I Im ni^rrrtfiřw iir tímf «Mnnrixliiit tom wmtmmift rih*- o]<(nuii7^Mttl4C(*ÍtiÁ»bg)0l luJfnWmim-ciófiwunifftr r mi 70*« TOflin niiitnfin.vfw "t)tďrwD.i ritu ucS IkUj cvonntí" .piocinrjdaůniííifTm/řniiHn plirnirniViliiCthicv <w<['ui I,, 4 luttíanripí jmatŕWŕi*1 "«ÍH denumif powllaif ^iiJ<ŕi ť< Ulti e * 'loicolere- ■rŕŕSidiiwiurŕtnmtfe-nnisme pnut F R^íě" k liilf inaiyi in dep LÍiťOnáč Kiífcaotŕfi."(f'tiiiuliJ-iiin 1twli depirautr tiwU lj ň facnifTuutos ii« crubefcuií irKKLiíjl^iAiin--ipii nule tŕ 4 UikLiíT mafpfy J» Kunu iStjnriiiiiiliiu^íhiií.BrqiM ruin' ^i|wcf^)>mniufnijUTni5bojiv,l«i'CTř' íwiui SU frii ijíE-Ě IM^MIM mituj (Ih-tójit-tiutliirdli «!tew Www cuIdMiif- nnllK4ňTdfľfffoWíi .1 Htr ňífuíroř itdějwie nři ÍHumtn. bikif ii flunifilřícmHilrdíAlwie jjrií řwewf Itununií ipiUtor ipum líW díofiitiinrfrtWjir- ettřpw mm pp& bebttiw-*ii(íd*ewmtpl5 poplí'- jir|'i«(tltlÍiHo ďi wdtfw fiwrfVmt f lwnwivlanip4'ůci4TiíĚbi> dumo iifif iji^jjemrv-mdLi guiJSnu-ij&iil ilii ■ŕiaťú.ŤftoerarfonuiĽÍe'-ŕ ŕdmo ite fiihíŕfr fŕ- g íim f yfiCf MwfAd iienrií^ji-íú." 4dei*i|B eerýrii pit ha-^iieníírlViravípň-Ti^w ne! tUw iHideongpÉpptí wtn.wr1laj' Iwraedottrei jilôa»j)vui,i4 ne bylo vyříznuto; nasleduje devatenáct zcela pravidelných, kva ternových složek označovaných na začátku i na konci kus to dam i vc fbrnié římských číslic (I-XVI III), toliko prv-ní složka je označena pouze na konci; poslední (dvacátou) složkou je pouhý pergamenový arch, jehož první list je dnešní ť. 153 a druhý (nečíslovaný) list je nalepen na zadní přídeští; u této složky je kustoda (XX) pouze na začátku: [i-i] + [i9,iv(,5a)]A9 + [i(I53)]«». Psací látka: středné silný, světlý, mírně zažloutlý pergamen, oboustranně dobře vyhlazený, s jasně rozlišitelnou srstní a masovou stranou. Klad archů respektuje Gregoiyho princip. Jednotlivá folia (33,5x25 cm) zachovávají vpichy pro horizontální i vertikální Uniatům a nenesou stopy změny formátu. Liniatura byla před napsáním textu decentně provedena olůvkem. Textové zrcadlo je (s výjimkou f. ir) komponováno do dvou sloupků g cm širokých, s výškou textového sloupku 26 cm, se spatiem 1 cm a s řádkovou distancí 0,8 cm. Provenience - přední přídeští: „Hune Uhrům em.it Mathias de Gchniedno Pragepro... gr. unci cum parte altem libri eiusdem area dominům Pannu qufíndam in (-habrplebanum" (1422; srovnej kodex A 21/2, č. kat. 57), tamtéž níže: ,Amw Domini MCCLXXXXVII seouaiíi dii- Ttburát d Vakriaiá auwenus est convetUui in CezlkAngus-tinus De áuiíale Dei. tí tdius Uher, q:v voail.ur Dyaiogus" (13. století); f. 153v: „Resmpsii me lok. Wencalai" (15. století). Písmo: celý kodex psán jednou pisárskou rukou (Hilde-bert), pozdní karolínskou minu skulou porýnského duktu. Marginální poznámky svědci o užívání kodexu po celou dobu středověku. Obsah: ľ. ir-T^jr S. Augustini De ávilaie. Dei lib. i-XI. Jde o první díl Augustinova spisu, jehož druhý díl představuje kodex A 2r/2 (č. kat. 57). Badateli nezůstalo nepovšimnuto, že pořadí opisovaných knih není náležité: lib. I. (f. ir-i6r), lib. II. (f. i(ír-2_av), lib. III. (f. 2(^-42v), lib. IV. (od f. 421, avšak v Col. a na f. 55V dochází k náhlému prerušení a následuje dokončení lib. Kai do f. 63r), navazuje lib. VI. (f. 63r-72v), lib. VII. (od f. 72V, ale v rámci této knihy je na ť. 78V-86V vložena dříve opomenutá pasáž dokončení IV. a začátku V. knihy, teprve za loulo asteriskem ohlášenou vsuvkou je až do f. 94V opsáno dokončení VII. knihy); f. 94V-109V lib. VIII; í. 109v-119V lib. VIIII; ť. nyv-ľ-jSr lib. X; f. ifôr-vfôv Capitula HbriXI; f. 138V-1531' lib. XI. 'luto skutečnost nelze vysvětlit, chybnou převazbou kodexu, koruptela je totiž uvnitř složek. Rukopis je navíc dochován s nej větší pravděpodobností ve své původní vazbě. Lze se domnívat, žc zde nehrála roli ani nekvalitní předloha. Sám písař zanechal na konci své práce ve slavné perokresebné scénce (v pravé kolumně na rectu f. 153) nadčasové poselství a jakousi „omluvu" adresovanou čtenáři: byl nejspíš natolik vyrušován od práce vnějšími vlivy, žc se nedostatečně soustředil a dopustil se při opisování rozsáhlého omylu. Dynamicky pojatá scéna miniatury je zasazena do reálného prostředí pisárske dílny, v níž se nalézá .,Mema Hildám ti", přičemž oba hlavní aktéři jsou rovněž jednoznačně identifikováni. Perokresba plní v kodexu bezpochyby funkci kolofónu, umístěného zcela standardně za explicit poslední do tohoto svazku opsané knihy, a jsme tudíž oprávněni vnímat ji (mimo jiné) jako písařovu reflexi jeho vlastní práce. Tuto její primární funkci je třeba mít na zřeteli při formulování možných ikonografických interpretací. VýŠc naznačená rovina výkladu předpokládá, že kresba reaguje na zřetelný rozpor mezi výzdobnou složkou kodexu a použitým kaligrafickým modulem písma na straně jedné a sníženou tcxtologickou hodnotou opisu prvních jedenácti knih De áoitate Dei, komplikující jeho praktické (čtenářské) využití na strane druhé. V léto interpretační rovině jde o obrazovou paralelu k verbálním kolofónům, omlouvajícím písařská nedopatření a jiné chyby vzniklé při opisovačské činnosti (k tomu srovnej Wattenbach 1954, s. 340). DII Výzdoba: samostatná miniatura na dolní polovině f. 153: uprostřed sedí na trůnu za pisárskym pultem bezvou-sý a prostovlasý muž, označený nápisem jako „HILDE-BERT(VS)", v levici drží písařský nůž, v pozvednuté pravici pemzu, kterou se chystá hodit na myš vpravo od něj mezi nádobím na stole, označeném rMcnsa hddd/(ert.i)"; pod Hil-debertem sedí na nízké podnožce bez vousy a prostovlasý muž s doprovodným nápisem „EVERW1KVS", který kreslí vegetabilní ornament na malou desku. Figurální iniciály: f. 1 ,,G"LORIOSISSIMA(M), uvnitř úponku sedí frontálně prostovlasý nimbovaný muž s plnovousem, levicí přidržuje nápisovou pásku, v pravici drží pero: vpravo postava bczvousčho prostovlasého muže označeného v nápisu ,,MtíRCELUN(V)S"; vlevo bezvousý, prostovlasý a bosý muž šplhá mezi úponky; f. 7 s v „Dailigentiw, v kaudč unciální iniciály bezvousý muž se třemi obličeji a korunou na hlavě, v levici drží tasený meč, v pravici hůl větvící se do tří výběžků. Vegetabilní iniciály: f. 16 „S"i rationi; f. 29 „I"am satis; f. 42V „D'e ávilate dei; f. 63 „(Tuirtque; ť. H#v „Q^uoniam; ť. 94V irWunc; f. iogv „E''tbonus; f. nav ,.0'ranmm: f. i^Sv „(™ivit/jle(m). Woltmann r8jg, s. 288: Podlaho t§0$, s. 83-84, c. ig; Friedl igzj, zvi. s. 29-34; Květ iý48, s. 162-164; Boeckler zyfä, i. 61, 6j, jo-jr, Friedl ig^, s. 24-15, £5; Spunarigj6; Šebánek rgj8, s. 42,114,porn-fá; Zaoral 1962,3.1/1-1/3,176; Kvet 11)64, s. 13; Pražák 1^64; Eg-bert 196/ s.30-31; Pražák igjo-ig/i, s. 62; Plolzek ig/3, s,317; Pražák 1974, j'-170; Kostílková igj$, nestr., Č. 1; Malin 1977, s. r43,144; Alexander 1978, s. u 1-11-2; Hiiliiáý i'IARCELLIX(VS)i'. Jemu - jak vyplývá z prvních slov předmluvy - věnoval Augustin celý svůj traktát. Flavius Marcellinus byl jako zvláštní poverenec císaře Hcracliana -vyslán do Kartága, aby tam urovnal vleklé napětí mezi oficiální katolickou církví a heretiky donatistů. Při této příležitosti navázal přátelské styky s Augustinem, pobývajícím tehdy rovněž v severní Africe. Nicméně v důsledku intrik byl Marcellinus během potlačování protivládního spiknutí nečekaně popraven v roce 413. Na protest proti tomuto nespravedlivému činu Augustin opustil Kartágo. Jeho zobrazení ve společnosti Marccllina v pražskem rukopisu je tím pozoruhodnější, že nemá paralelu v žádném ze zachovaných ilustrovaných vydání spisu 0 obd Boží. Konečně vlevo od sv. Augustina se objevuje další menší mužská prostovlasá a mladistvě bezvousá postava v krátké tunice a s bosýma nohama, která šplhá mezi hustou spletí úponku, ale není označena nápisem. Pokus o objasnění její identity je možný oklikou přes postavu „Mareellina". Už J. Mašin si totiž povšiml pozoruhodně individuálních, téměř „portrétních" rysů jeho hlavy s výraznou kraniální partií a zejména charakteristickou pleší, která se objevuje právě u dvou doprovodnými nápisy identifikovatelných „autoportrétů" Hildeberta v Olomouckém kokktáň (č. kat. 53) a vc scénické kompozici ueriWtiĚtwl" (Uo^tob ftinftf )4 -erifiwiĚjjjpr ují* baní p wnřvtii piľcendä coleníírfpímiiF qa-itelčw^ 1u1 fonr- * qlib w uoMbuIo digni IUT ii.wfHeUffpTalerelijpiitiK obfeqv ň. nití áih. coti'iq crect vtatjmi" .v.lkivi::''?- 1 .'1 -í! ■ erí moto-q bet Ujtt qái K6to íoph* ľ ní qf? 6jK de M«a. Ďwrtwíňittitiide-fiÄwnioina lid qaeiiPÍliiiiwrfmHl^mAgiiř. imň .nití. u tu neif H^icíadBiepociCKprebr'ýľer tím cäpffHiFTíícgeiido-lifehteob tiťrSmnucuLtnnwiwiii Cíc^ini' , 'y\f «fí plmomcsTiíiv pTiyWmtius (f. jav), resp. na místě její kaudy, která je tvořena postavou muže v mnoha ohledech neobvyklou. Jeho hlava nesoucí korunu sc třemi liliovými nástavci je totiž zobrazena se třemi obličeji, zatímco v pravé pozvednuté ruce drží dlouhý tyčovitý předmět, větvící sc na konci do tří výběžků, a ve spuštěné levici tasený meč. Motiv tří obličejů jedné hlavy jc založen na dlouhé tradici počínaje starověkými kulturami Asie, kde patřil k atributům numinóz-ních božských bytostí a byl chápán jako symbol jejich vŠepřehlížejících schopností. Odtud se zobrazení později rozšířila do evropských oblastí antické kultury, kde došlo k jejich významové modifikaci zejména v apotropaickém smyslu. Jsou doložena zejména na početných galo-římských památkách pod označením „caput triäpuŕ, či ,,vuiíus tňjronŕ. V křesťanském světe byl tento motiv aktualizován po cařihradském koncilu v roce 381, na němž bylo vyhlášeno trinitář-ské dogma o stejnorodosti Otce, Syna a Ducha svatého. Nicméně první pokusy o zobrazení NejsvČtější Trojice prostřednictvím adaptace starého pohanského schématu „trifronse" sc neujaly, neboť se „trifrons" naopak stal symbolem ďábla (Antikrista). Jeho zobrazení se objevovala spíše sporadicky i později, například v iluminacích francouzské skupiny takzvaných bible momlisée ze 13. století v podobě bezvousého muže sc Lřemi obličeji, s korunou na hlavé a popřípadě s mečem v ruce, čili s atributy, které ho specifikovaly konkrétněji jako zpodobnění „Antkhmtus rex". Za předchůdce těchto středověkých zobrazení (a tím i jedno z prvních) je proto možné považovat postavu „trifronse'' v A qi/t. Na jeho negativní charakteristiku mohou poukazovat zmíněné atributy, uplatňující sc zde v neobvyklých souvislostech, způsobem, který jim propůjčuje inverzní a tím jakoby ironický či přímo blasfemický významový podtext. Zobrazení „trifronse" může totiž korunou na hlavě sice prvoplánově naznačovat jeho charakteristiku jako „rex", nicméně s tímto pojetím kontrastují některé další detaily a atributy. Je to labilní postoj postavy, která jako by se hroutila směrem doleva, dále absence svrchního pláště, běžného v regální ikonografii, meč držený v levé (!) a navíc spuštěné ruce a konečně předmět v pravici, který by mohl být chápán jako blasfemická narážka na palmu, jinak běžný atribut křesťanských mučedníků, a svým ukončením v podobě tří výběžků současně i na trinitářskou symboliku. Tato aluze by sc opakovala i v motivu tří obličejů a tří lilií v jeho koruně. Postava „trifronse" na počátku sedmé knihy Augustinova traktátu, kterou možno nttŠi sifon 'wit fttu rfh 11011 illtncdfpwčr ubt ft«r4Jiglíf>tth difcrenqiu- tuunrôľetí'iicgeitrqiuctí fačhé \ ctí> • c\m lutlqiwí fmfňieftr- íuar celo řr«igfe mwácgiuolnip ymvkrď tteňta% Titouemw- wm •putanr ítqturý fiumdí gmwéq'iwtwí uift^ionfuumoi toaľpowulľe črtwwt* fcdttf ranonefliuif fttpft Jkm« facere yofienrúe£jJttum qďgreee-ftegnuař* wnqu£ weíemns ««*j>enf ntř m\uatíL uwe obvmer in- c<*f xffycnemw • iH erii fedts ftmr f«fítf AÚč tfto-e éieřtwií-m. Mwfar- wfi\»c nefcvxmv tu bocUbro fttrottř Icnyrv eécqwk ťfe bumoivftumdv ojx)ftro tnfttttm efms \smigp ÓHgredjendveJV umý de duAbuí iMdmM meriteay' eoittranis fociccmfcuf4ngt% w qwibttf funr quedÁ cwvdwdmň enXuvreWfbumíWufctimwu-drqwtnifdŕttu^ifoljeei'e'inftOTtt' qu4nrttm/te»f ce whmi cfr-dtf ytwwxmuf-}} v»i c q v o q' t f 6 %v Trplictr tibo* -ít de crntntř cŘ- ] chápat vc smyslu ^hiíkhristus rex", by mohla korespondovat s jejím obsahem, i když spíše jen v obecné rovině než v bezprostředně ilustrativním smyslu. Sv. Augustin, který se sám jako jeden ?. prvních křesťanských teologů zabýval představou Antikrista, reaguje v této knize svého traktátu 0 obci Boží polemicky na „občanské bohosloví" pohanského římského autora Marka Varrona a brojí tak proti pohanskému poiy-teismu, vůči kterému staví do protikladu křesťanskou úctu k jednomu Bohu. Zobrazení „trifronsc" by lak bylo možné dále chápat jako pars pro toto společenství pohanských božstev, které sv. Augustin ve svém textu pranýřoval. Podobně jako u Olomouckého kokkláh i v prvním svazku pražského exempláře Augustinova traktátu poukazuje zobrazení Hildeberta s Everwínem, v tomto případe dokonce dvojí, na jejich zásluhy o výzdobu kodexu. Navíc Hildcbcrt se v závěrečné scéně s myší prezentuje jednoznačne i jako písař textu. Nutno dále připomenout, že dlouhý plášť, sepjatý na rameni agrafou, od níž spadávají dva pruhy, prozrazuje (podobně jako na prvním zobrazení z f. i) jeho příslušnost nikoliv do světa kleriků, jak se domnívá většina badatelů, nýbrž naopak jednoznačně na jeho světský stav. Navzdory určitým, v Lěchto souvislostech vsak nijak závažným rozdílům v Lcchnic-kém provedení výzdoby obou rukopisů (krycí barvy za použití zlata a stříbra ve stockholmské cimelii, zatímco v pražském kodexu dominuje perokresba), by její autorství v posledně uvedeném rukopisu potvrzovalo i srovnání s příslušnými iluminacemi v kolektári. Výmluvné jsou shody jak v typice figurálních zobrazeni a morfologii iniciál, tak i v jejich kvalitativním a stylistickém podání, pro které je charakteristická pečlivá kresba a minuciézní tvarování detailů, a dále poněkud tvrdá lineárnost se sklonem k určité schematizaci ve velkých plochách oděvů. Díky početnějším iniciálám, provedeným pracovním týmem Hildeberta a Kverwina v prvním dílu Augustinova traktátu, sc příslušné charakteristiky této výzdobné kategorie zde jeví daleko výrazněji, než tomu bylo u jediné iniciály v kolcktáří. Navíc potvrzují a upřesňují svou jednoznačnou příslušnost do umeleckého prostředí Kolína nad Rýnem dvacátých a třicátých let 12. století, kterou objevil poprvé svého času už A. Bocckler. Analogie a shody se totiž projevují nejen ve srovnání s knižní malbou tehdejší doby z kolínského kostela Gross St. Martin, které zdůrazňoval citovaný badatel a nověji J. Plotzek, ale i s některými dalšími centry iluminátorské produkce v porýnské metropoli, konkrétné s produkcí benediktinského kláštera St. Heribert na kolínském předměstí DeuLz. Vedle afinit a shod v oblasti figurálních zobrazení, které již byly specifikovány v případě kolektáře, je v tomto ohledu indikatívni morfologie iniciál, náležející k vyzrálému románskému typu s „rozštěpenými lištami". Je to konkrétně jejich minuciézní a jakoby „vycizelované" pevná a přesná kresba i celá řada motivů a detailů, 124 Kataloc jmenovitě „přibité" lišty písmen, pokryté dekorativním vzorem pěti či šesti malých kroužků obklopujících větší centrální „hřeb". Velmi podobnejšou zde i velké ukončující květy se symetricky do stran se rozevírajícími a na okrajích kadeřavě zavinutými korunními plátky, dále pak podlouhlé pupence vyrůstající po stranách úponku z manžetovitě shrnutého paždí Či konečně i dekorativní vzorování spon. Není vyloučeno, že výzdoba prvního dílu Augustinova traktátu není ve svém dnes dochovaném stavu úplná, jak by mohly naznačovat některé okolnosti. Už Bocckler si totiž povšiml, žc úvodní velká iniciála .,Gl'lorw5Íssima(ni) se zobrazením sv, Augustina na f. 1 byla okopírována a zjednodušeně modifikována v dalším exempláři tohoto Augustinova díla, vzniklém na sklonku 12. Či na začátku 13. století a uloženém dnes rovněž ve fondech Archivu Pražského hradu pod signaturou A 7, a dosavadní literaturou připisovaném do Českého (pražského) prostředí. Kopie zmíněné iniciály sc zde objevuje na f. 2, zatímco protější f. rv zabírá v celé ploše velká kompozice Mésía Božího. Podobné zobrazení se mohlo nalézat původně i ve starším, TlildcbcrLcm iluminovaném exempláři, který sloužil za vzor, a sice na versu dnes vyříznutého prvního folia. Tím by se tento malíř zařadil mezi mimořádně invenční umělce, kteří byli schopni přikročit k náročné vizualizaci textu abstraktního teologického traktátu, jehož další iluminované exempláře doprovázené kompozicí Místa Božího, jsou doloženy až na pozdějších památkách gotické doby. Zjištěné pozoruhodně těsné spoje mezi známými iluminátorskými výtvory pracovního týmu Hildebcrta a Everwina najedná straně a uměleckým prostředím Kolína nad Rýnem na straně druhé jc nutno posuzovat i v kontextu tehdejších siřeji založených vztahů mezi českými zeměmi a porýnskou metropolí, jednoho z politicky a kulturně nejvýznamnějŠích center německých zemí vc středověku. V těchto souvislostech sc nabízí i hodnocení činnosti pracovního týmu Hildebcrta a Everwina, kteří své kvalitní profesionální Školení získali nepochybné v Kolíně nad Rýnem. Odtud jc zřejmé povolal pro své projekty olomoucký biskup Jindřich Zdík během některé ze svých početných návštěv západončmeckých oblastí. Oba první jménem známí umělci působící v českých zemích pracovali na počátku Čtyřicátých let 12. století v olomouckém skriptoriu na výzdobě Olomouckého kolektáře (č. kat. 53). Naproti tomu místo a doba vzniku prvního dílu Augustinova traktátu jsou nejisté a staly se předmětem živých diskusí. Většina badatelů sc vyslovila pro jeho olomoucký původ a pro dobu vzniku zhruba současnou se stockholmským kodexem či o něco pozdější s tím, že kodex byl pak věnován premonstrátské komunitě na Strahově, založené Jindřichem Zdíkem, kam sc dočasně uchýlil po roce 1142. Naproti tomu přímo v prostředí strahovských premonstrátu pak hledají provenienci A 21/1 jiní autoři, kteří - jako například Bistřický - se domnívají, žc v tamní kanonii se zdržoval olomoucký biskup spolu se svým dvorem včetně příslušníků někdejšího olomouckého skriptoria, tj. i malířů Hildeberta a Everwina. Tuto komplikovanou a i dnes nesnadno zodpovědí čelnou otázku nutno ponechat zatím otevřenou. pč Augustinus Aurelius (sv. Augustin), O obci Boží (část TT) Praha - Strahov, polovina a po polovině 12. století (7150?) Archiv Pražsktf/o hradu, fond Knihovna Metropolitní knhiiiily, A 21/2 Vazba: dřevěné desky potažené zažloutlou hladkou kůží, na předním přídeští nalepen pergamenovýjednolist, který není součástí knižního bloku; na zadní přídeští nalepeno poslední folio ternionu poslední (25.) složky. Knižní blok: tvořen celkem 25 složkami (197 f., číslováno ovšem 195, nečíslováno první folio, poslední folio je rovněž nečíslované a prázdné). Převážně kvaternovč složky jsou pravidelné na konci označovány kustodami ve formě římských číslic (ILli-XXlIIIBt), poslední složka má rozsah ternionu, jejíž předposlední list je prázdný, nečíslovaný a poslední (rovněž nečíslovaný) je nalepen na zadní přídeští: [24*IV (191)]-51 + [UI (195)]« Psací lálka: středně silný, světlý, mírně zažloutlý pergamen, oboustranně méně pečlivě vyhlazený, s jasně rozlišitelnou srstní íl masovou stranou. Klad jednotlivých archů .1 ('onrwriniuft- rar itl n»npoHt.ii'ni J-liuufnCiim im» ^iliipiaiftr.iHtjf ipiui cIlíňiuiĽ: rífmi: .1 ■ n MMtiiiavnia. sf ■ lnsŕftr.itnfrípmairruni- sť* pBft|fťn».'r;™™f iimotair «Jini«"): i » fr'iu U,,.iŕw[qi«fi"ln'rr(rjti1jDir'' onijiŕiiW p.iad!(bn ul" fim lunnJini ^iitymraf fiinsBilpíiuaiiŕijirrllijiT ľrimľrÄd ^iwtoip^iutríuirílB! hinrS?ÜiiJiúůif«Ti(M M'írf llJ.)l)níifl"íl(rľ'll iRnŕ^iinfíiii fünft miriiijoír.ľ.Mi \ yflinrf^iiiHfmjiJwmHiii^HiiiiBfdí on fulRjmfŕä! I ^frtB|■:^,W■1U«rfJ«^-w*'■"' . j mmmuiiitaaTittnt IvHnflolK« : .tum iutfhoímiuĽiiiMflW'F'16'"' *Jj lfft|n««"en*'*» (ŕjxnUfiť™i< riiiik««i«'iiT»tnw-*"» ŕ'í" * hBKCiÉHd/ialíiíarapďrtíDwaii ■ ta ,,, iMfanaSqitoQiiiBíc •"- T*rcäfraiS™'-^1^'!-'1* r* |uBB■bl^^Ww^lili«e•fi^.'^'n>1fW«4,■ lirtTwnlť (amiJjfttUr*-ufiiitlf pAw*^, dUldlWBtiMari'Wif"»' :•' ■bdupC-liiuii*« Titjii - it.i.nm.*; j.r>:utTri''l.n' .mi rklÍMiir.ípii-.aniíifliilnírrtířni.lJ' f lui^finunf!ik.LiÍH.V«u 'áwlí-i ľ"), i ľ, i rťtfaŕťnfc<* vrm - TÍtut^'ijffOif.^íii^ŕ'ŕ11** p; -ť.íriilftlAmtr frfSntri'ií.iílifrth-. ftt&CjfjpaiA'imiwmijK.' J. M in«*twt* BlUHIBliOFHMir fainuuM" c :n.;..... , éuri\;~Y;< :vf 'i.ľ.'šr.-iií-i.lřlKMrnBinlltfriňrirliioiiil":! Ettutoi'ŕť ,i riMLV.'I'.jN.iri.n.mffilti'i'iirdiiiwl'* .mgfr ^uítaaa in.™hrr ífj«itw. ^ «(.vhuHIiI «Ulf Jiřinin i'' 'i''* ]>nrrrii~ KbitĽu; iMKifr««- ruřtůjJromítlínřan UhJlw NaiwEilwrfflitir iHwiriwp^rva™ pLcrr t Iii:« «1.5 :. iítl>\v 1 >-í^-f-' n t: >T o«ui(Awru>í'i«|lí;'L'TI11«1*'«*1*' han f uipnŕ CtíT íofmacidiuii" ii" ■ m» Tfii-ifc d-Tiirattctŕ'qum'ínw'* uurt*í .-lífiillfbil flSSTVuii ■ d£n .befoöiC'ruvfiWii* fwwitin'tt Hh+Wdlinutejŕťiifriiŕ CJpUUtt-íllHtlť lttfl*/(UTl)( ■. 57 f- 54r respektuje Gregoryho princip. Jednotlivá folia (33y^3 cm) zachovávají vpichy, před zapsáním textu bylo textové zrcadlo narýsováno horizontálním i vertikálním linkováním olůvkem; text psán do dvou sloupků 8 cm širokých, s výškou textového sloupku 24 cm, spatiem 1,2 cm a řádkovou distancí 0,8 cm. Obě kolurimy jsou vně ohraničeny dvoulinkou 0,7 cm širokou. Provenience: na předním přídeští: „Hančpartem, lihů beati Augustini de. Civitate. 1Mparte cum prima MalMas dc (khmedno emii pro... gr. Prag. apud dominům Petrům, plebanum olim in Cha.br. Et hoc anno Domini MCCCCXXIIquo quidem anrw Prage magna sedmo orta eať (1422); f. n: Jste liber est ecdesie Montis Syon, queet Strahov dkiiuŕ (první třetina 13. století). Písmo: (ext psán jednou pisárskou rukou pozdní karolínskou minuskulou. Obsah: f. ir-i^v §. Augustini De civitate. De,i lib. XI/-XXII. Vegetabilní iniciály: ť. iv :>A:'ntequam de institutioM; f. I2V „tfxpcdith: f. 24 „D'ixhmu; f. 37 „D"ejětiáiaie; f. 54 „P'ost diliuium; f. 73V „P"romissiones Dei; f. 91 JTe ávitaium duarum; f. 04 „(ľuoniam de civitatis; f. 131 „D"e dic ultimi; f. 154 „Cum per Iemm Christum; f. T72 uS"kut inproximo; na levé borduře f. 62V perokresba kruhovitého schématu označeného „oceanvs" se třemi vnitřními nápisy JSIA,AFRICA, EVROPA". Podlaha igo^, č. 20, s. 84-87; Boeckler 1^33. s. 6y, pozri, n: Zaoral rgfá, s. ij6-ij8; Pražák 1364, s. 57-70; Pražák igjo-iyji, s. 6t, 62; Pražák i$f4, f-1%; Pražák tc/yo, .r.52. Druhv díl opi.su Augustinova traktátu 0 obcí Boží, který obsahuje knihy XII-XXIJ, představuje evidentné