PRAVIDLA PRO VÝSLOVNOST LATINY (STŘEDOEVROPSKOU) hláska výslovnost příklady diftong ae, oe é glaeba – [gléba] (hrouda) poena – [péna] (trest) i před vokálem téže slabiky j iam – [jam] (již) i před vokálem začínajícím slabiku ij Italia – [Itálija] i mezi dvěma vokály jj maior – [majjor] (větší) skupina qu kv aqua – [akva] (voda); quoque [kvokve] (také) skupina nqu ngv linqua – [lingva] (jazyk) skupina su před samohláskou téže slabiky sv suavis – [svávis] (sladký) c před a, o, u před konsonantem na konci slova k carus – [kárus] (milý) ecce –[ ekce] (hle) hic – [hyk] (zde) v ostatních případech (před předními vokály a diftongy oe, ae c caecus – [cékus] (slepý) dicitur – [dýcitur] (říká se) ti před vokálem či diftongy oe, ae ci iustitia – [jústycija] (spravedlnost) divitiae – [dývicijé] (bohatství) ti předchází-li s, x nebo před konsonantem ty tristius – [tristyjus] (smutněji) tintinabulum – [tyntynábulum] (zvonek) ti před vokály i diftongy ve slovech řeckého původu ty Miltiades – [Miltyjadés] ph f Philippus – [filippus] (Filip) th t thermae – [termé] (lázně) s mezi dvěma vokály z rosa – [roza] (růže) ex před vokálem egz exemplum – [egzemplum] (příklad) slabiky di, ti, ni dy, ty, ny dico – [dýkó] (říkám) timeo – [tymeó] (bojím se) niger – [nyger] (černý)