený (s konzolami, kružbami aj.). i i-l OVÝ PORTALEK • lny portálek s různě utvářenými výplněmi horních koutů, hlavně | lili ký, ale někdy také barokní nebo empírový. (v: X7~ RKKKETÁR i ' i ■" 11 in barokní dýhovaný a často intarzovaný kus nábytku, poněkud i• ■ i|M>inmající kredenc. Horní díl s ozdobnou skříňkou i masivní, nebo nožkami odlehčený dolní díl vyplňuji zásuvky, střed má odklápěcí d« při zavření šikmou (mezi dvěma postranicemi zpravidla rovn* zásuvkami) a při otevření vodorovnou, vytvářející s částí vniir prostornou plochu pro psaní. SEVRES (čti sévr) - viz porcelán. SFINGA, SFINX obluda s tělem napůl lvím, napůl ženským, u nás jako doplň romantických parků (Veltrusy) nebo jako tvar empírové kliky u dva řezbářský detail na empírovém nábytku apod. SGRAFITO sgraffito - rýsovaná technika pro plošné členem a výzdobu převážní vnéjšku architektur (v renesanci a novorenesanci). Omítka pro sgrafitc má dvě vrstvy; svrchní se za vlhka proškrabuje na zaschlou spodní. Tent ml )• buď přírodní a kresbu zvýrazňuje kontrast materiálů obou Dinítek, nebo je z obarvené omítky (většinou černě nebo šedě, podle »1 vl barviva - přidaného dřevěného uhlí, ale někdy i červenohnědě) |inrné častý způsob počítá s dodatečným obarvením spodní omítky až i tabání kresby. Je-li barevná svrchní omítka, vzniká obrácené .......... neboli kontrasgrafito. V interiérech, hlavně romantických - těch, na chodbách a schodištích - se užívá sádrového sgrafita jlvi < In il vrstva sádrová). - Sgrafito má buď geometrický vzor (obdélníky, L......lui), souvislý kobercový vzor, nebo jím jsou provedeny rostlinné • m iiiímenty, figury a celé výjevy. psanlčkové sgrafito, obdélníky kobercový vzor Nil I NATURA ....... !«'■ označení díla nebo výrobku jménem nebo značkou (např. A Aleš ... in. AI) Albrecht Dürer aj.). low PROSTOR liki lnila - viz stejnolodí. NI AVKOV II......Slavkov ■ viz porcelán. «1 OHI' •vlulrt kamenná, méně často zděná cihlová, nebo dřevěná a od 19. stol. | ■ lesná podpora. Skládá se z patky, dříku (rozšířeného někdy do ■ 11 »»«•), hladkého, kanelovaného (s píšťalami) nebošroubovitě stáčeného ii >i id i váného, z prstence a hlavice, na niž dosedá krycí deska (viz také mtli ké stavební řády). Dvojice sloupů - někdy na společném soklu a se ■ni společným kládím - tvorí sdružené sloupy, rada sloupů, sloupořadí, )• součástí kolonády (colonna = ital. sloup). Mezera mezi dvěma sousední mi sloupy (počítaná jako vzdálenost jejich os) se nazývá mezisloua| neboli interkolumnium (columna = lat. sloup, inter = mezi). krycí deska — abakus hlavice drík entaze — rozšíření dříku t ord ováný — šroubovité stáčený dřík podstavec — postament SMÍRČÍ KŘÍŽ kamenný, hrubě tesaný, někdy o nestejně dlouhých ramenech (zván; často cyrilometodějský), v 15. a 16. stol. a mnohdy i později zřizován; viníkem, např. vrahem, jako součást trestu (k usmíření viny) na míst přepadení. Některé tyto kříže mají na sobě vytesaný vražedný předmět např. kopí, meč, sekyru, kuši se šípem a vzácně i letopočet a pozděj i nápis zaznamenávající událost. Stávají v polích při cestách. Křížům VI funkci mezníků se říká báby. SPQR zkratka pro slova senatus populusque Romanus - senát a lid (národ) římský. Objevuje se např. v křížové cestě na znameních (praporcích) římských legií. Písmeno SPQO na olomouckém městském znaku znamenají obdobně sněm a lid olomoucký. STALLY chórové lavice viz chór. NliiJNOLODI «I í\> ivý prostor, hala - zpravidla trojlodí o stejné výšce (někdy i šířce) lodí, || kostelů od 14. stol. s oblibou zastřešované jedním nebo více stany. ■TROP kasetový; členěný kasetami - viz kasetování. povalový: z oloupaných, těsně vedle sebe (obvykle přes nosné trámy) kladených kmenů - povalů. V lidové architektuře bývají dosti slabé a v neomazaném srubu jsou zevně patrné vyčnívajícím zhlavím. Povaly se většinou zdola nezakrývají, shora se omazávají lepenicí. tabulový, táflovaný: viz táflování. trámový záklopový: z trámů (v gotice hustě kladených a často vyřezávaných), přes něž se kladou prkna - záklopy (často se seříznutými hranami). Takový strop se napouštěl dobytčí krví, bílil nebo pestře maloval (viz interiéry v první části). Později se trámové stropy podbíjely prkny a omítaly (čímž, skryta, se dochovala řada původních malovaných stropů); někdy se prkna kladou střídavě šikmo (s latěmi přes styčné spáry) a vpodhledu vytvářejí klasový vzor, zrcadlový: plochý omítaný, se štukovým zrcadlem uprostřed - viz zrcadlo. 1-iA slřecha kuželová púlkuzelová přilbová NlftlLNA lil vor v hradbě, baště nebo vůbec fortifikací, určený většinou pro palné ttinině (jen ve starší, mimočeské, opevňovací architektuře též pro luky); imlnuzuje jako nesnaději zasažitelná proluky v cimbuří. - Nejbéžnéjší i, i 'v střílen u nás: štěrbinová, podle níž se štěrbinovému okénku říkává "i i ii ávně střílnové (dala se uzavírat špalíkem, otočným kolem svislé osy * opatreným rovněž štěrbinou); klíčová (připomínající obrácenou klíčo-■ •'I tiírku) a z ní odvozená křížová (kulatým dolním otvorem klíčové " 11111 iy byla namířena ruční palná zbraň - hákovnice nebo plšíala - horní liti liinovou částí střelec pozoroval a mířil). V renesanci se jí užívalo ve »11 li-ch a atikách jako dekorativního motivu. Větší, nálevkoví tě rozšířené, [tOU střílny dělové. střílna štěrbinová _____I klíčová cibulová střecha (cibule! kombinace mansardové a zvonové siřechy vikyrť strese \ IKI zvonová s lucernou 1»^ klíčové a křížové m usy přitká dělová střílna na zaklesnuli hákovnice zdány dřevěný s kladkou t in otáčeci spalík s průzorem k uzavírání střílny 231 STUCCO LUSTRO (čti štuko lustro) - technika úpravy ušlechtilé omítky z vápna, pisk mramorové moučky, která se vyleští, za vlhka omaluje, potře voskoví m emulzí a za horka se znovu vyleští. Nesprávně se tak říká také umělému mramoru - viz umělý mramor. ......... I skovou SUPRAPORTA dekorativně pojaté pole nad dveřmi (zejména barokní architektury), vyplněné štukovou dekorací (nebo jen jako architektonický nástavce), popřípadě malbou (hlavně v interiéru). Nepřesně užíváno i pro obdobný útvar nad okny (supra = lat. nad, porta= brána, dveře), zvaný správn* suprafenestra. pralenestra SVATÁ ŘÍŠE ŘÍMSKÁ jazyka (nebo nověji národa) německého byl územně politický útvar, vzniklý r. 962 jako poměrně volná personální unie, skládající se z Itálie (kromě jižních částí, opanovaných na dlouho ještě Řeky) a z Německa (vytvořeného z tzv. východofrancké říše). Oba na sobě nezávislé celky spojovala osoba německého panovníka, který- po korunovaci v Římě nabýval titulu císař (v r. 1355 byl korunován Karel IV.). Říše, přežívající do počátku 19. stol., se rozpadla za napoleonských válek a s konečnou platností i podle jména zanikla r. 1806. SVORNÍK kámen ve vrcholu nebo dalším křížení nebo větveni žebrové klenby, kle v základě kruhový, buď hladký, nebo reliéfně zdobený (listy, iiniin motivem, hlavou, erbem, letopočtem apod.). Někdy - méně i > riir-- totéž co hlavní klenák. Visutý svorník - v gotické architektuře 11« protáhlém útvaru visí do prostoru pod povrchem klenby. IVNAGÓGA flilnvská modlitebna. Na východní straně prostoru je umístěna archa, hllxko ní visí věčná lampa a vyvýšené místo uprostřed, zvané almemor, je tmo pro kazatele a předčítače. Ženy se bohoslužeb účastní odděleně, Hupl na boční zvlášť přístupné tribuně. hM HOVNICOVÝ PŮDORYS fj |ti rlmrakteristický pro města založená (hlavně za kolonizace ve druhé polovině 13. stol.). Tvoří jej přibližně pravoúhlá síť ulic, vymezujících pmvidelné bloky zástavby (podobnost s poli šachovnice) a velké Hvfiiliclné náměstí. Pro města vzniklá je naopak typický nepravidelný půdorys se spletí více či méně křivolakých uliček (Kutná Hora, Tábor). KOLlN Ial typ např. fajansové prolamované mísy na zvoncovité nožce, u nás i rtběný po r. 1600 habány (novokřtěnci). fcALÍŘ i přilba. ŇAMBRÁNA profilované a různě zdobené orámování okenních a dveřních otvorů, pi.ividla štukové, na rozdíl od kamenného ostění. Po obvodu oblouku m ilii volta. visutý svorník 9 šavle chladná sečná zbraň orientálního původu, u nás běžná od 16. stol., vícečt méně zakřivená a většinou jednostranně broušená. Záštita nabývá košového tvaru a obloukem souběžně s jílcem (rukojetí) směřuje k jeho volnému konci. ŠPALETA svislé plochy v síle zdi kolem otvoru okna nebo dveří. Špaleta je bud" kolmá k líci stěny nebo šikmá - nálevkovitě otevřená. spaleta španělská stěna viz paraván. šperkovnice skříňka na šperky a jiné cennosti s větším počtem zásuvek, provedená často v podobě miniaturní (barokní nebo rokokové) skříně. štít 1. součást zbroje, nesená na levé ruce a chránící proti bodným a sečným ranám i proti šípům. Tvary štítů (v heraldice i v architektuře) jsou mj, také datovací pomůckou. 2. štít domovní, uzavírající v podélné ose střechy otvor do krovu nebo zakončující fasádu či jiný architektonický útvar (např. bránu do dvora, na hřbitov apod.) je buď zděný, hrázděný, nebo dřevěný. polský renesanční a barokní italský - barokní STlTY románský zv normanský kolci Štít ci terc - pozdné gotický stupňový (gotický) oblouckový (renesanční) volutový (barokní) HUK lomná maltová hmota, vzniklá z mramorové nebo alabastrové moučky Ipozději, zejména v 19. stol., nahrazované sádrou), vápna a písku, jejich •míšením v různých poměrech, např. 4 : 2 : 1; štuku se užívá jako svrchní vidtvy omítky, na volné plastiky i pro plastickou výzdobu fasád a vnitřků (viz Stukatura). rVriIKATURA nlimtická výzdoba provedená technikou štuku. Po počáteční nedověře (považována za méně hodnotnou náhražku kamene) rozšířena v renesan-rl (hlavně v interiéru) a pak i v dalších slozích. Velké obliby došla v ornamentice i figurálních motivech na fasádách vrcholného baroka a 2. |inlt)viny 19. a poč. 20. stol. (historické slohy a secese). TABERNAKL baldachýnový přístřešek na sloupech, např. nad náhrobkem nebo oltářem. svatostánek - schránka (v baroku otáčecí) na ciborium a monstrancí na mense katolického oltáře. i- ' TABERNAKL — před ním tři kanónové tabulky tabulový obraz totéž co deskový obraz - viz malba, 3. tabulový strop viz táflování. táflování obkládáni stěn nebo stropů (tabulový, táflovaný strop) nebo celých1! místností dřevěnými deskami, reliéfně vyřezávanými, vsazovanými do rámů apod., zejména v pozdní gotice a renesanci a opět v romantismu, kdy se zhotovovalo novogotické obkládání nebo se převáželo a osazovali táflování odjinud, i z mimočeských zámků. tapeta I ml »h stěn, nahrazující obkládání, malbu nebo jinou úpravu, buď látkový iimpinaný na dřevěné rámy), nebo papírový - zejména od poloviny 18. nliil. (lepí se na stěnu) - často shodného vzoru s potahy nábytku. Kožená tapeta (lepená i připevňovaná lištami) mívá tlačené vzory a bývá |if ibarvována a zlacena. tapiserie nástěnný koberec - viz gobelín. TAKASNICE lil.ivně v husitských válkách polní dělo ráže 5-10 cms dostřelem až 1 km, Umisťované v dřevěném lůžku na stolici s náměrovými oblouky, v nichž se 'ikuličkováním řídil sklon hlavně (jako u houfnice). tempera ďchnika užívaná zejm. ve středověku pro nástěnné a deskové malby, při níž pojidlem barviva (barevného pigmentu) je vaječná emulze s přísadami Malba je svítivá, nelesklá a umožňuje jemnou Přimícháním oleje vzniká olejová tempera. kresbu štětcem. TEMPL vi/. chrámek. terakota terracotta - pálená hlína a buď sochařská díla z ní zhotovená, nebo nepolévané hrnčířské výrobky, ale také ozdobné doplňky architektury n architektonické články (ostěni, akroterie aj.). terina (terrina) - ve fajansových a porcelánových servisech plasticky a malbou ii v cínu reliéfně zdobená polévková mísa se dvěma uchy, někdy na 237 nožkách, krytá poklicovitým víkem. Jeho vršek místo ucha nebo knoflíku tvoří někdy plastika ovoce, figurka apod. K terrině patří často jeli* podnos z téhož materiálu. TORDOVÁNÍ šroubovité stáčení; od románské doby se tordují či šroubovité stáčejí dříky sloupů, v gotice nohy arkýřů, soklíky přípor nebo prutů v portálwli apod. TORSO neúplně, zlomkovitě dochované nebo nedokončené dílo (socha bez hlavy a rukou, nikdy nedostavěný kostel). Plastika bývá někdy již jako torní tvořena. TORION turion - mohutná dělová bašta 16. a 17. stol. nAchod TOSKÁNSKÝ RÁD (sloh) viz antické stavební řády. TRANSEPT příčná loď - viz loď chrámová. TRIBUNA viz empora. TRIFORIUM v katedrální dispozici ochoz v síle zdi, otevřený (např. sloupkov arkádami) do vnitřního prostoru a umístěný pod okny hlavní lo a vysoké střední části chóru, nad arkádami bočních lodí. triforium TRIPTYCH Imjdílný obraz, někdy opatřený závěsy a skládací tak, že boční křídla 0 poloviční šíři mohou přikrýt střed, na jehož ploše je namalována hlavní pôgtava nebo soustředěn hlavni děj. TRIUMFÁLNÍ OBLOUK neboli vítězný oblouk 1 v antické římské architektuře volně stojící v základě hranolové stavba, připomínající bránu s jedním nebo třemi průjezdními otvory (postranní nižší a užší), stavěná na památku velkého vojenského vítězství (výjevy z bojů a z triumfálního pochodu zachyceny v reliéfech atd.), u nás v romantické empírové architektuře (1810-12) napodoben mezi Lednicí a Valticemi na jižní Moravě (trojosé schéma přejímáno i v baroku pro slavnostní brány, v empíru v různých funkcích apod.). 2. v kostelním interiéru oblouk, oddělující (hlavní) loď od presbyteria. V gotice v něm nahoře bývalo příčné břevno se sousoším kalvárie. / 238 trofej tropaion, tropeum - zpodobení dekorativně sestavených zbraní, zbroje a praporců, ukořistěných (napr. tureckých) v bojích nebo vlastních vítězných (na zbrojnicích, kasárnách, sousoších, náhrobcích aj.). ii i mba nllcdověký a renesanční náhrobek tvaru položeného hranolu, na jehož •vrchní straně spočívá deska - někdy s vysokým reliéfem nebo plastikou Iržicí postavy zemřelého. Později nabývá tvaru ozdobné rakve. Tvar limiby (nebo sarkofágu) může mít také oltářní mensa nebo - v reliéfním ■ ■In yse - parapet okna na barokní fasádě. barokní tumby TROJLODÍ označení kostelního typu nebo části pro věřící (bez presbyteria), která je: dělena mezilodními arkádami nebo sloupy na tři lodi. Viz bazíliktj a stejnolodí. tudorská gotika anglická pozdní gotika (podle rodu Tudorovců, vládnoucího v Angliíj v letech 1485-1603). Její prvky byly u nás přejímány v romantismu koleni] poloviny 19. stol., zejména tudorský oblouk. lumbový, sarkofágový parapet okna IlIPLOVKA viz dvojstěnka. TURION viz torion. TVRZ nevelké opevněné sídlo drobné venkovské šlechty (zemanů), stavěné nbvykle uprostřed vsí, někdy na návrší, jindy uprostřed vodního příkopu nebo na ostrůvku v rybníce - od 13. až do 16. stol. Hlavní typy v gollw jsou kruhový, věžový, palácový (podélné stavení) a složitější útvary z vln budov. Renesanční tvrze, často se štíty a sgrafitem, spojené s hospod..i ským dvorem, stojí typově mezi obytným domem a jednoduchým malým zámečkem. kruhový typ — MARTINICE U VOTIC (rekonstrukce) St D D O 0 1) TVKZIŠTĚ pozemek zabraný tvrzí nebo - nejčastěji - místo, kde tvrz stávala, patrné | ttrénu podle zachovaných příkopů, valů apod. ' . i /lité » vodním litlkopem DVORCE U DOBRlŠE TYMPANON vnitřní plocha plasticky orámovaného nízkého trojúhelného, segmento-• 111 > nebo stlačeného štítu (nesprávně se tak někdy označuje i celý takový Mlt), nebo plocha v horní části portálu, ohraničená přímým nadpražním překladem a půlkruhovým, lomeným nebo jiným obloukem. Tympanon nyvá buď prázdný, nebo jej vyplňuje malba, kamenný nebo štukový reliéf, někdy erb, nápis, letopočet, vkládá se do něho vpadlina, okno aj. TÝN, TÝNEC z keltského dunum, plot, ohrazené místo, sídliště obehnané plotem. Jako místní název svědčí o vzniku osady v 10. až 12. stol. ( v románském ■» období). 243 UMĚLÝ MRAMOR se připravuje ze sádry a klinové vody, případně vápenné kaše, z kamen"' (který zpomaluje tuhnutí) a barvy. Promlsením tak vzniklého test*) různých barev se docílí mramorového žíhání. Nakrájené těsto se přikládá na plochu z vápenného štuku a povrch upravený seříznutím, tmelem m a broušením se leští s pomocí voskové nebo šelakové politury. - Užívá u ho v barokních kostelech (vzácněji i v zámcích) v barvách růžoví, nazelenalé, okrové, šedé aj.; od pravého mramoru se liší jednolitosti plochy beze spár, zvlněním povrchu a tím, že je na dotek méně chladný než kámen - přírodní mramor. VAL Ľ MiMvňovací článek, vzniklý nasypáním hlíny z vykopaného příkopu. Buď ni itáči celé hradiště nebo tvrziště, nebo při soustavě více šíjových příkopů i.'tťná střídavě s nimi ostroh. Valy slovanských hradišť mívají dřevěné ■ .n »1 i-ukce komorové nebo roštové a na čelní straně žeď, ve starší době 1» ovázanou trámy s násypem hlíny za ní. Celé kmeny s větvemi, vložené ■ In valu, tvoří kotvovou konstrukci. Později měl val místo zdi palisádu ze ivlsle vedle sebe zaražených kůlů, nahoře zahrocených. komorový val — STARÁ KOUŘIM roštový val — LIBUŠIN vi:i>uta iniiUřsky nebo graficky podaný pohled na město nebo krajinu buď Nkutečné, nebo smyšlené. VHCOVEC (itarii název zní vaječník) - pásový ornament iónského původu (též v muške hlavici), v němž se vejcovité tvary střídají s hrotitými. 244 oooooo vepéovice lidově též války, bachance - nepálené, pouze sušené cihly, vyráběn*! z hlíny smíšené s plevami nebo řezanou slámou; užívá se jich v lidových stavbách. Války oproti pravidelným hranolovým vepřovicím připomínají šišky uváleného těsta. Někdy se skládaly systémem klasového zdivu (opus spicatum). verdura viz gobelín. vestibul vstupní prostor v monumentálních budovách (palácích, zámcích, muzeích, divadlech, bankách, někdy i školách), z něhož vychází velké schodiště. větrný mlýn větrák, stavěný na návrší nebo náhorní planině, byl poháněn větrem, který se opíral o čtyři křídla na vodorovné hřídeli. Větrné mlýny německého typu, jsou dřevěné, čtyřboké, celé otočné (podle směru větru) na mohutné dřevěné noze. Holandský typ je zděný válcový (někdy též tvaru komolého kužele) a otáčí se pouze kuželová střecha s křídly. vídeň viz porcelán. villegiatura (čti viledžatura) - předměstská usedlost, spojená např. s vinicí, malým hospodářstvím, venkovská vila, určená k letnímu pobytu. visutý svorník viz svorník . vítŕzný oblouk |l I riumfální oblouk. VITKAIL |ŕl I vitraj) - zasklení oken nebo stěn do olověných pásků, které proti uvrtlu vytvářejí ornament nebo kontury zobrazených postav či jiných |iii ných kleneb nestejného rozponu, případně i průřezu. V neckové kltnM jsou časté koutové výseče. Výseči se nepřesně říká také luneta (viz lét] koutová výseč koutová vysec obkročně razené výsece P*r (dvojice) pětibokých výsečí stýkající se — styčně pétiboké výseče WEDGWOOD (čti vedžvúd) - anglická kamenina, nazvaná po svém vynálezci a vyráběná od r. 1765, bez polevy, barvená přímo při míšení materiálu a - ni nádobkách klasicizujícího tvaru - zdobená jemným jinobarevným reliéfem. Značka: obvykle tlačené jméno výrobce. WEDGWOOD WEDGVOOD L BENTLEY i._ j IAklop Mnnné bednění na trámovém stropě - viz strop. Záklopové prkno iKnvlrá zespodu kabřinec nebo polovalbu nad lomenicí. Viz též lomenice. KAKUBEŇ vi-nýř - okenní rám, někdy jen jeho svislé části (tu a tam i termín pro Iťmitské orámování dveří, ač u nich se svislé části rámu nazývají veřeje). lAVEB Hlt nucení kněžiště chrámové stavby; závěr plochý, mnohoboký (polygo-"iiin), např. o 5 stranách pravidelného osmiúhelníku, 7 stranách jiiuvidelného dvanáctiúhelníku, půlválcový, eliptický, ale i katedrální. po 1375 — dvě okna, v ose opěrák — SEDLČANY POLYGONÁLNI ZAVER KLÁŠTER HRADIŠTĚ NAD JIZEROU (rekonstrukce) I V/eOftwoof) závěr o 6 stranách desetiúhelníka, v ose opěrák o 7 stranách dvanáctiúhelníka (SÁZAVA) trojchórový záver — presbytéria i u bočních lodí — KOUŘIM katedrální závěr — kolem vysokého chóru ochoz a věnec kapli — KUTNA HORA — SV. BARBORA ZÁVERÁK viz svorník. ZÁVITNICE viz voluta. ZBRAŇ nástroj sloužící člověku k obraně i k útoku (dělí se na chladné a palné, na sečné, bodné, metací, bicí, střelné, na používané zblízka nebo na dálku), Napr. chladné: dýka, halapartňa, kord, meč, palcát, partyzána, šaršoun, šavle; palné: bombarda, houfnice, mušketa, pistole, píšťala, puška, tarasnice; metací: prak - totach. mm /ľ.RG.r . I ta část výstroje bojovníka, která jej chrání (brnění, přílba, štít). 'I. v heraldice odlišné zbarvené jazyk, drápy, kopyta, rohy a parohy u savců, zobák (pysk, nos), pazoury (stojáky) u ptáků, ploutve u delfínů atd. a koruna na jejich hlavě. /.DIVO M dělí podle materiálu, jeho tvaru a skladby. Neomítanému zdivu se říká styčná spars'-svislá ložná spára — vodorovná vazby cihelného' zdiva 1—r vazba křížová jzr vazba holandská lomové zdivo — opus incertum C. bosované (ve 13 a 14. stol. hlízové) zdivo —opus rusticum 1 1 1 i ! i 1 i í ! vazba polokřižová I vazba gotická nebofi polská ■ i —.— -. .1.1 ■ kvádříkové (kvádrové} zdivo 1 1 1 h — haklíková zdivo — novodobé 253 znak (erb) je trvalé štítové znamení, jehož kresba i barvy jsou stanoveny, a dál* vše, co k znaku může patřit. Základem zůstává štít se svým znamením (heroldské znamení, kříž nebo obecné znamení), dalšími součástmi mohou být přilba či helma s přikrývadly - fafrnochy a na ní (přímo, nebo na polštáři, v točenici či koruně) klenot, buď shodný se znamením tzv • pomocný klenot, nebo odlišný - samostatný (to vše dohromady dává tzv vrchní znak) a konečně tzv. honosné kusy, k nimž patří řádové dekoraca (např. řetěz s beraní kůží řádu zlatého rfuna, kříž u rytířských duchovních řádů), odznaky hodnosti (u duchovních osob kříž, berla, mitra, dále koruny - rozlišené podle hodnosti šlechtické, čepice a u duchovních osob klobouky lišící se barvou a počtem třapců). Konečn* k honosným kusům patří štítonoši (postranní lidské nebo zvířecí postavy, přidržující štít) a dále heslo (na pásce pod štítem), a - u nás ojediněle -bojový pokřik (na pásce nad štítem). Za znak se klade knížecí plášť nebo královský stan (majestát). Znaky mají také země, státy, biskupství, kapituly, kláštery apod., dál* města (obvykle bez vrchního znaku, někdy však s hradební korunou) s námětem buď znaku pánova, nebo stavby (zejména hradeb, věží, bran), ale i jiným. Tzv. mluvící znak obsahuje znamení, kryjící se zcela nebo přibližně s názvem města (Loket, Most, Rakovník - rak) a od 16. stol. známe i erby měšťanů (erbovní měšťané). Pro znaky se užívá čtyř heraldických barev (tinktur), červené, modré, zelené a černé a dvou kovů, zlata a stříbra (nahrazují je barvy žlutá a bílá) při dodržení zásady, že nesmí přijít barva na barvu a kov na kov, alt pouze barva na kov nebo opačně (např. ve stříbrném poli červená růže, v modrém poli zlatá hvězda apod.). Ustálené grafické značení barev a kovů: mi červená modrá zelená černá (2 možnosti) P strana L zlato stříbro i. 2. 3. 4 —pořadí poli čtvrceného štítu znaku S — srdeční štitek Dalším pravidlem je, že znamení hledí heraldicky zleva doprava, což pro pozorovatele se jeví opačně (viz např. lva ve státním znaku): heraldicky pravá strana je pro diváka vlevo, heraldicky levá strana vpravo (počítají »i- z hlediska bojovníka, který štít nese a chrám se jím). Na korouhvi, jejíž plocha zastupuje v tom případě štít, hledí znamení k žerdi a v kostele nebo kapli k oltáři (tedy někdy i zprava doleva). Také u aliančních znaků (tj. dvojice znaků šlechtických manželů - manželův umístěn heraldicky vpravo, manželčin vlevo - často vložených do dvou přikloněných kartuší pod společnou korunou) se tyto znaky dívají proti sobě, zachovávajíce tzv. heraldickou zdvořilost. Zobrazování i tvorba znaků se řídí přísnými ii přesně stanovenými pravidly a s řadou dalších hledisek a zásad se jimi /ubývá pomocná historická věda zvaná heraldika. Datovací pomůckou pro znak na památce je i tvar štítu (heslo štít) u přílby či helmy (heslo přílba). IIEROLTSKÉ NEBOLI ČESTNÉ FIGURY (ukázky, '.lit |ednou polce ný delený iloleni kosmo delení šikmo čtvrcený pokosem — pošikem napokos KRIZE (ukázky] špice maltézský - maltánsky 97 KORUNY královská koruna — uzavřená knížecí čepice a koruna IOONOSTNJ CORUNY užívané v 19. a počátkem 20. stol bar^n — 7 perel rytíř - 5 perel znak ozdobený pláštěm, korunou a řetězem 258 ZNAKY DUCHOVNÍCH RADO ICO í na praporcích a korouhvích heraldické figury hledí vidy k ierdi (ratišti) alianční znak se StitonoSi |zde to jsou gryfovéi zrcadlo v architektuře různě orámovaná nebo mírné vpadlá a v obryse vykrajovaná plocha na stropě buď volná mezi štukaturami, nebo vyplněná malbou. zříceninový mramor florentský mramor, jehož různobarevné části po vybroušení do ploch dávají obrazce podobající se zříceninám hradů či měst. Vykládal se jím italský pozdně renesanční a raně barokní nábytek, např. zásuvky kabinetů. zuboěez pásový ornament z kvádříků či kostek - zubů, střídajících se s mezerami -viz antické stavební řády. zvířetník, zvěrokruh. zodiak kruh na obloze, po němž se kolem Země, podle středověké představy ■lojící pevné na místě, pohybují planety. Zvířetník je rozdělený na i Ivunáct dílů (odpovídajících vždy době jednoho měsíce) s astronomickými znameními pro dvanáct souhvězdí (zobrazují se na orlojích, globech hvězdné oblohy apod.): Skopec či Beran (latinsky Aries), Býk (Taurus). liliženci (Gemini, tj. bratři Kastor a Polux), Rak (Cancer), Lev (Leo), imina (Virgo), Váhy (Libra), Štír (Scorpius - škorpión), Střelec (Arcite-iii-ns - lučištník), Kozorožec či Kozoroh (Caper), Vodnář (Amphora -iimfora, řecká nádoba na vodu), Ryby (Pisces). ZVODITÝMOST - padací most - viz také hradba. ZVON hudební bicí nástroj z kovu (zvonoviny a v dobách nouze o barevné kovy n.ipr. za války/ i z železné litiny), v románské době užšího vysokého ivaru, který se v pozdějších slohových obdobích rozšiřuje. Přibývá plastických nápisů, nejdříve jmen svatých a proseb, pak i dedikační nápisy s erby donátoru a jména zvonařů s letopočtem zhotovení a -v baroku - i se znakem dílny (v něm např. zvon a zkřížené dělové hlavně, jejichž výroba přináležela též zvonařům-kovolitcůin). Kromě toho na plášti zvonu se od gotiky objevují reliéfy kalvárie a jednotlivých světců, i x I renesance a v baroku i dobová ornamentika. Ornament nebo figurální motivy se dostávají i na ramena či ucha zvonu. úhozový W v^Jst okruh _26JL zaponerie Noučasně s chinoiserií (šinoazerií) na sklonku 18. stol. móda užívání |uponských prvků a námětů. Znovu se uplatňuje koncem 19. stol. m počátkem 20. stol. v secesi. zardiniéra květinový stolek nebo váza na květiny a zejména porcelánová nebo fajansová váza podobná ozdobné hluboké šířkově řešené míse na nožičkách. i íině gotická zebra žebro klenební žebro - viz klenba. vrcholné gotická žebra pozdně yotickť zebro klinové, třikrát mělce vvžlabené ŽELVOVINA hnedočervená žlutě mramorovaná rohovina z krunýře (nejčastěji z hřbet-ni části) mořských želv, které se od renesance užívalo k vykládání nábytku a různých předmětů; pro vzácnost byla od počátku napodobována např. z rohu, galalitu aj. ZUDRO - ŽUDR 1. v architektuře Moravského Slovácka a části Slovenska architektonic- ké předsazené orámování vchodu se dvěma oblými nebo hranolovými přízemními pilíři a obloukovým překlenutím nad nimi, zvané také žebrácká. 2. na Hané vystupující patrová část, dole průchodní, otevřená arkádový- mi oblouky, v patře vyplněná neosvětlenou komorou, větranou úzkými otvory. V: . v.; 263 0! e 55 o c S o S 13 co o o o "o m Eh _, cp o 3*- > o Panovník Doba |eho vlády Sámo Mojmír I. Rastislav Svatopluk Mojmír II. Bořivoj Spytlhněv 1. Vratislav I. Václav Svatý Boleslav I. Boleslav II. Boleslav III. (Vladivoj-Polák) Boleslav III. Jaromír (Boleslav Chrabrý -Polák) Jaromír Oldřich Břetislav 1. Spytlhněv II. Vratislav II. Konrád Brněnský ! Břetislav II. Bořivoj 11. Svatopluk Vladislav I. Soběslav 1. kolem 620 až 658 nebo 659 —846 846—870 871—894 894—906 asi —894 asi —905 905—921 923—929 929—967 967—999 999—1002 1002—1003 1003 1003 Sloh 1003- 1004-1012-1034-1055-1061-1092 1092-1101-1107-1109-1125- 1004 1012 1034 1055 1061 1092 1100 1107 1109 •1125 ■1140 o . -x — owe Jí > HP QJ h E > O 3 E a o •C li o "> »3 co X b C S S o o tj E « a Druhy stavmi kostely hradiStě (tzv. města J kláStery hrady Významné události /. českých dějin 831 bitva u Wogastlsburku 7183 příchod Konstantina (Cyrila) a Metoděje na Moravu oas pád MSe Velkomoravské 973 pražské biskupství benediktinské kláštery 973 u sv. Jiří, 993 Břevnov 095 vyvražděni SlavnlkovcA na Liblcl 10(2 olomoucké biskupství 10BS Vratislav II. — t i tut král. UM vyvraždění VršovcO im Vraclavl u Vysokého Mýta 1125 i- Kosmas Souběžné události v cizině a význační panovníci (788-814) Karel Veliký 800 římským císařem v fíSi boje o Investituru ÍOOS 11096| 1. křížová výprava do Palestiny — vznik rytířstva a rytířských rádo templářů a lo- hanltů 266 267 o o o Oj l. 3 o j* 3 S o Panovník Vladislav II. Soběslav II. Bedřich Konrád Ota Jindřich Břetislav Vladislav Jindřich Přemysl Otakar I. Václav I. Přemysl Otakar II. Václav II. Václav III. Rudolf Habsburský Jindřich Korutanský Jan Lucemburský Karel IV. Václav IV. Zikmund Albrecht 11. bezkrélovl Ladislav Pohrobek Jiří Poděbradský Doba jeho vlády 1140—1173 1173—1178 1178—1189 1189—1191 1192—1197 1197 1197—1230 1230—1253 1253—1278 1278 (83) — 1305 1305— 1306 1306— 1307 1307— 1310 1310—1346 1346—1378 1376—1419 1420—1436 11437] 1437-1439 1439-1453 1453—1457 1458—1471 Sloh 3 xo c to Druhy staveb kamenný most (Juditin) v Praze kamenné domy zakládán] kolonlzaCnlcň měst c m IS u P. a s ao 9. mčšfanské domy, kostely, kláštery radnice, hrady, opevňovánl měst Významné události z Českých dfi|ln 1158 Vladislav II. — titul král. 121Z zlatá bula sicilská — český panovník nadále králem 1241 u českých hranie zadržen vpád Tatarň 1278 bitva na Moravskom poli, v nl zradou padl Přemysl Otakar II. po 1278 „Bianlboři v Cechách", kutnohorské stříbrné doly, ražba pražských grošů ve Vlašském dvořo v Kutné Hoře 1306 zavražděn v Olomouci Václav III. — vymírají Přemyslovci po meči 1344 pražské arcibiskupství 134B bitva u Kresčaku, v nl padl jan Lucemburský 1348 Karlova univerzita v Praze kazatelé reformátoři M. |an Hus — Betlémská kaple 14D9 Dekret kutnohorský 1415 upálen M. Jan Hus 1419 defenestrace novoměstských k on Sel ú 1420—1434 husitské války a křížové výpravy proti Cechům 1424 zemřel Jan Žižka 1426 bitva u Ústi nad Labem. 1427 u Tachova, 1431 u Domažlic - poraženi křižáci 1434 bitva u Lipan. 1437 dobyt Slon a Jan Roháč popraven poselství krále Jiřího „z Cech až na konec světa" vznik jednoty bratrské Souběžné události v cizině a význační panovnici 1147 2. křiž. výprava | účastnil se I český kníže Vladislav II.) ve 12. stol. vznik univerzit kolem 1190 - 3. kříž. výprava založen řád německých rytířů 1204 4. kříž. výprava, inkvizice, žebravé řády 122B 5. křiž. výprava do r. 1270 6. a 7. křiž. výpravu 13Q9 přesídlil pdpež do Francie do Avignonu 1312 zrušen řád templéřň 1328 začátek stoleté anglicko- ' francouzské války 1378 papežské schisma: 1 papež v Avignonu, 1 v Rlmé. později zvolen 3. papež 1410 řád německých rytiřO poražen v bitvě u Grunwaldu 1431 upálena Panna Orleánska, Johanka z Areu 14S0 Jan Gutenberg v Mnhuíl vynalezl knihtisk 1453 dobyli Turci Caříhrad a začali | postupovat do Evropy •na I Vi c > o E n Panovník Vladislav H Ludvik Ferdinand 1. Maxmilián II. Rudolf U. Matyáš Bedřich Falcký Ferdinand II. Ferdinand 111. Leopold I. Josef 1. Karel VI. Marie Terezie Karel VII. Bavorský loser II. eopold 11. boba Jeho vlády 1471 -1518 1518-1526 1526—1564 1664—1576 1578—1611 1611—1818 1619—1820 1820—1837 1837—1657 1657—1705 1705—1711 1711-1740 174Ü—1780 1741-1743 1780-1790 1790-1792 Stoh a 's l. B •O li o ■ B 13 Is 3 e i — je o o je o sisi I § s i s S H o * e —2 Druhy staveb zámky, paláce, letohrádky, radnice, mdšfanské domy opevněn) a pevnosti, Jezuitské koleje, kláitery, kostely, paláce, zámky, zahrady, manufaktury: soukenictví, bavlnářství, sklářství zeni.' parky a zahrady, rušeni kostelu a kláštera, toleranční kostelíky Významně události z českých dějin 1465 náboženský mír v Kutné Hoře (po bouřích mezi podobojí a katolíky] Dalibor z Kozojed vzpoura kutnohorských havířů • 1520 v Čechách se začalo Siřit lu-tarsíví, v Praze srážky mezi kalia niky a protestanty — rozkvet stříbrných dolo v Jáchymove 1547 vzpoura nekatolické šlechty a mest proti Ferdinandovi — konfiskace majetku 1556 povoláni jezuité do Cech, v Klementinu katolická univerzita 1575 luteráni a Ceštf bratři společnou .Českou konfesi" 1579—1593 Bible kralická, hvězdáři Tyctio de Brahe a Jan Kepler v Praze 1592 nar. Jan Ámos Komenský 1809 Rudolfův majestát (záruka České konfese a svoboda stavět protestantské kostely) 1611 vpád vojska pasovského biskupa do Čech 1618 pražské defenestrace — počátek SOletě války 1020 bitva na Bílé hoře 1B21 popraveno 27 vůdců odboje odchod J. Á. Komenského ze země jezuitům svěřeny univerzita, školství a cenzura 1027 Obnovené zřízení zemské 1634 zavražděn v Chebu Albrecht z Valdštejna 1648 Švédové v Praze, konec 301eté války 1895 Jan Sladký Kozina popraven v Plzni 1741 vpád pruských vojsk Fridricha Velikého do Cech, Praha obsazena Francouzi Karel Bavorský v Praze, korunován králem českým 1750—1763 sedmileté válka 1757 bitva u Kolína 1770 založeni České učené společnosti, začátek národního obrozeni 1775 povstání venkovského lidu, bitva u Chlumce n. Cidlinou 1701 toleranční patent, zrušeni nevolnictví a řada dalších reforem Souběžné události v cizině a význační panovnici 1403 nar. reformátor Martin Luthar 1492 objevil Kolumbus Ameriku 1529 Turci oblehli Vídeň 1540 založen jezuitský řád 1556 nastoupila v Anglii královna Alžběta 1572 ve Francii „bartolomejská noc" — vyvraždění hugenotů 1046 miř vestfálský 1670 zemřel Jan Ámos Komenský 1683 Turci oblehli Vídeň , 1762—1796 v Rusku Kateřina 11. Veliká 1773 papež Kltmant XIV. zruiil jezuitský řád 1776 nezávislost Spoj. stála amer. 1778 + Arouet Voltalre, představitel racionalismu 1770 f Jean Jacques Rousseau, hlasatel návratu k přírodě 1789 Velká francouzská revoluce 1792 Francie republikou 77tt 221: O'S c tm 3 ň u; Panovník František I. Ferdinand V. František Josef I. Doba Jeho vlády 1792—1835 Sloh 1835—1848 si a. 3 -A o Karel I. republika — Ceskuslavensko pres. T. G. Masaryk pres. Edv. Beneš H. republika Česko-Slovensko pres. E. Hácha Protektorát Čechy a Morava 184o—131B = u ~ § ! = X í. u r S » 5 « i. 1916—1918 1918—1938 1918-1935 1935—1938 1938— 1939 1939— 1945 jí -~ ■S 5 II si S* % a m Druhy stavBl) činí. domy, předměstské Vil lázně, kasárny, úřady, j nemocnice, charitat. a zdravot. ústty nádraží, manufaktury, továrny, řetězové mott) rozhledny, drobné staybji v zahradách a parcích, památníky boření hradeb,.' bran, zrušených ka obnova paraátí purlsmus vy/iiainná události / ruských dějin IIU4 František 1.'císařem rakouským lltOS bitva u Slavkova — viilkň Napoleonovo vítězství IHll rakouský státní bankrot Mtitlernlchov absolutismus 1624 — 1832 koněspřežná dráha České llHilBJovlce—Linec (první na konti-nniitě) IB38 dráha Vídeň—Brno IB4S dráha Olomouc—Praha 1B4B Frantiäek Palacký, Kure] Havlíček Borovský v popředí politického dění 1MB schůze ve Svatováclavských liťs.nlch, svatodušní bouře v Praze, Slovanský sjezd v Praze, říšský miflni v Kroměříži, zrušena robota IBB2 Bachův absolutismus IBB2 založen Sokol IBBB pruska-rakouská válka, bitva u Hradce Králové 1867 Rakousko-VJhersko 1B6B zákl. kámen k Nár. divadlu 1BB2 pražská univerzita rozdělena mi českou a německou, tn tužena česká sociální demokracie IBBB spory o pravost rukopisu, urbanizování politických stran 1907 všeobecné rovné hlasovací pravo 1112 Lenin v Praze II, 10.1918 vyhlášena samostatnost 1111 Slovenska republika rad 1130 Československo, Rumunsko, Itlgnslávle utvořily Malou dohodu 1821 rozštěpení sociální demokracie, založení KSČ 1629 Kl. Gottwald v čele KSČ Uit po mnichovském diktátu obsa-Itnu čs. pohraničí, KSČ do ilegality Souběžné události v cizině a význační panovníci 1793 popraven král Ludvík XVI. vystoupení Napoleonovo — napoleonské války 1804 Napoleon císařem francouzským 1B12 Napoleon v Moskvě 1B13 Napoleon poražen u Lipska 1814 obnoven jezuitský řád 1815 Napoleon připlul z Elby, sto-dennt císařství, poražen u Waterloo 1825 vzpoura děkabrlstů 182S v Anglii první železnice 1B30 Červencové revoluce ve Francii, ve Varšavo a}. 1B48 únorová revoluce ve Francii, ohlasy v Itálií, Německu, Rakousku 1SB1 v USA válka mezi Severem a Jihem 1870 válka německo-francouzská, Německo císařstvím 1871 potlaŕ.ena pařížská komuna 1905 ruská revoluce 1914-1918 1. světová válka 1917 VRSR 1920 v Ženevě Společnost nár od ti 1922 fašistický režim v Itálii, BenítQ Mussollnl, světová hospodářská krize i 1922 vznikl SSSR 1933 A. Hitler kancléřem něm. říše 193B—1939 španělská obč. válka 193B Němci obsadili Rakousko 1939—1949 2. světová válka Architekti + Matyáš z Arrasu Petr Parier Matěj Rejsek Benedikt Rejt [Riad) Benedikt Rejt (Riedl Paolo della Stella Matea Borgorelll Bonirac Wolmut Hans Tirol UdatricoAos talis Baltazar Majn ďa Ronio Hans Vlach Giovanni Garglolll Giovanni Orsl Domenico CanevBle Carla Lurago Francesco Caraltí Jean Bat. Mathey lean Bat. Alliprandl Antonio da Porta Pavel Ignác Bayer. lan B. Fischer z Erlachu Jan Lukáš Hildebrandl Antonio Martinelll Kryštof Dienzenhofer Kilián Ignác Dienzenhofer Jan Santlnl Aichl Octavio Brogglo František Maxmilián Kaňka Anselmo Lurago Antonín, Hafenecker Nicola Pacassi Jan Josef Wirch Sochaří Petr Parléf -I- vetš. anonymové Adrien de Vries Jiří a Jan Jiří Handlové Jeroným Kohl Ferdinand Maxmilián Brokor Mate) Václav Jackl Ondřej Filip Qultainer Matyáš Bernard Braun Jiří Pacák Lazar Widmann Ignác František Platzer Josef Jelínek Richard a Petr Prachnerové Malíři (od f/214. stol.) mistr Vyšehradský Tomáš z Mndeny mistr Theodorik mistr Třeboňský mistr Lltomfiřlcký a|. (před 1510] Karel Škréta Václav Hollar Jan Jiří Helnsch Michal Lukáš Willmann Petr Brandl Jan Kupecký Václav Vavřinec Reiner Kosmas Damian Assam František Xav. Pálko (Balko) Jan Lukáš Kracker Jan a Václav Kramolínové Norbert Grund Užite umlRI Kojata opat Božetšcn Reginhart Lorecky ze Lkouše Jan Nymburský Ondřej Ptáčelí Jan Janatka Bartolomej Tili Briká z Cymperka Tomáš Jaroš Miseroniovó Kašpar Lehn Marek Nonnenmaclwjf Dobnerové Kašpar Gschwantner Josef Seitz Jakub Ebner Ignác Prelsslscf Architekti |lř( Fischer Vincenc Kulhánek Christian Kr, Schurlchl Jindřich Koch 1'nlr Nobile i 'umalil. |UH«Í Kranner IruntISek Beer Ferdinand II. Deworeczky UN Wlngelmüller Uurnard Grueber |uMf Maličký František Hnli nun anz |iiMf Mocker ť ran lišek Siímioranz Ignác Ullmanii Antonín Barvllius |n»Bf ZItek iiwef Schulz Antonín Wiehl Hedřlch Ohmann Sochaři Uadřich Ohmann I one! Fanta Kamil Hilbert Dulan JurkoviC Antonín Balšánek Osvald Polívka Alois Censký Alois Dryák |an KotSra Josef Gočár Havel Janák (llakar Novotný ]inef Fuchs Oldřich Tyl Bohuslav Fuchs juslp PlaCnlk joMf Havlíček Karel Honzík Ludvik Kysela Kmll Králík František X. Lederer Václav Prachner Jusef Malínský Josef Max Václav Levý Malíři Užité u máli! Václav Levy Tomáš Seldan Ludvík Simek Bohuslav Schni rch |oae: Václav Myslbek (osel Strachovský Antonín Popp Cenék Vosmlk Antonín Sucharda Ladislav Šaloun František Bílek Josef Mařatka Bohumil Kafka Jan Slursa Otakar Spaniel Vojta Sucharda Karel Dvořák Josef Bergler Ludvik Kohl František Horčlčka František Tkadlfk Josef Navrátil Adoll Kosárek Josef Mánes |araslav Čermák Karel Purkyni Julius Mařek Josef Tulka František Ženíšek Mikoláš Aleš Václav Brožík Antonín ChlttUssl Vojtech Hyfials Ludčk Marold Beneš Knllpfer Alfons Mucha lan Preisler Dominik Biman (Blemsnn) Bedřich Eggermann Václav Sommersctmli Arnošt Popp Antonín Slavíček joža Uprka Max Švabinský Josef Lada Otakar Nejedlý Vratislav Nechleba Emil Fiala Bohumil Kubisto Rudolf Kremlička Josef Čapek Jan Zrzavý Václav Rabas Karel Holan Vojtech Sedláček Josef Šíma Václav Spála Zdenka Braunerová Celda Klouček Jan Kästner Michal Thonet Franta Anýž Rudolf Schlattauer Josef □rahofiovský Jaroslav Hnre|c Helena lolmová Josei Kapličky Antonín Kybal Frantliak Kysela Emilie Paličková - Mlldeová Metod Kaláb Ludviko Smrčková 974 OBSAH ľrodmluva Hvud ..... ..... 9 'iUiVíllk..........'■ W Historický přehled . »•♦*.<• 266 ŠLABIKÁR NÄVSTÉVNtKÚ PAMÁTEK V roce 1978 vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje Námět a text dr. Jaroslav Herout 2 nejnovější slovníkové literatury bylo přihlédnuto zejména k publikaci Oldřicha J. Blažíčka a kolektivu, Slovník památkové péče, Praha 1962 — ST N a zčásti ke knize Bohuslava Syrového, Architektura, Praha 1973 v knižnici Oborové encyklopedie SNTL Lektorovali: dr. Emanuel Poche, DrSc, dr. íosef Hoozek a dr. František Pefas Obálku a vazbu navrhl, kresby nakreslil a graficky upravil ak. arch. Antonín Kryl K tisku připravila Propagační tvorba Praha Ofsetem vytiskl Tisk, knižní výroba, n. p. závod 1, knihařsky zpracoval závod 6, Brno Cena Kčs 12,—